#NOVÁ LINKA

[jirsen-blog]

STADA investovala více než 100 milionů korun do modernizace výrobního závodu Walmark v Třinci

Přední mezinárodní farmaceutická skupina STADA za minulý a tento rok investovala do nových technologií ve svém výrobním závodě v Třinci více než 100 milionů korun. Walmark se tak stává jejím globálním centrem výroby pro doplňky stravy. Do provozu byly začleněny balící a tabletovací stroje, dále stroj na plnění kapslí a nová linka na balení tablet a kapslí do recyklovatelných lahviček. Díky tomu…

[cysnews]

Do ZOO za gorilami míří nová autobusová linka 234

Do ZOO za gorilami míří nová autobusová linka 234

Pražská ZOO otevřela nový pavilon goril a dopravní podnik na očekávaný příliv návštěvníků zavedením další, zcela nové autobusové linky. Do ZOO nově z Nádraží Holešovice jezdí autobusy 234. (more…)

[ptsbetonbela]

estetické betónové ploty za výhodnú cenu

Garantovaná kvalita - Nová veľkokapacitná automatická linka, dlhoročné skúsenosti v profesii Perfektné ohraničenie pozemku- PTS-BETON plotový systém   https://pts-beton.sk #montáž,, #betónového, #oplotenie, #betónové, #betón, #pts-beton, #výroba, #dielce, #ploty

[zlutyzakaznik]

Měsíční souhrn: květen 2020

(1. 6. 2020) Počátek dlouhého návratu do normálu.

Zrnka dosud nejlepší kávy roku připravené nejprve Vojtěchem Růžičkou v Roses a pak i mou maličkostí doma (viz měsíční žebříček na konci textu) jsou neobvykle velká, byť to tak při pohledu do sáčku možná nevypadá. Rozměr zrnek se projevil i na době mletí. Zatímco běžná rychlost je cca 1.1 g za vteřinu, tady kameny potřebovaly zhruba 1.5 sekundy.

Jedenáctý den uplynulého měsíce nastalo oficiální a zdráhavé probouzení českých gastroprovozů prostřednictvím zahrádek, ale pro jejich provozovatele to nebyl právě šťastný start. Počasí, které udělalo z obvykle proměnlivého dubna nádherně slunný jarní měsíc, si vybralo svou aprílovou podobu v týdnu počínajícím uvedeným datem a vlastně i v druhé půli května. Bylo relativně chladno a docela často pršelo a tak se mnohdy na zahrádkách zdržovali jen ti nejvěrnější a nejnedočkavější. A onen první den mnohé podniky zahrádku ani nevybalily a provoz neotevřely. 

Alespoň že městská část Brno-střed přišla se vstřícným krokem vůči nájemcům nebytových prostor, čemuž ale uvěřím, až se po pár týdnech a měsících zeptám provozovatelů, protože spoléhat se na sliby a proklamace politiků je krajně nejisté a papír a webová úřední deska snesou všechno. Dokladem toho budiž vláda, která vedle nové várky absurdních přešlapů a podezřelých finančních postupů vyprodukovala manuál upravující podmínky fungování gastronomických zařízení. (Je skutečně vypovídající, že na stránkách Ministerstva zdravotnictví, kde ještě před pár dny tento byl, jsem našel jen hlášku 404 – Stránka neexistuje a musel si ho stáhnout odjinud).

Tvarovohová buchta od dam z a_na_chuť, kterou jsem před pár dny vyzkoušel v La Vida Loca, byla ucházející, ale byl bych raději za větší vláčnost a vlahost těsta a intenzivnější chuť tvarohu (skoro 13/20, ale vzhledem k ceně 25 Kč se nelze nijak zlobit). Dle vyjádření otrávěně působícího majitele(?) nejen zde kávový pop-up Kafe je odpověď definitivně skončil a jeho vynoření se podle všeho nechystá. 

Je to (očekávatelně) dokument bizarních, protichůdných a v praxi téměř nerealizovatelných požadavků – obdobně jako laborování s rouškou na koupalištích a v bazénech – ale pokud by si člověk myslel, že už nelze zajít dál, mýlil by se. Ladislav Špaček, tuzemský guru přes etiketu a propůjčovatel titulu MBE, který přiklepne on sám na základě placeného dvoudenního školení, vznešeně nazývaného profesní vzdělávací program, přispěchal s vlastním minimanuálem (obrázková verze k mání zde).

Tady je svět ještě v pořádku. V Bille na Josefské se dalo v půlce května koupit kilo mletého Standardu za rovnou stovku.

Malý závoz trvanlivého plnotučného mléka ARO z Makra se vyhřívá za sklem kavárny, která měla díky rekonstrukci chodníku a vozovky u Staré radnice zavřeno i ve dny, když už byly podmínky uvolněny.

Konečně jsem se dostal do sídla majitelů značky Dopraženo! (Cafe d´Elvert) na Táborské. Samotný showroom je ale překvapivě malý, pánové Stehlík i Houdek byli mimo a vystavené kávovary i mlýnky velmi základní.

Restaurace Pod Radničním kolem přestala dle informace na vlastním webu fungovat již 1. 2. a rozprodej dřevěného kola i vybavení podle všeho probíhá až do současné doby. Za 17 500 Kč měsíčně se nabízí stodevadesátimetrové Cafe Majáda v oblasti Veveří, vůči jehož udržitelnosti jsem byl v příslušných Prvních dojmech hodně skeptický. Ani trochu mě nemrzí ukončení provozu hladového okénka Phil’s Kitchen, od kterého se vždy linula jen nepříjemně hlasitá hudba přes nekvalitní repro a podnik sloužil k zaplnění žaludku pro lidi na nočním tahu. (Nad Založeno 2017 a sloganem The Rolls-Royce of Your Late Night Food Choice se nelze než pousmát. K mání za 22 000 Kč.) Vinotéka v suterénu na České “Pod hodinami” je minulostí a podle všeho je k mání i prodejna s rozmraženým pečivem Breadway na Hybešove 45, která původně sídlila u Alfa Pasáže vedle 3f by Mori. Z negastroprovozů skončil například designový obchůdek Step Shop na Veveří i velké papírnictví v 1. patře na Josefské (84 000 Kč). A jak mi potvrdila slečna z potemnělého zázemí, Cattani na stejné ulici by se mělo opět zprovoznit, tentokrát jako Cattani Grill & Chill, ale jak podoba webu, tak prozatimní nabídka (viz foto níže) ve mě valná očekávání nevzbuzují. A Pizza Punk převzal majitel veganských zmrzlinových vozítek a Natutti bistra.

Nová nabídka Cattani na Josefské uvádí ceny poněkud výběrově.

Nija’s Poke’ Bar 24. března na svém Facebooku mimo jiné uvedlo: “Starting today, we have fallen into the depths of darkness for couple of weeks, with your support we will rise again to the surface of light.” Do dnešního dne však nic nového a i dveře provozovny zůstaly první týden úplného uvolnění zavřené. Jen na logu podniku nad dveřmi se objevila rovná tenká linka škrtající slovo Nija’s a s lidmi z vedlejšího Rotor Baru jsme si stručně zaspekulovali, zda to znamená náznak konce.

Stále mě nepřestává udivovat netečnost provozovatelů, kteří místo aby během akutní fáze krize a těsně po ní zintenzivnili komunikaci se zákazníky (jak se máme, co děláme, jak se na Vás těšíme, jak uklízíme, jak inovujeme, jak trénujeme kávu, drinky atd. atd.), nechávají své facebookové profily týdny bez jakékoli informace. Dvojnásob mě to překvapuje u nedávno otevřených podniků bez věrných návštěvníků, jako je třeba Buddy Caffe v NC Královo Pole, kolem kterého jsem šel pár dnů před úplným otevřením provozů a i když jsem napsal na FB podniku komentář snažící se rozptýlit obavy vlastníků (když jsem si ověřoval za sklem zavřené kavárny na štítku Fiorenzata, zda jde o F64E či EVO, ustaraně mě zpoza rohu na odchodu pozorovala spolumajitelka), výsledkem je jen mlčení a poslední statut stále z 11. března. A to je jen jeden příklad za mnohé.

Co si myslet o baru, který podle všeho sám sebe vnímá jako kvalitní a možná i novátorský podnik, na svém Facebooku dlouhé týdny mlčí a pak vytáhne na své zákazníky ceduli, jejíž první strana vypadá takto?

A druhá strana téže cedule mě opravdu dorazila. Jak to říkal Henry Ford? Kdybych měl v kapse poslední dolar, utratil bych ho za reklamu? Podnik, který viditelně přelepí původní otvíračku/motiv páskou, u níž se ani nenamáhá začistit rohy, nemůže být považován za noblesní nebo na úrovni. Co mi to říkal zdejší pracovník při první letmé návštěvě? Že lidé chodí do baru utratit peníze...?

Nejspíš měl pravdu a proto jsem zašel za svým oblíbeným barmanem do Air Cafe, kde bylo v sobotní odpoledne před večerním deštěm krásně ticho (hudba v konejšivém rozmezí 40 až 50 dB) a nalákán kouzelným článkem o ginu (kdesi napsali, že Anthony Lane píše, jako když Fred Astaire tančí) jsem si postupně dal konzervativní pojetí Martini, poznal i s asistencí “koktejlové kuchařky” American Bar v londýnském Savoy velkou klasiku Hanky Panky a navrch ještě dvakrát White Lady, kterou vidíte na fotce a která mi chutnala nejvíc. Ano, přiznávám, toužil jsem zakusit pocit, který autor článku popsal slovy: “I took a sip. It was like being kicked by a cloud.”

Deprese non plus ultra s orientálními motivy na Facebooku v montáži baru Jekyll & Hyde. Navzdory polštářkům na mě řešení zahrádky nepůsobí právě útulně.

První den otevření zahrádek (11. 5.) to i díky počasí opravdu nebyl moc optimistický pohled...

... a Momenta, jejíž strašlivě “neotesaná” zahrádka normálně překypuje davy lidí, zavřela již v 18.00 hod. a tak jsem to tam měl po 19 hod. při cestě z Air Café “celé pro sebe”

Zahrádka v Ochutnávkové pivnici ovšem druhý den svého fungování praskala ve švech a taktak jsem spolu s kávovým párem štamgastů uhájil místo k sezení na obrubníku. Půllitr vpravo je z nejlepší ze čtyř ochutnaných květnových verzí Piña Colady od MadCatu – ta první ve Zmiji mě vůbec neuspokojila, protože měla v aromatu i dochuti kovovou plechovku s broskvovým kompotem, zatuchlostí a špetkou rzi. Vlevo zbytek okurkového sour ale s jalovcem a lehkým nádechem ginu, který uvařila nadšená výčepní a domovarnice z druhé směny, v popředí pak část mých oblíbených “driving shoes” ať to i v bojových podmínkách zahrádky hezky barevně ladí. :-)

Dvě deci coffee sour ale od Mazáka a část zahrádky v hospodě na Veveří. Snažím se programově ochutnat každé pivo s ozvuky kávy, ale tady byla cítit opravdu málo. Nemálo mě pobavilo, když na mě Facebook v rámci ověřování správnosti zařazení podniku vytáhl dotaz, zda se jedná o zařízení České unie neslyšících...

Jestliže jsem nedávno o nevstřícném nacenění piva v Ponavě pouze hovořil, tady je konkrétní obrazový doklad. I proto mám tak rád Ochutnávkovou pivnici nebo Hluchou zmiji na Veveří. Nediskriminují tam totiž ty, co chtějí pivo především ochutnávat a nikoli “chlemtat jeden hrnec za druhým”.

Jekyll & Hyde se probudili z hibernace 8. května a o něco později si vyrobili i zahrádku, která na mě působí trochu jako budoir pro Šeherezádu a přidružené fikční postavy. Když jsem šel kolem, zdálo se mi, že mladý muž s vizáží vodního dýmkaře na mě kýve a křižuje se, ale třeba to byla jen podvědomá propagace minulý čtvrtek otevřeného vinného baru Kaple. 

Na příhody podobné této jsem měl v květnu opravdu štěstí. Den poté jsem šel pozdě odpoledne po Josefské a naproti jdoucí muž s vizáží bezdomovce se na mě upřeně díval a spustil: “Zas... Brňáci, jděte do pi..., Brňáci zas...” Nemohl jsem se ubránit pocitu, že mě má za velkoměstského hejska, který se jen tak promenáduje po městě. O týden dříve jsem chtěl vejít do Billy na nám. Svobody, ale solidně vyhlížející dáma si bezohledně postavila nákupní vozík napříč přes vchod a v klidu zkoumala rukou v sáčku zeleninu. Když jsem ji poprosil, zdali by si ho mohla trošku posunout, aby lidé mohli vcházet do obchodu, udiveně se na mě podívala a řekla mi, že “aby mi ruka neupadla”, že si ho mám posunout sám a že bych měl jít na vojnu. To už jsem se neudržel a slušně madam upozornil, že by se měla naučit pořádku a ohledům na ostatní nakupující, kteří proudí z eskalátoru. 

Jiný den jsem si přes displej telefonu komponoval žlutý jeřáb s lehce žlutou lidovou restaurací Varna a žlutými kovovým stavebním plotem v pozadí, když ke mně přistoupil zubící se dvacetiletý mladíček, který vypadal, že je juniorním členem některého z místních gangů a že si jde pro sázkařské výpalné do vedlejší Fortuny a začal vyzvídat, proč si ten jeřáb fotím. Řekl jsem mu, že je to moc hezký jeřáb a to ho tak zaměstnalo, že se rozesmál od ucha k uchu a šel si zase stoupnout před dveře sázkové společnosti a tam si opakoval pořád dokola: jeřáb, jeřáb, jeřáb a průběžně propadal záchvatům zvonivého smíchu.

A že ani sběr obrazového materiálu pro text o brněnském gastrodesignu nemusí zůstat podobných situací ušetřen se mi potvrdilo, když jsem fascinovaně dokumentoval aktuální nabídku lidového sport baru v Králově Poli (na ceduli uvedeno pouze Kafe 32 a Pivo 26). Asi pětapadesátiletá, dost možná mentálně hendikepovaná paní mě s nákupem v rukách nejprve chvíli pozorovala a když jsem jí na dotaz odvětil, že si podnik fotím ze zájmu o design, pokývala hlavou, řekla mi, že vypadám jako hodný člověk a že manželka i děti jsou určitě rády (co jiného lze dělat než na to přitakat?), pak mi nabídla soukromé domácí politické školení reflektující současnou krizi, protože (cituji): “Vy mladí jste dnes dezorientovaní médii” a když jsem vypadal trochu vyplašeně, usmála se, poodešla a z cca deseti metrů zavolala, že se nemusím bát, že to není o sexu. Dost se mi ulevilo, ale ještě jsem raději počkal až madame zmizí v dáli.

Z velikonočního výprodeje čokolády v M&S jsem si odnesl zhruba kilogram figurek, vajíček, lanýžů a lízátek a je asi očekávatelné, že to chutnalo (nejen díky slevě 70 %) mnohem lépe než rostlinný zajíček z Tesca za 2 Kč. Zážitkem pak pro mě bylo pozorovat, jak si oblíbený barman pochutnává na malém porézním zajíčkovi (Bubbly Bunny) u vlastnoručně připraveného flat white.

Teprve až jsem vydal text, ve kterém jsem se opět pozastavoval nad posedlostí výběrové scény drahými kávovary a mlýnky, povšiml jsem si, že některé podniky od tohoto přístupu neustoupily ani v současné a pro provoz velmi nebezpečné situaci. Z mého pohledu nejlepší zlínský podnik KAFÖ prodává svoje hezky barevné a jen dva roky používané Marzocco a důvodem je prý boj s místem, který uvažují vyřešit tak, že koupí jednoskupinovou Stradu. :-) Pepe Bakery Coffee v Ostravici za Frýdkem-Místkem se zbavuje z důvodu koupě lepšího kávovaru dvouskupinového Lolla od VBM (koupeno teprve 9. 3. 2019) a vrcholem absurdity je dle mého soudu podnik Nebe počká, který se loučí s prakticky nepoužívanou Faemou E61 Legend a zdůvodňuje to současnou situací a potřebou financí na další investice v kavárně. To zní rozumně, ne? Jenže. Uplyne toliko 14 dní, a tradá, už máme také své La Marzocco Linea PB a u zdůvodnění, které si můžete přečíst a jemuž nevěřím, jsem se musel smát a zároveň kroutit hlavou. Určitě se tam ale v létě zastavím a dám si na baru třeba malé pivo. A jsem moc zvědav, zda tady kavárna s takovým přístupem k hospodaření bude za rok nebo dva. A pokud se nepletu, má Brno od 27. 5., kdy otevřela kavárna Take Five u Staré osady, svůj první kávovar Kees van der Westen, konkrétně model Spirit Duette a k tomu černý Mythos 1 a bílé EK-43. A ano, už jsem si tam stihl dát cappuccino a espresso, ale detailněji až příští pondělí v Prvních dojmech.

Když jsem fotil tuhle ceduli, přistihl mě při činu “můj informatik”, který se stará o web. Když uvážím, že jsem zde v letech 2008 až 2009 byl pečený vařený nejen já v podniku AVIA na dobrých domácích těstovinách, tiramisu a vínu, standardy se od té doby opravdu posunuly. Fascinující je zejména nabídka párku v rohlíku za 25 Kč, podle všeho tedy žádný honosný a “vytuněný” párek v rohlíku, ale asi opravdu jen obyčejná okénková záležitost s sebou. V restauraci!

Petit Cru bohužel opustila má oblíbená someliérka a vydala se do světa vinné distribuce. Snad ona i my budeme potkávat co nejméně podobných nabídek.

V souvislosti s nákladnými stroji musím zmínit zajímavý jev, kterým je nápodoba, kopírování či přímo plagování kávovarů. Astoria Storm, San Remo Racer a mnohé další těží z designu výše uvedené holandské firmy, ale překvapilo mne, že se vyskytl plagiát kopie, tedy napodobování ob jednu úroveň. Na první pohled je nápadné, jak moc se Mavem Viper vizuálně blíží Kees van der Westen, ale v diskusi na Instagramu se ozval výrobce, od kterého to údajně bylo zkopírováno. Oboje jsou to ale jen hrubé a cenově daleko přístupnější “odlitky”, přičemž u Mavemu mám pocit, jakoby si technici a konstruktéři vzali na práci zednickou lžíci (i jejich web vypadá velmi amatérsky). 

Podle všeho si však právě tento kávovar pořídili do bratislavského bistra Kubista (namísto XLVI, viz Podobrazy, Momenta či Akvárna) a tak se tam neopomenu, jakmile se úplně uvolní hranice a rozjedou vlaky a autobusy, určitě zastavit. A v souvislosti s nákladnými kávovými technologiemi se pro mě uplynulý měsíc stále víc zjasňovaly kontury souvisejícího tématu, kterým je, velmi zjednodušeně, jazyk “instagramové generace výběrových kávičkářů”, jehož ukázka, seskládaná z těžkotonážních klišé nalezených na této sociální síti, by mohla vypadat asi takto:

(Obdivně nad výsledkem v šálku): “Cool stuff, bro!” (Věcná odpověď): “Yep pal.” (Po prvním usrknutí): “Your brew is so funky.” (Hrdé vyzvídání baristy): “Juicy, isn’t it?” (Ucucne podruhé): “Definitely. I love your distributor. So hot!” (Blahosklonně dovysvětlí): “New tamper in da house.” (Překvapeně): “Nekecej, vole” – a po krátké odmlce, kdy se posune na tvrdé židličce u baru: “Žeru Tvou zástěru. Je krutá.” (Znova se napije a dodá): “Ty pi.. Tak to je bomb cup.”

Obyčejnější nápodobou je přístup La Pavoni, ctihodné firmy proslulé svou manuální Europiccolou nebo řadou Diamante (jeden krásný kousek z této edice mají v kavárně muzea BMW Renocar, ale bohužel bez řádné péče o kávu i stroj). Poloprofesionální řada se opravdu hodně podobá domácímu Rocket, resp. dřívějšímu vlastníku ECM a výrobci původního Giotta z konce 90. let a v Google lze přes diskusi na Home Barista nalézt i rozhodnutí soudního sporu, kde Rocket neuspěl a také informaci, že La Pavoni odkoupilo část duševního vlastnictví od ECM.

Ještě před otevřením zahrádek jsem si dal ve Správném místě na Slovanském náměstí další jídlo s sebou. Vepřová plec s kolínky nezní jako něco, o čem byste měli psát babičce z dovolené, ale ve zdejším provedení to coby dvojka v polední nabídce za 95 Kč opravdu bylo moc dobré (silných 14/20).

Třetí jídlo ve Správném místu bylo opět plecko (trochu jiný kousek masa), tentokrát s jasmínovou rýží, a opět si nemohu stěžovat. Maso se rozplývalo na jazyku a celkově velká spokojenost (14/20). Oběma majitelům jsem ale upřímně řekl (a od spolumajitelky, která mě kasírovala, se také dočkal upřímné odpovědi z jejího pohledu), že mě opravdu mrzí, že by mi byla naúčtována krabička za 10 Kč, i když jsem se v rámci poledního menu vzdal polévky. Nakonec jsem si sedl na zahrádku a ekvivalent krabičky i plánované dýško o půl hodiny později věnoval Vojtovi Růžičkovi za jeho výborné doppio a malé 11° pivo z produkce Roses. Nemohu hodnotit celkovou nabídku Správného místa, ale podle tří ochutnaných českých jednoduchých hotovek si přinejmenším tyto zaslouží mé jednoznačné doporučení. A připočítávání extra krabiček či couvertu je téma na samostatný článek. Musím v tomto souhlasit (nejen) s Andy Haylerem, který tvrdí, že tento přístup zákazníka z principu vždy naštve a obojí by mělo by být zahrnuto v ceně pokrmů a nápojů. A když na konci měsíce přišel pražský (a drahý) Vinograf se svou ne úplně šťastně formulovanou iniciativou stran spropitného, je zaděláno na slušnou diskusi, která ale, obávám se, v očích veřejnosti gastropodnikatelům příliš neprospěje.

Minulou středu jsem byl na čokoládové zmrzlině v M&S v Olympii a při průchodu jedné ze dvou hlavních avenue se mi v Cafe Zatti něco nezdálo. Jednak mě překvapilo, že kavárna byla v provozu (protože tak před 4 týdny byla kompletně vyklizená), ale hlavně kávovar se mi zdál větší, než jak si pamatuji. Soustředěně jsem se zadíval a jasně, je to tak: čtyřskupinový stroj, a pokud jsem si vědom, tak první v Brně (Astoria). Zeptal jsem se slečny, u které byla i za rouškou dobře patrná rozzářená tvář, když mi nadšeně říkala, že se nepletu a že opravdu dosud měli trojku, ale že si konečně čtyřpáku “vydupali”. Jestli takový potenciál využijí je už samozřejmě jiná otázka, ale třeba se tam někdy zastaví na espresso 200 lidí z (dosud zavřeného) Cinema City během 15 minut a pak to bude mít smysl.

Novinka z portfolia La Marzocco, tedy Linea KB 90, byla Romanem Nejedlým z Fiftybeans úspěšně prodána do Coffee Trail Bar na Štefánikove, kde jsem ho na samém konci “doby okýnkové” také zahlédl a potvrdil si, že je to “ono”. Nabídku slečny na kávu z Nordbeans jsem však musel s díky odmítnout a nejen proto, že už jsem měl pár u sebe. 

Je hezké, když má podnik (zde Rotor) tolik slušnosti, že se obtěžuje dát na dveře ceduli, že je z jakéhokoli důvodu zavřeno. Je to něco, co se bohužel stále děje spíše méně než více.

A lze to vyřešit prakticky i ekologicky zároveň. :-) Potěší vidět elementární péči a zájem o zákazníky.

Jelikož opravdu často chodím do města přes Schodovou, kde se objevily dva podniky, na něž jsem upozorňoval v posledních Prvních dojmech, podíval jsem se při cestě po delší době i do Cukrářství Kreativ, kde dle vyjádření na jejich webu výrobu “pochutin” zajišťuje velezkušený tým harcovníků. Já tu před časem zkoušel poprvé a naposled jejich čokoládovou zmrzlinu (podezřelý je již poutač venku), která byla plná ledových krystalků, vláknité textury a chemické příchuti, ale protože vím, že jistá kompetentní baristka, která bydlí pár ulic ode mě, se zde snažila pozvednout úroveň kávy – dosud měli menší plastomat – chtěl jsem se podívat, jak se zde její úsilí odrazilo. Ale bohužel. Obě páky vytažené z hlav obyčejného, ale už profesionálního kávovaru a třetí ležící na nahřívací ploše, mlýneček podle všeho malý plastový Catler/Sage/Breville. Jen ze zvědavosti jsem se zeptal, co mají za kávu a když se muž poté, co utrápeně vytáhl balík ze skříně, zeptal, zda si dám, odvětil jsem, že nikoli, že mi stačí, když vidím ty vytažené páky. Je tedy nasnadě, že jsme se neloučili s písničkou a úsměvem na rtech, ale strohým na shledanou na obou stranách. Co ale ti jistě dobří lidé čekají? Nalijí sice obrovské peníze do výrobny zákusků, ale i po zaškolení na kávu úplně kašlou.

Z těžké nostalgie jsem se po letech zastavil na espresso za baristou z 2. generace Parnasu, který mi, jak jsem nedávno zmiňoval, připravil cappuccino na úrovni 18/20 a již delší dobu působí v Da Vinci na Kozí (tamním čtvrtém a zatím nejdéle fungujícím podniku). Stále zde mají Filicori Gran Crema Delicato jako blahé paměti v podniku na Zelném trhu, barista si mě pamatoval a byl opravdu moc příjemný a v přípravě poctivý (ze zásobníkového mlýnku dal pryč starší kávu a porci jsem měl čerstvou, což jsem také ocenil při platbě 50 Kč za 39 Kč espresso). Šálek i emulze byly docela horké a tak jsem raději dvě minuty počkal než jsem se opatrně napil a i tak to bylo s teplotou na hraně.

V Coffee Trail na Lidické ví, jak na mě. Nejprve jsem dopoledne při cestě kolem zaslechl důvěrně známé hrčení při nastavování strojů (na obou Fiftybeans), pak opatrně nakoukl a... a více asi netřeba říkat. (Škoda jen, že při pokusné návštěvě na podzim jim to vůbec nechtělo téct. To ale neměli takto barevnou verzi, takže jim možná ještě dám šanci. :-))

A chuť? Totéž Filicori jsem měl naposledy tak před osmi měsíci v Mezzanine a i tam mi to přišlo jako docela uhelné, byť coby základ v cappuccinu. Tohle byla skoro definice živočišného uhlí. Ještě s opatrností vypitelné, ale pro mě v rámci italského a hodně tmavého pražení skoro na hraně (12 až 13/20 a káva je docela drahá, kolem 850 Kč/kg). Na druhou stranu musím říct, že jestliže jsem se po obědě cítil malinko těžce, tohle byla perfektní káva na slehnutí. Můj určující senzorický vjem z espressa upomínal na tření zuby o papírek, kterým Vám dentista zkouší otisk po výkonu.

Když se protnou tři příhody týkající se čištění mlýnku během dvou dní, není to jistě náhoda. Nejprve jsem večer zhlédl na YouTube sérii videí z dílny Nestlé Professional CZ, kde údajně barista SCA(!) neřekne, že po chemickém zpětném oplachu je to nutné propláchnout vodou, jeho návod na šlehání mléka je zoufale nepřesný a když čistí mlýnek, přetře štětcem oba kameny aniž by je rozšrouboval. Den nato na mě při cestě domů v Černých Polích bafla milá a nadšená holčina, která v kavárnách a gastru pracuje už nějaký ten rok a dozvěděl jsem se, že přebrala jistou kavárnu, kam dodává menší brněnská pražírna, kde jí prý slíbili, že mlýnek rozeberou a vyčistí, ale zatím se tak nestalo a nemají prý na to čas. Opatrně jsem nadhodil, aby se to tedy zkusila naučit sama nebo s pomocí někoho jiného, třeba znalé kamarádky, o níž se vyjadřovala s profesní úctou a obdivem. Další den jsme pak měli s jistým baristou kratičkou a intenzivní debatu o granulích a mlýncích a ten přišel se zajímavou myšlenkou: opravdu si i v dobrých brněnských výběrových podnicích mlýnek jednou týdně či aspoň jednou za měsíc rozeberou a všechno pěkně a poctivě vyčistí? Bylo by zajímavé toto vědět, ale vzhledem k tomu, že granule v rámci usnadnění používá i Petra Veselá, jsem tak trochu pesimista.

Lidé z gastra nepochybně vědí, že utěrka je jednou ze základních pracovních pomůcek v každodenní bitvě u kávovaru, na baru i v kuchyni. Tuto jsem zahlédl v jedné z brněnských galanterií... :-)

Teprve se zpožděním zhruba dvou měsíců jsem zaznamenal, že Rebelbean vytáhli na veřejnost svou privátní značku pro kanceláře a po pročtení popisky si nemohu než povzdechnout. Je to taková Annie Hall výběrové kávy, tj. něco jiného se píše/říká a něco jiného se myslí. Asi mě v crew nebudou mít za tohle rádi, ale kdybych vytvářel k této kávě “upřímné podtitulky”, vypadalo by to asi takto:

“Dlouhou dobu pouze podpultová záležitost pro firemní klientelu,” (Nechtěli jsme si veřejně kazit pověst velmi konzervativním a obyčejným blendem, ale když to můžou prodávat Candycane, Doubleshot nebo Coffee Source, proč ne my?) 

“Je pravda, že už jenom výběrem zrn jdeme vstříc spíš nižší kyselosti, mohutnějšímu tělu a plné sladkosti s možná silnější hořkostí než jsi u nás zvyklý, ale i tak tohle kafe podle nás málo koho urazí. Navíc obstojně funguje i na automatických kávovarech.” (V open spacech stejně stukturovanou aciditu a rozinky a ibišek a florální aspekty řeší málokdo; často tam bude nějaký superautomat na patře, v kantýně nebo ten ve společné kuchyňce, kde je stroj stejně často ve stavu “odpadní jímka” a v mléce se případná hořčinka či drobný defekt zrna snadno ztratí... a pokud třeba ještě kafe zaplatí firma, nikdo to asi moc řešit nebude, tím spíš, když to srovnají s Bellaromou z Lidlu nebo kávami z Penny či Kauflandu, co si do toho lidi občas taky sypou).

“Hlavní myšlenkou je, že v tomto blendu využíváme také tzv. 2nd Grady, druhou jakost zrn vytříděných z microlotů, které můžete najít v naší produkci. V praxi to znamená, že to jsou zrnka např. menší velikosti nebo o nižší hustotě s cuppingovým skóre kolem 80 bodů.”

(Když napíšem kolem 80 bodů, bude to pořád znít ještě dost dobře a hlavně je to docela vágní. Nikdo přece nemůže zkoumat, jestli “kolem 80 bodů” znamená 81, 82 nebo spíš 79 či 78. A sekretářka, která to často kupuje v zastoupení ředitele, určitě nemá kalibrovaný refraktometr místo jazyka).

Samozřejmě musí být uvedena klíčová slova jako “udržitelnost”, “win-win” a “dobrý záměr” a je to. Uvedený deskriptor STUDENTSKÁ PEČEŤ mě upřímně řečeno děsí. Tohle už dávno není čokoláda, ale chemický koktejl, produkt krakování ropy. A používat v souvislosti s kvalitní kávou slovní spojení druhá jakost, a to v jakémkoli kontextu, se mi nezdá jako dobrý marketingový postup.

TOP 8 květnových káv:

1) doppio (Hasbean, Nicaragua Finca Limoncillo Funky Natural Red Pacamara, The Roses Beer & Coffee); 16 – 17/20, Vojtěch Růžička  2) cappuccino/cafe latte (Parana Extra Bar); 15/20, ŽŽ, tak desetkrát     3) doppio (Hasbean, Nicaragua Finca Limoncillo Funky Natural Red Pacamara); skoro 15/20, ŽZ, čtyřikrát 4) cafe latte (Fiftybeans, Etiopie Dega Espresso, 18 g); 14 – 15/20, ŽZ, čtyřikrát   5) doppio (Fiftybeans, Etiopie Dega Espresso); skoro 14/20, ŽZ.  6) doppio (Hasbean, Costa Rica Sumava Finca Monte Llano Bonito Yellow Honey Villa Sarchi); skoro 14/20, ŽZ.   7) doppio (La Cabra, Peru, Kafe Friedrich); skoro 14/20 8) doppio (Jizba, Kolumbie, Jádro); skoro 14/20

[luxuryapartmentsprague-blog]

Šestajovická, Praha - Hloubětín 1+1 / 39 m2 / 1.patro / výtah / cihlový dům. K dlouhodobému podnájmu nabízíme prosvětlený byt v atraktivní lokalitě Praha - Hloubětín s vynikající dopravní dostupností. Byt se nabízí částečně vybavený. Kuchyňská linka disponuje velkým množstvím úložného prostoru. V kuchyni se dále nachází jídelní stůl s židlemi. Obývací část je zařízená šatní skříní, a je zde nově položený koberec. Součástí koupelny je sprchový kout, umyvadlo se zrcadlem a toaleta. Pokoje jsou samostatné. Byt má nová plastová okna. V docházkové vzdálenosti najdeme veškerou občanskou vybavenost. Nachází se zde restaurace, Penny Market, pošta, základní a mateřská škola, střední škola atd. Kousek od bytu jsou také zastávky MHD (zastávka Hloubětín, a stanice Hloubětín - metro B). Byt je volný k nastěhování ihned. Poplatky jsou včetně energií. Domácí mazlíčci jsou povoleni. Nájem: 10.600 Kč Poplatky: 3.891 Kč Kauce: 14.491 Kč Provize: 14.491 Kč Pro více informací mne neváhejte kontaktovat na tel. čísle +420 776 123 223 WhatsApp / Viber https://www.instagram.com/p/B1tvbJZi5n0/?igshid=1g8l0txm4ghma

[prahaeu]

Radnice v Praze-Čakovicích požaduje prodloužit metro C z Letňan

Vedení radnice v Praze-Čakovicích požaduje prodloužit trasu metra C z Letňan do Čakovic. Nová konečná stanice by mohla být v areálu Avie, kde firma do budoucna plánuje výstavbu. ČTK to řekl starosta Alexander Lochman (Pro Prahu). Svůj návrh už radnice uvedla v rámci jednání o změněn územního plánu pro danou lokalitu. Zda by se ale metro prodloužilo, bude záležet mimo jiné na Praze i investorovi výstavby.

Podle Lochmana přibudou v p��ípadě výstavby v této oblasti tisíce obyvatel. V areálu Avie by jich prý mělo být více než 6000, další lidé by metro využívali ze spádové oblasti, například z Vinoře, Kbel či Miškovic a rovněž by tam dojížděli Středočeši. "To už pak máte nějakých 60.000 lidí. To už je důvod, abychom jim nabídli důstojný způsob dopravy. A metro je nejrychlejší a nejkomfortnější způsob," řekl Lochman.

Radnice už podala tuto svou připomínku v rámci žádosti změny územního plánu, kterou Avia iniciovala. Zároveň by ráda, aby vlastník v rámci pozemku chystaného k zástavbě vytvořil takzvanou územní rezervu, na které by stanice případně mohla vzniknout. S developerem Čakovice prý ještě konkrétně nejednaly. "Stavba stanice by ale klidně mohl být PPP projekt, kdy je do něj zapojen soukromý investor," řekl starosta.

Podle náměstka primátorky Petra Dolínka (ČSSD) je nápad k zamyšlení. "Vždy jsme otevřeni jednání o ekologickém způsobu dopravy do rozvíjejících se lokalit," uvedl. Pokud by se Praha rozhodla návrhem Čakovic zabývat, bude muset být vypracována řada studií, mezi nimi například studie proveditelnosti nebo demografická studie.

Na trase metra C se z Ládví do Letňan jezdí od 8. května 2008. U stanice je autobusový terminál, avšak v minulosti byla často kritizována, neboť stojí mimo zástavbu. Samotná linka C měří 22,425 kilometru a je na ní 20 stanic. Dojet z Letňan na Háje trvá 36 minut. Úsek mezi stanicemi Florenc a Kačerov je nejstarší součástí pražského metra a do provozu byl uveden 9. května 1974.

[nejlevnejsi-hypoteka-blog]

Prodej, Byt 2+kk, 45m2, Jana Palacha, Mladá Boleslav

Prodej, Byt 2+kk, 45m2, Jana Palacha, Mladá Boleslav

Byt je po kompletní rekonstrukcí, nová kuchyňská linka včetně všech elektrospotřebičů které jsou v záruce: lednice s mrazákem, pračka, myčka nádobí … …pokračování článku – Prodej, Byt 2+kk, 45m2, Jana Palacha, Mladá Boleslav

[jirsen-blog]

PFNonwovens (Koupit, 12m cíl = 924 CZK) - Zlepšení hospodaření, potvrzení cílů (Komentář k výsledkům)

PFNonwovens (Koupit, 12m cíl = 924 CZK) – Zlepšení hospodaření, potvrzení cílů (Komentář k výsledkům)

Společnost PFNonwovens zveřejnila dnes ráno výsledky za Q3 19. Reportovaná čísla jsou podle našeho očekávání a management PFN potvrdil celoroční cíle. Tak jako po Q2 19 vedení očekává, že celoroční zisk EBITDA bude na spodní hranici původního rozpětí 1,3-1,45 mld. CZK. Nová výrobní linka v JAR je v komerčním provozu a na konci Q3 19 začala vyrábět i nová linka ve Znojmě.

Fakta a události: (1) PFN…

[cysnews]

Dachser Czech Republic otevřel 100. přímou linku sběrné služby

Dachser Czech Republic otevřel 100. přímou linku sběrné služby

Mezinárodní logistický provider Dachser Czech Republic rozšířil svoje portfolio přímých linek sběrné služby. Od začátku tohoto roku otevřel nová denní spojení do dalších sedmi destinací v Evropě. Stá přímá denní linka míří na belgickou pobočku společnosti Dachser v Mouscron nedaleko francouzských hranic. (more…)

[ptsbetonbela]

Pre ďalšie informácia kliknite

Garantovaná kvalita - Nová veľkokapacitná automatická linka, dlhoročné skúsenosti v profesii Betónový plot nezničí zver https://pts-beton.sk #betónové  #ploty #betónového #oplotenie #betón #dielce #výroba #montáž #ptsbeton

[autoring]

Auta, je jedno, jestli stará nebo nová, jsou prostě pořád poruchová. A porucha může přijít kdykoliv a kdekoliv, třeba i při cestě po dálnici. Právě tam jde o velmi nebezpečnou situaci, kdy můžete být nejen vy ve velkém ohrožení. Co tedy dělat, když se auto zastaví na dálnici?

Odstavný pruh je nutnost

Auto se nikdy nezastaví na místě, vždy ještě alespoň kousek ujede. Pokud tedy zaznamenáte poruchu nebo defekt, za každou cenu dojeďte do odstavného pruhu a co možná nejblíže k okraji silnice. Pokud jde opravdu jen o poruchu a nemusíte řešit zranění, okamžitě oblékněte reflexní vestu, z auta vystupte a postavte se ideálně za svodidla nebo co možná nejdál od dálnice. Mimo silnici můžete také dojít k místu, kam umístíte výstražný trojúhelník a nezapomeňte také nechat blikat výstražné blinkry. Právě v takové situaci asi nejvíce záleží na to známém „vidět a hlavně být viděn“.

Tísňová línka složek IZS nemusí být potřeba

Pokud nejde o nehodu a na místě nejsou žádní zranění, nemusíte k poruše vůbec volat policii. Jako první vám pomůže Asistenční služba ŘSD. Seženete ji na čísle 800 280 281. Doporučujeme si toto číslo uložit do telefonu nebo napsat na papírek a přiložit třeba k zelené kartě.

Jak volání na tuto linku, tak samotná služba je pro motoristy zcela zdarma. Jan Rýdl, tiskový mluvčí ŘSD k tomu řekl: „Tuto linku a asistenční službu jsme spustili už v roce 2016. Je určena všem motoristům, kteří se na silnicích a dálnicích ocitnou v nesnázích. Nejde o žádný pojízdný servis, ale pracovníci této asistenční služby jsou vybaveni jak nářadím, tak startovacími kabely či kanystry s benzinem.“

Jejich práce spočívá v první pomoci motoristovi, kterému auto z jakéhokoliv důvodu odmítá jet. Na místě nepojízdné auto řádně označí, takže se místo poruchy stává o něco bezpečnějším. Umí také poradit s případnou opravou na místě nebo vystresovaného řidiče uklidnit a poradit mu se správným postupem. Pokud je potřeba, jsou schopni zařídit odtah auta a to za ceny nižší nebo maximálně stejné, jako mají soukromé odtahovky v kraji, kde se porucha stala.

Linka funguje 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce a pokrývá téměř 900 km těchto dálnic: D0, D1, D2, D3, D5, D8, D11, D46 a část D35. Na lince vám ale pomohou a poradí, co dělat, ať stojíte kdekoliv.

.u247c0420a6cfda305975750110c664c9 { padding:0px; margin: 0; padding-top:1em!important; padding-bottom:1em!important; width:100%; display: block; font-weight:bold; background-color:inherit; border:0!important; border-left:4px solid #141414!important; box-shadow: 0 1px 2px rgba(0, 0, 0, 0.17); -moz-box-shadow: 0 1px 2px rgba(0, 0, 0, 0.17); -o-box-shadow: 0 1px 2px rgba(0, 0, 0, 0.17); -webkit-box-shadow: 0 1px 2px rgba(0, 0, 0, 0.17); text-decoration:none; } .u247c0420a6cfda305975750110c664c9:active, .u247c0420a6cfda305975750110c664c9:hover { opacity: 1; transition: opacity 250ms; webkit-transition: opacity 250ms; text-decoration:none; } .u247c0420a6cfda305975750110c664c9 { transition: background-color 250ms; webkit-transition: background-color 250ms; opacity: 0.8; transition: opacity 250ms; webkit-transition: opacity 250ms; } .u247c0420a6cfda305975750110c664c9 .ctaText { font-weight:bold; color:#C0392B; text-decoration:none; font-size: 16px; } .u247c0420a6cfda305975750110c664c9 .postTitle { color:#141414; text-decoration: underline!important; font-size: 16px; } .u247c0420a6cfda305975750110c664c9:hover .postTitle { text-decoration: underline!important; }

Přečtěte si také:  Poradíme, jak táhnout auto na laně. Hlavně ale nezapínejte výstražné blikače!

Odtah umí zařídit povinné ručení

Jednou z rad, které se při zcela nepojízdném autě od asistenční služby ŘSD dozvíte, je využít zelenou kartu. Pokud máte havarijní pojištění, jistě víte, že v rámci něj máte nárok i na odtah. Víte ale, že stejný nárok máte i ve chvíli, kdy máte zaplacené jen povinné ručení? Nemusí to být tak daleko, jako v případě havarijního pojištění, ale dostane vás to alespoň z dálnice pryč.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Abyste si byli jisti, kam vás zdarma pojišťovna odtáhne, stačí zavolat na její informační linku, jejíž číslo najdete na zelené kartě. Před časem jsem sama tuto službu využila a odtah byl u mě do několika desítek minut a pracovník linky pak znovu volal a ujišťoval se, že vše proběhlo v pořádku. Jednoduché a velmi efektivní.

BESIP spouští kampaň k bezpečnosti pracovníků při opravách silnic a dálnic

Odtah z dálnice je bohužel nepovinný

Jan Rýdl nám vysvětlil, že zákon nijak motoristovi neurčuje to, kdy má nepojízdné auto z dálnice odstranit. Pokud je „uklizené“ v odstavném pruhu a nepřekáží tedy provozu, je to jen na majiteli. Pokud by ale jakkoliv provozu překáželo, odtah může nařídit policie. Ta jej buď provede ve spolupráci s majitelem, nebo jej odtáhne na své parkoviště a následně majiteli pošle účet.

Příspěvek Máte poruchu na dálnici? Policii volat nemusíte, pomůže bezplatná linka ŘSD pochází z auto-mania.cz

[riadenie]

Riadenie managermi

Tomuto príspevku by som dal asi aj názov "O tom, ako vzniká nová otrokárska spoločnosť". Je to skôr úvaha. Mal som pred včerom rozhovor s pánom ktorý viac ako 10 rokov vyvíja programy pre riadenie turbín pre nemeckú spoločnosť. Bol to velmi zaujímavý rozhovor. Zdá sa, že aplikácia kybernetiky na vlastnú činnosť asi skutočne je niečo, čo predomnou ešte nikto neurobil (ak áno, výsledky niesú verejné). Prekvapuje ma trocha, že aj keď odborník na riadenie pozrie na schému, aká vyplynula po rokoch bádania a skúšania, ona síce technicky dáva zmysel, ale vzhladom k tomu, že sa s takým problémom pred tým nikdy nestretol, musel som mu objasniť, s čím sa v obvode operuje. Ale potom vedel aj sám na základe schémy a jeho ostatných znalostí dovodiť, čo sa ZHRUBA v takom riadenom obvode deje, to je dôkazom, že znalosti sú univerzálne. Takže bude stačiť ozrejmiť len veličiny, s ktorými sa operuje a možno to bude prvý človek schopný plne využívať všetky znalosti, aké mu dám k dispozícii. Povedal, že moja práca má zmysel hlavne pre ľudí pracujúcich vo vysokom pracovnom nasadení, v stresoch. Asi naozaj držím v rukách know how, ktoré zatiaľ nemá obdoby (viac sa obávam, že systém riadenia je známy, ale dostupný len elitným rodinám)..

Ale pozorujem ešte jednu zvláštnosť. Čoraz viac u mňa narastá presvedčenie, že teórii riadenia zvanej obecne americký "management" niektoré veci alebo procesy chýbajú pre to, aby sa taký systém akože "riadenia" dal nazývať riadenie (z pohladu kyberetiky). Ak sa na ten tzv. management a prácu managera pozrie človek z pozície teórie kybernetiky, niektoré veci tam až bijú do očí. Napríklad ako je zabezpečovaná spätná väzba. Stále a stále narážam na to, že manager nevie, čo to je v plnom rozsahu spätná väzba, vlastne vôbec nerozumie, aké prvky riadeného obvodu vôbec existujú. On síce pozná pojem “feedback”, ale netuší, čo v skutočnosti celý tento proces by mal obnášať.

Mnohí manageri majú síce ohromný pocit, ako tomu všetkému šéfujú, ale oni v skutočnosti robia (z pohladu kybernetiky) len akýsi výkonný prvok, konkrétne sú v riadenom obvode "len" akčným členom, ktorý reaguje predpísaným spôsobom podľa nejakého "managerského systému riadenia". Toto je ale stav, v ktorom je v podstate riadenie typu "programové ovládanie" prezentované navonok ako riadenie typu regulácia. Toto je hrubý omyl, ľudia sú oklamaní, že niečo riadia. Manager je v takom prípade prvok, ktorý dostane pokiny, tie si splní, a tým pre neho práca hasne. (v reálnej situácii by to nebol problém, ak existuje človek, ktorý presne vie, čo robí, vie managera nasmerovať úlohami, lenže na takého človeka v reáli asi "niesú peniaze" a ak sa aj nájde, firmy ho okamžite tlačia hore aby slúžil pre ich záujmy) Z pohladu riadenia sa manager svojou činnosťou pasuje do pozície akčného aj rozhodovacieho prvku a preberá zodpovednosť, ktorá mu neprináleží. Ono je to dobre vidieť aj vtedy, keď manager nechápe, ako nejakú zmeranú hodnotu/veličinu transformovať na dáta, ktoré majú v riadenom obvode spadajúcom do réžie managera, zmysel. (pozn. bavíme sa o riadení informácií, o informačnom riadení, nie o riadení činnosti, ale akoby o systematizovaní prebiehajúcich dejov a systematizovaní odozvy v prípade poruchy vstupujúcej do obvodu riadenia).

Ako pekný príklad takého stavu - dávame do pomeru čas, počas ktorého operátor pracuje a čas, počas ktorého je linka k dispozícii, to je z pohladu kybernetiky zhovadilosť na n-tú. (je to akási obdoba účinnosti operátora, ale operátor je výsledný súbor procesov, a nie technický stroj, ktorý má vypínač a schopnosť konštantne transformovať jednu energiu na inú.) Vypočítaný čas je čas, ktorý nám povie asi len to, že linka v nejakých percentách nebola plne využítá. Je to číslo, ktoré sa síce sleduje, ale ako dokáže REÁLNE toto číslo využiť manager vzhladom na všetky ostatné dáta? (to slovo vzhladom je dôležité). A taktiež, sledovať toto číslo má zmysel len v určitom intervale, to znamená, že ak sa náhodou vyskitne nejaká porucha/chyba alebo zaseknutie stroja, do obvodu vstupujú iné veličiny ktoré skreslujú hodnot. Takýchto "jablkohruškových" veličín je v našej firme viac. Manageri len kývnu pleciami - tak to musí byť, však zaplatený čas má, tak sa to tak bude robiť. Tipujem, že toto je po čase problém asi každého korporátu, keď chýbajú riadiaci pracovníci (tí čo naozaj rozumejú riadeniu), a celý ten systém sa vlastne len podriaďuje nejakým stanoveným korporátnym pravidlám na daných funkciách. Takýto prístup v práci vo mne vyvoláva pocit, že toto sa podobá viac na otrokársku spoločnosť, ako na spoločnosť, ktorá sa chce rozvíjať. Pracovníci majú vykonávať príkazy, “poslúchať pracovné inštrukcie”, jediný rozdiel je v tom, že niesme uviazaní na reťaz a nebijú nás za neposlušnosť. My vykonáme dobrovolne tieto príkazy. Ale prikazujú nám tak, aby sme sa nerozvíjali a nemali možnosť sa rozvíjať, bránia nám v pokroku, robíme len to, čo tzv. "môžeme slobodne robiť".

[luxuryapartmentsprague-blog]

Medinská, Praha - Klánovice 3+kk/ 63 m2/ 2.patro/2x balkon /komora/ cihlový dům. K dlouhodobému podnájmu nabízíme moderní plně vybavený byt. Kuchyňská linka je vybavena lednicí, mikrovlnnou troubou, sporákem, myčkou a sklokeramickou deskou s digestoří. Obývací pokoj je zařízený moderní pohovkou, komodou a jídelním stolem s židlemi. Z pokoje se vchází na balkón. Hlavní ložnice je zařízena postelí. V druhé ložnici se nachází pohovka, kancelářský stůl a židle. Z pokoje se vchází na balkón. Nová koupelna disponuje vanou, umyvadlem se zrcadlem a toaletou. K bytu patří prostorná šatna s úložným prostorem.  V příjemném okolí domu se nachází veškerá občanská vybavenost - restaurace, dětské hřiště, SŠ, pošta, přírodní park Klánovice, zastávky MHD (autobusové nádraží Smržovská), dobrá dostupnost do centra Prahy (vlakem cca 20 minut do centra Prahy). Byt je volný k nastěhování ihned. Majitel preferuje zájemce bez domácích mazlíčků. Poplatky jsou včetně energií. Je možné pronajmout garáž za 1 200 Kč. Nájem: 18.000,- Kč Poplatky: 4.828,- Kč Kauce: 22.828,- Kč Provize: 22.828,- Kč Pro více informací mne neváhejte kontaktovat na tel.: +420 776 123 223 WhatsApp / Viber (v místě Praha-Klánovice) https://www.instagram.com/p/B09pr4xg5on/?igshid=1o65ia2q6t5or

[sincerelysunglasses-blog]

@douglasslovakia is not in the sunglasses business but definitely worth the SHOUTOUT • 🌈 Farby sú nová čierna! Slávnostné i každodenné líčenie môžete ľahko ozvláštniť napríklad ružovými a aqua nuansami. • Modrá linka na oči sa vracia rovno z osemdesiatych rokov a je z nej opäť veľký hit. Ružové odtiene rúžu potom prežiari každý letný look! • Curated by @thehauteliste • #douglascollection #makeup #shades #summerromancelookbook #ootdfash #sunglassesfashion #fashionnova #makeupaddict #makeuptutorial #makeupartist #makeuptransformation #fashionable https://www.instagram.com/p/BoFFnJaFTAH/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=1pfbr239fgli0

[zlutyzakaznik]

Měsíční souhrn: srpen 2018

(21. 9. 2018) Ve druhém prázdninovém měsíci byl tak trochu na dovolené i blog. Přesto se toho ale událo poměrně dost: po půl roce jsem si dopřál autentické italské nádražácké espresso, provedl důkladnější průzkum výběrových kaváren ve městech, která stojí ve stínu Brna a Prahy a po delší době navštívil několik dříve oblíbených podniků.

Koncem měsíce jsem si udělal dlouho plánovaný pracovní výlet do Rudné u Prahy, kde mají jeden zajímavý obchůdek se zajímavými stroji, a po cestě zpět jsem doplnil zásoby pro moka konvičku a zrelaxoval u sklenky piva v Beer Geek Baru. Dopolední i odpolední borůvkové doppio z Candycane coffee v One sip coffee (obojí na úrovni 16 – 17/20, levý sáček) bude určitě v mé pomalu skládané TOP 20 za rok 2018.

Po letech jsem konečně přišel na to, jak překonat úmornou cestu vlakem či autobusem do západního cípu Čech – letecky, přes Milán a Norimberk, a když už jsem byl v hlavním městě Lombardie, neodepřel jsem si pochopitelně i nějakou tu kávu a zmrzlinu. Milán se za 10 let, co jej průběžně navštěvuji, výrazně proměnil, a to nejen díky Expu 2015. Postupně přibylo pár zajímavých mrakodrapů, hodně veganských obchodů, nová linka metra a pro fanouška kolejové dopravy je toto město, podobně jako Londýn nebo Paříž, potěšením z hlediska logistiky i nádražní architektury. 

Jedním z největších přínosů poslední návštěvy je zjištění, že Lombardie nabízí návštěvníkům (od 1. února 2015) fantasticky výhodnou týdenní jízdenku Io viaggio (za 43.50 EUR od 1. 9. 2018), která platí na všechny (příměstské) vlaky kategorií Regionale a Regionale Veloce, autobusy, tramvaje, metro v Miláně a Brescii, vybrané lanovky (např. i ty v Comu a Bergamu) a lodě na jezeru Iseo. Zvlášť příjemná je skutečnost, že jízdenka má určité regionální přesahy a tak je v ní zahrnuta i okouzlující Verona ve Venetu, “sýrová, šunková a operní” Parma (Emilia-Romagna), největší rýžové plantáže v Evropě (Vercelli, Piemonte) nebo Lugano v italsky hovořícím kantonu Ticino ve Švýcarsku. Bude-li to jen trochu možné, využiji tuto nabídku již následující březen a nezbývá než doufat, že znovuotevřená linka Ryanairu z Brna do Bergama (zatím funguje v zimním letovém období od konce října do konce března) nezkrachuje stejně jako před 6 lety. 

Svou výhodnou jízdenku má sedmý rok Česká republika a já ji letoš využil pošesté. Vedle cesty z Chebu do Opavy jsem se vrátil do několika dalších měst, která mám rád, nebo která vykazují slibný kávový růst a o zážitky rozhodně nebyla nouze.

Nedostatkem letos v srpnu netrpěla ani brněnská gastronomická scéna a tyto prázdniny byly rekordní co do počtu nově otevřených kaváren, bister a dalších zařízení. Zda ale všechna z nich uspějí není pochopitelně vůbec jisté. K opakovanému úspěchu má našlápnuto Bistro Paragaraf, které se počátkem července přestěhovalo do nových prostor v NC Královo Pole a já si konečně udělal čas se tam zastavit. Výsledkem však bylo obrovské zklamání. Zatímco v původní lokalitě vedle Alberta ve Štefánikově čtvrti jsem často dostal jednu ze dvou nejlepších brněnských verzí trhaného vepřového (ano, ta druhá je na Zelném trhu), tady to byl pořádný sešup v přípravě, výmluvy slečny za okénkem i netečnost majitele. Detailně jsem tuto smutnou zkušenost popsal v rámci diskuse na FB podniku u tohoto statutu.

Po delší době jsem nakoukl do dříve velmi oblíbeného Kafe Friedrich, kde v srpnu přešli po dvou měsících z Brazílie od londýnských Ozone Coffee Roasters na další dvouměsíční cyklus s La Cabrou z dánského Aarhusu, konkrétně tuhle věc, ale že by mě to nějak zvlášt zaujalo, nemohu říci – káva opět chuťově tlumená, konzervativní a ani ta acidita nic moc (13/20). 

[epiderma-blog]

Z Prahy začne létat nová pravidelná linka na Kypr do Larnaky

Z Prahy začne létat nová pravidelná linka na Kypr do Larnaky

Slavnostním příletem Airbusu A319 otevřou aerolinky Cyprus Airways novou pravidelnou linku z kyperské Larnaky do Prahy. Spoje budou létat v obou směrech každý pátek.