#Moudrosti | Explore Tumblr Posts and Blogs

andele-nebe · 17 days

Text

Odhalení síly v objevování andělů hojnosti prostřednictvím meditace

Hojnost je stav mysli, víra v neomezené možnosti vesmíru. Je to víc než jen materiální bohatství; jde o pocit naplnění ve všech oblastech života. Když člověk otevře svou mysl hojnosti, příležitosti se začnou prezentovat způsoby dříve neviděnými. Tento posun ve vnímání je prvním krokem k přizvání prosperity, lásky a úspěchu do vlastního života. Víra, že si zasloužíte hojnost, je klíčem k odemknutí vnitřní síly.

Spojení s anděly hojnosti

Duchovní říše je plná dobrotivých bytostí, které jsou připraveny pomoci nám na naší cestě. Mezi nimi jsou andělé hojnosti, kteří nás vedou k životu v prosperitě. Tito andělé jsou vždy přítomni a čekají, aby pomohli těm, kteří hledají jejich pomoc. Prostřednictvím modlitby, meditace a afirmací se člověk může spojit s těmito božskými bytostmi a přijímat jejich požehnání. Zaměřením se na hojnost se můžete naladit na frekvenci, která přitahuje bohatství, úspěch a štěstí.

Role meditace v duchovním spojení

Meditace je mocný nástroj pro spojení s božským a přijímání vedení od duchovních bytostí. Umožňuje vám ztišit mysl a otevřít se vyšším vibracím. Pravidelná meditace pomáhá vyčistit nepořádek každodenního života a vytváří prostor pro duchovní vhledy a odhalení. Právě v tomto stavu klidu lze nejzřetelněji přijímat poselství od andělů hojnosti. Začleněním meditace do své každodenní rutiny prohloubíte své spojení s těmito nebeskými bytostmi.

Transcendentální meditace: Brána k duchovní hojnosti

Jednou z účinných meditačních technik, která si získala široké uznání, je transcendentální meditace. Tato praxe zahrnuje tiché opakování mantry k překonání myšlenek mysli a dosažení stavu čistého uvědomění. V tomto stavu zažívá praktikující hluboký vnitřní mír a spojení s vesmírem. Transcendentální meditace může být zvláště účinná při přístupu k moudrosti andělů, protože pomáhá pozvednout vaše vědomí a sladit vaši energii s energií hojnosti.

Projevování hojnosti prostřednictvím duchovních praktik

Kombinace duchovních praktik, jako je meditace a afirmace, může zesílit vaši schopnost projevit ve svém životě hojnost. Stanovením jasných záměrů a sladěním svých myšlenek s frekvencí hojnosti přitahujete pozitivní energii a příležitosti. Meditace vám umožní zaměřit svou mysl na to, po čem skutečně toužíte, zatímco podpora andělů hojnosti zajistí, že vaše cesta bude vedena. Čím více budete cvičit, tím silnější bude vaše spojení s hojností.

Význam vděčnosti v hojnosti

Vděčnost je mocná emoce, která otevírá srdce a uvádí vás do souladu s energií hojnosti. Když vyjádříte vděčnost za to, co máte, vysíláte do vesmíru signál, že jste otevřeni přijímat více. Tato praxe ocenění nejen zvýší vaši náladu, ale také přitáhne více toho, za co jste vděční. Začleněním vděčnosti do své meditační praxe posilujete své spojení s anděly hojnosti a posilujete svou schopnost projevovat své touhy.

Objetí života v hojnosti

Žít život v hojnosti není jen o získávání bohatství; je to o pocitu bohatství v každé oblasti svého života. Patří sem vztahy, zdraví, kariéra a osobní růst. Přijetím hojnosti se otevíráte nekonečným možnostem, které vesmír nabízí. Vedení andělů hojnosti v kombinaci s pravidelnou meditací může vést k životu plnému radosti, prosperity a naplnění.

Závěrem, cesta k hojnosti je duchovní, vedená moudrostí andělů hojnosti a praxí transcendentální meditace. Začleněním těchto praktik do svého života můžete odemknout dveře k prosperující a naplňující existenci. Pro více duchovních vhledů a vedení navštivte andele-nebe.cz.

Chcete-li se o tomto tématu dozvědět více, navštivte naše webové stránky.

duchovní rekolekce poblíž mě

meditace a spiritualita

0 notes

zlutyzakaznik · 2 months

Text

„Čas okurek“

(15. 7. 2024) Prázdninová pikoglosa.

Umíme krematorium, umíme ocet, jak si řeknete, uvedl nejmenovaný obchodní zástupce nejmenované pražírny nejmenovanému majiteli nejmenované kavárny při první ze svých návštěv se vzorky.

Když jsem minulý týden vyslechl historku, jež nepochybně obohatí tuzemskou baristickou a kavárenskou lexikologii, šel jsem do kolen nejen z neotřelosti jazyka, ale především pragmatického až cynického přístupu reprezentanta pražírny. O výběrovosti podniku, který tento zastupuje, jsem si nikdy nemyslel nic dobrého a toto mi jen dodalo.

Tahle situace je pro mě dalším z dokladů, že tzv. výběrová káva představuje termín, co dávno pozbyl původního významu a kavárny i pražírny jej velmi liberálně aplikují na surovinu takřka libovolné (ne)kvality.

Na uvedeném příkladu jasně vysvítá, že pro firmu je byznys až na prvním místě a ohebnost pražicího profilu/páteře a profesní cti takřka neomezená; vtipné je i to, že si onen obchoďák neudělal domácí úkol, protože jinak by věděl, že dotyčná kavárna pracuje se surovinou úplně jiné kvality.

Psal jsem o tom už mockrát, ale protože opakování je matka moudrosti, ctění čtenáři jistě prominou. Snaha zasáhnout jeden a každý segment kávového a kavárenského trhu je devastující a přesto se toto ve stále větší míře objevuje napříč pražírnami.

Jedním z nejviditelnějších rysů tohoto přístupu je nivelizace chuti a konejšení mainstreamového zákazníka v oblasti acidity nabízeného produktu. Kyselost je staronovým podezřelým, který nemá v kávě, jež má chutnat jako káva, nárok na existenci.

Průlomem byla TA NAŠA nekyselá od Coffeespotu, jež se alespoň neschovává za škatulku kancelářského či firemního kafe. Letmé zapátrání v hlubinách Webu ukáže, že tento příklad následují další: Café Montana nabízí Kávu bez kyselosti, šlapanické Gusto avizuje Nekyselou pro ty, co chtějí v kávě cítit hlavně kávu, Manu Cafe má v portfoliu kávu s nízkou kyselostí a Ušatá káva se u Nekyselé kávy odvolává na lidi s refluxem.

Lázeňské kávě v nabídce pochopitelně neschází nekyselá káva s malou aciditou a brněnské kawio/KOPI LUWAK upomíná na Baťu produktem Hlavně ne kyselá káva - kolekce "Náš zákazník náš pán" - čerstvá káva Arabika (sic!).

Osobně čekám až některá z pražíren, a klidně to může být nadnárodní gigant se zastoupením v tuzemsku, přijde s parafrází sloganu Radegastu: Kafe je hořký. Bohudík!

Zdroj obrázku

#glosy

0 notes

lamtncz · 3 months

Text

Fascinují vás drahé kameny, polodrahokamy a minerály? Zajímáte se o znamení zvěrokruhu a horoskopy? Pokud ano, určitě vás bude zajímat, který minerál je vhodný právě pro vaše znamení. Věděli jste, že minerály mohou ovlivnit vaši náladu už jen svou barvou? Objevte nejznámější minerály a najděte si kámen podle vašeho znamení. Výběr polodrahokamů podle znamení zvěrokruhu Polodrahokamy jsou specifickou skupinou přírodních minerálů, které se často používají ve šperkařství. Mezi nejznámější patří ametyst, achát, citrín, tyrkys a opál. Tyto kameny mají nejen specifické vlastnosti, ale také léčebné a energetické schopnosti. Při výběru polodrahokamů se můžete řídit intuicí nebo zvěrokruhem a vybrat si ten, který se nejlépe hodí k vašemu znamení. Objevte šperky s kameny Kameny a znamení: Který kámen je pro vás ten pravý? Beran (21. březen – 19. duben) Typické rysy: Dynamičnost Odvaha Dominance Cílevědomost Polodrahokam: Karneol Karneol je spojen s životní energií, odvahou a sebedůvěrou. Pomáhá Beranům soustředit se na cíle a dodává jim odvahu čelit výzvám. Karneol podporuje životní sílu, vitalitu a zvládání stresu. Býk (20. duben - 20. květen) Typické rysy: Spolehlivost Vytříbený vkus Tvrdohlavost Neústupnost Polodrahokam: Růženín Růženín symbolizuje lásku, harmonii a emocionální rovnováhu. Pomáhá Býkům rozvíjet empatii, jemnost a podporuje mezilidské vztahy a emocionální uzdravení. Blíženci (21. květen – 20. červen) Typické rysy: Bystrost Komunikativnost Smysl pro humor Náladovost Polodrahokam: Achát Achát podporuje duševní pohodu a rovnováhu. Zlepšuje komunikaci a koncentraci, což jsou klíčové aspekty pro Blížence. Achát harmonizuje tělo a mysl a podporuje sebepoznání. Rak (21. červen – 22. červenec) Typické rysy: Empatie Citlivost Náladovost Emotivnost Polodrahokam: Měsíční kámen Měsíční kámen je spojen s intuicí, citlivostí a emocionální rovnováhou. Pomáhá Rakům zvládat emoce a rozvíjet empatii. Měsíční kámen má ochranné a léčivé vlastnosti pro duševní zdraví. Lev (23. červenec – 22. srpen) Typické rysy: Charisma Vysoké sebevědomí Dominance Arogance Polodrahokam: Citrín Citrín podporuje kreativitu, sebevědomí a vitalitu. Pomáhá Lvům vyzařovat energii a dosahovat úspěchu. Citrín přitahuje bohatství, úspěch a prosperitu. Panna (23. srpen – 22. září) Typické rysy: Smysl pro pořádek Spolehlivost Schopnost naslouchat Perfekcionismus Polodrahokam: Jaspis Jaspis přináší uzemnění, stabilitu a praktičnost. Pomáhá Pannám zachovat klid a zlepšit soustředění. Jaspis harmonizuje tělo i mysl a podporuje klid, soustředění a trpělivost. Váhy (23. září – 22. říjen) Typické rysy: Smysl pro harmonii Otevřenost Nekonfliktnost Nerozhodnost Polodrahokam: Lazurit Lazurit je kamenem moudrosti, harmonie a vnitřní rovnováhy. Pomáhá Váhám zlepšovat komunikaci a předcházet konfliktům. Lazurit harmonizuje mezilidské vztahy a podporuje radost a spokojenost. Štír (23. říjen – 21. listopad) Typické rysy: Vášeň Houževnatost Průbojnost Manipulativnost Polodrahokam: Obsidián Obsidián je silný ochranný kámen, který pomáhá Štírům čelit pravdě a překonávat negativní energie. Posiluje vnitřní sílu, odvahu a podporuje trpělivost a rozvahu. Střelec (22. listopad – 21. prosinec) Typické rysy: Dobrodružnost Odvaha Hloubavost Riskantnost Polodrahokam: Ametyst Ametyst podporuje duchovní růst, intuici a moudrost. Pomáhá Střelcům rozvíjet duchovní uvědomění a nacházet rovnováhu mezi riskantností a bezpečností. Ametyst zahání špatné sny a tlumí stres. Kozoroh (22. prosinec – 19. leden) Typické rysy: Ambicióznost Disciplinovanost Vážnost Tvrdohlavost Polodrahokam: Granát Granát symbolizuje sílu, vytrvalost a disciplínu. Pomáhá Kozorohům dosahovat cílů a překonávat překážky. Červený granát dodává životní energii a odvahu dosahovat velkých cílů.

Vodnář (20. leden – 18. únor) Typické rysy: Nezávislost Nekonvenční myšlení Vzdorovitost Racionalita Polodrahokam: Akvamarín Akvamarín podporuje klid, jasnost mysli a komunikaci. Pomáhá Vodnářům udržovat rovnováhu mezi nezávislostí a vzdorovitostí a do jejich života vnáší více emocionality. Ryby (19. únor – 20. březen) Typické rysy: Citlivost Intuice Zranitelnost Cit pro umění Polodrahokam: Ametyst Ametyst podporuje duchovní růst, intuici a moudrost. Pomáhá Rybám rozvíjet duchovní uvědomění a chrání je před možnými riziky a zraněními. Ametyst také zahání špatné sny a podporuje emocionální rovnováhu. Najděte si kámen podle vašeho znamení a objevte, jak může ovlivnit vaši náladu a životní energii. Objevte širokou nabídku šperků

0 notes

michalgavlas · 8 months

Text

ÚVAHA PĚTISTÁ DVACÁTÁ SEDMÁ – VÍRA

Bez víry se nedá žít. Každý člověk má potřebu v něco věřit. Tato potřeba vyplývá z toho, že náš živočišný druh je obdařen rozšířeným vědomí, kdy si je člověk vědom sám sebe a na základě toho je schopen si rozmýšlet a plánovat svůj život. Zásadním obsahem víry je, že se příští den probudí do dalšího dne v reálném světě a jeho další život bude mít smysl.

Na rozdíl od ostatních živočichů, kteří žijí z hodiny na hodinu, ze dne na den a nemají vědomí sebe v budoucnosti, člověk skoro výhradně žije v blízké, nebo vzdálenější budoucnosti. Věří, že bude vše v pořádku jak v soukromém, tak i profesním životě a snaží se dělat vše co je v jeho silách, aby tomu tak bylo. Je mnoho věcí, které svým myšlením a jednáním může ovlivnit, ale je stejně nebo i více okolností na které ze své lidské podstaty nemůže mít vliv. Přesto, že žijeme ve světě informací, tak často ty podstatné, které mohou zásadním způsobem ovlivnit jeho život nezná. Jsou to zásahy do jeho života, které přijdou jako z „čistého nebe“ a člověk na ně není nikdy připraven. Proto stoik Seneca vždy radil lidem, kteří chtějí dosáhnout moudrosti, aby počítali se vším. Je mnoho nepříjemných věcí, které se dějí okolo a člověk se domnívá, že se to jemu stát nemůže, ale opak je pravdou. Nikdo není ušetřen nepřízně Štěstěny.

Člověk si je od pradávna vědom toho, že mnoho věcí nemůže ovlivnit, a to platí i o naší technické a digitální době. Přesto, že poznání ve všech oborech lidského snažení výrazně pokročilo, zvláště v posledních padesáti letech a exponenciálně se rozšiřuje, je mnoho věcí „mezi nebem a zemí“ na které ze své omezené lidské podstaty nemůžeme a nikdy nebudeme mít vliv. V takovém případě se víra z našeho hmotného, světa obrací do duchovního světa, který musel být na počátku stvoření našeho vesmíru, před samotným Velkým třeskem. Tato víra se obrací k prvotnímu zákonodárci, který umožnil přesným nastavením asi dvaceti konstant v rámci přírodních zákonů, vznik vesmíru a následně i života v něm. Nikdo jej nikdy neviděl má mnoho jmen, ale přesto jak vědomí, tak i nevědomí člověka říká, že musí existovat. Skutečná a upřímná víra v Boha, i v dnešní vědecké době je nutná, pro to, aby člověk přežil ve fyzickém a duševním zdraví převratné změny, které jsou teprve na začátku.

Přírodní evoluce našeho živočišného druhu je postupně nahrazovaná vývojem, který je ovlivňován samotným člověkem. Bez skutečných znalostí širších vesmírných souvislostí, člověk ve své pýše zasahuje do vývoje svého mikro i makro světa. To, co trvalo miliony let chce v relativně krátké době upravit k obrazu svému. Domnívá se, že se zmocnil absolutní znalosti přírodních zákonů, jako Prometheus ohně a může na jejich základě ovlivňovat život na naší planetě. Samozřejmě ovlivňovat ve svůj prospěch na úkor vyváženého celku a jiných živočišných druhů. V roli živočišného nad druhu, drastickým způsobem, pro uspokojení svých převážně materiálních potřeb, ničí vše slabší a bezbranné v přírodě. Od fauny a flory, přes krajinný ráz, až po celkové klima naší planety.

Přesto, že se mnoho hovoří a částečně i jedná o vlivu naší civilizace na životní prostředí, výsledky těchto snažení nejsou moc patrné na zlepšení situace. Převládající konzumní způsob života, který je spojen s pohodlím a blahobytem jednotlivce je pravým opakem toho co je třeba pro zastavení drancování naší planety a alespoň částečné zpomalení civilizačních dopadů. Nařízení a vyhlášky mohou trochu ovlivnit katastrofu, kterou si náš živočišný nad druh chystá jak pro sebe, tak i zbytek přírody. Podstatná je však dobrovolná a vědomá změna v myšlení a jednání lidí.

Na proměnu člověka převážně hmotně orientovaného, na alespoň částečně duchovního se čeká už asi dva tisíce let. Evoluční cestou tato změna může trvat třeba ještě jednou tolik. Na to však vzhledem ke stavu naší planety není čas. Byl by třeba zázrak, což je Boží zásah do přírodních zákonů, ale ten patrně není možný, protože by mohl narušit jemně vyladěný vesmír, který sám předurčil. Jediný možný způsob je ovlivnit vědomí lidí a v duchu digitální technologie je přeprogramovat ze sobeckých jedinců na empatické lidské bytosti. To však opět vyžaduje vnější zásah.

Proto nezbývá než věřit, že člověk jako jediná bytost na této planetě, pokud víme, obdařená vědomím sebe a schopností sebereflexe si velice rychle uvědomí co jej čeká. Potom každý jedinec se podle svých schopností bude spolupodílet na natočení kormidla našeho vývoje tím správným směrem.

0 notes

jankoweb · 8 months

Text

Nejčastější chyby při psaní závěru odborné práce

Opakování je matka moudrosti, proto již podruhé píši text na téma závěru odborných prací, protože se jako učitel stále setkávám s těmi stejnými chybami.

Nejčastější chybou, se kterou se při čtení závěrů prací mých studentů setkávám, je vkládání osobních postojů a pocitů autora:

Práce se mi líbila.

Práce mě bavila.

S výslednou aplikací jsem spokojen.

Jsem rád, že...

Práce mi pomohla...

Naučila jsem se...

Ověřil jsem si, že umím...

Při práci jsem se dozvěděl...

Myslím, že program funguje

Práci považuji za přínosnou...

To do závěru opravdu nepatří. Odnaučte se to. Já vím, je to těžké to nedělat (a pěkně se tím natahuje text, že? .-) ), ale učte se psát závěr už jinak. Pokud jste v nižším ročníku, tak můžete to, co jste se naučili, dát třeba do samotného popisu řešení, do Diskuze či do přílohy něco jako Přínos práce pro mne; ale prosím - ne do závěru.

Proč tohle do závěru práce nepsat?

Je sice fajn, když Vás to bavilo, je fajn, pokud jste se něco naučili, ALE - bude to znít asi tvrdě - to nikoho nezajímá. Kromě Vás. (Dobře, já jako učitel mám radost, když Vás práce bavila a něco Vám dala, ale tohle nepatří do odborné zprávy, ale třeba do ankety hodnocení předmětu a vyučujícího; tam mi uděláte nevýslovnou radost, když mi takové věci napíšete, protože uvidím, že moje práce má smysl. Ale zpět k odbornému textu.)

Vy píšete text pro odborného čtenáře a ten chce v závěru vidět přehledné shrnutí a rozbor výsledků práce. Závěr píšete hlavně pro něj, ne pro sebe. Pamatujte na to. Navíc závěr je to, co Vaši práci prodává.

Vžijte se do svého čtenáře

Zkuste se do svého čtenáře vžít - kdo to je? Proč Vaši práci čte? Jakou má motivaci ji číst? Co od ní čeká? Vezměme si jako příklad zprávu ze semestrálního projektu:

Kdo je čtenář? - cvičící

Proč práci čte? - hodnotí podle toho odvedenou práci

Jakou má motivaci? - musí to opravit;)

Co od práce čeká? - že ho přehledně provedete tím, co jste udělali a v závěru práci shrnete, vyzdvihnete, co jste dokázali a a rozeberete úskalí, na které jste třeba narazili

Vyvarujte se v závěru psaní o svých pocitech. To patří do eseje, ne do odborné práce.

A pokud si nejste jisti jak správně, koukněte na článek Jak napsat dobrý závěr?

#MýmStudentům

0 notes

bramiametyst · 1 year

Text

ametyst kámen

Využití Mystické Energie: Mnohostranné Využití Drahokamu Ametystu!

Drahokam ametyst je nádherný krystal známý pro své okouzlující fialové odstíny a mystické vlastnosti. Po staletí si civilizace cenily tento drahokam pro jeho krásu a věřily, že má různé metafyzické a léčivé výhody.

V tomto blogu se ponoříme do fascinujícího světa ametystu a prozkoumáme mnoho způsobů, jak jej lze využít k vylepšení našich životů.

Původ Ametystu

Ametyst má bohatou historii sahající až do starověku. Jeho název je odvozen z řeckého slova „ametystos“, což znamená „neopilý“. V řecké mytologii se věří, že bůh Dionýsos stvořil ametyst tak, že proměnil smrtelnou ženu Amethystos v křišťál, aby ji ochránil před jeho opojnými silami.

Drahokam byl také opečováván egyptskou královskou rodinou a používán ve starověkých pohřebních rituálech. V průběhu staletí se jeho půvab nezmenšil a uchvacoval lidi napříč kulturami a kontinenty.

Metafyzické Vlastnosti Ametystu

Ametyst je uctíván pro své silné metafyzické vlastnosti, díky čemuž je oblíbenou volbou mezi duchovními praktiky a nadšenci křišťálu. Ametyst kámen je spojeno s čakrou třetího oka a korunní čakry, podporuje intuici, duchovní uvědomění a vyšší vědomí. Věří se, že usnadňuje vnitřní mír, jasnost a hlubší pochopení sebe sama a vesmíru.

Meditace s ametystem nebo jeho držení při duchovních praktikách může posílit spojení s duchovní sférou.

Emoční A Fyzické Léčení S Ametystem

Kromě duchovního významu je ametyst známý také pro své léčivé vlastnosti. Má se za to, že má uklidňující účinek na mysl, zmírňuje stres, úzkost a nespavost. Umístěním ametystového shluku nebo geody v ložnici můžete vytvořit klidnou atmosféru, která přispívá ke klidnému spánku.

Také se věří, že drahokam pomáhá zmírňovat bolesti hlavy a podporuje celkovou fyzickou pohodu.

youtube

Ametyst V Energetické Očistě A Ochraně

Ametyst se často používá k energetické očistě a ochraně před negativními vlivy. Jeho energie prý přeměňuje negativní vibrace na pozitivní a čistí okolní prostředí.

Umístění ametyst krystal do klíčových oblastí domova nebo pracoviště může pomoci vytvořit harmonickou atmosféru a chránit se před psychickými útoky. Navíc se věří, že nošení ametystových šperků působí jako osobní talisman, který chrání nositele před negativitou.

Ametyst V Meditaci A Všímavosti

Krystal amethyst uklidňující energie a schopnost zlepšit soustředění z něj činí ideálního společníka pro meditaci a praktiky všímavosti. Jeho přítomnost během meditace může prohloubit zážitek, uklidnit mysl a napomáhat koncentraci. Klidná energie drahokamu pomáhá při přístupu k vyšším stavům vědomí, což usnadňuje prozkoumávání vnitřních myšlenek a emocí.

Ametyst jako symbol moudrosti a královské hodnosti

V průběhu historie byl ametyst spojován s moudrostí a královskou hodností. V dávných dobách jej často nosili panovníci a panovníci jako symbol své moci a královského postavení. I dnes je ametyst nadále ceněn pro svou eleganci a sofistikovanost, zdobí vše od královských korun až po moderní šperky.

Závěr

Kámen ametyst se svou podmanivou krásou a mystickou energií zaujímá zvláštní místo ve světě krystalů a gemologie. Jeho použití jako duchovního nástroje, léčivého prostředku a symbolu moudrosti a královské hodnosti přetrvalo věky.

Ať už hledáte duchovní růst, emocionální uzdravení nebo se prostě chcete ozdobit nádechem elegance, využití mystické energie ametystu může obohatit váš život mnoha způsoby.

Tak proč čekat? Navštivte naše webové stránky, objednejte si svůj ametystový náramek a pozvěte okouzlující sílu tohoto drahokamu do svého života.

Přijměte uklidňující energii a nechte se jí vést na cestě sebepoznání, vnitřního klidu a duchovního probuzení!

Pozrite si našu webovú stránku pre viac informácií o černý obsidián!

#ametyst kámen #ametyst krystal #kámen ametyst

0 notes

radunamlejn · 1 year

Text

Jak jsem překonával strach

Jakožto dítě narozené v devadesátých letech jsem byl ušetřen všeobecného strachu prosakujícího společnost. Moje maminka si porevoluční svobody užívala plnými doušky a jedné nezapamatované noci si v rytmu diska pořídila mě. Bohužel rychlost procesu mého vzniku a celková zamlženost večera znemožnily odhalit mého otce a tak jsem s maminkou zůstal sám. Moje maminka v očekávání dítěte přečetla snad všechny knihy o výchově, které v nadšení z konečně dostupných západních originálů čerstvě vyšly v překladech. Z nově nabytých vědomostí v kombinaci s moudry Guru Pepy, u kterého strávila nejedno odpoledne meditací, dospěla k názoru, že svoboda a hlavně radost mě musí provázet celým dětstvím. Zcela jistě se mě rozhodla izolovat od strachu a hlavě stresu, o kterém tvrdila, že si ho později v životě užiji dost a to měla pravdu. Omezila proto na minimum návštěvy mého dědečka, který na zadním dvorku svého vesnického domku choval králíky na maso a jehož hlavní výchovné motto bylo "Škoda rány, která padne vedle". Stejně tak návštěvy mojí babičky, která se sice jako moje maminka rozhodla se svobodou chopit svobody, ale místo meditačních přednášek Guru Pepy absolvovala rychlokurz práce s motorovou pilou a v roli vedoucí dřevorubců v oblasti Vysočina měla v ruce snad větší ránu než dědeček a o co měla větší ránu, o to měla s výchovou menší trpělivost.

Zůstal jsem proto s maminkou skoro sám, když nepočítám občasné návštěvy Guru Pepy, který mě přibližně jednou za půl roku zabalil do oranžového županu, posadil na hromadu polštářů a v místnosti vyvoněné spálenými bylinkami kolem mě kinklal kyvadélkem a zbavoval mě tak dle svých slov: "Nánosů strachů a špatného působení společnosti". Tyto seance ale v mých třech letech ustaly, když mu při jednom zvláště silném rozmáchnutí zcela náhodně a bez mého přičinění odlétl konec kivadélka do místnosti, shodil misku s kouřícími bylinkami na hromadu polštářů vycpaných sušenými slupkami pohanky, což zapříčinilo malý požár pokoje, přilehlého bytu a domu. Na základě této zkušenosti prohlásil, že jsem již nenávratně zkažen, jak duchové ukázali, a ať už moje maminka nechodí ani se mnou, ani sama a tady je účet za zničený byt.

Když byla moje maminka takto připravena o přístup k božské moudrosti rozhodla se poohlédnout jinde. Guru Pepa ovšem svou zkušenost rozhlásil po celém budhisticko-meditačním společenství a tak mě, ani moji maminku žádný další Guru ani mistr pod svá křídla nevzal. Zhrzená východním učením dorazivším k nám ze západu, rozhodla se, že nadále všechno zvládne sama a bez pomoci. Maminčino snažení bylo vskutku úporné. Do třetí třídy mě vzdělávala doma, abych nebyl zkažený zlým pomsty a splátek chtivým světem tam venku. Ovšem splátky byly stále naléhavější a tak jsem i já nakonec musel zamířit do spádové školy.

Když jsem tedy ve čtvrté třídě konečně přišel do školy nevěděl jsem nic o známých dětských seriálech, které mí spolužáci sledovali, nevěděl jsem nic o známkách, o sešitech nebo o povinnosti sedět v lavici a nikdo se mi tyto věci neobtěžoval klidně a věcně vysvětlit. Místo toho jsem jednu za druhou objevoval metodou nevědomost-posměch v horším případě křik a poznámka. To mělo za následek dvě věci. Jednak to, že ze spokojeného zasněného dítěte vznikl vyklepaný strachující se uzlíček a druhak, že jsem v očích ostatních spolužáků získal nálepku divného domorodého kluka a přezdívku Indián. Když se podívám zpětně moje batikované oblečení sešité z kdejakého zbytku a mnou osobně ozdobné obrázky, korálky a peříčky asi také přineslo svůj díl.

I přes tyto zjevné společenské nedostatky a mou postupně se rozpadající osobnost se mi podařilo získat několik kamarádů. Velmi mi při tom pomohla stará černobílá televize, kterou jsem v náhlém pohnutí mysli zachránil od popelnice a opravil s pomocí souseda, který oplýval schopnostmi spravit snad cokoliv a zároveň všechno zachovat pro pozdější použití v obřích haldách po celém svém bytě. Na ní jsem se poprvé dozvěděl o šmoulech, pokémonech, superhrdinech a dalších věcech nezbytných pro zapadnutí do alespoň nějakého dětského kolektivu. Moji kamarádi byli dva. Prvním byl Martin Holý zvaný Močka, protože stále ještě nedokázal udržet moč po dobu jedné vyučovací hodiny a paní učitelka nikomu ze zásady nedovolovala v průběhu hodiny chodit na záchod a druhým byl Jindřich Mastný mezi spolužáky zvaný Sádlo, nebo taky Svačinář, protože z jeho obřích svačin se dokázal spokojeně najíst celý třídní šikanářský klub a ještě se občas i podělit s vybranými dívkami.

Ve třídě jsme si s kamarády spokojeně žili ve svých dvou lavicích vpředu u okna. Močka sám v první a já se Sádlem v druhé. Dokonce potom, co Martin vymyslel důmyslný trik s lepenkou a lahví v pravé nohavici občas jsme se u něj v lavici s Jindrou střídali. A navíc potom, co jsme Jindrovi poradili, aby si nechal od maminky pod záminkou odpoledne ve školní družině balit svačiny na dvě části a jednu z nich nechával při ranním příchodu do třídy schovanou ve splachovací vaničce na záchodech, jsme se i celkem slušně nasvačili.

Takto jsem tedy prožil čtvrtou třídu. Neustále ve strachu z dalšího skvělého nápadu šikanářského klubu v čele s Vilíkem Kramářem. Z další unikající kulturní znalosti, která ze mě udělá terč posměchu. Z dětí z vyšších ročníků, z cesty do školy přes park obývaný zapáchajícími bezdomovci a neméně z naší paní učitelky Krocanové, které jsme mezi sebou říkali šeptem krůta. Až později v šesté třídě jsem pochopil význam jejího příjmení. Na straně 64 v učebnici přírodopisu jsem poprvé uviděl obrázek krocana a jak barva, zvláště když na mě křičela, tak tvar nosu a vole byli téměř identické. Postupně jsem se ztrácel ve svých straších, stejně jako jsem ztrácel víru ve své vlastní schopnosti.

V tento kritický okamžik přišly prázdniny a s nimi další rána. Nemohl jsem zůstat doma. Maminka potřebovala byt na scházení se s pány, které jí vydělávalo tolik potřebné peníze. Jediné řešení, které přicházelo v úvahu byly prázdniny u babičky. Babičku jsem viděl jen párkrát v životě. A tak jsem si zabalil to nejnutnější, maminka zrušila objednané masáže na tento den a za miminčina konejšivého hladění po mé hlavě jsme jeli za babičkou.

Poté co se auto prodralo kvantem vesnic, hustým lesem a rozblácenou cestou skrz polom zastavili jsme už za dost velké tmy před babiččiným přívěsem. U něj seděli přivázaní dva velcí vlčáci, vrčeli, cenili zuby a blýskali ohnivýma očima. Jen co auto zastavilo otevřeli se dveře přívěsu a ozářily obří hranatou postavu mé babičky. Vykročila z přívěsu ven až se celý zhoupl, odplivla si a objala maminku až jí zapraštěly kosti.

"Tak tě tady vítám mladej," řekla. "Bude se ti tu líbit, čerstvý vzduch, příroda a klid," a praštila mě přitom přátelsky po zádech až mi vyrazila dech. Ten jsem znovu nabral až potom, co jednou rukou vzala mě a můj kufr a druhou maminku, vnesla nás do přívěsu a mě po cestě odložila do postele. Než jsem strachy usnul ještě jsem slyšel jak mamce říká: "Nemusíš se bát, už teď jsme nejlepší kámoši."

Další ráno mě vzbudil klid přírody v šest ráno zvukem motorové pily. Ne že by v tenhle čas už někdo z dřevorubců pracoval. Babička jen zajížděla svoje miláčky, aby se ráno trochu protáhly a jako vedlejší produkt vytvořila z velikého špalku celkem obstojnou židli. "Ta je pro tebe mladej." řekla a další ránou na záda mě poslala přes plácek před přívěsem, až jsem skončil v nové židli. "Nemusíš tak hrr, ještě jsem nepřinesla z potoka ranní pivo." Za chvíli přede mnou ležela snídaně: třetinka piva a buřt. Babička měla tuplák a buřty tři. "Jen se neupejpej a pořádně se najez, ať tvá mamča neřekne, že sem se vo tebe blbě starala." Z nevědomosti jsem trochu upil piva, ale jeho hořkost mi skřivila obličej a pěna nechala potupný knírek. Buřt jsem snědl s odporem, protože u nás doma se maso nejedlo a mě bylo prasátek líto. Netroufl jsem si ale příliš odporovat, protože jsem na sebe nechtěl znovu obrátit babiččinu ruku. Před příchodem dřevorubců jsme se ještě opláchli v blízkém potoce. Stud určitě nebyl mé babičce blízký. Šaty shodila ještě u přívěsu a mému bázlivému ťapkání v ručníku se srdečně zasmála. Sama vykračovala po lesní hrabance plné šišek a ostružiní stejně pevně a jako ve svých zablácených pohorách, které nechala u přívěsu. A stejně jako pod jejími pohorami šišky, klacíky a pomalejší brouci praskaly a lámaly se aniž by jí podklad činil jakékoliv viditelné obtíže v pohybu.

Když jsme končili naší očistu v ledovém potoce, právě přicházeli dřevorubci. Byla to hlučná fousatá zpocená chasa. Babička na ně zamával od potoka. "Začněte támhle hned se k vám přidám, jen co na sebe něco hodím. Jo a tohle je můj vnuk, bude tu nějakou dobu s námi," dořekla a udeřila mě přátelsky do zad tak silně až mi uletěl stydlivě přidržovaný ručník do nejbližšího křoví. Studem jsem se propadal, ale chlápci se jen zasmáli mávli rukou a za chvíli už byl slyšet zvuk motorových pil co chvíli přerušený výkřikem "Pozór, jde k zemi," a praštěním padajících stromů.

Než se babička přidala k pracujícím chlápkům ukázala na vlčáky. "To je Růženka a Jiřinka. Jsou to hodný holky a postarají se vo tebe zatímco budu pryč." Podíval jsem se na oba vlčáky. Růženka měla jedno oko a ucho děsivě rozpárané a Jiřinka na mě cenila zuby a zlostěně vrčela. "Kuš" řekla jí babička a pleskla jí přes čumák "To je můj vnuk a tak se k němu budeš chovat hezky." Pak vlčáky odcvakla z vodítek, řekla mi ať se držím v doslechu pil a až přestanou řezat ať se stavím na oběd, popadla své dva motorové miláčky a přidala se k práci.

Přede mnou byl les, kterým se prohnala vichřice a polámané stromy ležely všude mnohdy v děsivých úhlech. Sice už bylo světlo, ale mě nepřišel o tolik vlídnější než za šera, když jsme přijížděli. Rozhodně jsem neměl v úmyslu někam chodit a když už, ani by mě nenapadlo opustit jediný zvuk, který mě pojil se sice svéráznou, ale alespoň nějakou civilizací. Sedl jsem si proto na svojí novou židli a schouleně přemýšlel jak asi prázdniny začaly kamarádům.

Růženka a Jiřinka se zatím rozběhli mezi polomy, evidentně byly zvyklé pobíhat kolem o své vůli. Na okamžik mi zmizeli z očí a já se díky tomu začal cítit trochu lépe. Po chvilce se však z blízkého lesa ozvalo žalostné kňučoštěknutí. Na jeden z padlých stromů se vyškrábala Růženka a vyzývavě a trochu výhružně na mě hleděla. Štěkla. Zůstal jsem sedět a otočil se na druhou stranu. S těmihle bestiemi nebudu mít nic společného, řekl jsem si. Po dalším štěknutí se už třetí neozvalo a když jsem se po očku podíval, po Růžence nikde nebylo ani vidu. Tedy chvíli. Za okamžik se z polomu vynořila Jiřinka s vyceněnými zuby a temným vrčením. Štěkla na mě. Nereagoval jsem. Tak mě chytila za nohavici a pokusila se mě táhnout směrem k polomům. Spadl jsem ze židle.

Evidentně mě obě feny poměrně rychle adaptovaly jako člena smečky a nikam nehodlaly jít beze mě. Podvolil jsem se. Vyškrábal jsem se na všechny čtyři a pak i na pouhé dvě. Nevšímal jsem si roztržených kalhot ani odřeného kolena z pádu a prodíral jsem se polomem za psy. Člověk by nečekal jak je taková věc namáhavá. Občas jsem musel nějaký kmen přelézt, jindy jsem se protahoval malou dírou mezi několika padlými. Když mi došla síla, ale obě feny jasně dávaly najevo, že procházka neskončila zcela bezmyšlenkovitě jsem z větších kmenů padal, abych si ušetřil práci se slézáním a ve složitějších pasážích chodil po vzoru psů po čtyřech nebo se plazil. Po nekonečně dlouhé chvíli oba psi zvedli hlavy a nastražili uši. Zvuk pil utichl. Nedokázal jsem poznat, jestli to bylo tím, že jsme moc daleko, nebo tím, že přerušili práci. Ta chvíle zastavení stačila abych padl do mechu a omdlel.

Když jsem se probudil visel jsem za triko z babičiny ruky a pohupoval se dopředu a dozadu v rytmu její chůze. "Nejni čas polehávat, je pauza na voběd," zabasovala mi do ucha a po chvíli mě pohodila ke stolu. Přestože jsem byl poučený, pivo jsme vyzunkl celé a buřta snědl bez jediné myšlenky na prasátka. Vlastně bez jediné myšlenky na cokoliv. Jen jsem stihl pochválit babiččin kuchařský um a poděkovat za oběd, sesul jsem se ze židle a tentokrát jen usnul.

Spal jsem tvrdě, protože mě nevzbudil ani obnovený zvuk motorových pil, ani opakované tahání za nohavici, které se nejspíše konalo, vzhledem k tomu v jakém stavu byla moje nohavice když jsem se později odpoledne probudil. Obě feny ležely stočené kolem mě a hlavy měly položené přes můj hrudníček. Ze spaní tiše povrčávaly, cenily zuby a Růženčino bílé oko mě děsivě prázdně pozorovalo. Nedovolil jsem si ani vyděšené polknutí, abych náhodou děsivá zvířata nevzbudil a ztuhle, což byl možná jediný stav, který mi mé umučené svaly dovolily, čekal až se sami probudí a pustí mě ze svých spárů.

Když se posunul stín a padl na feny, probudily se horkem. Probudily se se zakňučením a po protažení všech děsivě efektivních svalů, včetně žvýkacích, hodlaly vyrazit mezi polomy. Zdálo se mi že nemám sílu na další výpravu, ale představa, že mě Jiřinka potáhne do lesa ne za nohavici ale rovnou za kotník mě rychle postavila na nohy a propůjčila mi nečekané množství síly. Odpoledne se tak neslo v duchu dopoledne. Proplétal jsem se polomy a pozdeji z nich padal a plazil se všude tam, kam se psům uráčilo jít. V jeden okamžik se společně pokoušeli vyhrabat nějaké ubohé zvíře z nory a jeden pohled Růženky stačil, abych pochopil, že to pro mě neznamená vytoužený odpočinek, ale přiložení užitečné ruky k dílu. S potěšením jsem shledal, že zvíře v noře není a my mohli dál zdánlivě bezcílně bloumat polomy.

Po večeři, na kterou jsem skoro i došel po svých, nebýt příliš vysokého polomu pod kterým byla skalka a kde moje strategie vylez a spadni zpět na zem způsobila, že jsem se narazil do hlavy a ztratil vědomí, většina chlápků skončila u ohně před babiččiným přívěsem. Někdo vytáhl kytaru, jiný banjo a babička bombardón, kterým proměnila všechny písničky v dechovkářské umca-umca pum-pum-pum. Chlápci se smáli, hráli a zpívali, dokud se nezačalo šeřit a pak po hrstkách mizeli zpět do lesa. Zbytek večera probíhal v rytmu několika přátelských ran do zad, kterými jsem byl poslán nejprve k potoku vyčistit si zuby a pak do postele v přívěsu, což byl vskutku skvělý výkon, protože jsem nejprve proletěl dveřmi a poté zahnul ostřed doprava chodbičkou a pak vyletěl nahoru podél schůdků do postele. Dodnes nevím, jestli babička měla tak vytříbenou mušku, nebo část té cesty zvládlo moje tělo v sebeobraně.

Další ráno a následující dny probíhaly v drobných obměnách stejně. Občas jsem se z mlžného trmácení vynořil, snědl buřta a vypil pivo nebo si vyposlechl nějakou babiččinu radu do života. "Když podřezáváš strom, vždycky buď ten, kdo určí kam spadne," nebo "Bez práce nejsou buřty a pivo," nebo "Kdo se bojí nesmí do lesa," a asi i nějaké další, ale ty se nevynořily dost na to, abych o nich vědomě věděl, nepochybuji ale, že se do mě někam uložily.

Den ze dne jsem pozoroval, jak se mezi polomy proplétám svižněji a občas se vrátím na jídlo, aniž bych musel aktivovat šetřící mód: Vylez a spadni dolů™. Postupně jsem poznával, že Růženka s Jiřinkou jsou v jádru milá psiska, která ve šťastnější dny dokážou přinést zajíce nebo králíka a obohatit tak náš buřtůplný jídelníček. Stejně jako umí najít skvělá místa s borůvkami a ostružinami a když je jednou rukou drbu, jsou i ochotné počkat na místě, dokud si nějaké výše zmíněné plody nenatrhám. Postupně mě opustil stud při ranním koupání v potoce a přidal jsem se k babiččině veselému mávání na přicházející dřevaře. Postupně jsem lépe a lépe odolával babiččiným přátelským ranám a po několika týdnech jsem už neodlétával, ale jen se zasmál a oplatil svou přátelskou ránou i když dosti slabší.

Spřátelil jsem se s některými málomluvnými pracanty a od některého z nich jsem dostal skoro nové pracovní kalhoty, jako náhražku za mé rozkousané a s obřími dírami na kolenou. Ty jsem si ale nechal, udělají dobrou službu ve škole, jako designový kousek. Jiný mě podaroval nožem a ve volných chvílích po obědě a u večerního ohně mě učil jak s ním vyrobit ostré oštěpy a zvýšit tak pravděpodobnost bohatšího jídelníčku. Srůstal jsem s lesem, přívěsem a partou, sílil a seznával, že to, co jsem na začátku prázdnin nedokázal, nyní umím a to, čeho jsem se na začátku prázdnin bál, kvůli svému pocitu neschopnosti, mi už strach nedělá. Po nějaké době jsem začal s Růženkou a Jiřinkou vyrážet i na noční výlety mezi polomy a později i sám.

Jak prázdniny pokročily, můj pohled do očí jiných lidí se narovnal a přestal se klopit k zemi a já si svou špalkovou židli vyzdobil ozdobným vyřezáváním. Babička sáhla kamsi do plechové bedny za přívěsem, v které se ukrývalo staré nářadí a rozličné náhradní díly a vytáhla malou motorovou pilu. List měl sotva dvacet centimetrů a vážila jen něco přes dvě kila. "Ta je pro tebe," zahřímala se slzou v oku. Od té doby jsem mohl pomáhat čistit padlé stromy s chlapama. Byla to krásná práce. Čerstvý lesní vzduch plný spalin benzínu jsem vdechoval s rozechvěním básníka nad růží a s ochraným štítem a rukavicemi jsem v noci i spal.

Když si mě na konci prázdnin přijela vyzvednout maminka, pozdravil jsem jí přátelskou ranou do zad tak silnou, že přeletěla plácek před přívěsem a přistála v mé vyřezávané židli. Pohostili jsme ji s babičkou pivem a králíkem a domů jsme jeli s autem naloženým palivovým dřívím, ačkoliv v našem bytě máme ústřední topení. V tomto směru byla babička neoblomná "Trocha palivovího dříví se vždycky hodí."

Do školy jsem přes park procházel svižně a přímo. S místními bezdomovci jsme si potykal a vypil s nimi žejdlík na přítelství a celou zimu je zásoboval palivovým dřívím. Vilíkovi Kramářovi jsem poté, co se poprvé pokusil ukrást Sádlovi svačinu, klidně a mile domluvil a přátelsky ho plácl po zádech tak, že proletěl přes celou třídu a na druhé straně rozbil hlavou okno. Sice se snažil paní učitelku přesvědčit, že jsem ho strčil, ale nikdo mu nevěřil, že bych dostrčil tak daleko. Chvíli to vypadalo, že své nepřátelství nevzdá, ale potom, co jsem mu postavil na nohu skříň, až mu jí museli sundat dva školníci, už neřekl proti mě a mým přátelům jediné křivé slovo. A paní učitelce Krocanové jsem se nadále posmíval za zády, ale mnohem hlasitěji a vtipněji než dřív.

Od té doby se nebojím ničeho co přede mě přijde, protože vím, že můžu věřit svým schopnostem a když mě bude někdo štvát, stačí na něj mile promluvit a přátelsky ho praštit po zádech, ono se to pak většinou urovná samo.

#radovanmlejnek #povídka

1 note · View note

kocourmokroocko · 3 months

Note

právě jsem strávil dva upíří životy hledáním jednoho prastarýho příspěvku jejich velebnosti, na kterej jsem tehdy přidal příběh plný tragédie, komedie, moudrosti a hlavně hraní labutího jezera ve třetí třídě s papírovýma ohnivýma koulema oblepenýma izolepou a neobjevenou transmaskulinitou. zpověď zůstala pohřbena v hlubinách superpekla, tak se jich chci zeptat, jestli si nevzpomínaj a případně by mě nemohli nějak nasměrovat, děkuji 🌻

Soráč, poutníče, nemám tucha :DD ♥

#kot #odpovědi

11 notes · View notes

nesvobodni · 1 year

Text

Je nám jasné, že už se opakujeme, ale opakování je matka moudrosti!

#nesvobodní #zastavitstát #nechtenásbýt #etatistům

0 notes

prudsvetla · 1 year

Text

Spiralovitý tvar mešity Samarra ( 9 stoleti) v Iraku, symbolizuje svatou horu, rozšírení a vývoj vedomí, výstup k plameni moudrosti. ( Poznámka božský pomer v mysticizmu, kniha Tajný kód Priys Hemenwayová)

#samarra #irak

0 notes

bila-magie · 1 year

Text

Sadhguru: Vnitřní inženýrství - Jogínův průvodce k radosti

2. recenze:

Otevírám knihu a samozřejmě čtu něco, s čím rezonuji už velmi dlouhou dobu. A žiji si svůj několik úrovňový život dál po svém. Ne podle toho, co někteří doporučují - "Dělejte jen jednu věc najednou." Dělám to proto, že mě to naplňuje a dokážu efektivně využívat svůj život. Schválně neříkám „ČAS“. Nebo, co je význam slova ČAS? Jistá hodnota, která je vlastní pozemské existenci. Jakmile opustíte planetu Zemi, ta hodnota neplatí. Jednoduše neexistuje. Takže mě velmi potěšila následující slova:

„Mysl je fantastické multidimenzionální zařízení, které bez problémů funguje na několika úrovních současně. Proč ji tedy nutit, aby se zásadně zabývala jen jednou jedinou věcí? Proč mysl paralyzovat, když místo toho ji můžete správně naladit a učit se ji využívat? A když tedy dokáže mentální aktivita naplňovat člověka opojnou radostí, proč ji pak nutit, aby si vybrala lobotomii a dobrovolně se stávala hlupákem?“

A toto mě definitivně přivedlo k tomu, abych si knihu přečetla. Je v ní mnoho moudrosti, zajímavých příběhů i doporučení čemu se věnovat, a co raději nedělat. Dovolím si přiblížit ještě jeden zajímavý pohled autora:

Jediným cílem životních energií jednotlivce je dotknout se nekonečnosti – podstaty našeho zrození. Není zde jiný cíl. Mysl může myslet na peníze nebo dům. Tělo může toužit po jídle nebo spánku. Energie touží prolomit ohraničení člověka na fyzické a mentální úrovni. Během života mnozí lidé přestanou sledovat svou vlastní trasu životní energie. Následně vzniká přesvědčení, že každý člověk je oddělen – autonomní subjekt.

Ale oddělenost je mýtus. Obsah fyzického a mentálního těla jste nashromáždili zvenčí. Obojí patří k vám, ale nejsou vaše. Chcete-li se ubírat cestou, po které kráčí vaše tělo, měli byste vědět, že je to cesta přímo do hrobu. Podobné je to s myslí. Je to složitá sbírka toho, co jste v ní kumulovali. Sama si vytváří své úlohy. Všechno se může aktuálně zdát v pořádku, ale ty úlohy vás odvádějí od procesu žití. Takže, pokud se chcete ubírat cestou své mysli, měli byste vědět, že stojíte tváří v tvář alternativnímu psychologickému stvoření. Může to být dlouhodobě zajímavé, podnětné či dokonce příjemné. Ale vůbec to nesouvisí se skutečnou existenční realitou.

A tady se dostáváme k tomu, jak to souvisí s procesem jógy. Jóga znamená naplno zažívat mentální a fyzické pochody ne jako podstatu sebe sama, ale jako něco, co je námi vyvoláno. Pokud dokážeme tyto dva nástroje (tělo a mysl) vědomě řídit, tak se náš prožitek života rodí přímo v nás. Potřebujeme si vytvořit odstup od sebe samého a vším tím, co jsme přijali zvenčí.

Zvažte toto: Všechno, co jste přijali a nashromáždili v tomto životě, vás stále doprovází, ať jdete kamkoli. Lpí to na vás a vy jste tomu, jakoby na oplátku, hluboce oddaní na podvědomé úrovni. Stává se z toho pro vás břemeno. Sami nevíte, kdy to odhodit a kdy tomu dát plnou pozornost. Je to, jako byste na bedrech neustále měli pytel cementu.

Ale je možné, abyste ho odložili. I tak to bude vaším průvodcem, ale alespoň to nebude tak těžké. Určitě lze vytvořit jistý odstup mezi vámi a tím co jste nashromáždili. Koneckonců to můžete použít, když to budete chtít udělat. Ale nemusíte se s tím ztotožnit. Když to nedokážete udělat a udržet si ten odstup, vaše vnímání života bude mlhavé. Život může být prožíván a měněn pouze tehdy, když je mezi psychologickou a existenční oblastí potřebná vzdálenost.

Duchovní proces znamená návrat k životu. Následujete při tom hlubokou inteligenci svých životních energií. Je mnoho způsobů, jak rozpoznat, kterým směrem chtějí vaše životní energie jít. Jakmile se přestanete identifikovat s fyziologickými a psychologickými procesy, jasně se vám ten směr zjeví. A tehdy, když budete vědomě kráčet směrem, kterým vás životní energie vedou, najdete rovnováhu a harmonii. Právě tehdy budete stabilní, a odvážíte se prozkoumávat ty nejvyšší úrovně bytí a nejhlubší tajemství života.

K tomu už není třeba nic dodávat. Řečeno je všechno.

Napsala Darinka Strešňáková dňa 21.12.2023.

S laskavou péčí přeložila Renatka Žambochová.

1. recenze - napsala Renatka Žambochová

Sadhguru je indický jogín a mystik, který s velkým smyslem pro humor popisuje svou vlastní cestu k osvícení a vysvětluje, jak můžeme odemknout obrovský potenciál svých skrytých možností.

Kniha je souhrn tisíce let starých indických učení podaný srozumitelně a vtipně člověku 21. století.

Autor ji rozčlenil do dvou oddílů. První z nich mapuje terén a druhá část poskytuje návod kudy, kam a jak se ubírat – staví praktičtější orientovaný oddíl.

První oddíl seznamuje s některými zásadními poznatky, jak se k józe sám dostal, co všechno ho k tomu vedlo. Cesta ven leží pouze uvnitř nás a záleží jen na nás, abychom se dokázali obrátit dovnitř sebe. Tak můžeme vytvořit svět lásky, osvícenosti a radosti.

A právě k tomu nás vede druhý oddíl (praktický). Je členěn na tělo, mysl, energii a radost. Velmi osobitým, jasným a věcným způsobem ukazuje čtenáři jak poznat, ovládnout a využít vnitřní síly ducha v běžném, každodenním životě. Nehledě na to, zdali žijeme v rušném velkoměstě, či horské vesnici.

Učí nás používat pět elementů v určité jednoduché formaci. Můžete si tak pro sebe vytvořit prospěšný energetický prostor.

Popisuje co přesně jóga je a jak ji využít. Jóga není jen tělesné cvičení, není sport, není to technika. Umění jógy je, umění žít v dokonalém, harmonickém souladu a synchronii s veškerým bytím. Prostřednictvím jógy můžeme své vnitřní rozpoložení utvářet k obrazu svému. Učíme se vyladit sami sebe, abychom to nejlepší, co v nás je, zcela přirozeně vyzařovali navenek.

Když jsme šťastni všechno se nám daří. To si přece všichni přejeme.

Tuto knihu odporoučíme každému člověku, který je na cestě hledání sama sebe a svojí osobní životní cesty.

#Kniha je vhodná pro každého člověka

0 notes

lamtncz · 7 months

Text

Charms Visací Přívěsek MĚSÍCE KOČKY A PSA Přívěsek "Magická Kombinace" Tento krásný přívěsek ve tvaru měděné hvězdy, měsíce, kočky a psa představuje jedinečnou kombinaci symbolů spojených s mystikou, přírodou a domácími mazlíčky. Zde je něco z jejich symboliky: Hvězda: Hvězda je symbolem naděje, inspirace a osvícení. Je spojena s vnitřním světlem a cestou za svými sny. Měsíc: Měsíc symbolizuje intuici, ženskou energii a proměnlivost. Jeho obraz může připomínat cykly života a připomenout nám důležitost naslouchání své vnitřní moudrosti. Kočka: Kočka je symbolem nezávislosti, tajemství a elegance. Je spojena s intuicí a schopností vidět věci, které jsou skryté pro ostatní. Pes: Pes je symbolem věrnosti, oddanosti a ochrany. Je spojen s přátelstvím a láskou a připomíná nám důležitost spojení s ostatními. Tento přívěsek není jen estetickým doplňkem, ale také nositelem hlubší symboliky a významu. Jeho nošení může být pro nositele způsobem, jak vyjádřit svou osobnost, víru a spojení s přírodou a zvířaty. Charms Visací Přívěsek MĚSÍCE, KOČKY A PSA Model: KJC949 Materiál: Postříbřené Stříbro 925 Velikost: 24 mm x 11 mm Počet Zirkonů: 0 Průměr Zirkonů: 4.6 mm Hmotnost Suroviny: ≤ 2 g Poznámka: Pouze Přívěsek – Náramek Není Součástí Nabídky Značka: Neznačková Upozornění: Části Šperků Jsou Pouze Postříbřené. Stříbro neobsahuje nikl a olovo, díky čemuž je výrobek zcela antialergický (nezpůsobuje alergické reakce). Záruka: Pozor, Na Pokovení Se Nevztahuje Záruka. Trvanlivost Nátěru Závisí Na Správné Péči A Délce Používání. S Vaší Láskou A Péčí Bude Tento Šperk Zářit Dlouho.

0 notes

michalgavlas · 1 year

Text

ÚVAHA PĚTISTÁ – PSANÍ

Tím, že jsem se za poslední čtyři roky dostal až k úvaze číslo pět set, tak se nabízí téma psaní.

Na nižších vývojových stupních jsme se jako živočišný druh dorozumívali nejdříve skřeky a posunky a následně kultivovanou řečí. Sdělovali jsme si životně důležité informace, ale současně jsme byli schopni formulovat myšlenky o věcech nejen pozemských, ale také těch nebeských. Ústní tradice předávaní si znalostí a zkušeností trvala velice dlouho a vyžadovalo to dobrou, cvičenou paměť. V některých kulturách a náboženstvích se tato tradice dodržuje dodnes. Písemné zaznamenávání se považuje za něco méně hodnotného, protože poznatky nejsou spojovány s životním prožitkem a jedná se pouze o zprostředkované sdělení. Současně některé esoterické informace byly natolik tajné, že se nesměly písemně zaznamenávat a předávaly se pouze ústně mezi vybranými osobami.

Přes tyto skutečnosti vývoj psaného slova byl posunem pro kultivaci našeho druhu. Společně s následným objevem knihtisku se různorodé poznatky mohly dostat k většině lidí, kteří dovedli číst a psát. Součástí psaní se stalo i sdělování a zaznamenávání si prožitků s pomocí dopisů a osobních deníků. Psaní deníků nebylo pouhým mapováním života den po dni, ale jistou formou psychické hygieny, kdy se člověk mohl ze svých starostí vypsat. Je všeobecně známo, že největší neklid vzbuzují věci neznáme a nepojmenované. V momentě, kdy je jasně popíšeme přestáváme se jich bát a můžeme je řešit.

To je vlastně i smysl psaní úvah, kdy z temnoty nevysloveného se daný problém dostává na světlo v podobě textu popsané stránky. Ústně člověk nemůže věci tak jasně popsat, jako písemně. Hraje v to roli i jistý odstup a čas na promyšlení, který často při ústním sdělení chybí. Záleží taky na tom, komu a co se sděluje. Většina lidí dnes nedovede vést vyrovnaný dialog kde se pravidelně střídají strany při nasloucháni a sdělování. Většinou pouze sdělují a nenaslouchají. Potom se nejedná o dialog, ale o monolog, kdy každý bezohledně prosazuje svůj názor na úkor toho druhého.

Při psaní úvah je člověk ideálně, v klidu sám, pouze se svými myšlenkami. Je vůbec otázkou, do jaké míry to jsou jeho myšlenky, nebo jsou převzaté, přetavené do trochu jiné podoby a použité v jiných souvislostech. Otázkou je, zda někdo nemyslí za nás a ty tak zvané „naše myšlenky“ nám tajemným způsobem nepodsouvá. Někdy se člověk diví, jaké myšlenky vychází z jeho hlavy. Často jsou hloupé, občas rozumné a skoro nikdy výjimečné. Proto si zase začne uvědomovat, že mu asi nikdo nic nediktuje, ale vše vychází z jeho omezeného, subjektivního vědomí a neznámého, nekontrolovatelného nevědomí. Skutečnosti však je, že myšlenky se často rodí velice náhle a nepochopitelně, nebo naopak nejsou žádné a mozek potom řídí pouze naše základní biologické procesy.

Je známo, že člověk, pokud může, vyhledává činnosti, které jej dělají spokojeným a vyhýbá se těm nepříjemným, které jej nijak netěší, ale naopak mu ubírají jak duševní, tak i fyzickou sílu. Možná i psaní úvah je jednou z takových činností, která je příjemná pro jeho na počátku dne ještě ničím nezatížený, odpočatý mozek. Pokud je člověku umožněno volně a svobodně přemýšlet o jakémkoliv tématu, které je mu blízké tak má pocit, že se kultivuje jeho duše a vnitřně se dostává ze zvířecího stavu, přes ten lidský, až ke bráně, která vede k tomu Božskému. Co může být krásnější a vnitřně uspokojující než vědomí toho, že člověk má samostatně fungující mozek, který mu umožňuje, pokud chce, se denně přibližovat ve svých úvahách tajemné kráse našeho světa, jejíž součástí je jak dobro, tak i zlo. To je podstata filozofie, která by měla pomáhat člověku žít spokojený život s pomocí vnímaní krásy a chápaní moudrosti.

Psaní úvah je vlastně filozofování na subjektivní úrovni bez hlubší znalosti zavedených filozofických systémů. Jedná se o dobový záznam společenského dění a subjektivní reakce na něj. Reakce často kritická a nesouhlasná. Přes tento negativní pohled prosvítá naděje a víra, která čerpá z vědomí schopnosti člověka se obrodit a alespoň na chvíli jít tou Bohem vyznačenou cestou k dobru.

Člověk v mnohém není svým pánem, proto ani neví, jak dlouho bude na tomto světě, jak dlouho bude schopen rozumně uvažovat a zaznamenávat to na stránku nepopsaného papíru. Je pochopitelné, že by zde chtěl být co nejdéle, tak aby se svojí, často nesmyslnou činností psaní úvah dostal, alespoň na dohled „hory moudrosti“. Pokud mně dalších pět set úvah přivede blíže, tak bych byl velice rád.

0 notes