s-ov-a-blog

[s-ov-a-blog]

V Brně je krásná vánoční výzdoba, která ozářila všechny ulice #vanoce #christmas #brno #night #light #christmas2017 #strom #tree #winter #zima

[s-ov-a-blog]

- Elis

[s-ov-a-blog]

- Robert 

[s-ov-a-blog]

- Adel

[s-ov-a-blog]

U Rybových varhan v Rožmitále

Jsou věci, o kterých ani nemůžeme říct, že jsme si splnili sen, protože jsou tak výjimečné, že se nám o nich vůbec snít nemohlo. Přesně to jsem zažila, když jsem se o jedněch letních prázdninách byla podívat v Rožmitále, městě neodmyslitelně spojeném s životem Jakuba Jana Ryby.

Kromě prohlédnutí nádherné expozice v místním muzeu jsem se šla podívat do kostela, při kterém Ryba hojně působil. Přijali nás vlídní lidé, nadšenci a obětaví pečovatelé o jeho odkaz. Vyčerpávající výklad ještě doplnily krásné tóny varhan. Dokonce následovala i jejich prohlídka. Vrcholem všeho pro mě byla možnost se za „Rybovy varhany“ také posadit a zahrát si na ně pár tónů. Nejsem varhanice a ani neumím hrát na žádný jiný klávesový nástroj, ale musím říct, že mě tento jak se říká „královský nástroj“ fascinuje, zvlášť když má zajímavou historii. Jen si to představte, sedíte tam a dotýkáte se přesně těch stejných klapek, jako před lety sám Ryba.

A proč jsem si vybrala do vánočního času zrovna tento námět? Myslím, že je to jasné. I když se najdou lidé, kteří by mi jistě odporovali, „Rybovka“ k Vánocům patří skoro stejně jako nazdobený stromeček a dárky pod ním.

I sebekrásnější vzpomínky jsou pouhými vzpomínkami a tak ať chceme nebo ne, jejich přesné detaily se nám z hlavy vytrácejí. Musíme si je tedy v myšlenkách dokreslovat, což se nám někdy povede hůře, někdy lépe, ale každopádně je důležité, abychom o krásné vzpomínky pečovali a neustále se je snažili „restaurovat“. Máme-li je, je to bohatství, které nám nikdo nesebere a které nás může těšit i v těžších chvílích našeho života. A k tomu se právě úžasně hodí čas Vánoc a ony „dlouhé zimní večery“, které v naší uspěchané společnosti už snad ani neexistují.

Vyčtete toto všechno také z obrázku?

[s-ov-a-blog]

Co mi Brno dalo a vzalo?

Mohl jsem tento článek pojmout jako pozvání do Brna, ukázání zajímavých míst nebo v něm shrnout historii Brna. Ale položil jsem si možná trochu egoistickou otázku: Jaký smysl by mělo abych takový článek psal právě já?

S touto otázkou v hlavě, jsem se rozhodl, že vám ukážu , co Brno znamená pro mě . 

Takže od začátku

Narodil jsem se v Brně. Jsem Brňák. Tudíž první věc kterou mi Brno, společně s mými rodiči dalo, byl život. A poté mi den po dni život bere, krade mi vteřiny, dny a hodiny mého života, které v něm trávím. Nesoudím ho za to však, dělám to dobrovolně.

 Vždy jsem se v tomto městě cítil svobodný. Zvláště v noci. Miluji noc a miluji noční Brno. Miluji pocit svobody. A to je to co mi tohle město nabízí. I ve dne. Spousty a spousty možností. Spousty a spousty lidí tvořící davy, poskytující anonymitu. Možnost být sám sebou uprostřed města a přesto zůstat neviděn.

Pokud však nejsem sám, davy, které proudí a proudí stávají se překážkou. Nemůžete si povídat se svou společností, jít s ní vedle sebe, bývá taktéž velice obtížné. Davy v neustálém pohybu, tvořeny lidmi v neustálém stresu. Přirozeně se ten stres přenáší i na mě. A ve stresu nebývám dobrým společníkem.

Ale jsou místa, kde je příjemné býti i ve společnosti. Brnu rozhodně nechybí dostatek kouzelných uliček, zapadlých barů či příjemně vyhřátých čajoven. Stačí vědět kam v jaké společnosti zajít a na veškerý stres můžete zapomenout, stejně jako já. 

Jestli nejste z Brna doporučuji se zeptat někoho kdo je v Brně jistější. Ne všechny uličky jsou kouzelné, ne všechny zapadlé bary jsou takové jak se zdají a ne všechny čajovny jsou příjemně vyhřáté. 

Brno má své klady a zápory, kladů si brzy všimnete a dosti záporů mu  odpustíte. Alespoň tak jsem se to naučil já. Je to obrovské a kouzelné město. Město plné možností. Město plné příležitostí. A pro mě hlavně město, kde jsem se narodil. A jako puberťák běhal v nočních ulicích.

[s-ov-a-blog]

- Elis

[s-ov-a-blog]

Minulý školní rok, když jsem se účastnila Dne otevřených dveří na naší škole, jsem se ve školním prospektu dočetla, že naše škola “je obklopena zelení”. Přišlo mi to úsměvné, jelikož při pohledu ze školní budovy jsou věčně vidět jen vysoké paneláky. SŠ Knih se nachází na brněnských Vinohradech, kde se snadno ztrácí v záplavě snad padesáti vysokánských budov. Abych však snad někomu nekřivdila, musím zmínit, že kolem naší školy se nachází prostorná zahrada a i malý, útulný parčík se najde, jen co by kamenem dohodil, nemluvě pak o naší vlastní školní zahradě, která se nachází nedaleko.

- Takku

[s-ov-a-blog]

- Adri

[s-ov-a-blog]

Noční Brno

 Tohle video jsem se rozhodla natočit, protože mám ráda večer a tmu. Líbí se mi, jak to vypadá úplně jinak. Člověk vidí jen to, co je osvětlené. Dívám se na výlohy a osvícené budovy. Připadám si jako bych na chvíli byla někde jinde a čas se skoro zastavil. I když vídám pořád to samé, každý večer to vypadá trochu jinak. Má to v sobě nějaké to kouzlo. Upřímně se mi to líbí i víc než ve dne.

 Hodně lidí říká, že se tmy bojí, ale spíš jde o to, že nevidíme vše tak dobře, tudíž nevíme co v tom tmavém koutu je. Nejkrásnější je, když člověk stojí na kopci nad městem a svítí měsíc s hvězdami. Jako bychom na chvíli byli přímo ve vesmíru. Měsíc svítí jen tak tak, že vidíme a pouliční lampy zase tak dobře nesvítí, a proto to má kouzelnou atmosféru, možná až magickou. Nakonec i to město vypadá trochu jako vesmír. Lampy jsou něco jako hvězdy, které se ve tmě třpytí. Tím pádem můžeme brát Brno jako takový malý vesmír, který je jen malým kouskem něčeho velkého.

- Kačka

[s-ov-a-blog]

Tohle video mě napadlo jen tak spontánně. Seděla jsem v šalině, jela do školy a dívala se ven. A došlo mi, kolik času strávíme po cestě do školy, do práce. Zvlášť pokud člověk není z města, ve kterém má školu/práci. Všimla jsem si toho, že lidé kolem mě se hodně často dívají do mobilu. Nevnímají nic a nikoho kolem sebe. Sedí tam parta kamarádu, ale všichni koukají jen do mobilu, místo toho, aby se bavili spolu. Ano mobil nás možná sbližuje s lidmi, kteří jsou daleko, ale vzdaluje nás od lidí, které máme kolem sebe. Proto jsem se rozhodla natočit to, co vidím z okna. Ano nejsem v čisté přírodě, ale zase si můžu všímat věci a budov kolem mě. Ráda u toho poslouchám písničky a přemýšlím. U toho si všímám, jak lidé pořád někam spěchají a nezastaví se. Proto využívám tento čas, abych si aspoň na chvíli odpočinula. Je to hezký relax, když máme čas chvíli přemýšlet nad věcmi, na které nemáme přes celý den moc čas.

- Denča

[s-ov-a-blog]

- Robert 

[s-ov-a-blog]

- Robert

[s-ov-a-blog]

- Robert

[s-ov-a-blog]

- Robert

[s-ov-a-blog]

- Robert

[s-ov-a-blog]

- Robert