#česká básnířka

[allmothsdied]

Tlumená světla, tam, někde v dálce

Pohlcují okolní tmu, rozmazané deštěm

Co si polevuje a zase sílí

Chtělo by to plátno a melancholický barvy

Chtělo by to zachytit všechny tvoje polibky

A tlukot srdce, co slyším přitisknutá ke tvé hrudi

Ne všechno umění musí být sychravé

A touha po zpodobnění podoby podzimu

V uschlém hávu umírajícího listí

Mě stačí hloubka tvých očí, záchvěch úsměvu

[twogentlemen]

Gentleman očima žen IV – Sarah Rav, Aneta Kernová & Eliška-Jana Janatová

Gentleman očima žen IV – Sarah Rav, Aneta Kernová & Eliška-Jana Janatová

Pro další díl rozhovorů Gentleman očima ženjsem vybral z řad přátel zajímavé ženy různých profesí i původů. První z nich je původem australská fitness influencerka Sarah Rav. Druhou česká herečka, režisérka, zpěvačka Aneta Kernová. Třetí z nich je básnířka, ilustrátorka a markeťačka Eliška-Jana Janatová. Pojďme si spolu s těmito třemi slečnami nalít sklenky vína a prodiskutovat, které vlastnosti…

[allmothsdied]

Sklouzávají ti z boků

Na zem ke kotníkům

Kalhoty, ve zkušební kabince

Tohle byla tvoje velikost...

Docela nedávno

A pak ti máma říká

Slova, co nikdy dřív nevyslovila

Že vypadáš jako malá holčička

Hořkosladký komplikent

Jako by hladovění

Mělo něco společného

S tvým ztraceným dětstvím

Mladím nebo směněnou krásou

Pomalá cesta do hrobu

Přesto žes zůstala

Zaseknutá někde mimo čas

Deset let zmizelo

Ani nevíš jak

Nikdo neví přesně kam

A hadry, co jsou příliš velký

Nebo jednoho dne, možná,

Budou příliš těsný

Tenký linie tichého zoufalství

V nekonečným odchodu

Možná malá holčička

Ale nikdy ne tvoje, ne mami,

Na to je už pozdě

Kamarádka, kolega, matka

Co jen chceš

Cokoli, cos ze mě kdy udělala

Všechny role,

Do kterých's mě vždy stavěla

Ale nikdy tvoje dcera,

nikdy tvoje dítě

Jen všechny ty slova,

Cos nikdy neřekla

Vyměnila jsem za cigaretový popel

A jeho polibky

[allmothsdied]

Šedivý den

Déšť tě líbá do vlasů

A stéká ti v letmých dotecích

Za krk a do výstřihu

Nejsi si jistá

Jestli jsi ve vlastním těle

Zachycený odrazy

Tvojí tváře ve výlohách obchodů

0ůsobí cize a vzdáleně

Kdo jsi a proč se nepoznáváš?

Rozmazanost všech dnešků

V jediný okamžik

Čekáš na autobus, je ti zima

A vnímáš to s děsivou lhostejností

Chlap pár metrů od tebe

Jen v promáčeným tričku a s erekcí

Proč od něj nejdeš dál?

Přijíždí 301

Nastupuješ a platíš

V automatickým režimu

Všechno je rozostřený

Sedíš 20 sekund nebo 20 minut

Musíš přestoupit

Zapálila sis, prší teď o něco víc

Dvě romský holky, možná čtrnáctiletý,

S očima orámovanýma černými stíny

Škemrají o oheň,

A ty jim ho beze slov podáváš

Jeho životnost pomalu umírá

A ony s ním chvíli zápasí

Kouří cigarety silnější než ty

A trojice jehovistů

Pod střechou obchodu

Stejně jim ale ty shitský knížky

A letáčky prší

Cítíš jejich pohledy v zádech

Cítíš, jak tě soudí

Šedivý den

A déšť tě líbá do vlasů

Než ho vystřídá slanost slz

Z tvých očí

[allmothsdied]

Věděla jsem, že to bude bolet

A přesto jsem se s tebou sešla

Chtěla's mě seznámit se svým dítětem

Pár hodin rozpolčenosti

A zvláštní snahy vyplnit ticho

Náhodnými slovy co stékaly

Jenom po povrchu

Něčeho, co jednou bylo, ale už není

Myslím, že jsem tě viděla

Tentokrát už naposled

Jsi šťastná, šťastnější než kdy dřív

Přestože stejnou měrou vyčerpaná

Jenže naše životy se vzdalují

A já znovu nedokážu předstírat

Že je všechno v pořádku

Že si máme co říct

A tak mi odpusť, ale tohle

Je moje nevyslovený sbohem

Víc bolesti nezvládnu unést

Jsi šťastná a to je všechno,

Co jen můžu chtít

Ale musím tě nechat jít

Z toho, co bylo, nezbylo nic

Věděla jsem, že to něco ve mě

Zemře pro tebe ještě jednou,

A přesto jsem se s tebou sešla

Na malou chvíli držela v náruči tvoje dítě

Který nikdy nebudu znát nijak víc

A mlčela jsem, vzdálená tisíc světů pryč,

Když jsi opakovala, že ti na mě

Pořád záleží

Slova, který zanechaly jen

Větší prázdnotu, další ze ztrát

A pak tichý slzy v tramvaji, na cestě domů

A já tak nějak věděla, že tohle bylo

Tentokrát už naposled

Odpusť, víc slz pro tebe nemám

[allmothsdied]

Podivný to svět

Kde můžeš sledovat

Jak se vracíme zpátky

Jen růže, ty pořád

Vadnou, když pijí krev

Dětí zneuctěných

Posvěcenou rukou

S ústy co lžou

A svý lži nazývají pravdou

Ne, není to láska - ovládám

Není to láska, když

Uvnitř nenávidíš

Copak neslyšíš,

Jak si kázání protiřečí?

Ach vy vrazi pokroku

Tolik bolesti

Rozséváte napříč

Historií

Jenže i to si omluvíte

Jen co zaschne

Inkoust krve dějin

Píšete nový řádky

Moc a nadlidství

V povýšené pokoře

Prázdné činy

To vy jste důvodem

Posledního soudu

Slibovaného každému

Na potkání

Smutný to svět

Který nutíte jím zpátky

[allmothsdied]

Líbáš ostří nože

Takhle tě to učili

Tohle je láska

Takhle chutná žití

Vzali ti hlas

Za ostatní dokážeš

Se rvát

Ale nikdy se

Nepostavíš za sebe

A tak i nadále

Líbáš ostří nože

Takhle tě to učili

Tohle je žití

Takhle chutná láska

Nacházíš v tom

Bezpečí

Není to domov

Dokud není v plamenech

Napresovaný

Mlčením

Líbáš ostří nože

Takhle tě to učili

Tak vypadá láska

Tak vypadá žítí

Jinak to neumíš

Nechceš to,

Pokud to nebolí

Šlapeš si

Po štěstí

Protože tě děsí

Líbáš ostří nože

Takhle tě to učili

Tohle znamená žít

Tohle znamená láska

A ty, odvracíš se

Nevoláš o pomoc

Utíkáš

Když bezpečný

Bezpečí

Nepřijde ti bezpečný

Líbáš ostří nože

Takhle tě to učili

Takhle se miluje

Tak se žije

A tak trháš

Nitky přátelství

Volná jako pták

Z keramiky

Ve svý malý kleci

Opuštěná v osamění

Líbáš ostří nože

Takhle tě to učili

Řekli, že to je láska

Řekli, že takový je život

Bezútěšnost

A šeď bytí

Jen se všichni

Tak nějak teď diví

Že jsi čím dál víc

Prázdnější

[allmothsdied]

Jsem hadrová panenka

Vycpaná šutry

Zůstanu tady ležet v nehybnosti

Dokud neumřu

Já už se nedokážu zachránit

I kdybych chtěla

Jsem hadrová panenka

Vycpaná šutry

Nemám ústa, nemám vnitřnosti

Můžu jen sledovat

V paralíze nezředěné únavy

Jak ze mě pomalu

Vyprchávájí zbytky života

Jsem hadrová panenka

Vycpaná šutry

Řekni, až bude po všem

Já už nemám energii

Tuhle lavinu odvrátit

Jen cítím chuť konce

Jsem hadrová panenka

Vycpaná šutry

Zůstanu tady ležet, nehybně

Dokud ze mě nezbyde nic

Já už nemám sílu se zachránit

I kdybych chtěla

[allmothsdied]

A pak přijdeš na to,

Že jednorázová antikoncepce,

Ti pořádně zamíchá

S chemickými reakcemi v těle

A pomačká mysl

V kolotoči opakujících se myšlenek

Tonutí

Jasně, hladovění, nevyspanost

A máminy deprese

Nemají dlaně bez špíny

Ale krvácení a hormony

Po malý bílý tabletce

Křičely tak nějak prostě nejvíce

Příští týden

Budeš polykat jednu takovou

Další

[allmothsdied]

Třes v rukou

Cítíš to v kostech

Tvé tělo slábne

Pod syrovostí

Rozkladu vyčerpání

Jen unavená

.

Devět let

Na ostrém pomezí

Hladovějící duše

Kolik času zbývá?

Cítíš, jak tě spaluje

Nenasitnost plamenů

Jen unavená

.

A popelavé šedivo

Zarývající se

Do zornic očí

Tik tik

Na pět a půl

úderů srdce

S chutí umírání v hrdle

Jen unavená

.

S blednoucí kůží

lháře, zloděje a vraha

Moc prázdno,

A přitom příliš málo

Potřebuješ víc nebo míň?

Nedýchatelné

Molekuly kyslíku

Jen unavená

.

A šum místo krve

Nutí tě se bát

Není vítěze

Nikdy ho není,

Můžeš jen hrát

Pohřbená a zapomenutá

A přesto naživu

Jen na půl

Jen unavená

.

A čím dál víc

Tonoucí

V náruči ledových

Prstů chladu

Po celý tý době

Zase zpátky

Nevyléčitelná

Ale tentokrát sama

Jen unavená

.

V kaluži

Hradů z písku

Poslepovaných izolepou

Něco se tříští

Od vzniku světa

Víš to,

Když tančíš po střepech

Jen unavená

.

Směrem tam,

Dolů dolů dolů

Po špičkách

Utíkáš

Od pravdy do lží

Do lží a do ticha

Odvrácený pohledy

Jen unavená

.

Se slzami v očích

Prahneš po polibcích

Ohně cigaret

Nikdo neví

A není kdo by se ptal

Jen unavená

Jen...

Nevěřte lhářům

[allmothsdied]

Vůně cigaret,

Co ulpívá na prstech

A tisíce výbuchů

Barev

Tam někde v hrudi

Unavená z téhle

Hry na honěnou

Prsteny

Volnější než bývaly

Kolikrát už jsi

Šla touhle cestou

[allmothsdied]

Modro žlutý polibky

Levných vodovek

Rozlívající se

Příliš náhodně

Po papírový kůži

Trochu jako

Pěsti mraků spadlých

Z oblohy

Lhostejně pomíjivých

Ve své samotě

A tvý tělo

S každým zvracením

Křehčí

Tyhle odcizený polibky

S hořkostí

Sbírá a shraňuje jako

Posedlý

Jako hladový

Jenže příliš málo

Se mění

A příliš málo

Zůstává stejný

A plazení se ve spirálách

Do nicoty

dolů dolů dolů

Je o tolik

Snazší

[allmothsdied]

Říše divů

Pokrytá bílým práškem

Můžu si jen představovat

Cestu králičí norou

S otupenými smysly

Zostřenými chutí

Serotoninových absťáků

Z dne hned poté

Na balkóně jen v kalhotkách

A tenký mikině

Čtu tvoje zprávy

Se zasněženým světem

Sedm pater pode mnou

Jenže tobě

Ty drobný krystaly s lomem

Tmy a světla

Šeptají jiný ukolebávky

A já nemůžu lhát

Chtěla bych padat společně

S tebou

Ač nemám žádný klíč

A dveře nevím kde jsou

Přes všechno to

Prázdno navzdory

Vnímám tě stát tam někde

Kde barevný spektra

Hrají jiný hry s myslí

A cesta nahoru

Není tak snadná

Chvěju se zimou,

S nikotinovým bluesem v krvi

A tóny hudby

Alespoň probouzí

To jediné ve mě ještě občas

Živé

Slova a poezii

Bez špetky poetična

A nevím, jestli

Někdy poběžím tvým směrem

Bude už to asi pár týdnů,

Cos napsala

Pod vlivem omamných látek

Že jsi mě asi tehdy milovala

A já těžko chápu, těžko rozumím

Ale přesto

Myslím, že jsem to

Cítila ve stejných barvách

V době, kdy cítit

Nebylo tak cizí

A mluvily jsme intenzivněji

Než všechno

Zadupal chaos a čas

Přestal okolo chodit logicky

A byly věci,

který bylo možno ještě ztratit

[allmothsdied]

Dehydratace stoupající do hlavy

S pár promile na večer

Směješ se jak šílená a hořké slzy

Stékají ti po tváři

Takhle chutná neředěné zoufalství

Dvakrát jsi omdlela

A teď tu tančíš jako smyslů zbavená

Na hranici nepříčetna

Tvoje mysl vyřvává

Teď ty bílé pláště a bílé zdi

Zní sladce a lákavě

Dovézt tělo ke kolabsu, na úplný

Okraj zhroucení

Protože všechno visí na vlásku

Možnosti špatný a ještě horší

Ztrať všechno, nebo ztrať sebe

Hádej,

Co jsem vybrala?

Všechno je směšné

A v srdci minové pole

Je to jen hra, zlato

Jen zábava, o nic nejde

Opij se a zapomeň, doteky, kdy disociuješ

Pryč pryč pryč daleko

Svlékněte mě, vemte si moje tělo,

Roztahuješ moje nohy

Ale já nevnímám

Ukradni co chceš, je to přece zadarmo

Nebudeš první, ani poslední

A já budu kreslit zvrácený linie hladu

Pod kůží

A moje mysl se tříští,

Nezbyde nic než střepy, šílenství

Dehydratace stoupající do hlavy

Smích a pláč ve společném tangu

A větve stromů se lámou, slyšíš?

Můj život leží ti u nohou

A na ničem z toho nezáleží

[allmothsdied]

Popisuješ jednoduchý život

Ale já chodím po střepech

Už od školky, možná ještě dřív

Naše světy jsou odlišné

Ty ses učil opravovat

Já být ničena a ničit

Tys jazyky plamenů hasil

My se strnule dívali, jak se vše obrací

V nic, než popel a prach

[allmothsdied]

Vyryju si čáry do srdce, i slova,

Cokoli jen budeš chtít

Smísím krev s inkoustem

A euforii s bolestí

Protože přesně tak chutná tvoje objetí

Ve kterým dusím vlastní slova

Tam v místech, co schovávám slzy

A všechny pocity bezpečí se tiše ztrácí

Pokaždý když se vzduch mezi náma

Zase o pár stupňů ochladí

Jenže tvoje stopy uvnitř mě

Nikdy nepůjdou smýt

A tak ryju čáry do srdce

Se zlomeným doufaním, že možná někdy

Mě budeš chtít zase o trochu víc