harrymarqez

[harrymarqez]

#jtmr2013 - #jtmr2020

Trvalo to vlastně šest a půl roku, což je už celkem dlouho - i když se pravda, že poslední dobou (což je asi tak polovina tohoto časového úseku) jsem spíš nepsal než psal. Když jsem začínal, tak byl blog trend a kupodivu celkem žhavý, podobně jako Tumblr, tahle “sociální síť”, na kterou to už od začátku píšu, která se pro spoustu důvodů nezamlouvala snad žádnému z mých čtenářů, ze které v té době rostla obří jména dnešní mladé pop kultury a která momentálně, po tom, co zrušila na svých serverech porno je už prakticky mrtvá. Lidé se přesunuli na jiné dynamičtější a adaptivnější platformy, na Instagram a Twitter.

Je to sice dlouho, ale pořád si pamatuju ten moment, kdy jsem si během pár vteřin vymyslel pseudonym, který jsem musel vyplnit jako nick při registrování sem a který jen v trochu okleštěné formě vlastně používám k pohybu ve virtuálnu do teď a když jsem pak večer do počítače psal svůj 1. příspěvek. V té době, jsem chtěl něco tvořit, měl jsem pocit, že možná i mám co předat. Minimálně sám sobě, kdybych si to pak někdy četl, měl zachyceny ty okamžiky z života náctiletého kluka, což se v praxi moc nedělo. Ale psal jsem dál ty dopisy bez adresáta, ke kterým se třeba jednou vrátím, protože ty zachycené okamžiky jsou z ledajakého dospívání, ale z mého dospívání. 

Podobnou chuť a pocity mám stále, i teď. Jen už tím médiem asi nebude tento blog. Dospívání vlastně letos oficiálně s plnoletostí skončilo, pozítří začíná rok 2020 a já tu tak mám hotový svůj dlouhodobý “pubertální projekt” Jen tak mezi řádky.

Díky všem, kteří to celou dobu sledovali.

A třeba někdy jindy nebo někde jinde...

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

je srpen ale tady nahoře už přichází podzim

[harrymarqez]

Ukrajina - Pascha

Pátek, 26. dubna, večer po majálesu. Vyjíždíme. Je nás něco málo přes dvacet, každý si táhne svůj batoh, někteří už teď nadávají na jeho váhu. Leoexpressem se řítíme k Slovenským hranicím, je už tma. Nad ránem v Košicích přestupujeme na autobus.

Ten pokračuje dál na Ukrajinu. Čekání na hranicích, pospáváme, skoro to vypadá, že nestihneme náš vlak z Užhorodu, což by byl trochu problém, vzhledem k tomu, že jedou tři denně a ten ranní jsme už propásli. Pak nám ale celníci konečně vrací pasy a mi sjíždíme dolů do města. Venku poprchává, rychle vyměňujeme eura a dolary za hřivny a už na nádraží nastupujeme do vlaku. Je to pocit jako bychom trochu cestovali dozadu v čase – velké otřískané vagony s dřevěnými lavicemi, upatlanými okny jde jen matně vidět ven, dírami v nich profukuje a stříkají tříštící se kapky deště, dveře nejdou zavřít, špína, smrad. Ale když se pak pomalinku kodrcáme vesnicemi, tunely, přejíždíme po mostech a serpentinami se škrábeme do hor, má to svoji poesii. Po několika hodinách vystupujeme a setkáváme se s prvními krámky tzv. mahazyny, kde nakupujeme potřebné jídlo, podobných ještě potkáme spousty. Mají tu kde co, ale koupit něco pořádného na jídlo je kumšt. Samozřejmě nesmí chybět hromada sladkostí. Rychle ale zjišťujeme, že je tu všechno ještě jednou tak sladší než u nás, takže téměř nepoživatelné. Napouštíme vodu u pumpy a pak ještě chvíli pokračujeme vlakem. Přijíždíme do ještě zachovalejší vesnice. Okolo malebných dřevěných stavení (jiné tu ani nejsou), po kamenité cestě, velmi pomalu (kvůli četným zastávkám u každého mahazynu, kostelu, nebo prostě jen tak) kráčíme celou rozlehlehlou vesnicí. Za ní rozbíjíme tábor. Následuje večeře a v noci Pascha. Kvůli té jsme sem přijeli. Stojíme v řecko-katolickém kostele. Stojí skoro všichni, protože lavic je tu opravdu málo. Je vedro a do plechové střechy bubnuje déšť. Opakují se stále dokola jedny a tytéž zpěvy. Pop (farář) je otočený zády v malých dvířkách v přepážce, za níž se skrývá oltář. Vigílie se táhne. Po ní ještě následuje svěcení pokrmů, potom přicházíme na řadu my. Jsme tu taková malá atrakce, fotíme se se starostou i knězem, nakonec dostáváme bohatou výslužku.

Následující den až na pár výjimek (snídaně, pouť do mahazynu) trávíme zalezlí ve stanu. Od včerejší noci lije jako z konve, takže jsme trochu pozměnili program a místo putování raději spíme. Další den už ale vychází slunko, takže po snídani, na kterou dojídáme paschu (něco mezi vánočkou a mazancem, která se jmenuje po místních velikonocích) ze štědré výslužky, sytící nás celý předchozí den znovu vyrážíme na cestu. Potkáváme pastviny, lesy, další vesnice a další a další mahazyny. Klasicky máme dost pomalé tempo. V odpoledních hodinách nabíráme vodu ze studně místních dobrých lidí a pak kousek za jejich chalupou na louce stavíme stany. Večer, stejně jako všechny předešlé, rozděláváme oheň, vaříme večeři, zpíváme, posloucháme historky z jiných cest.

Ráno vstáváme brzy. Nad lukami se převalují chuchvalce husté mlhy. Čeká nás kratší trasa jen přes kopec, takže už po poledni sedíme na návsi naproti Užanským koupelím, které mají být zlatým hřebem naší cesty.

A taky, že jo. Když se pak nořím do čanu (kotle plného padesáti stupňové vody, pod nímž hoří oheň) a sleduju rozkvetlé stromy na protějším kopci, uvědomuju si, že tohle bylo to poslední, co mi na Ukrajině chybělo.

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Taje

Nojo. Nebyl jsem tu dlouho.

Sníh mezitím několikrát nasněžil a roztál, ale zim neminulo několik... Prostě je to tady se sněhem takové kolísavé. Takže momentálně díky teplému větru (podle Z. až z Itálie), který se tu prohání zase taje. Kluci sáňkují v břečce a je jim to jedno. Ale na prkno, na kterém jsem letos začal trochu víc jezdit, to moc dobré není. Zrovna zítra zas jedeme na svah (brácha se učí lyžovat), tak uvidíme, jak to tam bude vypadat.

Mám pár textů, které bych tady rád napsal, tak třeba to nějak dopadne. Pololetí bylo hard. Učitelé se fakt rozjeli, až ty testy ani nestíhali opravovat a už je další půl rok za náma.

No nic. Jdu spát, ať si o těch “prázdninách” (”Tomu by se ani nemělo říkat prázdniny, těm jedno denním” D. minulý týden jsme s ní celá rodina byli na výstavě.) aspoň trochu odpočinu na celý další půl rok. 

Už teď mám kruhy pod očima.

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Bab

Je to mafie. A je pravda, že zatím se zdá nesmrtelný a sám asi neodejde (”Nikdy neodstoupím, nikdy.”). Ale Al Caponeho i Escobara spravedlnost taky dohnala. 

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Držet krok

Drtí nás teď hustě. Jako ve škole. To znamená, že nemám čas psát. Ani sem ani jiné věci, které bych rád napsal - například zápis do kroniky z tábora, to už je celkem trapas. Je toho dost. Navíc winter is coming, takže jsem nachlazený. 

Stíhám držet krok, ale stojí mě to dost sil.

 Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Mimochodem minulý post byl 700. na tomto blogu, který zároveň oslavil minulý týden své 5. narozeniny. Takže pokud vám připadá, že píšu málo můžete se pohrabat v nějakých postech starších.

[harrymarqez]

Nejen že spím každou noc v jiném městě, ale i v jiném státě...

Není to tak dávno, kdy tohle bylo úplně sci-fi.

Cesta domů z dovolené se zastávkou v Bratislavě a dneska už nástup na intr. Teleport do reality.

[harrymarqez]

Hotel Kyjev Deconstructed

V rámci Bratislava Street Art Festivalu vzniklo i streetartové dílo pod taktovkou slovenského fotografa Lousyho Aubera. Na fasádu hotelu Kyjev 17 horolezců spreji namalovalo geometrický obrazec ideově vycházejcící z Matušíka, architekta hotelu. Centru Bratislavy tak na nějakou dobu (než bude hotel rekonstruován) přibyl nový monumet.

[harrymarqez]

kecy velkých literátů

[harrymarqez]

Tábor

Dojel jsem z tábora. Proběhla klasická rutina - bágl do kouta, dlouhá vana, desítky upozornění z dočasně upozaděného virtuálního života na čerstvě vzkříšeném mobilu. Pak jsem si chtěl dát kafe a napsat tady tohle, ale usnul jsem a spal až do rána, do doby kdy mě v nějakou nekřesťanskou dobu (dlouho před sedmou) probudil taťka s čekající prací na krku. Takže to píšu až teď, protože přes den čas taky nebyl. 

Tábor dobrej. H. měl pravdu s tím, že když ten puťák hodíme až na konec tak tábor úplně přebije, protože těžko si teď vzpomínám co jsme tam vlastně dělali. Stejně jako minulý rok jsme nedělali nějakou celotáborovou hru, ale každý den byl výběr z různých aktivit, které jsme si pro táborníky připravili a nebo i těch které si připravili oni sami (např. čtecí klub, výroba barefoots, airsoft, vázaná stavba). Připadáme si pokrokoví a děcka to baví, protože se “nemusí po desáté honit za nějakým drakem, který sežral princeznu, která měla drahokam, který...” (citace z hodnocení tábora). Takže příště koncept asi stejný.

A pak ten puťák, který byl šest dní, po horách s tím, že jsme si všechno potřebné (oblečení, jídlo, voda, vybavení, stany, plyšák...) klasicky tahali na zádech a spali spíš pod širákem nebo v různých boudách než v budovách se sprchou a záchodem, takže to možná bylo spíš takové roverské (věková skupina s ukončenou ZŠ), ale zas na druhou stranu to skautíky bavilo, protože to byl čundr s vším všudy a je asi lepší trmácet se po horách divokou přírodou, než po asfaltkách z vesnice do vesnice. Tím se dostávám k tomu proč jsem byl po návratu tak vyčerpán - poslední noc, kdy možná i mělo pršet, jsme na mapě vybrali za cíl jakousi chatu, s tím, že třeba přespíme pod nějakou verandou a nakonec tam kluci objevili, že se dá jednoduše “vloupat” na rozlehlou půdu kam se všichni krásně vlezeme a schováme před deštěm, tak se jednak dost dlouho hrálo na ukulele (které jsem tam celou dobu vláčel  v batohu obložené hadrama abych ho nerozmáčknul) a když jsme pak s E. a H. pod střechu vylezli byly volné už jen místa s natlučenou další vrstvou desek na podlaze, ale mezery mezi nimi se pohybovaly okolo desíti centimetrů, takže tlačili do zad a skvěle zabraňovali spánku a ráno jsme brzo vstávali, abychom utekli před deštěm, který sice v noci nepřišel, ale dopoledne už měl přijít určitě. Sice jsme neutekli úplně, ale než se to pořádně rozjelo, tak už jsme seděli kdesi v sudetech na nádraží a potom ve vlaku a snažili se dospat noc.

Ale i tohle vlastně bylo super a takhle nějak jsme to chtěli, takže z mojí strany spokojenost.

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Mix

Uzavřel jsem si známky, přestěhoval intr a odjel do Slovinska. Bylo to supr. za těch pár dní jsme stihli snad všechno co je v téhle malé zemi k vidění a kupodivu je toho celkem dost (teda nejen tam - byli jsme i v Itálii a Rakousku, ale všecko je to dost podobný). Průvodkyně trochu divná, zmatená, očividně neumějící používat internet, protože jinak by si třeba zjistila otevírací doby. (Často se nám stávalo, že jsme se někam hodinu crckali a bylo zavřeno, to už tak fajn nebylo, ale zas jsme se výborně sarkasticky bavili.) Někdo zastřelil xxxtentaciona, mladého a velmi talentovaného floridského rapera, celá scéna pláče, Češi si myslí, že je to fake. Proslavil se v sedmnácti na soundcloudu a střílení z auta do auta se v jeho případě nedá moc divit, protože nejspíš nepatřil mezi ty, kteří o gangsterském životě jen mluví, odkaz který tu zanechává je tedy dost rozporuplný. Virgil Abloh, člověk oblečený do tenisek a maskáčů představil svou kolekci pro Louis Vuitton, celkem pokrok na syna ghanských rodičů, který nic takového jako módu nebo design nikdy nestudoval. Skoro se už balím na tábor, protože je to za dveřmi a prázdniny mi kvůli rekonstrukci školy už v podstatě začaly. Pořád jsem ještě celkem nevyspalý (z toho Slovinska a autobusu) a bolí mě ruce, protože jsem celý den stěhoval nábytek u N. a někdy to byly fakt obří a hlavně těžké krávy. A zítra zas.

Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Všichni řeší divadlo, které nikdo neviděl. #husa na provázku

[harrymarqez]

To je ten pohřební underground.

Karel o svém business plánu, kdy by se člověk mohl “ilegálně pohřbít třeba do Karlova mostu”.

[harrymarqez]

Vždycky to dělal trochu jinak. Když v noci před dvěma lety, den před tím, než mělo vyjít jeho očekávané album na streamu pouštěl nějakou hudbu všichni si mysleli, že to je ono. Jenže druhý den vydal album úplně jiné - Blonde. A nyní se k té už pouštěné hudbě vrátil a lidem, kteří si jej předobjednali začalo chodit vizuální album Endless. 45 minut a video na VHS. A celkem mě to baví.

BLONDED.CO

[harrymarqez]

Wifi

Psal jsem o tom jak jsem dlouho nepsal a o víkendu. Jednou, pak se to podělalo, pak podruhé a zase... Ta Wifi je tu fakt na dvě věci. Potřetí už to psát nebudu. Nebo rozhodně ne teď. Váš Harry Marqez

[harrymarqez]

Volno

Kvůli maturitám a přijímačkám nám to teď dost často odpadá. Vypadá to celkem na flákárnu, asi až do konce roku.