#funebrák 4ever

[lieselotte-sky]

Koukejte jak trpím a poserte se z toho

Ono to bylo vždycky, ale objevuje se to tak nějak čím dál tím častěji. Prakticky u každé písničky, v každé druhé větší diskusi, prostě prakticky všude najdete vždycky nějakého „extroverta“ blijícího věci typu Můj manžel leží v komatu na JIP, děti mi roztrhal rotweiler, na barák mi spadl hajzl z vesmírné stanice, tudíž jsem úplně v hajzlu a děkuji vám za krátkou chvíli radosti, kterou jste mi svojí tvorbou dopřáli. Kdykoliv toto vidím, mám veliké nutkání odpovědět takové něco ve stylu Zemři posraná, když už jsi v tom hajzlu. (častěji to bývá psané v ženském rodě, což nic neznamená) 

Každému člověku se v životě stane alespoň jedna tragická věc, no, řekněme, narodit se může, ale umřít musí, no a protože lidí je na světě jako sraček, tak z toho jednoduše plyne, že se co chvíli někomu stane něco škaredého až tragického a většina lidí si to (zcela sobecky) nechává pro sebe, protože proč tím kazit den někomu, koho zrovna náhodou nic zlého nepostihlo, což třeba já osobně považuji za elementární zdvořilost. Ono třeba v řeči čísel. V této zemi je deset milionů lidí, z čehož plyne, že ročně jich víc jak sto tisíc umře. To je jednoduchá matematika, totiž málokdo se dožije stovky, čili se dá říct, že kdo žije dnes, bude za sto let spolehlivě mrtvý, pokud tedy prohlásím věk za rovnoměrně rozložený, musí každoročně zemřít více jak jedna setina populace. Každý člověk po sobě zanechá několik psychicky načnutých truchlících, kterým se zbořil svět a stala se jim katastrofa, takže řekněme, že v této zemi je jich každoročně víc jak půl milionu, protože ono těch pět pozůstalých je tak nějak průměr. Dovedete si představit ten masacker, kdyby každý z nich takhle vyváděl? A kde máme trpící příbuzné nemocných (ono to s vámi také může chvíli sekat, než to sekne definitivně), uvážím-li, že ono to s většinou lidí sekne tak třikrát než se to definitivně povede, je těch lkajících pozůstalých řekněme tak trojnásobek. 

Celosvětovou expansí si nikterak nepomůžete, protože vám pořád ročně zemře víc jak 1% populace, které vám zase vyrobí víc jak 5% lkajících pozůstalých atd. No. A protože výše popsané excesy jsou sice časté, avšak není to úplný zával, který by řekněme odpovídal těm 5% světové populace, dá se s jistotou říct, že normální je se s tím tak nějak vnitřně vyrovnat a neobtěžovat tím okolí. Chovat se tak nějak normálně patří k elementární zdvořilosti, což je něco díky čemu vedle sebe tak nějak můžeme žít, no a potom nastupuje takové to co křičel ten ukrutně rozlícený chlap když s obrovským hasákem a výrazem běsnícího boha pomsty a oteklou hubou mířil k zubařské ordinaci — oko ža oko, žub ža žub! , tudíž nemám nejmenší problém být na lidi, kteří takto obtěžují zbytek světa, hnusná, případně si z nich dělat srandu, což je mi upřímně řečeno bližší. Ostatně, kdo nemá rád černý humor, je rasista, na druhou stranu uznávám, že můj humor je mnohdy tak černý, že by mohl trhat bavlnu.

Toto celé uvádím na svoji obranu pro případ, že by na původce takových komentářů reálně sáhla nějaká tragedie. Ono to totiž má ještě jeden rozměr. Oni nejenže vydávají na odiv svoje utrpení a útočí na váš soucit, oni tím obvykle podpírají cosi mravoučného ve stylu Přestaňte kouřit! Přestaňte fetovat! Nejezděte 200 v městě! Bijte rasisty! Bijte migranty! Bijte policajty! Noste helmu! Noste roušky! Pijte ryby! Jezte mléko!… No a to mne přivádí k přesvědčení, že asi nejde úplně o trpícího člověka, ale spíše o evangelistu. On se sice evangelista docela často vylíhne z člověka, kterému se stalo něco tragického, co ho, řekněme, nezkrouhlo dostatečně, ale častěji za tím nebývá nic jiného než prostý aktivismus. Je to jeden z nejodpornějších způsobů manipulace lidským myšlením, což je něco s čím nemám soucit.

Já jsem vždy byla na temné straně síly a dá se říct, že z pohledu běžného člověka jsem velice zlá a krutá, mě se leklo i peklo. Jenže. My zlí velice ctíme určitá nepsaná pravidla, neb kdybychom to nedělali, tak se dříve či později navzájem pozabíjíme strašným způsobem, máme k sobě vzájemnou úctu a nepoužíváme manipulativní techniky. A pokud taková pravidla někdo nedodržuje, je kýmkoliv eliminován strašným způsobem, což na internetu není dost dobře možné.

Nicméně bych chtěla tak trochu vysvětlit svůj náhled na podobné výlevy a trochu tím i vysvětlit pohled lidí, kteří se do takových výlevů naváží. No a možná se někdo, kdo takový postup odsuzuje, protože je přeci ta empatická milující bytost, trochu zamyslí nad celou tou věcí a snad i trochu pochopí pohled nás, zlých lidí. Já totiž z vlastní zkušenosti vím, že na krchov přijíždí rakve co čtvrthodinu a že dokud se umírá ještě se nevymřelo.