terezakytkova-blog - Tumblr blog

[terezakytkova-blog]

Analog

Zvolení tématu: Právě dospívá první generace, která už nejspíš nebude mít svoje dětství zachycené na fotkách z analogu, ale digitálně.

Proč v dnešní době fotit na analog? Digitální foťák vám umožní snadno udělat tisíce fotek, které si možná užijí chvilku slávy na sociálních sítích ale později se k snímkům už nevracíme. Analog vyzývá k shromažďování fotografií v albu. A zároveň tak buduje vztah k fotografii a podporuje její trvanlivost. Film fotce vrací osobnější vztah k výslednému snímku a také nutnost o celém procesu více přemýšlet a pečlivěji se dívat. Analog jako trend, který je na vzestupu také možná z důvodu přesycenosti moderními technologiemi. Touha nahradit pomíjivou virtuální kvantitu hmotnou a trvanlivou kvalitou. Historie, vznik a vývoj: Počátek fotografie sahá do období, kdy bylo poprvé popsáno zařízení jako camera obscura, a to do roku 1342. Roku 1519 Leonardo da Vinci poprvé princip tohoto zařízení nakreslil. Jde o tmavou komoru s jedním malým otvorem, kterým prochází světlo. Na protější straně je zobrazen převrácený obraz všeho zobrazeného před otvorem. Později byla do otvoru v zařízení vestavěna čočka, která zvětšila obraz a světelnost. Až o hodně později na základě chemických poznatků došlo k dalšímu pokroku k objevení fotografie. V roce 1725 Johann Heinrich Schulz objevil, že některé soli stříbra reagují na světlo. Ale až za dalších 100 let vznikl na základě těchto poznatků obraz na papíře. První fotografie byly snimky francouzského vynálezce Josepha Niepceho zachycené na skleněné nebo cínové desce. Jako zakladatel fotografie je ale považován jeho souputník Louis Daguerre, který byl tvůrcem nejstarší používané fotografické techniky v praxi takzvané daguerrotypie. Jedná se o obraz zachycený na měděné sříbrem potažené desky, kontrastu a kresby bylo docíleno nakláněním desky, a tím byla každá fotografie originální, téměř jako obraz. Další osobností z počátku fotografie je William Henry Fox Talbot, který vytvořil první negativ.Tím bylo umožněno vytváření libovolného počtu kopií (pozitivů), i když méně kvalitních než daguerrotypie. Tento postup se nazýval kalotypie. S dalším pokrokem přišel roku 1851 Frederick Scott Archer a to s kolodiovým procesem – mokrý proces. Výhodou byla dokonalá kresba, nevýhodou nutnost mít prakticky celou laboratoř s sebou. K tomu aby mohla vzniknout první analogová fotografie, tak jak ji dnes známe, vedla ještě celá řada podobných kroků a vynálezů.

Co je analogová fotografie Principem analogové fotografie je využití dopadu světelných paprsků na vrstvu diafilmu nebo negativu, který je velmi citlivý na světlo a vyvolává tak chemickou reakci. Obrázky je nutné nejdříve vyvolat, to je z negativů vytvořit pozitiv - papírovou fotografii. Další formou jsou také diapozitivy, to jsou pozitivní snímky na průhledném materiálu, které je možné promítat pomocí projektorů.Jako citlivá vrstva je používána suspenze jemných krystalů, halogenidů stříbra a dalších nezbytných složek v želatinovém obalu. Černobílé filmy obsahují jen jednu citlivou vrstvu, barevný film vznikne použitím tří citlivých vrstev ležících na sobě. Jednotlivé vrstvy jsou citlivé na světlo určité barvy. Horní vrstva je citlivá na modrou, střední vrstva na zelenou a spodní vrstva na červenou barvu. Příklady profesionálních českých fotografů:

Josef Koudelka *1938 Boskovice Český fotograf,člen agentury Magnum Photos = mezinárodní fotografická agentura se sídly v NY, PAříž, Londýn, Tokio. „Magnum je komunita založená na myšlence sdílet lidskou kvalitu, sledovat kuriozity, které se dějí ve světě a respektovat to, co se děje a toužit po vizuálním zachycení děje“ Nejvýznamnější díla: fotografické soubory „Cikáni“ a „Exily“. Rok 1968 dokumentoval invazi vojsk varšavské smlouvy do Prahy. Později tyto snímky oceněn zlatou medailí Roberta Capy, který byl maďarský válečný fotograf a spoluzakladatel Magnum Photos.

Jindřich Štreit *1946 Vsetín Český dokumentární fotograf zaměřující se na fotografie zobrazující život na venkově a obyvatele českých vesnic, zachycuje zde tvrdou realitu. Dále zpracovává téma zemědělství, těžké práce v továrnách. V poslední době se věnuje sociálním tématům o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých a lidech bez domova.

Roman Franc *1983 Brno Aktivní fotograf, který fotil Václava Havla i Dalajlámu. Jeho fotografie z cyklu „Můj bratr“ zařazeny do nejprestižnější fotografické aukce v americkém Houstonu. Jeho další fotografický cyklus, kde jsou zachyceni brněnští sokolové - portréty lidí sokolské věrné gardy. Mnozí z fotografovaných zažili válku. Trend analogu na Instagramu: V USA je tento trend velice rozšířený i na sociálních sítích. Někteří uživatelé si na těchto fotografiích vytvořili celé jméno. Například projekt Places + Faces. Fotografové Ray a Gunner. Důvodem bývá vizuálně líbivé podání jisté jedinečnosti. Kodak, který je aktivní na soc. sítích a sdílí zde fotografie z analogu. Na dalším podúčtu Kodaku se objevují snímky fotografů širší společnosti s volným svobodným vyjádřením.

[terezakytkova-blog]

Flanér

Čokoláda a káva patří k mým nejoblíbenějším nápojům, čokoládové dorty strašně ráda peču. A návštěvy kaváren, kde mají obojí, patří k mým oblíbeným činnostem. Je neuvěřitelné, koho v kavárnách potkávám. Často to bývají lidé něčím si podobní. Ochotou zaplatit za dobrou kávu či čokoládový dortík značné sumy s touhou objevit tu neopakovatelnou chuť pravé čokolády a sdílet si ty nejbizarnější čokoládové recepty třeba nad šálkem dobré kávy či horké čokolády. A pak se vydat na další toulky městem, než narazíme na další voňavou kavárnu či čokoládovnu. V ní pak sledovat, jak se tváře příchozích pod vůní kávy a čokolády jakoby rozveselí, je moc příjemné. Také je příjemné, když se na vás někdo nad kávou usměje, protože se vyplavují endorfiny, a město již není tak neosobní a přeplněné spěchajících  lidí s mobilem v ruce, kteří do sebe vráží a nevšímají si jeden druhého.

Asi nejčastějším cílem mých vycházek Prahou je kavárna Food story v Kunraticích, , umístěná v prostorách bývalé samoobsluhy, která sloužila jako místo setkávání sousedů s košíkem v ruce. Genius loci tohoto místa jakoby žije dál. Dál se zde setkávají všechny generace občanů Kunratic a povídají si o všem možném i nemožném. Kavárna je doplněná o dětský koutek a o mapu Evropy s příběhem jídla. Místa k sezení jsou i u výlohy do ulice a skýtají pohled na místní kostel sv. Jakuba většího a na vietnamskou prodejnu potravin. Jde o rušnou ulici, kterou šly dějiny Kunratic. Stále je zde velký provoz, a proto je s podivem, že zde v letních měsících lze sedět u stolečků na poměrně úzkém chodníku. I tak je zde stále plno a když se ptám známých z Kunratic, proč je tomu tak a proč lidé nejdou raději do klidnějších kaváren v okolí, všichni se shodnou, že je to právě úžasnými dortíky klasických i netradičních receptů a možností pozorovat kolemjdoucí a kolemjedoucí auta, která často pod okny zastaví, neboť před kavárnou je přímo přechod pro chodce. A také chodci, kteří u přechodu mimoděk zpomalí, jsou často zajímavým objektem pozorování. Důležité také je, že Foodstory má opravdu velmi široký sortiment sladkých i slaných zákusků podle nejnovějších zdravých trendů gastronomie, i to je lidmi především z mladší generace oceňováno. A také tam mají noviny ke čtení a ranní nabídku menu s kávou či teplou polévkou na zahřátí, která je dle sezónní nabídky zeleniny. A všechny tyto nápady jsou obyvateli Kunratic oceňovány, jen některé babičky mých spolužáků tvrdí, že si raději upečou doma. Vždyť tam odjakživa byla samoobsluha, kde si mohly koupit mouku a vajíčka a ještě si u toho popovídat se sousedy nebo s majiteli u pokladny, a domácí je stejně lepší.

Příběh tohoto místa však žije dál.

[terezakytkova-blog]

Úkol 3. - Způsoby vidění 3

Ztvárnění muže a ženy

Při ztvárnění muže jde vlastně vždy o ztvárnění moci, kterou muž na obraze ztělesňuje, ať už jde o moc morální, fyzickou, charakterovou, ekonomickou, společenskou nebo sexuální. Naznačuje, co muž zmůže, tato představa však může být falešná, když jde o moc předstíranou.

Při ztvárnění ženy nejde o vnější okolnosti, ale naopak o niterný pohled do sebe sama, její pohled vůči sobě samé a vymezuje možnosti přístupu k ní.  Žena se projevuje ne prostřednictvím moci, ale prostřednictvím gest, hlasu, názorů, pomocí volby slov, způsobu oblékání, svým vkusem i prostředím, ze kterého pochází. Narodit se ženou totiž po dlouhou dobu znamenalo jisté předurčení, totiž narodit se do světa, kde vládnou muži. Tělesné vyzařování, to, jak žena vidí sebe sama, jak se prezentuje mužskému světu, má obvykle zásadní vliv na její společenský život. Existují v zásadě dva prvky ženské identity: žena dohlížející a dohlížená.  Jak se žena sebe prezentuje určuje, jak s ní bude jednáno.  Například žena mrštěním sklenice o zem představuje příklad toho, jak nakládá se svým pocitem vzteku a i toho, jak by si přála aby k ní přistupovali druzí.  Zatímco chování muže ve stejné situaci je vykládáno pouze jako vyjádření hněvu. Muž jedná, žena se ukazuje v určité roli, žena se proměňuje v předmět vidění. Tato situace vyznačuje vztah žen k sobě samým, ale i předem určuje většinu vztahů mezi muži a ženami.

[terezakytkova-blog]

Úkol 2.- Způsoby vidění 1

Způsob vidění věcí či lidí kolem nás je vždy subjektivní. To co, vidíme, víme a čemu věříme, ovlivňují náš pohled na věc. Do procesu vidění vstupuje i prvek toho, jak se v daný okamžik cítíme. Vidění je tedy ovlivněno mnoha faktory. Vidění nikdy nemůže být zcela vyjádřeno slovy. Vždyť i dítě rozpoznává a reaguje na věci dřív, než by to dokázal vyjádřit slovy. Slova potřebujeme ve chvíli, kdy vedeme dialog s druhým člověkem. Jde pak doslovně o porovnání pohledu na věc ve smyslu: jak vidíš věci ty, jak vidím věci já, jak se spolu shodneme a jak dokážeme přijmout pohled toho druhého či on přijmout pohled náš. To je v obecné komunikaci.

Zachycený obraz vždy zachycuje minulost, ovlivňuje přítomnost a směřuje k budoucnosti ve své interpretaci. Přežívá vlastně to, co znázorňuje. Žádná jiná kulturní památka nemůže poskytnout přímější svědectví o světě lidí v jiných dobách. Malíři však samozřejmě pouze nedokumentují svou dobou, vyjadřují ve svých dílech výraz nálady, pocitu či svou fantazii. Každý obraz představuje způsob vidění autora, ale naše vnímání obrazu závisí  na našem vlastním způsobu vidění.

Při pohledu na obraz člověk zohledňuje své hodnoty v oblasti pojetí krásy, pravdy a vkusu. Posuzuje genialitu autora a jeho společenské postavení, formu obrazu.

Obraz, a může to být i fotografie, je vlastně pohled na svět, který byl reprodukován, a uchovává výjevy minulosti po celá staletí.

Obrazy zpočátku vznikaly jako zachycení podoby něčeho nepřítomného. Později  při vědomí větší idividuality a historického vědomí byly zachycením i pohledu autora na zobrazované. Při pohledu na obraz nebo fotografii podvědomě vnímáme i pozici autora, který daný pohled vybral z nekonečného množství dalších možných pohledů, a hodnotíme důležitost, autentičnost či umělecký přínos dané fotografie nebo obrazu. A také jejich historickou hodnotu.

Historie totiž utváří vztah mezi přítomností a její minulostí pomocí obrazů či slov. Minulost je zdrojem poznání, na jehož základě jednáme. A proto je dobré znát historii v celé její šíři, aby člověk mohl obdivovat krásu minulých časů a neopakovat chyby, které se děly.

[terezakytkova-blog]

Úkol 1. - reklamní výstrče

Při výběru tématu jsem přemýšlela nad tím, co je pro mě při procházkách ulicemi Prahy nejvíce rušivé.  Uvědomila jsem si, že je toho překvapivě celkem dost. Je to například způsob řešení zelených ploch, naddimenzovaná podia předzahrádek, řešení pouličních prodejních stánků, označení a reklama některých komerčních prostor. Toto poslední téma jsem si vybrala a zaměřila jsem se na řešení reklamních výstrčí na historických budovách.

Pro zmapování stavu jsem zvolila ulice v okolí Můstku a Staroměstského náměstí, které jsou nejvíce turisticky navštěvované a proto jsou reklamou a poutači nejvíce zahlcené.  Konkrétně v této lokaci jsem narazila hned na několik obchodů s nevkusnými poutači, které by neměly mít místo nikde na světě, natož v historickém centru Prahy. Myslím si, že určitě veliký vliv na to má fakt, že dnes je centrum nadmíru přeplněno turisty, a provozovatelé komerčních prostor se snaží za každou cenu zaujmout jejich pozornost, bohužel velmi často nešt’astným způsobem. Problém tkví v tom, že jsou reklamy často provedeny načerno, a příslušné úřady nemají dostatečné páky (nebo je nepoužívají) k tomu, aby nevhodné reklamy byly odstraněny, případně aby vůbec nevznikaly.

Důvodem toho, že jsou vývěsní štíty a výstrče prováděny bez soushlasu úřadů, může být kromě toho, že majitel komerčního prostoru ví, že by mu to v této formě nikdy nebylo povoleno i to, že i u v zásadě kultivovaných prvků umist’ovaných na fasády je schvalování odpovědnými úřady velmi zdlouhavé a komplikované.

Musím ale říci, že mezi záplavou kýčovitých poutačů je i nemálo elegantních a vkusných řešení.