#chcimíři

[pepikhipik]

Slovníček pojmů v hybridní válce: "Chcimíři"

Válka mezi Ruskou federací a Ukrajinou trvá již několik měsíců a snaha dosáhnout míru se stává stále obtížnější. V rámci této situace se objevila skupina lidí, které označujeme jako “chcimíři” a jejichž přístup k míru je velmi kontroverzní. ⬇️

“Chcimíři” se odlišují tím, že prosazují mír za každou cenu, dokonce i za cenu podřízení se agresorovi a souhlasu s jeho podmínkami. Zatímco “chcimíři” zdůrazňují důležitost ukončení násilí a zachování lidských životů, jejich postoj je kontroverzní, protože by mohl znamenat ztrátu části území a oslabení obranných kapacit napadené země. Jejich přesvědčení je založeno na předpokladu, že vyjednávání a kompromisy s agresorem jsou jedinou cestou k dosažení trvalého míru. “Chcimíři” často kritizují podporovatele Ukrajiny za to, že podle jejich slov nechtějí konec války a dodávkami zbraní Ukrajině válku vlastně podporují a eskalují. Dokonce jsme od některých dostali přezdívku “Chciválek”.

Nicméně je důležité zdůraznit, že mnoho lidí, kteří nesouzní s “chcimíry”, také touží po míru. Hlavní rozdíl spočívá v jejich přesvědčení, že mír by měl být založen na spravedlnosti a respektování mezinárodního práva. To znamená, že agresor by měl nést odpovědnost za své činy a být postaven před soud, zatímco napadená země by měla mít právo na spravedlivou a bezpečnou existenci.

Je důležité vyvážit snahu o mír s potřebou ochránit svrchovanost a bezpečnost napadené země. Diskuze o možných řešeních konfliktu by měla zahrnovat všechny strany a brát v úvahu důležité faktory, jako jsou lidská práva, mezinárodní závazky a potřeby obyvatel postižených regionů.

Chcimíři navíc ve svých argumentech vždy zdůrazňují potřebu naši vděčnosti Rusku coby následnickému státu po Sovětském svazu za osvobození ve druhé světové válce. Tímto ale zapomínají na důležitou část dějin. Během druhé světové války se spojenci, včetně Spojených států a Velké Británie, rozhodli podpořit Sovětský svaz ve válce proti nacistickému Německu. K dosažení tohoto cíle USA přijalo Zákon o pronájmu a půjčce. Tato dohoda umožnila spojencům poskytnout Sovětskému svazu značné množství zbraní, munice, vojenského vybavení a dalších zdrojů. Tato podpora měla za cíl posílit sovětské obranné kapacity a pomoci jim vést boj proti nacistické agresi. Tato historická událost je důležitým příkladem mezinárodní spolupráce a podpory v době války.

Diskuse o “chcimírech” a jejich přístupu k míru v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou zůstává kontroverzní. Jejich snaha o ukončení násilí a dosažení míru je bohulibá, ale ne za cenu přijímání podmínek agresora, to je za cenu ústupků a oslabení obranných kapacit napadené země. Chápeme, že je třeba mezi válčícími stranami začít diskusi a hledat kompromisní řešení, které zohledňuje bezpečnost, spravedlnost a lidská práva všech zúčastněných stran.

Zdrij a poděkování ⬇️

[pepikhipik]

JAK SE DĚLÁ DEZINFORMACE - UKRAJINSKÁ PŠENICE

Česká dezinformační scéna má novou hrdinku - ukrajinskou pšenici. V kontextu jejího zákazu prodeje v některých zemích EU se momentálně sítěmi i náměstími šíří narativ, že je ukrajinská pšenice pomalu jedovatá a všichni na ni umřeme, a na topole podle skal, zlý Fyjala zatleskal...

Tak se pojďme podívat, jak to je doopravdy.

Ukrajina je jeden z největších světových producentů obilí, zejména pšenice. Ruská agrese proti Ukrajině produkci obilí narušila. Možná si vzpomínáte na pohnuté scény z loňska, kde kombajny jezdily po hořícím poli, aby alespoň něco zachránily. Mnoho polí také letos vůbec nejde obdělat kvůli pozemním minám, které Rusko všude masivně klade. Efekt to mělo jednoduchý a veskrzr tržní - cena pšenice vystřelila nahoru.

To pochopitelně konvenovalo zemědělcům v zemích, kde neřeší rakety a pozemní miny, protože mohli se stejnými náklady prodávat za mnohem vyšší ceny. A nějakou dobu to vypadalo, že Ukrajina o větší část své úrody přijde, protože Putin záměrně blokoval možnost vývozu, který se děje hlavně po moři, útočil na přístavy a podobně. To byl problém hlavně pro země Blízkého východu a Afriky, které velkou část obilí brali z Ukrajiny. A nejen ony, třeba i programy OSN na prevenci hladomoru a podobně.

Tohke se naštěstí díky velkému tlaku na Rusko podařilo odvrátit a export po moři probíhá - pořád ale tvoří jisté úzké hrdlo a Ukrajina tak má jistou (relativně malou) část pšenice, kterou může ve větší míře exportovat po zemi - hlavně do EU, tedy k nám. A o tu se teď politicky hraje.

Ta pšenice je totiž mnohem levnější, než za kolik mohli prodávat místní zemědělci a za kolik nakupovali mlynáři a pekaři, kteří mají teď narvané sklady, protože se báli nedostupnosti komodity v případě špatného vývoje války. Takže ti teď bijí na poplach a snaží se o zákaz dovozu té levné pšenice, protože jim "kazí trh". A ano, už vás asi napadlo, že v ČR se to hodně týká zájmu Agrofertu.

A v téhle situaci se vytahuje hlavně karta, že pšenice na Ukrajině je pěstovaná podle jiných standardů (méně přísných a nákladných) a právě na to naskakují dezinformátoři, kteří roztáčejí představu, že je to nějaká napůl shnilá hnusota prolezlá jedy a kdoví čím dalším.

Bylo by to vtipné, kdyby to nebylo smutné. V Československu a v ČR se totiž pěstovalo velmi podobně jako na Ukrajině (i s těmi pesticidy a pod.) dokud nezavedla přísnější ekologická pravidla... wait for it... Evropská unie. Která má samozřejmě i pravidla pro dovoz z venku, která zahrnují přísnější kontroly kvality, atd.

Agitováním proti ukrajinské pšenici tedy všichni ti chcimíři a budebídáci prakticky dělají jedině - horují za vyšší ceny potravin, a trvají na dodržování evropské legislativy ještě přísněji, než sama EU.

To nevymyslíš.

ZDROJ: https://www.facebook.com/petr.jan.vins