#tvoříjen 2022

[masterofiodine]

tvoříjen den druhý: kytice hus

jako bonus tyto dva obrázky hus, které jsme našla na googlu

[kocourmokroocko]

Tvoříjen 2022

Přichází opět ten slovutný čas, tak tady je i můj přídavek do námětů k Tvoříjnu ♥ Doufám, že ať už kreslíte, píšete, fotíte, mlátíte do bubnů, batikujete trička či zachycujete nepopsatelné koncepty prostřednictvím foukání brčkem do kávové pěny, užíváte si nádhernej raraší podzim plnej ospalejch ježků. 🌻🌻🌻

Rybí vzducholoď

Kytice hus

Podměstí

Zákeřník, Podvodník a Šarlatán

Ten Obraz Visí Na Nepravděpodobném Místě

Činžovní strom

Tak malá studánka a tak velká obluda

Kuní babča vařící polévku pro svoje kuní vnoučata

V té závěji ho skoro nejde vidět!

Skutečný trpaslík

Ještě skutečnější obr

Nakresli mi vtip (nemusí být vtipný)

Neobyčejné byliny

Bydlí u nás na půdě (máme složitý vztah)

Dveře někam jinam

Jelen na dvorku

Bojím se tiskáren a toto je proč

Starý pán venčící dvacet jedna _____ [doplň]

Dobré Znamení

Podezřelý dort

Autoportrét (ale jsi v něm čaroděj/ka)

Les v květináči

Poslední cestující

Vodoměrka v hrnku s kávou

Prokletý nádražní/školní/pouliční automat na občerstvení

Procesí žab

Netopýr, co mění barvy s ročním obdobím

Jedno rozsvícené okno

"Tebe si pošlu pro smrt"

Věnec Z Věcí, Ze Kterých Se Nedělají Věnce

Převozníček přes dešťovou louži

Taguju @klaradostna, protože se na seznam ptala ♥

[ledabyl]

Podměstí!

[kitikara]

Tvoříjen 2022

Tvoříjen 2022

1. Brambora

2. Jelen

3. Peklo

4. Demonstrace

5. Zloděj

6. Rakvička

7. Frnk

8. Jezinky

9. Vlak

10. Mlha

11. Naděje

12. Kouzelník

13. Kazeta

14. Krvesaj

15. Paříž

16. Dálnice

17. Bob a Bobek

18. Vous

19. Hvězdárna

20. Příběh

21. Frmol

22. Střepy

23. Ostružina

24. Vrabčí hnízdo

25. Tíha

26. Karkulka

27. Bažant

28. Stavitel

29. Vlajka

30. Halda

31. Rezekvítek

[oi-jerzuke]

trochę to zajęło, ale oto jest: entry tvoříjnowe numer trzy, a w nim: Ján Kollár piszący fanfik do fanfika Dantego*, Slávy dcera, w którym umieścił Mickiewicza w słowiańskim piekle.

czemu?

bo Mickiewicz a) nie odpisywał mu na listy oraz b) niepochlebnie wypowiadał się o Moskwie i Carze (ciekawe czemu?), a  Kollár, propagator idei słowiańskiej wzajemności i panslawizmu, nie mógł tego zrozumieć.

Bonusowy występ Josefa Jungmanna (to ten, któremu nawet twarzy nie narysowałem) (i to ten, który chciał forterpian nazwać “klapkobřinkostroj”), bo w okresie nazwanym po Jungmannie Kollár tworzył. (Serio, czeskie odrodzenie narodowe to super temat, jak tak teraz myślę, to spróbuję jeszcze do niego ponawiązywać podczas twórzdziernika)

*“Mój najlepszy kumpel Wergiliusz zabrał mnie na wycieczkę po zaświatach i ja wam teraz powiem jak to naprawdę wygląda” type of fanfik

[flegmaticka-vacice]

Jakože tvoříjen? Jako že bych to zase vydržela 3 dny a pak se na to vykašlala jako vždycky? Možná. Abych tomu (možná) předešla, pojmu to trochu jinak.

Prostě budu dle svého uvážení čmárat jedno přes druhé. Bez plánu, beze snahy, bez čehokoliv, na co zrovna nebudu mít náladu. Bez ohledu na to, jestli mi to zrovna jde nebo ne, něco spatlám jako ve školce. Protože takové patlání mě třeba dneska celkem bavilo 😆

3. Podměstí

Když bude čas, doženu třeba i první dva dny

[overlyegoistic]

Neumím kreslit ale za to se teď učim s Unreal Enginem (abych to mohl učit děti v DDMku) a tak jsem si zkusil Tvoříjen v něm. Doufám, že to je pro @kocourmokroocko akceptovatelná metoda.

[yourstruly235]

Tvoříjen den druhý: kytice hus!

[nejene]

Tvoříjen 2 - kytice hus

Ještě jednou naposled zkontroloval svůj vzhled v zrcadle. Srovnal si motýlka o pár milimetrů do strany. Upřímně to udělal spíš, aby nějak zaměstnal ruce, než že by to bylo opravdu potřeba. Nakonec se přiměl od zrcadla odvrátit. Vypadal dobře. A vůbec nezáleželo na tom, že si jeho bratr myslí, že to přehání. Šlo přece o první rande. A to není žádná maličkost. To je velmi důležitá věc.

Sešel po schodech dolů a vyndal z vázy kytici tulipánů. Vybral je, protože věděl, že je má ráda. To, že měl doma náhodou košili se vzorem tulipánových květů a mohl obě věci sladit, byla jen výhoda navíc.

Rozhodl se nejít cestou, kterou by k Honzině domu zamířil normálně. Velmi reálně totiž hrozilo, že by cestou potkal nejméně tak pět lidí, které znal. Tedy normálně je potkával rád, ale zrovna dneska by se rád vyhnul otázkám na to, proč je tak nastrojený, a kam míří s tou kyticí. Už jen proto, že kdyby odpověděl, věděla by o jejich rande do konce dne pomalu celá vesnice. I když ani tak si nedělal moc velké naděje, že to zůstane tajemstvím na dlouho. Ale tak jako tak to nemusel přivolávat.

Zahnul tedy kousek za svým domem do postranní uličky, která se brzy změnila jen ve vyšlapanou stezku v trávě. Naštěstí bylo už pár dní hezky a nemusel si dělat starosti s blátem. Přešel přes jednoduchý dřevěný mostek přes potok a zahnul na další cestičku vedoucí za zadními ploty několika zahrad.

S každým krokem, kterým se blížil k cíli, se mu trochu víc svírala hruď. Těšil se. Ale taky byl pořádně nervózní. Oběma rukama sevřel za zády kytku, aby zabránil pokušení okusovat si kůžičku kolem nehtů.

Byl natolik zabraný do svých myšlenek, že si ani nevšiml, že už od třetí zahrady nejde sám. A nevšiml si krátkého průvodu, který se za ním vytvořil, ani ve chvíli, kdy zazvonil na zvonek Honzina domu.

Tmavovlasá dívka vyšla z domu téměř ihned v tom okamžiku, kdy se zvonek rozezněl. Nejspíš musela čekat hned za dveřmi. Odolal pokušení uhladit si vlasy. Místo toho se usmál a vytáhl zpoza zad kytici tulipánů.

Nebo tedy to, co kyticí tulipánů kdysi bývalo. Teď už z ní zbýval jen papír, do kterého byla zabalená a jeden jediný červený květ. Zmateně se ohlédl, aby zjistil, kam se zbytek  květin poděl. A teprve v tu chvíli si všiml tří sotva odrostlých housat, které ho posledních několik minut věrně následovala. A tulipánů v jejich zobácích. Znovu se podíval na zničenou kytici ve své ruce a pak na dívku před sebou. „To měla být kytice pro tebe.“

Honza se v tu chvíli nedokázala ubránit smíchu. „No vypadá to, že teď už je těch hus.“ Pak si ale všimla zklamaného výrazu v jeho obličeji. Chytila ho za volnou ruku a usmála se na něho. „Ale nechaly mi tebe. A to mi úplně stačí.“

[zofkajede]

Tak já se tímto také hlásím k tvoříjnu, a to tím, že doháním resty. 😅

Kytice hus

[masterofiodine]

Rybí vzducholoď

tímto se slavnostně poprvé připojuji do tvoříjnu! (sice pravděpodobně nezvládnu všechny úkoly ale do některých se určitě pustím:))

poté, co mi konečně došlo, že se 1.(kolem pul deváté večer ehm), jsem se pustila do prvního tématu od @kocourmokroocko

takže se teď tady můžete pokochat tímto veledílem xd

[kocourmokroocko]

...právě jsem si přečetla, že vlastně je už 2022 seznam stvořený. Pardon za chaos, feel free to ignore the last ask a tak xDD Jdu si ho pročíst a připravit se na tvorbu :'3

Na jednu stranu jsem úplně roztečená a naměkko, že se ti líběj naše seznamy, taková čest vod takovýho umělce, hoši, mé srdce se tetelí ;w; 💛💛💛 ...a na druhou stranu PROČ BY MI DÁVALI DO HLAVY OBRÁZEK SMUTNÝHO POSTŘELENÝHO HEJKALA, N E, ZÁKAZ, VĚZENÍ, JSEM PROTEST, ELIZABETO MUMIE JIŘÍ KOSTELCOVÁ, NEVIMJAKSEMENUJEŠOBČANSKY TAKSIVYMYSLIMJMÉNO ABYCHTĚMOHLAKÁRAT, h u j !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

[ledabyl]

Je libo kytici hus?

[mozaika-pismen-a-slov]

Jo, ano, už není říjen, už není dokonce ani 2022, ale já měla hroznou chuť napsat něco na @kocourmokroocko -ův letošní Tvoříjen. Takže užívejte.

Je to ta Rybí vzducholoď.

Tohle je třetí noc od té chvíle, co mě sebrali. Vím to, protože si špachtlí dělám na kůži značky pokaždé, když se jejich, předpokládám ranní, rutina zopakuje. Musím si kreslit na vlastní kůži, neboť v téhle tmě bych svoje značky neměla šanci najít, a ten sliz, který se tady všude povaluje, na mé kůži vytváří takové luminiscenční nazlátlé cosi, takže se můžu orientovat v čase a velmi, velmi omezeně i v prostoru. Škoda, že nevidíš. Ty proužky jsou celkem hezké.

Já ležím v polosedu opřená o stěnu a snažím se přijít na nějaký únikový plán. Nebo na to, jestli má vůbec smysl pokoušet se utéci. Ano, zase. Pořád si musím připomínat, že tohle není normální loď. Neplujeme po vodě. Nemůžu prostě udělat hop přes palubu a vesele si zmizet ve tmě, kam za mnou nebudou moci. Nehledě na to, že jsme zavřené kdovíkde. Tihle… nánebeníci nějak dokázali dostat svoji živoucí loď do vzduchu, a ještě ji tam udržet, a dokonce ji i slušně ovládat.

Myslím, že bych měla zdrhnout. Kdoví, čeho jsou schopni.

Poslouchej, jak loď mručí. Nesourodě. Organicky. Pořád doufám, že zaslechneme, jak posádka mluví, a že se mi tentokrát podaří pochytit několik slov, abych aspoň zhruba tušila, o čem se baví. Doteď jsem nerozuměla ničemu. Nad hladinou rozeznávám slova mnohem hůř než pod ní.

A stejně je to všechno jedno, protože teď je noc a nikdo nemá důvod ke konverzaci.

Proč se vůbec ještě snažím?

Teď jsem trochu pohnula hlavou. Rybí tkáň je měkká, ale přesto vnímám nějaký odpor. Zajímalo by mě, jestli je loď stále ještě živý, vnímající tvor, nebo už spíš nemyslící mašina bez vůle.

Doufám, že do mě také nechtějí sázet ozubená kolečka.

Jsou chvíle, kdy lituji toho, že jsem se nechala bohy zatratit. Kdysi by mi v takové situaci možná i pomohli. Jsem, koneckonců, následníkem jejich rodu. Aspoň jsem bývala. Mohla bych jim obětovat tu rybu, klidně i s posádkou, a oni by mě odsud vytáhli na svých rejnocích z blesků a soli a žili bychom všichni spolu šťastně až navěky. Možná bych obětovala i tebe.

To byl jen žert.

Jsou chvíle, kdy lituju, že mě bohové vrhli do temnot moře, víš. Jakkoliv tělo, které mi přidělili, miluju, jakkoliv miluju temné zvony vln a svá města. Jsou chvíle, kdy mi matka chybí.

A ty taky nikdy nic neřekneš, co.

Sténání lodi se změnilo. Předtím bručela, ale teď jsou její zvuky zřetelně vyšší a znějí mnohem tišeji, tlumeněji. Jsem si jistá, že klesáme.

Nabíráme rychlost.

Kdo ty vůbec jsi? Jsem tu s tebou už třetí noc, a tys mi o sobě zatím vůbec nic neřekla.

Asi neumíš mluvit. Neumíš nebo nemůžeš, to je jedno. Možná mě celou tu dobu ani neposloucháš.

Víš, co je zvláštní? V té tmě není vůbec vidět, jak vypadáš. Vidím maximálně černou tmu a tmavěji černý flek, který se teď pohnul. Vím jen, že jsi připoutaná na druhém konci téhle místnosti ode mě, protože když mě sem nesli, svítili si tou věcí, jak z toho odkapával ten sliz, ale moc jsem toho nestihla. Třeba je kus vedle mě celou dobu bezpečně značený únikový východ, a já o něm jen nevím.

Teď už ale klesáme hodně rychle. To musíš cítit i ty.

Třeba za chvíli dosedneme zpátky do moře.

Jestli budu mít příležitost, zkusím osvobodit i tebe. Jsi celkem ucházející společník. Umíš naslouchat. Nebo to dobře předstíráš.

Zkusím ještě na chvilku usnout.

[oi-jerzuke]

na mocy bycia bohemistą nawracam się i zamiast brać udział w zachodnim inktoberze, biorę udział w czeskim tvoříjnu.

są dwie listy (co najmniej), ja idę po liście od @kitikara, bo mnie zachwyciła. pozdrawiam serdecznie. inna jest od @kocourmokroocko

[kitikara]

Bažant 27.10. 2022 Tvoříjen i lesní zvíře může mít den špatného peří