#ne. seriózně. KDE SE TO OBJEVÍ??????

[ferrisgayerthanyou]

Ok. So we all know the Soulmate AU's where you write on your skin and it show on their body, same place where you write... If a person with a penis writes on their penis and their soulmate doesn't have one. Where does it appear?

[myvalzpival]

Viděl jsem Cats (2019) a snažím se zapomenout

Blunt na ČSFD:

„Při zvolení Klause prezidentem jsem si říkal, že jedno funkční období to člověk nějak přežije. Při zvolení Klause prezidentem do druhého období jsem si říkal, že horší to být nemůže, aby pak po něm nastoupil Zeman. Chci tím dát najevo, že mě život přivykl na "velký špatný", ale nic, zdaleka nic mě nepřipravilo na CATS (2019).“

A líp bych to asi ani nedokázal popsat. Helejte. Když za mnou přijela @zraloci-cpr na prázdniny, ani zdaleka jsem nečekal, že se z tohoto týdne stane týden takto traumatický. O to víc mě sere, že jsem sledování Koček navrhl já sám. Ale znáte to. Vidíte ty recenze, vidíte trailer, vidíte pár videí, ve kterých to lidi trhaj, a řeknete si: To přece nemůže bejt tak špatný! Kouknem na to a zasmějem se! Třeba to bude tak špatný, až to bude vtipný! Po patnácti minutách mi došlo, do čeho jsem se vlastně uvrtal, a vyprchaly ze mě veškeré zbytky dobré nálady, které jsem si šetřil celý rok na lepší chvíle.

Kočky s prsama? O těch jsme věděli. Je to divný, je to hnusný, celkově anatomie obzvlášť kočičích slečen a paní je v celém filmu velice pochybná (a nemyslím tím jen boobies, jejich proporce jsou prostě… nesprávné). Srst i na místech, kde by být neměla? O té jsme taky věděli. Velké uf, ale co naděláme. Jenže víte, co mě nakonec z celého toho vizuálu dostalo nejvíc? O B O Č Í. Proč maj. Ty kočky. Obočí. Na nikom to není tak strašně do očí bijící jako na Viktorii, jejíž obličej celou dobu filmu poletuje po celé její hlavě, a to zasrané OBOČÍ mě ruší víc, než nesprávně hýbající se uši nebo ocasy, které podle všeho žijí svým vlastním životem. Snad nedostanou vlastní sequel. Další věc jsou pohyby samotné. Neříkejte mi, že v dnešní době, kdy je CGI na takové úrovni, ve filmu, do kterého bylo nalito 95 milionů dolarů, nejdou těla naanimovat líp. Chápu, že to má bejt fever dream, ale v tom filmu evidentně nefunguje gravitace a nikdo z cgi artists nikdy neviděl člověka skákat a dopadnout. Natož tancovat. FAKT chápu, že to má bejt fever dream. Ale to je originál taky!!!! A ti lidi normálně tancujou!!!! A je to působivý!!!! Protože v tom vidíš sílu a talent a roky dřiny!!!! Protože vidíš, že to není jednoduchý!!!! A pak přijdou Kočky 2019 a řeknou… víš co? ne B^) tady máš tubu lepidla a trochu kočičí srsti, plácni to tajdle na borku, a když už bude tancovat, tak jí to celý dosereme, hej? B^) Beru zpátky. Kdyby jejich srst udělali tubou lepidla a pytlem chlupů, bylo by to stokrát lepší. Do prdele podívejte se na originální kostýmy z West Endu. Jsou naprosto bombastický! Kdybych byl párty člověk, divadelní kočky jsou přesně ta banda stvoření, se kterejma bych chtěl prošoupat kecky. Vypadají jako takový ty děcka na střední, o kterých celou dobu svého studia nevíš, protože se šprtaj na testíky a ve volných chvílích trénujou na klarinet, aby uspokojili touhu svých rodičů po dokonalém a talentovaném dítěti, ale jakmile se objeví pozvánky na gympláckej ples, banda těchhle geeků vyleze ze svých děr, sejde se přesně v 9 uprostřed parketu, holky odhodí boty, kluci si kravaty omotaj kolem hlav a rozjedou takovou párty, že ani panu zástupci nezbyde nic jiného, než nahodit na obličej kočičí war paint, přidat se k nim a konečně poznat, že tihle neúměrně talentovaní jedničkáři maj i vlastní osobnosti. Na druhou stranu filmové kočky? Populární děti, který během plesu sedí u svého stolu a odmítají se s ostatníma bavit, protože ředitelka pod hrozbou podmínečného vyloučení a dvou týdnů poškoláctví nedovolila Jasonovi Derulovi ukázat všem přítomným svůj CGI dick. Původní kočky mají šmrnc, mají elán, čiší z nich energie. Ty filmové jsou mrtvá váha rozpohybovaná počítačem. Jejich obličeje to nezachrání, ba naopak, ještě to zhoršují.

Po patnácti minutách jsem nevěděl, co se děje, protože se to nedalo ani poslouchat, ani se na to nedalo koukat. Kdykoliv jsem se zadíval na obrazovku, vyděsilo mě, co vidím. A písničky byly bez rytmu a o hovně. Jasně, mohli byste říct, že to ale není vina koček filmových, ale muzikálu jako takového. A BYLI BYSTE VEDLE!!!! Když sedíte v divadle a sledujete scénu, vždycky se najde něco, z čeho nemůžete odtrhnout oči. I kdyby vás zrovna nezaujala daná písnička nebo se vám nelíbil protagonistův hlas, najdete si na pódiu toho jednoho tanečníka/jednu tanečnici, ze které nespustíte oči. Kočky jsou živelné a energické a jsem si jistý, že naživo musí naprosto okouzlit minimálně choreografií. Jenže to ve filmu nejde. Neustálé prostřihy, neustálé přiblížené záběry. Jde o film bez příběhu, jde jen o taneční čísla. A já opravdu nepotřebuju během toho, co všechny kočky synchronně tančí, sledovat velmi, VELMI zblízka, jak se Judi Dench kouká střešním oknem na měsíc. Proč? Já chci kurňa vidět, jak všecky kočky tančí!!!!! I když se jejich těla zrovna v týhle verzi hejbou jako worm on a string!!!

Co se teda týče těch hudebních čísel, když už jsme se shodli na tom, že nic jiného v tomhle filmu nenajdeme, většina z nich mě teda úplně nenadchla. Většinu filmu jsem doufal, že už nikdy v životě neuvidím Rebel Wilson (heleďte. Podle mě je skvělá herečka, ale vybírá si děsně napsaný role. No blame on her, ale holka neumí zpívat ani tančit a co jinýho chceš v muzikálu dělat? Comic relief? Takovejhle? Ne, díky, raději knihu. Jakože, srsly, WHY SO MANY CROTCH-JOKES!!!!), nehledě na to, že ty M Y Š I v jejím čísle byly ještě děsivější než veškeré kočičstvo světa, Jamese Cordena nesnáším i jako člověka, natož jako obézní humanoidní kočkovitou šelmu, Jason Derulo zpíval jako kluk co se omylem dostal na casting středoškolské muzikálové produkce a snaží se to důkladně zakrýt svým šarmem, který je veškerý žádný. Na druhou stranu, Judi Dench a Ian McKellen ze svých rolí vyždímali všechno, co se z nich jen vyždímat dalo. Jsou to herci ze staré školy, takovéhle polo-zpívané-polo-mluvené role zvládají a já se jen z celého srdce modlím, aby zrovna TOHLE nebyl pro oba jejich poslední film. Takový odchod si nikdo nezaslouží. Jennifer Hudson jako Grizabella byla jediná relatable postava v celém filmu a její výkon? *insert cheff’s kiss* ANO. To samé by se dalo říct o Taylor Swift – svým výkonem v celém filmu naprosto vyčnívá, i když je tam kolik, necelých 5 minut? Zkrátka a dobře jsem čekal, že pěvecké výkony budou lepší, když jde o MUZIKÁL ZA 95 MILIONŮ DOLARŮ. Jedno z mála opravdu energických a enjoyable čísel byl výstup Mungojerrieho a Rumpleteazer. Jenže Mungojerrie neumí zpívat. Here we go again. Moc moc moc příjemné překvapení (ale tohle je jen moje osobní věcička takže se připravte na nerd-out), byl Stephen McRae, o kterém jsem nevěděl, že tam je, ale ke svému potěšení jsem ho poznal ve chvíli, kdy začal stepovat. He’s my bae. No one else woulde ever wear those pants. Jeho číslo mělo KONEČNĚ tu energii, kterou jsem čekal od celého filmu a na čtyři minuty a čtyřicet osm vteřin jsem byl na světě neskonale šťastný. Disco? Ve vlaku? Ano prosím? Per mi to do žíly? Stephen nezpívá špatně, rozhodně ne na člověka, který zpíval poprvé a nikdy v životě nezpíval a netancoval zároveň. Ale dobrý to není. Má štěstí, že má tak pěknej zadek a dohání to tancem. Nicméně je na něm poznat, že je z divadelního prostředí a umí to holt prodat. Also, ještě jednou, THOSE PANTS. O to víc mě sere, že zrovna během jeho čísla naprosto žádný obličej nedrží na své hlavě. Poor Skimbleshanks.

A když už jsme u těch jmen, mrzí mě, že nevím, kdo to přeložil. Vím, že původně libretto přeložil Prostějovský (kdo jinej, it sucks), ale schválně jsem si pár písniček z české produkce poslechl, abych to porovnal (prosím, nedělejte to, fakt nechcete slyšet Memories od Blanarovičové.), a naše české titulky se neshodovaly. Podle mě byly o mnoho lepší. I když furt stály za hovno, co se týče jmen. Čičindy (jakože Jellicle cats) zní jako gang vagín. Z ostatních jmen si pamatuju jen Mouriartiho. Zbytek jsem vytěsnil, děkuju, mozku.

Když se to vezme kolem a kolem, nevím, co si z Cats (2019) vzít. Kromě doživotního traumatu. Nevím, co se mi film snažil říct. Jasně, ne každej film musí bejt hlubokej a pojednávat o životě brouka a vzniku a fungování vesmíru, ALE. Kočky se v jednu chvíli snažej vypadat seriózně a hluboce, v druhou chvíli si Rebel Willson sahá do rozkroku a Corben někoho dalšího do rozkroku udeří. A já tu ránu cejtim. Protože přesně tak se cejtim po zhlédnutí celé téhle produkce. Opravdu, opravdu jsem čekal, že to bude tak špatné, až to bude vtipné, že to bude blbůstka, na kterou se po letech budem koukat pro zasmání, ale ono je to prostě jen opravdu hodně moc převelice špatný. A, ještě jednou bych rád dodal, že TO CELÝ STÁLO 95 MILIONŮ DOLARŮ!!!! NĚKDO! TOHLE! CELÝ! ZAPLATIL!!! NĚKOMU ŘEKLI!!! ŽE NARVOU OBLIČEJ!!! JUDI DENCH!!! NA CGI TĚLO KOČKY!!! A TEN NĚKDO!!! ŘEKL ano!!!!!

Abych to tedy tak nějak shrnul: byl bych na světě nejšťastnější, kdyby z filmu Cats (2019) vymazali všechny kočky a já mohl v klidu jen poslouchat hudbu originální produkce a koukat na ta filmová pozadí. To bylo tak všechno, co se mi na tom líbilo. A žádný množství dětskýho šampaňskýho, nebo hřejivý pocit toho, že právě sdílím pěknou chvilku s drahou osobou, můj názor nezmění. Taky bych rád poděkoval všem bohům, kteří dohlédli na to, aby se ten večer moje máma nevrátila domů a zůstala na kafi s ženskejma, protože by ji to nejspíš zabilo. Jestli si někdy pořídím kočku, do konce života se budu bát, že když se omylem v noci probudím a půjdu na hajzl, koutkem oka postřehnu, že se má kočka každou noc mění na TOHLE.

Na závěr bych rád dodal, aby si to @kocourmokroocko nebrali osobně, ty jseš furt moje kocóří bebe. 

[zlutyzakaznik]

První dojmy 5: Seriózně prosím!

(20. 1. 2018) První dojmy jsou první dojmy a provozovatelé gastronomických zařízení na to stále až příliš často zapomínají a já zas a znova kroutil hlavou nad šlendriánem v servisu a prezentaci nabízených produktů. Dnes se podíváme na Café Bonifáco, Duhový ráj, Riverside Coffee, Fara Kafara, Sušenkárna Momenta, Café & Bistro Bílá Vrána, Fox Caffé, Stereo - Vinyl Culture Shop (Singl Café), Bistro Mája, Pod obrazy, Matějovo pekařství, Jean Paul’s Bistro, Cupcakekárnu na Zelňáku, U žíznivýho pupíku a Burger Store.

Café Bonifáco otevřelo 1. května 2017 prakticky přes ulici od Mendelovy univerzity v Brně a navzdory opakované nepřímé propagaci na oficiálním FB profilu univerzity i inzerování na jízdenkovém automatu tramvajové zastávky Lesnická (ve směru do města) jsem tu při několikerém průchodu ulicí Trávníky neviděl nijak narváno. Nedlouho po otevření jsem zde zkusil od Robina Blaschkeho, nyní „létajícího baristy“ (termín majitelky; srov. s létajícími pivovary a létajícími profesory) a odborníka na “barovou etiku“ (spojení, které poněkud překvapí, vzpomenu-li na jeho velmi odměřené chování - a to je řečeno mírně - nejen vůči zákazníkům v Parnasu), který podnik kávově rozjížděl, dvě espressa. Fiftybeans z výběrového mlýnku ušlo (12 – 13/20), ale Montecelio, které jsem dostal na ochutnání, bylo opět nezajímavé (10/20). Časy Parnasu v letech 2010 – 2012 jsou evidentně dávno pryč, třebaže si myslím, že, stejně jako v již zavřeném firemním Lucaffe na Štefánikove, to bude hlavně nezajímavou surovinou a skutečností, že barista není celou směnu držen pouze za kávovarem a nedělá stovky káv v řadě.

V pátek 5. 1. 2018 jsem se odhodlal opět zkusit zdejší Fiftybeans, ale výběrový mlýnek byl porouchaný, na výběr nebyl ani jeden domácí dezert (všechno bylo rozmrazeno a slova majitelky o tom, že dlouho byla proti tomuto typu dezertů a že je berou i luxusní hotely, mne spolehlivě zahnala na ústup, stejně jako místní psí maskot Bonifác, který zaštěkal jednou – slovy majitelky na pozdrav – pak podruhé, když zřejmě vycítil kritika, a potřetí už jsem z jeho „slov“ cítil hrozbu. :-). Chápu, že první nebo druhý den po Novém roce „dívky, které v Brně pečou“ mají ještě volno, ale už šlo o čtvrtý pracovní den v lednu a před víkendem… že podle všeho nejde o podnik pro mne, dokazuje také nabídka doplňkového sortimentu: psí motýlky, diáře Papelote, tužky KOH-I-NOOR nebo směs surových minerálních kamenů, které zlepšují kvalitu a chuť pitné vody (ve čtyřech variantách - kameny povzbuzující, kameny pro pitný režim, zklidňující směs či směs rozvíjející mysl). Možná jsem si měl jedno čtvrtkilové balení zklidňující kamenné směsi (za 250 Kč) pořídit, neboť se prý šutříky neopotřebují a jsou tak napořád (typicky se “louhují” v 1 litru vody). :-)

Ale třeba se blýská na časy: v posledních dnech zřejmě došlo k avizované změně kávy a zaregistroval jsem zde Rusty Nails a Guatemalu od Gill’s.

Kolem Duhového ráje, dětského koutku a kavárny nedaleko zastávky Lesná-nádraží, jsem dlouho chodil v domnění, že se jedná o hezkou barevnou mateřskou školku. Před pár dny jsem nakoukl dovnitř a třebaže se na nástěnce podnik chlubí velmi dobrými zákusky i kávou, Covim z plastomatu i kupovaný medovník a brownies jsem nechal bez povšimnutí, i když mě milá slečna za barem přesvědčovala, že obojí jí chutná. Tak třeba něco ona či některá z maminek upečou. Zatím jsem si aspoň odškrtl další dětskou kavárnu, kam bych v její současné podobě s budoucí manželkou a našimi poklady nemohl zavítat.

Duhový ráj vypadá z dáli opravdu barevně a vesele

Aspoň nástěnky jsou bez kompromisů

V sobotu 6. 1. 2018 jsem se odpoledne vydal na speciální výlet do Obřan s nadějí, že prozkoumám dvojici dlouhodobě opomíjených kaváren, které se pro mne rázem staly zajímavou volbou díky přesměrování autobusové linky 57 z Lesné (od domu prakticky přímá cesta do kavárny). Riverside Coffee už mělo před časem zavřeno, když jejich Facebook avizoval provoz. A bohužel i tentokrát bylo café nefunkční a na FB nebyla jediná informace, která by na to upozornila. Žádnou ceduli s otvíračkou natož omluvu jsem nenašel ani na kavárně samotné, zato nechyběla nabídka cvičení pro miminka a děti od 1. roku. Ptám se proč? Je takový problém dát vědět, že máme zavřeno? Potřetí už to zkoušet nebudu.

Máme zavřeno, ale nedali jsme Vám vědět...

... tak si jděte raději zacvičit

Komunitní prostor a kulturní fara – Kafara o kus dál měl mít dle FB otevřeno od 15.00 hod. V 15.06 jsem došel k zamčeným dveřím a nakoukl na okénko, jestli je otevřeno. Zaklepal jsem a skutečně měl podnik od tří odpoledne fungovat. Problém byl v tom, že není nahřátý kávovar a mladý chlapec sdělil, že to bude až za půl hodiny. Příprava nefunguje a personál chodí do kavárny až přesně na čas otvíračky? Děkuji ale opět ne. Jel jsem jen z Lesné, ale kdyby někdo vážil cestu až z Líšně nebo Bystrce, určitě byl měl radost ještě větší.

Sušenkárna Momenta je ukryta v uličce vedle Retra Consistorium na místě tři měsíce fungující třípatrové kavárny Divná paní. Pár dní po otevření jsem nakoukl dovnitř, pozdravili jsme se s blond obsluhou (Táňa Kmenta) a proběhla následující dialogová výměna:

„Dobrý den, budete si přát nebo se jen podíváte?“ „Dobrý den, jen se podívám, děkuji, teď jsem měl pivo“ „Máme…“ „Ano, patříte pod Momentu, viděl jsem i Vaši zástěru“ „Prý máme suché cappuccino“ „Hm, a nic moc obsluhu“ „Byli jsme první a druzí“ „Anketa TIC pro mě nic neznamená“ „Pro nás zase Vaše názory“ „Hm, ano, na shledanou“

Škoda, že si majitelka Momenty, nového podniku a kadeřnictví neudržela kontrolu nad emocemi. Můj nedobrý dojem z prvního uvedeného podniku tím rozhodně nespraví. Nakoukl jsem zde zkusmo v dalších týdnech ještě dvakrát a jak slečna, tak mladý muž byli vstřícní a profesionálně jednající lidé.

Umělohmotný vánoční věnec z IKEA s nesejmutým čárovým kódem otočeným do ulice v Sušenkárně Momenta

Pokud hovoříme o neprofesionalitě, příslovečný zářez na pažbě si může nárokovat předloni v září otevřené Café & Bistro Bílá Vrána v Komíně. Uplynulou sobotu jsem se tam zajel podívat, protože jsem dosud neměl příležitost ochutnat žádný z dezertů od Dolce Passione a kavárna s jejich nabídkou naproti Tescu v Avion Shopping Park zanikla před delším časem velmi rychle.

Samotný jablečný koláč tohoto cukráře byl velmi přeslazený, vrstvy slepeny jedna do druhé, základ obtížně ukrojitelný, a to do té míry, že jsem měl obavy, aby kousek korpusu pod tlakem hrany vidličky nevystřelil do prostor bistra (11/20). K moučníku jsem zkusil výběrovou variantu espressa, takto Ugandu z Bwindi Coffee ze Střelic u Brna, obce, z níž se nedávno přestěhovalo do tržnice na Zelném trhu Coucou (nyní jako Coucou Pastrami & Sandwiches) a kde přebývá jedna z tuzemských rockových legend. :-)

Boční strana dezertu ukazuje velmi slabý texturální kontrast, viz text výše

Na můj dotaz na původ kávy (pražírna, značka) slečna nervózně odvětila, že neví, že se omlouvá, že je „trochu mimo“ a že se zeptá. Chápavě přikyvuji a snažím se ji uklidnit. Po získání informace na baru odvětila, že Uganda „je 100% arabica, ta kyselejší“. S úsměvem znovu poděkuji  a vysvětluji, že to je fajn, že něco takového jsem tušil, ale že by mne opravdu zajímala značka, pražírna nebo od toho tu kávu koupili. Za barem jsem pak zahlédl kalendář s opicemi a na něm uvedeno Bwindi Orphans, což mi vysvětlilo název pražírny, kdy jsem ani nadvakrát nerozuměl něčemu jako „uindi“. 

Úmysl pomáhat ugandským dětem je nepochybně úžasný, ale káva samotná nebyla nic výjimečného (tmavěji pražená nekonfliktní arabica, která spoustě lidí dokáže, že i ta arabica nemusí být nutně kyselá – 12/20), navíc se mi vůbec nelíbí odvážné tvrzení na webu pražírny. (Proč je naše káva nejlepší.) Při placení se na účtence objeví pětikorunový příplatek oproti standardní ceně 39 Kč. Ptám se na důvod a prý je to v lístku. Zaplatím tedy a stejně mi to nedá a důkladně prostuduji menu. Nic, a na velké tabuli nad barem také ani zmínka. Bez rozpaků tedy poprosím o vrácení 5 Kč – z principu a ještě mi dodá, když slečna kontroluje lístek, informaci o příplatku tam nenajde, ale prý „to tak prostě je“.

Tragikomedie pokračovala u vitríny s dezerty. Když jsem se zeptal na to, co z moučníků upekli na místě (otevřenými dveřmi za barem jsem dohlédl do přípravny, kde byl nablýskaný žlutý robot), neboť venku před vchodem je uvedeno, že dezerty jsou domácí, řekla, že třeba quiche a… to je vše. Jablečný koláč, který jsem si dal, byl nejprve přiřknut Maryně, načež jsem upozornil, že na FB je ve 22 hodin starém statusu uvedeno, že je to Dolce Passione. K mání též makronky od Republiky a čokodortíky s mořskou solí od Kokina. Hm.

Podle všeho majitelka s notebookem na baru nechala slečnu tak trochu vykoupat. Být šéfem bistra/kavárny, dávno intervenuji a pomůžu. Rychlá neverbální komunikace mezi členkami personálu proběhla a nikdo se se mnou při odchodu neloučil. A ani já necítím touhu se sem vracet.

Fox Caffé umístěné v sídlištním nákupním centru OC Perla na nám. Svornosti v Žabovřeskách jsem tak před rokem zaznamenal při víkendové procházce, zejména z toho důvodu, že se v provozovně prezentovali zajímavou větou „Nejlepší káva v Brně“ – v jejich případě Covim. Před časem proběhla změna na Filicori a tak jsem si říkal, že bych to mohl zkusit. Sebevědomá sentence zmizela, pohodová slečna za barem si na větu pamatovala. Espresso celkem ucházející (12/20), ale Fox Café zcela určitě nebude „destinační kavárna“.

Máme sice místo Covim Filicori, ale ceduli jsme už zaplatili, tak by to byla škoda, ne? :-)

Máslo nebo maslíčko? Zde zcela určitě mozzarella (Fox Caffé)

Espresso ve Fox Caffé

Stereo - Vinyl Culture Shop na Kotlářské (nedaleko Lidlu), který nahradil jeden z tradičních brněnských antikvariátů, si do nabídky přidal i kávu. Ušpiněný stroj i mlýnek Rancilio, páky vytažené, v zásobníku namleto, celé označeno pod případným názvem Singl Café. V údivu jsem zakroutil hlavou nad pětikorunovým příplatkem za espresso s sebou (standardně 30 Kč) a pochybnosti se jen prohloubily, když jsem se zeptal na značku kávy: „Je to nějaká bio, ale obal jsem teď vyhodil“. Děkuji, odcházím.

O kus níž naproti, na stejné ulici, jen po schůdcích od zastávky trolejbusů, je rafinovaně ukryto Bistro Mája. Na webu je pěkný příběh i dojemné slovo šéfkuchaře, ale značný podíl smažených jídel a zapečený salám nebudí dobrý první dojem. Ten posiluje i reklamní cedule u zastávky, která ukazuje jídla „nahňahňaná“ na talířích. Přesto jsem nakoukl dovnitř (člověk se nesmí bát a vejít přes vrátnici kancelářského věžáku, kde mj. sídlí pobočka Státního zemědělského intervenčního fondu) a vrátný mě nasměroval doleva, pane, doleva za rohem. Na ceduli v předsálí v denní nabídce vepřová panenka s demi-glace, na ceduli uvnitř ovšem panenka s pálivou omáčkou. Jsem trochu zmatený a tak se ptám viditelně neusměvavé dámy u pokladny, co z toho platí. „Co? To je jedno, to je to stejný, pane“. Aha, ještě se zeptám, zda si opravdu demi-glace dělají sami a jestli ho ty dlouhé hodiny připravují a prý ano. Kdo tomu věří… ale co jiného může kuchař říct. :-)

Před pár dny jsem také konečně zkusil kávu v přestěhované kavárně Pod obrazy (do původní provozovny jsem chodil moc rád na přelomu tisíciletí a málokdo si už asi vzpomene, že tam v září 2000 měli svůj první koncert Tara Fuki). Kávu jim na zakázku – jako mnoha jiným – dělá Rituale Cafe, zde mix Mexika a Brazílie (poměr mi nebyli schopni říct). Z doppia za 69 Kč jsem ale moc nadšený nebyl. 

Jakkoli nemám problém s hodně tmavým pražením, tohle by drtivá většina výběrových baristů asi odmítla pít jako uhlí. A i na mně to bylo už skoro příliš – chuť ve všech složkách ubitá a bez výrazu, zvládl jsem to hodně pomalu (11/20). Opět asi opatrnost, jen aby ta arabica lidi nevyděsila. A za výše uvedenou cenu je to drahé. Interiér na mě působí dost kašírované (antikizující sloupy, příjemně dekadentní posezení a tvrdý beton ve stropech) a také nechápu, proč FB podniku uvádí adresu bývalé lokality a prokliknutí webu člověka přenese na stránky o parfémech, kosmetice a makeupu. Tvářenka Makeup Blushing Hearts je možná sladká jako bonboniéra na půvabné dívce, já bych se ale raději v tomto případě dozvěděl něco víc o kávě a nabídce podniku.

Hned vedle se v souvislosti s postupným doplňováním nabídky tržnice na Zelném trhu, která už zaznamenala dvě mediální kauzy (1 + 2)“ – uvidíme, které pronájmy se po prvním roce opravdu prodlouží, usadil menší trs nových podniků. Rebrandované Coucou prozatím ponechejme vyprávět příběhy jejich sendvičů na Facebooku (dobrých historek není nikdy dost) a zmiňme aspoň stručně tři další firmy.

Matějovo pekařství a jejich čisté, malé a silné Piacetto (můžete si jej dopřát v leckteré trafice, z vlastní zkušenosti ale nedoporučuji) jsem nechal bez povšimnutí, ale zaujalo mě, že Jean Paul's bistro má v nabídce kávu Trieste za velmi tolerovatelnou cenu (na střed města) a pesto kupované v Itálii. 

Pobočka úspěšné Cupcakekárny pro mne znamenala další tragikomický první dojem. Slečna v servisu, zjevně nepříliš nadšená, že ji ruším od rozhovoru s kamarádkou(?), na můj dotaz na značku kávy (resp. mají-li stejnou jako v pasáži na nám. Svobody) uvedla, že neví, jak se to čte, ale podstrčila mi pod nos balík, takže jsem jí mohl ujistit, že jde o [ˈkɒfɪ sɔːs]. Snad se to tedy zlepší od oficiální otvíračky, která je naplánována na 25. 1. 2018 a slečna jen naplňovala význam spojení zkušební provoz. Být ale majitelkou podniku, měl bych z jejího přístupu opravdu velkou radost. Přízemí tržnice tak zjevně pomáhá naplnit plány prodejců/poskytovatelů kávovarů, pro něž musí být Brno zlatý důl. Nezbývá než doufat, že si provozovatelé tolika strojů – když jsou hned vedle sebe – vzájemně ohlídají extrakci.

V souvislosti se začátkem roku zjevně dochází i k obměně některých pronájmů. Na do určité míry problematické Starobrněnské to zabalilo Cafe Vergnano (s ústupem ve stylu nejprve zavřeno o víkendu), na místě bývalé vinárny U rytíře (kam jsme chodili rádi na víno s mámou před téměř 20 lety) se po několikerém pokusu rozjet české značky koncernu Heineken, usídlil nájemce, který se od 22. srpna soustředí na Kvasar (U žíznivýho pupíku), na straně u Šilingrova náměstí udatně stále bojuje pobočka Kofi Kofi (nechtěl bych být v jejich kůži, natož pít jejich blend, když Starobrněnskou v zimě profukuje vítr) a to nejlepší nakonec.

Po dlouhodobém boji včetně akčních nabídek drinků 2+1 se na krátký čas odmlčel pivní bar Základna, aby se jako bájný fénix proměnil na – světe div se – Burger Store. A ano, i zde je to klasický trik. Majitel stejný, housky ani hranolky svoje nemají a tak snad nabídnou aspoň tu lásku, když se podnik vyčerpal rekonstrukcí a na domácí žemle už nezbyl čas.