#vzpomínky

[defenestracee]

V hlavě mi bez činže (nájmu) žije tahle vzpomínka na kuchaře, který zadělával na houskové knedlíky:

*potom, co pod úterku zabalil plnou mísu těsta a začal se mě tázat*

"Jaké je nejkrásnější rozkazovací sloveso, které čeština nabízí?"

*Já zaskočená, nechápající a snazíč zapálit žváro o plotnu a nepřipálit si přitom ofinu*

*On, nečekajíc na mou odpověď se prudce otočil zpět na mísu knedlíků a jako by vyřknul zaříkadlo výkřikl*

"KYŇ!"

Aneb plno srandy jsme si užili. Já jako recepční, má nej kámoška jako junior kuchařka a náš kuchtík Tomáš po pátém pivku.

[nezvladatelna]

Týden uplynul jako voda. Dočasně mi z něj zbyde modřina. Trvale báječné vzpomínky a pocity.

Na večerní sezení na skále a zpívání do větru.

Na živelné tance za hlasitého smíchu.

Na lesklou noční hladinu.

Na úžasný pocit, když jsem nahá skočila do stříbřité vody.

Na splynutí v jedno s vesmírem.

Na horké letní noci.

Na teplo dlaní, které hladily mé tělo.

Na...

Týden uplynul jako voda. Čas nikdo nespoutal, což je škoda, protože zrovna v tomhle vězení by se mi líbilo.

[sladkenajazyku]

[nula7]

Mezi pátky bez legrace CCVII.

Odpouštět umíme, zapomínat ne.

Vzpomínky

Na popel sežehnout Vzpomínky spálit Rozfoukat nahoru Dolů i stran A přec Zůstanou navždy V hlavě zapsány

V slzách i lahvi Vzpomínky utopit Vytěsnit, vypudit Do mušle bílé A přec Vrátí se zpět Jak černé vrány

[ctenisveta]

„Jsme psychickým průběhem, který neovládáme nebo jej ovládáme jen zčásti. Proto o sobě nebo o svém životě nemůžeme mít žádné uzavřené mínění.“

C. G. Jung, Vzpomínky, sny, myšlenky

[mrterriblemr]

Hledám stylizaci pro nový komiks. Toto je první vlašťovka. Bude to chtít ubrat na šrafurách, víc se spolehnout na kontrast černé a bílé.

[allmothsdied]

Trigger warming

.

.

.

Bylo mi šestnáct, když jsem svolila k hospitalizaci ve Fakultní nemocnici, lůžkové oddělení psychiatrie. Hned první den mě třikrát vysvlékli do spodního prádla, tři různí doktoři, v různých časových intervalech. Téměř hned po tom, co jsem vyslovila, že mám panický strach z mužů...

Dívali se skrze mě, dokud jsem před nimi nestála polonahá. Ráda bych tvrdila, že jen kontrolovali četnost a vážnost ran po sebepoškozování... Když se mě letmo dotýkali, chtěla jsem se na místě umřít... proměnit se v prach, nebýt...

.

Nikdy jsem se necítila méně neukotvená, odhalená až na samou podstatu, s průsvitnou kůží prozrazující všechna ta prázdná slova, které bez špetky vstřícný lidskosti zapisovali do počítače. Stejný otázky, stejný pohledy. Stejná lhostejnost.

.

První noc jsem nespala, krčila se na příliš malý dece z domova, bez ničeho dalšího vlastního na přikrytí. Chvěla jsem se zimou a opuštěností. Vyděšená a ztracená...

.

Zdravotní sestry a sanitáři mě nesnášeli. Jednali se mnou jako s něčím otravným. Protože diagnózy F50... Začala jsem tam jíst, ze strachu, z nich samotných, a z hadičky do žaludku, kterou mi vyhrožovali. A proto, že jsem začala nějakým způsobem jíst, usoudili, že určitě zvracím a hodili mě na pokoj s kamerou. S tím se pojil taky příkaz, že po každém jídle musím hodinu zůstat sedět v jídelně, úplně sama, bez vyjímek. Taky mě vážili, každý týden. A kvůli stejný diagnóze jsem na váze oproti ostatním pacientů musela stát ve spodním prádle.

.

Při víkendový návštěvě domova jsem sebou zpět propašovala žiletku a léky... Nakonec jsem se zhroutila a odevzdala to doktorce. (Při propuštění mi to všechno vrátili, protože to dává přece smysl u suicidálních pacientů...) Další den jsem na návštěvu domů mohla znovu, když jsem jim navykládala, že šlo jenom o krátkodobý zkrat. Věřili mi. Ani nenásledovala kontrola kapes po návratu.

.

Za ty celé tři týdny tam se můj stav akorát rapidně zhoršil. Prosila jsem rodiče, ať mě odtamtud vezmou. Že chci pryč. Že mi to nepomáhá. Že doslova nedělají nic. Že chci domů. Byla jsem zoufalá, na nejhlubší hranici zoufalosti v úplné bezmoci. Nechali mě tam.

.

Sama jsem nemohla podat revers kvůli neplnoletosti, a tak jsem přemluvila doktory, ať mě propustí, že je mi lépe a chci domů. Ani jsem se nesnažila znít přesvědčivě, jen jsem chtěla domů, jen jsem chtěla, aby tahle noční můra skončila. Pustili mě, s propouštěcí zprávou básnící o tom, jak hrozně velký pokrok jsem udělala.

.

Doma mi ale rozhodně lépe nebylo.

.

Krátce poté mě vyhodila psycholožka. A psychiatr vyhrožoval, že mě tam pošle znova, jestli ještě jednou pořežu.

.

To jediné, co celé tohle přineslo, je hrst traumat a panická hrůza z nemocnic a doktorů přetrvávající i po čtyřech a půl letech.

[hidden-but]

[rainbowsuitcase]

je ti hej nebo bezva?

[alexvacice]

Vlakové kupé, nejproduktivnější studijní místo

[mist-the-wannabe-linguist]

vzpomínáte na ty časy kdy, když jste si zakládali na Seznamu nový e-mail, tak stupnice síly hesla byla od "Slabé" po "Hustodémonsky krutopřísné"?

[kocourmokroocko]

Ve filmu: *kovboj tragicky umírá. do tragické hudby tragicky prší. plazí se ulicemi tragického westernového městečka, střelen do zad, odsouzen, vyhoštěn a zaklet v olši po křivém obvinění. z posledních sil si sáhne do kapsy. vytáhne omšelý složený papír s dětským výkresem, dar od jeho malé dcery, která byla unesena a on se ji marně snažil celou dobu najít. v očištění svého jména a znovushledání s ex-manželkou už ani nedoufal, ale nyní ví, že ani jednoho skutečně nikdy nedosáhne. sám, zrazen a černobíle zabahněn a zakrvácen umírá, zírající do mizející oblohy.*

Moje někdejší babička, sedící ve světnici šumavský chatrče ve svým oblíbeným županu, teplácích, papučích a s pusou plnou česnekovýho chlebíčku, vášnivě gestikulující řečeným chlebíčkem na obrazovku: "TAKHLE KDYBY NÁM TADY ZAPRŠELO"

[tepli-mravenci]

se zármutkem zjišťuji že snad všechny moje oblíbené díly Ferdy (aka ty které jsme měli na DVD) jsou ve druhé sérii ale Ferda je (navzdory mým vzpomínkám???) kontinuitní seriál takže se k nim musím dostat 😭

[sladkenajazyku]

[nula7]

Mezi pátky bez legrace CCVI.

Vánoční čas je cit naplněný uklízením a vzpomínkami

Minulost v zrcadlech

Smutný je Úklid vánoční Leštění temných zrcadel Bubliny vzpomínek Ševelí napříč I na dél

Vzpomínky Všední i sváteční Co si čas dávno vzal Na lásky včerejší I na stromek Co, se vzňal

[radoby-ikona]

už jako malá holka jsem chtěla být unesena mimozemšťany