svatebnilaborator

[svatebnilaborator]

Oblečte se na svatbu jako skutečný gentleman

Obleky modrých odstínů, slim fit střih a hedvábné kravaty bez výrazného vzoru. To jsou jen některé z trendů v pánských svatebních oblecích. V čem bude ženich na svatbě šik, jsme se zeptali Adama Šafránka z blogu Two Gentlemen, který muže učí gentlemanskému oblékání a chování.

SL: Tvoříte blog pro moderní gentlemany, kde se mimo jiné věnujete i oblékání. Existuje zažitá představa, že Čech a elegantní móda nejdou příliš dohromady. Bylo cílem založení blogu to změnit? A roste podle vás zájem českých mužů o aktuální trendy v této oblasti?

Adam: Ano a ano. Blog jsme založili s mým dobrým kamarádem ze střední školy. Studovali jsme provoz diplomatických služeb, kde jsme se mimo jiné také věnovali otázce etikety. Nejen oblékání, ale i chování některých mužů mi zkrátka přišlo nepochopitelné. Řekli jsme si, že i kdybychom pomohli jen pár lidem k tomu, aby se začali lépe oblékat či chovat, bude to stát za to.

Muži si začínají uvědomovat, že to, jak se oblékáme, je velmi důležité a často také určující nejen v profesním, ale i v soukromém životě. V posledních letech tak šla úroveň oblékání Čechů výrazně nahoru. Důkazem toho, že muži o sebe více pečují, může být například vznik různých specializovaných obchodů na pánskou módu či barber shopů. Doufám, že to tak bude dále pokračovat, snad i díky nám. Stále jsme na tom ale v porovnání s ostatními evropskými státy podprůměrně.

 SL: Co je v současnosti nejvíc IN v pánských oblecích na svatbu? Jaký střih, barva, materiály, kravaty, doplňky? A co je naopak absolutně pasé?

Adam: Obleky modrých odstínů zažívají v posledních letech obrovský boom a tento trend se promítá i do svatebního oblékání. Už dávno neplatí, že jsou svatby černobílé. Nejoblíbenějším střihem je jednoznačně slim-fit, nejoblíbenějším materiálem je vlna, často s příměsí hedvábí. Hned po ní následuje len, který je ideální v pozdních jarních a letních měsících. Vhodným doplňkem je květina do klopy (tzv. butoniéra), která je jediným kouskem oblečení, který bychom měli ladit s nevěstou, konkrétně s její kyticí. Kravata hedvábná, bez výrazného vzorku.

Muži mají oproti ženám tu výhodu, že je pánská móda, co se týče obleků, poměrně neměnná. Ten stejný oblek, co měl na svatbě váš praděda, by víceméně odpovídal módním trendům současnosti. Drobné rozdíly jsou pouze ve střihu, použité látce a celkové kvalitě. Na první pohled mohou vypadat téměř identicky.

 SL: Jaké jsou podle vás v současnosti u nás top značky/návrháři pánských obleků? A jaká je vaše oblíbená značka a proč?

Adam: Z českých návrhářů se mi nejvíce líbí Mirka Horká a Pavel Ivančič. Ten například oblékal Gabrielu Gunčíkovou v Eurovizi. Jejich práci nesmírně obdivuji a moc se mi líbí.

Pokud bych si měl vybrat značku, která mě bude do konce života oblékat, vybral bych si Ermenegildo Zegna. Takový luxus si bohužel většina z nás nemůže dovolit, proto doporučuji například britský T. M. Lewin či české Friendly Suits, kde jsem si nedávno nechat šít sako na míru.

 SL: Co vnímáte jako největší prohřešky v oblékání dnešních ženichů?

Adam: Za největší prohřešek považuji nošení smokingu či fraku. Jedná se o oblečení, které se nosí na večerní slavnostní události. Vzhledem k času, kdy se v Česku svatby konají, je jejich nošení poněkud nemístné. Pokud chce ženich formálnější svatbu, měl by volit spíše žaket.

Na svatbě samotné pak nezapomeňte omezit počet věcí, co nosíte po kapsách. Telefon zapomenutý v kapse může velmi jednoduše zkazit svatební fotografie.

 SL: Jak byste poradil muži, který absolutně neví, jak a kde si vybrat oblek na svatbu. Podle čeho se při výběru obleku řídit?

Adam: Svatbu má člověk jen jednou (maximálně párkrát) za život, proto by měl ženich do obleku investovat. Na rozdíl od nevěsty jej totiž může nosit běžně i po svatbě. Vsadil bych na trojdílný oblek na míru.

Oblek musí padnout dokonale. Rukávy by neměly být příliš dlouhé ani krátké, perfektně musí sedět také v ramenou a nesmí být moc široký v pase. To se vám však u krejčího nestane.

Pro Svatební Laboratoř rozhovor připravila Lucie Paseková.

PHOTO: Two Gentlemen  (https://www.facebook.com/twogentlemencz/?fref=ts)               T.M.Lewin (http://eshop.tmlewin.cz/)  

Více z našeho blogu ZDE!

[svatebnilaborator]

Svěží svatební plány Míši Doubravové a Romana Tomeše, aneb co té slávě předcházelo?

Pokleknutí na pódiu před plným sálem diváků a za zvuku oblíbené písně. „Míšo Doubravová, vezmeš si mě?“ Takto požádal muzikálový herec Roman Tomeš o ruku svou kolegyni a partnerku Míšu po představení Osmý světadíl. Plánovaná svatba bude dle jejich slov pestrá, neformální a hlavně bez zbytečného stresu. Co chystají?

SL: Žádost o ruku proběhla na jevišti. Romane, jak těžké bylo takovou žádost naplánovat?

Roman: Nejtěžší asi bylo zajistit, aby se Míša nic nedozvěděla. Proto veškeré přípravy probíhaly v naprostém utajení! Připadal jsem si jako James Bond :-). Vědělo o tom pouze nejužší vedení divadla. Ani kolegové na jevišti netušili, co se stane. Samozřejmě bylo velmi těžké se v daný moment vyjádřit, byl jsem ohromně nervózní! Bylo to během představení, kde jsme se seznámili a pro oba to je symbolické. Ale byli u toho diváci, Míša mohla být nervózní a zareagovat všelijak.

SL: Míšo, jak jste žádost prožívala?

Míša: Já byla úplně konsternovaná a neskutečně překvapená, šťastná a vyklepaná... Přála bych to zažít každý holce, je to nepopsatelný euforický pocit a nepochybovala jsem o odpovědi ani vteřinu...:-)

SL: Svatbu plánujete v netradičním originálním duchu. Jaké zajímavosti se na ní například objeví?

Roman: Spíš, než originální, chceme, aby svatba probíhala neformálně. Žádné černé obleky a šaty, žádné přehnané oficiality. Chceme to barevné a pestré. Svatba bude probíhat venku mezi rybníky, bude tam "vintage" výzdoba. O veškerou výzdobu a další věci se stará především Míša ve spolupráci s Klárou Šídlovou z KS Production.

Míša: Já ještě doplním, že velkou roli na naší svatbě budou hrát naši dva pejsci. Ta menší, Mimi, nám ponese k oltáři prstýnky a větší, Akord, bude celou svatbu natáčet speciálně připevněnou kamerou.

SL: Svatba by měla proběhnout venku v přírodě. Prozradíte, jaké místo jste si pro obřad vybrali a proč?

Roman: Obřad bude probíhat v Resortu Svět v Úžicích. Je to kousek od Prahy, je to tam podle mě ideální na svatbu. Louka, rybníky, krásný penzion, skvělá restaurace, kaplička, minigolf pro svatebčany atd. Zároveň je to cenově dostupné. To vše hrálo do karet této volbě.

SL: Míšo, jaké jste si vybrala svatební šaty a kdo je navrhuje?

Míša: Šaty mi navrhnul podle mojí konkrétní představy můj kamarád Oldřich Vojta a šije mi je úžasná Radka Černohorská v pardubickém salonu Femme fatale. Nebudou úplně tradiční, ale budou podtrhovat ženskost a zároveň budou velmi přírodní.

SL: Jaký bude svatební dort a kdo vám ho bude připravovat?

Roman: Nebudeme mít klasický patrový dort. Nechali jsme si vyrobit dřevěný stojan ve tvaru dortu, na kterém budou vyskládány malé dortíky - cupcakes. Nikdo se nebude muset patlat s krájením dortu a bude to praktické. Navíc dortíky budou bez lepku. Péct nám bude Kateřina Jiroušková.

SL: Co se objeví na svatební tabuli? Plánujete nějaké netradiční menu?

Míša: Samozřejmě chceme, aby se všichni dobře najedli, to je základ úspěchu. Takže menu budeme mít pestré, ale na obědě rodinu pohostíme přímo naším domácím bezlepkovým receptem, tak můžou nahlídnout, jak si sami doma zdravě a chutně vaříme.

SL: Jak zatím prožíváte svatební přípravy? Běží vše podle plánu nebo už jste narazili na nějaké komplikace?

Roman: Já si myslím, že zatím probíhá vše podle plánu. Alespoň z mé strany :-). Prstýnky, obleky, pozvánky a další věci jsou už v podstatě připravené. Teď jen vydržet a nebát se! :-) Říkal jsem si, že když tak se natočí nový film podle pravdivé události, který se bude jmenovat "Ženich na útěku"! Dělám si samozřejmě legraci. :-)

Míša: Chceme si v ten náš nejdůležitější den v našich životech hlavně všechno užít bez stresu a nervozity. To je cíl :-).

Pro Svatební Laboratoř rozhovor připravila Lucie Paseková

PHOTO: Lenka Hatašová

Více z našeho blogu ZDE!

[svatebnilaborator]

Když méně je více

Malá a milá svatba Lucky Vondráčkové a Tomáše Plekance.

Zpěvačka Lucka Vondráčková a hokejista Tomáš Plekanec si řekli své ano před pěti lety v rozkošné kapli svaté Kláry v pražské Troji. Jak Lucka na svatbu vzpomíná?

SL: Se svým manželem jste už před svatbou žili převážně v Kanadě – plánovali jste odtud i svatbu? Bylo náročné zařizovat svatbu z jiného kontinentu? A zvažovali jste i možnost vzít se v Kanadě?

L: Ano, původně byla v plánu svatba v Kanadě. Měla jsem dokonce v Montrealu koupené i šaty. Ale nakonec jsme si řekli, že poletíme domů, ať s námi je celá rodina. Jsem ráda, že to stihl i můj děda a tatínek Tomáše.

SL: Měla jste krásné svatební šaty – kde jste čerpala inspiraci a co pro vás bylo důležité při výběru střihu? Jak moc se konečné šaty lišily od původního nápadu?

L: Děkuju. Šla jsem v Praze po Vinohradské a narazila na malý kouzelný obchůdek. V něm byla moc hodná paní a čekaly tam na mě tyhle šaty. Docela nerada nakupuju, takže jdu většinou tam, kde mě zaujme konkrétní věc ve výloze. Zkusím, koupím, odcházím :-). A tyhle šaty mi padly jak ulité. Odjakživa se mi líbí princess styl.

SL: Co svatební zábava? Sáhli jste po tradičních aktivitách, nebo jste zabrousili do něčeho originálního? Či vás někdo z hostů něčím překvapil?

L: Krájeli jsme dort. Toť vše :-). Vše bylo stručné, protože jsme pak hned pokračovali do Puppu na Zlatou hokejku :-).

SL: Svatební atmosféru dělá z velké části vybrané místo. Podle čeho jste vybírali vy? A byli jste se vším spokojení?

L: Brali jsme se v kapli sv. Kláry. Je to rozkošný malý prostor a vešlo se tam přesně našich 20 hostů. Pak tam sice ještě vlálo pár paparazzi fotografů na stromech, ale přijeli pozdě :-). Takže obřad proběhl v klidu a ještě krásně svítilo slunce.

SL: Který z fotografů Vaši svatbu zvěčnil? Pro každou nevěstu je důležité něco jiného. Co jste chtěla na fotkách zachytit vy?

L: Hlavně jsem nechtěla na fotkách propást rýžový déšť :-). Pan fotograf Vojzola ho vychytal moc hezky :-). Můj muž se velmi nerad fotí, tak jsem ráda i za těch pár fotek co máme :-).

SL: Na co ze svatby nejraději vzpomínáte? A udělala byste něco jinak?

L: Donutila bych Tomáše k tanci. To je ale zhola nemožné. Jinak bych nic neměnila. Vše vyšlo příjemně. Přeji všem budoucím manželům hodně štěstí! :-) Lucka

FOTO:Jiří Vojzola

Pro Svatební Laboratoř článek připravily Lucie Paseková a Lucie Prostřední.

Více z našeho blogu naleznete ZDE.

[svatebnilaborator]

FOTOGENICKÁ SVATBA

Fotogenická svatba Romany a Lukáše Navarových

Duo fotografů Romana a Lukáš Navarovi se loni v srpnu ocitlo pro jednou také na druhé straně objektivu. Jejich svatba byla plná světýlek, překrásné květinové výzdoby a detailů s tematikou focení. A nechyběl na ní ani Darth Vader :-).

SL: Jak dlouho jste svatbu plánovali? Kde jste čerpali inspiraci a kdo vám s přípravami pomáhal?

R+L: Svatbu začala partnerka plánovat ihned po žádosti o ruku. Bohužel jí to moc dlouho nevydrželo a pořádně začala asi až tři měsíce před svatbou. Představu ale měla jasnou, proto to pak bylo spíše jen o shánění dodavatelů, výběru vhodného místa atd. Ve spoustě věcí jsme věděli, koho přesně chceme (foto, video, výzdoba), těm jsme datum svatby řekli hned na začátku a podrobnosti jsme ladili až později.

Inspiraci jsme moc hledat nemuseli, měli jsme ve všem jasno a pak jen ladili detaily, např. na Pinterestu, ten je pro tyto účely asi nejlepší pomocník. Spoustu věcí jsme si dělali sami, ale největšími pomocníky pro nás byli Svatební agentka.cz Jana a Pavel Kubáčovi a svatební salon Caxa v čele s majitelkou Blankou Kaksovou.

SL: Svatbu fotili Simona Smrčková a Kamil Saliba – proč jste se rozhodli právě pro ně? Nebylo vám líto, že nemůžete fotit sami? A cvakli jste si alespoň nějaký snímek za svatby sami?

R+L: Simona s Kamilem byli snem mojí partnerky ještě dávno předtím, než jsme spolu byli :-). Vždy říkala, že pokud se někdy bude vdávat, jsou právě oni dva jasná volba. Proto byli první, kterým napsala mail s termínem a doufala, že ještě budou mít volno. Další krásné fotky, a to na polaroid, nám nafotil náš dobrý kamarád Jirka Brna. Fotky nám pak dal do speciálního alba a jelikož focení na polaroid máme opravdu rádi, je to pro nás nádherná vzpomínka.

Samozřejmě mě mrzelo, že tak krásnou svatbu nefotím zrovna já. Bylo to přesně podle mých představ a věděl jsem, co bude hezky vypadat na fotkách. Například hodně světýlek, které mnoho lidí na svatbách opomíjí. Každopádně jsem si alespoň den dopředu nafotil celou výzdobu. Ale bylo příjemné být jednou i na druhé straně.

SL: Kdo se postaral o krásnou květinovou výzdobu, kytici a nevěstin věneček na hlavě?

R+L: O kompletní květinovou výzdobu se postarala Blanka Kaksová ze salonu Caxa. Od ní jsme měli také svatební šaty a oblek. Oblouk, u kterého probíhal obřad a který byl zhotoven přímo pro nás a na míru, byl od Honzy Dostála, talentovaného olomouckého sochaře.

SL: Měli jste také úžasný candy bar – co se na něm objevilo a kdo ho pro vás připravoval?

R+L: Připravovala nám ho Katka Hamplová z Mohelnice. Tradičně nám dělá dorty k narozeninám a její výrobky jsou fantastické. Neměli jsme klasické cukroví. Kačka nám připravila svatební dort, cupcakes, makronky, pudingy, lízátka, mini bábovky a další netradiční zákusky :-).

SL: Svatba proběhla venku – kde konkrétně a proč jste si zvolili právě toto místo?

R+L: Celou dobu jsme sháněli velkou klasickou stodolu, bohužel se nepoštěstilo. Poté jsme sehnali něco podobného tomuto stylu. Bohužel jsme asi měsíc před svatbou místo museli narychlo měnit a to z důvodu špatného jednání ze strany majitelů a nedodržení podmínek.

Shodou náhod jsme v tu dobu byli na svatbě našim kamarádům, kteří ji měli na Golf resortu v Dolanech u Olomouce. Seznámili jsme se s paní manažerkou a hned bylo jasno. Úžasné jednání i servis, nádherné místo. Tím, že jsme svatbu měli ve středu, tak naštěstí bylo volno :-). Navíc naše podmínka již od začátku byla, aby bylo úplně vše na jednom místě. Krásně jsme si to prodloužili. Večer před svatbou přijeli naši kamarádi, kteří bydlí na druhé straně republiky a společně s námi přespali v hotelu. Ráno jsme nikam nespěchali, přípravy začaly až kolem deváté ráno, potom následovalo svatební focení přímo v areálu, obřad a zábava - vše na jednom místě. Přespali jsme ještě další dvě noci, takže jsme si to opravdu moc užili.

SL: Proč maska Darth Vadera? Dáte nám k tomu nějaké bližší vysvětlení :-)?

R+L: Prostě a jednoduše. Jsem velký fanda komiksů a superhrdinů. A nějak jsem to chtěl zakomponovat i do naší svatby :-).

SL: Svatba byla spíše v moderním duchu – drželi jste se i nějakých klasických svatebních tradic?

R+L: Tradic jsme se drželi jen velmi okrajově. Dodrželi jsme krájení dortu, přenesení nevěsty přes práh a samozřejmě byl první tanec a házení kytice a podvazku :-).

 Rozhovor připravila: Lucie Paseková

FOTO: Simona Smrčková a Kamil Saliba

VIDEO: iVIDEOS

Více z našeho blogu ZDE

[svatebnilaborator]

Swingová svatba podle Daniely a Radima, kteří se Stěhují na Bali!

“Začít žít, ne jen přežívat!”. Toto motto je dovedlo až k realizaci nápadu všeho nechat a přesunout společný život do Indonésie. 

Pojďme se společně podívat na to, co této cestě předcházelo.

SL: Jaké bylo Vaše zasnoubení? Jak se Radim vyslovil?

Radim: Naše zasnoubení probíhalo v oblacích. Tajně jsem objednal soukromé letadlo, Danče ten den řekl: „sbal si věci na alespoň 3 dny a jedem, mám pro tebe překvapení“. Prstýnek jsem měl už skoro 2 měsíce koupený a čekal jen na tu správnou chvíli. Po příjezdu na letiště v Břeclavi stejně nic netušila. Nasedli jsme, já dal Danče foťák do ruky, ať fotí. Byl překrásný den, sluníčko, pár mraků. A my letěli nad jižní Moravou, nad Pálavou… do této chvilky to byla idylka. Po té, co už jsme letěli asi 15 minut, jsem se odhodlal, „pokleknul“ (v letadle pro 4 osoby nejde úplně kleknout), a řekl: „Miláčku, otoč se.“ Reakce byla: „Teď mě nech, fotím!“ Tak tedy druhý pokus „Miláčku, vážně se otoč, něco pro tebe mám“. Odpověď zněla stejně s hrubším důrazem. Až na potřetí, kdy jsem zvýšil hlas, se otočila. Já držel krabičku s prstýnkem a nezmohl jsem se ani na slovo. Co myslíte, že řekla? …. ANO samozřejmě.

SL: Vaše svatba byla do detailu propracovaná a měla krásnou konceptuální podobu. Jak dlouho trvalo reálné plánování a kdo Vám při plánování pomáhal?

Daniela: Jak říkáte, svatbu jsme plánovali opravdu dlouho a pečlivě. Pomáhala nám koordinátorka s některými detaily, protože na vše jsme nestačili. Třeba takové dekorace, či objednávky nábytku jsme nechali čistě jen na ní. Jako nevěsta jsem měla hrozně moc představ, jak by měla naše dokonalá svatba vypadat, a naše koordinátorka nám pomohla vybrat to nejlepší.

Radim: Sami jsme pak vybrali místo obřadu i hostiny. Měli jsme hodně přísná kritéria. Pro naše dva malé pejsky to muselo být místo, kde mohli bezpečně běhat a ne být přivázaní na vodítku. Muselo být bezbariérové. Blízko vinic. Muselo mít zároveň dobré ubytování pro všechny naše svatebčany a především zapadat do konceptu swingové svatby. Než jsme toto místo našli, projeli jsme kompletně celou Jižní Moravu a okolí Zlína a Luhačovic. Jen ježdění za hledáním našeho vysněného místa nám zabralo půl roku. 

SL: Jste zaměřeni na design a na Vaší svatbě je to znát. Co si myslíte o úrovni českých svateb? Myslíte si, že svatební koncept a promyšlené a propracované detaily jsou důležité? Radim: Úroveň českých svateb není špatná, ale jak je to ve všech oblastech, záleží to nejen na hlavních protagonistech, ale i na dobrých lidech, kteří svatby plánují, pomáhají s přípravami a ví, co udělat tak, aby to skvěle vypadalo. Je to ale také hodně o financích. Na všem se jednoduše šetřit nedá a svatba v Česku je hodně drahá záležitost, pokud má být fantastická (=dle našich představ, a my jsme detailisti). Musíme říct, že díky dekoratérce nebyla naše svatba přeplácaná, ale krásně sladěná a každý předmět měl své místo a význam.

D+R: Třeba ten nejdůležitější detail, jak udělat svatbu bezproblémovou a úžasnou, byl zasedací pořádek. Sladit rodinu, přátele, svatební hosty, kdy víte, že jeden se nebaví s třetím a druhý s prvním, nebo například nechcete aby někdo seděl v čele a připadal si tak důležitější než ten kdo sedí na straně. Zkráceně řečeno je to úkol vážně těžký. My na to ale vyzráli. Koupili jsme kulaté stoly místo hranatých a měli přesnou pozici každého, přičemž jsme počítali i s natočením stolu vůči ostatním stolům. :D

SL: Byly nějaké horké chvilky při realizaci, kdy jste se nemohli shodnout nebo bylo složité se pro něco rozhodnout?

Radim: Nebyly, mně bylo všechno už jedno od určité chvíle, kdy toho bylo na mě moc a manželce jsem tedy vše už rád odsouhlasil. :D Nakonec tato skvělá taktika byla úplně nejlepší, protože jsme se nepohádali kvůli svatbě ani jednou. A já byl spokojený, protože se mi líbilo úplně vše od kapesníčků na slzičky až po dortíky. (I kdyby se mi to nelíbilo, stejně bych souhlasil.)

SL: Co byste doporučili ostatním při realizaci svatby? Co by opravdu neměli podcenit?

Radim: Prvně bych doporučil poslouchat více budoucí manželku. Bude Vám, pánové, mnohem lépe. :D No a pak taky šetřete, bude to třeba. I když totiž začínáte s nějakým rozpočtem, stejně ho přešvihnete minimálně o další velmi důležité a potřebné položky.

D+R: Ne, děláme si samozřejmě srandu. Podle nás je základ vybrat si prvně styl svatby, který Vám sedí, máte rádi a budete se v takovém prostředí cítit svobodně (i po tom, co už svobodní nebudete :D). Podle nás je i další důležitá věc, a to mít kolem sebe dobrý tým lidí a spřátelit se s nimi alespoň půl roku před svatbou. Vybrat si totiž kameramana, který Vás vůbec nezná, den před samotnou svatbou, nenatočí svatbu tak dobře. Když už Vás zná, bude vědět, jak budete myslet či reagovat v různých situacích a v konečném důsledku bude tak nenápadný, že vlastně ani nebudete vědět, že na svatbě nějaký kameraman byl a při tom budete mít dokonalé video.

SL: Stal se na Vaší svatbě nějaký trapný moment, nad kterým se ještě dnes usmíváte?

Daniela: Stal ... Házení kytice vs. Vystřelení podvazku. Když jsem házela kyticí, na první pokus holky jen stály a zvesela se koukaly, jak kytka dopadá na zem metr před ně. Absolutní nezájem. Takže se to povedlo až na druhý pokus. Za to kluci se při střílení podvazku, který mi Radim se zavřenýma očima sundal jen pomocí zubů z nohy, mohli přetrhnout a stihli se i poprat (se smíchem samozřejmě).

FOTO: Petr Vokurek

VIDEO:  DIB Production

PRODUKCE A DEKORACE: Daniela&Radim Pacak + Svatby podle Katy 

http://www.stehujemesenabali.cz/

[svatebnilaborator]

Svatební focení jinak, aneb varhánkům se nevyhnete.

Se srdcem na dlani a obrázky z rodinného alba dnes přinášíme článek o našem dobrodružném svatebním focení pod hladinou. 

Svatební fotografie. To je jedna z věcí, která se dá udělat buď úžasně, nebo naprosto otřesně. Něco mezi tím se dá asi jen těžko hledat.  Ženich a nevěsta se většinou až do poslední chvíle o výsledek strachují, přece jen takové fotky (předpokládejme většina z nich) už nikdy nenafotí. Taková věc se jen těžko pro fotografa opakuje. A strachují se i tací, kteří si na výběru fotografa dali záležet, našli toho pravého a zainvestovali do zkušenosti a umu. Ti se, v drtivé převaze, strachují zbytečně.  A pak jsou tací, kteří se nestrachují, pro něž třeba vkusné fotografie nejsou podstatné a svatební den svěří strýčkovi, bratranci, či kamarádovi. Vždyť si přeci loni koupil ten drahý foťák na dovolenou do Egypta a ty fotky rybiček a pyramid byly fajn.

Já a Lucinka jsme z těch, kdo si na kvalitní fotografický výstup, kterým se rádi pochlubíme i se na něj sami často rádi podíváme, potrpí. Proto jsme poměrně hodně času strávili nad úvahami, jak naše mexické dobrodružství a především náš den D zachováme pro budoucí generace. Asi to byla náhoda, která tomu chtěla, abychom se mohli zúčastnit svatebního veletrhu zde v Calgary a tam narazili na svatební fotografie právě z Mexika. Nevěřili jsme vlastním očím, ale ty fotky vážně byly pořízené pod vodou a to ne v plavkách. Vše vypadalo, jako by nevěsta a ženich skočili do vody rovnou od oltáře bez nutnosti ztrácení času převlékáním, jednoduše oblečeni ve svatebních šatech. Znáte ten pocit, když jste si v momentě jisti, že jste právě našli, co jste hledali?...

… tak ten jsme pocítili a naše volba stylu fotografie byla jasná. Teď jen vyzjistit všechny možnosti a vybrat toho nejlepšího z nejlepších. Několik hodin bádání a procházení webových stránek fotografů, pinterestů a podobných internetů nás dovedlo až ke jménu Diego. Proběhlo několik emailů, poté (na doporučení lidí se zkušenostmi s mexickou „spolehlivostí“) i skype hovor přímo s Diegem. O tom, kdo a jak náš den zvěční, bylo definitivně rozhodnuto.

Po příletu do Mexika jsme měli jen necelé tři dny na doladění posledních detailů. Například najít perfektní místo pro náš obřad. Původní plán byl takový, vyhledat pěkné, klidné místo na pláži, někde mezi palmami, kterých naštěstí bylo kolem nepočítaně. Takové jsme brzy objevili a spokojeni se šli zeptat na recepci, jak zajistit, aby celý tým byl do areálu resortu skrz střeženou vstupní bránu vpuštěn. A tady začalo lehké drama. Recepční přišla s informací, že pokud chceme jakoukoliv návštěvu, musíme jí koupit „vstupenky“. Po dotazu na cenu oné vstupenky nám úsměvy opadly, protože bylo jasné, že tudy cesta nevede. Pomyslnou tečkou nad úvahami, jestli na to máme, ukončila recepční větou, ve které nám sdělila, že pokud chceme pozvat i vlastního fotografa, tomu musíme pořídit speciální vstupenku a to mnohonásobně dražší, než do té chvíle drahé návštěvnické vstupenky. Dvoudenní pátrání po „veřejné“ pláži skončilo fiaskem. Taková byla v okolí několika desítek kilometrů vlastně jen jedna. O klidu, nebo kdovíjak výjimečné kráse se rozhodně mluvit nedalo. Díky této komplikaci jsme ale měli náš obřad a potažmo fotografie na tom nejlepším místě, jaké jsme si mohli přát.  Situaci zachránila až 12 hodin před obřadem koordinátorka našeho týmu oddávajících. Sehnala pro nás možnost vše uspořádat uprostřed džungle u posvátného jezírka „cenote“. Co víc, přístupová cesta k tomuto jezírku byla doslova přes ulici od našeho resortu, takže na obřad jsme vyrazili pěšky s šaty přes rameno.  Tato jezírka jsou zásobována podpovrchovými řekami, proto se v nich voda neustále obměňuje a zůstávají tak naprosto křišťálově čistá. Staří Mayové věřili, že jsou bránami do vesmíru a skrze ně komunikují s bohy. Do těchto jezírek pak vhazovali své oběti, lidské nevyjímaje. Teď to asi nezní jako to pravé místo pro svatbu, ale skutečnost nám byla osvětlena záhy tak, že pro Mayského člověka bylo obětování sama sebe tou nejvyšší poctou a možností přejít do další fáze života. Toto místo se pak skutečně ukázalo jako místo s velmi silnou energií a náš obřad trvající skoro hodinu jsme si společně prožili až neuvěřitelně niterně.

Tím se dostávám konečně k tomu, o čem tento článek pojednává. Fotograf Diego a jeho tvorba. Součástí balíčku, který jsme získali, bylo pochopitelně i focení samotného rituálu. Jak jsem už zmínil, prožitek byl natolik silný, že o focení během něj jsme prakticky nevěděli. Nezpozorovali jsme vlastně ani fakt, že v průběhu obřadu dorazil i Peter, slovenský fotograf, jehož jsme v Mexiku potkali a dohodli se s ním, že si náš obřad také cvičně nafotí a s ním jeho kamarád, který nám jako bonus přidal video z dronu.

Zde je nutno podotknout, že bychom po sté rádi poděkovali za možnost mít obřad pod slunečníkem džungle a ne na otevřeném prostranství a přímém slunci. I tak bylo vedro úmorné, ale v porovnání s plánem „A“ snadno snesitelné.

Zlatým hřebem našeho fotografického zážitku bylo ovšem ono „underwater shooting“, „trash the dress“, aneb podvodní focení. To jsme ale měli s Diegem naplánováno až na druhý den dopoledne, kdy časový plán byl udán směrem slunečního svitu stíněným porostem džungle, který v tu dobu Diegovi dělal dokonalou světelnou asistenci. Sešli jsme se tedy opět na okraji stezky vedoucí k „cenotes“, tam jsme se znovu převlékli do šatů a šlo se na věc.

Z mého pohledu byly první kroky do vody dosti osvěžující teploty ve svatebním oblečení poněkud opatrné, ale musím říct, že prvotní smíšené pocity vzaly velmi rychle za své a celá situace začala být čím dál tím více zajímavá a zábavná. Já ale měl celou situaci o poznání jednodušší, než Lucinka. Byl jsem v podstatě „na lehko“ a měl na sobě jen lněné kalhoty, lněnou košili a vestu. Ovšem co se stane s dlouhými, ač nijak extrémně načančanými svatebními šaty nevěsty ve chvíli, kdy se v nich dotyčná ponoří do vody, to si každý alespoň trochu fyziky znalý člověk dokáže domyslet. Šaty nasají vodu, ztěžknou, přilepí se k tělu a co je asi úplně nejhorší – začnou se neuvěřitelně zamotávat a nevěstě tak chvílemi naprosto znemožňují „šlapat vodu“. Pokud bych to chtěl hodně zdramatizovat, řekl bych, že se to celé občas mění v boj o holý život. Ale tak hrozné to zase není. Celé je to, i přes drobné útrapy a několik deci nalokané vody, ohromná zábava a skvělá zkušenost. Diego byl skvělým průvodcem a jeho asistent spolehlivým podavačem záchranných plováků, které většina z nás zná spíše z plaveckých školiček.

Protože dopolední slunce bylo neúprosně rychlé, po několika desítkách minut jsme se i s celou aparaturou přesunuli do jiného, většího a hlubšího cenote, kde jsme fotili další várku obrázků. Po několika málo minutách Diego uznal, že materiálu máme dostatek, my se konečně převlékli do plavek a strávili v jezírkách značnou část dne odpočinkem a šnorchlováním.

Celou dobu jsme měli pocit, že kvůli našim nízkým zkušenostem s podvodním modelingem jsme nemohli Diegovi nabídnout dostatek možností zachytit alespoň pár zajímavých momentů a tak i u nás došlo na fázi strachování se o výsledek. Po několika týdnech čekání přišel velký balík fotografií a my nevěřili vlastním očím. Naši potápěčskou nezkušenost naplno vynahradil Diego svou zkušeností fotografickou. Samozřejmě napodruhé už bychom byli jistější a dokázali zapózovat zajímavěji, ale výsledek, který se nám dostal do rukou, byl i tak úchvatný.

V Česku se už dá najít čím dál tím více fotografů, kteří disponují potřebným vybavením a svatební podvodní focení nabízejí. Je třeba si jen vybrat. Jaké jsou mezi nimi rozdíly? U některých fotografů se nám například zdálo, že výrazy a barva nevěsty s ženichem na fotografiích připomínají spíš už utopence. Nejeden fotograf si také nedokáže tolik pohrát se světlem a možnostmi, které mu nabízejí sluneční paprsky pronikající pod hladinu. Samozřejmě zajímavější kulisou je mořská hladina, či v našem případě mexické cenotes, než dno vykachličkovaného bazénu. Ale i tam dokáže zkušený fotograf vytvořit přenádherné snímky, na které budete pyšni. A co na to šaty? Těm voda ani v nejmenším neublížila. Jen pokud by snad focení probíhalo v mořské vodě, či chlorovaném bazénu, bude určitě dobré šaty propláchnout čistou vodou.

Podvodní focení je velký zážitek, který bych rád doporučil každému, kdo má rád poznávání nezvyklého a především těm, kdo chtějí mít svatební fotografie s nápadem, který bude dlouho bavit vás i vaše přátele.

Se zprodukováním takového úžasného zážitku Vám rádi pomůžeme i v naší Svatební Laboratoři. V našem týmu jsou i skvělí fotografové, kteří se svatebním focením pod hladinou zabývají a to nejen v Česku a na Slovensku, ale i v Kanadě a Mexiku.

Nesněte svůj sen - Zrealizujte ho! Prožijte ho!

Pro Svatební Laboratoř

Váš Jakub

[svatebnilaborator]

Dech beroucí dorty z dílny Mia Cakes a sladké povídání s Bárou

Čisté, originální a vždy v elegantním provedení. Takové jsou svatební dorty cukrářky Báry z Mia Cakes. Při tvorbě často používá jemné pastelové barvy a nikdy nepeče dva stejné dorty. V rozhovoru nám například prozradila, jaké dorty jsou zrovna v kurzu nebo jak jsou na tom Češi s oceňováním cukrářské práce ve srovnání se světem.

SL: Jaké svatební dorty dnes zákazníci nejvíce chtějí? A přicházejí spíše se svými nápady, nebo si raději nechají poradit od odborníka?

Bára: Momentálně jsou největším trendem naked dorty, pro sezónu 2016 mám téměř 40 procent objednávek právě na ně. Naked dort neboli česky "naháč" je dort, který není potažený fondánem, marcipánem či potahovkou, tudíž jsou vidět jednotlivé vrstvy korpusu a krému.

Ve světě je teď velkým trendem chalk board cake, což je dort s efektem školní tabule - tudíž černý, na který se maluje či píše bílou barvou, která vyvolává dojem křídy. Na to jsou ale naše nevěsty stále ještě jaksi málo odvážné. Hodně oblíbené jsou také dorty pokryté jedlým stříbrem či 24 karátovým zlatem, jenže ty jsou finančně opravdu hodně nákladné, takže na splnění si takovéhoto typu dortu stále čekám, stejně tak jako na chalk board. Možná je to výzva, no, milé nevěsty? :-)

Teď jsem již dospěla do té fáze, kdy většina zákazníků nechává vzhled dortu na mně. Nesmírně mě těší, že do mě vkládají takovou důvěru. 

SL: Jaký požadavek na svatební dort vás nejvíce překvapil?

Bára: Bohužel na tuto otázku nemohu odpovědět konkrétně. Takový dort mě totiž teprve čeká  a nemohu prozradit podrobnosti, jelikož je to překvapení od nevěsty pro ženicha. Věřte však, že ho poznáte na první pohled.

SL: A který dort vám dal nejvíce zabrat a proč?

Bára: Nejvíce zabrat mi dal asi dort, který byl celý pokrytý ručně malovanou jedlou krajkou podle šatů nevěsty, to jsem vážně věřila, že mi ruka upadne :-). Nebylo to ani tak složitostí, jako spíše fyzickou náročností. Zkuste si představit, že asi 8 hodin malujete kolmo ke stolu s rukou ve vzduchu. A to nepočítám prostoje na chlazení dortu.

Jak dlouho vám trvá připravit svatební dort a co je na přípravě nejtěžší? 

V průměru zhruba 3 dny. Pokud je na něm hodně modelovaných květin, tak i déle. Nejtěžší je paradoxně to, co pro laické oko vypadá nejjednodušeji - čisté potažení. Na tom já si v podstatě dost zakládám. Obecně nemám ráda přezdobené dorty. I trendy ve světě jsou čím dál tím více čistší, hladší, elegantnější. Ono je mnohem jednodušší dort zaplácnout spoustou zdobení, tím i schováte mnoho nedokonalostí, ale mít krásný čistě potažený dort s ostrými hranami, to je pro mě umění.

SL: Co vás na přípravě dortů nejvíc baví a je naopak něco, co neděláte ráda?

Bára: Nejvíce mě baví samozřejmě výsledek a reakce zákazníků. Pokud to má však být ze samotného procesu, tak je to jistě finální zdobení, kdy už je dort potažený a ve všech ostatních směrech hotový. Co naopak nemám ráda, je fáze plnění a to jen z toho důvodu, že jsem hrozný pacient na úklid. Ať se snažíte, jak chcete (tedy alespoň já), když máte rozříznout a seřezat x korpusů, vyrobit třeba 5 krémů, do toho si připravit ovoce, ořechy či jinou vložku, tak prostě zákonitě ten nepořádek uděláte, no ne? :-)

SL: Jak byste charakterizovala svůj styl? A ocení Češi vůbec kvalitní a vkusné dorty?

Bára: Mám ráda jemné pastelové barvy, což je myslím na mých dortech vidět. Snažím se, aby každý dort byl originál, nikdy nedělám dva naprosto stejné dorty. Sama nevím, jak bych se charakterizovala. Vlastně jsem vám už tak trochu odpověděla u čtvrté otázky. Asi ale nějaký typický styl mám, protože se mi již několikrát stalo, že mi napsali lidé, které ani neznám, že byli na svatbě a okamžitě poznali, že dort je ode mě.

Abych byla upřímná, tak slovně umí Češi ocenit úžasně. Někdy mě to až dojímá. Pokud se ptáte na finanční ocenění, tak to už je horší. Jinde ve světě se kolem cukrařiny točí veliký business a ceny dortů jsou klidně i desetinásobné. V Čechách už se to malinko zlepšilo, ale pořád to není nic závratného, jak si mnoho lidí myslí. Já je za to neodsuzuji, sama jsem neměla představu, dokud jsem tuto práci nezačala provozovat. Já bych to řekla asi takto – čas, který strávíte nad dortem, vám nikdo nezaplatí, suroviny ano…

 Pro Svatební Laboratoř rozhovor připravila Lucie Paseková

[svatebnilaborator]

Puntíkatá hudební svatba Kláry Vytiskové

Svatba zpěvačky Kláry Vytiskové s hudebníkem Romanem Víchou se odehrála už před pěti a půl lety a proběhla ve vskutku originálním duchu. K oltáři ženich s nevěstou za hudebního doprovodu doslova přitančili a Kláře v tom nezabránila ani sádra na noze. Jak Klára na tento velký den vzpomíná dnes? Nechte se inspirovat…

SL: Vaše svatba byla laděna v červenobílé kombinaci, oblíbeným motivem byly puntíky. Kdo s tímto nápadem přišel? A jaké další zajímavé červenobílé detaily se na svatbě objevily?

Klára: Vlastně jsem nakonec ladila celou svatbu k sádře. Týden před svatbou jsem si na koncertě v Bruselu zlomila nohu. Udělali mi červenou sádru, na kterou jsem pak nalepila bílé puntíky. Měli jsme pak puntíkaté ubrousky, kamarádkám, co v zahradě nosily kávu, jsme ušily puntíkatý zástěrky, na šnůry na prádlo jsme navěsily všechno, co bylo bílé, červené nebo bíločervenopuntíkaté a z kartonu vystříhaly puntíkatý srdíčka a pověsily je do stromu. Samej puntík :-).

SL:Samotný obřad probíhal dost originálním „hudebním“ způsobem – můžete nám ho popsat?

Klára: Jéééé, to bylo super, hráli nám kamarádi na dechy naše písničky v takový hiphopový úpravě, přitančili jsme k oltáři já s tátou a Roman s mámou. Bylo to sice trochu divočejší s tou sádrou, ale šla jsem do toho naplno!

SL: Na svatbu přišlo 250 lidí, takže organizace byla jistě náročná. Pomáhal vám s ní někdo? A jak se organizace svatby vydařila?

Klára: Organizovala jsem to sama s mámou, měla jsem jasnou vizi. Při finálních přípravách děsně pomohla rodina, seděla jsem se sádrou nahoře, ale myslím, že to byl osud, že to tak mělo být. Potřebuju totiž mít nad vším kontrolu a za normálních okolností bych pobíhala sem a tam a řešila, jestli je vše na místě, takhle jsem se nestresovala. Šla jsem do toho s tím, že si to hlavně musíme užít já a Roman, pak budou spokojení všichni ostatní.

SL: Šaty na svatbu jste si navrhla sama - kde jste čerpala inspiraci?

Klára: Byla to náhlá inspirace. Našla jsem v H&M krátké krémové korzetové šaty, korzet byl super, ale chtěla jsem větší sukni. Šla jsem do krámku, kde mají krásné látky od světových návrhářů, tři jsem koupila, od každé metr a půl, a kamarádka mi je našila do sukně, tu jsem dala přes šaty, pak jsme na to nacvakaly jeste par motýlků, ktere jsem si koupila v květinářství a bylo hotovo.

SL: Svatba se odehrála před více než 5ti lety. Když si na ni dnes vzpomenete, udělala byste něco jinak?

Klára: Jedině tu krůtu bych začala péct dřív, byla hotová až ve dvě ráno a hodila by se dřív :-).

SL: A na co z tohoto velkého dne nejraději vzpomínáte?

Klára: Na to, že jsme si to všichni užili, že to byla pohoda, žádnej stres! Žádná organizovaná zábava, zkrátka lidi, který máme rádi, jídlo a tanec.

 Rozhovor pro Svatební Laboratoř připravila Lucie Paseková

[svatebnilaborator]

Vegetariánská svatební hostina

 .. aneb chutně i bez masa. 

Svíčková se šesti nebo pořádný steak? Pro někoho svatební klasika, pro vegetariána spíše noční můra. Pokud jste vyznavači tohoto životního stylu, může vám plánování svatební hostiny nadělat trochu vrásek. Zvláště v případě, že máte v kruhu svých příbuzných či přátel pár zapřisáhlých masožravců, kteří si pod spojením vegetariánské menu představí mdle chutnající nakrájenou zeleninu a kus tofu. Jak se tedy s přípravami co nejlépe vypořádat?

Vyhovět či nevyhovět?

Připravte se na to, že za vámi během příprav možná přijde několik blízkých s dobře míněnou radou, ať do svatebního menu zařídíte alespoň nějaký ten masitý pokrm. Argumenty jsou vždy stejné: „Co si o tom hosté pomyslí, že na oslavě nedostanou pořádný kus masa?“ a „Co když jim nebude chutnat?“

Pokud jste se stali vegetariány jenom kvůli dietě, možná nemá smysl zastáncům masa odporovat. Vegetariánům z přesvědčení ale podobné řešení nedoporučujeme.  Svatba je především o ženichovi a nevěstě. Tak proč během vašeho dne servírovat něco, co je v rozporu s vaším smýšlením? Navíc vegetariánský přeci neznamená méně chutný. A právě vaše svatební hostina může přispět k tomu, aby si to uvědomili i ti, kteří nad bezmasým jídlem zatím jen ohrnují nos.

Koncept svatební hostiny – klasika, exotika nebo moderní gastronomie

Pokud se přecejen chcete alespoň zčásti podvolit vyznavačům klasických jídel, můžete si nechat připravit některý z tradičních pokrmů, v němž maso nahradí jeho chutně zpracovaná náhražka. Tyto produkty už dávno nezahrnují jen nevýrazné tofu nebo sójové kousky. A když přípravu jídla svěříte odborníkům, mnohdy ani nepoznáte rozdíl oproti masité variantě.

Láká-li vás vůně exotiky, mnoho bezmasých jídel bohatých na zeleninu nabízí indická kuchyně. A jestli vás navíc oslovuje celá indická kultura, můžete z ní čerpat i při plánování celého konceptu svatby a dopřát tak svým hostům nevšední zážitek. Pozor si ale dejte na to, že u nás nepříliš obvyklé indické koření nemusí být každému po chuti. A tak raději nejprve udělejte mezi hosty průzkum, jak budou na takové jídlo reagovat.

Zajímavou možností je pak vsadit na moderní gastronomii. In jsou francouzské ratatouille podávané s celerovo-bramborovým pyré, tartar ze sušených tomatů s kapary na marinované cuketě s olivami, parmezánem a listy mladých salátů nebo chřestové risotto s jahodami a vinnou redukcí. Vše samozřejmě servírováno v elegantním moderním stylu. A věřte, že po takovém zážitku si hosté po mase ani nevzdechnou.

Příště se na vegetariánskou svatební hostinu podíváme zblízka s odborníky ze světa gastronomie.

Pro Svatební Laboratoř - Lucie Paseková

FOTO: Veganotic 

[svatebnilaborator]

Svatba natočená psem...

Přesně dle našeho gusta. 

[svatebnilaborator]

Svatba zlehka a s nadhledem

Svatební Laboratoř Vám dnes přináší další dávku inspirace a kreativity v podobě překrásné svatby Jany a Jakuba.

Jaké jsou tvoje dojmy měsíc po svatbě? Co v tobě tento den zanechal?

Chvilku po svatbě jsme se přestěhovali do Prahy, mám novou práci, jsem vdaná, spousta věcí je nových a zatím pocit šťastné manželky vládne:)

Která část tvé svatby pro tebe byla největším zážitkem a proč?

Když jsem přijížděla ke kostelu a viděla jsem tolik lidí z řad rodiny a kamarádů, skoro jsem tomu nevěřila. Měli jsme svatbu v kostelíčku v Blansku a spousta z nich je nevěřících, ale stejně kvůli nám přijeli ze všech konců republiky a okolních států.  Pak, když jsem viděla všechny rozesmáté tváře ve špalíru k oltáři, nemohla jsem odolat a smála jsem se s nimi. Nejkrásnější ovšem bylo naše setkání před oltářem. Já a můj drahý. Jen my dva a Bůh. Slib jsem si za celý den nestihla zopakovat, tak jsem ho slovo po slově odříkávala tak rozechvěle… Každé slovo se mi vrylo do paměti, a když jsem je slyšela z úst mého Jakuba, točil se mi svět. To bylo nejkrásnější a zatím to nic nepřekonalo, možná jednou narození dítěte, ale zatím top zážitek byl slib a následné požehnání.

Jak dlouho ses připravovala?

Už jako malou holku mě fascinovaly svatební šaty. Chtěla jsem být jako nevěsta na útěku, protože jsem si nedokázala v hlavě srovnat všechnu tu nádheru a vybrat si jedny jediné. Mám za sebou léta průzkumu, postupně se mi měnil vkus a taky nálada, ale věděla jsem, že do žádné „šlehajdy“ mě nikdo nikdy nedostane. Nakonec jsem zakotvila u své kamarádky Daniely Peškové, která je mladou a velmi talentovanou návrhářkou a ona mi vymyslela jednoduchou nádheru, za což jsem jí neskutečně vděčná. Celkově jsme svatbu připravovali asi 8 měsíců, ale bylo to zbytečně dlouhé.  Přípravu na faře jsme měli za měsíc hotovou, šaty se šily, prsteny se „prstenovaly“ a ženicha jsem nachystala během několika návštěv Zary. Mám mezi přáteli spoustu šikovných lidí, takže zařídit fotografku, make up artistu či hairstylistu byla taky brnkačka.

 Měla jsi wedding planner? Ano, ne, proč?

Jestli myslíš malý notýsek, kam jsem si zapisovala nápady a úkoly, tak potom ano, měla jsem wedding planner :D Jinak jsem si dělala všecko sama, jenom maminka zajistila víno a vlčnovské koláčky a taťka valašskou slivovicu od strýce. 

Měla jsi na přípravy dost času? Nebo by ti stačilo méně?

Jak už jsem zmínila, hotel a kostel jsem zamluvila rychle v lednu na září, protože jsem měla sestru v cizině a chtěla jsem na ni počkat. Ale 8 měsíců je opravdu zbytečně dlouhá doba, když máš kolem sebe spoustu ochotných přátel.

Co bylo z celého procesu plánování nejtěžší?

Asi srovnat si v hlavě myšlenky a nápady, vypustit zbytečnosti, nelpět na maličkostech (netvrdím, že se mi to úplně podařilo:)) A hlavně se zbytečně nestresovat a těšit se:)

Chystala jsi všechno sama nebo ti někdo pomáhal?

Snažila jsem se přípravy udržet v rodině, takže sestra pekla svatební dorty a koláčky, tatínek sehnal slivovičku a víno, maminka cukroví a vlčnovské koláčky, my s Jakubem jsme vytvořili pozvánky a já jsem uvázala květiny a naaranžovala svatební stoly.

Jakou část příprav bys raději přenechala někomu jinému?

Všichni byli na svém místě, takže bych nikoho nevyměnila ani nikomu nesvěřila nic jiného:)

Podařilo se vše podle tvých představ?

Až na pár maličkostí ano, celý den měl takový free stylový spád, takže si ani nepamatuju, co by neklaplo..

Kde jsi čerpala inspiraci?

Ráda projíždím pinterest a boho blogy a taky mám ráda britskou květinovou kulturu a jejich Wedding Flowers Magazine, to je pro mě bezedná studnice inspirace…

Dekorace a květinová výzdoba byla tvým nápadem nebo sis nechala poradit od odborníků?

Chtěla jsem čistou jednoduchou výzdobu, přesto plnou květin, a tak jsem vytvořila takovou pozdně letní zahradní směs zasazenou do malých skleněných váz zdobených prostou krajkou.  Tmavě rudá, burgundská, tmavě zelená, modrá, světlé tóny pepita růží a ostře růžových jiřin, sasanky a kosmos, to byl můj sen noci svatojánské.

Co vás vedlo k výběru místa na obřad a hostinu / svatební párty?

Hledala jsem místo mimo Brno, které nebude mít nápadnou či určující výzdobu a Zámecká sýpka v Blansku přesně tento požadavek splňuje. Hodně dřeva, kamene, světla, zámecká zahrada, a k tomu dobré jídlo, vstřícný majitel a jako bonus pokoje přímo v objektu, nemohla jsem vybrat lépe. Kostelíček sv. Martina je jednou z nejstarších sakrálních staveb na Moravě a okouzlil mě románsko-gotickou jednoduchostí, růžovou zahradou a ovčím výběhem přímo u kostelních schodů. Otec Kaňa, který nás oddával, byl také trefou do černého, jeho moudrá slova mě provází každý den.

Jak do tvého ideálu zasahovala rodina?

Rodina mi v mnohém pomohla, ale nijak zásadně mi do příprav nezasahovali.

Jak si celý den užil ženich?

Myslím, že byl stejně šťastný jako já, že vidí své staré známé a kamarády a mohl si s nimi užít bezva večírek.

A co rodina a tvoji přátelé?

Všichni vypadali, že se dobře baví a je jim s námi dobře, takže asi všechno v cajku.

Co pro tebe bylo ve svatební den nejdůležitější?

Nejdůležitější byl pro mě pocit, že jsme všichni spolu, je nám dobře a slavíme velkou věc v našich životech.  A taky, že všechno dobře dopadlo a neutekla jsem:)

Je něco, co tě zklamalo, co nevyšlo podle plánu a na co bys upozornila další nevěsty?

Je složité koordinovat svou vlastní svatbu, takže doporučuji mít vždy někoho po ruce, aby Vám pomohl s nezbytnostmi. Jinak jediné, co zklamalo, byl fakt, že celý svatební večírek skončil a já už nejsem nevěsta. Dala bych si to klidně ještě jednou celé znova:)

Děkujeme za rozhovor!

Za Svatební Laboratoř Lucie Prostřední

Foto: soukromý archiv Jany a Jakuba

[svatebnilaborator]

Osobitá svatba Lukáše Hejlíka a jeho překrásné ženy Veroniky Hejlíkové

Rozhovor: Rustikální svatba Veroniky a Lukáše Hejlíkových

Malá, intimní a bez zbytečného shonu. Květnová svatba modelky Veroniky Fašinové a herce Lukáše Hejlíka se odehrála za jejich domem na venkově v celkovém počtu 9 lidí. A navíc v utajení. Proč zvolili právě tento koncept?

Kdo vám pomáhal s přípravami svatby? Využili jste služeb profesionálů?

VH: Celá svatba byla v naší režii. Měli jsme s Lukášem jasnou představu o tom, jak by měl náš den vypadat. Musím přiznat, že hodně věcí zařídil právě Lukáš. Jediné, co bylo opravdu potřeba, bylo utajení termínu. A to i před rodinou, což nebylo tak úplně jednoduché.

LH: No to bylo úplně psycho, moje mamka nám dělá ve společném podnikání okolo projektu LiStOVáNí administrativu a vidí na hodinu do našeho programu. Musel jsem zadat do Google kalendáře na ten den nějakou nezávaznou, neplacenou a přitom pravděpodobnou činnost. Byl to risk, samozřejmě, když rodičům tajíte takovou věc, musíte počítat s tím, že se jich to osobně dotkne, v nejhorším i poznamená na celý život a ovlivní vztah s vámi. Ale vyšlo to. Bál jsem se kvůli Verunčině rodině. Ale bylo krásný, když jsme o týden později všechny nejbližší pozvali na „zásnubní“ hostinu a řekli jim, že je to vlastně už za námi. Verunky máma měla dokonce s sebou napsané blahopřání, takže i to dokonalé utajení bylo vlastně trochu zbytečné.

V čem vás zaujal koncept komorní svatby a kde jste pro svatbu čerpali inspiraci?

LH: Já už za sebou jednu pompézní mám, na mnohých jsem byl hostem. Někdy mi připadá, že se z toho stává atrakce pro hosty, exces pro rodiče, stres pro novomanžele, že se z toho vlastně vytrácí ten smysl a na TEN DEN vzpomínáme jen jako den, kdy jsme složili manažerskou zkoušku ze synchronizace tisíce věcí. Byl jsem připraven, že ta svatba bude taková, jakou si jí Verunka představuje. To, že jsme se v tomhle shodli, jasně korunovalo to, že jsme si prostě lidsky velmi sedli.

VH: Nemohu než souhlasit. Já chtěla svatbu malou, skromnou, prostě naši. Hlavně bez stresu, jelikož jsem byla v pátém měsíci těhotenství. A to se povedlo a já jsem za to velmi ráda.

Rustikální prvky ve vaší svatbě hrály velkou roli. Jaký k nim máte vztah a čí byl nápad svatbu takto stylizovat?

LH: No nevím, já ani nevyluxoval. Měli jsme to tam takové, jaké to tam máme. Martin Kaco Kacvinský, který nám svatbu natáčel a který je v tomhle oboru asi jeden z nejlepších, říkal: „Hele, bacha, uvědomujete si, že teď může být tahle vaše svatba spouštěčem nějakého nového trendu?“ To upřímně netuším, ale kdyby, proč ne. I fotograf Martin Šlechta byl nadšený a byla to pro něho pastva. Takže i přestože nás tam bylo jen 9 (my, oddávající, matrikářka, svědci a tři za kamerou a foťákem), vyřádil se víc než na stohlavé svatbě.

Nevěsta je překrásná. Minimum make-upu a jednoduchý účes se k celkovému stylu svatby velmi hodí a nevěstinu krásu jen podtrhuje. Byla to vaše vlastní volba nebo jste si nechali poradit od odborníků?

VH: Moc děkuji. Make-up i vlasy jsem si dělala sama. Asi je to i vidět :-). Chtěla jsem, aby vše bylo co nejjednodušší a nejpřirozenější.

LH: Jo, to jsem vůbec netušil. Viděl jsem to až na tom videu. Ráno nás totiž Martinové vzbudili a ještě hodinu před obřadem jsme byli v pyžamu.

Kdo navrhoval nevěstiny svatební šaty? A od koho pochází ženichův oblek?

VH: Mé šaty jsou z Manga. Uvažovali jsme o tom, že bych si nechala šaty navrhnout, ale nakonec jsem od toho, díky mému těhotenství a neustále se zvětšujícímu bříšku, upustila. Lukáš měl na sobě oblek z Le Premier, který si i sám navrhnul.

LH: Chtěl jsem domluvit v Céline, kde Verunka pracovala, aby ji ušili šaty. Domlouval jsem se taky s Ivanou Mentlovou, kterou má Veru pro změnu velmi ráda na české půdě, ale nakonec se rozhodla takhle. Slušelo jí to, stejně jako každý jiný den. Ano, já měl oblek ze své poslední kolekce LePremier. Když jsme ji fotili na kampaň, řekl jsem: „Hele, v tom bych se mohl ženit.“ A bylo to!

Jaké jste měli svatební menu? A co vám bylo inspirací?

VH: Za skvělé svatební menu vděčíme naším přátelům foodblogerům Marice a Jirkovi z Kitchen Story (http://www.kitchenstory.cz). Nechali jsme to čistě na nich. Poslali nám pak seznam chodů, ze kterých jsme si vybrali finální menu.

LH: Nene, já přece trval na šunkové rolce! To je přece svatební folklór. A tys měla chuť na rybu.

VH: No jo, vlastně. Jako předkrm jsme měli šunkovou rolku s křenem a rolku s pěnou z kozího sýra, polévka byla z mladých cuketek a na hlavní chod jsme měli pstruha s jarní zeleninou. Jako sladkou tečku upekla Marika ořechový dort, který se jí opravdu moc povedl.

LH: Jsem šťastný, že to byli oni. Jsou to naši kamarádi, které jsme poznali spolu jako pár. Líbí se nám, my se myslím líbíme jim. A vždycky, když jsme dohromady, je to sranda. Ať je to gastrokroužek nebo domácí návštěva.

Co byste vzkázali budoucím novomanželům, kteří připravují podobnou komorní svatbu v rustikálním stylu?

LH: Ať to promyslí kvůli rodině. Nám to sice vyšlo, ale to riziko tu prostě je. A bylo by na prd, kdyby vám to pak někdo nemohl odpustit. Je na druhou stranu hrozně nefér pořádat svatbu jen pro rodiče, tety a strejdy a hosty, kteří to vlastně tak trochu kazí, - musíte se o ně starat, musíte se trefit do chuti a nálady tolika lidí, že je to prostě hrozně těžké. Proč máte mít zodpovědnost za to, že tetičce nechutnalo, babičku bolely nohy a váš nejlepší kamarád pozvracel záchod hotelu. Je to přece vaše svatba a váš den, kterým chcete stvrdit tomu druhého věrnost a to, že při něm budete ideálně až do smrti stát! Tedy, ať už se rozhodnete jakkoliv, snažte se to udělat přirozeně tak, abyste na to vzpomínali v nejlepším především vy sami.

VH: Nemám k tomu co dodat a se svým manželem souhlasím :-).

 Rozhovor připravila Lucie Paseková ve spolupráci s Lucií Prostřední.

FOTO:  Martin Šlechta

VIDEO: www.kacovideo.com (Kaco + Ela + Tomas)

Svatební Laboratoř děkuje manželům Hejlíkovým a všem kdo se podíleli na tomto překrásném rozhovoru.

[svatebnilaborator]

Rozhovor s (nejen)svatební fotografkou Lucií Peškovou

SL: Lucie, co vnímáš ty jako kvalitní Svatební fotografii? Mířím tím k tvému názoru na to, co je v této disciplíně vkusné a zároveň aktuální, dalo by se to formulovat i jako „moderní směr“?

Lucie: Moderní směr je těžké formulovat, každému vyhovuje něco jiného, naštěstí je trh naplněný všemi druhy fotek od hodně barvitých po vybledlé/světlé. To, co se líbí nám, je reportáž - zachycovat přirozeně a nezasahovat moc do děje. Každý má v dnešní době možnost si najít přesně vyhovujícího fotografa, který mu bude maximálně vyhovovat a proto řadit vkusné a moderní v tomto odvětví je těžké. To, co se nám zdá už kýčovité, je pro někoho dalšího krásné a chce právě to. Proto je asi důležitý výběr správných dodavatelů.

Foto: Lucie Pešková

SL: Naše Laboratoř je prostředí, které má za úkol vytvářet nové pohledy a měnit již přežitý stereotyp právě ve svatební tématice. Co je pro tebe jako umělce to, co Tě i dnes na svatbě zarazí a ty cítíš, že je to už opravdu záležitostí, která se už na svatbu „DNES“ prostě nehodí?

Lucie: V první řadě by měla svatba být jedinečný den těch “dvou”. Takže zažité pratradice a zvyklosti starších ročníků, přes které nejede vlak, dneska už prostě být nemusí.  Není to neúcta k rodičům a prarodičům. Jejich účast na svatbě je stále stejně důležitá. Jen by lidé mohli dát víc prostoru tomu, že se už některé věci prostě dělají jinak. Například čas obřadu. Není nic lepšího než pohodový den, kdy se přípravy nemusí hrotit brzo ráno a obřad začíná až kolem druhé hodiny a později. Zažila jsem v těchto případech situace, kdy snoubence přesvědčovali, že se to prostě nedělá, že správný čas na obřad je přeci dopoledne. Nechat každého udělat si svůj harmonogram a zábavu na míru by ulehčilo mnoha snoubencům. A právě to je jedna z věcí, která udělá z jejich dne zážitek právě i pro tu důležitou součást jakou je nejbližší rodina.

Foto: Lucie Pešková

SL: Naším cílem je v první řadě vnést na svatební scénu nový svěží vítr a dodat našim čtenářům/klientům odvahu a pustit se do něčeho nového, co bude čistě o nich. Jaká by byla tvoje rada pro mladé snoubence? Jak bys jim ty dodala odvahu využít aktuální svatební design v praxi?

Lucie: Nebát se nových míst na uspořádání obřadu a hostiny, staré továrny, louky, lesy a statky jsou ideální místa k uspořádání svatby. Také šaty/oblek nemusí být jen takové, jaké mají v půjčovnách, ale člověk může oblečení přizpůsobit svému životnímu stylu a potřebám. Měli jsme i “černou” nevěstu jen s tílkem a tylovou sukní a byla úžasná. Šaty na míru podle povahy a stylu člověka je ideál, cítíte se dobře a je to pak na Vás i vidět.

Foto: Lucie Pešková

SL: Tato otázka se může zdát velmi obecná, ale o to víc mi záleží se nad ní pečlivě zamyslet. Jak si mají snoubenci vybírat toho pravého fotografa? Každý potká svého fotografa možná na jedné osobní schůzce před svatbou. Pakliže bude patřit k těm kvalitnějším na scéně, bude fotografův webový profil plný kvalitních obrázků, ale v praxi se může stát, že po svatbě bude výsledek méně třpytivý a ze šťastných snoubenců se lehce můžou stát nešťastní novomanželé. Co je pro laika důležité neopomenout a na co se zaměřit?

Lucie: Určitě vidět v galerii větší část nafocené svatby a ne jen jednotlivé fotky z různých svateb, ale jako velmi ujišťující si myslíme, že je nejlepší mít na fotografa i reference. 

SL: Z naší praxe v Laboratoři víme, že kvalitní make-up fotografovi může nemálo pomoci a i přesto se setkáváme s nevěstami, které se právě v této oblasti snaží šetřit. Jak bys téma kvalitního make-upu opodstatnila ty?

Lucie: Kvalitní práce vizážistky/ty je neskutečně nápomocná k celkovému dojmu fotky. Nalíčení profesionálem dodá nevěstě šťávu, zvýrazní její opravdovou krásu a nemusí se vůbec jednat o silný make-up a tzv. zmalování, kterého se hodně nevěst bojí. Práce kosmetiček, které Vás nalíčí obyčejnými šminkami se po hodině smaže, žena pak vypadá neupraveně a na fotkách se pak musí “pracovat”, aby nedokonalosti byly schované. 

Foto: Lucie Pešková

SL: „Tradice jinak“ - to je v naší Laboratoři mezi hlavními tématy na které neustále narážíme. A to v tom smyslu, že si naši klienti vymyslí nádherný svatební den v nadčasovém duchu a musí ze svého záměru ustoupit, jelikož by riskovali vážné a možná i nevratné rozpory v rodině. Co bys ty ponechala ze starých svatebních tradic a co je pro tebe naopak už tradiční nesmysl?

Lucie: Už výše jsem zmiňovala čas obřadu a konání celé svatby. Zažili jsme pozdní obřad kolem 17:00 hodiny a byl to jeden z nejkrásnějších co jsem kdy viděla. Slunko pomalu zapadalo, hudba hrála a nebylo horko :) Myslím, že atmosféru, kterou prací s časem můžete vytvořit dodá celé svatbě na jedinečnosti.

Foto: Lucie Pešková

SL: Jaká byla tvoje svatba?

Lucie: Brali jsme se před dloooouhou dobou, v době kdy se na svatby moc nevymýšlelo extra věcí. Rok 2006. Ani dodavatelé nebyli nic moc. Svatby byly jako přes kopírák a tak jsme chtěli jít trochu mimo proud, v rámci možností sehnat co se dalo sehnat či udělat jinak, ale vesměs to byla úplně normální svatba, kterou jsme si užili. Ale moc věcí si vlastně nepamatuji (hodně lidí, málo času) a jsem ráda, že aspoň z těch 20ti fotek, co máme, si něco můžu vybavit. Nicmén�� bych po těch pár letech vše udělala jinak, jen se stejným skvělým mužem.

[svatebnilaborator]

Zdroj: mode.com

[svatebnilaborator]

INSPIRACE - České designové sklo jako svatební dar

Jste z těch, kteří nikdy neví, co mají koupit jako dárek? O to větší výzva je takový úkol ve chvíli, kdy jde o dar svatební. 

Ti z vás, kteří pravidelně navštěvují akce, jako je Designblok, to s inspirací mají o něco jednodušší. U nás, v srdci Evropy, je nespočet řemesel, které vynikají svou historií, kvalitou zpracování a především unikátním designem. V našem okénku INSPIRACE tentokrát zabrousíme do broušeného skla. A že už dávno nejde o nevkusné kolekce, které jsou jako svatební dar spíše úsměvné, je patrné na první pohled. 

Nuže nechte se INSPIROVAT a zkuste jako svatební dar nadčasové české sklo v neotřelém a zajímavém designovém pojetí. Takový svatební dar vynikne i v již vybavené domácnosti. A až takto podpoříte některého z českých designerů a váš svatební dar všechny nadchne, napište nám o tom do naší redakce. 

Vaše redakce Svatební Laboratoře

FOTO:

Dots collection design by Olgoj Chorchoj/BOMMA/LEVY/ Boda Horák/ Tadeas Podracky

[svatebnilaborator]

Připravujeme miniseriál o svatebních tradicích napříč kulturami.

1.díl - Svatební tetování

Co mě každý den inspiruje je práce s mými klienty. Mám to štěstí pracovat se ženami z celého světa a každý den si s nimi povídat o svatebních tradicích a rituálech. Je tolik krásných tradic, které jsem neznala a vůbec netušila, že existují. A proto jsem se rozhodla pro vás začít tvořit mini seriál o svatebních tradicích a rituálech napříč kulturami. Začnu fotkami mé klientky Alanah, které jsem vybrala svatební šaty z kolekce Madison James model mj12. Její svatba byla podle Indických tradic. Já osobně miluji indický rituál tetování rukou pomocí henny. Zajímá vás proč se indické nevěsty před svatebním obřadem nechávají tetovat hennou? Sledujte nás a již brzy se dozvíte víc.

Vaše Lucie Shamberger

Aron & Alanah

photographer: Andras Schram / www.andrasschram.com

[svatebnilaborator]

Pohádková svatba a taneční festival v jednom aneb  vzpomínky Lucie Prostřední

Je 14. srpna 2015, venku obrovské parno a já se začínám v myšlenkách nořit do vzpomínek na náš svatební den 30. května. Je to krásný pocit. A ještě krásnější je, že vím, že to v nás zůstane napořád. Věci se mění, ale zážitky jsou věčné.

Když mě můj budoucí muž chvíli před štědrým večerem požádal v našem oblíbeném lese na kolenou a s něžným prstýnkem v ruce o ruku, zalil mě pocit štěstí a nemohla jsem se dočkat, že si budu moci vytvořit a prožít svoji vysněnou pohádku, která bude oslavou toho, že se mnou chce můj partner strávit zbytek života. S nikým to není jednoduché, ani se mnou, a on přesto chce.

Vzhledem k tomu, že je mojí prací kulturní a eventový management a její součástí dělat lidem radost, nedovedla jsem si představit, že by tomu zvlášť na naší svatbě mělo být jinak. Pro nás dva (vlastně skoro 3 s miminkem v bříšku) byl svatební den velmi důležitý, ale chtěli jsme, aby s námi zážitek ve všech detailech prožili i naši nejbližší. Na dotaz, jestli je náhoda, že i příchutě nealko limonád z MY FOOD ladí s barevnou stylizací svatby a dress codem hostů, jsme odpovídali: "Ne, to není náhoda" :D

Základem bylo vdechnout život představě a začít tvořit reálné obrysy místa, stylu svatby, barevného ladění, programu, cateringu a svatebního oznámení, vše ucelit a vybrat pro to ty nejlepší dodavatele. Inspiraci jsme čerpali u nás i v zahraničí a transformovali jsme zajímavé nápady do naší představy.

Zádrhele se objevovaly, ale problém byl vždy výzvou k řešení. Namátkou:

- Římskokatolická církev nás odmítla oddat pod širým nebem? Vyšla nám vstříc evangelická.

- Rozšířila se mi důsledkem těhotenství žebra a nezapnula jsem původní korzet? Na poslední chvíli jsme ho s návrhářkou vyměnily za pružný, ve kterém jsem si mohla celý den užít, dýchat, jíst, tančit a neomezovat se.

- Družičky se ani po měsíci nemohly shodnout na střihu šatů lichotícím jejich postavě? Tak jsme je nechaly ušít na míru.

- Nechtěl nám pronajímatel prostoru vyjít vstříc s naším vlastním cateringem, pouze za cenu vysokého příplatku? Pečlivě jsme propočítali náklady a řekli si, že je to jen jednou za život, že nám 30,000 CZK navíc stojí za to, aby bylo vše podle našich představ a na odpovídající úrovni a těšili se na luxusní catering s bezchybným servisem.  

Průběžného půl roku pečlivých příprav se vyplatilo. Podařilo se nám vybrat rustikální místo v přírodě, které bude v komfortním dosahu našeho města, obřad i zábava budou téměř u sebe, s pěkným ubytováním pro cca 60 lidí, podařily se sladit dekorace, které korespondovaly s rustikálním prostorem a nepozbývaly romantický a slavnostní nádech, vše vyladit s šaty, jedinečnými dodavateli caterigu, které naši hosté začali po svatbě navštěvovat. Ve stejném duchu se neslo home made svatební oznámení, na kterém jsme měsíc dřeli, i zábava, která byla jedním ze zlatých hřebů celého dne a vysloužila si označení svatební mini fesťáček. Tři kapely, které každému něco přinesly, ať už posloužily pro poslech, aktivní zapojení zpěvu u cimbálky, protančení střevíčků u jewish tanečního workshopu nebo k volné taneční zábavě široké skupiny z řad přátel našich swingařů a lindy hoperů, pořád bylo co dělat. Relaxační a intelektuální okénko vyplnilo improvizační divadlo perfektních komiků, kteří hráli témata našim hostům na přání. Prostor byl členěn na main stage s hlavním programem a na chill-out stage se zahrádkou u bazénu s fotokoutkem a každý si našel místo, kde se cítil dobře.

Úžasnou energií, kterou nám naši hosté pomohli vytvořit, se nám náš svatební den vtiskl do paměti tak, jak jsme si ho vysnili. A že takový večírek musíme znovu zopakovat? Že bychom zavedli každoroční "Prostřední festival", o který nám spousta svatbčanů říkala?  Možná ano :)

Fotogalerii najdete na www.svatebnilaborator.cz