bioorange

[bioorange]

Jsem sebedestručkní, sobecké monstrum. Směj se světě, prosím. Směj se mi.

[bioorange]

Náhodou jsem narazil na tento deník. Po dvou dlouhých letech jsem ho otevřel a začetl se do jeho stránek. A proboha, byl jsem patetický hlupák.

Nejraději bych ty strany vytrhal a spálil je. Bohužel i to bylo mou minulostí a hádám, že ji budu muset přijmout. Alespoň podle mé psycholožky bych měl.

Každopádně co se událo za tu dobu?

Po té co jsme se rozešli s Markem, tak se to trochu zvrtlo. Trochu víc...

A) pokusil jsem se zabít (naštěstí to nikdo neví)

B) poznal jsem Raviho - ne moc hezkým způsobem.

C) z jeho šikanování se stal vztah - musel jsem se zbláznit.

D) A asi jsem se z toho toxického vztahu vážně zbláznil.

E) zhroucení a pokus o sebevraždu no. 2 - už ne tak velké tajemství.

F) Díky těmto věcem, jsem skončil na chvilku v léčebně a následně rok žil s rodiči v zahraničí ve snaze zachránit mě před sebedestrukcí.

G) Jsem zpět, zdravější, pozitivnější a žádné hroucení!... Doufám.

Tyhle věci se nesmí nikdo dozvědět. Můžu se tvářit sebevíc silně, ale kdyby se tyto věci někdo dozvěděl.... No lidi tady umí být zlý.

PS: a už rozhodně žádné vztahy... A už vůbec ne ty toxické!

[bioorange]

25.11.2018

Zvládnu to, zvládnu to.

Vstát z postele, najíst se, obléct se, jít do školy... Přežít... Jít domů, najist se, spát.

Vstát z postele, najíst se, obléct se, jít do školy, přežít, jít domů, najist se, spát.

Vstát z postele, najíst se, oblect se, jít do školy... Přežít.... Přežít

PŘEŽÍT

[bioorange]

22.11.2018

Takže zmizel. A já jsem sám, naprosto sám v krutém světě.

Nemůžu se divit, že odešel. Uprimne kdo by mohl vydržet s člověkem, jako jsem já? Strašně moc jsem se snažil to dávat za vinu jemu, zlobit se na něj, ale pravdou je, že vinu za to všechno nesu já. Ať se na to podívám z jakehokoliv úhlu pohledu, vždy jsem ten špatný já.

Jsem příliš vztahovačný, příliš se bojím, vždyť každý den sám se sebou bojuji, abych vyšel ven z domu.

Ale tentokrát musím být silný. Musím být silný a vydržet to. Nesmím se tím nechat stáhnout zase pod vodu.

[bioorange]

Udivuje mě, že jsem si mohl někdy myslet, žes to myslel vážně. Že ke mně něco opravdu cítíš. Byl jsem tak naivní, že jsem si myslel, že je to pravda. Nejraději bych se zabil.

[bioorange]

Jsem mrtvý. A tvářím se, že se směju.

Nemůžu toho nechat, ale je to ten nejhorší pocit, když nikdo nic neví.

Bojím se, co by přišlo kdyby věděli.

[bioorange]

Je to horší a horší. Doufal jsem, že mě to přejde. Ale... Přestávám být schopný normálně fungovat. Snažím se aspoň tvářit, že jsem v pohodě. Ale to že se Mark na tři tydny úplně odstřihl..ničemu to nepomohlo.

Zatím žiju

I když přestávám chtít.

[bioorange]

Nevím kde začít, co psát. Prostě jen držím tužku v ruce a zírám do prázdna.

Z nějakého důvodu mám pocit, jako by se moje psychika zhoršovala, i když prakticky nemá důvod. Aspoň se snažím, nemít důvod k tomu, aby to bylo horší. Ale.. Je to těžké. Díky chřipce mám hodně volného času, který nemám zaplnit jak jinak než vlastními myšlenkami. A to je podle mě asi hlavní kámen úrazu. Mám hloupé myšlenky, cítím se sám a opuštěný.

Cítím se sám a opuštěný. Snažím se sám sobě bránit si v hloupých nápadech ale je to těžší a těžší. Nechápu proč, z jakého důvodu se mě to nepouští. Myslel jsem si, že když jsme zase spolu, tak to bude lepší ale… mam zase chuť se prostě zavřít ve svém pokoji a pomalu umřít.

Markovi nemůžu nic říct… Má teď dost svojí práce a i když se bez něj cítím ještě hůř, nemůžu mu to říct. Jak bych ho mohl otravovat ještě tímhle, když má svých starostí dost. A to si snažím si nepřipouštět to, že mam pocit jako bych prostě čekal až mě opustí protože ho už nebavím, a že mám pocit jako by se to dělo už teď.

Třeba prostě umřu na tu pitomou chřipku.

[bioorange]

No... Tohle... Byl zvláštní obrat v situaci. Nebudu úplně popisovat co se stalo. Ale Markus přišel k mému domu, naproto ožralý asi jako já, když mě našel v parku ten učitel.

Co jineho jsem mohl dělat než ho vzít domů? Jo ja vím, dal mi kopačky a tak, ale přece jsem ho tam nemohl nechat umřít někde v příkopě.

No jenže se stalo jen to, že jsem na něj strašně moc křičel, on se omlouval a ja pak následně omdlel.

Kdo by se divil?... Ještě jsem to sem nezmiňoval, ale myslím že za tu dobu co jsem nebyl s Markusem jsem na tom byl psychicky ale i zdravotně nejhůř za celou dobu. Myslím, že jsem svoje zdraví poslal do kytek.

Každopádně.... Asi jsem idiot, hlupák a spousta lidi mi to bude opakovat. Sam si tím nejsem jistý... Ale.... Jsme zase spolu.

Netuším co to přinese, ale tak trochu se bojím, že čekám na okamžik než ho zase omrzím. Jsem idiot.

[bioorange]

Za prvé... Měl bych přestat pít. Hned ten den jsem se octl v bytě učitele... V bytě učitele... Úplně na mol. Pomoc...

Po druhé, když jsem se opil psal jsem Markusovi.

Vážně musim přestat pít a nebo pít v zamčené místnosti bez signálu.

Za druhé... Nenávidím to. Nenávidím sebe, nenávidím většinu lidí okolo sebe. A pokud mi na někom přece jenom začalo záležet. Tak toho musím nechat. Už lidi jenom obtěžuju se svýma náladama. Už nikoho nebavím, už nikoho nezajímám.

Za třetí... Mám chuť to prostě vzdát. Ne ja to chci vzdát. Chci vzdát svou hloupu snahu boje se životem, boje s mojí psychikou. Už mě nebaví říkat a tvářit se, že jsem v pořádku, když nejsem.... Ale budu mlčet. Tvářit se že jsem v pohodě. Ale jak dlouho to vydržím?

Citim se jakobych se kymácel na kraji útesu, v té největší bouři a každý se mě snažil shodit dolů.

[bioorange]

Co kdybych... Co kdybych prostě odešel? Jako úplně odešel z tohohle světa. Prostě.. Bych si vzal pár prášku navíc, skočil z vysoke budovy. Koneckonců.. Neni to až tak těžké.

[bioorange]

Takže... Jsme se rozešli. Nebo spíš jsem dostal kopačky.

Cítím se jako by to mělo znamenat začátek mého konce.... Ne ten konec tady byl už dlouho před tím, jen byl trošku oddálen.

Všechno se pomalu bortí a ja se topím.

[bioorange]

Tak nějak... Mám furt ty svoje nálady, pocity které nemůžu odbít. Pocit jako bych byl jediný a naprosto opuštěný v hlubokém oceánu. Ale... Snažím se, snažim se být lepší a zbavit se toho. Musím.. Kvůli Markusovi.

[bioorange]

Tyhle dny, kdy mám pocit, že jsem ten nejopuštěnější člověk na světě, mi chybí nejvíc..

Citim se osamělý i mezi lidmi.

[bioorange]

Takže... Stalo se pár věcí, par dobrých, pár špatných.

Každopádně i když to bolelo tak jsme si hodně věcí vyjasnili, a ja tak nějak trošku doufám, že to náš vztah trochu vylepší, i když se toho stále trochu bojím. Navíc Mark odjel, dneska.. A už mi chybí, takže, než se vrátí, stoprocentně se zblázním.... I tak od toho už nemám daleko.

Měl bych se citit dobře, že jsme naše problémy snad nějak vyřešili, ale tak nějak jsem... Prazdnej, nic necítím.

Do toho stalo se několik dalších věcí a všechno se to děsně zamotalo, a ja netuším co s tím vším teď nadělám.

Takže, dlouho to tu nebylo, ale opil jsem se, nemůžu usnout a když usnu tak mě stejně vzbudí noční můry... Teď jsou prázdniny, takže to zvládám, ale netuším co budu s tímhle mým nespánkem dělat přes školní rok.

Blázním.

[bioorange]

... f*ck...