#oligarchové

[ocemsemlci]

Stanislav Novotný navrhuje zahájit dokumentaci zločinů politiků, jejichž spravedlivé potrestání bude jedním z podstatných nástrojů při hledání východiska z fatální civilizační a národní krize https://ocemsemlci.cz/o-cem-se-mlci-stanislav-novotny-20/?feed_id=1343

[vipnoviny]

Prigožin řekl příliš mnoho o válce a proto byl odklizen

Šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin vydal těsně před svoji smrtí video, ve kterém popisuje to, proč vznikla válka na Ukrajině, kdo ji řídí a jaké má zájmy. Prigožin zmínil, že válka na Ukrajině ve skutečnosti není vedená mezi dvěma státy, ale mezi dvěmi skupinami „oligarchistických elit“, které mezi sebou válčí jenom proto, aby „par hajzlů se jednoduše zviditelnilo a ukázalo svůj triumf, demonstrujíce při tom jak silnou mají armádu“. Jinými slovy Prigožin řekl, že elity hrají s lidmi „total war“, což je PC hra z kategorie tahové strategie, s tím rozdílem, že tuto hru hrají se skutečnými lidskými životy, které do svých her vtáhnou různými nařízeními a zákony. Podle Prigožina těmto elitám vůbec nezáleží na státech, lidech, nebo národní hrdosti. Dokonce jim nejde ani o peníze, protože si je sami zničeho vyrábějí skrze své banky a díky tomu, že se jim podařilo zadlužit celý svět, tak jim celý svět patří. Prigožin řekl, že tyto elity mají „speciální kliniky“, na léčbu rakoviny, kde se běžní lidé nedostanou a cílem těchto elit je dožít se co nejdelšího věku v co nejlepším stavu. Také řekl, že ruským vojenský elitám, a jmenoval konkrétně Sergeje Šojgů, nejde o nic jiného, než o vyznamenání "hvězdičkou" a je jim přitom úplně jedno, kolik ruských vojáků zemře. Podle zpráv víme, že jak na straně Ukrajiny, tak na straně Ruska a to potvrdil i Prigožin, jsou rozkrádávany zbraně. Celá válka na Ukrajině je jeden velký tunel pro zbrojařské firmy a politiky, kdy daňoví poplatníci zaplatí nákup zbraní a tyto zbraně se pak přeprodávají na Ukrajině do jiných států, různým vojenským skupinám, z čehož profitují politici a samozřejmě zmíněné zbrojařské firmy. Prigožin také řekl, že cílem SVO bylo ustanovit za prezidenta Ukrajiny Viktora Volodymyrovyče Medvedčuka, což je ukrajinský právník, oligarcha a politik. Je zakladatelem a vůdcem proruské nevládní neziskové organizace Ukrajinský výběr a politikem za stranu Opoziční platforma. Celý projev Prigožina si můžete poslechnout zde: Prigožin svým tažením na Moskvu ponížil ruské vojenské elity jako Šojgeho, Gerasimova a jiné, kteří ponížené prchali před Prigožinovou armádou. Víme, že Šojgu nechal poslat svou rodinu do Bruselu, což dokladá, že tento ruský vojenský představitel ve skutečnosti pracuje pro západní globalisty a nevztahují se na něj sankce, jako na jiné ruské oligarchy. Putin v jednom rozhovoru řekl, že je ochotný Prigožinovi odpustit mnoho věcí, kromě „velezrady“. Otázkou však zůstavá, kdo je ve skutečnosti velezrádce. Myslím si, že kdyby Prigožin vedl válku na Ukrajině, tak už by byla dávno vyhraná. Ovšem pokud pro globální elity slouží válka jako druh zábavy, a pro politiky a zbrojařské firmy jako způsob, jak si nakrást, tak nikdo z nich nebude mít zájem na brzkém ukonční konfliktu. Prigožin ponížil svým tažením ruské elitní velení a Ruský židovský kongres. Také moc mluvil, čímž probouzel Rusy nejen bojující na Ukrajině, ale také v celém Rusku. To mu oligarchistické elity samozřejmě nemohly odpustit a proto byl odklizen. Read the full article

[pepikhipik]

Rozhovor s Anne Applebaumovou, komentátorkou serveru Atlantic

Tento článek s Anne Applebaumovou, komentátorkou serveru Atlantic, držitelkou Pulitzerovy ceny, o válce na Ukrajině a budoucnosti této země, západní podpoře Kyjeva, čínských choutkách na Tchaj-wan a polské demokracii vám přeložil Luděk Vašta.

AGNIESZKA HOMAŃSKA (Polityka): Ve vašem nedávném rozhovoru prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl silné argumenty pro zvýšení americké podpory Ukrajině. Může vnitřní konflikt v USA ovlivnit angažovanost Bidenovy administrativy? Jak hodnotíte současný stav americké vojenské a finanční pomoci?

ANNE APPLEBAUMOVÁ (AA): Měla bych začít tím, že veškerá americká finanční a vojenská pomoc poskytnutá Ukrajině je mnohem větší, než kdokoliv očekával na začátku války, a to včetně Ukrajinců a samozřejmě Rusů, a možná dokonce i včetně Bidenovy administrativy. Stalo se tak proto, že si Ukrajinci americkou podporu zasloužili, ukázali, že umí se zbraněmi dobře zacházet, jsou opravdu odhodláni bojovat a samozřejmě jsou úspěšní – nejprve vyhnali Rusy z Kyjeva a později osvobodili část okupovaných území.

Starosti mi však dělá otázka americké pomoci v dlouhodobějším výhledu. Hodně záleží na tom, kolik jsou s to udělat Ukrajinci letos. V USA nespočívá problém ve veřejné angažovanosti na Ukrajině, která je podle mého názoru stále dost vysoká; průzkumy ukazují vysokou úroveň podpory pro tuto zemi. Problémem jsou nadcházející prezidentské volby. Republikánským kandidátem bude patrně Donald Trump – alespoň teď je první ve frontě – a ten řekl, že Ukrajině není nakloněn, spíše chce, aby válka rychle skončila.

Myslím, že je na Ukrajince vyvíjen velký tlak, aby během nejbližších šesti měsíců vyhráli nebo alespoň osvobodili značnou část svého území. A pokud se tak nestane, tak se napřesrok může objevit tlak, aby se Ukrajina vzdala.

Polityka: Je důležité udělat nyní zásadní průlom? Mám na mysli ukrajinský pokus získat zpět Krym.

AA: Soudím, že je to důležité. Nedávno jsem zveřejnila text, v němž tvrdím, že Ukrajinci by se měli pokusit získat zpět Krym a že bychom tento projekt měli podpořit. Bidenova administrativa o Krymu vůbec nic neříkala. Myslím, že znovuzískání poloostrova by mohlo být ranou, která by Rusy přesvědčila, že tato válka byla chyba.

Aby bylo možné válku ukončit – a tím „ukončit“ nemám na mysli přerušení na šest měsíců nebo dokonce na pět či osm let jako minule, ale ukončit ji navždy – v Rusku musí dojít k politické změně. Nemyslím tím nutně změnu režimu, ruské elity budou muset rozhodnout, že válka byla chyba a že Ukrajina má právo na existenci. Taková změna, jaká nastala například ve Francii na počátku 60. let, kdy se rozhodlo, že Francouzi už nechtějí bojovat v Alžírsku. Je možné, že takovou porážkou bude Krym.

Dodejme, že Krym je dnes v podstatě letadlová loď přilípnutá ke spodku Ukrajiny, poloostrov byl zcela militarizován. Právě tam jsou vězení, kde jsou drženi ukrajinští váleční zajatci, tam se Rusové připravovali na invazi na jižní Ukrajinu. Pro dlouhodobou bezpečnost Ukrajiny je velmi důležité, aby byl Krym přinejmenším neutralizován, ale mnohem lepší by bylo, kdyby to bylo ukrajinské území.

Polityka: Zvyšuje znovuzískání Krymu riziko jaderné odpovědi ze strany Ruska?

AA: Určitě zvyšuje všechny druhy rizik. Ale zabránit jaderné odpovědi Ruska lze tak, jak jsme to dělali dosud, tedy odstrašovat Rusko, vysvětlovat oficiálními i neformálními kanály, že v takovém případě přijde – jak řekl Jake Sullivan, americký poradce pro národní bezpečnost – „katastrofální reakce“. Určitý tlak na Rusko, aby nepoužilo jaderné zbraně, přichází i z jiných zemí, především z Číny. To, zda Ukrajina obsadí Krym, neurčuje, zda Rusko použije jaderné zbraně.

Polityka: Premiér Mateusz Morawiecki ve Washingtonu řekl, že pokud Ukrajina prohraje nebo padne, Čína by mohla zaútočit na Tchaj-wan. Co o tom soudíte? Jak vážně bychom vlastně měli brát čínskou podporu Ruska?

AA: To jsou dvě různé otázky. Nemyslím si, že existuje automatická souvislost mezi tím, co se děje na Ukrajině a co na Tchaj-wanu. Existuje jistá metaforická souvislost spočívající v tom, že Číňané sledují zapojení Západu na Ukrajině a budou to brát v úvahu, když budou uvažovat o Tchaj-wanu.

Už dávno jsem předpokládala, že Číňané nechtějí zaútočit na Tchaj-wan vojensky, stále doufají, že budou schopni ostrov dobýt politicky. V říjnu jsem Tchaj-wan navštívila a bylo jasné, že čínská informační a politická válka – propaganda, dezinformace, pokusy ovlivnit čínské a tchajwanské politiky a tchajwanské podnikatele – je již velmi pokročilá. Vojenská cvičení se pořádají jako druh zastrašovací taktiky. To vše je součástí konzistentního balíčku, jehož cílem je vyvinout na Tchaj-wan tlak.

Co se té druhé záležitosti týče, tak role Číny ve válce na Ukrajině je poměrně důležitá, protože je to jedna z mocností, která umožňuje Moskvě pokračovat v boji: dováží ruskou ropu a plyn nebo umožňuje vývoz elektroniky, kterou by Rusové jinak nemohli získat. Udržují Rusko v pohybu. Na druhou stranu, pokud víme, zbraně Čína Rusku neprodává. Mohla by, ale jasně se rozhodla, že tak neučiní, což je vyvážená reakce na konflikt.

Čína by mohla názor změnit a to by mělo na válku významný vliv: buď by začala Rusku dodávat zbraně, nebo by vyvinula větší tlak na Rusko, aby ukončilo válku. Zahrání té druhé role by bylo pro Čínu geopoliticky docela dobré.

Polityka: Vraťme se do regionu střední a východní Evropy. Probíhají diskuse o tom, jak obnovit Ukrajinu, a přestavba země je spojena s obnovou národa. Jaký dopad bude mít válka na mladou generaci? Jaký bude mít trauma vliv na obnovení země?

AA: Během své nedávné návštěvy Ukrajiny jsem se setkala s manželkou prezidenta Zelenského, která je velmi znepokojena potenciální vlnou násilného chování mezi lidmi, kteří jsou nyní dětmi a dospívajícími. Na Ukrajině jsou samozřejmě lidé, kteří byli traumatizováni, i lidé, kteří si na myšlenku násilí zvykli. Existuje nebezpečí, že i po válce na Ukrajině bude v politice docházet k násilným činům. Hodně záleží na tom, jak válka skončí – pokud způsobem, který bude pro Ukrajince neuspokojivý, tak myslím, že lidé budou dlouho naštvaní.

Na druhou stranu je také mnoho velmi mladých lidí, kteří na sebe vzali obrovskou odpovědnost a dosáhli věcí, které nejsou v jiných zemích dosažitelné – ať už tím, že hráli důležitou roli v armádě nebo organizovali to úžasné občanské hnutí na pomoc armádě a společnosti. Loni v létě jsem v Oděse potkala úžasnou skupinu velmi mladých lidí, teenagerů. Někteří byli zapojeni do pomoci lidem na okupovaných územích, útěcích, jiní pomáhali na nedávno osvobozených územích při opravách, získávání potravin a léků. Takováto zkušenost v mladém věku může posílit. Ti lidé jsou budoucími vůdčími osobnostmi Ukrajiny.

Polityka: Jak vidíte vývoj polsko-ukrajinských vztahů? Může polská podpora pomoci Ukrajině vstoupit Evropské unie?

AA: Všechny polské vlády od vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 byly neobyčejně proukrajinské. Jedinou výjimkou byla vláda PiS v letech 2015–22, ta nebyla moc blízko Ukrajině. Prezident Kwaśniewski byl první evropskou osobností, která se vážně zapojila do věcí nezávislé Ukrajiny. Vláda Donalda Tuska, v níž byl můj manžel ministrem zahraničních věcí, vytvořila asociační dohodu mezi Evropskou unií a Ukrajinou, která otevřela obchodní vztahy s Ukrajinou, a nakonec vedla k Euromajdanu. Myšlenku, že Ukrajina by měla být evropská, akceptují všechny politické strany. Myslím, že to bude i nadále důležité pro každého, kdo bude v polské vládě.

Polityka: Co s korupcí, o níž se v případě Ukrajiny hodně hovoří? Povede se provést potřebné reformy?

AA: V Evropě je několik velmi zkorumpovaných zemí, které se dostaly do EU i NATO. Turecko je velmi zkorumpované, Itálie. Dopad korupce a kleptokratických peněz je velmi velký ve Velké Británii i v USA. A proto si nejsem jista, proč je Ukrajina v této věci jiná.

Problémem na Ukrajině není jen korupce, ale spíše slabost státních institucí. Ukrajinci jsou velmi, velmi dobří ve vytváření hnutí zdola – jejich armáda, skoro jako partyzáni, je organizována od základů. Nejsou však dobří ve vytváření státních institucí a ukrajinští prezidenti byli vždy v pokušení přivlastnit si je a utvářet podle svých politických potřeb. Existuje samozřejmě nebezpečí, že po válce prezident Zelenskyj nebo kdokoliv jiný to bude opět chtít tak dělat.

Dobra zpráva je taková, že se to zpravidla nedaří. Skoroautokraté se snaží Ukrajinu znovu centralizovat a zmocnit se peněz, leč dříve či později se jejich plán hroutí. Ukrajina není zemí jako Rusko, které dovedně vytváří mocnou autokracii. Problém korupce se však musí i nadále brát v úvahu při rekonstrukcích, protože se vyskytuje notoricky ve velkých developerských a rekonstrukčních projektech, kdy na velmi chudé místo teče velké množství peněz. Avšak má hlavní obava není korupce, nýbrž slabost státu.

Polityka: Pohovořme nakonec o Polsku. Téměř 75 procent Poláků považuje demokracii za nejlepší ze všech systémů, ale polovina říká, že je nespokojena s jejím fungováním, a pětina si myslí, že stav demokracie je katastrofální. A k tomu ještě až 30 procent mladé generace neví, v jakém Polsku by chtěla žít. Když vám bylo 20 let, co pro vás znamenala demokracie?

AA: Vyrůstala jsem v demokracii a považovala jsem to za něco samozřejmého, protože systém, ve kterém jste vyrostli, považujete za samozřejmost. Polákům se v té době zdála demokracie ideálem, něčím, čeho chtěli dosáhnout. Demokracie, blahobyt, kulturní svoboda a evropská integrace byly vnímány za vzájemně propojené: byly součástí jednoho balíčku. Když lidé říkali, že chtějí jeden prvek, například demokracii, tak to často bylo tak, že chtějí všechno.

Jednou z velkých chyb, kterých se Polsko za posledních 30 let dopustilo, bylo to, že nevzdělávalo lidi o tom, co to je demokracie a jak funguje. Jaký význam má nezávislé soudnictví? Jaký je smysl systému kontroly a rovnováhy? Jak demokracie vytváří a podporuje kompromis, aby extremisté nediktovali, co se má dít? Nezdá se mi, že by se to v Polsku učilo příliš dobře, a v důsledku toho nebyla koncepce, že bychom měli být demokracií, zabudována do vzdělávacího systému. Soudili, že každý chápe, co to je, a že to každý chce.

Polityka: Myslíte si tedy, že se koncepce demokracie v tomto regionu změnila?

AA: Nevím, zda se změnila koncepce demokracie. Předpokládám, že je více cynismu vůči demokratické politice a demokratickým leaderům, protože existovalo idealistické přesvědčení, že všechno bude dokonalé.

V regionu bylo hodně korupce a lidé si ji pochopitelně spojují s daným politickým systémem. Přestože se většina regionu – a zejména Polsko – v posledních 30 letech těšila mimořádné úrovni hospodářského růstu napříč všemi sociálními třídami, lidé mají pocit, že si zaslouží víc, nebo očekávali více. Jsou tací, kterým se nelíbila rostoucí propast mezi bohatšími a méně zámožnými lidmi, která začíná být také spojována s demokracií. Lidé to brali jako ekonomickou nespravedlnost.

Neexistuje žádný slib, že vás demokracie učiní bohatými; nikdy k tomu nebyla vytvořena. Často to šlo ruku v ruce s bohatstvím, protože demokracie znamená otevřenější společnost, ta pak praktikuje svobodnější obchod a zaměřuje se více na vzdělávání a implikuje určitou míru dynamiky. Došlo k nesouladu mezi očekáváním a skutečností.

Anne Applebaumová (* 1964) je americko-polská novinářka spolupracující s časopisem The Atlantic. Je autorkou řady prací o východní Evropě, mj. „Rudý hladomor“, „Železná opona“, nedávno spolu s bývalým polským premiérem Donaldem Tuskem napsala knihu „Wybór“ (Volba). V roce 2004 získala Pulitzerovu cenu za „Gulag“. Jejím manželem je polský politik Radosław Sikorski.

[lichotnyubeznik]

Z cyklu Eseje: Collected Works, Vol. XVII, Letters & Varia: Demokracie v Číně

Tak jsme se dočkali, v Číně je konečně demokracie! Padl komunismus a nyní se jedenapůlmiliardový národ může vydat cestou volnotržní demokracie, svobodné soutěže myšlenek a důrazu na individuální svobody.

Z komunistických oligarchů se v bezešvé proměně stanou kapitalističtí oligarchové, z vysokých stranických funkcionářů budou nově vysocí kapitalističtí funkcionáři, kapitáni průmyslu, majorové obchodu a generálové služeb. A admirálové rybolovu.

Tibet, Mongolové a Ujguři budou chtít referenda o federativním uspořádání, ale proč troškařit, nakonec se budou pokoušet trhnout. Kapitalistická a demokratická Čína si zachová své tisícileté instinkty a stejně jako za každé předchozí revoluce postaví na první místo zachování Říše středu - ostatně, napadne nejednoho politického hráče, začne to Ujgury a skončí to tím, že si je zase Západ rozkrájí. Ne, že by nebyly precedenty. Hongkong už podruhé nedají. Takže vše skončí krveprolitím.

Zatímco komunistické zrůdy pustily do země leda tak McDonald a Dior, demokracie Číňanům konečně umožní dopřávat si svobodného internetu, tedy přístup k Facebooku a Twitteru. Díky tomu se konečně dozví o masakru na Náměstí Nebeského klidu, o tom, jak se oproti nim mají lidé na Západě dobře, ale taky o pedofilních spiknutích liberálů, jak buzeranti rozkládají společnost, nebo že jejich sousedi v paneláku jsou svinské kurvy a zaslouží si pořádně natlouct. Fuck yeah!

Bolševické plundrování přírody, megalomanské infrastrukturní stavby, technokratismus, mnohapatrové velkochovy nebo vykořisťování venkovanů a menšin se nyní stanou kapitalistickým plundorváním přírody, megalomanskými infrastrukturními stavbami, technokratismem, mnohapatrovými velkochovy nebo vykořísťováním venkovanů a menšin. Jedinou změnou je, že se už nebude muset z každé stavby dávat půl procenta na umění. To si totiž volný trh jako jediné nepřál.

Trhy se samozřejmě otevřou západnímu kapitálu, který si koupí, co bude moct, a národní bohatství si pak vyvede v dividendách do Francie nebo USA atp. Takhle to prostě ve volnotržní demokracii chodí. Západní mámové a táty budou nezaměstnatným a protestujícím Číňanům od televize vzkazovat, že se mají víc snažit a vybudovat si své vlastní konkurenceschopné podniky a domácí průmyslovou základnu; ostatně oni sami už se za života nadřeli dost.

Národ uvyklý nepokrytě fašistické a etnonacionalistické propagandě se v prvních volbách rozdělí na liberální nacionalisty, kteří budou toužit po pohádkovém Západě z 90. let, ve kterém se vzdělaná občanská společnost údajně mohla domoci svých práv, a pravici (jak se dnes nepřesně označuje fašismus). Levice ani nevznikne, protože v Číně jednak žádný sociální stát nikdy nebyl, jednak nikoho beztak nebude zajímat. Koneckonců, extrémy jsou na obou stranách spektra, píše se v učebnici občanské výchovy pro druhý stupeň základního školství.

Čínští politici budou čelit nové, dosud neznámé situaci - budou potřebovat vyhrát volby. Takže zatímco doposud KS Číny sela vítr a případnou bouři sklízela do gulagu, nyní budou čínští tzv. političtí lídři v tzv. politickém kolbišti tzv. populisticky slibovat tzv. všelicos, resp. ledasco. Demokratická a volnotržní Čína od Číny komunistické samozřejmě zdědí, jak už bylo výše zmíněno, i vypjatý šovinismus a nacionalismus - jsou to koneckonců legitimní součásti západních demokracií -, takže konečně dojde k válce s Taiwanem. Ne snad, že by to někomu přišlo nutné nebo rozumné, dokonce na to ani nebyla vhodná chvíle, ale vítězný čínský kandidát na prezidenta to tweetoval v poslední hodiny před otevřením hlasovacích místností na Facebooku, snad aby získal poslední váhající voliče. Inu, i to patří k svobodné soutěži myšlenek na tržišti idejí, jehož návštěvní řád určuje tzv. společenská smlouva, čímž se míní vlastnická struktura mediálních domů.

Jak invaze na Taiwan dopadne a co přinese, bůh suď.

Tohle nyní tzv. Západ nabízí zbytku světa jako společenský model. Tohle je náš tzv. exportní artikl, jen se dobře podívejte. Číňani se můžou připojit a počítat dny do konce s námi.

Ale samozřejě můžou zůstat u gulagů a mizení disidentů.

[jojomantik]

Oligarchové tvrdě pracují na tom, aby vypadali jako celebrity, a ne jako sobečtí bohatí lidé, co profitují z nerovnosti. Skrývají fakt, že většinu svého času vlastně využívají svou moc k tomu, aby byla společnost ještě víc nerovná.

Jeffrey Winters, politolog

zdroj

[radkokubickoblr]

Názory a argumenty

 7. září 2018

 Moderace: Jan Bednář      

  Petr Hartman: Nekonečná kauza Poche rozděluje už ČSSD. Místopředseda Jiří Zimola prosazuje odlišný postup oproti předsedovi Janu Hamáčkovi. Svůj postoj projednával přímo s prezidentem republiky Milošem Zemanem, který Miroslav Pocheho odmítá jmenovat ministrem zahraničních věcí. Zimola v souladu s prezidentem prosazuje změnu nominace. Rýsuje se stranický rozkol? Nebo prosadí Jan Hamáček svou nominaci?  

 Jan Fingerland: Švédské volby sleduje celý svět. Volby v severských zemích jen málokdy připoutají pozornost zbytku Evropy. To se v posledních letech, zejména v souvislosti s uprchlickou vlnou změnilo, a platí to zejména pro hlasování ve Švédsku. To připadá na tento víkend. Jaký výsledek zaznamenají populisté?  

  Jiří Pehe: Extrémismus se šíří Evropou. Proč je takový rozdíl mezi západní a východní Evropou. Proč se obě části tak liší přístupem k imigraci a extrémním politickým proudům. A jak je rozděleno Německo v Chemnitz. Někteří tamní radikální politikové tvrdí, že jim více rozumějí země Visegrádu než západ jejich vlastní země. Na čem je ale toto tíhnutí založeno?  

 Thomas Kulidakis: Výročí krize a nárůst populismu. Před deseti lety americká investiční banka Lehman Brothers oznámila, že zažádá o bankrotovou ochranu před věřiteli - tím naplno vypukla světová finanční krize. Co udělala se světem po deseti letech?

 Adam Černý: Kdo bude po Junckerovi. Kdo vystřídá Jeana-Claudea Junckera v čele Evropské komise, se ukáže až napřesrok, už nyní se však zdá, že přípravy na toto výběrové řízení jsou v plném proudu. Kdo a proč by mohl v něm uspět?

 Jefim Fištejn: FBI a ruští oligarchové. Jak se vyšetřuje údajné zasahování Ruska do prezidentských voleb v USA. Je to seriózní vyšetřování? Jak se do něj zapojují či nechtějí zapojit ruští oligarchové. O čem to svědčí? Mohla být z jejich peněz částečně financována kampaň?    

 Alexandr Mitrofanov: Ruská ústřední státní televize Rossija 1 zařadila nový pravidelný pořad Moskva. Kreml. Putin. Kolem premiéry, jde o hodinové vychvalování Putina bez Putina, se zvedl poměrně velký zájem.  

[bajcin]

„Oligarchové jsou šlechtici dneška. Volání lidu po Babišovi se nijak neliší od někdejšího volání elit po Schwarzenbergovi. Jenom v Lidových novinách rozhovory nezačínají: „Vy jste kníže…“, ale: „Vy jste velkopodnikatel…“ Je to stejný útěk od demokracie – demokracie, která nefunguje, protože ji neumíme. A je příznačné, že to začaly elity, ne lid.“

„Největší pilíř totality je vždycky střední management. To jsou lidi, kteří nemají názor, muži a ženy bez vlastností. Na jejich horlivosti totalita stojí. Na tom, že dokážou svým šéfům odezírat ze rtů. Nováková je příkladem toho, že se Babiš obklopuje přesně takovým středním managementem. A to je asi skutečně kvalitativní změna. Dřív ministři na svého premiéra práskali a na ně práskali zase jejich náměstci. Díky tomu aspoň nějak fungovala veřejná kontrola. Jenže střední management nepráská, ani nemá co, protože přání svých šéfů plní ještě před tím, než je vysloveno. Filosofii ani přesvědčení tam nenajdeš, jenom počty.“

[jajsemvelmiprohumor]

Kulturní svět si nedávno připomněl dvousté narozeniny Karla Marxe, takže nebude od věci, když si tohoto člověka připomenete i vy. Možná vás to překvapí od člověka, který vyrostl v podzemní církvi a celé roky se modlil proti komunismu, ale já osobně řadím Marxe po bok takových velikánů, jakými byli Mahátma Gándhí, Martin Luther King, Mojžíš, Spartakus nebo Vlasta. Tyto lidi a jednu ženu spojovala snaha emancipovat určitou společenskou skupinu, probudit ji, vyvést z područí tyranů. Je jedno, zda oněmi tyrany byli bílí muži (Gándhí), bílí muži (King), Egypťané (Mojžíš), oligarchové (Spartakus), bílí muži (Vlasta) nebo bílí kapitalisté (Marx). Podstatné je, že se našel někdo, kdo řekl, že šikana není v pořádku a že by se s tím možná mělo něco udělat. Jistě, my si dnes více vážíme těch, kteří se rozhodli s tyrany bojovat mluvením a řadou zahraničních ocenění - nikoli meči, deseti morovými ranami či zestátněním -, ovšem to neznamená, že bychom měli primitivně opovrhovat těmi, kteří stejně jako Václav Havel dali moc bezmocným.

[honzovocteni]

Nic není pravda a všechno je možné: Surreálné srdce nového Ruska

Nic není pravda a všechno je možné: Surreálné srdce nového Ruska - Peter Pomerantsev (v anglickém originále Nothing Is True and Everything Is Possible: The Surreal Heart of the New Russia - 2014 v nakladatelství PublicAffairs, v českém překladu Martina Weisse - 2016 v nakladatelství Dokořán)

Peter Pomerantsev žil a pracoval v Rusku deset let a viděl věci, které může pochopit jen málokdo. Přestože někteří i u nás v ČR věří tomu, že Rusko je naše budoucnost a že v Rusku je všechno, jak má být, opak je pravdou. Rozpadající se společnost, kterou drží pohromadě klientelismus, úplatky a spletitá soustava známých a známých známých, nejspíš vydrží dlouho, protože oligarchové udělají cokoliv, aby si mohli koupit další dům v Londýně nebo fotbalový klub. Nicméně to, jak to v Rusku chodí, není fungující systém, ve kterém by chtěl člověk žít, pracovat nebo podnikat. Obyčejný člověk může tak akorát přežívat. Líbilo se mi, že je v knize řešeno i to, jak se k problému staví ti, díky kterým vše funguje, totiž pomyslní “obyčejní lidé”, kteří prostě pracují, smíření s tím, že o něčem se prostě mluvit nesmí a něco dělat nemohou, i kdyby chtěli. Ukázalo se, že většina s tím problém nemá, protože mantrou všech je věta: “Všechno je PR.” V televizi lžou úplně o všem. Vše co vidíte, čtete nebo slyšíte je podle scénáře. Zákony jsou k ničemu, protože je možné je podle potřeby měnit. Jeden den máte fungující podnik, druhý den jste za svou činnost považován za zločince a uvězněn. Příkladů je spousta. Ale “všechno je to jen PR”, jako obří reality show a lidé se s tím pomalu smiřují. Je to všechno tak bizarní, ale z toho, co člověk o Rusku ví, je mu jasné, že (navzdory názvu) je to všechno pravda. Skvělá kniha o strašné zemi.

[afinabul]

Soros a 1+4

Senátor z Virginie za Republikánskou stranu Richard Black veřejně potvrdil, že světu nevládnou politici, ale oligarchové, kteří je vodí jako loutky. Ve videu, k němuž udělal české titulky a které zveřejnil šéfredaktor serveru Aeronet.cz <http…

[ocemsemlci]

Stanislav Novotný komentuje zásadní prognózu nejbližší proměny planety v souvislosti s koncem nadvlády amerického dolaru od známého ekonoma Michaila Chazina Zamyšlení ruského ekonoma Michaila Chazina "Obraz budoucnosti v projevu V. V. Putina ve Valdaji" s českými titulky můžete zhlédnout zde na Rumble.com   https://ocemsemlci.cz/o-cem-se-mlci-stanislav-novotny-17/?feed_id=1333

[autoring]

Na celém světě se terénní auta označují jako "džíp", ale u nás se jim často říká "gazík". Je to na počest legendárního sovětského vozu GAZ-69. Mercedes G dnes má k němu blízko věkem i klientelou. Z nejstaršího modelu německé značky postavili opulentní landaulet. Šejkové a ruští oligarchové se o něj poperou.

[anonymousslovensko]

Novorusko: Mstiví oligarchové živé hrdiny nepotřebují

Novorusko: Mstiví oligarchové živé hrdiny nepotřebují

Občanská válka neskončila, dohody nejsou plněny a mrtví stále plní hřbitovy i statistiky. Nenávist vytrvale roste. Za této situace lze jen velmi těžko mluvit o míru a usmíření. Přesto je to pro politiky jediné důležité téma, jinak se před dějinami ukážou jen jako váleční zločinci. Není snadné shrnout krátce o co se v těchto dnech bojuje na Ukrajině. Každá ze stran má svoje vysvětlení eskalace…

[jojomantik]

Oligarchové s politickou mocí v demokratických zemích velmi úspěšně využívají hněvu a frustrace lidí a směrují je proti snadným cílům, jako jsou menšiny, přistěhovalci, lidé odlišných náboženství… To poslední, co chtějí, je, aby se ten hněv obrátil proti nim, bohatým.

Jeffrey Winters, politolog

zdroj

[prazskytankista]

Otevřenou korupci devadesátých let nahradil ještě mnohem hnusnější systém. Právník Závodský to sepsal do knihy

Právní expert Nadačního fondu proti korupci a bývalý náměstek ministra financí Ondřej Závodský vydal knihu, v niž popisuje korupci jako spojení oligarchů, cizích mocností a prostituujících politiků. V ní píše o celém systému, který údajně lidé jako Andrej Babiš, Miloš Zeman a oligarchové jako Petr Kellner v Česku vybudovali. „Korupci 90. let nahradil mnohem sofistikovanější model, který ohýbá celou zemi,“ pravil Závodský v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. source http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Otevrenou-korupci-devadesatych-let-nahradil-jeste-mnohem-hnusnejsi-system-Pravnik-Zavodsky-to-sepsal-do-knihy-628834

[prazskytankista]

Jak by Babiš mluvil, kdyby byl jedním z toho milionu lidí v exekuci? Pirát Peksa ostře. I kvůli Erdoganově zabíjení v Sýrii

ROZHOVOR „Byla to hloupost. Zabití Sulejmáního na území Iráku, tedy země, která byla ještě nedávno Američanům docela nakloněná, jim vytvořilo řadu nových nepřátel. Vždyť irácký parlament skoro ihned vyzval cizí vojska ke stažení. Ať už byl Sulejmání jakkoli nebezpečný, politická škoda, kterou si tímhle kovbojským přístupem sami způsobili, je neporovnatelná,“ je přesvědčen europoslanec za Pirátskou stranu Mikuláš Peksa. „Za Piráty nestojí žádná velká korporace. Stojí za námi obyčejní lidé. Stojíme a padáme s nimi, takže za ně zcela přirozeně budeme bojovat a řešit jejich problémy. Obyčejní lidé naši podporu potřebují, oligarchové si obvykle dokážou až moc dobře pomoci sami,“ vysvětluje. source http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Jak-by-Babis-mluvil-kdyby-byl-jednim-z-toho-milionu-lidi-v-exekuci-Pirat-Peksa-ostre-I-kvuli-Erdoganove-zabijeni-v-Syrii-610189