Uz jsem zase v Jihlave. Citim, jak bych si od tech deticek potrebovala dat pauzu a chvilku si doprat ten luxus “proste si jen tak pracovat.” Proste. Si. Jen. Tak… pracovat. Den, dva.. chvilku si neco sudlat, pak si dat treba cigarko a pivinko, pak zas sudlat.. pauza na scrollovani a nicnedelani a zas zpatky k sudlani. Nikdo by po tobe nonstop nic nepotreboval, nikdo by se kolem tebe nemrcasil, nemusela bys v kuse v prvni rade resit potreby nekoho druhyho a az pak sebe.. Ten pocit toho jak moc je clovek svobodnej kdyz deti nema je absolutne neprenositelnej.
Ale pak jsem bez edy jedno odpoledne a uz mi strasne chybi. Protoze je ted tak dokonalej, ale tak!! A bez Eloá staci dve hodiny a uz jsem nesva ze neco neni v mym zivote v poradku. Tak asi tak.. to je asi ten udel materstvi. To neviditelny a pritom nejsilnejsi pouto ever. Dojak proste. A taky trochu k nasrani ❤️
0 notes
Narozeniny mam jenom jednou za rok. Ale takhle hlubokou vdecnost bych si mohla dovolit citit i casteji.
Svatyantonickudejatneztratimsvoudusickuaatjekemnezivotipristirokspravedlivytakjakodoposud❤️
0 notes
Po tom osklivym zazitku s jednou pycou z hudebky si sem musim napsat neco co mi z toho vzeslo.
Miluju svoje dite takove jake je a jsem pysna na to, ze je prave takove jake je, budu ho respektovat RESPEKTOVAT RESPEKTOVAT RE SPEK TO VAT jako cloveka a nikdy nikdy nikdy neponizovat jako by to snad nebyla osobnost, s kterou je tak treba jednat.
Omg vole!!!
0 notes
A tak tu sedim o druhe adventni nedeli, v okne, na starem byte ktery uz neni nas, davam si kurpauzu od posledniho finalniho gruntovani. Naposledy koukam naproti do oken uja Janka, piju plznicku jak me naucil muj muz a retrospektivuju si tise vsecko. Jako vzdycky velky dik za to, ze jsme mohli. Tobe, Boze, jako vzdy, vsem mym milovanym , jako vzdy, a tentokrat nove zkusim podekovat i sobe. Ze dokazu rust, ze dokazu prijimat zivotni vyzvy a ze i kdyz mam obcas zkrat, jsem dobrej clovek s dobryma umyslama a mam milion duvodu byt na sebe pysna. Tak cau, hele caaauu ty strasne krasna casti myho zivota. A cau hele cauu ty uplne nova TAKY krasna casti myho zivota!! Tesim!!!
0 notes
Neuveritelny, jak moc ten zivot funguje i bez naseho pricineni.
Rano jsem sla na schuzku a cestou si chtela dat kafe v kavarne jak vzdycky, ale tam jsem posleze zjistila, ze maji zavreno, protoze je statni svatek, 17. Listopadu, boj za svobodu a demokracii. Prece, OMG! A ja to prehlidla. Uplne. Mam dite a tak mam vymletej pojem o case, asi? Nebo mozek celkove? nevim, ale hodne jsem se zastydela.
A pak domko odpoledne rika ze prej “my mame vlastne na svobodaku v ramci oslav jako kazdej rok koncert s OKnem, nechces prijit s Edusou? Tak jsme prisli. A krome tance a velky pohody a velky party bylo i chvilku casu nad zapalenou svickou Edovi vysvetlit co je dnes za den. Ma z toho samozrejme houby s octem, ale ja jsem nakonec, souhrou zivota, pysna mama i pysna magdalena. Neverending dik!!!
0 notes
Není nutný vždycky stát na červenou,
Ale většinou choď na zelenou. <3
Strašně krásně se máme, že se máme, že ho máme. <3
A tak mi život uz 4,5 měsíce plyne a už to není jen nový a krásný, už je to i uplně přirozený a automatický a naprosto nehormonálně a upřímně milovaný. Jak kdyby tu s nama byl odevždycky. Na výletech, na návštěvách, v práci.. <3 a vetsinou mame doma pohodindu.
Jen na ten combat ho nemozu vzit no..
0 notes
21/9 2020
Podivne magicky den to byl.
Par dni predtim jsem dohrala Zaklinace, tri dny predtim jsem odpremierovala Magora detem a ten den dopoledne jsem konecne po doslova letech docetla Komu zvoni hrana.. a k obedu jsem si mezi jeste celkem snesitelnymi kontrakcemi udelala domaci sulanky s makem. A pak uz jsem jen cekala, jak to vsechno casove vyjde a jestli to Domko vsecko stihne anebo ne.
No.. nestihl. E. A. Teleky se pak najednou proste rozhodl a pres to uz nejel vlak. Tak se nam narodilo neco krasneho a uzasneho a strasne moc krehouckeho. A ja to neco miluju nade vse uz ted. Seznamte se, Eduard Antonín.
Laska, ach boze boze laska.
Dekuju Ti.
DEKUJI.
<3
2 notes
·
View notes
Poslední fotky z naší skoro tříleté etapy života bydlení na Čápkově. Proč úplně poslední fotka musela být ta ze záchodu, nevím. Zabalila jsem pytle a krabice nekonečna věcí, připravila klukům na stěhování několik čerstvých chlebů s kozím sýrem a odprcala se na jeden z nejsmutnějších a nejnáročnějších týdnů mých posledních pár měsíců do Chebu. Teď se na den a půl vracím zpátky do Brníčka. A i když dorazím do úplně jiného bytu na úplně jiné adrese, který jsem ještě ani vlastně neviděla.. A i když vím, že tam nebude nic jiného než bordel a nevybalené tašky a krabice.. jedu domů.
A je to ten nejkrásnější pocit.
Bye bye čápkova. See ya milovaný bytečku. Arrivederci dvorečku a cigárka z okna a vycházející slunce zpoza protějšího domu v pět ráno. Život na nás teď už čeká jinde. A jinej. A je to tak dobře. Protože vše se děje tak, jak se dít má.
<3
Děkuju.
0 notes