#zlaté doly

[pepikhipik]

Zlaté doly v Jílovém u Prahy (štola Václav)

28. 5. v 10:00

Během prohlídky má návštěvník možnost seznámit se s historií dolování zlata, Jílovsko patřilo k nejvýznamnějším zlatým dolům v Evropě pochází odtud i zlato ze svatováclavské koruny.

V úvodní části půjdeme odvodňovací štolou Václav, z velké části pocházející z období 18. století. Prvních 400 metrů je chodba z části nízká a ukloněná, dalších 500 metrů se jde po dřevěných můstcích 20-50 cm nad vodní hladinou. Poté, co se seznámíme s tím, jak různé minerály vypadají pod UV lampou , svezeme se důlním vláčkem k nárazišti jámy Pepř. Zde návštěvníci uvidí technické zázemí a důlní techniku v akci. Nakonec se dostaneme k perle jílovských dolů - žíle Šlojíř, kde bývala kdysi bohatá zlatá rudá a stále se zde vyskytují nevydobyté pilíře se zlatým zrudněním.

Zatopené spodní části přispívají velkou měrou ke kouzlu a fotogeničnosti této části dolu. Na konci trasy je možné si zkusit štěstí a odnést si kousek zlata s sebou domů.

Vstpenky a další podrobné informace:

[michalpulda]

Čtyři kroky k moudrosti Ze všeho nejdřív je potřeba dostat se do styku s negativními pocity, kterých si zatím ani nejste vědomi. Hodně lidí má negativní pocity a ani o tom neví. Mnoho lidí žije v depresi a ani to netuší. Teprve až se setkají s radostí, pochopí, že byli celou dobu v depresi. Jak se chcete vypořádat s rakovinou, když o ní nemáte nejmenší tušení? Ze všeho nejdřív je třeba si všechny negativní pocity uvědomit. Jaké negativní pocity? Trudnomyslnost, například. Býváte skleslí a náladoví. Nemůžete se na sebe ani podívat nebo cítíte nějakou vinu. Máte pocit, že život je úplně k ničemu, že nemá žádný smysl. Nebo jste uražení, nebo vás pořád něco znervózňuje, máte vybičované nervy. Nejdříve se s těmito pocity spojte. V rámci druhého kroku (tento program sestává ze čtyř kroků) je třeba pochopit, že tyto pocity jsou ve vás, nikoli ve skutečnosti. Zní to tak samozřejmě, ale myslíte, že to lidé vědí? Nevědí, můžete mi věřit. Mají doktoráty, jsou to třeba i rektorové univerzit, ale toto nepochopili. Neučili mě ve škole, jak mám žít. Jinak nás ale učili snad všechno možné. Jak říkal jeden pán: „Dostalo se mi dobrého vzdělání. Trvalo to roky, než jsem se ho zbavil.“ A o to na duchovní cestě vlastně jde: o odnaučení se. Odnaučte se všechny ty nesmysly, které vás naučili. Negativní pocity jsou ve vás, ne ve skutečnosti. Přestaňte už se pokoušet měnit skutečnost. Vždyť to je ta největší hloupost! Přestaňte se snažit měnit ty druhé. Všechen svůj čas a energii investujeme do snahy změnit vnější podmínky, do snahy změnit své partnery, své šéfy, své přátele, své nepřátele a kdo ví koho ještě. Nemusíme nic měnit. Negativní pocity jsou ve vás. Na celé zeměkouli neexistuje osoba, která by měla tu moc, učinit vás nešťastnými. Na světě neexistuje událost, která by vás mohla nějak znepokojit nebo zranit. Taková událost, situace či osoba neexistují. To vám nikdo neřekl. Tvrdili vám přímo pravý opak. A proto jste na tom tak, jak na tom jste. Proto spíte. Toto vám nikdo nikdy neřekl. Ale je to zjevné. Řekněme například, že vám napršelo do pikniku. Kdo má negativní pocit? Déšť? Nebo VY? Co ten negativní pocit způsobuje? Déšť, nebo vaše reakce? Když vrazíte kolenem do stolu, stolu to nevadí. Má plno práce s tím, být tím, co je — stolem. Mystikové se nám pořád snaží říkat, že skutečnost je naprosto v pořádku. Skutečnost nemá problémy. Problémy existují jen v lidské mysli. A měli bychom dodat: v hloupé, spící lidské mysli. Skutečnost nemá problémy. Odstraňte z této planety lidské bytosti a život půjde dál, příroda bude žít dál, v celé své kráse a divokosti. A žádné problémy nebudou. To vy jste si ty problémy vytvořili. Vy jste problém. Identifikovali jste se s „mě“ a to je problém. Ten problém je ve vás, nikoli ve skutečnosti. Třetí krok: Nikdy se s těmito pocity neztotožňujte. S „já“ to nemá vůbec nic společného. Nedefinujte svou podstatu na základě tohoto pocitu. Neříkejte: „Jsem v depresi.“ Pokud chcete říct: „Přišla na mě deprese,“ proč ne. Pokud chcete říct: „To mě deptá“, proč ne. Ale nikdy: Jsem zdeptaný. Definujete se na základě pocitů. To je iluze, to je chyba. Právě teď je tam deprese, právě teď máte v sobě zraněné city, ale nechte je být, ať si tam jsou. To přejde. Všechno přejde, všechno. Vaše deprese a vaše vzrušení nemají se štěstím co dělat. Jsou jen zhoupnutím kyvadla. Pokud hledáte vzrušení, připravte se na depresi. Chcete drogu? Připravte se na kocovinu. Kyvadlo se z jednoho konce zhoupne na druhý. To ale nemá co dělat s „já“, to nemá co dělat se štěstím. Tady jde o „mě“. Když si to budete pamatovat, když si to řeknete tisíckrát, dojde vám to. Možná vám to bude stačit slyšet třikrát. To já nevím. Na to neexistuje žádné pravidlo. Ale udělejte to tisíckrát a učiníte největší objev ve svém životě. Zlaté doly na Aljašce se můžou jít zahrabat. Co byste si počali se zlatem? Když nejste šťastní, nemůžete žít. Že jste našli zlato? Koho to zajímá! Jste králové. Jste královny. Jste svobodní. Už neřešíte, jestli vás přijímají nebo odmítají, je vám to jedno. Psychologové nám říkají, jak je pro nás důležité mít pocit, že někam patříme. Proč byste měli chtít k někomu patřit? Už vám na tom nezáleží. Jeden přítel mi vyprávěl, že v Africe existuje jistý kmen, kde mají jako nejvyšší trest vyloučení ze společenství. Kdyby vás vyhodili z New Yorku, nebo z jakéhokoli místa, kde bydlíte, nezemřeli byste. Jak to, že člověk z toho afrického kmene zemře? Protože se spolupodílí na stupiditě lidstva. Myslí si, že nebude schopen žít, pokud nikam nepatří. A ani se tak moc neliší od většiny lidí, nebo ano? Je přesvědčený o tom, že musí někam patřit. Ale vy nepotřebujete patřit k nikomu, k ničemu ani k žádné skupině. Nepotřebujete ani být zamilovaní. Kdo vám řekl, že to potřebujete? Vy potřebujete být svobodní. Vy potřebujete milovat. To je všechno. To je vaše přirozenost. Ale vy ve skutečnosti chcete, aby po vás někdo toužil. Chcete, aby vám někdo tleskal, chcete být atraktivní, aby za vámi všichni ti šašci běhali. Plýtváte svým životem. PROBUĎTE SE! To vy nepotřebujete. Můžete být blažení a šťastní i bez toho. Vaše společnost to neuslyší ráda, protože to nahání strach, když otevřete oči a pochopíte. Jak se pak dá takový člověk ovládat? Nepotřebuje vás, nebojí se vaší kritiky, je mu jedno, co si o něm myslíte a co o něm říkáte. Všechny provázky odřízl, už to není loutka. Nahání to strach. „Musíme se ho zbavit. Říká pravdu, nemá z ničeho strach, přestal být člověkem.“ ČLOVĚK! Pohleďme! Konečně lidská bytost! Vysvobodil se ze svého otroctví, vysvobodil se z jejich vězení. Žádná událost neopravňuje k negativnímu pocitu. Žádná událost na světě vás neopravňuje k negativnímu pocitu. Právě to se nám všichni naši mystikové pokoušeli sdělit — až si málem vykřičeli hlas. Ale nikdo je neposlouchá. Negativní pocity jsou ve vás. V Bhagavadgítě, v posvátné knize hinduistů, říká Pán Krišna Arjunovi: „Vrhni se do vřavy bitvy, ale srdce Ponech Pánovi u nohou.“ Úžasná věta. Nemusíte dělat vůbec nic, abyste dosáhli štěstí. Mistr Eckhart to řekl velmi hezky: „Boha nelze dosáhnout tím, že do duše něco přidáme, ale tím, ��e z ní něco odebereme.“ Abyste se osvobodili, není třeba něco udělat, je třeba se jen něčeho zbavit. Pak budete svobodní. Čtvrtý krok: Jak se to dá změnit? Jak se můžete změnit? Tady je toho dost, co byste měli pochopit, nebo vlastně spíš jedna věc, která se dá vyjádřit mnoha způsoby. Představte si pacienta, který jde k lékaři a říká mu, co ho trápí. Doktor na to řekne: „Aha, tyhle příznaky znám. A víte, co udělám? Předepíšu lék vašemu sousedovi!“ A pacient odpoví: „Děkuji mnohokrát, pane doktore, hned se cítím lépe.“ Není to absurdní? Ale právě to všichni děláme. Člověk, který spí, si vždycky myslí, že se bude cítit lépe, když se změní ten druhý. Vy trpíte, protože spíte, ale myslíte si: „Jak by byl ten život krásný, kdyby se ten a ten změnil, jak by ten život byl krásný, kdyby se můj soused změnil, kdyby se moje žena změnila, kdyby se můj šéf změnil.“ Vždycky chceme po někom jiném, aby se změnil, když se chceme cítit dobře. Ale už vás někdy napadlo, že i kdyby se vaše žena změnila, i kdyby se váš muž změnil, co to má co dělat s vámi? Vy jste úplně stejně zranitelní jako předtím, jste stejně hloupí jako předtím, spíte stejně tvrdě jako předtím. Vy jste ti, kteří se potřebují změnit, ti, kteří potřebují lék. Zatím tvrdíte: „Cítím se dobře, protože svět je v pořádku.“ Omyl! Svět je v pořádku, protože se já cítím dobře. To se nám snaží všichni mystikové sdělit.

Anthony de Mello: Bdělost