finaltears

[finaltears]

#RaptureAnxiety

každou chvíli může přijít tzv. vytržení. ti, kdo jsou spaseni a zrovna nehřeší, se transportují do nebe, a zbytek zůstane v ohromným chaosu, na zemi, kde se odehrají všechny ty pečetě a souboj těhotné ženy s drakem a nevím co všechno, co mě učili v nedělní škole.

toxický učení, že v každým momentu tvýho života může přijít konec světa nebo můžeš umřít a pokud nemáš “vyřešený svoje vztahy“ nebo zrovna “hřešíš ve své mysli,“ milosrdný bůh tě šoupne rovnou do pekla, navždy, v utrpení.

[finaltears]

29. 10.

Dnes ve městě neskutečně fouká vítr. Prázdné nedělní ulice jsou plné listí, odpadků a popadaných dopravních značek.

Doma jsem necítil hezky, trochu mě děsilo, jak to vypadá venku. Chci jít do kina, ale nevím, na co a s kým. Ne, že by mi vadilo chodit sám.

[finaltears]

Prší, nejezdí k nám tramvaje, máslo i tabák jsou drahý, kanály mejch oblíbenejch youtuberů (nesnáším tohle slovo) končí, pusto a prázdno zažene jen pět piv k večeři... pak mi povídejte, jak mám během tohohle podzima myslet na sebe a bojovat s depresí.

[finaltears]

Jenže... já nechci spát.

[finaltears]

"Víš, já ti moc dobře rozumím. Hluboko ve mě tyhle podobný myšlenky leží taky, můj zatvrzele flegmatickej mozek se jima ale nikdy nenechá úplně ovládnout. Jelikož si myslím ty samý věci, nemůžu ti pak říct něco, co tě stoprocentně povzbudí, a připadám si pak jako hlupák."

[finaltears]

Poslední dny jen zabíjím čas a čekám na večer. Město, který miluju, mi leze na mozek a potřebuju se na chvíli ztratit z dohledu mejch známejch. Užít si život a pak zas do práce.

[finaltears]

Konečně se v Česku objevil kvalitní post-punk. Docela se hodí k předjarní depresi.

[finaltears]

Odrazy ve sklech a hlahol lidí ve večerní tramvaji mi připomněl, jak jsem sám a jak jsem rád za ty, kterým není lhostejný se se mnou bavit.

[finaltears]

"Objevte se," řekl mi. Hlavou mi začaly projíždět existenciální věty a chtěl jsem mu říct, že se objevuju celej život, ale že na matematický poznání jsem nenarazil... nebo že jsem se ještě nezačal objevovat, nebo právě naopak toho víc objevit nejde. Nakonec se prej mám objevit u něj v kanceláři.

[finaltears]

Čas od času to ranní zmatení přeroste v celodenní vykolejení.

[finaltears]

Začínám bejt fixovanej na blond vlasy… a taky věty, co něco znamenaj.

[finaltears]

Chci být s tebou stejně jako chci být sám. Chci odcházet s úsměvem na tváři. Chci se taky občas odprostit a vzdálit.

[finaltears]

Potřeboval bych někoho, komu bych mohl říct úplně všechno. Všechno o rodině, mých nejlepších přátelích, spolubydlících, mém hudebním vkusu, láskách, škole... Potreboval bych, aby se usmál a řekl: "Já tě chápu," a nevyvozoval žádné důsledky.

[finaltears]

Estetika odmaskovaných duší, zlato odpadu velkoměsta. Zanedlouho opět vyrážím na cestu toho věčného poznání (zapomnění), ztratím se z domu a pak příjde podzim, s ním i hořký listopad. Vytyčím si priority, ke kterým se v životě nedostanu a vzduch znovu zaplní zvuk zvonů bijících poledne.

[finaltears]

Modernímu komerčnímu nihilismu se nedá věřit.

[finaltears]

EDM is dead.

[finaltears]

Táta sleduje televizi, máma luští křížovku, já poslouchám emotivně depresivní elektro. Scéna jak z nezávislýho filmu.