#Bydlení a zahrada | Explore Tumblr Posts and Blogs

kajda-sims · 10 months

Text

SIMS IN BLOOM CHALLENGE — překlad výzvy výzva od @a-sims-garden, překlad @kajda-sims

Obecná pravidla

Pro každou generaci dokonči určenou aspiraci, dosáhni vrcholu kariéry a ovládni danné dovednosti.

Hvězdička* označuje body výzvy, které nejsou povinné a můžeš si vybrat, jestli je splníš a challenge si tak trochu ztížíš.

Pro každou generaci jsou určené dvě barvy, které ji doplňují. Použít je můžete co se týče genetiky, nebo jen pro oblečení, dům a dekor.

Každou generaci začněte v malém domě, nebo apartmánu s 1000 simoleony. Pokud chcete výzvu těžší, můžete každou generaci začít s 0 simoleony na prázdném pozemky (rags to riches styl!).

Nastavená délka života je na vás (krátká se nedoporučuje).

Pokud se výzvu rozhodneš hrát, označ @autorku, nebo použij hashtagy #sib či #SimsInBloom

Challenge vyžaduje následující:

Rozšíření: Život ve městě, Společná zábava, Hurá do práce, Kočky a psi, Roční období, Cesta ke slávě, Ostrovní bydlení, Ekobydlení, Hurá na vysokou, Život na horách, Život na venkově Herní balíčky: Návštěva v lázních, Jdeme se najíst, Upíři, Únik do přírody, Rodičovství, Říše kouzel Kolekce: Parádní pletení

GENERACE I. DAISY (bílá, žlutá) — sedmikráska Zahradničení bylo vždycky tvojí vášní. S hlínou za nehty a nepočitatelnou hromadu rozbitých květináčů, jsi vždycky chtěl vlastnit velkou zdravou zahradu. Tvé šťastné místo je při meditování ve stínu ovocných stromů, které jsi sám vypěstoval od malého semínka. Vždycky sedíš, přemýšlíš a doufáš, že tvoje rodina poroste a bude vzkvétat stejně krásně, jako tvoje zahrada. Tohle je začátek tvého rodinného odkazu!

Aspirace: Botanik na volné noze Vlastnosti: Veselý, nešikovný, miluje přírodu Kariéra: Zahradník Dovednosti: Zahradničení, rybaření, wellnes

Žít na pozemku s výzvou jednoduché bydlení

Vypěstovat kraví rostlinu a udržet ji při životě po celou dobu tvého života (pokud zahyne, musíš hned začít pěstovat novou)

Vypěstovat 5 perfektních rostlin

Vzít si simíka, který také miluje přírodu

*Získat venkovní životní styl

*Vypěstovat rostlinu smrti

GENERACE II. BUTTERCUP (žlutá a zelená) — pryskyřník Už od tvého útlého věku jsi miloval zvířata všeho druhu. Své dětství jsi prožil na zahradě svých rodičů obklopen a fascinován divokou zvěří všude kolem. Jako teenager jsi k narozeninám dostal notebook a většinu času na něm trávil soutěžením ve videoturnajích, ale tvoje láska ke zvířatům i tak přetrvala. Peníze získané z turnajů sis ušetřil a použil je k založení vlastní veterinární kliniky! Něco jako romantika nebo manželství tě nikdy nějak nenaplňovalo, nic takového jsi ani moc neplánoval, ale přesto bys jednou rád vychoval dítě se stejnou péčí, kterou ti dali i tví rodiče.

Aspirace: Kamarád všech zvířat Vlastnosti: Milovník koček, geek, neflirtující Kariéra: Veterinář Dovednosti: Veterařina, programování, videohraní

Od začátku věku teenagera vstup do videoherního turnaje alespoň jednou týdně

Vydělávej provozem veterinární kliniky

Vždycky měj alespoň dvě kočky

Nikdy neměj vztah, ani svatbu (pro zábavu můžeš zkusit randit, ale nikdy to nevyjde)

Adoptuj aspoň jedno dítě, nebo měj dítě ze zkumavky

*Dokonči sbírku peří

*Získej technický životní styl

GENERACE III. LAVENDER (šeříková a tmavě fialová) — levandule Byl jsi adoptován milujícím rodičem do malé rodiny a tak z tebe není úplně společenský simík. Nejraději ses držel ve svém pokoji, kde jsi taky objevil lásku tvořit věci vlastníma rukama a lásku ke hře na housle. Nad svými výrobky trávíš opravdu hodně času, musí být naprosto perfektní!

Aspirace: Mistrovský tvůrce Vlastnosti: Samotář, recyklátor, perfekcionalista Kariéra: Tvůrce na volné noze Dovednosti: Fabrikování, pletené, hra na housle

Od dětského věku hraj na housle

Jako dítě/teenager buď společník s domácím mazlíčkem

Jako dítě/teenager měj jen jednoho nejlepšího kamaráda, do kterého se nakonec zamiluješ a vezmete se

Vybavit svůj dům aspoň 10ti vlastnoručně vyrobenými kusy nábytku (fabrikace)

Pro každého člena rodiny upleť kousek oblečení (partner a děti)

*Získej úzce spletený životní styl

*Dokonči sbírku MySims postaviček

Generace IV. ROSE (černá a červená) — růže Když si vyrůstal, obklopoval tě hlavně ručně vyráběný nebo recyklovaný nábytek, proto jsi zatoužil po něčem zbrusu novém. Takže když jsi konečně zestárl dost na to, aby ses mohl odstěhovat, útěkem starému domovu jsi to vzal rovnou do nového velkého San Myshuna! Užíváš si navštěvování festivalů, galerií a poznávání nových simíků a o tohle všechno se rád dělíš sdílením na sociálních sítích.

Aspirace: Místní Vlastnosti: Materialista, milovník umění, aktivní Kariéra: Sociální sítě Dovednosti: Charisma, fotografování, mediální produkce

Žij v bytě, nebo ve střešním apartmánu po celou dobu svého dospělého života

Jako mladý dospělý jsi navštívil každý romantický festival, festival žertů a neplechy, festival koření, bleší trh a geekcon

Pomocí videostanice nahrávej videa alespoň jednou týdně

Mít 5 dobrých kamarádů

*Získej energický životní styl

*Dokončí sbírku městských plakátů

Generace V. FORGET-ME-NOT (světle modrá a žlutá) — pomněnka Miluješ být vidět v záři reflektorů a líbí se ti být středem pozornosti. Sníš o tom, že se staneš slavným simíkem, budeš navštěvovat večírky ostatních celebrit a budeš vlastnit velký dům! Proto, aby se o tobě pořád psalo bys udělal cokoliv, i na úkor své rodiny…

Aspirace: Světoznámá celebrita Vlastnosti: Egocentrický, taneční borec, čistotný Kariéra: Herecká Dovednosti: Herectví, DJ pult, tanec

Jako dítě vstup do dramatického klubu

Alespoň jednou změň agenturu

Ve chvíli kdy se staneš 3 hvězdičková celebrita, pořádej alespoň jednou týdně večírek

Až se staneš 4 hvězdičkovou celebritou, rozveď se svým partnerem a vem si svého kolegu

Se svým dítětem/dětmi měj nízkou úroveň vztahu

*Získej společenský životní styl

*Dokonči sbírku pohlednic

Generace VI. SAKURA/CHERRY BLOSSOM (růžová a hnědá) — sakura, třešňový květ Jako dítě jsi pozoroval problémy ve vztahu svých rodičů a doufal jsi, že takové to u tebe nikdy nebude. Už od mala jsi hodně času trávil se svým domácím mazlíčkem, dával ti bezpečný pocit a pomáhal od potíží doma a nahánění od paparazzi novinářů. Snil jsi o klidném životě bez slávy a bohatství, o zestárnutí s tím, koho miluješ.

Aspirace: Osudová láska Vlastnosti: Žárlivec, milovník psů, romantik Kariéra: Kulinářství Dovednosti: Pečení, trénování domácích mazlíčků, malování

Vzít si svou první lásku

Vždycky mít psího parťáka

Alespoň jednou týdně vyrazit na rande

Namaluj obraz do každé místnosti svého domu

Měj aspoň 3 děti

*Získej životní styl hladový po lásce

*Dokonči sbírku sněžných koulí

Generace VII. TULIP ( oranžová a červená) — tulipán Nebyl jsi v minulém životě rostlina? Máš totiž silné spojení s přírodou. Pečlivě se staráš o ní kolem sebe staráš a nikdy bys neudělal nic, co by narušilo její rovnováhu. Rozhodneš se přestěhovat na venkov žít uprostřed ničeho, jen v souladu s přírodou.

Aspirace: Venkovský chovatel Vlastnosti: Vegetarián, dobrák, freegan Kariéra: žádná Dovednosti: Vyšívání, výroba džusu, zručnost

Jako dítě se přidej ke skautům

Po celý svůj dospělý život žij v Henford-on-Bagley

Žij na pozemku s výzvami jednoduché bydlení a mimo rozvody

Vydělávej si prodejem džusové šťávy, řezbářských výrobků a vypěstovaných produktů pomocí stolu určeného k prodávání (budeš si muset pořídit předměty pro výrobu energie větrné turbíny/generátor, abys mohl vyrábět džusy)

Spřátelit se s důležitými představiteli z Henford-on-Bagley

*Získej zdravý životní styl

*Dokonči sbírku hmyzu

Generace VIII. LILY (bílá a zelená) — lilie Pověsti a mýty o starobylých ruinách v Henford-on-Bagley v tobě už od útlého věku vzbudilo zájem o nadpřirozeno. Když jsi vyrůstal, objevil jsi mýty o magických simících žijících v okolí Glimmerbrooku, rozhodneš se, až vyrosteš v mladého dospělého, budeš po nich pátrat dál.

Aspirace: Čáry a magie Vlastnosti: Knihomol, cíťa, génius Kariéra: Prodej lektvarů Dovednosti: Logika, gurmánské vaření, bylinkářství

Stát se čarodějem

Živit se provozováním vlastního obchodu prodávajícího (hlavně) lektvary

Po dobu dospělosti žij v Glimmerbrooku

Mít pouto s každým magickým fámulem

Být dobrý přítel se třemi magickými rádci

Vzít si jiného kouzelníka

* Dokonči sbírku kouzelných artefaktů

Generace IX. PANSY (fialová a žlutá) — maceška Od mala kolem tebe byly lesy plné stromů a tak jsi tak nějak vždycky toužil po změně. Nikdy jsi nebyl u oceánu, dokud ses spontánně nerozhodl přestěhovat do dalekých krajin Sulani! Relaxace na písku, ostrovní kultura, party dokud znovu nevyjde slunce — co může být lepšího?

Aspirace: Plážový život Vlastnosti: Líný, dítě oceánu, milovník hudby Kariéra: Ochranář Dovednosti: Komedie, kytara, neplecha

Zamiluj se do mořského simíka, ale se svatbou počkej, až bude starší

Alespoň jednou týdně pořádat kava večírek

Napiš aspoň 5 písniček na kytaru

Vrátit Sulani jeho čistou přírodní krásu

*Získej nezdravý životní styl

*Dokonči sbírku mušlí

Generace X. HYDRANGEA (tmavě modrá a růžová) — hortenzie Vždycky jsi měl větší ambice, než tvůj rodič válející se celý den na pláži. Ostrovní život není nic pro tebe, takže hned jak to půjde, podáváš přihlášku na univerzitu aby ses mohl připravit na svojí kariéru. Vždycky jsi našel krásu a radost ve věcech, o kterých si jiní mysleli, že jsou dětinské, což tě může občas trochu odvést od dráhy na tvé kariéře. Sníš o velkém domě plném lásky a rodiny.

Aspirace: Hradní pán Vlastnosti: Přátelský, rodinný typ, dětinský Kariéra: Práva Dovednosti: Rodičovství, výzkum a debatování, psaní

Absolvovat vysokou školu a získat titul v oboru Jazyk a literatura

Vzít se simíkem s vlastností dětinský

Mít alespoň 4 děti

Pomoct dětem s každým školním projektem, který přinesou domů

*Získej workoholický životní styl

*Dokonči sbírku příšerek z nicoty

*Generace XI. DEATH FLOWER (tmavě červená a bílá) — květina smrti Vždycky jsi cítil, že jsi jiný než ostatní. Tvoji sourozenci byli vždycky hodní a poslušný s cílem konat jenom dobro. Ty tyhle zásady tak nějak postrádáš. Zajímáš se o legendy o upírech s nadlidskou silou a nesmrtelným životem. A ty to chceš taky a nezastavíš se, dokud se tak nestane.

Aspirace: Veřejný nepřítel Vlastnosti: Zákeřný, milovník umění, kleptoman Kariéra: Krimální Dovednosti: Hraní na varhany, aranžování, mixologie

Po celý dospělý život žij ve Forgotten Hollow

Staň se upírem a dosáhni hodnosti velmistra

Nikdy nepij z plasma ovoce, jen z ostatních simíků

Vlastni tajnou květinovou zahradu

Vytvoř alespoň 5 upírů

*Dokonči sbírku krystalů

#SimsInBloom #czech translation #challenge translation

8 notes · View notes

borisjelinek · 2 years

Text

Zada (Libňatov)

Toto pojmenování se používá pro tři osamocené roubené chalupy čp. 133, 134 a 136, které se nacházejí na jihovýchod od obce v polích nedaleko Barchovin. Dříve k nim ještě náleželo stavení čp. 135, jež se nacházelo na jihovýchod od čp. 133, což dokazují katastrální mapy až do roku 1999, teprve poté z nich mizí. V té době se však onen dům na tomto místě již dávno nenacházel a bylo tu pouze pole. Já osobně se domnívám, že k jeho demolici došlo někdy ve 2. polovině 50. let 20. století, a to kvůli se socializací vesnice spojenému zcelování pozemků a zániku soukromého hospodaření (první JZD vzniklo roku 1953, ani ne po roční existenci zaniklo a obnoveno bylo až v roce 1957), protože ve vojenské topografické mapě z roku 1962, jež byla zhotovena v roce 1960 Ing. J. Vlčkem, je na jeho místě zaznamenána pouze zahrada. Naopak ve vojenské topografické mapě z roku 1956, jejímž autorem byl v roce 1955 kpt. M. Večeřa, je toto stavení zaznamenáno, ale zase v ní chybí domek čp. 136. Kdy tedy přesně došlo k jeho likvidaci by mohl vědět nějaký místní pamětník, což já nejsem.

Zdejší chalupnická stavení vznikla jako výměnky, případně byla pronajímána těm, kteří neměli na vlastní bydlení a určitý čas do nich dávali jejich vlastníci bydlet též svoji čeleď. Lidově je tato část zvána též jako "U tří prdů". Původně byla celá lokalita zalesněna, což můžeme vidět při nahlédnutí do vojenské topografické mapy od Friedricha Wilhelma Karla von Schmettau z roku 1789 a ústup místních lesů zpozorujeme až z mapy od Karla Friedricha Wilhelma Diebitsch-Nartena z roku 1820. Všechny domy byly totiž postaveny až kolem roku 1840, kdy je jejich existence již zmiňována v indikační skice stabilního katastru od geometra 2. třídy Václava Hniličky (informace o nich a jejich poloha je do ní dodatečně zakreslena, a tudíž v roce 1840 sotva stály), přičemž ještě roku 1805 bylo v Libňatově pouze 96 čísel popisných a v roce 1854 jich bylo již 136. Z toho nám vyplývá, že stavení v Zadech byla vybudována mezi těmito lety. Sám odhaduji jako dobu jejich vzniku roky 1841-1842, i když třeba ještě v mapě II. vojenského mapování z roku 1852 není ani po jednom stavení stopy a je zde zaznamenána pouze cesta, jež tu vedla přinejmenším již od raného novověku a v roce 1778 tudy rovněž táhli pruští vojáci, jejichž postavení se nacházelo od Náchoda přes Hořičky až k Vrchlabí.

Na místě stavení čp. 133 se původně nalézal les, který patřil k čp. 83 Martina Řezníčka, což můžeme vidět ve výše uvedené indikační skice stabilního katastru z roku 1840, do níž je dům dodatečně zakreslen. V roce 1840 mělo stavení čp. 133 patřit Antonínu Tučkovi, jehož dcera Josefa se 14. října 1872 vdala za tkalce Josefa Drtinu, a roku 1923 Františku Kocianovi. Matriční záznamy jsou nám bohatým zdrojem informací o těch, jimž bylo čp. 133 domovem. Prvním v domě narozeným se 29. dubna 1852 stal Celestýn Řezníček, jehož otcem byl chalupník Jan Řezníček, který pocházel z čp. 73. Zemřel 11. května 1890 v Havlovicích. 12. března 1854 se zde podruhu Janu Kábrtovi narodila dcera Amálie, ale dospělosti se nedožila. 15. února 1860 se Marie, dcera zdejšího chalupníka Jana Řezníčka, vdala za havlovického chalupníka Jana Nyvlta. 6. září 1864 zde Františka Řezníčková porodila dceru Annu. Kdo byl jejím otcem, to nepřiznala nikomu. Obtěžkaná svobodná dívka to neměla nikdy jednoduché, ať již to byl plod lásky, případně otěhotněla se svým hospodářem, k čemuž rovněž často docházelo. 1. září 1865 přišla na svět Anna, dcera chalupníka Antonína Tučka. 12. října 1876 se narodila Viktorie, dcera tkalce Františka Tučka, syna chalupníka Antonína Tučka. 8. dubna 1879 zemřela 15letá Anna, když onemocněla hlavničkou skotu. 3. června 1879 zemřel František Řezníček, syn Celestina Řezníčka, nádeníka v čp. 133. 20. prosince 1879 zesnula Kateřina, vdova po zdejším chalupníku Janu Řezníčkovi. 19. února 1882 zde zemřel na souchotiny panský hajný Václav Řezníček. 23. července 1924 sjel blesk do chléva. K požáru naštěstí nedošlo a zabita byla jen kráva, jež se v něm nacházela. Roku 1929 náležel objekt Anně Tylšové.

Majitelem roubenky čp. 134, vzniklé na poli Josefa Krajáka z čp. 43, byl v roce 1840 Josef Kraják, roku 1885 Václav Kraják, jemuž 6. října 1885 zemřela manželka Marie, roz. Zárubová, roku 1923 Josef Teichman a v roce 1931 Josef a Josefa Teichmanovi. Přímo o historii domu se nám toho mnoho nedochovalo, o to více informací máme o lidech, kteří v něm žili. Jako první se zde 18. června 1857 narodil Josef Vlček, syn podruha Josefa Vlčka. Jeho osud nebyl radostný, protože již 6. srpna téhož roku se rozloučil s tímto světem. 11. února 1859 se v čp. 134 narodil Antonín Tuček, syn stejnojmenného zdejšího chalupníka. I on neměl mnoho štěstí, protože zemřel 27. listopadu 1860. V roce 1862 došlo k dražbě usedlosti a její odhadní cena činila 584 zlatých a 40 krejcarů. 19. ledna 1881 odešel na onen svět Jan Záruba, syn zdejšího stejnojmenného chalupníka. V 21 letech ho ranila mrtvice. 6. srpna 1882 se narodila manželům Václavu a Marii Krajákovým dcera Marie. 13. prosince 1882 zesnula Marie Zárubová, vdova po Janu Zárubovi, chalupníkovi z čp. 134, z čehož můžeme vidět, že stavení bylo pronajímáno majitelem jiným hospodářům. 13. května 1884 zemřel ve stavení výměník Jan Kraják. 20. března 1885 porodila Marie Krajáková, dcera Jana Záruby st., mrtvé dítě. 28. dubna 1930 zemřela 16letá Marie Teichmanová.

Na místě domu čp. 136 bývala z poloviny pastvina a druhá část byla původně zalesněna. Tehdy tato lokalita byla v majetku Jana Řezníčka z čp. 65. Dům vlastnil v roce 1840 Josef Řezníček, roku 1923 patřil Čeňkovi Celbovi, 6. března 1923 ho zakoupil František Hejna a o 2 roky později Antonín Vítek z Vestce. Z posledního prodeje však nejspíše sešlo, protože v roce 1927 stavení koupil obchodník s mlékem Bedřich Seibrt, a to od Františka Hejny. Ještě téhož roku dům opět změnil vlastníka. Zakoupil ho Josef Falta z čp. 4 pro svoji dceru Aloisii. Prvním, zde narozeným dítětem, byla 17. února 1866 Josefa, dcera podruha a tkalce Františka Sochora. 31. května 1870 se Karolina, vdova po místním chalupníku Antonínu Štěpaři, vdala za radečského zedníka a tkalce Vincence Zelfela. Rok 1871 byl ve znamení rovnou dvou křtů, neboť 8. dubna se narodila Celestina, dcera chalupníka Antonína Kociana a 13. dubna Vilhelmina, dcera výše zmíněného Vincence Zelfela. 20. května 1873 přibylo na svět v tomto stavení další dítě – Viléma, dcera podruha a tkalce Josefa Drtiny a Josefy Tučkové, dcery chalupníka Antonína Tučka. Nejspíše jde o omyl faráře, který zaměnil čp. 133 právě za čp. 136, protože jejich druhé dítě Josefa spatřilo světlo světa 28. března 1876 v čp. 133. 8. ledna 1878 se narodila manželům Zelfelovým další dcera – Karolina. Od konce 20. let 20. století zde žili na výměnku manželé Josef a Marie Faltovi, původní vlastníci usedlosti čp. 4, přičemž Marie Faltová zemřela 31. ledna 1944. Objekt však stále náležel jejich dceři Aloisii. Ke konci 2. světové války se měli na Zadech ukrývat rovněž příslušníci sovětsko-polského zpravodajského výsadku kapitána Vladimira Sokolovského, který přistál v lesích mezi Prorubami a Mezilečím v noci z 25. na 26. února 1945, ale vzhledem k umístění těchto samot v otevřené krajině o tom pochybuji, protože v případě německé kontroly by odtud nikdo nemohl utéct, aniž by byl příchozími zahlédnut. Ale třeba se mýlím, „pod svícnem totiž bývá mnohokrát tma.“ Více o tomto výsadku lze zjistit zde: https://www.pametnaroda.cz/cs/streda-ivo-1927.

Ze všech předchozích řádků je vidět, jak zde bylo v dávných dobách živo. Dnes již tomu tak není, protože od 2. poloviny 20. století slouží tato trojice objektů pouze k rekreaci (Petr Novák z Pardubic, Ing. Filip Exnar z Hradce Králové, Josef a Ivana Kajzrovi z Pardubic). Přesto, nebo právě proto, je dodnes malebnou a velmi klidnou částí obce. Její kolorit doprovází blízký les Barchoviny, který je blízce znám nejen řadě houbařů z okolí, jež ho v sezóně přímo „okupují“ (dnešní úroda však dávno nedosahuje takového množství jako roku 1934, kdy lidé mohli nalézt jednu houbu hned vedle druhé a z lesů je nosit ne v koších, ale přímo v nůších), ale rovněž pramenem vody, který nikdy nevyschl, ani v těch nejsušších obdobích. Stejně tak dopadlo i zdejší tkalcovství, což můžeme vidět z řádků, v nichž si v roce 1923 obecní kronikář Adolf Dytrych stýská: „Domácí průmysl tkalcovský, který kdysi tak kvetl není nyní valný. Jenom 17 domácích stavů je nyní v činnosti. Byly však doby, kdy téměř v každém příbytku chalupníka i v selských statcích ozýval se klapot domácího stavu. Na 140 bylo jich napočítáno před 55 lety.“

Cesta Zady

Libňatov čp. 133

Libňatov čp. 134

Libňatov čp. 136

Cesta Zady

#libňatov

0 notes

martinamalinova · 4 years

Text

Někomu hobbymarkety, někomu malé české vlaječky.

Někomu potraty, někomu malé americké vlaječky, říká se v jedné epizodě simpsonových. Je to takový ten hrůzný díl, co byl součástí každé série. Je to díl o volbách a o tom, co nabízet lidem, když potřebujete být zvoleni. Dnes žijeme v době Někomu hobby markety a někomu dovolenou v Chorvatsku (nebo nejlépe všem obojí). ČSSD přišla v prvních dnech s nápadem příspěvku na dovolenou, mělo to být asi 10 tisíc. pak se ale zavřely hranice, dovolená v nedohlednu - a přišla tzv. petadvacítka. Představte si, že každému (ale my víme, že to není každý a že to vlastně je nakonec jen malá část společnosti a to ještě poté, co se ukázalo, že to němel být téměř nikdo) dáte 25 tisíc korun. Že je dáte každému jen tak. Jaký druh myšlení to způsobí? Komunismus, který nezavedla ani KSČ, řekli by někteří. Jiní by řekli, že je to výsměch OSVČ. A ti nejodvážnější říkají: pojďme to tak nechat a zachraňme lidi společně s ekonomikou. Napumpujme peníze do lidí a ne do firem. Ti druzí (a vždycky je někdo druhý) mají v hodnotě lidského života jasno: k čertu s lidmi, zachraňme ekonomiku. No, není to zas tak hloupý nápad ve chvíli, kdy víte, že lidé se dál budou rodit. Jde vlastně jen o to zredukovat pár příliš rychle rostoucích generací a počkat až dorostou nové, skladnější.

Spoustě lidí záleží jenom na penězích: chtějí vás buď zdravé v práci za co nejměnší mzdu nebo mrtvé. Většina z nás najednou není ani jedno. Nevědí, zda nám dokážou ještě někdy dát práci, takže smrt se jeví jako docela dobré řešení. Jenže: komu pak budou prodávat všechny ty zbytečné věci, které vyrábějí, kdo bude platit za jejich kýče, budoucí odpadky a nepotřebné ozdoby našich životů? Ekonomicky myslící (říkejme jim také ekonomicky věřící, abychom věděli, že je to jenom víra v peníze, že je to náboženství, které zbožštilo peníze a teď neví, zda je obětovat pro udržení víry), takže tihle ekonomové, kteří milují peníze (pravicoví, neoliberální ekonomové a jejich přátelé a podporovatelé a taky ti, co chtějí být jako oni) potřebují abychom věřili stejnému mýtu nebo abychom o něm nepřemýšleli, pracovali a/nebo umřeli. Potřebují taky, abychom vedle touhy po penězích věřili, že si je musíme zasloužit a že pro ně musíme tvrdě pracovat. No a tihle lidé teď vidí, že někteří dostanou 25 tisíc korun a nevědí, jestli je to dobře nebo špatně. Ale je to tak málo, že to naše myšlení nezmění. Zatím ne. Takže je to pro ně spíš dobré. Taky u nás zemřelo málo lidí. Až velké krize přinášejí velké změny. To znamená, že ty malé přinášejí malé nebo žádné. Ve Španělsku umřelo hodně lidí, tak se rozhodli zavést základní příjem, protože neuměli vymyslet, co by lidé ve zbídačeném a ekonomicky topícím se státě dělali. Mohli by také začít více myslet na jiné věci než nakupování a shánění práce, tak jim raději nasypeme nějaké ty peníze. Ano, ani tam to není nic velkého, ale je to změna. Institut Václava Klause obrací v hrobě.

Ale zpátky k tomu, co kdo potřebuje. Rozhodně potřebujeme hobby markety, trhy a plány do budoucna, tedy dovolené, tedy otevřené hranice. Zdá se, podle kroků vlády, že také potřebujeme květinářství a psí salóny. Je to logické, psí salón bude za úplatu souhlasit, že ostříhá i člověka, ale naopak to není tak jisté.

K těm hranicím. Chtěla bych být součástí krizového štábu, který rozhoduje o tom, kam otevřeme hranice. Jak to asi probíhá? Mám tady mapu světa a nějaké statistiky. Zdá se, že některé zěme jsou bezpečné. Třeba Severní Korea (KLDR) nehlásí jediný případ. - Víte ale češi moc necestují do KLDR, pane, takže možná raději něco známějšího. - No, škoda, mohli se tam něco naučit, ale dám si poradit. Vidím, že to jde dobře na Ukrajině. - Víte, pane, Ukrajina, teď se to možná nehodí, schovali jsme Koněva do garáže, Rusko vyškrtlo Pražskou ze seznamu stanic metra. Asi by se jich dotklo, že češi jezdí na Ukrajinu a ne k nim. - Dobře, takže navrhnu Slovensko. - Víte, nemyslím si, že připomínat to, že máme hranice se Slovenskem, je dobrý nápad. - Ach tak, vzdávám to, kam myslíte, že by češi měli vyjet? - Do Chorvatska, ale musíme jim říct, ať už tam proboha nekradou. - Dobře, tak Chorvatsko, tím směrem jsou zvyklí jezdit, to se hodí, výborný nápad, pane.

Hobbymarkety - nespočet vtipů o Češích z boxu ”otevřeme hobbymarkety, protože Češi si dokážou ventilátor postavit ze součástek z hobby marketu”. Ale je to ještě horší: Češi umí strávit celý život v hobbymarketu. V podstatě je těžké rozlišit, jestli je jejich zahrada, chata nebo dům spíše hobbymarket nebo naopak. Otevřete tyhle obchody, dáte lidem druhý domov, všichni jsou šťastní.

Slyšeli jste už o placení nájmů? No, většina z vás o něm pravděpodobně slyší každý měsíc, občas přijde i dopis, člověk se v podstatě podívá jen na částku, o kterou se nájem navyšuje a datum, kdy přijde další dopis s novým zvýšeným nájmem nebo vyhazovem. Placení nájmů se také dostalo do hledáčku ekonomů. V době pandemie nevypadá dobře, když začne milion lidí žít na ulici. Jiné země, které milují levné bydlení a levný alkohol, by pak neotevřely hranice naším směrem. Takže potřebujeme lidi doma, ale nechceme, aby si udržely domovy, protože potřebujeme, aby platily vysoké nájmy, ale nemůžeme jenechat platit vysoké nájmy, protože je pak neudržíme doma. Tohle je velký oříšek. Ale řešení je: pozastavíme placení nájemného na tři měsíc a pak, až všichni zchudnou a budou v depresi, splatí rovnou 4 měsíční nájmy (v Praze to je asi tak 100 tisíc korun). Ekonomové milují placení nájemného. Totiž když vy platíte nájemné, ne oni. Oni totiž vědí, že není lepších investic než do bydlení, které pak draze půjčujete těm, kteří jsou ochotní pracovat, protože jsou hloupí investovat imaginární peníze, které nemajím, přestože měli stejné šance jako ostatní si je vydělat.

Četla jsem rozhovor s jedním mužem, o těžké práci, kterou musí dělat. Byl to takový životní příběh o tom, jak tvrdě musel pracovat, aby byl úspěšný. Jeho práce byla “bytí dědicem zbrojařské firmy”. Ano, definice těžké práce je u nás velmi fluidní. Myslím, že tenhle těžce pracující dědic je teď za vodu, zbrojení bude jistě dalším krokem mnohých z nás, protože pandemie připomněla také to, že docházejí zdroje a že pokud chcete jíst ovoce a zeleninu měli byste se okamžitě stát dědici a dědičkami zbrojařských firem nebo si pořídit dvacet bytů v Praze a dům na venkově. Nechci vás strašit suchem, protože to sem nepatří, ale bude sucho. No, to je jedno, stejně s tím nelze nic dělat, nouzový stav zakazuje demonstrace a ani není jasné, za co demonstrivat dřív a navíc demonstrace od listopadu 89 nikdo nebere vážně. Jsme národ jedné demonstrace. Stačilo. Vyčerpali jsme se. Mohli byste namítnout, že tu bylo jakýchsi Milion chvilek pro demokracii, to se nepočítá, byl to koncert a bylo hezky. Vůbec po světe jsem zahlédla v posledních letech pár demonstrací, teď být nemohou, to je dobře, máme klid. Samosebou hrdinství se daří - a to obzvlášť v Americe, takže voliči Trumpa vyšli demonstrovat do ulic za otevření země. Je to v pohodě, vyzval je k tomu sám prezident Spojených Států, který tomu říká demonstrace za “osvobození země”, jeden z nějvětších blbů své doby, který by podle všech pravidel měl ležet někde na plicní ventilaci. Ale on kašle na pravidla. Nechci vás nijak zatěžovat detaily, ale v Americe nemá asi tak 100 milionů lidí zdravotní pojištění, takže tihle lidé, pokud onemocní a budou potřebovat pomoc, se buď na většinu života zadluží nebo se rozhodnou zemřít. Zemřít se tvyplatí hlavně mladým lidem, ti totiž jinak budou splácet velmi dlouho. Staří ne, ale také volí smrt, protože nechtějí zadlužit své děti a příbuzné. U nás se slogan toho blba taky používá, náš blb ho přeložil a nosí na čepici jako “Chceme lepší Česko”. Jestli je privatizace zdravotnictví a tedy to o umírání, co jsem popisovala v Americe, taky součástí plánu, těžko říct. Privatizovat se mu chtělo, ale měl k tomu ministra-zpěváka ze Superstar, tak to nedotáhli. Ten zpěvák, ten je dobrý, nakoupil nefunkční respirátory za miliardu a pak trochu méně nefunkční respirátory za 300 milionů od firmy, na jejíhož jednatele je uvaleno 18 exekucí. 300 milionů. Totiž, asi to víte, v nouzovém stavu jde transparentnost stranou a zakázky prostě zadává a podepisuje pan zpěvák - idiot.

Původně jsem myslela že vám tady sdělím dobré zprávy, takže se omlouvám za to odbočení.

Takže: Zněčištění ovzduší klesá. Pandy v japonské zoo po letech souložili, protože měly klid. Harvey Weinstein byl odsouzen na asi pětadvacet let a má koronavirus. Ganga v Haridvaru se dá pít. Hodně lidí tenhle měsíc neumřelo. Online stream z českého krmítka běží dál. V noci pršelo.

Mějte se dobře!

0 notes

ivapise · 5 years

Text

Ráno naplní vůně pečenýho chleba, slaniny, míchaných vajec a kafe. Jak líp začít první den v anglii.

Dnešek trávíme toulkama. Jsme v tom dvě, ale každá sama. Nadchody a podchody, vánek přinášející nenápadnou rychlostí podzim. Ulice připomínající příkopy, jen v jejich možná mnohem ošklivější podobě. Dva nákupy do začátku, ucha tašek trpí a naše záda s nimi. Proč tu všechno balí do plastu, který pak ale ani ve výsledku netřídí? Nadšení z marketu, překvapení z obrovskýho kampusu školy, kterej je ti v patách takřka přes půlku města. Společnej oběd na zahradě. Spánek.

Pořád víc mi dochází závažnost jazykový bariéry. I need to improve it. So I need to do my best, letí mi hlavou nad základníma anglickejma frázema, těsně předtím, než u nich usnu.

Vzduch voní podvečerem a mě to táhne ven. V mým modrým pokoji s oknama na sever je to jak v lednici, potřebuju se zahřát. Nazouvám kecky a na otázku, jestli jdu běhat, odpovídám se smíchem, že já nikdy. Dostávám pár tipů, kam jít nebo nejít. Enjoy your walk, slyším. I will, odpovídám a nechávám dům za zády. První cíl mý cesty je víc než zřejmý: Sheffieldskej brutalismus ve svý nejbrutálnější podobě. Fascinující paneláková stavba jen těžko popsatelnýho půdorysu zdobená obrovskými okny. Ještě voní novotou. Potuluju se kolem a zkoumám, procházím areál. Na jeho konci je ta samá budova, jen v mnohem horším stavu, dobře, v dezolátním stavu. Ale já od ní nemůžu odtrhnout oči. Okna vymlácený, balkony se sotva držícím zábradlím, šedivá omítka se loupe. A kde se neloupe, tam je posprejovaná. This seems legit, píše se na zdi u budovy a já o tom pochybuju. Nad tou vší čistě dekadentní krásou se rozprostírá podvečerní nebe bez mráčku, o který se místy pokouší červánky. Nádhera až oči přechází. Opouštím to vybydlený místo duchů a vydávám se dál. Cestou míjím ještě jeden takový dům, ten je na rozdíl od předchozího pod lešením a slibuje na podzim příštího roku studenstký bydlení a kanceláře. Odtrhnu oči od cedule a pohledem přeskočím na druhou stranu cesty – a nemůžu se nabažit domů v klasickým anglickým stylu. Šedivej kámen, bílý okenice, úzká řadovka, obývákovej výklenek a před domem upravenej trávník. Srdce mi plesá a majiteli pohlížejícímu na mě z okna nejspíš při pohledu na můj nadšenej výraz taky. Na konci ulice na mě ale čeká snad ještě něco mnohem lepšího – výhled na (mý) město při západu slunce. Nebe se barví do žlutočervena a nevynechává při tom všechny odstíny oranžový. Sedím na svodidlech a nechávám se tím pohltit. Vnímám a uvažuju a je to přesně ten moment, kdy si zapálíš cigaretu, ne proto, že chceš, ale protože se to prostě hodí. Pro ten moment. Pro zastavení času. (ne mami, fakt nekouřím a o tomhle nic nevím. Ale jen vím, že se to tak dělá. Ne tati, nemusíš si plánovat, jak mě vyhodíš z baráku.) A tak tam tak sedím a koukám a sedím a koukám, a pak je mi zima, a tak se přes tu všechnu nádheru se vydám dál. Kopec dolů, odbočka do kopce nahoru, vysoká podzimní tráva, fialovomodrý nebe, skvělý světlo a fotka cestičky v Sheaf Valley Parku. Klikatá cesta mě táhne nahoru k Cholera Monumentu. Tyčí se k nebi a pod ním se na lavičce choulí postarší pár při pohledu na podvečerní město. Neruším a tiše se vytratím do přilehlého parku, obcházím stromy a vyhlížím domy v přilehlé ulici. Nebe rudne a mě se nechce domů. Nechávám nohy, ať mě nesou, a mám oči dokořán. Čím víc se vzdaluju od parku a zapadající slunce nechávám za zády, tím víc malinkatých anglických domků se přede mnou vynořuje. Fascinují mě. Fascinují mě jejich ukryté dvorky a malinké zahrady, rozličné výklenky a vikýře, omítky, schody, kočky a neuklizená šedivá zákoutí. Občas nakouknu do rozsvícených oken a přemýšlím, jaké to je, být angličan. Zpravidla pak některého okna vykoukne jakási angličanova tvář, která mě z podobných úvah hodně rychle vytrhne a vrátí zpátky do reality. A to se pak zase toulám a koukám, až si můžu oči vykoukat. Hned si zas připadám jak v říši divů nebo jako v Harry Potterovi a dušuju se, že si musím nějakého pořídit nebo přečíst nebo se aspoň na nějakého podívat. Domů se vracím za šera. V kuchyni připravím jednoduchou večeři, uvařím čaj. V prozatím stroze vyhlížejícím pokoji pustím hudbu, posadím se do křesla, nic nedělám a jen vnímám. A najednou je mi krásně. Na chvíli nemyslím na to, co mě zítra čeká – botanická zahrada a s ní první nucený zdvořilostní konverzace. Teď jen sedím a ve svý hlavě sumíruju momenty uplynulých dvou dní. Jsou tak silný a je jich tolik, že mám potřebu je psát, možná vypustit do světa a sdílet. Možná resuscitovat něco, co bylo a vlastně pořád je, ale nikdy nevzešlo v obecný vědomí. Říkali mi, dělej, co chceš a věř tomu, a tak jsem začala. Děje se to teď a tady a pokud jste došli až sem, což možná mohlo bejt trochu těžký, tak jste toho svědkem.

0 notes

kuprealitu · 6 years

Photo

#Bazén na zahradě je požehnáním v letním horkém #období. Tento rodinný dům 5+1 disponuje terasou i bazénem. Všechny pokoje jsou samostatné (neprůchozí) a tak jde o ideální #bydlení pro početnou rodinu. #Dům má vlastní studnu, #krb i klasické #topení.

► https://www.kuprealitu.cz/detail/76827-prodej-domu-na-klic-150-m2-sadova-veltruby

#kuprealitu #bydleni #bazen #klid #relax # topeni #voda #odpocinek #domov #sklipek #sklep #terasa #gril #zahrada #kolin

#Bazén #období #bydlení #Dům #krb #topení #kuprealitu #bydleni #bazen #klid #relax #voda #odpocinek #domov #sklipek #sklep #terasa #gril #zahrada #kolin

0 notes

cysnews · 4 years

Text

Vyměnila stojky za kočárek! A stíhá u toho i pomáhat potřebným. Berenika Kohoutová vyrazila i se svou čtyřměsíční dcerou Lolou do holešovického ateliéru na focení charitativního kalendáře, který letos již počtvrté připravuje spolek ALSA starající se o pacienty s amyotrofickou laterární sklerózou. Bereniku s dcerkou přivítala známá česká fotografka Alžběta Jungrová se svým týmem a Berenika si poprvé po koronavirové pauze stoupla před fotoaparát a jen zářila.

Herečka a zpěvačka Berenika Kohoutová na focení způsobila malé pozdvižení. Dorazila na něj totiž s dcerou Lolou, která se jí narodila 14. února, tedy letos na sv. Valentýna. Přestože Lole je jen něco přes čtrnáct týdnů, Berenika se jí nebála vzít s sebou do města. „Časová organizace je o něco těžší, ale nesmím nad tím vůbec přemýšlet, protože to bych nemohla nikam. Zkrátka vše naházím do auta, Lolu zapnu do sedačky a doufám, že se v cílové destinaci probudí v dobrém rozmaru,“ smála se novopečená maminka Berenika Kohoutová.

Berenika s Lolou

Alsa / focení kalendáře 2021

Berenika je šťastná maminka

Pro půvabnou umělkyni nucené zpomalení každodenního shonu přišlo v pravou chvíli. „Skoro se stydím přiznat, jak mi karanténa přišla vhod. Před nouzovým stavem jsme se stihli i přestěhovat, takže vše dopadlo pozitivně. Nové bydlení je splněný sen. Dům, zahrada, les, Praha v nedohlednu a přece blízko. Unikla mi nějaká práce, ale vzhledem k tomu, že Lola byla ještě úplně malinká, ani mi to tolik nevadilo,“ hodnotila Berenika Kohoutová, která se ale pořádného zápřahu v práci nemůže dočkat. „Už se moc těším. Pár pracovních akcí už jsem stihla od té doby, co je Lola na světě. Musím říct, že je to osvěžující. Navíc se o ní nemusím bát, Kryštof mě perfektně zastane ve všem. Kdyby měl čím, tak jí i nakojí,“ chválila si svého přítele a tatínka Loly Kryštofa Kubína.

V případě focení kalendáře pro ALSU byla ale dcerka, které teď Berenika s oblibou přezdívá „pane starosto“, s maminkou. Lole se asi nelíbilo, že se maminka chvíli věnuje někomu jinému a tak spustila pláč. Berenika malou zkušeně uložila do kočárku a šlo se na krátkou procházku. Pak se ale s vervou vrátila k focení. Zpěvačka si je moc dobře vědoma, jak závažné onemocnění je a jak důležité je dělat osvětu. „ALS je zákeřné a nespravedlivé. Jistě, takových nemocí je dost, ale na téhle diagnóze je smutné, že je to nevyléčitelná choroba a zdravého člověka postupně zbavuje života. S ALSOU se nepotkávám poprvé, minulý rok jsem také fotila kalendář a zpívala na benefičním koncertě v Pražské křižovatce. Vždycky je to skvělá spolupráce. Půjčit svůj talent na dobrou věc je minimum, které mohu udělat,“ vyjádřila se ke své spolupráci se sdružením ALSA z. s. Berenika Kohoutová.

Alsa / focení kalendáře 2021

Spolek ALSA se jako jediný v Čechách stará o pacienty s amyotrofickou laterární sklerózou. Na 12. září připravuje spolek druhý ročník Prague City Swim. Cílem projektu je spojit stovky plavců, kteří chtějí prostřednictvím plavání přispět na výzkum vývoje léku proti doposud nevyléčitelné nemoci ALS. A 8. října se uskuteční „Koncert hvězd proti bezmoci“ včetně křtu kalendáře 2021. Více informací o spolku, jeho aktivitách a jak můžete pomoci i Vy najdete na: https://www.zsalsa.cz/cs

Foto: Alsa z. s. a archiv Bereniky Kohoutové

Berenika Kohoutová má doma starostu Vyměnila stojky za kočárek! A stíhá u toho i pomáhat potřebným. Berenika Kohoutová vyrazila i se svou čtyřměsíční dcerou Lolou do holešovického ateliéru na focení charitativního kalendáře, který letos již počtvrté připravuje spolek ALSA starající se o pacienty s amyotrofickou laterární sklerózou.

#zdraví #životní styl

0 notes

terezafabi · 6 years

Text

Rozhodnutí

Už nějakou dobu s Honzou řešíme, kde se usadíme. Bydlení a představy o něm se staly předmětem většiny našich hádek. Poté, co oba dva mlčíme, protože jsme zrecyklovali všechny argumenty, které jsme za dlouhých večerů vyšperkovali k dokonalosti, často vzpomínám na to, jak Honza dříve říkával “my jsme tak stejní!”. Jeho představa bydlení je velmi sexy a seznámit mě s ní v rámci našeho randění, pravděpodobně by mě na ní sbalil. V jeho hlavě je obraz velkého domu na samotě u lesa, okolo velká zahrada a spousta prostoru na všechny jeho zájmy. Na zahradě se popelí děti (vždy je jich víc, než co aktuálně máme) a Honza jim večer rozdělává oheň. Máme nejen kočku, želvu a bonsaj, ale i psa. Do našeho velkého domu zveme přátele a Honza všem otevírá svoji velkorysou náruč. Jak říkám, představa je to čarokrásná a můj rozesmátý muž mi do celého panoramatu velmi zapadá. Jediné, co si tam neumím představit, jsem já. Na mou obranu, není to proto, že bych se nesnažila - poctivě se dívám na realitní servery a hledám domy, které by splňovaly uvedené vlastnosti. Dokonce jsme se na dva z nich jeli i podívat. Honza byl z obou nadšený (i když podruhé už měl za sebou zkušenost z mého prvního “ne”, takže své nadšení nedával tolik najevo) a já se celou zpáteční cestu snažila soustředit na dýchání, protože v hlavě mi bušilo a divokou rychlostí se míjely obrazy, ve kterých jsem já obklopená kupou usmolených dětí, které ječí jedno přes druhé, jsme daleko od všech, je zima, tma a já si marně lámu hlavu, jak jsem se mohla ocitnout na tomhle místě. Po několika měsících mého marného snažení vměstnat se do Honzovy představy jsem konečně dostala odvahu nahlas přiznat, že to, co jsme si odsouhlasili, asi nebude to, co bych si přála.Mým ideálem je velký byt blízko zeleně na kraji velkého města. Blízko je vlak i mhd, takže nejsem odkázaná na ježdění autem. Kolem sebe mám sousedy, protože jsem ráda v centru čehokoliv, a když je mi smutno, vždy vidím, že vedle svítí nějaké okno a slyším tramvaje. Upřímně to jak bydlíme nyní mi naprosto vyhovuje - kromě jedné podstatné proměnné a tou je vědomí toho, že byt není náš.Ve zkratce - naše představy nemají příliš průsečíků a to jsem ještě zdaleka nezmínila všechny rozdíly (Honza by rád rekonstruoval, já se vidím v novostavbě. Honza chce bydlet kdekoliv, kromě Prahy, já chci bydlet pouze v Praze. atd. atp.). Po asi sto padesáti třech diskuzích dospíváme k následujícímu řešení - odstěhujeme se na chalupu a po ročním experimentu s bydlením na vesnici se rozhodneme co dál. Můj muž šel dokonce tak daleko, že prohlásil, že pokud budu já ochotná udělat tenhle krok, on bude po roce svolný k tomu, vzít si hypotéku (další principiální třecí plocha) a zvážit bydlení ve městě. Možnost nalézt útočiště na chalupě se sice v našich diskuzích objevovala od samého počátku, až nyní to ale vypadá, že jsme k ní dozráli (rozuměj, že jsem k ní dozrála já) a kupodivu nám to oběma přijde jako elegantní řešení. U mě se nedostavují záchvaty paniky a Honza se těší na to, že vypadne z Prahy. Náš venkovský experiment pro nás znamená významné snížení komfortu bydlení. Nošení vody ze studánky a každodenní potřeba topit, jsou ukazatele, které budou rámovat naše každodenní aktivity. Od tohoto to kroku zpět slibuji, že mě více bude držet v realitě, ve které se fyzicky nacházím. Méně možností rozptýlení, více nutnosti starat se o základní potřeby by, měly znamenat zvýšení pocitu štěstí a smysluplnosti. Uvidíme, jak se teorie střetne s praxí našeho nového žití. Náš cirkus na kolečkách se za dva měsíce přesune na další štaci, a pokud jsem dřív mívala pocit, že to co žiju, je džungle, jsem sama zvědavá, co budu říkat nyní.

0 notes

feminela · 1 year

Link

Tato rostlina se stala velice vyhledávanou. Je populární hlavně kvůli odolnosti vůči drsným podmínkám a charakteristickým masitým listům. Neobvyklá rostlina se často nazývá také strom štěstí. Postarat se o ni zvládnou i začátečníci, protože dobře toleruje přešlapy v péči.

#Bydlení a zahrada

0 notes

esdomy · 7 years

Text

Dům od ES - skvělá změna v našem bydlení

“Bydleli jsme u hlavní silnice v blízkosti frekventované autobusové zastávky nad asijskou restaurací. Oba jsme vyrostli v rodinných domech se zahradou, a proto jsme se rozhodli takové dětství dopřát i svým dětem.”

Výběr domu a stavební společnosti

“Stavební společnost jsme hledali na internetu a porovnávali jednotlivé recenze a doporučení přátel. A právě takové doporučení jsme dostali na Ekonomické stavby. Naši známí s touto společností stavbu dokončovali a to rozhodlo”.

Výběr domu

“Na schůzku jsme šli již s konkrétní představou, jak by měl náš dům vypadat. Chtěli jsme přízemní dům bez schodů. Z katalogu jsme si vybrali typový dům Lucie 25 a s pomocí pracovníků ES jsme upravili jeho dispozice podle našich představ.”

Vyřízení stavební povolení od ES

“Vyřízení stavebního povolení a dalších administrativních věcí pro nás znamenalo veliké ulehčení v už tak velmi náročném období. Sami bychom nezvládli oběhat všechny úřady včas a stavba by se nám tím samozřejmě protáhla a prodražila.”

Financování stavby

“Stavbu jsme financovali z hypotečního úvěru, který nám kompletně vyřídila firma Ekonomické stavby a tm nám ušetřila spoustu času i starostí”.

Výstavba domu

“Jelikož stavba byla realizována v blízkosti bydlení našich rodičů, byla pod dohledem 24 hodin denně. Velice nás těšilo sledovat pokroky a přibývající části domu.”

Život v novém domě

“V původním bydlení nám moc chyběla zahrada nebo terasa, kde bychom mohli odpočívat a v klidu si vypít kávu s přáteli. Také blízkost přírody a čerstvého vzduchu bez příměsi odérů asijské kuchyně je vítanou změnou.”

paní Zuzana Vacková

#esdomy #es #Ekonomické stavby #reference #dům na klíč

0 notes

blogcooland · 7 years

Text

Život na rodinné ekofarmě? Je to jednoduché, ale není to snadné

Na kopci domeček ze slámy ukrytý v zeleni a kolem široko daleko pastviny a lesy. To je kouzelné místo, do kterého se před více než deseti lety zamilovali Martin s Janou Rosenbaumovi, a proto zde založili Rodinnou farmu Lukava. Chovají ovce, vyrábí skvělé sýry, za které získávají ceny. K tomu mají koně, slepice, vepříky, psa, kočku, několik králíků a kupu neposedných dětí. Pro nás, mnohdy trochu naivní měšťáky, to je idylka jako z pohádky.

Trochu se zasníme a představíme si život v souladu s přírodou. Ráno svítí slunce, hospodář vesele nosí bandasky plné čerstvého mléka, ovečky mu spokojeně bečí na cestu. Ale dost, zas tak naivní přece nejsme a je nám jasné, že takhle růžové to není. Jaké to tedy skutečně je? Jaká je realita drobných ekologicky hospodařících sedláků, kteří neokupují přední stránky novin a hlavní relační časy v televizních zprávách? Martin s Janou říkají: “Je to jednoduché, ale není to snadné.” Proto jsme se jednoho sobotního dopoledne na Lukavu vypravili, zjistit, co tím myslí.

Na Lukavě se nás sešlo více než 20, převážně podílníků z KPZtek, tedy iniciativ komunitou podporovaného zemědělství, sdružených právě kolem farmy.

Protože odebíráme pravidelně od Martina s Janou sýry, zajímalo nás, jak to na farmě skutečně chodí a jak ty skvělé dobroty, po kterých se nám dělají boule za ušima, přichází na svět.

“Takhle jsme tu začínali před více než 10 lety”, zahajuje Martin exkurzi po farmě a ukazuje na dřevěnou kadibudku.

“Přišli jsme s batohem a koupili pozemek. Chtěli jsme být soběstační a nežít na dluh, proto jsme si na nic dalšího úvěr brát nechtěli. A tak jsme bydleli dva roky v maringotce, bez elektřiny. Vypadá to jako punk, ale nebylo to tak hrozný a rádi na to vzpomínáme. Akorát se musíte přeladit na režim “slepice”, chodíte spát, když se setmí a vstáváte s rozedněním.” Ten výhled z kadibudky je luxusní :-)

Přeskočíme několik let vyprávění až do chvíle, kdy se z maringotky pro bydlení stala maringotka pro výrobu sýrů.

“No kdo to kdy viděl”

, pomyslela si určitě úřednice, když něco podobného měla schválit k provozu. Maringotka ale splnila všechna hygienická opatření a dostala od úřadu “zelenou” k další existenci jako tzv. registrovaná provozovna.

My jsme samozřejmě chtěli juknout aspoň mezi dveřmi dovnitř. Mezitím jsme se dozvěděli, že v registrované provozovně můžete zpracovat maximálně 50 l ovčího mléka denně. V tuhle chvíli jede farma na své maximum a nestíhá už ani pokrýt zájem dalších sýru chtivých hladových krků. My máme štěstí, že jsme ve VIP skupině KPZkářů, na které se ještě dostalo.

Farma Lukava vstoupila do systému komunitou podporovaného zemědělství v loňském roce. Začínala s KPZ CooLAND, KPZ Kobylisy a KPZ Liberec. Letos přibyla ještě KPZ Mezi domy a chtěla by se přidat KPZ Smetanka. Zajímá nás, jak farmě tenhle způsob distribuce pomáhá? Martin se zasměje, podrbe za uchem a odpoví s otevřeností sobě vlastní:

“Řeknu vám to takhle. Vždycky jsem si říkal, nějaký cash flow, to jsou kecy v kleci a pindy starý mindy. A pak jsem zjistil, jak je to sakra důležitý. To, že dostaneme peníze od podílníků najednou na začátku sezóny, to je prostě bomba. Navíc odpadlo ježdění po trzích a nejrůznějších veselicích. To jsem neměl rád. Strávíte tím moře času, výdělek nejistý a navíc musíte pořád někoho přesvědčovat, bylo to vyčerpávající. Upřímně, i díky KPZ si tu můžeme žít ten náš “diskopříběh” a poslední dvě sezóny jsou super."

U dojírny se dostáváme nejen k tomu, jak probíhá samotné dojení, ale k tématům mnohem závažnějším. Jak jste na tom vy? Jíte maso? Nejíte maso, ale jíte jen sýry, protože nechcete, aby kvůli vám byla zabíjena zvířata? V tom případě byste si měli uvědomit, že, kde je mléko, je i maso. Nefunguje to tak, že ovce, krávy, kozy se celý rok vesele pasou a jen tak z ničeho nic vám dvakrát denně odevzdají svůj díl mléka. To mléko tvoří, protože na jaře mají jehňata, telata, kůzlata. Jenže co každý rok se všemi těmi jehňaty, telaty a kůzlaty? To si asi domyslíte sami… Pokud otázku etického stravování řešíte, máte v zásadě dvě možnosti. Buď budete jíst jen to, co “nevrhá stín”, jak by řekla Lisa Simpson z kultovního animáku Simpsonovi, anebo si budete kupovat potraviny z eticky přijatelných zdrojů.

Například z farmy Lukava, kde jde nejen o ekonomický výnos, ale i o pohodu zvířat.

A co znamená pohoda zvířat pro farmu Lukava? Například to, že jehňata zůstávají s matkami a jsou kojena minimálně měsíc. Přestože se to zdá přirozené, dělá se to málokde, není to totiž ekonomicky výhodné. O jehňata se musíte starat, kontrolovat, zda je matka nezalehla, zda je krmí atd. Navíc mléko, které jehňata vypijí, je mléko, které by se mohlo prodat. Pro Lukavu je ale důležité, že ovce nejsou degradovány na pouhé výrobní jednotky, ale zůstávají živou bytostí se svými přirozenými potřebami. “O_vce by se měla umět postarat o své potomstvo, sama se napást a když přijde její čas, “odejít” bez zbytečného stresu. U nás, když jde ovce na porážku, ve 14:00 se ještě pase venku a ve 14:10 už neví o světě.”

Některé veteránky dokonce mají to štěstí, že si je adoptuje nedaleké jogínské centrum, kde pak mohou ovčí babičky v důchodu “meditovat” na zahradě třeba i do 12 let. A to je pro chovnou ovci hodně.

Martin představuje i pohodu čuníků:_ “A tohle je naše vepřová d__ivize. Proč máme prasata? Při výrobě sýra vzniká hodně syrovátky, kterou nestihneme spotřebovat ani prodat. A prasata ji mají ráda.”_

Co by to bylo za exkurzi na ovčí farmu, kdybychom neviděli ani jednu ovci? Přesouváme se na pastvinu, kde hledáme stádo Východofríských ovcí, ale někde se schovává.

Z našeho lidského pohledu je sice dneska krásně, protože svítí sluníčko, ale ovce mají o krásném počasí jinou představu. Ideální “krásné” počasí je pro ně totiž asi 20 stupňů, pofukuje větřík a když mrholí, tak to je pecka :-). Na krasavice v kožichu je dneska zkrátka moc horko, a tak se povalují pod stromem a jsou tak líné, že je ani pastva nebaví. A když se málo pasou, mají pak i méně mléka, to dá rozum. Tahle farma ale dává přednost ovci “pohodářce”, před ovcí “jednorázovou mlékárnou” zavřenou ve stáji, nacpanou sójou a kukuřicí, vydojenou “na krev”.

Mezitím, co my se kocháme a vzděláváme, Jana připravila jehněčí s bramborami a barevným salátem, co zahrada dala. My jsme doplnili stůl také nějakými dobrotami a dali se do společného pikniku. Hlavy máme nabyté k prasknutí novými informacemi, máme o čem přemýšlet a diskuse pokračuje při obědě i po zbytek odpoledne.

Jana vypráví o výrobě sýrů, kterou má celou na starosti právě ona. Ovce ani mléko nepočká a neptá se vás, jestli se vám zrovna dneska chce vstát z postele, nebo jestli chcete jet na dovolenou. Chce, abyste se mu věnovali každý den. Je to “jednoduchý” život s režimem určeným do značné míry přírodními cykly, ale potýkat se s ním každý den, to není snadné.

A jak je složité vyrábět sýry? Začíná se s těmi čerstvými, to je z hlediska technologie nejjednodušší. Na druhou stranu, čerstvé sýry potřebují rychlý odbyt. Proto je dobré vyrábět i zrající sýry, které můžete skladovat déle. A tady nastává další výzva. Skladování je totiž kapitola sama pro sebe. Tady se hodí replika z jednoho legendárního českého filmu “A máte sklep? A mohla bych ho vidět?”

Pěkný sklep tu mají. Čisto… tady se sýrovým macíkům krásně zraje…

Například taková brynza. Technologii její výroby vychytávala Jana léta a nakonec se jí podařila vyladit k dokonalosti, která nás, pravidelné odběratele sýrů z Lukavy, uchvacuje.

Ovčí tvaroh se stal v roce 2016 v kategorii sýrů králem mezi biopotravinami Libereckého kraje. A protože se nám při tom povídání o sýrech sbíhají sliny na jazyku, hned si nějaké jdeme nakoupit do malého krámku na dvorku.

Před krámkem se vytvoří fronta. Holky Rosenbaumovic ale zvládají perfektně obsloužit všechny zákazníky, po jejichž nájezdu zůstane takřka prázdná lednice.

Martinovou láskou jsou koně. Používá je k práci na farmě, oře s nimi nebo stěhuje balíky sena. V zimě zapřáhne sáňky, v létě vůz a jede se na projížďku po loukách. Tu si chtějí vyzkoušet děti i dospělí. Kam se hrabou pouťové kolotoče dole ve vsi.

Bylo to skvělé a hodně podnětné odpoledne, které nutí k zamyšlení. Martin s Janou mluvili velmi otevřeně nejen o tom, co se jim daří, co je baví, ale i o tom, co je trápí a z čeho jsou unavení. Není snadné ve dvou lidech táhnout celou farmu s mléčnou výrobou v bio režimu s certifikací. V současné době také na vlastní kůži čelí problému, který se týká přístupu k půdě (Access to land). Farma totiž vlastní jen menší část pozemků, na kterých hospodaří a ostatní si z řady důvodů musí pronajímat, ačkoli by je ráda koupila. Díky změně vlastnických a nájemních vztahů právě k pronajatým pozemkům přišla letos farma o podstatnou část pastvin. Je to likvidační a situace staví Martina s Janou před rozhodnutí, co budou dělat dál. Bohužel do podobné situace ztráty vidiny dalšího rozvoje se mohou dostat často i další malá hospodářství. Proč? To je na dlouhé povídání, a proto si o tom budeme povídat někdy příště.

Martine, Jano, Johanko, Sofie, Lado, Honzíku a Vojto, děkujeme vám za vřelé přijetí u vás doma a držíme palce!

Více o Farmě Lukava:

INSPIRACE: Udělej něco pro sebe i svět, najdi si svého farmáře! / GENUS Plus 6-2016

Vydali se ekologickou cestou / Ministerstvo zemědělství ČR, videoreportáž

Text: -ŠK-

Foto: -ŠK-, -RS-

CooLAND

0 notes