#švanda

[defenestracee]

"Tak aby mezi námi bylo jasno!"

Přišel táta do místnosti a rozsvítil

[boeing747]

going to the OPERA tomorrow life is good again

[spotsupstuff]

neskutečně NESKUTEČNĚ fascinující číst si tvoje nápady a stavbu tvého příběhu a co se v něm děje, hlavně teď o hivemind (kolektiv? jak líp to nazvat po našem??) jak to všechno funguje a jak moc to máš všecičko promyšlené ... fakt jako klobouk dolů

JGKLDSMCKLSDKGLMKLDS -roztrapatí háro- som trocha vtipná híhí v gebulke JGSJLKSDMCKLD

ale díkes!!! je to švanda nad tým všetkým dúmať a skúšať ísť čo najviac zvláštnymi cestami keď príde na rozhodnutia (a taki kurde že nevem, google translate vraví úľová myseľ tak možno to??? keby dačo tak "banda potvoriek" budze fungovať tak isto dobre jdskgjdkl)

[hadivadlo]

Dvacet let na svém místě

Ve středu 14. ledna 2004 odbyla se premiéra autorské inscenace HaDivadla Hrdinové, kterou nazkoušel tehdejší umělecký šéf Jiří Pokorný. Byla určena pro první provedení v nově zrekonstruovaných prostorách v podzemí pasáže Alfa, kam se divadlo přestěhovalo.

Přesuny HaDivadlo provázely od začátku. Už po třech letech existence, v roce 1977, se v Prostějově stěhovalo z kukátkového jeviště do přednáškového sálu Národního domu, aby se za dalších osm let přesunulo do Brna. Tady působilo tři roky v Klubu školství a vědy Bedřicha Václavka, pak dva roky v Kulturním středisku v Šelepově ulici a po převratu se usídlilo v Kabinetu múz.

Stěhování z něj bylo v roce 2003 impulzem k řadě změn. Uprázdněná místa v hereckém souboru po Pavlu Liškovi, Jaroslavu Poláškovi a Ele Lehotské zaplnila nastupující generace herců Jakub Žáček, Kryštof Rímský a Helena Plecháčková. Divadlo ve starých prostorách taky zanechalo šest z patnácti svých inscenací, aby vytvořilo prostor pro novou dramaturgickou koncepci. Ta chtěla oslovovat širší spektrum diváků skrze barevnější paletu žánrů a silnější témata.

Zdroj: archiv Karla Flávy Hanáka

Přesun měl proběhnout v době divadelních prázdnin, aby co nejméně zasáhl provoz. Když se však k průtahům s rozvazováním smlouvy v Kabinetu múz přidalo ještě prodloužení stavebních prací v Alfě, bylo po nadějích. S příchodem září bylo potřeba začít hrát, aby diváci na divadlo nezapomněli. Ale kde? Po krátkém hledání se HaDivadlo uchýlilo do budovy Divadla Husa na provázku, protože oba subjekty spravovalo a dodnes spravuje Centrum experimentálního divadla. Řešení to sice bylo, ale dva soubory vměstnané do jednoho prostoru nemohly fungovat bez omezení. Vrcholem pak byl odliv diváků, kteří byli už předem ve velkém informování o tom, že od nové sezony je potřeba hledat HaDivadlo v Alfa pasáži, a tak jich do Husy na provázku chodilo málo.

I přes to soubor zahájil zkoušení inscenace Hrdinové, která podle tehdejšího vedení „rozkrývá možnosti divadla jako média vyjadřujícího se k realitě, která nás obklopuje a někdy i pohlcuje.“ Vedle reprízování devíti starších inscenací, nyní přezkoušených s novými herci, rozjel se také projekt „HaDivadlo v přesunu“, kterým chtělo divadlo akcentovat svou nelehkou, ale přece v lecčem inspirativní dobu. Hostující režisér Martin Huba tu zkoušel novou inscenaci Incident a souběžně vznikla ještě jiná Pokorného inscenace inspirovaná virtuální realitou počítačových her HaDivadlo dětem uvedená v Divadle Radost.

Radost ovšem neměli divadelníci, když se původně odložený listopadový termín kolaudace Alfy znovu přeložil, tentokrát na prosinec. V listopadu HaDivadlo v Brně nehrálo, ale podařilo se mu alespoň vyjet se starší inscenací Top Dogs do Zvolena, Prahy a Bratislavy.

Rekonstrukce prostor kina do divadelní podoby. Zdroj: archiv Karla Flávy Hanáka

Divadelní prostor v Alfa pasáži, za jehož úpravami stojí ateliér RAW (Rusín, Wahla), byl nakonec pro provoz zkolaudován až 19. prosince 2003. O tři dny později byla otevřena i Kavárna Švanda, coby důležitý prostor divadelního zázemí. Vedl ji Roman Švanda, bývalý provozní divadelního baru v Kabinetu múz a velký stoupenec HaDivadla, jehož je dodnes členem. Další zázemí měli divadelníci i v Knihkupectví Ženíšek, kde byl sklad kulis a kostýmů a kde se scházeli herci.

První představení v Alfě proběhlo v neděli 28. prosince 2003. Tři sestry v režii S. P. Fedotova konečně prožily své nerozhodné drama v novém domě. Slavnost otevření, tzv. Otvírák, pak proběhla 10. ledna 2004. Večerem provázel Tomáš Matonoha, přítomni byli mezi jinými i manželé Hrdinovi (Vladimír Hrdina je potomkem stavitele Alfa pasáže Františka Hrdiny), nebo Petr Oslzlý, tehdejší ředitel Centra experimentálního divadla.

Zmiňovaní Hrdinové jako nová hra pro nový prostor měli premiéru o čtyři dny později. A jaké to bylo? Třináct herců na scéně. Montérky a monology. Naživo hraná dechová hudba, lesk žesťů. Pláštěnky, v nichž lze exhibovat. Sborové zpěvy. Žlutá, modrá, zelená a černá. Chaotické chození. Divadelní šatna na jevišti, dva dlouhé stoly a lavice po stranách. Herecké etudy, silácká gesta, oplzlosti. Čert v chundelatém kožichu. Kontra světla do očí diváků. Šustivý šepot šusťáků.

Ze zkoušky inscenace Hrdinové. Zdroj: archiv CED

Netřeba chodit kolem horké kaše: úspěch to nebyl. Petr Christov se ve své recenzi zmiňuje o „málokdy vtipných kreacích, které jako by vypadly z ateliérů vysokých uměleckých škol“, představení, které nazývá pásmem s písněmi, bylo prý ke koukání jen dvacet minut ze sta, nebylo dost satirické a závažná témata nenutila k přemýšlení, ani nevzrušovala. Celek pak recenzent chápe jako nezáživnou reklamu na HaDivadlo. Samotné vedení o rok později ve Zprávě o hospodaření a činnosti inscenaci zhodnotilo jako nedopracovanou, nesjednocenou a poznamenanou rozpory režiséra s částí souboru. Neúspěch také dokresluje fakt, že po první repríze byla hra stažena z repertoáru a dále neuváděna.

Zbytek sezony už proběhl dle očekávání. Po lednovém odchodu Jiřího Pokorného se divadla ujímá režisérka Valeria Schulzová. Již zmiňovaný Incident Martina Huby měl premiéru 30. ledna. Šlo o do současnosti přepracovaný děj oscarového filmu Larryho Peerce z roku 1967, kdy dva agresoři v nočním metru zneužívají netečnosti ostatních. V obnovené premiéře bylo uvedeno i HaDivadlo dětem, po úpravách Schulzové a Volánkové, nyní pod názvem HRA(J)!. Poslední premiérou sezony 2003/2004 byla Yvona, princezna burgundánská Witolda Gombrowicze v režii Valerie Schulzové. Ta spolu s Ivou Volánkovou na konci sezony z divadla odchází.

Ať už byla ona sezona spojená s útrapami stěhování jakákoli, divadlo už dvacet let tvoří, roste a experimentuje na stejném místě. A to je zdaleka nejdéle v celé jeho historii. Zkrátka někdy je potřeba sestoupit do sklepení, abyste se mohli dotknout hvězd. V HaDivadle a Alfa pasáži to bez metafor platí dodnes.

MARTIN TILŠAR  

Zdroje: 

KŘÍŽ, J. P.: Diváci jsou zapleteni do incidentu v HaDivadle, [online], Brno: Právo, 2. 4. 2004, dostupné z:

CHRISTOV, Petr: JAK HRDINOVÉ OTEVŘELI (HA)DIVADLO…, In: Svět a divadlo 3/2004, str. 74–75.

OSLZLÝ, Petr: HODNOCENÍ VÝSLEDKU HOSPODAŘENÍ A ČINNOSTI CENTRA EXPERIMENTÁLNÍHO DIVADLA V ROCE 2003, Brno: CED, únor 2004.

OSLZLÝ, Petr: HODNOCENÍ VÝSLEDKU HOSPODAŘENÍ A ČINNOSTI CENTRA EXPERIMENTÁLNÍHO DIVADLA V ROCE 2004, Brno: CED, únor 2005.

[petrvyhlidka]

Sherlockiana: Josef Friedrich

The first Czech illustrator of the Sherlock Holmes stories was born in 1875 in Prague, where he graduated from the Academy of Fine Arts in 1896. In Bohemia, he was known mainly from Humoristické listy, of which he was the core and until 1907 practically the only illustrator, but his work also appeared elsewhere, whether in the rival magazine Švanda Dudák or on the covers and pages of books by various publishers, such as Pavel Körber...

[zlutyzakaznik]

Měsíční souhrn: duben 2023

(1. 5. 2023) Záměrně překávováno.

Tentokrát to byl opravdu kalup. Dobré jídlo z Moravy v OC Letmo totiž vydrželo ještě méně než předchůdce V žitě a v nabídce realitních makléřů vyběhlo pouhých 7 týdnů od startu. Nejde-li o vůbec nejrychlejší zahájení a ukončení provozu v Brně, pak uvedený podnik jistě patří do první pětky spolu s třípatrovou kavárnou Divná paní nebo Post Bakery v místech dnešního Axiomu.

Ve fikčním světě inzerátu jde pochopitelně o zavedené a prosperující bistro s obrovským potenciálem růstu. Podmínkou je odkup zařízení a vybavení v ceně 350 000 Kč a třešničkou na dortu předání veškerého know how včetně FB a IG profilu a webových stránek. Jakých profilů a webu, když jsem tyto dosud neviděl a modrobílá zeď Kydar RT s profilovou fotografií německého ovčáka veškeré zmínky o bistru vymazala?

Další tradiční brněnskou jámu na peníze představuje rohová a suterénní parcela vedle nesmrtelného nonstopu Kahla Pub & Bar na Dvořákove. Po Leonesse a Yoshi to zde po 55 týdnech zabalila pobočka Zô! na Cihlářské. IG profil svým posledním příspěvkem stále zve na loňské dubnové otevření...

Sakury, sakury, sakury. Jaká to radost! 

Mezi “bavlníky” na cestě do Žlutého kopce. :-)

Na stejné ulici, jen přes koleje a vedle služebního vchodu do NdB, je po dvou a půl letech k pronájmu Bols Cafe, podnik, který mi byl sympatický tím, že se v další fázi covidové uzávěry vzepřel vládě a odmítl kontrolovat “očkování”, ale co se týče kávy, nabídky, atmosféry a dalších atributů, byl a je to tu bohužel smutek. 24 900 Kč za 80 metrů čtverečných.

Po několika letech je k mání minimalisticky koncipované korejské bistro Doširak na Kabátníkove (65 metrů za 15 000 Kč). Realitka prostor inzeruje mimo jiné coby příležitost pro hipsterskou kavárnu a i když ceny energií možná nejsou tak rozdivočelé jako ještě před pár měsíci, přítomnost elektrických přímotopů je jedním z varovných znamení.

Duben byl na blogu ve znamení Prvních dojmů a tucet nových podniků (tady, tady a tady) zahrnuje všechny druhy provozů, i když mezi nimi očekávatelně dominují kavárny.

V den vydání tohoto textu měla být spuštěna dlouho očekávaná kavárna na Moravském náměstí, novou restauraci má Městské divadlo Brno, v místě letité Záhrady na Úvoze nahradilo druhou verzi mexického Blue Demon čerstvé bistro, na zpřístupnění čeká kavárna vedle Šesté větve, Švanda a Larva Mola už také mají známého nástupce a i výše zmiňované Zô! bude rychle vyměněno za něco nového. 

“Wet look” tř. Kpt. Jaroše nedaleko Pelíšku.

I v dubnu pokračoval třetí měsíc v řadě ústup od piva a s pouhými pěti vypitými třetinkami – Cobolis Kouř, Malt Worm Old School New England IPA, St. Georgen Bräu Keller Bier, Stern Američan APA a Clock Sarah Bourbon Barrel Aged – jsem přispěl ke snížení národního průměru na hlavu.

Oč méně jsem vypil piva, o to více jsem se zajímal o vinné sklo a jeho nezávislé hodnocení. Dokoupil jsem kousek od Rony i Riedela, ale zhodnocení si nechám až do výročního pivního/vinného souhrnu, kdy už budou nejen tyto skleničky prověřeny větším počtem vín.

Ano, je tam celý tonic, ale ten doppio základ je přece z vlastní pražírny. Pobočka středně trendy miniřetězce Mitte na Mendláku.

V dubnu jsem opět ochutnal rebelskou Kostariku El Perezoso, tentokrát na dvou různých mlýncích a kávovarech a výsledky byly stejné jako dřív: celkem nevzrušivé a obyčejné kafe, které je v cappuccinu v pohodě vypitelné, ale větší nadšení nezavládlo (13/20). Daleko lepší byla novinka z téže země, La Candellila, Typica zpracovaná honey metodou, kde se v návaznosti na lehčí tělo projevuje určitá vrstevnatost chuti i acidita (14/20, espresso i cappuccina).  

Rozpaky ve mně vyvolal CANDYBAR – Estrella Divina od pražských Candycane. Platí pro něj stejné hodnocení, jaké má první z uvedených rebelských káv. Slovy pražírny na e-shopu: “Jasně, náročnější klienti vždy ocení nějaký urvaný naturál, nebo hodně progresivní afriku i na espresso, kdo ale nechce svoje hosty vyděsit a má radši bezproblémové kafe, které se na mlýnku chová jak superman, ten hledá v našem e-shopu vždy deskriptory co připomínají chutě čokoládové tyčinky.” 

Restaurant hotelu Passage nejenže tu a tam vytvoří čitelnou ceduli, ale nově začal nabízet vlastní pečivo. Poprosil jsem o nahlédnutí na půlku kváskového a úplně mi to stačilo: střída kompletně bez ok, blátivé a žmolkovité konzistence, elasticita neexistující a bochníky až moc dotmava.

V rámci pracovního zadání jsem byl pověřen (spolu s dalšími třemi lidmi) zdegustovat několik vzorků tuzemských producentů, přičemž první z nich dodal jistý tuzemský e-shop s alkoholem, další malá a nová pražírna kousek za Brnem a největší počet vzorků měla zavedená pražírna z Jižní Moravy, jejíž nejlepší káva se objevila v loňském žebříčku mezi prvními pěti. 

Všech káv bylo 60 gramů a každá byla otevřena po 2 až 3 týdnech od uvedeného data pražení – výjimkou byl sáček z alkoholového obchodu, kde nebylo uvedeno datum ani informace o zrnu – a všechny byly posuzovány primárně jako espresso o 10 až 11 gramech a doplňkově coby cappuccino a cafe latte.

1) Brasilia Fazenda Bela Vista: příjemné, slušně strukturované, dlouhá dochuť, acidita, třešně, peckoviny (13 – 14/20), Red Catuai, 40 % naturální, 60 % anaerobní fermentace, 88 b. 2) Brasilia Boutique Obata: bez problémů, plné tělo, stabilní, jemná acidita (13/20), dvojitá fermentace, uvedených 88.5 bodů je samozřejmě nadsazených  3) Brasilia Mogiana Bella Giana NY 2: plné tělo, stabilní, jemná acidita (13/20) 4) Brasilia Fazenda da Lagoa: s mlékem v pohodě (12 – 13/20) 4) Brasilia Cerrado Doce Diamantina: — „ —  6) Brasilia Santos NY2, ser 17/18: — „ — (silných 12/20) 7) Brasilia Fazenda Monte Bello: na hranici vypitelnosti (12/20)  8) Cuba Serrano Lavado Superior (e-shop): zatuchlé, prázdné, uhlové, špinící mlýnek i odměrný kelímek (11/20) 9) Cuba Serrano Lavado: nenašel jsem odvahu nasypat do mlýnku. Po otevření intenzivní a dusivý pach plného popelníku, po týdnu se přidala žluklost a odér zkaženého rybího filé.

Výsledek pro mě nebyl překvapením, protože papírově nejzajímavější vzorky byly nejlepší i chuťově. Zvláště podnětné byly v tomto ohledu brazilky, které bych si normálně nikdy nekoupil, a také úplný spodek, tedy obě Kuby. Fakt, že může kávu podobné (ne)kvality nabízet spousta “malých a lokálních” pražíren či nově otevřená brněnská kavárna, zůstává důvodem k zamyšlení. Ani drtivá většina tuzemské pražičské špičky ovšem ze srovnání nevyjde bez šrámu, protože všichni její proponenti mají v nabídce nejméně jednu "plastovou”/ kancelářskou kávu, jež je lepší jen ve frázích o kvalitě a původu.

[cysnews]

Národní divadlo uvede pohádkovou operu Švanda dudák

Národní divadlo uvede pohádkovou operu Švanda dudák

Opera Národního divadla a státní opera uvede po osmdesáti devíti letech pohádkovou operu Jaromíra Weinbergera Švanda dudák s podtitulem Ďábel prohrál, lituje. Titul, jenž ve třicátých letech 20. století hrála newyorská Metropolitní opera nebo londýnská Covent Garden, připravují v Národním divadle režisér Vladimír Morávek a dirigent Zbyněk Müller, kteří představení koncipují jako rodinné. projekt…

[hexagom666]

Baví mě sledovat sledovat mé kamarády spát, ale ještě víc mě baví sledovat, jak se moji kamarádi leknou, když na ně zařvu “VSTÁVEJ!” a oni pak na mě začnou řvát, že mohli spát jeětě chvíli.

Neříkám nic, ale online hodiny jsou docela sranda...

[thefugitivesaint]

Artuš Scheiner (1863-1938), ''Švanda Dudák'', #33, 1906 Source

[luufish]

neboj, že slyšíš v noci co jiný nesmí to jen věci v pokoji na tebe myslí

– Martin Švanda, Petrolejová vesnice, 2004

[ldtftvsuk]

Pozdrav ze statku č. 11

Ahoj kamarádi, milí rodiče,

no to byl teda den! Začal tak nevinně cyklistickými jízdami zručnosti a bikrosem pro starší táborníky, běhy dovednosti pro nejmladší táborníky a POŘÁD NIC...

Poté jsme se srdceryvně přetahovali o cenné body při přetahu lanem a POŘÁD NIC...ještě jsme se v klidu naobědvali a POŘÁD NIC, ještě polední klid byl vskutku klidný a PAK TO PŘIŠLO...nejstarší táborníci vyrazili na táborový triatlon, holky na orienťáky, všechny děti začaly polykat kilometry a měkké tkáně začaly úpět...  

Kdo dnes nebyl na marodce s bolavým kolínkem, ten přišel s ramínkem, kdo nepřišel s ramínkem, ten přišel s vyvrknutým kotníkem, kdo neměl omezenou hybnost ve velkém kloubu přišel s třískou, pálivým očičkem, puchýřem, pícháním v boku, bolavým bříškem, velkou únavou, pocitem na zvracení, bolestí hlavy a dalších orgánů, kašlíkem s vykašláváním, kašlíkem bez vykašlávání, klíštětem případně “přišel jsem vám říct, že už to nebolí”... Jen mezi marodkou a statkem jsem dnes nachodila 9 km, tak si to kámo spočítej, když vezmeš v úvahu, že vzdálenost statek-marodka je asi 60 metrů. Vypotřebovali jsme skoro všechna pružná obinadla, nalepili kilometry náplastí, Voltarenem a Traumaplantem jsem dnes snad mazala častěji než sebe samu pleťovým krémem za celý život a to že já krémíčky miluju a vrásek už mám taky dost...U rybníčku byly malé Lurdy. Vždy po zklidnění, vyšetření, utření slziček, zaledování, pohlazení většinou dotyčný zjistil “že už to tak nebolí” a odhopsal po původně “neskutečně bolavé, tutově zlomené” nožce pryč.  

Alenka dopoledne sjela s Háňou rozříznout sádru na ortopedii do Jindřicháče, trpělivě si počkala 2 hodinky s dalšími 40 pacienty a to netušila, že si tam sjede ještě k večeru znovu s Míšou, aby tam počkala s další narvanou čekárnou. Naštěstí nic zlomeného, jen dále ledujeme a kontrolujeme.

Výjezdy “táborové sanitky” však nebránily hrdinským sportovním výkonům, našli se i všichni ztracenci z orient´áků. Pořadí po 2. dni olympijských bojů je stále vyrovnané 1. Athény, 2. Sparta a jen o 17 bodů zaostává na 3. místě Korint. Zítra vytahujeme s děvčaty ze skříní malé černé, nablejskáme žabky, bo nás čeká švanda největší: “Kulturní večer národů”. Letos jsem té kultury díky opatřením moc nestihla, o mých standardních 50 představení za sezónu se mi mohlo letos akorát tak zdát, protože divadlo on-line mě vůbec nebere, takže s nadějí doufám, že zítra ukojím svůj kulturní podstav. Když budete zítra večer s námi, zkusím na živo na FB přenést i novou táborovou hymnu, jste na ní zvědaví, jako my? 

Jelikož jsem táborník duší stále jdu, moji milí, pečlivě splnit Pepiskův příkaz z dnešního nástupu, který zněl: pořádně se na zítřek vyspat, ať nám to na Turku rychle odsejpá za pádlem.

Dnes tedy dost unavené ahoj ze statku,

posílá teta Madla  

[classicalfrasier]

S8 E4: The Great Crane Robbery

Mel: Well, Niles, it occurred to me that if we end things now, people will wonder why—when, you know, we've been so happy. So I've decided that it's not so much that I'm going to leave you, as you're going to drive me away. 

Niles: How? 

Mel: Through a series of staged events, in which you will thoroughly humiliate yourself by playing the part of a complete ass. For instance, this weekend we're going to the opera. 

Niles: Ah, I see, I see. So you want me to hog the opera glasses and remain seated during the ovation, something of that nature. Well, I suppose I could manage it. 

Mel: No, not quite. At the intermission, invariably some board member will come over to say hello, and I want you to fly into a jealous rage and throw a drink at him. 

Niles: That is unthinkable! I have a reputation in this town and nothing will make me behave that way. 

Niles [after a long pause]: I'll see you at Schwanda, der Dudelsackpfeifer.

IT’S A REAL OPERA, YOU GUYS.

The original Czech title is Švanda dudák. The show’s use of the German title was likely for giggles, but it was the name given to a German translation of the libretto by Max Brod. David Hyde Pierce just says “die” instead of “der”.

[boeing747]

The same guy who sang/played don Giovanni played Švanda and what an archetype of guy who fucks around and finds out (goes to hell literally in text)

[majdalenaska]

Na obláčku aka Glorified waitress

....english version coming soon...

4/9/2019

Dnes jsou to právě dva roky, co jsem se oficiálně stala letuškou pro Norwegian a proto jsem se rozhodla , že je čas si založit blog.

Níže stručněji popisuji můj šestidenní pracovní trip, tak snad to někoho bude aspoň trošku bavit.

Bavím se s dívkou ve výtahu, otočí se na mne a mile mi povídá: „Júú, vy pracujete jako letuška?“ No doslova to bylo: „Woow, you are so lucky, you get to travel the whole world!“ V překladu tedy: Vy máte ale štěstí, můžete tak procestovat celý svět. Já se se od srdce zasměju, ale v duchu si řeknu, to určitě ty naivkoJ

Ne opravdu, mnoho z mých přátel či nepřátel má trošku zkreslené představy, o tom, co tato práce obnáší. A já si to na začátku myslela taktéž. Ovšem na druhou stranu, kdo může říct, že večeřel steak v nejvyhlášenější restauraci v Buenos Aires a tančil Tango s místním domorodcem. Kdo může říct, že si každý týden poletuje na obláčku v 39 000 stopách nad mořem v nejmodernějším Dreamlineru a kdo může říct, že dostává zaplaceno za cestování 15 dní v měsíci. Tuto práci bych shrnula do takového „nahoru a dolů“ to je docela výstižné, doslova!

Tento týden mě čekala 6 ti denní cesta: Londýn- New York- Madrid- New York- Madrid-Londýn, vypadá to hrůzostrašně co? Je to docela neobvyklé, ale jelikož zastáváme práci jiné báze, nikdo se s námí nemazlí a šupnou nás na jakékoliv jiné lety, pokud jsou potřeba.

28.8./ 8:20 SEČ- Londýn Gatwick                                

      S Crew se setkáváme v kavárně Costa a dochází k prvnímu seznamení s posádkou. Jelikož je v Norwegian přes 800 „cabin crew“, ve většině připadů vidíte všechny poprvé a je tedy malá pravděpodobnost, že poletíte s někým známým. Ale i to se může stát, vždy ráda ocením, pokud zahlédnu známou tvář. Cítím se trapně, neznám nikoho  a tak nastává nucená konverzace. Small talk nemám v oblibě, ale bohužel nemám na vybranou. Piloti vypadají krajně nasraně, ale milý úsměv od letušky je třeba rozveselí.

   Společně jdeme na palubu  a v přední části letadla zvaná PREMIUM máme BRIEFING. Vedoucí dnešního letu nám přidělí pozice u dveří, o které se budeme starat, zopakujeme si bezpečnostní otázky a společně taky diskutujeme o tématu týkající se první pomoci. Posléze přichází Kapitán a sděluje nám dobu letu, popřípadě informace ohledně turbulence a další potřebné informace. Jsem unavená, moc dobře jsem se dnes nevyspala, ale jakmile začně servis, je všechno OK. Let je relativně v pohodě, ovšem máme neskutečně množství objednávek a na palubě máme pouze 8 stewardů a stewardek, což při letu do NEW YORKU není opravdu ideální.

Servis zmáknem rychle a půlka „crew“ jde na povinný odpočinek. Zalezu si tedy do malé kajůtky na konci letadla, zavřu oči a odpočívám, moje nejoblíbenější část letuJ Pokud z Vás někdo někdy letěl Boeingem 787, čtěte dále, záchody naleznete na druhé straně od kajuty a pokud uvídíte na dveřích nápis CABIN CREW ONLY , tak to opravdu není toaleta. Divili byste se, ale 99 % pasazérů je vždy marně zkouší otevřít.

Přilétáme do New Yorku okolo jedné hodiny odpolední (18.00 SEČ), jelikož se nacházíme na jednom z nejrušnějších letišť na světě vůbec, strávíme někdy i přes 45 minut na cestě do GATU tzv. TAXI (přejezd).

 15:30 místní času/ 20 : 30 SEČ – New York City

     Dvě a půl hodiny po příletu se konečně dostáváme do hotelu, samotná cesta z letiště trvá skoro hodinu, ale aspoň máme hotel na Manhattanu, což není na škodu. Každý z nás prcháme do svého hotelového pokoje a domlouváme se, co později. V plánu je rooftop bar v Brooklynu, ale prší, tak nic. Dám si sprchu a krátkého šlofíka, jelikož později jdeme s kolegyní do Whole Foods pro něco k snědku. To jsem ale neměla dělat, po probuzení jsem tak mimo, že jsem tak maximálně schopná jít pro pizzu dolů za roh. Achjo:D

   Pizza je ale naprosto luxusní, zapnu si Netflix a relaxuju. V osm večer už nemůžu dál a usínám. Ve dvě ráno se ovšem probouzím a převaluju se tak do páté ranní. Thank you Jet Lagg. Ale já už jsem přece zkušená letuška a tak už mám svoji ranní rutinu. Zacvičím si, zamedituju a vyrážím směr pobřeží si zaběhat, což na jet lagg většinou zabírá stoprocentně. Ovšem vetšinou to chce partáka, který vás vytáhneJ

   Ranní běh podél řeky Hudson je naprosto úchvátný, po cestě potkávám nadšené New Yorčany a říkám si, jaké to asi musí být tu opravdu bydlet a běhat si tu každé ráno. Po chvíli si sednu na lavičku, v uších sluchátka, kochám se výhledem na Manhattan a pozoruji život okolo.

   Když jsem zpátky v hotelu, vyrážím na snídani a potkávám ostatní z naší crew. Po snídani jsem nečekaně zase unavená a tak nemám na dnešek žádné velké plány, pouze nákupy v Century 21 a oběd v Whole foods. Pozdě večer odlétáme do Madridu a proto se nutím spát, marně! Pouštím si meditační video, které mne snad nabudí ke spánku, marně.

29.8/21:15 místního času ( 02:15 SEČ)- New York City

   Jak si asi dokážete představit, není to uplná ideálka letět skoro ve tři ráno evropského času. Ovšem ve světě letušek si zvyknete opravdu na všechno. Hodina v autobuse na letiště, hodina popojížení na runway, achjo, chci spát. Sedím na jumpseatu asi 50 minut a naproti mně sedí tři pasažéři.  Letuška se ale usmívá za každé situace , takže wakey wakey Magdaleno. Naštěstí v letadle všichni pasažéři spí, máme pohodu. Let je bez problémů, bez turbulencí a trvá pouze 6 hodin a 30 minut. No někdy je to opravdu easy breezy, což je výhoda i nevýhoda tohoto zaměstnání. Každý let je opravdu naprosto odlišný. Únava, hádky s nepříjmenými pasažéry, hádky s nepříjemnou posádkou , omdlívající pasažéři, opilí pasažéři, no vyberte si. Ale dneska jsme měli štěstí. Nikdo mne nepozvracel a nikoho jsem nepolilaJ

30.8/ 14:35 místního času - Madrid

    Přilétáme do Madridu a jsme nadšeni. Slunce, bazén a léharo, to je má představa o nadcházejícím dni a půl. Odhazuji uniformu a večer se setkávám s Maďarkou Andreou a Polkou Marlenou a vyražíme směr centrum Madridu. Plán je jasný a stručný, Tapas bar+ Sangria.

Máme štěstí, o prohlídku města se postará Španěl Luis, který v Madridu žije, a tak nás provede městem. Ukáže nám pár malebností a hlavně nádherný park Cuarttel de la Montana, ze kterého je úchvatný výhled na město. Celý večer nemůžeme zakončit nijak jinak než návštěvou Čokolaterie San Gines, kde připravují to nejlepší Churros ve městě. Tak to byla opravdová třešnička dnešního povedeného večera. Další den se jdeme kouknout po obchodech a zbytek odpoledne strávíme u hotelového bazénu a nabíráme energii na další noční let.

31.8./18:25 místního času

     Sbalím kufřík a vydávám se dolů do lobby, kde se setkávám s ostatními z naší Crew. Tentokrát nás čeká let zpátky do New Yorku, kam se moc netěším, jelikož se s největší pravděpodobností zase málo vyspím. Je zajímavé, že v poslední době preferuji západní pobřeží USA, se spánkem a jetlaggem zde nemám problém. Trvalo to pouze rok a půl si na časové rozdíly zvyknoutJ

Během letu se nic extra zajímavého nestane, ovšem 80% pasažérů nemluví anglicky, tudíž nastrkujeme našeho španělského Luise , kam je potřeba. Luis není nadšený a stěžuje si, že mu za chvíli asi exploduje hlava. Nastává menší incident s americkou pasažérkou, která se odmítá vzdát svého jídla s ořechy. Jelikož na palubě máme pasažéra se silnou alergií na ořechy, je přísně zakázáno konzumovat cokoliv, co by mohlo ořechy obsahovat. Ovšem paní B. mne krajně odmítá a stěžuje si, že konzumuje pouze Gluten free, Vegan, Organic a to ji tedy rozhodně Norwegian ze svého snack baru poskytnou nemůže. Vzdala jsem veškerou snahu se s paní B. dohadovat a zavolala mého seniora. Jako úplatek jsme zvolili kávu, kterou jsme právě upražili v zadní GALLEY, aby byla paní B. spokojena a vzdala se svého jídla. Ovšem ke konci letu si paní B. stejně svoji krabičku s jídlem otevřela a riskovala tím anafylaktický šok pasažéra v přední části kabiny. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Je ovšem opravdu smutné s jakou arogancí a ignorancí se u některých pasažérů setkáváme. Ale i tohle je práce letušky a můžete se samozřejmě setkat i s mnohem horšími situacemi.

   Paní s dítětem si stěžuje, že nesedí v exit row a nemá kam položit dítě, u přepážky ji přece slíbíli , že dostane kolébku na mimčo, která je možná zavěsit, ale pouze u sedadel v exit row. Posílám Luize a ten jí do telefonu vysvětluje, že se neskutečně omlouvá, ale na přepážce to popletli a bude muset sedět jinde. Servis je nepřijemný, nikdo mi nerozumí, ale nakonec si vystačím se slovy POJO, CARNE, vino Bianco a vino RossoJ Paráda, nakonec ta špánina není tak težká.

   Do hotelu na Manhattanu se dostáváme až v jednu hodinu ráno místního času, tudíž 6. hodina ranní času evropského. Drinky jdou bokem a únavou padám do postele, nejradši bych nevylezla až do zítřejšího pick upu, ale jelikož jsem v ňúú jorku, tůdle. V 7.30 jsem vzhůru a tak pádím na snídani.

Na ranní běhání nemám tentokrát myšlenky, sorry Hudson river. Únava je znát a proto se válím v posteli. Na oběd si skočím do Preta Manger a zapínám Netflix. V této práci je ale opravdu nutné odpočívat, nejsem až takový lenoch, jak to vypadá. Jetlagg není žádná švanda.

1.9 /21.15 místního času - 02.15 SEČ- New York

  Tak tu máme poslední pracovní let a frčíme zpátky do Madridu, De ja vu. Usínáme v crew buse a do hodiny jsme na letišti JFK. Co je skvělé na pozdních letech je fakt, že většina pasažérů usne ještě před vzlétnutím, paráda. V galley máme pohodičku a let nám utíká, naštěstí trvá jen 6 a pů hodiny, což je velká výhoda New Yorských letů. Zkuste si srovnat s 13 hodinovým letem do Buenos Aires.

2.9. /12:59 SEČ - Madrid

Jsme v Madridu, ale náš let do Londýna je až za pět hodin, naštěstí máme zamluvený hotel na pár hodin, kde si můžeme na chvíli odpočinout. Let z Madridu do Londýna už neoperujeme, nazývá se jako DEADHEADING let, což znamená, že letíme pouze jako pasažéři v civilu. O půl osmé večer konečně přistáváme na Gatwicku, vše vypadá nadějně, nemáme spoždění, kufry nám neztratily, je vše jak má být. V deset večer se dostávám domů a z Deliveroo si objednávám pizzu a pivo. Kufr hodím do kouta, lehnu do postele a nevylejzám dalších 12 hodinJ

[hadivadlo]

Sezona 50

Průběžně upravovaný přehledový text.

HaDivadlo považujeme za živoucí kulturní dědictví a svého druhu kontinuální útočiště undergroundového, nepravidelného, občas i divného, ale pro většinovou kulturu nesmírně obohacujícího myšlení o divadle a společnosti. Rádi bychom proto přistoupili i k reflexi své minulosti jinak, než bývá zvykem.

Na místo koncentrace všech oslav do jednoho galavečera chceme rozprostřít oslavy tohoto vzácného jubilea do více než jednu sezonu trvající série událostí, které budou reflektovat proměny dramaturgie a lidí tvořících HaDivadlo.

Oněch 50 let je pro nás zejména dějinami komunit a tvůrčích přátelství, proto se i v oslavách chceme zaměřit zejména na lidské setkávání a inspirativní dialog.

Právě vzniká několikadílný dokument České televize o HaDivadle v režii Moniky Rychlíkové a Břetislava Rychlíka. Zúročujeme zde své archivnické aktivity z předešlého období.

Nadále pokračujeme v paměťové lince a sbírání vzpomínek – více na hadivadlo.cz/pameti.

Uplynulých 50 let si chceme zpřítomnit sérii událostí, které budou rekonstruovat místa a komunity tvořící HaDivadlo v jeho minulosti. V sezoně 2022/24 jsme si již připomněli éru Alfa pasáže a počátky HaDivadla přímo v Prostějově.

Pro jubilejní 50. sezonu plánujeme drobné tvůrčí intervence v brněnských „místech paměti“ – bývalém Klubu školství a vědy Bedřicha Václavka, na Šelepce a v Kabinetu múz. Diskutujeme o různých formátech, například promítání legendárních inscenací z jednotlivých ér přímo v prostorách, kde se kdysi odehrávaly, čtení úryvků ze scénářů, ale také o živých rozhovorech s pamětníky o tom, co pro ně bylo z daného období dějin HaDivadla klíčové a podstatné.

Plánujeme také připomenout formát HaDi Café pořadem Café Švanda a pro jeden zářijový večer rekonstruovat tuto kavárnu, která se stala kulturním fenoménem.

Na říjen 2024 připravujeme „scénickou konferenci“ na téma „HaDivadlo v proměnách času“. Záměrem je podívat se s odstupem na všechna slavná předešlá období, ale rovněž postihnout méně zmapované dějiny po roce 2000. V tomto směru se pokoušíme navázat spolupráci s Divadelní vědou MUNI a taky dalšími divadelně-vědními institucemi napříč republikou.

Směřujeme také ke „Galavečeru“, který se uskuteční 14. prosince 2024 v režii Ivana Buraje. Koncept večera bude vycházet z podoby oslav 30 let CED. Bude se jednat o kolektivní vzpomínání a skládání minulosti ze střípků jednotlivých pamětí, kdy jednotlivá období budou reprezentovat mluvčí – pamětnice a pamětníci. Jejich vyprávění bude doplněno o audiovizuální ukázky evokující ponor do vod jednotlivých ér.

Kromě oslav výročí a různých tvůrčích intervencí chceme reflektovat 50 let HaDivadla i v hlavní inscenační činnosti. Vhodné tituly jsou diskutovány s dramaturgickou radou, pro 50. sezonu ve složení Arnošt Goldflam, teatroložka Karolina Plicková, překladatel Aura-Pontu Michal Kotrouš a umělecký šéf Terénu a dramaturg Matyáš Dlab.

Setkání dramaturgické rady v lednu 2024.

Co máme již za sebou?

[sonyclasica]

EUGENE ORMANDY – MINNEAPOLIS SYMPHONY ORCHESTRA

THE COMPLETE RCA ALBUM COLLECTION

El nombre de Eugene Ormandy está inseparablemente unido a Filadelfia y a la orquesta de la que fue director musical durante más de 40 años. Pero antes de Ormandy/Filadelfia, hubo otra asociación histórica -Ormandy/Minneapolis- que, aunque mucho más breve, no fue menos crucial en la carrera del director húngaro. Ya disponible.

En 1931, después de diez años de tocar el violín en la orquesta del Teatro Capitol de Nueva York y de dirigirla, este inmigrante de 32 años tuvo su primera oportunidad real en Estados Unidos cuando la Orquesta de Filadelfia lo contrató para sustituir a su ídolo Toscanini. Luego surgió una segunda oportunidad de oro cuando se le pidió a Ormandy que sustituyera a Henri Verbrugghen, el director principal de la Orquesta Sinfónica de Minneapolis, que estaba enfermo. En poco tiempo fue nombrado sucesor del maestro belga.

Una tercera indisposición fortuita supuso el reconocimiento de Ormandy: estaba sustituyendo a Toscanini en Filadelfia cuando un ejecutivo de la RCA Victor que se encontraba entre el público quedó tan impresionado por su interpretación de fragmentos de la ópera de Weinberger Švanda the Bagpiper que lo invitó a grabarla. Cuando las cláusulas contractuales impidieron que Filadelfia participara, Ormandy sugirió que la RCA trasladara el proyecto a Minneapolis, donde él y los músicos recibían un salario anual y se podían hacer grabaciones sin gastos adicionales.

Y así fue como la orquesta que Ormandy estaba elevando rápidamente a las filas de los conjuntos más admirados de Estados Unidos se encontró grabando discos del 17 al 23 de enero de 1934 y del 5 al 16 de enero de 1935 en el Northrop Auditorium del campus de la Universidad de Minnesota en Minneapolis. Estas largas e intensas sesiones diarias produjeron una abundante cosecha de grabaciones, abarcando un amplio y aventurado repertorio que llenó nada menos que 174 caras de 78 rpm.

"Ormandy estaba quizás en su mejor momento durante sus días en Minneapolis y en la primera parte de su largo reinado en Filadelfia", escribió un crítico de Gramophone en 1991, y no pocos otros comentaristas han compartido esa opinión. En estas grabaciones de mediados de los años 30 surge la emoción de un concierto en directo, algo que no es necesariamente la norma en los posteriores trabajos de estudio del director. Sony Classical se complace en presentar por primera vez la discografía completa de Ormandy/Minneapolis en una sola colección. Muchas de estas interpretaciones nunca se editaron en LP, por no hablar del CD.

La colección de 11 discos contiene importantes obras sinfónicas que todavía se escuchaban poco cuando estas grabaciones las dieron a conocer a los melómanos de todo el mundo. La versión pionera de 1935 de la Sinfonía "Resurrección" de Mahler dominó los catálogos de discos durante casi dos décadas, y sigue siendo emocionante hoy en día (Gramophone, 1997: "Esta lectura ágil y propulsiva... Uno queda inmediatamente impresionado por la excelencia de la interpretación orquestal asegurada por Ormandy en un repertorio que apenas era estándar en la década de 1930"). Ormandy y la Orquesta de Minneapolis fueron los primeros en Estados Unidos en grabar la Segunda de Rachmaninoff ("Fervientemente tocada y magníficamente grabada" - Gramophone, 1936) y la Primera de Sibelius ("Ormandy parece exprimir cada gramo de emoción, y los amantes de la opulencia se alegrarán" - Gramophone, 1936), mientras que su Séptima de Bruckner fue la primera grabación comercial estadounidense de cualquiera de las sinfonías de ese compositor.

La nueva caja contiene también los estrenos mundiales de la Suite Háry János de Kodály, la versión para orquesta de cuerdas de Verklärte Nacht de Schoenberg y el Concertino para piano y orquesta de Honegger, así como obras americanas como When Johnny Comes Marching Home de Roy Harris, Pleasure-Dome of Kubla Khan de Charles Tomlinson Griffes y Adventures in a Perambulator de John Alden Carpenter. La electrizante interpretación que hace Enescu de la Rapsodia rumana nº. 1, una pieza de Ormandy, fue la primera de esa obra en llegar a un público mundial, mientras que las selecciones de la Schwanda de Weinberger -el billete a la fama de Ormandy- también hicieron su debut discográfico en Minneapolis.

La única grabación del director de la Cuarta Sinfonía de Schumann está aquí, al igual que su primera grabación de la Cuarta de Beethoven, además de Danzas Húngaras de Brahms, danzas y oberturas de la familia Strauss, Eine kleine Nachtmusik de Mozart, fragmentos de La novia vendida de Smetana, arreglos de canciones populares británicas de Percy Grainger y mucho más.

  CONTENIDO DEL SET

DISC 1:

Kodály: Háry János Suite (Remastered)    

Zádor: Hungarian Caprice (Remastered)    

Enescu: Roumanian Rhapsody No. 1 in A Major (Part 2) (Remastered)    

Smetana: The Bartered Bride, JB 1:100 (Remastered)    

Sowerby: Irish Washerwoman (Remastered)    

Dvořák: Scherzo capriccioso, Op. 66 (Remastered)    

Brahms (orch. Dvořák): 21 Hungarian Dances, WoO 1: No. 18 in D Major (Remastered)    

Brahms (orch. Dvořák): 21 Hungarian Dances, WoO 1: No. 19 in B Minor (Remastered)    

Brahms (orch. Dvořák): 21 Hungarian Dances, WoO 1: No. 20 in E Minor (Remastered)    

Brahms (orch. Dvořák): 21 Hungarian Dances, WoO 1: No. 21 in E Minor (Remastered)    

DISC 2:

Schumann: Symphony No. 4 in D Minor, Op. 120 (Remastered)    

Beethoven: Symphony No. 4 in B-Flat Major, Op. 60 (Remastered)

Beethoven: Leonore No. 3 [fragment] (Remastered)

DISC 3:

Schoenberg: Verklärte Nacht, Op. 4 (Remastered)    

Honegger: Concertino for Piano and Orchestra, H. 55 (Remastered)    

Kreisler: Liebesleid (Remastered)    

Kreisler: Schön Rosmarin (Remastered)    

Kreisler: Tambourin chinois, Op. 3 (Remastered)    

Kreisler: Caprice viennois, Op. 2 (Remastered)    

Kreisler: Liebesfreud (Remastered)    

Schumann (arr. Godard): Träumerei (Remastered)    

DISC 4:

Délibes: La Source (Remastered)    

Délibes (arr. Jungnickel): Sylvia (Ballet Suite) (Remastered)    

Wolf-Ferrari: The Jewels Of The Madonna: Intermezzo No. 1 (Remastered)    

Wolf-Ferrari: The Jewels Of The Madonna: Intermezzo No. 2 (Remastered)    

Délibes: Ballet Suite "Coppélia" (Remastered)    

Gounod: Funeral March of a Marionette (Remastered)    

Ravel: Miroirs, M. 43: IV. Alborada del gracioso (Remastered)    

DISC 5:

Carpenter: Adventures in a Perambulator (Remastered)    

Griffes: The Pleasure Dome of Kubla Khan, Op. 8 (Remastered)     

Traditional-Granger: British Folk Music Settings: Shepherd's Hey (Remastered)    

Traditional-Granger: British Folk Music Settings: Country Gardens (Remastered)    

Traditional-Granger: British Folk Music Settings: Londonderry Air (Remastered)    

Traditional-Granger: British Folk Music Settings No. 1: "Molly on the Shore" (Remastered)    

Zamachson: Chorale and Fugue in D Minor, Op. 4 (Remastered)    

Traditional (arr. Harris): When Johnny Comes Marching Home: An American Overture (Remastered)    

DISC 6:

Rachmaninoff: Symphony No. 2 in E Minor, Op. 27 (Remastered)    

Tchaikovsky: Andante cantabile from String Quartet No. 1, Op. 11 (Remastered)    

DISC 7:

Mahler: Symphony No. 2 in C Minor "Resurrection" (Remastered)    

DISC 8:

Strauss, Johann II: An der schönen, blauen Donau, Walzer, Op. 314 (Remastered)    

Strauss, Johann II: Die Fledermaus, IJS 481: Ouvertüre (Remastered)    

Strauss, Johann II: Geschichten aus dem Wiener Wald, Op. 325 (Remastered)    

Strauss, Johann II: Accelerationen, Walzer, Op. 234 (Remastered)    

Strauss, Johann II: Der Zigeunerbaron, IJS 486: Overture (Remastered)    

Strauss, Josef: Aquarellen, Op. 258 "Walzer" (Remastered)    

Strauss, Johann & Josef: Fürstin Ninetta, IJS 248 (Remastered)    

Drigo (arr. Auer): Millions d'Arlequin. Valse bluette (Air de ballet No. 2) (Remastered)    

Strauss, R.: Der Rosenkavalier, Op. 59, TrV 227: Walzerfolge (Remastered)    

Stix: Spielerei: Pizzicato Polka for String Orchestra (Remastered)    

Weinberger: Polka and Fugue from "Schwanda the Bagpiper" (Remastered)    

DISC 9:

Mozart: Serenade No. 13 in G Major, K. 525 "Eine kleine Nachtmusik" (Remastered)    

Mozart: 6 German Dances for Orchestra, K. 600 (Remastered)    

Mozart: 4 German Dances, K. 602: German Dance in C Major (Remastered)    

Mozart: 3 German Dances for Orchestra, K.605 (Remastered)    

Mozart: Le nozze di Figaro: Overture (Remastered)    

Paganini (arr. Ormandy): Moto perpetuo in C Major, Op. 11 (Remastered)    

Bach, J.S. (arr. Caillet): Herzlich tut mich verlangen, BWV 727 (Remastered)    

DISC 10:

Bruckner: Symphony No. 7 in E Major, WAB 107 (Remastered)    

DISC 11:

Sibelius: Symphony No. 1 in E Minor, Op. 39 (Remastered)