RECENZE (REVIEW IN CZECH)
Prvorozená je pro trůn předurčená.
Druhorozená Vlku zaslíbená.
A Vlci patří Divému lesu.
Kdysi dávno v království Valleyda byla dívka pro Vlka. Jinými slovy, existovala takzvaná Druhá dcera (doslova druhá dcera královny) známá jako Red, celým jménem Redarys, která měla být obětována Vlkovi v Divém lese - stejně jako ostatní Druhé dcery před ní. Účelem této oběti bylo udržet monstra pryč a zajistit návrat pěti králů, jejich bohů. Háček byl v tom, že Vlk nebyl nějaká hrozivá příšera, ale jen starostlivý a osamělý muž, který voněl kávou a knihovnou!!!, měl jizvy na duši (ano, byl pronásledován svou minulostí) a víc dalších problémů než by mohl zvládnout. Alespoň ne bez pomoci. Konkrétně ne bez pomoci naší odvážné a divoké hrdinky.
Red a Eammon byli spolu TAK skvělí! I když jsem spokojená s tím, jak si k sobě našli cestu, ráda bych viděla ještě více jejich interakcí - konkrétně trochu více rozhovorů. Moje srdce bilo jen pro ně. A radši mě ani nenechte začít mluvit o jejich prvním setkání. To bylo tak vtipné! Jejich romance byl prostě nervy drásající tím nejlepším způsobem. Od začátku jsem jim fandila.
Najdete tam tyto romantické tropes:
- sňatek z rozumu
- pouze jedna ložnice
- nucená blízkost
Dovolte mi říct, že to, co na knihách naprosto miluji, jsou strašidelné lesy, které chtějí žvýkat vaše kosti, a Vlku zaslíbená toto naprosto splňuje. Zamilovala jsem se atmosféru Divého lesa a Eammonova domu. Celkově je kniha velmi atmosférická. Hannah Whitten ví, jak pracovat se slovy tak, abyste se zastavili a četli stejnou větu nebo odstavec třeba třikrát, jen abyste si užili jeho čistou krásu. Také ví, jak ve vás vyvolat nejrůznější emoce. Byl to tempem spíše pomalejší příběh, alespoň v první polovině knihy, ale to mi vůbec nevadilo. Užívala jsem si onu děsivou atmosféru a když příběh začal nabírat tempo, zamilovala jsem se úplně.
Kromě kouzelného lesa mě velmi bavilo téma nebezpečnosti náboženství. K tomu jsem si zapsala jeden krásný citát:
„Lidé si vymýšleli příběhy, aby zaplnili mezery v historii, a náboženství kolem těch povídaček vyrostlo jako hniloba na spadlém stromě.”
Zde malinký SPOILER k náboženství……………………….… přimělo mě to ptát se sama sebe, proč jsou kněžky ve fantasy knihách vždy takové zlé mrchy. Vzpomeňte si například na Ianthe ze Dvora trnů a růží.
Na závěr chci zmínit, že si myslím, že tato kniha je skutečně perfektní pro fanoušky Ve stínu Hvozdu od Naomi Novik. Navíc autorka protkla příběh nejen prvky z Červené karkulky (to je jaksi samozřejmé), ale také Krásky a zvířete a dokonce i Sněhurky, kterou pochopíte, až si ji přečtete. To se mi moc líbilo. Miluji retellingy.
Jediné, co by si zasloužilo více pozornosti, bylo budování světa, ale vzhledem k tomu, že se příběh soustředil na jeden zlý les, chápu to. Přesto by se ten svět mohl trochu více rozvinout… tedy tradice, kultura, občané. Navíc bych se rád dozvěděla více o Eammonových přátelích. Knihu by to sice ještě natáhlo, ale to by mi vůbec nevadilo. Jen tak nějak chci od všeho víc 😁, protože mě tenhle příběh moc bavil.
Celkově to bylo velmi příjemné čtení. Konec mě nechal toužit po druhé knize. Těším se až budu v příběhu pokračovat a dozvím se více o tomto světě a jeho postavách.
Update - říjen 2022: Dvojku už jsem četla a je perfektní. Ještě temnější než jednička a plná super myšlenek.
1 note
·
View note