galleryjednadvatri-blog

[galleryjednadvatri-blog]

nová lišta

13.7 - 25.7.2017 Tomáš Beňadik, Andrea Mikysková, Ivana Pavlíčková kurátor výstavy: Natálie Drtinová

„Vyrostli jsme na Internetu a s Internetem. Rozděluje nás pro vás nepochopitelná odlišnost: ‚nesurfujeme‘ a Síť pro nás není ‚místo‘ nebo ‚virtuální realita‘. Nevnímáme Internet odděleně od skutečnosti, je to její součást: neviditelná vrstva, prolínající hmotným prostředím. My Internet nepoužíváme - my v něm a s ním žijeme“, píše Piotr Czerski ve svém online manifestu mileniální generace. Pro většinu naší generace není internet pouhým rozšířením reality, ale její neoddělitelnou součástí. Svět analogový, jak ho nazývá Czerski, a síť se navzájem prolínají natolik, že se jejich hranice rozplývají. Zatímco zavedení internetové sítě do jisté míry pozměnilo životy všech, je to právě naše generace, která vyrůstá v rámci globální kultury. Kultury, která v sobě skrývá nekonečně mnoho kultur a subkultur, které jsou nám na dosah ruky v pomyslném katalogu kulturních zážitků, ze kterých si vybíráme a přebíráme ty, které nás lákají nejvíc. Tento výběr je v době vizuální a mediální saturace jen na nás a má přímý vliv na utváření naší identity. I samotné „my“ je v Czerskiho podání proměnné; je podmíněné spíše volbou, než lokálně specifickým kulturním kontextem. Tento výstavní projekt představuje subjektivní interpretaci internetové krajiny umělců Beňadika, Mikyskové a Pavlíčkové. Kombinuje v sobě stmelující prvky forem sea punk, kawaii a grunge s obdobím 80. a 90. let minulého století. Prezentuje idealizované verze jich samých, vystupujících z jedniček a nul do materiální reality výstavní síně v přepálené estetice na pomezí pravdy a imaginace. Cílem projektu Nová lišta je přenést fragmenty ze životů současných internetových nomádů do galerijního prostoru tak, aby vynikly nejbizarnější situace, se kterými se setkáváme, které však často zůstávají bez povšimnutí. 

Součástí projektu Nová lišta je také happening ve formě analogové procházky, kdy namísto nočního „brouzdaní“ po nových oknech na internetu bude analogová varianta „brouzdáním“ ve Vršovicích. Brouzdání bude propleteno krátkými příspěvky, posty či tweety zaměřující se na okolí: na vršovickou architekturu a urbanistické řešení nebo zábavné příspěvky jako jsou sociální témata, nedokončené projekty, soutěže, bulvár, etc. Cílem je dosáhnout stejné změti přísunu informací v analogovém prostředí spletitého sídlištního terénu, k jaké dochází při scrolování sociálních sítí.

Natálie Drtinová

[galleryjednadvatri-blog]

kauzalita funkce /dispozice

5.7 - 5.9.2017 Název projektu: Kauzalita funkce Autor koncepce a kurátor výstav: Petr Krátký

Dispozice Tomáš Alfery, Kryštof Strejc, Jana Strejcová BIGFOOT & ČOKOČÍNA

[galleryjednadvatri-blog]

kauzalita funkce /dispozice

5.7 - 5.9.2017 Název projektu: Kauzalita funkce Autor koncepce a kurátor výstav: Petr Krátký

Dispozice Tomáš Alfery, Kryštof Strejc, Jana Strejcová BIGFOOT & ČOKOČÍNA

Druhý z výstavních projektů pracuje s místem na základě jeho současného využití jako uměleckého centra generujícího kulturní provoz. Zaměřuje se na přítomný čas na rozdíl od předcházejícího předpřítomného tématu. Autoři patří již téměř k absolventům školy, a proto se u nich projevuje již jisté uvědomění na rozdíl od idealismu, který dříve převládal. Volené formy jsou ozkoušené a na výtvarné scéně známé. Klasické instalační metody a práce s obrazem generují nenásilné kombinace tendenčních témat, které mají jistě možnost uspět i v širší konkurenci. Lehký sarkazmus a s ním spojený nadhled nad dráhou profesionálního umělce, kterou si zvolili je pracovním průsečíkem této autorské trojice. Instalace skládající se z klasické přehlídky maleb vytržené z kontextu sterilního galerijního prostoru bude jistě osvěžující nejen pro diváky, ale i pro specifický diskurz, kterému určitě přinese svěží vítr.

Popis, pozadí a východiska projektu: Galerie Jedna Dva Tři jež je provozována sdružením Petrohradská kolektiv se pro následující sezónu roku 2017 rozhodla svůj výstavní program rozšířit o externí expozici a využít tak naplno možnosti objektu, který využívají pro aktivity spojené s rozvojem kulturního prostředí Vršovic, kterými tento svůj region značně přesahují. S tímto záměrem Petrohradská kolektiv oslovila MgA. Petra Krátkého, se kterým již v minulosti spolupracovalo na několika výstavních koncepcích přímo navržených pro provoz již fungující expozice v prostorách Jedna Dva Tři Gallery a v rámci Galerie 207, kterou autor vede a kde vyučuje studenty základům galerijního provozu, také připravilo program pro reciproční výměnu obou institucí na konci kalendářního roku 2016. Výsledkem je pokračující spolupráce na přípravě třech výstavních projektů, které si kladou za úkol oživit vnitroblok spravovaného objektu a přispět tak k rozvoji a propojení komunity jak v rámci vnitřních vztahů, tak v kontextu širšího okolí. Tento počin se zdá být důležitým právě ve vztahu ke kontextu lokality, která nedávno přišla o úspěšně fungující výstavní expozici ve veřejném prostoru, galerii Proluka, organizovanou Denisou Václavovou a Kryštofem Kinterou. Tento projekt si za několik let vytvořil silnou základnu návštěvníků z řad odborné i laické veřejnosti, která si zaslouží navázat na stejně kvalitní program. Z charakteru profesního působiště přizvaného kurátora, se všechny tři výstavní projekty zaobírají prací studentů nebo absolventů UMPRUM v Praze. Zohledněním specifických vlastností daného prostoru vznikl teoretický rámec opírající se o vnitřní genealogii a logiku funkčního využití prostor nacházejících se v různých částech objektu sousedících s předmětným dvorem, výstavním prostorem. Ten funguje jako platforma, která tyto části navzájem propojuje i odděluje. Její funkce je tedy z principu ambivalentní a ztížena ještě potřebným zajištěním provozuschopnosti jako přístupové cesty do celého objektu. Bez nadsázky tedy mluvíme o komunikačním uzlu propojujícím vnější s vnitřním, veřejné se soukromím, známé s neznámým. Především ale umožnuje setkání lidí a názorů. Funguje jako třecí plocha usměrňující tok energie, dávající jí tvar a umožňující vznik nových přístupů k problémům a věcem, se kterými se denně potýkáme.S nadsázkou si tedy můžeme tento prostor představit jako nervový systém, jako organizmus. Strukturu reprezentující se třemi základními kauzálními předpoklady, které jsou zastoupeny třemi tematickými okruhy.

Petr Krátký

[galleryjednadvatri-blog]

grey goo

29.6 - 10.7. 2017 Šimon Levitner

[galleryjednadvatri-blog]

grey goo

29.6 - 10.7. 2017 Šimon Levitner

Práce se věnuje výstabě nových obytných čtvrtí na periferiích měst. Jejichž příčinami a důsledky. Jak formují společnost, nebo naopak, proč společnost takto formuje svoje tolik intimní prostředí jako domov. V jejich vizualitě a struktuře vidí autor velmi hmatatelné zosobnění několika tendencí. Výstavba těchto čtvrtí je dobrým byznysem, především v metropolích poptávka po bydlení často výrazně převyšuje poptávku. Města se navíc často vzdala možnosti bytovou krizi regulovat a tak developerské společnosti mají v rukách všechnu moc. Ve výsledku se tedy staví podle pravidel, které nezohledňují člověka, ale výdělečnost. To se projevuje především na struktuře a poloze těchto čtvrtí. V důsledku úspor v procesu realizace staveb se objevuje jeden důležitý rys unifikace vizuality jak staveb samotných, jejich okolí a nakonec často i interiérů. V podstatě identické urbanistické celky můžeme potkat v libovolné euroamerické metropoli, nebo i větším městě. Tento aspekt je všeobecně pozitivně akceptován v důsledku masové průpravy ke standardizovane estitice v dalších odvětvích (design, životní styl, gastronomie, atd). Celý proces výstvaby těchto čtvrtí přirovnává Levitner k procesu známém jako "Grey goo", což je hypotetický katastrofický scénář zahrnující molekulární nanotechnologii. Tomto scénáři samovolně replikující roboti, kteří se vymkli kontrole postupně zkonzumují veškerou hmotu na zemi pro potřeby vlastní reprodukce. Scénář je též nazývaný ecography ("eating the habitati on"). Autor vidí ve své práci metaforu procesu výstavby, kdy jednotky (byty,domy) navržené a určené k naplnění práva na bydlení se vymkli kontrole a místo toho se nekontrolovatelně množí za účelem zisku, přičemž požírají kapitál lidských jednotlivců a postupně i živoucí organismus měst.

[galleryjednadvatri-blog]

lekce ponoru

20.6 - 30.6.2017 Karolina Rossi Kurátor výstavy: Karina Kottová

foto dokumentace: Edita Štrajtová

[galleryjednadvatri-blog]

lekce ponoru

20.6 - 30.6.2017

Karolina Rossi Kurátor výstavy: Karina Kottová

Určitě nechci omílat, jak v dnešní roztěkané době těžké se do něčeho skutečně ponořit. Všichni jsme to slyšeli nastokrát a zároveň si při takovém výroku připadám jako nějaká stařena, které by se malé dítě uchvácené hrou na iPhonu od srdce vysmálo. Bylo lehčí se ponořit do studia, meditace, nebo jakékoli soustředěné činnosti v „pomalejší“ minulosti, kdy nebyla technologie natolik spjata s každodenností, nebo to bylo v zásadě stejně těžké jako nyní, akorát slovu „prokrastinace“ předcházel jiný termín? Třeba chytání lelků? Snad ani není třeba připomínat, že lidské možnosti jak a kam směřovat vlastní pozornost jsou sociálně a ekonomicky podmíněné, a tak přirozeně i v tomto ohledu vždy existovaly rozdíly. Někomu, kdo celý den fyzicky pracoval, se prokrastinovalo i ponořovalo jistě jinak, než někomu jinému, kdo se sklenkou v ruce přemítal, jak strávit odpoledne na strýcově letním sídle. V neoliberalismu a pozdním kapitalismu se podrobné hierarchie snad pouze  obohatily a dosud nevídanou plejádu možností, jak se rozptylovat stále novými prostředky a obdobně široké spektrum nabídek instantního ponoru, ať už ke ztroskotané lodi poblíž malého thajského ostrůvku, nebo do vlastního proudu energií na hodině tai-chi.

Zkoušet se ponořit „od-do“, za předem určený finanční obnos, nebo naopak v příliš neohraničeném časoprostoru, kde člověku po materiální stránce nic nechybí, může nakonec být podobně obtížné. Jak dobře víme, většinou je paradoxně snazší nořit se do špatných nálad, nebo rutinní práce, než do hlubin vlastní psyché, či neznámých vod. Přesto, nebo možná právě proto, se nám umělkyně Karolina Rossi rozhodla skrze tuto výstavu udělit v ponořování specifickou lekci. Je samozřejmě časově ohraničená délkou výstavy a otevírací dobou galerie, stejně jako prostorově vymezená metry čtverečními výstavního prostoru., popřípadě dalšími praktickými záležitostmi. Nicméně na to Rossi ve svém uvažování nad možnostmi hloubky a šíře ponoru nebere zbytečné ohledy. Série akvarelových koláží a malba podpořená drobným architektonickým zásahem bez další analýzy vypovídá o tom, že autorka lekci ponoru musela nejprve absolvovat sama. Ponořila se do divotvorné krajiny inspiračních zdrojů, které pečlivě napojovala na vlastní synapse. Procházela, nebo spíše proplouvala spektrem výrazových prostředků, ohýbala a napojovala světlo, vodu, barvy, zvlněné obrysy. Vytvořila paralelní vesmír abstraktní morfologie s občasnými připomínkami světa nad hladinou, které jsou v novém kontextu dokonale asimilovány. Dívala se znovu, odhodlaně, bez jakýchkoli civilizačních vymožeností, pouhým okem. Pro ty, kteří se rozhodnou absolvovat její lekci, je možné v akvarelovém zrcadle spatřit vlastní odraz - bez nutnosti jej zkoumat přespříliš ezotericky. Tvorba Rossi podněcuje schopnost všímat si toho, co je venku i uvnitř  a co z toho je podstatné. Zkoušet se potápět i v situacích, kdy by bylo snazší a očekávatelnější zůstat na mělčině. Vytvořit si k tomu mentální i fyzický  prostor, navzdory okolnostem. Ve zdánlivé jednoduchosti takové lekce spočívá její intenzita i krása.

Karina Kottová

[galleryjednadvatri-blog]

tvoje udržitelná budoucnost

1.6 - 12.6.2017 f:Jakub Pospíšil, Filip Hauer

[galleryjednadvatri-blog]

tvoje udržitelná budoucnost

1.6 - 12.6.2017

Jakub Pospíšil, Filip Hauer

Jde o to, jak jinak používat technologie a překročit svoje běžné uvažování o nich. Technologie jako je zemědělství a tkaní, bere naše společnost jako přirozené. Odcizení člověka přírodě je mýtus, protože člověk je příroda.

S vývojem společnosti jde společně její rozpad a entropie. Počet rozbitých vajíček v čase je mnohonásobně větší než počet vajíček, která zůstala celá a čas který jsou rozpadlé, nekonečně převyšuje čas, kdy jsou celistvá. Klademe si otázku, jestli je vajíčko z podstaty celistvé, nebo rozbité a stejně se ptáme i po podstatě společnosti.

Skládáme naši společnou představu o sebeuvědomění společnosti. V naší instalaci chceme sdílet naše společné přemýšlení o rozpadu a neudržitelnosti. Našimi prostředky jsou prostor, architektura, internet, zvuk a video.

[galleryjednadvatri-blog]

moon is broken

18.5 - 19.5. 2017 Pavel Srott

[galleryjednadvatri-blog]

moon is broken

18.5 - 29.5.2017  Pavel Skrott

Ačkoli mohou kresby Pavla Skrotta na první pohled působit jako pouhé vyzařovače černoty, pohled zblízka odhalí víření detailů a struktury linií. Jsou to ploché, ale živé obrazy, které se mění v závislosti na odstupu diváka. Celkově se autorova umělecká praxe vzpírá redukci na pouhý jeden digitální obraz, zároveň se snaží vymezit vůči ukřičenému barevnému abstraktnímu expresionismu. Skrott upřednostňuje jednoduchý rytmický úkon znásobený do působivých rozměrů (pečlivé,systematické kladení linií černým fixem; odtrhávání a nalepování papírků na plátno; stříhání a vrstvení videí).

Výstava v Jedna Dva Tři Gallery představuje výběr cyklů Nocturno a Moon Is Broken. Jedná se o abstraktní, velkoformátové kresby černým postupně se vypisujícím fixem, čímž vzniká v ploše gradient a jemné valérování. Kompozice kreseb je téměř na hranici struktury a často přesahuje formát jednotlivých kusů. Výsledná kompozice vzniká až při finální instalaci. Tyto kresby jsou doplněny sérií menších makulatur, které vznikají při práci na finálních kusech jaksi mimochodem (slouží jako podložky zachytávající tahy linií přesáhneli se hrana papíru(Missing Lines) a dále o pomocné odstřižky, tedy vlastně odpad(Redundant Line).Výslednou instalaci tak netvoří jen výsledné práce, což kresbám dodává kontext a pokoutně naznačuje proces jejich vzniku.

[galleryjednadvatri-blog]

80 250 1 101 8081

4.5 - 15.5.2017 Radovan Kissoczy

A post shared by PETROHRADSKA KOLEKTIV (@petrohradska_kolektiv) on May 11, 2017 at 11:42am PDT

80 250 1 101 8081

4.5 - 15.5.2017 Radovan Kissoczy

[galleryjednadvatri-blog]

80 250 1 101 8081

4.5 - 15.5.2017  Radovan Kissoczy

80 250 1 101 8081 je site-specific projektem virtualizující galerijní prostor a jeho vnitřní dění. Zasazuje jej a sám sebe do sítě nezabezpečených bezpečnostních kamer a přístrojů. Reálné dění a místo se stává pouhými meta-daty v globální informační spleti ochuzené od kontextu a smyslového prožitku. Pro Radovana je klíčová práce na pomezí mezi virtuálním a reálným prostorem a zároveň práce s živým prostředím digitálních technologií. Snaží se přehodnotit a stírat hranice mezi tím, co vnímáme jako hmatatelné a digitální. Tento přístup uplatňuje i při zkoumání a vytváření nových přístupů v oblasti intermedií. Zaměřuje se na zkoumání těchto vztahů pomocí audiovizuálních, prostorových a interaktivních instalací, pracuje s nalezenými a zaznamenanými zvuky, algoritmickýmy systémy a živým obsahem s cílem vyvíjet objekty, které působí na divákovo očekávání a porozumění.

[galleryjednadvatri-blog]

kauzalita funkce /predispozice

31.3 - 30.4.2017 Název projektu: Kauzalita funkce Autor koncepce a kurátor výstav: Petr Krátký

Predispozice Matěj Bílek VIZUÁLNÍ SYNESTEZIE

[galleryjednadvatri-blog]

kauzalita funkce /predispozice

31. 3.–30. 4. 2017 Název projektu: Kauzalita funkce Autor koncepce a kurátor výstav: Petr Krátký

Predispozice Matěj Bílek VIZUÁLNÍ SYNESTEZIE

První z výstavních projektů pracuje s místem a s jeho pamětí ve vztahu k lokalitě a měnícím se funkčním využitím v návaznosti na sociálně politickou změnu prostředí spojenou s odlišnými očekáváními a jejich naplněními. Nejmladší z autorů ve své práci využívá předpokladů použitých strategií územního plánování, architektonických slohů, konkrétních dispozic architektury i volených materiálů. Citlivým přístupem k řešenému prostředí a na základě podrobného výzkumu zpracuje mentální krajinu dotýkající se nadčasových témat a umožní nám tak zažít koncentrovanou archetypální zkušenost nepřítomné ideje. Popis, pozadí a východiska projektu: Galerie Jedna Dva Tři jež je provozována sdružením Petrohradská kolektiv se pro následující sezónu roku 2017 rozhodla svůj výstavní program rozšířit o externí expozici a využít tak naplno možnosti objektu, který využívají pro aktivity spojené s rozvojem kulturního prostředí Vršovic, kterými tento svůj region značně přesahují. S tímto záměrem Petrohradská kolektiv oslovila MgA. Petra Krátkého, se kterým již v minulosti spolupracovalo na několika výstavních koncepcích přímo navržených pro provoz již fungující expozice v prostorách Jedna Dva Tři Gallery a v rámci Galerie 207, kterou autor vede a kde vyučuje studenty základům galerijního provozu, také připravilo program pro reciproční výměnu obou institucí na konci kalendářního roku 2016. Výsledkem je pokračující spolupráce na přípravě třech výstavních projektů, které si kladou za úkol oživit vnitroblok spravovaného objektu a přispět tak k rozvoji a propojení komunity jak v rámci vnitřních vztahů, tak v kontextu širšího okolí. Tento počin se zdá být důležitým právě ve vztahu ke kontextu lokality, která nedávno přišla o úspěšně fungující výstavní expozici ve veřejném prostoru, galerii Proluka, organizovanou Denisou Václavovou a Kryštofem Kinterou. Tento projekt si za několik let vytvořil silnou základnu návštěvníků z řad odborné i laické veřejnosti, která si zaslouží navázat na stejně kvalitní program. Z charakteru profesního působiště přizvaného kurátora, se všechny tři výstavní projekty zaobírají prací studentů nebo absolventů UMPRUM v Praze. Zohledněním specifických vlastností daného prostoru vznikl teoretický rámec opírající se o vnitřní genealogii a logiku funkčního využití prostor nacházejících se v různých částech objektu sousedících s předmětným dvorem, výstavním prostorem. Ten funguje jako platforma, která tyto části navzájem propojuje i odděluje. Její funkce je tedy z principu ambivalentní a ztížena ještě potřebným zajištěním provozuschopnosti jako přístupové cesty do celého objektu. Bez nadsázky tedy mluvíme o komunikačním uzlu propojujícím vnější s vnitřním, veřejné se soukromím, známé s neznámým. Především ale umožnuje setkání lidí a názorů. Funguje jako třecí plocha usměrňující tok energie, dávající jí tvar a umožňující vznik nových přístupů k problémům a věcem, se kterými se denně potýkáme. S nadsázkou si tedy můžeme tento prostor představit jako nervový systém, jako organizmus. Strukturu reprezentující se třemi základními kauzálními předpoklady, které jsou zastoupeny třemi tematickými okruhy.

Petr Krátký

[galleryjednadvatri-blog]

bryopsida

23. 3.–6. 4. 2017 Zuzana Burgrová 

[galleryjednadvatri-blog]

bryopsida

23. 3.–6. 4. 2017 Zuzana Burgrová 

Zmenšete se na velikost mravence a vstupte fascinováni do prasvěta mechů a mechorostů. Vejděte do světa rhizoidů, kauloidů, fyloidů, gametangií, pelatek, antheridií, dvoubičíkatých spermatozoidů, archegonií, sporofytů, sporangiemů, columel, kalypter a haploidních výtrusů.

Buďte bryologem, který ve vytržení hledí do okuláru mikroskopu. Staňte se básníkem, jež hledá přirovnání pro něco měkkého, něco, co v nás vzbuzuje pozitivní odezvu. Zastavte se u něčeho, co obvykle jen míjíte a nevěnujete tomu detailní pozornost. Bryopsida, volně přeloženo pravé mechy, je výstava jejíž instalace představuje sevřený dramaturgický celek. Rozsáhlá a různorodá série kreseb Zuzany Burgrové cíleně ustupuje od barevnosti, pracuje s prvky založenými na kontrastu a monochromií plochy.