#království hříšných

[turquoisebooks]

[proboha]

Bratři pastýři s kravatami a nepříkladné sestry v kalhotách

Jak vysvětlit tyto dva obrázky z měsíčníku Život a služba 10/2020?

Na obrázku vlevo jsou bratři straší na pastýřské návštěvě u příkladné rodiny.  Bratři mají kravaty a rodina je vzorně oblečena a připravena na pastýřskou návštěvu. Na stole jsou jasně vidět otevřené Bible. Tentokrát tedy neukazujeme žádná elektronická zařízení, ale přinesli jsme si sebou poctivé tištěné Bible. Také nesmí chybět štědré pohoštění. U duchovních činnost v sálech království nejíme, ale při návštěvách v bytech se sboroví starší rádi pustí do dobrot, které byly pro ně připraveny.

Na obrázku vpravo jsou nepříkladné sestry. Obě mají kalhoty. Nemají sukně. Také nemají otevřenou bibli. Plačící sestra si určitě odpustila nějakého skrytého hříchu. Druhá sestra se ji snaží konejšit. Je to však chyba. Měla by jí ukázat verše z Bible as přimět jí, aby se šla vyzpovídat sborovým starším.  Tito muži se již těší, až jim nesezdaná mladá sestra bude dopodrobna vyprávět pikantní detaily o svém nemravném sexuálním životě.

A jak jsi na tom ty? Jsi příkladný nebo jsi plný hříšných žádostí?

Proboha!

Zdroj: Měsíčník Život a služba - mwb 2020/10 str. 4

[c0untzer0]

Krafft-Ebingův efekt

Já vlastně už ani moc nepočítám s tím, že bych měl někdy vstupovat do politiky nebo někam jinam, kde by následující řádky mohly vzbudit podezření, jestli jsem ve skutečnosti způsobilý vykonávat taky jinou funkci, než je hlídač mrazáku s prošlou zeleninou. Krom toho je následující text dílo fikce, psaný na zakázku pro časopis Magazín Průvodce, takže jeho obsah rozhodně nevyjadřuje žádné moje názory, nálady, návyky nebo nedejbože nutkání.

Původně to měl být takový seriál blogpostů náboženského magora, ale jak si lze povšimnout, tak už tak v polovině prvního dílu tomu padá řetěz, ve druhém dílu pak už odchází přehazovačka a zadní guma je prázdná jak pohled flagelanta. Vzhledem tomu, že jsem tenkrát měl nějakou sezónu sepisování manuálů (viz např. Hospodská rvačka), nemohlo to dopadnout jinak, než dalším takovým. Hele ale bavíme se o časech ze začátku tohohle tisíciletí, jasný?

Docela zábavným faktem, při retrospektivním pohledu přes petabity dat, stažených z internetu, na tom je, že mám nutkavý pocit, že by to dneska vlastně prošlo jako dvojstránka do časopisu typu Žena a život. Protože se to od textů na téma typu „jak si užít anální sex“ nebo „předehra jako olympijská dosciplína“, formálně (!!!) zas až tolik neliší…

Kliknutím na Keep reading se vzdáváte naděje na spasení.

Strašlivý úkaz dnešních dnů!

V dnešní hektické a shnilé době, která je plná nástrah Satanových, je poměrně běžné, že všelijací bezbožní lidé (poslušni svých hříšných myšlenek a nejnižších pudů) provozují pod pláštíkem noci ve svých ubohých brlozích roztodivné, povětšinou sexuálně zaměřené praktiky, plné nejrůznější zvrhlostí. Ty tam jsou časy, kdy sodomita byl nejstrašnějším z hříšníků! Dnes, kdy na nás ze všech stran útočí démon televize, ten sluha Satanův, který do hlav našich a našich dětí zasévá nenávist, zlobu, opovrhování morálními hodnotami křesťanského světa a především: naprosto nepochopitelně laxní přístup k tak odporné věci, jako je sex! Vždyť v dnešní době se tato nejodpornější „rozkoš“ stala pro leckoho modlou, či dokonce posláním!

Nečisté ženy, nechávající se fotografovat prokláty mužskými pyji, ze kterých již neprýští blahodárné sémě plodnosti, alébrž Satanova žluč, jsou považovány (považte!) za „umělkyně“! Armagedon přichází!

V televizi se tyto hříšnice objevují sic v pozdních hodinách, leč v barvě a plně ozvučeny! Jejich chroptivé vzdechy, z nichž čiší zaprodanost penězům, chtíči a především Satanovi, nahrazují dnes ukolébavky našich ratolestí.

Ale to není to nejhorší.

Dokonce již ani naši mrtví, odpočívající v poklidu svých posledních dřevěných příbytků, ukryti hluboko v posvěcené zemi, si dnes nemohou být jisti svým bezpečím. Naprosto bezbožné a rozumu zbavené tlupy Satanových pohůnků se prohánějí po nocích po hřbitovech, vyzbrojeni krumpáči a rýči. Jejich jedinou touhou je souložit… s mrtvými!!! Ano, je to strašlivé, šokující a domívám se, že Soudný Den je již nablízku. Zrovna dnes ráno jsem zahlédl z okna tramvaje dva z Jezdců Apokalypsy, kterak si kupují na Václavském náměstí párek v rohlíku. Budiž proklet ten přisluhovač Ďáblův (řidič oné tramvaje), který mi odmítl zastavit, i když jsem mu podrobně vysvětlil, jaké hrůzy se chystají. Chtěl jsem Jezdce uprosit, aby ještě počkali, že Náš Svět ještě má šanci… marně. Satan byl i tentokrát ve střehu a prohlédl mé čisté úmysly – a znemožnil mi jejich provedení.

Ale zpět k oněm bezbožníkům, plenícím naše hřbitovy. S velikou nelibostí jsem zaznamenal, že ani toto nové médium, Internet, které se zprvu zdálo být zemí zaslíbenou v šíření Víry Pravé, nezůstalo ušetřeno jejich vpádu. Ano, je to tak, a zde je důkaz: podařilo se mi vystopovat dva z těch kacířů, sodomitů, nekrofilů a bůhvíco vlastně ještě mají na svědomí, které je bezesporu černé jako Satanův jazyk.

A proto: přátelé, bratři! Volám Vás všechny, pozvedněme Boží Slovo a vydejme se bojovat proti těmto zvrhlíkům! Nenechme několik deviantů, aby kazili klidný spánek našich dětí skřípáním rýčů o víka mahagovových rakví! Ctěme otce své i matky své i po jejich skonu! Halelujá!

Jsem na stopě těchto hříšníků a jsem odhodlán je za jejich hrůzné činy popohnat ke zodpovědnosti. Sledujte proto pozorně strany tohoto magazínu, neb své vyšeřování publikuji jen a pouze zde.

S pozdravem farář Bedřich Lulan.

Přátelé věřící!

Provozovatelé tohoto věstníku mi již jednou umožnili zveřejnění některých alarmujících skutečností na svých stranách. Dnes jsem zde zpět a vězte, že situace ve světě není lepší – ba spíše naopak! Šelma cení své Zuby a hrozí Drápy ze své Nory, varhany Zkázy se ozývají čím dál tím častěji a Lidstvo je hluché a slepé. Apokalypsa klepe na pomyslná vrata království Člověka a někteří jedinci již spěchají jí otevřít. Ba co, otevřít: uvítat ji a pohostit chlebem naším vezdejším by se jim zachtělo. Naštěstí jsou zde Lidé jako já, kteří stojí jako pevná hráz, silni ve své Víře, pevná hráz Víry a Poznání Království Nebeského.

Přejděmež tedy k věci, která naplňuje mé srdce žalem a zároveň nejhlubším a nejnesmiřitelnějším odporem. Ano, již podruhé chci na tomto místě pranýřovat nechutnou zálibu některých jedinců v nečistém, odporném a veskrze zkaženém styku s mrtvými lidskými těly. Tito takzvaní nekrofilové, samozvaní První z Prokletých opět kalí klidnou vodu věčného spánku našich bližních.

Minulý čtvrtek po dvaadvacáté hodině jsem se vydal na obvyklou obchůzku své fary, když tu jsem zaslechl nejobávanější ze zvuků, linoucí se z přilehlého hřbitova: ano, byl to zvuk rýče, skřípajícího o mahagonové víko rakve! Rychle jsem vzbudil kostelníka a vyzbrojeni několika kříži, růžencem, kalíškem světcené vody a opakovací rychlopalnou puškou jsme se vplížili na hřbitov. Již od brány jsme viděli mihotavé světlo sící a slyšeli úchylný chechot těch darebáků. Kostelník se chopil jednoho z křížů, políbil ho a omdlel. Běda, jsi ztracen, pomyslil jsem si! Pevněji jsem sevřel růženec, rozhodnut padnout na oltář boje proti Satanovi, když tu mne spatřila jakási předsunutá hlídka této bandy a vydala výstražný hvizd.

Když jsem se probral z mrákot, do kterých jsem po onom hvizdu upadl, byl již celý hřbitov prázdný. Kupodivu tu nebyl ani hrdinný kostelník, což přičítám na vrub jeho vrozené skromnosti. Chtěl mě ušetřit trapných mých omluv a proto se raději odstěhoval i s rodinou, neznámo kam. 

Půda kolem jednoho z hrobů byla ještě čerstvě zryta, přišel jsem tedy pozdě. Celý hřbitov jsem nechal uzavřít a netrpělivě očekávám příjezd kardinála Hluchavky, který osobně přislíbil můj prokletý hřbitov znovu vysvětit.

Co dodat závěrem? Co vyplývá z této otřesné zkušenosti, kterou mě náš Pán nechal (jistě s dobrým úmyslem) projít? Snad jen tolik, že i když je svět plný takto odporných jedinců, věřím, že bude Spasen.

Pro dnešek je to již vše, přátelé. Nebudu vás na tomto místě vyzývat k otevřenému boji s armádou Pokušitelovou. Dnes ne. Dnes vám pouze dám k přečtení a zamyšlení dokument, který jsem nalezl vedle onoho znesvěceného hrobu.

Je důkazem toho, že Nepřítel nezahálí a jeho síly jsou čím dál tím silnější. Čtěte a přemýšlejte, mí drazí.

Bůh s vámi.

S pozdravem farář Bedřich.

RUKOVĚŤ ZAČÍNAJÍCÍHO NEKROFILA

Úvod Jen velmi málo toho bylo dosud napsáno ohledně sexuální praktiky, zvané nekrofilie. I když asi většina lidí raději věří, že nekrofilové neexistují, tak každému kdo navštíví hřbitov během naší noční razie musí být jasno, že tomu tak není.

My nekrofilové raději užíváme svých radovánek osamotě, dělení se o partnera není naším obvyklým zvykem, má to prostý důvod: mrtvoly většinou moc nevydrží. Tím nechci naznačit, že by snad občas nedocházelo k orgiím, jichž se účastní tak čtyři nebo pět nekrofilů a zhruba tucet mrtvol, ale tento jev opravdu není příliš běžný.

V následujících řádcích se pokusím nastínit některé běžné (a některé neobvyklé) techniky, které my nekrofilové užíváme k dosažení uspokojení od našich ztuhlých partnerů. Doufám, vás tento názorný popis přiměje vyrazit do lokality vašho místního hřbitova, rozšířit naše řady!

Hledání partnera Nalezení odpovídajícího partnera pro vaše nekrofilní aktivity je na tom všem bezesporu to nejtěžší. Nejen, že si musíte obstarat přístup k mrtvole, ale zároveň tato musí být podle vašeho „gusta“. Je známo, že některým nekrofilům stačí i rozmlácená oběť dopravní nehody, ale většina z nás je mnohem vybíravější.

Všechno záleží na tom, odkud bude vaše vyvolená (váš vyvolený) pocházet. Pokud máte přístup do márnice, máte vyhráno, protože mrtvoly tam bývají čerstvé a většinou ještě nejsou připraveny na pohřební obřad. Občas jsou sice trochu ztuhlé, protože ležely pár dní v mrazáku, ale to by ke všemu odhodlanému nekrofilovi nemělo příliš vadit.

Hřbitovy jsou trochu větším oříškem, jelikož najít na nich použitelnou mrtvolu bývá složitější. Pokud ale dokážete správně interpretovat nejrůznější náznaky, které vám zanechal hrobník a jeho parta, neměl by to pro vás být větší problém (pokud je například hrob pokryt čerstvou hlínou a nepříliš zvadlými květinami, je pravděpodobné, že umrlec v hrobě neleží příliš dlouho – atd.). Pokud vás zajímá tzv. „porking the bone“ (tj. sex s kostlivci), můžete vykopat v podstatě kterýkoliv z hrobů a jen doufat, že jeho obyvatel se ještě nerozpadl na prach.

Zkuste po nějaký čas pozorovat některý málo navštěvovaný hřbitov (pokud vás při sexu nevzrušuje pocit nebezpečí). Když jste chycen „při činu“ nebývá to legrace a je velmi pravděpodobné, že budete nějaký čas šoustat v lepším případě nějakého spoluvězně skrz mříže. Obyčejní lidé většinou nemají příliš pochopení pro nekrofilní způsob života, takže by pravděpodobně trvalo velmi dlouho, než byste mohli přestat chodit kanály.

Příprava Podle toho, kde se nacházíte v této fázi, budete mít buď spoustu práce nebo naopak téměř žádnou. Ti z vás, kteří jsou v márnici, nemusí udělat nic víc, než otevřít rakev, vytáhnout mrtvolu a dát jí pořádně do těla. Pokud jste jedním z „hřbitovních nekrofilů“, bude to o něco složitější. Zkušený hřbitovní nekrofil je vždy vyzbrojen třemi základními pomůckami: rýčem, vazelínou a krabicí kondomů. K čemu je potřeba rýče netřeba vysvětlovat, jenom je třeba podotknout, že zem na některých hřbitovech bývá dosti tvrdá a proto možná budete potřebovat ještě i jiné kopáčské náčiní. Vazelína se užívá k uvolnění mrtvoly (ztuhlých údů), protože některé končetiny mívají ve zvyku se lámat zrovna v okamžiku, kdy si užíváte. Také se vazelína užívá k ochraně vašeho nádobíčka – abyste si ho, například, nepoškrábali.

Kondomy jsou používány především kvůli bezpečnému sexu – žádný opravdový nekrofil by bez nich neměl vyrážet do terénu. Nikdy nevíte, jakou ošklivou chorobu váš partner měl, když byl ještě naživu a věřte mi – jeho úmrtím se to nijak zvlášť nezlepšilo. Můžete si nasadit i dva a více, pokud chcete mít opravdu pocit bezpečí, ale je obecnou pravdou, že šoustačka s umrlcem bez ochrany je nejlepší cestou, jak se stát příštím úlovkem nějakého nekrofila.

Když jste na hřbitově, pokuste se mrtvolu odtáhnout někam stranou do křoví nebo na jiné klidnější místo, které jste si předem vyhlédli. Pumpovat to do umrlce přímo na náhrobku se sice může zdát velmi stylovým, nicméně pokud musíte rychle opustit scénu, máte problém.

Někdy je tělo příliš křehké, než aby se s ním dalo nějak moc pohybovat. V tom případě jděte na to a udělejte to rychle. Nebo si prostě utrhněte hlavu, ruku nebo spodek těla a vezměte si ho někam stranou…

Techniky Takže teď tedy ležící umrlec před vámi a vy dost dobře nevíte, jak začít. Jak s ním naložíte, záleží v tuto chvíli jen na vás, respektive na tom, co vás nejvíc vzrušuje. Mrtvola samozřejmě vydrží déle, když s ní nakládáte jemně a opatrně, ale pokud preferujete jít do toho „na plný koule“, pravděpodobně dosáhnete vyššího stupně uspokojení.

Mezi šoustáním živého a mrtvého člověka je dost rozdílů. Tak zaprvé vám umrlec nikdy neřekne, když jste poněkud hrubější a hlavně si nikdy nestěžuje, ať už provádíte jakkoliv zvrácenou sexuální praktiku. Šoustání mrtvoly je také velmi předvídatelná záležitost – kdykoliv zvednete vašemu partnerovi ruku nebo nohu, můžete si vždy být jisti, že ji najdete ve stejné poloze, když se po ní po čase opět natáhnete (tip: uchopne mrtvole ruce a něžně se jimi nechte obejmout, nebo tomu roztáhněte nohy, pěkně zeširoka a dopřejte si pohodlný sex).

Pokud stojíte o výborný orální sex, vytřete mrtvole ústa vazelínou, nastavte čelist přesně na „vaši šířku“, vložte ho mrtvole do úst a hurá na to. I když zcela chybí stimulace jazykem, i tak to stojí za to a je to o mnoho bezpečnější než konvenční sex. Mrtvoly též mohou být užity opakovaně, když se s nimi dobře zachází. Pokud jste schopný balzamér, můžete si doma udržovat jednu mrtvolu až pět let: to znamená pět let sexu, kdy se vám zamane! Samozřejmě, že musíte být s nabalzamovanými těly extrémě citlivý při manipulaci, jelikož jsou velmi křehká…

Úplně nejhlavnější výhodou šoustání mrtvých je, že je jich vždy dostatek. V závislosti na vašich sexuálních preferencích si můžete vybrat hřbitov nebo márnici, prohlásit ho za své teritorium a můžete si potom být jisti, že tam vždy najdete dostatek čerstvých partnerů, čekajících na sex s vámi. Je konec všem výdajům za večeře, kina a ostatní hlouposti, které musíte dělat, když chcete dostat do postele živého jedince. Nekrofilie je levná a dostupná alternativa pro každého.

Závěr Doufám, že ve vás tento text probudil chuť nekrofili vyzkoušet. Mnoho lidí ji neprovozuje, ale právě to je na tom tak zábavné – cítíte se hned tak nějak zvláštní! A pokud jste ten typ člověka, kterého by se nikdo nikdy nedotkl jinak, než třímetrovým klackem, zkuste sex s umrlcem! Některé mrtvoly jsou skutečné krasavice (a krasavci) a vy získáte zážitek, na který nikdy nezapomenete. Není lepší zkušenost pro pannu, než být připravena o panictví mrtvolou! Tak hurá na věc a pokud snad zažijete něco opravdu zajímavého, neváhejte a zveřejněte své zážitky. Kdoví, třeba právě díky vám se nekrofilie zařadí mezi všeobecně uznávané sexuální praktiky…