sasakliment

[sasakliment]

80 let od vzniku protektorátu. Co to znamenalo pro český sport?

To výročí nikdo neslaví. Středa 15. března 1939. Sníh, déšť, zima, vztek, německá armáda v ulicích českých měst. Od nastolení protektorátu uplynulo letos 80 let. Zánik Československa se logicky dotkl i sportu. Situaci výstižně ilustruje dobový tisk.

Byly to převratné změny. Už od vzniku druhé republiky na podzim 1938 se o demokracii nedalo moc mluvit, vše se sjednocovalo, „zjednodušovalo“, centralizovalo. A hledala se jednoduchá řešení. Sport si však držel výsadní postavení - byl československým reprezentantem a posiloval národní uvědomění. Věděli to i cenzoři z ministerstva vnitra. Například v neveřejném tiskovém pokynu z 10. října 1938 se píše: „Články, které by přinášely útoky na representanty a zodpovědné funkcionáře celonárodních organisací a institucí jako Národní rada, Československá obec Sokolská a pod., buďte potlačeny.” V novinách byli oslavování branci - sportovci jako příklad pro ostatní.

Budoucnost ale nebyla růžová a okleštěné Československo mířilo rychle ke svému konci. Ještě 10. března zasedal Klub sportovních novinářů, který se chystal uspořádat setkání Čs. všesportovního a Olympijského výboru. Události ale nabraly rychlý spád. Vyhlášení protektorátu předcházelo v pondělí 13. března ukončení sportovních styků se Slovenskem. O den později vznikl Slovenský štát a za dalších 24 hodin napochodovali vojáci Wehrmachtu do Prahy.

„Svébytný“ sport a národ

Němci se snažili vytvořit zdání legitimity okupace. Často zaznívala slova o svébytnosti a autonomii. Sport nevyjímaje. Zpravodaj LN zjistil „na směrodatných místech“ již několik dní po okupaci, že „Čechům, kteří ve sportu jak známo hrají velkou úlohu, bude i nadále ponechána volnost, aby si pořádali svoje zemské hry, ježto v německém sportu nemohou vystupovati lidé cizí krve“.

Národní politika psala: „Jestliže nám svébytnost celého našeho národního života byla tak jasně zaručena samotným Vůdcem a říšským kancléřem Adolfem Hitlerem, pak bychom si přáli, aby se tato svébytnost začala u nás trochu živěji projevovat i ve sportu.“

Sport měl posilovat národ. „Svým posláním se dává tělesná výchova do služeb jednotlivce, národa a společnosti, musí však býti uchopen její význam v nejširších vrstvách národa a umožněno její všestranné provádění opatřením dostatečného počtu prostředků a odborně vyškolených vychovatelů,“ psalo se v lidovkách.

Novou situaci normalizovala po březnové okupaci i Národní politika. „Jak se dalo očekávat, nastává po dobu přestavby našeho veřejného života určitá přestávka také v našem životě sportovním. Nicméně klidný průběh posledních dnů zdá se nasvědčovati tomu, že sportovní provoz bude v dohledné době opět zahájen.” Mimochodem, na opětovné zahájení sportovní činnosti neměla dobré vzpomínky Slavia. V derby se Spartou týden po vzniku protektorátu prohrála potupně 0:5.

Olympijské hry v Helsinkách, potyčky na Letné a represe

Sportovní skutečnost nebyla pěkná. Už 23. března byla zakázána činnost židovských fotbalových klubů. Na prvního máje byl zrušen za potlesku protektorátního tisku profesionalismus. (Ovšem jen na oko. Díky náhradám fungoval dál.)

Probíhaly také přípravy na olympijské hry, které se měly uskutečnit v roce 1940 v Helsinkách. Sport byl „sbližovatel národů”. Český tisk už pracoval podle nového zadavatele - německých okupantů. „Úžasný úspěch her v Los Angeles byl překonán fantastickými výkony v Berlíně a vnější rámec nepodaří se Finům překonat,” psaly na konci března LN.

Sport jako sbližovatel národů moc nefungoval. V jednom z posledních mezistátních utkání s účastí Čechů se výběr Prahy utkal 8. června 1939 na Letné s nejlepšími fotbalisty Berlína. Utkání skončilo vítězstvím domácích 2:0 na hřišti i v hledišti. Diváci na Němce pískali a vojáky Wehrmachtu v hledišti napadli i pěstmi.

Záminka na další potlačování sportovního života v českých zemích byla na světě. „Pan říšský protektor nařídil, aby byl na území Protektorátu uvalen čtrnáctidenní zákaz pro tento druh sportovních akcí, aby představenstvo pražského svazu, který se jeví za českou stranu zodpovědné za zápas, bylo na 14 dnů vzato do ochranné vazby, aby Češi a české svazy už nesměli nadále hrát v zahraničí a nakonec aby němečtí hráči a německé svazy ze staré Říše už v žádném případě nebyli vpouštěni na území protektorátu,” píše se v zápise německé bezpečnostní služby Sicherheitsdienst.

Češi sice ještě na podzim vycestovali k zápasu do Německa, ale doba byla zlá. Sovětský svaz na podzim napadl Finsko, olympijské hry v Helsinkách byly zrušeny. Blížil se úplný konec mezinárodních sportovních kontaktů. V lednu 1943 Jiří Stanislav Guth-Jarkovský v Náchodě zemřel ve věku 81 let na mrtvici, olympijský výbor zanedlouho pod tlakem nacistů ukončil činnost a majetek pod hrozbou zabavení „dobrovolně“ předal do úschovy Českému všesportovnímu výboru.

Prvorepublikoví sportovci byli vlastenci. Organizovaní, odhodlaní, se silnou vůlí. A takoví lidé se nemohou tyranům hodit. Nebyly to lehké časy.

Saša Kliment

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie.

[sasakliment]

Olympijská kolekce, Raškovka a sportovci: Content is king

Asi se shodneme na tom, že produktové PR patří mezi nejtěžší disciplíny v oboru. Bdělí editoři ho často vnímají jako skrytou reklamu. O svůj prostor ve veřejné diskuzi musí daná služba nebo výrobek tvrdě bojovat. Před pár dny bodovaly v téhle oblasti Český olympijský výbor a výrobce oblečení Alpine Pro.

Firma je dlouholetým dodavatelem kolekce pro české olympioniky. Spolupráce začala před devíti lety, olympiáda v korejském Pchjongčchangu je už pátá s logem AP. Minulé pondělí byla v Mánesu představena nová kolekce.

Výstupy za miliony

Jak to dopadlo? Výstupy ze slavnostního večera podle statistik Media Tenoru v hodnotě nejméně 5 milionů Kč. Přes 40 novinářů na místě, celostrany v Blesku a AHA!, titulky v Deníku a Metru, reportáže v hlavním vysílacím čase na Česke televizi a Nově, přes 40 výstupů v on-line titulech. Vše v drtivé většině se zmínkou o Alpine Pro. Nikoliv jako přívěšku, ale plnohodnotné součásti příběhu, včetně rozhovorů s majitelem firmy.

A k tomu připočtěte masivní podporu vlastních kanálů ČOV na sociálních sítích. Jen na Facebooku reagovalo sdílením, komentováním či lajkováním 9 tisíc lidí, přenos zasáhl 120 tisíc lidí. Vedle toho se materiál o kolekci šířil na Instagramu a YouTube. Zapojili se slavní sportovci, kteří obsah sdíleli a sami vytvářeli. Hodně pomohla i dlouhodobá spolupráce Alpine Pro s českým biatlonem.

A zase příběh

Jak se to stalo? Olympijský výbor a Alpine Pro roztáhly příběh kolekce do několika měsíců, nespoléhaly jen na slavnostní představení. Které sice automaticky přináší velkou publicitu, ale jednorázově.

Oblečení letos připravovali spolu s návrháři Alpine sami sportovci. Už na konci prázdnin představil ČOV skupinu elitních reprezentantů (Doktor, Neumannová, Kraus, Synek), kteří měli na starosti vždy danou oblast vývoje. Krátce po prázdninách se sešli na tiskové konferenci, předvedli zahalenou figurínu do bílého pláště a pohovořili o své práci. O pár týdnů později šla na světlo světa Raškovka, čepice inspirovaná slavným skokanem Jiřím Raškou, olympijským vítězem z Grenoblu. A jako velké finále následovalo odhalení celé kolekce v Mánesu s třiatřicetimetrovou projekcí.

Content is king. Děsivé klišé, stejně jako “zápas začíná od stavu 0:0”, ale platí stále. S dobrým příběhem, vyladěnou součinností PR a social nástrojů, jdou dělat divy.

Saša Kliment

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie.

Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor.

[sasakliment]

Sportovci. Jak vypadá život po životě?

Fotbalisté Gary Lineker nebo Eric Cantona. Tenista John McEnroe. Basketbalista Magic Johnson. U nás doma atlet Roman Šebrle, akrobatický lyžař Aleš Valenta, fotbalista Luděk Zelenka nebo krasobruslař Tomáš Verner. Elitní sportovci, kteří se prosadili jako komunikátoři. Čím to je a jak se jim na “druhé” straně daří?

Od třicítky znovu

Profesionální sportovci jsou vnímaní jako krásní a úspěšní mladí lidé. Často ale mají mnohem těžší život, než si dovedeme představit. Od útlého mládí podřizují vše své disciplíně. Ženou tělo i duši na hranu. Když mají štěstí, patří mezi tři procenta z populace, která jsou ze statistického pohledu schopna uspět na nejvyšší úrovni. Když mají ještě větší kliku, sbírají medaile. Pak se ovšem přehoupnou přes třicítku, skončí s kariérou a začínají od nuly.

Někteří sportovci zůstanou u svého sportu, trénují, stanou se manažery. Jiní zamíří mimo obor. Malá část z nich zůstává ve veřejném prostoru a médiích, ovšem jinak, než byli zvyklí. A znovu musejí bojovat s tvrdou konkurencí. Podobně jako kdyby elitní kuchař začal dělat číšníka - pořád pracuje s jídlem, ale učí se vše od začátku.

Průměrní? To nikdy

Úspěšní sportovci mají jednu velkou výhodu. Při osobním setkání často působí naprosto civilně, jako kluk nebo holka od vedle. Až se ptáte, tohle že je ten / ta nejlepší na světě? Když s nimi trávíte delší čas, zjistíte, že je to jen zdání. Každý sportovec má své kouzlo nebo spíše vlastnost, která ho činí výjimečným. Nemyslím teď rychlé nohy nebo šikovné ruce. Ale oddanost věci, vytrvalost, týmovost, ale i egoismus a sobectví, schopnost snést úspěch i neúspěch, cílevědomost.

Když sportovec dokáže prodat, či spíše prezentovat, tuhle svou esenci, svůj svatý grál, má vyhráno. Protože sport je vlastně zrychleným a intenzivním trenažérem života nás všech. Definice úspěchu je stejná, když sportujete nebo pečete rohlíky. Před pár lety o tom psal ve Forbesu americký byznysman David K. Williams. Do firmy najímá co nejvíc sportovců, rekreačních i profesionálních: “Dosahují svých cílů. Je-li jedna cesta k úspěchu zatarasená, najdou si jinou.”

Besídkář

I po skončení kariéry tak sportovec může zůstat zajímavý pro média i pro firmy, stává se marketingovým a komunikačním nástrojem. Prosadit se může v několika rolích. Vstupní pozicí je besídkář (nemyslím to zle). Osobnost vypráví, jak běžela rychle a ještě rychleji. Nebo jak dala gól či skočila výše. Zajímavé, ale rok po skončení kariéry si na vás nikdo nevzpomene, pokud se nejmenujete Maradona. 

Komentátor

Další úrovní je komentátor. Tady už musíte dobře znát svůj sport, mít o něm přehled. Stává se z vás vlastně novinář. Mluvil o tom útočník a nyní elitní komentátor České televize Luděk Zelenka na nedávném semináři tiskových mluvčích pořádaném Media Tenorem, který se věnoval mimo jiné i fenoménu sportovců jako komunikátorů: “Spousta mých spoluhráčů byla úspěšnějších než já. Ale často lidé poznávají více mě, což mi otevírá dveře do dalších oblastí.” V komentování hokejových zápasů byl výraznou tváří bývalý útočník Martin Hosták, nyní šéf zlínského klubu. Pokud sledujete tenis, určitě vám neunikly často kontroverzní a o to sledovanější komentáře Johna McEnroea.

Moderátor

Někteří sportovci se prosazují jako moderátoři. Těžká disciplína. Znáte nějakého českého akrobatického lyžaře, krom Aleše Valenty? Zlatou olympijskou medaili v Salt Lake získal před dlouhými 15 lety. Ale je vidět, pořád. Moderuje na Frekvenci 1 a na akcích firem. A dělá to dobře. Určitě registrujete i Romana Šebrleho, hvězdu TV Prima. Rychle se začíná prosazovat krasobruslař Tomáš Verner, vycházející hvězda oboru. Nově se stal tváří Českého olympijského výboru.

Motivátor

Jednou z nejtěžš��ch disciplín je sportovec jako motivační řečník. Tenhle fenomén je na rychlém vzestupu, zejména v anglosaských zemích. Skvěle se tím živí například Magic Johnson - a není to jen kvůli příběhu o HIV. U nás se úspěšní reprezentanti, bývalí i současní, formují například v projektu Sport Speakers. Ve svých vystoupeních se snaží inspirovat zaměstnance k překonávání překážek, motivovat je ke změně, učí je najít si v profesi radost. Mezi žádaná jména patří například Jiří Ježek, paralympijský vítěz v cyklistice, olympijský šampión v pětiboji David Svoboda, nejúspěšnější český silniční cyklista Roman Kreuziger nebo právě Aleš Valenta. Do oboru vstupují také překážkářka Zuzana Hejnová, běžec na lyžích Martin Koukal a další.

Sportovci mají velký potenciál. Když ho odemknou, stávají se mimořádně cennou komoditou na trhu, zejména v marketingu, HR a novinařině.

Saša Kliment

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie. Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor pro MarketingSalesMedia. Foto: tarafdari.com.

(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){ (i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o), m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m) })(window,document,'script','https://www.google-analytics.com/analytics.js','ga'); ga('create', 'UA-90413600-1', 'auto'); ga('send', 'pageview');

[sasakliment]

Miliardy a Tour de France jako olympiáda

Mám rád statistiky a zajímavá porovnání. Málokdy z toho plyne nějaké poučení, ale je to zábava. A Tour de France, nejslavnější závod světa, nabízí během 21 etap takových libůstek celou řadu. Co třeba tahle: Cyklista spálí za celý závod tolik energie, že by si mohl dovolit sníst 252 dvojitých cheesů a nepřibral by ani deka. Také média a PR jsou vděčnou oblastí.

Takže:

Prvnímu ročníku Tour v roce 1903 se na trati věnoval 1 (slovy jeden) novinář, jakýsi Géo Lefévre, který závod zároveň vymyslel a byl i ředitelem Tour. Časopisu pana Lefévra "L'Auto" padal náklad, a tak hledal způsob, jak ho znovu nakopnout.

Teprve v roce 1921 byli na trať připuštěni i konkurenční žurnalisté. A na silnici se vydalo 15 mediálních aut.

V roce 1929 vysílal rozhlas poprvé reportáž z Tour. Jednalo se o Radio Cité.

V roce 1948 vysílala televize poprvé v přímém přenosu, a to finále z poslední etapy v Parku princů.

A teprve v roce 1958 se přímý přenos přesunul přímo na silnici v průběhu etap. 

Teď k více ohromujícím číslům:

Kolem trati kouká na závodníky 12 milionů fanoušků (pro porovnání Depeche Mode na svém aktuálním čtyřměsíčním stadionovém turné uvidí 1,5 milionů fans).

Zážitky masám zprostředkovává 2000 novinářů (kdyby se pohybovali společně, převáželo by je 40 autobusů).

V televizi sleduje Tour 3,5 miliardy diváků ve 188 zemích světa. Tedy v podstatě stejně jako při letních olympijských hrách! (Dobře si rozmyslete, jestli se budete na Tour dívat, je to vysoce návykové a tři neděle máte o odpolední program postaráno.)

A něco z našeho prostředí:

Podle statistik Media Tenoru je Tour v českém prostředí atraktivní zboží. Od začátku července jste na ni mohli narazit v 2044 případech. Pro porovnání atletika se v médiích objevila ve stejném období 1342x. A třeba oblíbené mlácení prázdné slámy v podobě EET se do mediálního prostoru prosadilo jen 836x. Závodníci jsou hvězdy i v socialu. Slovenskou superstar Petera Sagana (zločinně vyloučeného za nestrčení Cavendishe) sleduje na Facebooku milion fanoušků.

No a klíčový poznatek nakonec. Během Tour si závodníci a doprovodné týmy objednají 40 tisíc hotelových postelí. A některé stáje si vozí i svoje matrace.

Ať to šlape!

Saša Kliment

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie. Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor.

(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){ (i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o), m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m) })(window,document,'script','https://www.google-analytics.com/analytics.js','ga'); ga('create', 'UA-90413600-1', 'auto'); ga('send', 'pageview');

[sasakliment]

Létající talíře a dobrá reklama zdarma

Téměř každá komerční značka se chce prosadit v redakčním prostoru. Chce reálnou interakci s reálnými lidmi. Je to často přetahovaná s editory, co je a co není skrytá reklama. Oděvní firmy mají třeba oproti bankám obrovskou výhodu - na rozdíl od hypotéky nebo kontokorentu si můžete boty obout, triko navléknout. A pokud se značky pohybují ve světě sportu, často je na ně upřená pozornost zcela zdarma. Může z toho být obrovský průšvih nebo skvělá reklama. Pomineme vyrážky z dresů, boty-lamače kotníků a podíváme se na úspěšnější příklady.

Syn v pohybu a ultimate frisbee

Syn v pohybu, mladá česká značka, co dělá chic sportovní oblečení. Alternativa, ale příjemná. A teď první velký úspěch. Oblékla českou reprezentaci v ultimate frisbee (taky příjemná alternativa). Ano, je to létající talíř, ale ve hře o body. Naše týmy odletěly na plážové mistrovství do Francie. Jejich dresy byly na oficiálním webu šampionátu vyhlášeny jako nejlepší. A už to letí geometrickou řadou po sociálních sítích, hráči, hráčky, kamarádi, kamarádky, rodiny... Skvělá reklama a dobrá práce.

Alpine Pro a olympiáda

Taky česká značka. Obléká olympioniky. Díky nim se před lety dostala masivně do povědomí české veřejnosti a posouvá se její vnímání - kvalita, úspěch, tvrdá práce… Třikrát po sobě bylo oblečení české výpravy vyhlášeno jako jedno z nejlepších - ve Vancouveru, Londýně a Soči. Vzpomínáte na psychedelické kruhy na bundách našich sportovců v Kanadě? Jestli ne, tak jste museli chytit holinky v Londýně. O nich se zmiňovaly i NY Times. Nebo beranice v Soči. Psalo se o tom ve většině českých médiích, vysílaly to zahraniční televize. Nirvana.

Adidas a NHL

Tady to nebylo tak jednoduché. Adidas před nedávnem nahradil tradiční hokejovou značku Reebok. Konzervativní fanoušci remcali ještě před představením. Zapojili se i čeští novináři, kteří se báli, aby dresy “nehyzdily tři pruhy”. (Mně teda tři pruhy nevadí, stejně jako fajfka Nike na botách). Nevím, jestli to byl záměr, ale vzhled dresů všech týmů NHL unikl na internet asi dvě hodiny před oficiálním oznámením. Jersey-leak se povedl, psalo se o tom všude. Když zadáte na Twitteru heslo “NHL Adidas”, vyvalí se na vás mraky tweetů. Adidas opustil televizní reklamu a pustil se s o to větším úsilí do digitálu a interakce s fanoušky. A dobře dělá.

Saša Kliment

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie. Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor.

(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){ (i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o), m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m) })(window,document,'script','https://www.google-analytics.com/analytics.js','ga'); ga('create', 'UA-90413600-1', 'auto'); ga('send', 'pageview');

[sasakliment]

Giro d'Italia a Cena kamikaze

Na začátku května odstartovalo Giro d'Italia. Jeden ze tří nejslavnějších etapových cyklistických závodů světa. I kdybyste se o cyklistiku nezajímali, znáte Tour de France a asi i Giro a Vueltu. Pořadatelé se každý rok snaží svůj podnik něčím zpestřit. Vedle celkového a etapového vítězství se jede o řadu dalších cen. Mě baví třeba cena Fair Play, kterou sponzoruje italská dálniční policie. Před startem letošního stého ročníku se ale povedl organizátorům komunikační epic fail, jak se moderně říká. 

Uvedli cenu pro nejlepšího sjezdaře. Na první pohled atraktivní. Kdo jede nejrychleji z kopce, vyhraje. Když si ale zadáte do Googlu „Best Descender Prize“, šplouchne na vás kyblík žluče. Letmý výběr z titulků: „Cena kamikaze“, „Opravdu stupidní Cena pro nejlepšího sjezdaře“, „Nepřijatelné“, „Život ohrožující.“ Za profijezdce Wout Poels: „Děláte si srandu? Co bezpečnost?“. A fanoušci: „Šílené.“ „Idiotské.“ „Blbé a nezodpovědné.“ Výstižně to shrnul respektovaný novinář Neal Rogers: „Tleskejme čerstvým nápadům, ale tahle soutěž je fakt mimo.“ A pohoršoval se i proslulý Washington Times.

Proč? Jestli jste někdy viděli sjezd cyklistů v silničních závodech v televizi, je to samo o sobě o život. Rychlost i devadesát kilometrů v hodině, jezdci přilepení na rám se řítí z kopce, že byste si to nedovolili ani v autě. Krom helmy nemají žádné ochranné prvky, jen slabé rukavice, dres, kalhoty. Žádné páteřáky nebo něco podobného. A když prší, je to opravdu lahůdka, uzounká galuska se snadno smekne. Je to sice jejich práce, ale dělat z toho soutěž není asi opravdu příliš inteligentní. V roce 2011 se při jednom ze sjezdů zabil Belgičan Wouter Weylandt. O 16 let dřív, v roce 1995, zahynul při sjezdu na Tour Fabio Casartelli. A pár dní před startem Gira zemřel mladý Američan Chad Young.

Vyústění logické. UCI, vrcholná cyklistická mezinárodní organizace, vyzvala organizátory, aby soutěž zrušili. A ti dva dny po startu kauzy ustoupili. Zaznělo sice něco o nepochopení, hledání senzací, ale neměli v podstatě na výběr.

Zajímavá je jedna věc. Soutěž sponzoroval výrobce pneumatik Pirelli. Nikdo ale o novince do poslední chvíle nevěděl. Organizátoři asi tušili, že na ně číhá průšvih. Až těsně před začátkem Gira si nové soutěže všiml cyklistický blog The Inner Ring, jehož redaktor si pozorně přečetl propozice. Pak už to jelo. Jeden z fanoušků trefně glosoval: „Kolosální chyba v úsudku. Zapojte Pirelli jinak.“ 

Saša Kliment

P.S. A čerstvě další pohroma, jakýsi nepříčetný policista si odstavil motorku na kraj silnice tak šikovně, že způsobil v jedné z etap hromadnou kolizi pelotonu.

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie. Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor.

(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){ (i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o), m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m) })(window,document,'script','https://www.google-analytics.com/analytics.js','ga'); ga('create', 'UA-90413600-1', 'auto'); ga('send', 'pageview');

[sasakliment]

Adidas, bigotní žena a vážená tabule. Lid se baví

Je toho plný internet. Adidas a jeho mail. Firma pogratulovala účastníkům Bostonského maratonu k tomu, že přežili závod. Mezi běžci tradiční hantýrka. Ovšem vzhledem k atentátu z roku 2013, který stál život tři lidi, je to nešťastná formulace. Adidas dostal za uši, na sociálních sítích ho zahejtoval kde kdo. Spravedlivě rozhořčení fanoušci mu mimo jiné doporučili, aby vyhodil celé marketingové oddělení… Komunikačními a PR přešlapy se (především) online komunita ráda baví. Někdy je to vážné, jindy méně.

Bigotní žena

Vzpomínáte na Gordona Browna, britského ministerského předsedu? V předvolební debatě se zahořklou důchodkyní trpělivě a trpělivě diskutoval. Pak sedl do auta a kysele ji okomentoval jako „bigotní ženu“. Do klopáku, který mu zapomněl jeho tým odebrat. Brown prohrál volby.

Vazena pani, Vážený tabule

Nad tímhle mailem se pochechtávala agenturní komunita. OgilvyAction se přejmenovalo na Geometry Global. Klientům a spolupracovníkům dorazila zpráva, nejspíš prohnaná Google překladačem: „Vazena pani, Vážený tabule. Dovolte mi, abych vas informoval o dulezite zmene tykajici sobě agentury Ogilvy Action, ktera v prubehu poslednich sobě tydnu podilela na vzniku nejvetsi celosvetove aktivacni stránky Geometrie Globální.“

V oborových titulech nastalo všeobecné veselí.

Tiskovka půl roku před olympiádou. Teda vlastně sedm měsíců

Sportovní svět má jednu libůstku, neustále odpočítává a postupuje po milnících. Rok do olympiády, 500 dní do slavnostního zahájení, sto dnů do mistrovství světa… Ale jak to spočítat přesně, když má každý měsíc jiný počet dnů? Český olympijský výbor pozval před OH v Soči slavnostně média na tiskovou konferenci. Půl roku do startu her. Dva dny před akcí se ukázalo, že měsíců zbývá sedm. Chtěl jsem dát výpověď pro neschopnost. Pozvánku jsem psal a posílal já. Nakonec jsme milník našli. Ještě že existuje něco jako oficiální nominace, ale bylo to se zpoceným čelem a stejně se novináři mohli potrhat.

(Pak mi kolegové poslali tohle, chytrý odpočet, který to spočítá za vás.)

Kunín, genocida a jatka

To jste předpokládám chytli. Básníme s mlékárnou Kunín. Princip jednoduchý, pošli nám na Facebook básničku o našich výrobcích a o mléce, dostaneš cenu. Dorazila spousta milých textů. Třeba tenhle:

Kráva mléko nedává, lidé jí ho berou. To, že tele volá mámu, na to všichni serou. Až produkce mléka klesne, kráva na jatka se vezme.

A opět. Nejdřív oborová média, pak mainstream a Kunín řeší krizovou komunikaci.

Poučení?

Co z toho plyne? Nic. Chyby děláme všichni. Brankář podběhne centr, do bábovky dám místo cukru sůl… Lidi z marketingu a komunikace na to mají právo taky. A nesvědčí to automaticky o jejich nekompetentnosti nebo tuposti. Je na ně jen víc vidět.

Saša Kliment

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie. Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor.

(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){ (i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o), m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m) })(window,document,'script','https://www.google-analytics.com/analytics.js','ga'); ga('create', 'UA-90413600-1', 'auto'); ga('send', 'pageview');

[sasakliment]

Samková, Ledecká, snowboard a velký svět

Jedné je 23, druhé 22 let. Eva Samková, Ester Ledecká. Fenomén českého sportu. Obě závodí v disciplínách, které mají v Česku minimální členskou základnu a téměř žádnou infrastrukturu. Ale jsou nejlepší na světě. A média, fanoušci a sponzoři jsou u vytržení.

Zima skončila, sníh taje. Můžeme bilancovat. Snowboardcrossařka Eva Samková vyhrála celkové pořadí Světového poháru. Stejně tak snowboardistka Ledecká, která ve slalomu přidala i dvě medaile z mistrovství světa a navíc jezdí i na lyžích.

Není to fotbal, není to hokej. A přesto mají obě dívky statut hvězd. Tak třeba Eva Samková. Ačkoliv její sezóna trvá jen pár měsíců a žádná neplacená televize nevysílala závody Světového poháru, po každé zastávce SP se Samková objevila ve zpravodajství nejen na veřejnoprávní České televizi, ale i na Nově. Kde se dokonce dvakrát probourala i do hlavních zpráv – s pozitivním tématem! Zadáte-li si heslo „Eva Samková“ do systému Media Tenor, vypadne na vás 3108 zmínek jen za poslední sezónu. Mainstreamová media, bulvár, lifestyle – je všude.

Ale není to inflace. Eva i Ester jsou zajímavé osobnosti, mají přesah a zajímají se nejen o sport, jsou aktivní i v létě. Samková má ráda koně, miluje dobré jídlo, cestuje. Není divu, že se s ní pak spojí značka typu Kari Traa, vyrábějící oblečení pro aktivní ženy. Ledecká zase dělá dva sporty, pochází z umělecké rodiny („Sliby se maj plnit…“), má vlastní značku STR.

A pak je tu online svět a sociální sítě. Eva Samková má na svém Facebooku 190 tisíc lajků, Ester Ledecká 54 tisíc. Obě umí oslovit napřímo novináře a hlavně statisíce fanoušků. Což využila třeba Toyota, která s jednoduchou soutěží o prkno Evy Samkové a auto na víkend vygenerovala tisíce interakcí.

Radost to sledovat. A to je příští sezónu olympiáda. Tak jim držte palce.

Saša Kliment

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie. Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor.

(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){ (i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o), m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m) })(window,document,'script','https://www.google-analytics.com/analytics.js','ga'); ga('create', 'UA-90413600-1', 'auto'); ga('send', 'pageview');

[sasakliment]

Ovčáček není malý prezident

Hodinový pořad v DVTV. Analýza twitterových postů v Lidovkách. Vzkaz exvelvyslance USA. Dokonce tematická divadelní hra... Všichni se zajímají o Jiřího Ovčáčka, mluvčího prezidenta republiky. Řeší kvalitu i kvantitu jeho výkonů. Podle nedávné studie Media Tenoru je nejcitovanějším mluvčím v republice. V posledním měsíci byl vidět stejně jako hokejová hvězda Jarda Jágr. 

Proč je tolik v kurzu? 

Provokuje. Některé z jeho nedávných hitů: „Zpravodajství serveru Sputnik je ruská propaganda. Ovšem, také políček do tváře českým médiím.“ Co Parlamentní listy? „Pluralitní médium.“ Na adresu svého přímého nadřízeného: „Kancléř udělal chybu a z frajeřiny si zažádal o prověrku.“ Ke zprávě USA o stavu lidských práv: „Fabulace českých neziskovek.“

A tak často zní otázka: je Ovčáček PR profesionál? Rostislav Starý si myslí, že ne. Já si to myslím taky. Mluvčí má profilovat svého šéfa, být tiskovým mlčícím, mediátorem, styčným důstojníkem, kvalitním dvojitým agentem. To, že neznáte mluvčího Toma Cruise, je v podstatě dobrou vizitkou obou pánů.

Ovčáček si užívá, že po něm všichni touží. Přestal vnímat, že lidé a média chtějí primárně slyšet, co si myslí prezident. Z vlastní zkušenosti vím, jak ego pošimrá pocit, že JÁ jsem ten důležitý, že lid chce slyšet MĚ. Ovšem pak je třeba opláchnout si obličej studenou vodou, uvědomit si, že o moje názory v roli tiskového mluvčího nikdo nestojí (Blue Light ve tři ráno nepočítám) a trochu se srovnat. Nebo to položit, stát se fotbalistou, hercem, ministrem či food bloggerem. A pak je to jiná písnička.

Na druhou stranu je potřeba říct, že mluvčí prezidenta má z podstaty přednostní přístup do médií. Nezastupuje výrobce zubních kartáčků. Jde ale o míru. Zatímco na sto příspěvků Bohuslava Sobotky připadne dva a půl výroku jeho mluvčího, Ovčáček je vidět na sto Zemanových výstupů hned dvacetkrát. To je unikát, vždyť před druhým nejcitovanějším mluvčím (Tomášem Hulanem z Policie ČR) má trojnásobný náskok! Mimochodem, pamatujete Radima Ochvata, mluvčího Václava Klause? Profesionál, který svou funkci zvládl s noblesou. Ale do médií se netlačil.

Prezident je politická funkce se vším všudy. A nenalhávejme si, že ne. Není panovníkem všech a z vůle boží, je prezidentem svého elektorátu. Ovčáček dělá Miloši Zemanovi permanentní kampaň. Navíc ho to baví. Novináři to prokoukli a Ovčáček jim leze strašně na nervy. Martin Veselovský začíná rozhovor otázkou: „Lžete, pane mluvčí?“ 

Je to taková hra. Osten médií je až fyzicky hmatatelný. Zároveň si novináři Ovčáčka hýčkají a tvoří ho. Zvou ho do hodinových pořadů, přetiskují jeho tweety, ptají se ho nikoliv jako zprostředkovatele, ale jako samotné hlavy státu.

Co s tím? Nepřistupovat na hru, že je Ovčáček malý prezident. Nevysilovat se sledováním, jestli na sociální sítě postuje mluvčí v pracovní době nebo o polední pauze. A nepsat blogy, jako je tenhle.

Saša Kliment

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie. Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor.

[sasakliment]

“Správný chlap ženskou nemlátí”

Kdo to řekl? Macho a chlapák Lennox Lewis (britská boxerská superhvězda). A pomohl tím v boji proti domácímu násilí víc, než kdyby feministické organizace celého světa vydaly společnou nótu. Sportovci vytvářejí vzory, ať chtějí, nebo ne. Můžete toho využít při šíření dobra (i zla) nebo když chcete vydělat peníze.

Tak třeba Nike. Postavila na vzorech svou kampaň, ovšem otočenou o 180 stupňů. Ve spotu z roku 1993 vystupuje Charles Barkley. “Nejsem vzor, o to ať se starají rodiče, hraju basketbal.” Nemá to chybu. Chci být taky takový drsňák, běžím pro boty a jdu dělat basket.

Podle průzkumů vnímají dvě třetiny adolescentů sportovce jako vzory, ke kterým vzhlížejí. Proto sportovní hvězdy vystupují v reklamách, vyzývají děti, aby se hýbaly, obhajují pořádání velkolepých sportovních podniků. Mění postoje, nákupní chování.

Dobro. Česko sportuje, kampaň Českého olympijského výboru na rozhýbání dětí, je postavená převážně na ambasadorech. Olympijských vítězích, mistrech světa. Mladší motivují děti, starší, jako třeba Martin Doktor, jejich učitele. Mezinárodní olympijský výbor na tom postavil celosvětový program při Olympijských hrách mládeže. V praxi to vypadá asi tak,  jako když se zjeví Beatles. Viděl jsem to v Innsbrucku. Přijela Kim Ju-Na, fenomenální korejská krasobruslařka. Desítky dětí na ní visely na každém kroku. Chtěly bruslit a být jako ona.

Peníze. Vzory fungují i v byznysu. Věty typu “Tak určitě”, “Vyhráli jsme, protože jsme dali o gól víc než soupeř” jsou jen fotbalová klišé. Každý vrcholový sportovec je jedinečný díky něčemu jinému. Když o tom dokáže mluvit, dokáže inspirovat lidi, vyhrál. Najímají si ho HR manažeři a evenťáci, kteří potřebují zprostředkovat výjimečný zážitek, aktivovat zaměstnance nebo klienty. Jak se vystupuje z komfortní zóny? Jak se maká efektivně v kolektivu? Co vás přiměje po promaroděném roce podávat světové výkony? Zeptejte se olympijských vítězů! Agentury po celém světě nabízejí sportovce jako motivační řečníky. Třeba v Americe se tím velmi slušně živí Magic Johnson. U nás se rozjíždí nová služba Sport Speakers.

Takže je to docela sexy obor. Navíc sportovci produkují fakt inspirativní hlášky, které mají hlubokou logiku založenou na zkušenostech. “Nemůžeš? Přidej.” To asi znáte. Ale co třeba “Když je nemů��ete přehrát, přepracujte je.” Anebo “Chybějící talent doženeš zápalem, tvrdou prací a 110 procenty svého času.” A jedna od srdce: “Bolest je pomíjivá. trvá minutu, hodinu, den, rok. Jednou však zmizí. A přijde něco jiného. Když ale vzdám, trvá navěky.” Schválně, kdo to řekl?

Saša Kliment

P.S. Příště si v souvislostech posvítíme na Jirku Ovčáčka a jeho vítězství v počtu citací v médiích. 

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie. Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor. Foto: Boxen1

[sasakliment]

Jágr, Kreuziger, Hradilek, Samková a další. Dobro ve sportu táhne

Už jste to asi zachytili. Po úspěšném zápase nebo turnaji věnuje slavný fotbalista / hokejista / tenista dres do dražby, vyberou se peníze a předají se opuštěným dětem nebo psům. Kolorit, řeknete možná. Faktem je, že sport patří mezi nejefektivnější nástroje společenské zodpovědnosti.

Pár čísel. Roger Federer, fenomenální tenista. Jeho nadace podpořila 277 tisíc dětí zejména v Africe. Zadejte do Googlu heslo „Roger Federer Foundation“ a vypadne na vás 34 tisíc odkazů. Kajakář Vavřinec Hradilek vybral v kampani „Sportovci hrdinům“ skoro tři čtvrtě milionu na nemocnou Boženku. Roman Kreuziger přestoupil do nové stáje a věnoval staré dresy do aukce. Z výtěžku poslal plzeňský tým malé cyklisty na soustředění. Reportáže napříč mediatypy. Hokejisté Sparty darovali krev a vyzvali fanoušky k tomu samému. „Sparťanská krev“ se objevila například v hlavním zpravodajství České televize.

Sportovní CSR táhne. Vědci renomovaných univerzit na to píší mnohastránkové studie: sportovci představují vzory, které lidé následují. Jsou úspěšní a mají neomezený přístup do médií. S nulovými až minimálními náklady dokáží ovládnout mediální prostor a strhnout sebe, firmy, kolegy i fanoušky. A nemusí k tomu použít jen tradiční média: například Sportovci hrdinům ovládli sociální sítě – jen přes Facebook oslovili miliony lidí. (Třeba Eva Samková se líbí 187 tisícům fans.)

Firmy investovat musí, ale pro řadu z nich se ze sportovního dobra stal produkt kombinující charitu a efektivní marketingový nástroj. Win win. ČEZ přišel s kouzelně jednoduchou myšlenkou a aplikací EPP – sportuj a za každý krok / otočení kola / minutu přispíváš na potřebné. Zapojila se spousta sportovců. Natočili krátké video (většina z nich na mobil), sdíleli ho. Koukněte třeba na Jardu Jágra, kterého postoval i Český olympijský tým. Sazka systematicky podporuje Olympijský víceboj, jehož je zároveň titulárním sponzorem. Firma šíří sport na základních školách a je vidět – v Blesku, na titulce Deníku a Lidovek… Příklad ze světa: Nestle Healthy Kids, tedy děti hýbejte se a jezte správně. 23 800 odkazů v Googlu. A 6 milionu zapojených dětí po celém světě.

Společenská zodpovědnost a sport je velké téma, jen ho zvednout. Můžete nasbírat skvělé plusové body. A ještě efektivně pomáhat. Nebo obráceně, to nechám na vás.

Saša Kliment

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie.

Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor. Foto: YouTube.

[sasakliment]

Rosický jako Beckham. Nehrající kapitán. Ale o parník před ostatními.

Je zajímavé sledovat, jak dovedou dosluhující fotbalové hvězdy rozpohybovat fanoušky, odbornou veřejnost, novináře, sponzory… Nehledě na to, jestli běhají po trávníku nebo po doktorech.

Fotbalového záložníka Tomáše Rosického zná v České republice skoro každý. Dokonce i moje maminka, která se jinak o sport nezajímá. „Malý Mozart“ hrál léta za Dortmund, pak za Arsenal. Jeho kariéru ale lemují častá zranění, někdo spočítal, že promarodil čtyři roky z deseti při svém anglickém angažmá. Nicméně je to hvězda. Vždyť na loňském evropském šampionátu byl naším bezkonkurenčně nejlepším hráčem – a to v podstatě celé jaro nehrál. Své o deset let mladší kolegy převyšoval o řád. V létě se vrátil do Sparty s tím, že chce titul. Zahrál si jeden poločas proti Mladé Boleslavi. A zranil se, což je stav, který trvá dodnes. 

Takže se nabízí otázka. Mělo to pro Spartu smysl? Angažovat jistě ne levného hráče, jehož sportovní přínos je diskutabilní? Nejsem trenér ani strážce poklady Sparty. Ale jak praví jedna z kampaní BESIPu – kdo je vidět, vyhrává. Platí to i v případě Tomáše, fotbalu a Sparty. Kdo chce fanoušky a sponzory, kdo chce mít vliv, o tom se musí vědět.

Letmé srovnání. V průběhu fotbalového podzimu se heslo „Tomáš Rosický“ ve statistikách Media Tenoru objevilo v 1955 mediálních výstupech. To je na 19 odehraných minut dobré skóre. Co třeba Milan Škoda? Hvězdný útočník Slavie, druhý nejlepší střelec podzimu? 1203 zmínek. Rozdíl o parník. Pro srovnání Lukáš Krpálek, zlatý olympijský judista z Ria. V absolutním počtu výstupů Tomáše poráží, ale v printu, stále důležitém mediatypu (já papírové noviny čtu), je Rosický o třicet zásahů lepší. Samozřejmě můžeme rozporovat, že se o Rosickém mluví spíš v souvislosti se zraněním než s jeho přínosem pro výkony Sparty. Ale stále se udržuje napětí, trenéři i management Sparty nepochybují, novináři spekulují, fanoušci remcají. Je živo.

A ještě paralela. David Beckham, zářivá hvězda anglického fotbalu. V roce 2007 vyrazil do L.A. Galaxy propagovat fotbal ve státech. Nelehký úkol, něco jako kdyby se Virat Kohli, kapitán kriketového týmu Indie, rozhodl učinit z kriketu sport číslo jedna v České republice. Jak se Beckhamovi vedlo v podobné roli, neposoudím, ale je zajímavé nahlédnout do archivu Los Angeles Times (což je titul, který rozhodně nelze podezírat z velké lásky k „socceru“). Studie Ball State University v Indianě zjistila, že před přestupem Beckhama do Major Soccer League mu věnovaly L.A. Times za celý rok dva články. Po přestupu o něm psaly týden co týden. A zajímal je především sport, až teprve poté jeho soukromý život. Abych nezapomněl - Beckham se měsíc po přestupu zranil.

The Show Must Go On.

Saša Kliment

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie.

Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor.

(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){ (i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o), m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m) })(window,document,'script','https://www.google-analytics.com/analytics.js','ga'); ga('create', 'UA-90413600-1', 'auto'); ga('send', 'pageview');

[sasakliment]

Ruský doping. Ostrá zatáčka vybraná pevnou rukou

Nejspíš jste zaregistrovali velké ruské „přiznání“ k organizovanému dopingu ve sportu. O co jde: Anna Anceliovičová, šéfka RUSADA, ruské antidopingové agentury, pronesla na sklonku roku slova o „institucionálním spiknutí“ v rozhovoru pro New York Times. Později své vyjádření poloodvolala s tím, že bylo vytržené z kontextu. Mezitím ale materiál převzala světová média včetně českých.

Myslím, že se paní Anceliovičová nechala nachytat a slovo do vlastních řad vzniklo tak trochu náhodou a omylem. Nicméně minimálně na ruské půdě se tuhle nepříjemnou zatáčku podařilo mediálně vybrat.

Popořadě: Před nějakou dobou na Rusy prasklo, že měli podvádět na vrcholných sportovních akcích a že si hodně dali záležet třeba na olympiádě v Soči. Zpráva Světové antidopingové agentury WADA byla tvrdá, naznačila propojení dopingu se státní mocí. Následovalo vyloučení ruských atletů mj. z olympiády v Riu. Další a další důkazy vyplouvají na povrch. Svět  se pohoršuje, podvádět se nemá. Jasná věc, zdálo by se. Něco jako ruští vojáci na Ukrajině nebo na Krymu.

Nežijme však v iluzi, že celý svět vnímá věc jednoznačně. A tak Rusové (tím míním odpovědné instituce, paušalizování je nepěkná věc) nasazují podle všeho systematickou krizovou komunikaci. Mluví k publiku doma a v zahraničí. V Rusku mají pozici lehčí, mohou hrát na nacionální notu. Ale princip je podobný.

1) Řeší a přiznávají problém, jsou k dispozici. „Udělali jsme chyby. Musíme najít důvod, proč mladí lidé dopují, proč souhlasili, že budou podvádět,“ říká pro NY Times Vitalij Smirnov, kterého prezident Putin  pověřil , aby narovnal antidopingový systém v zemi. Nepopírají, že doping existuje, naopak ho chtějí řešit. 2) Hledají viníka. Ale vlastně moc ne. O těch, kteří se provinili, se zatím Smirnov bavit nechce. Stát to ale v žádném případě není. Proč by to dělal? Pojďme se zaměřit na budoucnost, na zlepšení systému. Mluvčí Kremlu v prohlášení zveřejněném například v listu Izvestija zdůrazňuje, že Rusko provádí vlastní šetření.“ Kdo je viník, kdo oběť? Otočme list. 3) Nabízejí alternativy, rozmělňují. Vladimir Ujba, šéf ruské vládní medicínsko-biologické agentury, tvrdě kritizuje tzv. terapeutické výjimky. Když sportujete, tak například nemůžete brát léky na astma, protože zlepšují dýchání. Nedávno se provalil rozsah těchto výjimek u vrcholových sportovců po celém světě. Seznam zveřejnili hackeři Fancy Bear, údajně napojení na Rusko. Rozuměj, ve vrcholovém sportu je špína všude, pojďme ji najít a odstranit.  4) Bojují za svá práva. Protože Rusko je obětí šikany. „Nikdy jsme neměli příležitosti, které měly ostatní země,“ říká k terapeutickým výjimkám pan Smirnov. Majitel firmy Bosco Michail Kusnirovič, výrobce oficiálního oblečení pro ruské olympioniky, dodává: „Nemyslím si, že jeden lidský život stačí na to, abychom si vyjasnili vše, abychom pochopili, kdo je ten dobrý a kdo špatný.“ A vyzývá, aby mezinárodní společenství netrestalo celý národ. „I za Stalina jsme říkali, že syn nemůže za hříchy svého otce.“ A vicepremiér pro sport Vitalij Mutko si v novoročním poselství zveřejněném agenturou Tass přeje, „abychom si sport v roce 2017 užívali a nepolitizovali ho“.

Trochu vám uniká, jak to vlastně s dopingem bylo? Nepřehledné, nezřetelné? Tak jste tam, kam jsme vás potřebovali dostat.

Saša Kliment

P.S. Dodávám, že nejsem agent východu, ani západu a nehodnotím samotný ruský doping / nedoping. Do toho ať se pustí jiní.

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie.

Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor.

[sasakliment]

Florbal. Nejsledovanější zimní sport?

Florbal je fenomén a napsalo se o něm hodně. Disponuje obrovskou základnou, 74 tisíc lidí má registračky, točí se v něm víc jak miliarda korun ročně. Často ale slýchávám, že krom samotných hráčů ho moc lidí nesleduje, že mediálně není zajímavý, protože není na olympiádě, že je to hokej pro chudé a kdo ví co ještě. Nesouhlasím s tím. Pojďme se podívat na tvrdá čísla.

V minulých týdnech proběhlo mistrovství světa. Nebylo u nás, ale v Lotyšsku. Naši hráči (florbalem se živí hrstka z nich, hrají a trénují po práci) skončili na čtvrtém místě. V konkurenci dalších patnácti týmů včetně elit ze Švédska, Finska, Švýcarska.

Co je ale podstatné z pohledu médií: začala sezóna zimních sportů, hraje se hokejová nejvyšší soutěž, dohrával se fotbalový podzim. Chystal se světový pohár v biatlonu s Gábinou Koukalovou aspol. v Novém Městě na Moravě. Babiš zavedl EET. Konkurence pro ukousnutí prostoru mimořádná.

Jak to dopadlo? Ve statistikách Media Tenoru se florbalový šampionát objevil ve 431 výstupech, a to od konce listopadu do půlky prosince. A tady se ukázala síla florbalu - obecně si připsal dalších 1794 (!) zmínek, dohromady tedy 2255. Co lyžování? 1890. Biatlon? 2059. A jedno nekorektní číslo: hokejová extraliga generovala 2341 výstupů. Ovšem bez nižších soutěží a repre. Sport je zábava a zábava není jen sport. Takže třeba Český slavík, často nuda, jenže letos se sledovanou kauzou Ortel, se propsal do 756 zmínek.

Abychom došli k seriózním závěrům, měli bychom se podívat na zabarvení jednotlivých výstupů, jejich rozsah či regionální zacílení. Samotné číslo nic neznamená. I při letmém porovnání je ale jasné, že florbal není jen zábava po práci. Stal se dospělým sportem, atraktivním pro novináře, fanoušky i komerční partnery.

Saša Kliment

Autor je komunikační konzultant, někdejší šéf komunikace Českého olympijského výboru a fotbalové Slavie. Text vznikl s využitím inteligentního monitoringu společnosti Media Tenor. Foto: Český florbal