#pátek

[nula7]

Pátek, den pózistek.

Není v týdnu příhodnějšího dne, který by ve své podvečerní době nepoodhalil roušku všemožné lidské výstřednosti, než je pátek. Právě tenhle čas dává největší příležitost pózistkám rozličného ražení, aby se předváděly a demonstrovaly své mindráky na veřejnosti. Demonstrovaly v podobě, o které se domnívají, že ji nucené obecenstvo sežere a dokonce je i osloví. Oslní, jako hvězda jasná.

Pátek! Šance, zahrát rozesmátou, bezstarostnou krasavici, či starostmi sužovanou chuděrku, abnormálně vláčenou životními ranami, případně všeho znalou světoběžnici, sečtělou intelektuálku s abnormálními znalostmi nebo třeba všemi nepochopenou nešťastnici, co se umí politovat, je tady. Herečky na scénu! Jo, pravda, vesměs je to pruda.

Sebeopakování? Tak to je to nejhorší, co může pózistkou krmené publikum potkat. Trapné vektory pohledů většinou míří kamsi na kořen jejího nosu a v hlavě maškarní průvod myšlenek, jak to utnout. Těžce dušená touha vypěnit a zařvat dost, ale proč? Stačí se uvnitř sebe smát, bavit se tím, že to už tu mnohokrát bylo a tudíž je dopředu známý další průběh a přetrpět to. Pravda, někdy se dostaví mírné nuance, páč se autorce jeví, že je třeba drama mírně, či více nakopnout, občerstvit a přibarvit.

Až se takové pozérství rozjede, chce to trpělivost, kýbl nadhledu a metr shovívavosti. Proč si kazit večer večerů? Každé představení přece končí odchodem ze scény, sejmutím masky, stěrem šminek a návratem do reality. I pátek, den pózistek.

[kralovna-ne-stesti]

Ráno jsem si myslela, že to bude príma den.

Pršelo. Nevadí. Nasuším křížaly, dojdu do krámu, udělám polívku...

Těsto na chleba v lednici sice vykynulo, ale po celý dopoledne se z toho nevzpamatovalo. Chleba se nepovedl, jakože ani trochu.

Klienti na pěst. Umírala jsem u každýho jednoho a myslela, že vyskočím z kůže.

Pes zlobil. Tak, že jsem to přestala dávat a tekly mi slzy.

No nic, z toho nepovedenýho chleba udělám krutony k česnečce, ha!, to jsem eko-bio-ró, že ho nevyhodím (jako jo, jsou to krutony, ale z nevyběhlýho těsta, žádná sláva).

Venku to chvilku vypadlo, že snad sněží, ale byl to jenom déšť s mlhou. Pěkný.

Cestou z krámu jsem se při pohledu na jednu líbající dvojici, uprostřed ulice, rozbrečela.

Jo, aha, zítra je úplněk, no, to dost vysvětluje...

Další (menší) nervový zhroucení.

Vysmaženou slaninu do polívky jsem skoro celou snědla. Samotnou.

Pouštím relaxační hudbu a jdu si míchat bylinky do koupele.

Myju vanu. Myju sebe. Vybírám kameny, přenáším solnou lampu, ladim relaxační hudbu na mobilu.

Jo, to byl fajn nápad. Moc příjemný, přestože koupele a horkou vodu nemám ráda.

Kapky na nervy, meduňkovej čaj na nervy, a spát, prosím.

No, někdy to prostě nevyjde. Problém ale je, že to není chyba toho dne, nebo konstalace, nebo kdo ví čeho. Chyba je v tom, že jsme si vytvořili očekávání. Očekávání, který často nemá ani zrnko zakotveno v něčem opodstatněném. A taky nás, vytváření domněnek, jedna z dohod, ničí.

[hello-caligo]

PÁTEK 24/3/2023

9:50

Trochu nervózní, udýchaná... ale najednou vidím poníky! 

[kocourmokroocko]

Ajta slepejš málem bych zapomněl

šťastný pátek třináctého vám všem 🖤

[toubledrouble]

Kroje krásně reprezentují jednotu skautingu a bratrství, protože ten šátek prostě sami nesmotáte a už vůbec ho nestrčíte pod límec. A knoflíčky u rukávů jsou taky práce pro dva

[alexvacice]

Vždycky když vidim takový ty články "10 snídaní kolem světa" tak přemýšlin nad typickou českou snídaní. Chleba se šunkou mi přišlo takový meh až mi dneska došlo, co je pravá tradiční česká snídaně:

[ailathemoodentity]

Oukej, ale co když se mi bude učit funkční styly líp když je personifikuju do silly OCček?

[punk-in-metal-detector]

běžný MUNI FI začáteční balíček :D

[ozu-teapot]

The Week Starts on Friday (Short) | Elmar Klos | 1962

The Devil's Trap

[sylvanium]

já: "Mým životem prošlo mnoho žen, ale s žádnou jsem ještě nesdílela děti."

Aneb lesbické narážky poté, co kamarádce uspím obě děti a za odměnu je mi nalito víno a sledujeme Cruellu.

Někdy se mi můj život i vcelku zamlouvá. Někdy...

[nula7]

Párek, den věštění.

Tak jak bude? V Sobotu! Paradoxem je, že se tak ptají veškeré věkovky, páč v sobotu je volno pro všechny a jen málokdo chce trčet na gauči. Tak jak bude? Otázka, která padne každý pátek tolikrát, že ani teorie velkých čísel nedokáže určit nějaký ten odhad. A přitom jde jen o počasí. O věštění.

Zatímco to okultní věštění budoucnosti, tedy to v pravém slova smyslu se pohybuje po velmi tenké linii hochštaplerských předurčení a to za pomoci různých pomůcek a koulí, meteorologie je jakési věštění vědecké, ale pomůcky a koule, používá též. Tedy koule? Jojo, ne každý balon je šišatý a těch kulatých je v tomto oboru něurekom.

Ovšem! Známe to, sličná meteoroložka se začne vlnit na obrazovce a pánské, nezodpovědné diváctvo navštíví představivost. Sice je řeč o jakési frontě a oblačnosti, ale oči diváka nemravy civí na tu krasotinku, na partie svého zájmu, fronta se pohybuje tak nějak uprostřed jejího těla, oblačnost poněkud výše, ale zato jsou mraky pěkně vytvarované a vůbec. Jojo od takové by si kdekdo nechal věštit. A jak bude? V sobotu se uvidí.

Ovšem! Známe to, sličná meteoroložka se začne vlnit na obrazovce a dámské, nezodpovědné diváctvo spustí hodnocení. Co to má na sobě? Co to na ní zase navlíkli? No ta je ale blbě namalovaná. A ty boty, vždyť na tom vůbec nemůže chodit. Hnus, jaký jí to dělá lýtka. Ty její vlasy, no kdo jí to stříhal? A jak bude? V sobotu se uvidí.

A čím to páteční věštění končí? To každý přece ví. Na netu se projde pár osvědčených metelostránek, naplánuje se nějaká ta akcička se sluníčkem a hajdy na kutě. A jak bude? V sobotu se uvidí.

[kralovna-ne-stesti]

Půlka září. Pátek.

Já upřímně nevím, jak ten týden zase uběhl... Ne, že by dny byly tak super, to rozhodně, ale nějak se z toho všeho stává rychlík.

Vždycky si píšu plány a úkoly na týden a pak je rozděluju do dní. A každej večer něco (všechno) přesunu na další den, protože jsem to nestihla.

Celý září je zatím co se počasí týče... divný. Pořád léto, sucho. Ale listy na lípách a břízách začínají žloutnout a suchý padají. A mezi tím mi lidi v šatech a pantoflích.

Dostávám znamení, když žádám, i když ne, a potíž je v tom, že se jim bojím věřit. Bojím se věřit, že je to dobrý a bude ještě lepší. Nepoznám, co je strach a co intuice. Nechci o tom ale ani přemýšlet. Už ne.

Ráda bych věřila, že všechno za dva týdny stihnu udělat a dodělat, ale s tempem z první poloviny měsíce asi těžko. A děsí mě, že prošvihnu sezónu a zase to podělám a přijdu o svoji šanci. Na druhou stranu se taky bojím, že všechno stihnu a přesto neuspěju.

Minule jsem si tak maličko předsevzala, že si budu každý měsíc dělat radost. Jen pro sebe, utratím peníze beze studu a lítosti. Zatím jsem se na nic nezaměřila, ale moje skromný a šetřivý já říká, že to je teď zbytečný. Musím se s ním dohadovat, že ne, to rozhodně není. Já nejsem zbytečná, moje radost není zbytečná. Asi se budu muset podívat zas na svůj wishlist.

Až skočí měsíc, mělo by skončit ještě něco. Bojím se, že neskončí. Bojím, že ne úplně. Bojím se, jaký to bude. Snažím se připomínat si, že já si tvořím budoucnost a na co myslím, to projevuju. Takže se snažím i pouštět obavy a vkládat do... vesmíru? důvěru, že všechno už bude opravdu v pořádku a jenom dobrý.

Doufám, že se konečně aspoň trochu ochladí a zaprší a přijde babí léto.

[ciernomodryhavran]

Tak, letím z kolejí s tím že jdu pozdě, normálně cca 20 minutovou cestu stihnu za 13, jsem mokrá jako myš a i tak musím čekat protože ještě minulá skupina dodělává svoje práce (nic proti nim samozřejmě. Jen jsem nemusela tolik letět)

[pepikhipik]

Nepozorný pátek

Pojďme ADHD naproti

05/05 15:00-17:00, Kampus Hybernská, Sál 2D

ADHD je ve společnosti velmi rozšířené, a zároveň málo pochopené. Životy nepozorných jsou plný velmi skutečných překážek, které jsou ale pro ostatní neviditelné, a proto jsou jejich dny často protkané nepochopením ze strany okolí. Přestože má ADHD každý dvacátý člověk, existuje u nás jen málo míst a odborníků, na které by se lidé s touto poruchou mohli obrátit.

Chceme pro lidi s ADHD zorganizovat odpoledne, kdy nebudou muset před ostatními svou jinakost obhajovat. Připravili jsme přednášky a workshopy zaměřené na dovednosti související s ADHD, diskuze, sdílení zážitků, a také prostor k seznámení se s podobně naladěnými lidmi z komunity nepozorných.

Vystoupí:

Mgr. Pavel Vacek

Mgr. Michal Kniha

Bc. et Bc. Josefína Kuchařová

Bc. Ela Plíhalová Msc.

Bc. Alena Spálenská

Markét Zimčíková

Akce probíhá v produkci studentů kurzu Živá laboratoř spolupráce.

[chubymen]

📅 pátek 26.04.2024

[mist-the-wannabe-linguist]

přeji všem krásný

placatý pátek