#(možná jednou)

[tetalibuse]

Jak spím s tím že je možné že v příští sérii Štěpánku Snížkovou pošlou do vězení nebo ji dokonce zabijou kvůli té složce pro Evu

[teplejtrouba]

VAROVÁNÍ: Úrovně zábavnosti jsou přes limit. Loď za té mínus 2h26 zahájí sebedestrukci. Zahajuji protokol Poslední Soud: Krok 1: Poslední Playlist.

Jste fanoušky seriálu Návštěvníci, Vency Neckáře, vesmírna, kouzelných zvuků synťáků, dramatických popových ikon či science fiction? Pak doporučuji můj hrajlist českých hudebních skvostů, jež mi dávají scifíčko pocítěníčko.

[allegedlyalan]

"Až se jednou AI vymkne kontrole, všechny nás zotročí nebo povraždí-"

Tebe možná, brácho, ale JÁ vždycky píšu PROSÍM a DĚKUJU, když něco potřebuju od ChatGPT, takže MĚ nechají na pokoji 🙄😌

[dalsimoravskyblog]

příliš dlouhá retrorecenze: Ošklivka Katka

V roce 2008 mi bylo čtrnáct, byla jsem na základce a měla jsem za sebou intenzivní fázi lásky k telenovelám. Sledovala jsem je na prvním stupni, protože je dávali právě v době, kdy jsem přicházela ze školy. Později to byly věci jako Hvězdná brána, ale mým základem byl Divoký anděl, Milagros a Esmeralda.

Důležitá poznámka – nemám absolutní tušení, jestli jsem kdy viděla původní Ošklivku Betty. Leccos tomu napovídá (viz níže), ale má paměť je prázdná a můj mozek hladký jako žralok.

Každopádně byl rok 2008 a televize Prima představila zbrusu nový seriál, který sliboval telenovelu, a já u toho musela být. Pro příliš mladé a intelektuální zmíním, že Prima dělala velké haló s představitelkou hlavní role – pojmenovali po ní hlavní postavu a ve smlouvě měla, že se na veřejnosti nesmí objevit mimo kostým, aby byli lidi překvapení, až v seriálu nakonec zkrásní (čti: učeše si vlasy, vyndá rovnátka a sundá brýle). Že do toho Kateřina Janečková fakt šla, považuju za hrdinství.

Ze seriálu jsem si pamatovala některé postavy a dějové linky a touhu podívat se na to znova po letech ve mně nastartovalo hlasování na mém vedlejšáku viděli-jste-tento-film. Hrozně jsem chtěla některé ty dějové linky znovu zažít (spoiler: zklamání! šok! zrada! zmatení!?). I našla jsem Ošklivku Katku na kukaj.to a už mě nic nemohlo zastavit. Potřebovala jsem vidět všech 73 dílů. Stálo to za to? Dozvíte se pod předělem...

Sekce nultá: ÚVOD

Shrnu děj, kdyby náhodou někdo nevěděl, která bije:

Katka Bertoldová je geniální finanční expertka s několika tituly z chudé nekulturní rodiny

nikdo ji nechce zaměstnat, protože je nesnesitelně ošklivá, takže sníží standardy a zkusí konkurz na sekretářku Lukáše Hejlíka Tomáše Meduny, nového sexy prezidenta módní firmy

okamžitě se do něj zamiluje a udělá pro něj všechno

on je neschopný ve všem, co dělá, takže to bude opravdu hodně věcí

and the rest is history

Další postavy include: Marek Černý, nejlepší kamarád Tomáše, man-whore; Patricie Vytisková, druhá sekretářka, je sexy, je hloupá a nesnáší Katku; Marcela Konečná, Tomášova snoubenka, nesnáší Katku; Miky Závéský, Katčin nejlepší kamarád a ekonomický expert; Hugo Vágner, módní návrhář; Daniel Konečný, Tomášova nemesis, nejvtipnější postava celého seriálu, sexista a svině; klub ošklivek, zaslouží si vlastní odstavec

Klub ošklivek je naprosto bizarní koncept, který je do detailu převzatý z originálu, což vysvětluje mnohé. Do klubu ošklivek patří sekretářky a recepční z firmy a ošklivé jsou, protože:

jsou tlusté

jsou vysoké

jsou rozvedené

jsou svobodné matky

jsou jiné barvy pleti (ne, nedělám si prdel)

jsou Simona Postlerová (idk, tady prostě není žádný důvod, možná „jsou lesbian coded“?)

Z těchto šesti tři dostanou vlastní dějovou linku a tři ostatní jenom tak vlají ve větru. Většina dialogů té tlusté je o tom, jak ráda jí a je tlustá, většina dialogů vysoké je o tom, jak je vysoká, a většina dialogů černošky (hraje ji jedna z účastnic Vyvolených, jestli tohle není blast from the past, tak už nevím co) je o tom, jak je z Afriky. Why.

Anyway, tohle je všechno, co potřebujete vědět i pár věcí, které jsem přihodila jenom tak pro radost.

Sekce první: FASHION

Vizuální stránka tohoto seriálu je divoká a s každým dílem jsem byla traumatizovanější a traumatizovanější. Mohly za to hadry Katky, hlavní postavy s nulovým citem pro estetično? Nebo za to mohly všechny ostatní hadry, které v seriálu prezentovali jako moderní a módní? Chytrý uhádl.

Každý outfit ve mě vzbuzoval tiky v oku a divoké flashbacky na oblečení, co jsme nosili na základce. Je fascinující, jak starodávně na mě působí hadry z roku 2008 ve srovnání třeba s Nemocnicí na kraji města, kde jsem se nad oblečením pozastavila asi tak jednou (u svatebního kloboučku Ivy Janžurové, viz recenze 13. dílu). Prostě sedmdesátky jsou timeless, ale doba před patnácti lety je snadno identifikovatelná a navázaná na real životní vzpomínky, tedy krindž.

Ráda bych vám některé outfity ukázala, ale nepodařilo se mi žádné vygooglit a vracet se a dělat screenshoty by bylo pro mne příliš velké utrpení, omlouvám se.

Sekce druhá: GAY REPREZENTACE

Toto asi řadu lidí překvapí a já jsem byla překvapená taky. Protože když se řekne „teplý módní návrhář Hugo přezdívaný Pipinka z primáckého seriálu z roku 2008“, rozhodně to nebudí důvěru, že neuvidíte hate crime. Naštěstí omyl je pravdou.

Možná je to tím, že návrháře hraje herec, který je sám gay (Olšovský), nebo byly scénáristky překvapivě osvícené, ale vůbec to vlastně není špatné? Don't get me wrong, Hugo je hrozná postava, která se chová permanentně jako kokot, říká lidem do tváře, že jsou oškliví a tlustí, přátelí se se všemi zloduchy a má nechutně nateklé ego, ale to, že je gay, je prostě jenom další stránka jeho osobnosti. Celou dobu má taky přítele, který svým heteronormativním zjevem v kontrastu s Hugem pokrývá spektrum teplé existence.

A jako taková poznámka bokem, v seriálu se zmiňuje dokonce bisexualita, naprosto neutrálním tónem. Jakože hodně dobrý, děcka.

Málem jsem zapomněla! Drag epizoda! Je tam! Není vůbec dobrá, ale je tam! Taky kdykoli Hejlík mluví s Hugem na veřejnosti, myslí si o nich všichni, že jsou pár, a pokaždé je to funny. Je to krásné.

Sekce třetí: FINANČNÍ ANALÝZA

Postupně jsem si začala všímat, že autorky scénáře opravdu hodně tematizují peníze, nezaměstnanost, hledání práce, dluhy apod. Nebude to náhoda, zhruba do doby vzniku Katky se datuje finanční krize. Neznám detaily ohledně vzniku seriálu, ale myslím si, že se točilo, zatímco se vysílalo, takže byl čas do scénáře házet věci z aktuální reality. Nebo to všechno bylo už v původní kolumbijské Ošklivce, kdo ví.

Každopádně kdybych měla vyjmenovat jen něco:

několik postav se potýká s diskriminací na základě vzhledu a sociálního statutu při hledání práce (Katka je ošklivá, ale taky z chudší části města, což se projevuje i v tom, že nezná různá nepsaná pravidla chování ve vyšších kruzích, a to jí škodí)

Katčini rodiče mají problémy s penězi celý seriál, Katčin táta (Vydra) si většinu seriálu marně hledá práci (explicitně se mu nedaří kvůli jeho věku, takže další diskriminace), Katčina máma (Boušková) se snaží udržet nad vodou svou večerku, která jí sotva vydělává, Katka kvůli nim zvažuje přijetí úplatku, protože by zkrátka vyřešil základní existenční problémy celé její rodiny

zlá sekretářka Patricie (Olga Lounová v době, kdy ji ještě nikdo neznal) je naprosto finančně negramotná, celý seriál se topí v dluzích, beze srandy zvažuje prostituci a nakonec jí exekutor zabaví auto (pak seriál skončil, takže nevíme, co by se dělo dál)

jedna z bandy sekretářek z firmy, kde Katka dělá, se celý seriál snaží z manžela, který ji opustil, vymámit alimenty, je to extrémně nekomfortní, což je dobře

Na to, že jde o blboučký seriál o romanci mezi sexy prezidentem módní firmy a ošklivou chudou finanční expertkou... Wait. To vlastně dává smysl :D. Zhruba v druhé třetině seriálu jde taky (v podstatě hlavně) o snahu všech zúčastněných zachránit firmu před krachem, což je za mě asi ta nejlepší část. Zcela upřímně. Teď už chápu, kde se ve mě vzala láska k Succession...

Sekce čtvrtá: TIMING IS EVERYTHING

Ošklivka Katka, jak už bylo zmíněno, má 73 dílů a je tak jaksi arbitrárně rozdělená na dvě série (29 a 44 epizod). Hádejte, v kterém díle Katka zkrásní a dá se dohromady s Tomášem. Pokud jste řekli v úplně posledním během asi patnácti minut, tak jste měli pravdu (jak jste to věděli?? to je čarodějnictví! na hranici s vámi!). Opravdu, nekecám. Ono se totiž stalo něco nepříjemného...

Prima Katku zrušila, tipuju, že v době, kdy už byla natočena tak třetina nebo víc druhé série, a scénáristky byly dle mého odhadu úplně, ale úplně v hajzlu. V druhé sérii totiž představily asi pět nových postav, takže půlku z nich zase nenápadně vypustily, protože na ně nebyl absolutně čas, a pokusily se provést speed run romance, která do této chvíle úplně chyběla. Tomáš byl v relativně šťastném vztahu se svou snoubenkou a Katku teprve nedávno začal vnímat jako člověka hodného základního respektu. Katka samozřejmě byla do Tomáše zamilovaná od začátku, ale z jeho strany neproběhlo vůbec nic. Řešení?

Tomáš musí Katku svést, protože důsledkem řady machinací na hraně zákona se Katka stala vlastníkem celé firmy. Kdyby na to byl čas, dala by se z toho vytřískat docela slušná slow burn dějová linka, kdy si Tomáš postupně uvědomí, že Katku opravdu miluje atd. atd. etc. apod. A tak to je, akorát je to zcucnuté do maximálně deseti epizod, přičemž většinu z nich Tomáš na plnou hubu říká, jak je mu Katka fyzicky a esteticky odporná. Na tohle nenarvu ani dobově signifikantní hlášku Still better love story than Twilight, protože ne, není to lepší lovestory nez Stmívání. Edward by nikdy nic takového neřekl, shut up.

Závěr celého seriálu tedy vypadá tak, že Katka dostane make-over, Tomáš se jí přijde omluvit za to, že se k ní hnusně choval, ale že si uvědomil, jak moc ji ve skutečnosti miluje, ona mu instantně (!!?!) odpustí, dají si pusu a to je konec. Je to natolik smutné, že je mi těch scénáristek a všech dalších, co na Katce dělali, upřímně líto.

(Dalo se tomu preventivně předejít, kdyby nepsaly šest dílů o jednom dni. Ale chápu, že hindsight je 2020.)

Sekce pátá: FEMINISMUS

Většina postav jsou ženy (nebudu to počítat, ale jsem si skoro jistá, a to mi stačí) a jelikož i všechny scénáristky jsou ženy, dopadlo to celkem dobře, co se týká jednotlivých ženských postav. Namátkou:

Tomášova snoubenka Marcela sice iracionálně nenávidí Katku, ale jinak je vlastně docela normální a navíc opravdová girls girl, která pomáhá svým podřízeným řešit životní problémy

zlá sekretářka Patricie je sice intrikánka, která škodí Katce i firmě, ale zároveň má překvapivě mnoho morální integrity, když jde o vztahy, a je až naivně romantická

Několikrát se setkáme taky se sexuálním obtěžováním, které je vždycky odsouzeno a úchyl potrestán. Je to takové pohádkové, ale dobře se na to kouká.

Místy ta ženská solidarita přechází až příliš daleko, tho, několikrát se banda ženských chechtá tomu, když žena mlátí svého muže. Má to být vtip a vím, že tehdy to většině lidí i vtipné připadalo. Yikes.

Sekce šestá: FATA MORGANA

Toto už bude čistě osobní. Naprosto živě jsem si z doby před patnácti lety pamatovala některé scény a dějové linky a těšila jsem se, až je uvidím znovu... A ony tam nebyly! Ani jedna! Jsou tedy dvě možnosti:

aniž bych si to pamatovala, viděla jsem Ošklivku Betty, kde vystupují postavy se stejnými jmény (například Marcelu a Daniela mají i v Kolumbii), a tam se ty věci staly

až tak jsem si zažila vlastní nápady na fanfikce a hlavokánony, že jsem je nedokázala rozlišit od reality

Fakt nevím, co je horší...

Sekce sedmá: VERDIKT

Řeknu vám to upřímně: nelituju ničeho. Přes všechny šílenosti, které jsem vám sem vypsala, jsem si užívala téměř každou chvíli, co jsem měla Katku puštěnou na půlce monitoru, zatímco jsem projížděla tumblr nebo odepisovala na pracovní maily. Byla to úchvatná cesta do minulosti, cejtím se jako ti kluci v Cestě do pravěku, jenom místo dinosaurů a obřích vážek na mě vyskakovaly roky zapomenuté celebrity (Martin Maxa! pamatuje si někdo Martina Maxu? já ne) a Lukáš Hejlík, který buď přehrává nebo se snaží předstírat, že ho nepřitahuje Lumír Olšovský. Ostatně soudím, že by měli natočit novou verzi. Nepochybuju o tom, že teplý módní návrhář by byl dnes mnohem větší hate crime než před patnácti lety.

[kocourmokroocko]

čau, hele... omylem jsem ti vyprala přítele na čtyřicet místo na třicet a von se úplně zdrcnul... já vim, já vim. promiň. jo, je jak vobleček na Pražský Jezulátko... no, v gelovým Jelenovi. já v ničem jiným- ne, nemůže to bejt aviváží. já hele taky nevim, bych čekala, že čtyřicítku dá... tisíc otáček. plnej buben. ne, zbytek tvýho prádla je v pohodě... možná příměs lnu? hahaha, jo... ještě jednou velkej soráč, kámo, proplatim

[kohoutek-lucni]

Vážení a milí obrozenští přátelé, jsem tu zas a se mnou veselá historka odehrávající se v naší české kotlině, se kterou můžete být divní na společenských akcích všemožného rázu.

Banket ve velrybě, rok 1892.

Léta páně 1885 si v jisté norské zátoce s čímsi pohrávají mořské vlny. Ukáže se, že se jedná o nebývale velkou mrtvou samici plejtváka myšoka. Lidé v té době měli jeden primární instinkt při spatření mrtvé velryby - zpracovat a zpeněžit! A tak se také stalo. Kostí se ujal badatel, zoolog, diplomat, politik a budoucí nositel Nobelovky za mír Fridtjof Nansen, pod jeho dohledem byly vypreparovány a následně se do novin mezi inzeráty koupím/prodám vetřel jeden: "hoši, kupte fakt velkou velrybu". Stála v přepočtu na dnešní korunu asi 200 000. Jednou tedy (nejspíš) do hospody U Gebauerů při posezení společnosti Jour Fixe vrazil Vojta Náprstek, praštil o stůl srolovanýma novinama a pěstí a padlo rozhodnutí, že budem ti hoši, co budou mít v muzeu fakt velkou velrybu. Pánové rozbili prasátka a hej bude velryba bude viset na stropě bude to popiči a kdo to má a co se může pokazit. A tak ji fakt dovezli. Do budoucího Národního muzea. Muzeum ještě nebylo postavený. Ubytovali ji tedy v Náprstkově Průmyslovém muzeu, kde jim díky mohutné reklamě na vstupném vrátila všechny peníze, co stála, a ještě vydělala. Protože hej, ta velryba je fakt že velká!!! Zůstala tam čtyři roky a její odchod nostalgicky oželeli asi všichni kromě nebohý paní Náprstkový, která nejspíš jako jediná musela čichat ten smrad a vytírat ten tuk, co z ní kapal. (Sajrajt z ní kapal až do 60. let, kdy byla odmaštěna profesionálními prostředky. Od té doby je, nepřekvapivě, hrozně křehká. Pokud jsou vaši rodiče ročník 67, můžete jim položit záludnou otázku: víte, co se stalo v rok vašeho narození? Myli velrybu jarem asi nebo já nevim co s ní dělali) Aby se s ní před její cestou do muzea rozloučili, Jour Fixe uspořádala u Náprstkových banket ve velrybě. Osobně si myslím, že čumblr potřebuje nějaký obskurní svátek.

Banket ve velrybě bude 26. 5. 2023 slavit své 131. narozeniny. Dělejte si s tou informací co chcete. Ale já to dětský šáňo u nahrávky velrybího houkání rozhodně otevřu. A možná si do něj dám i deštníček. Kterej tam rozhodně nebude pro symboliku toho kapajícího tuku.

[nastyalover123]

Řezníci, teda ALPAKA, teda... Nevím?

Možná jednou namaluju něco pořádného, ale máme toho tady přece jenom poskrovnu tak jsem si říkala že dám co mám xd. Snažila jsem se je nakreslit ve stylu kreslené pohádky, protože mi to pro Díru nějak sedí

[chaoticgoodcaptain]

nevím, kdo to možná potřebujete slyšet nebo budete potřebovat slyšet, ale pokud jste jednou snili o kariéře psychologa, terapeuta, a podobně, tak jako já, a nepřálo vám štěstí v přehlcených přijímačkách na psychologii anebo medicínu, jenom se s vámi potřebuju podělit o fakt z ověřeného zdroje, že pokud vystudujete 3 až 5 let vzdělání humanitního směru (buď pomáhající profese jako speciální pedagogika, sociální práce apod. - kariérně jsou lepší - nebo například sociologii a filozofii), tak můžete za splnění pětiletého psychoterapeutického výcviku dělat práci psychoterapeuta, sice omezeně (mimo pečující povolání už docela dost), ale můžete, so...

don't give up!

[alenekecej]

Otázka týdne!!

A jaké jsou možnosti?

1) Bedna

- Elegantní místo, hodno králů. Asi by se tam nemělo sedět, ale vždyť je to v tak skvělé sedací výšce. Výhoda je, že vás z ní nikdo nevyhodí, užívejte sezení až domů!

2) Samotka na vršku

- Ne každá šalina ji vlastní. Sázíš na to, že se důchodové obyvatelstvo nebude obtěžovat škrábat po schodkách nahoru? (omyl) Jsi asociál a potrpíš si na klid

3) Dvojka

- Buď jsou ti všichni jedno, nebo jsi největší stratég na světě. Počítáš s tím, že když si sedneš k oknu, bude lidi pouštět jen ten člověk, který je blíž k uličce? Chytré… nebo je ti možná jen jedno, kde si sedneš, hlavně že sedneš. Bojíš se jen mála věcí, letmá komunikace s lidmi, aby tě pustili k výstupu mezi ně ale nepatří

4) Čtyřka

- ??????

Buď máš hafo přátel s kterýma tam sednout nebo se nebojíš ničeho. Mám z tebe respekt ale zároveň??? Heh??? Nebojíš se fyzického kontaktu, pohledů do očí a nejspíš ani samotného boha. Děsíš mě.

5) Nesedím, bojím.

Chápu tě. Zůstaň silný. Jednou taky budeš v důchodu (tak za sto let) a všem se jim pomstíš.

6) Nesedím, jsem silnější.

Nevěřím ti.

[kat-e-cz]

V posledních.. dnech? Týdnech? Kdoví kdy, mě přepadávají nápady. Ať už se jedná o nakreslení, ano, konečně nakreslení děravého chlapce s myškou, nebo dokonce vymýšlení designu dalších postav.

Hlavní postava, co se mi v hlavě objevila nejen jednou, je D◼️L, dívka mezi zrcadly. Nechce se mi moc o ní zmiňovat, protože všechno o ní je v našem děravém discordu pod jménem SUD (= společenství umělecky děravé; nebo vlastně to je jedno co to znamená) a.. co se stane v SUDu.. zůstane v SUDu. Dokud to samozřejmě nebudeme chtít zveřejnit, aby se i ostatní drazí děravci podívali na toto skvostné dílo.

Je toto Díra reference?

možná

možná je toto i crossover

[zababova-pomsta]

Uvědomila jsem si ten fenomén, jak naše domácnost pomalu ale jistě (už po dobu tří dekád) nahrazuje socialistické spotřebiče těmi moderními a teď potřebuju film o tom, jak se ty totáčovské gangnou někde na smetišti a vykonají pomstu.

Představuji:

Fén Emil, který se cítí zvláště ukřivděn, jelikož si o něj jednou sežehla vlasy i Jiřinka Bohdalová, když se připravovala na Silvestrovskou estrádu.

Zvláštní schopnosti: Vydávání Liparských tónů na zmatení nepřítele, samovznícení

Vysavač Franta, dvacet let s ním na zámku Kunštátu vysávali prach z vycpaného madrila, kterého tam kdysi dovezl Vilém z Perštejna.

Zvláštní schopnosti: vyhazování pojistek, ví, kdo byl Jiří z Poděbrad

anyway, to je jediný, co se mi teď chce dělat, možná v budoucnu něco přidám

[yxizor]

Pár kreseb známých Vontů

Představuji si je asi takhle:

OTA LOSNA - neutrální, ale stále celkem slušné oblečení, možná čepice s kšiltem. V první verzi (nevybarvené) měl připnutou květinu, ale to mi sedělo spíš na Dratuše vzhledem k tomu, že Žlutý květ vede on. Na rozdíl od Vládi, který má sklon se vznášet v éteru, stojí nohama pevněji na zemi, je sebejistější a nebojí se otevřeně požádat o pomoc.

VLÁĎA DRATUŠ - Citlivý, smířlivý a laskavý hoch, ve vypjatých situacích může být nejistý či nerozhodný. Má "kovově jasný" hlas a ve tváři výraz "zvláštního povzneseného přezírání" (což předpokládám, že je z velké části jeho osobnost a že mu to zůstalo i po operaci zraku). Na klopě nosí odznak svého sdružení, Žlutého květu. Hezky oblečený, spíš do světlého, má jemné vlnité vlasy.

EMIL HAČIŘÍK - moc se o něm neví, jen to, že pomáhal Širokovi najít ztracený hlavolam. Nejspíš byl odhodlaný, jen tak něčeho se nelekl a dokázal udržet tajemství, jinak by si ho Široko nebyl vybral za pomocníka. Nosí obyčejnou teplákovou bundu, která se klidně může ušpinit, a šátek, aby mu při hledání ježka v kleci nebyla zima. Možná mu praskly brýle, když uklouzl a spadl někde u stoky.

(Dodatek: Losna a Čára mají velmi podobnou barvu vlasů i sestřih, proto jsou zezadu - obzvlášť v přítmí - téměř k nerozeznání. Jistá skupinka Mažňákových přívrženců údajně jednou celý večer v uličkách stopovala Losnu, a teprve na opačném konci čtvrti si uvědomili, že šli celou dobu za Čárou.)

[applejuicewithwater]

@dalsimoravskyblog #štramácká propaganda

Jakožto jediný člověk na čumblru, který nominoval Vlastu Buriana dostávám nesmírně zabrat, když uvážím, že hned první duel má s Werichem, nicméně moje bedra jsou zvyklá nést tíhu být jediným Burianovovým zastáncem v místnosti. Předkládám zde oblíbené Burianovy momenty coby propagandu, ale nejprve:

Obrazový materiál

(Moje delulu není tak silná, abych si namlouvala, že fyzickou krásou má na to vyhrát celý turnaj, ale něco na něm je, no tak. V Revizorovi se na něj moc pěkně dívá.)

Fun facts:

Když za protektorátu vystupoval Burian ve svém divadle, v jednom představení měl u sebe jako rekvizitu bič, na kterém bylo velké písmeno C. Po válce objasnil, že "to byl bič, na něm Cé" a já mám slabost pro silly puns. Kromě toho ve svém divadle zaměstnával a živil 80 lidí (daleko víc, než musel), často je tím chránil před totálním nasazením nebo lágrem.

Kromě herectví byl také vášnivým sportovcem, jednu dobu jako brankář chytal za ligovou Spartu. Hele:

Kromě toho jezdil na kole, hrál hokej, plaval. Den tohohle člověka musel reálně mít tak 50 hodin, protože každý večer hrál v divadle, sportoval, točil pro film a rozhlas a komrdesát dalších aktivit.

Když už je tu Burian ve společnosti Jana Wericha: před válkou si ti dva v podstatě konkurovali, Divadlo Vlasty Buriana a Osvobozené byly jednu dobu na dohled ve Vodičkově ulici. Když Werich po začátku německé okupace utekl do Ameriky, vysílal odtud s Voskovcem díky BBC rozhlasové vysílání pro Čechoslováky v Protektorátu, kde se vyjadřovali i k aktuálnímu dění. Vlasta Burian byl donucen účinkovat v rozhlasovém skeči Hvězdy nad Baltimore, Werich s Voskovcem si to vyložili po svém a v rozhlase ho vykreslili jako kolaboranta, což byla jedna z věcí která po válce Burianovi zničila kariéru. Werich se to pak snažil odčinit tím, že si Buriana vyžádal do pohádek Dva mrazíci a Byl jednou jeden král. Dá se tohle považovat i za propagandu Wericha? Možná, tajtrlíku.

Lehce osobní poznámka na závěr: moje prababi Zdenička viděla v Kroměříži Burianovo představení. Po nástupu komunismu sice směl hrát, ale často ve velmi podřadných prostorách, v Kroměříži to bylo ve skleníku v Květné zahradě, kde ho (i s paní Ninou) viděla moje ikonická prababička, a ráda na to vzpomínala. Moc cenila, jak se i přes horšící kondici a zdraví snažil všechny bavit a rozesmát. Král.

Kdo byste se chtěl dozvědět více: Historie.cs má o Burianovi epizodu.

[takovanormalnielie]

15.12.2023

Helix mám píchlej a bolelo to jen trochu. Vlastně nejhorší byla ta chvíle propíchnutí chrupavky, ale vypadá to dobře. Jsem spokojená, i když ten nostril jsem Z. fakt záviděla. Možná později, když práce dovolí. Pak jsme si daly kafčo, pokecaly jsme a vyrazily na oslavu narozenin její kámošky. Tam jsem se fakt náramně bavila. Z. se obklopuje skvělejma a milejma lidma, takže to byl pro mě naprostej safespace. Všichni se hned omlouvali při misgenderingu, na což jsem odpovídala, že to vůbec nevadí, protože vím, že to nikdo nedělá naschvál a upřímně se snaží. V jednu chvíli, ovšem nešťastná událost odstartovala řetězec hořkosladkejch událostí, který ve mě zanechaly hřejivej awww pocit. Než jsem vyrazila, tak jsem nemohla najít svojí stahovací košilku a tak jsem si vzala svůj starej nátělník a zapomněla na to. Na oslavě pak v jeden okamžik barmanka neudržela tác a všechny objednávky pro náš stůl skončily na mě. Byla jsem promočená skrz na skrz. Sundala jsem si tričko, viděla ten pitomej nátělník a placatej hrudník a okamžitě mě hitla silná dysforie. Budu na sebe hnusná, ale bylo to jako kdyby se mrknutím oka rozplynula nějaká iluze, kterou se celou dobu snažím vytvořit. Následně to ale přebila nádherná vlna solidarity. Holky si povyměňovaly oblečení, aby mi mohly půjčit kalhoty a já byla poprvý v životě na dámách a převlíkala si tam s jednou holkou kalhoty. Byli jsme tam nakonec jen samý holky a jeden kluk a já jsem se opravdu cítila, jakože mezi ně patřím. Nikdy jsem nebyla chlap, ale najednou mám pocit, že konečně začínám být ženou.

[kocourmokroocko]

Ahoj! Možná trochu random otázka, ale stříháte Šalvějovi drápky? (je Šalvěj ten (nebo ta) andulák že?). Neptám se na odborný názor ale jako kolegy chovatele/přítele andulky ve smyslu - jak to dělá někdo jiný. V chovatelských příručkách se člověk většinou dočte že se to má radši nechat veterinářovi, což je jednomu prd platné když ten jeden veterinář ve městě bere jen své stálé zákazníky a to jen se psy a (možná) kočkama. U nás doma vždycky čas od času sebereu odvahu a nůžky a pokusím se Ferdovi drápky zkrátit, ale většinou to skončí tím že ostříhám dva nebo tři (ať už tak že mi sedí na prstě nebo když ho chytnu) a pak už je marná snaha se o cokoliv pokoušet. (naštěstí tenhle je první andulák so mám(e) co neštípe, sice jakoby klovne ale nestiskne takže aspoň nemám pokousané prsty) Tak mě napadlo se zeptat jestli na to třeba nemáte nějaký trik. (který by nejspíš u nás stejně nefungoval protože každá andulka je jiná, no ale co kdyby, že jo...) (jednou jsem ve zverimexu našla takové jako návleky na bidýlko - takový opískovaný papír - že to má jako obrušovat drápky tak jsem mu to nadšeně koupila, dala do klece a on na to blbec dřív nesednul než z toho ožral ten písek. Skvělé).

Ahoj! Stříhat drápky doma je za mě nejlepší, protože to toho ptáčka tolik nestresuje, jako celá obří cesta k veterináři, ale je potřeba se na to duševně připravit, protože neznám jedinýho papouška, kterýmu by se to líbilo, což bejvá pro milujícího páníčka těžký. A taky je potřeba bejt strašně moc opatrnej, aby člověk necvakl omylem do krve.

Tady je pár bodových poznatků, co jsem za těch pár let (a bohužel pár chyb) nastřádal:

Cvakátko na nehty pro lidi (malý) je to nejlepší, co máme aktuálně k dostání na ptačí manikůru. Nůžky nechceš, je tam větší šance zranění.

Dobrá prevence dlouhých drápků znamená, že budeš muset drápky stříhat max šestkrát ročně. Chceš brusný bidla (ne návleky, přímo brusný bidýlka, celý dělaný z toho materiálu), přírodní větve, klidně pilníček na nehty (jak pilovat nehty napíšu níže). My chodíme do lesa pytlačit vrbový dřevo, který je bezpečný pro ptáčky. Ať už použiješ jakékoli bezpečné dřevo, vždycky chceš čerstvě uříznutý větve, ne spadané klestí (můžou v něm být paraziti, bakterie etc.). Obroušený pařátek = pařátek, co nemusí moc často na manikůru!

Pogoogli si obrázky toho, co jsou problematicky dlouhé drápky, ať nemanikůruješ zbytečně. Kategoricky: Pokud to ptáčkovi při chůzi po rovné ploše křiví nožičky, je to moc dlouhý.

Dej si pozor, kam až sahá žíla v drápcích tvého kura. Pokud má růžový drápky, uvidíš to proti světlu. Pokud má tmavý drápky, musíš dávat ještě většího bacha a stříhat fakt jen holý minimum toho, co je potřeba. Tady obrázek, jak by to mělo proporčně vypadat:

Ať už má tvůj papoušek světlý nebo tmavý nehtíky, vždycky, vždycky, VŽDYCKY chceš mít vedle sebe dózu kukuřičnýho škrobu. Kukuřičný škrob je nejlepší a nejrychlejší cesta, jak zastavit krvácení, pokud se cokoliv posere. Používá se jak na krvácející perutě (zlomená krevní peruť je prakticky jen tunel, kterým z andulky proudí krev a nemůže ho zavřít. Může na to i vykrvácet, protože má tý krve fakt málo), tak na nehty a jiný krvácivý zranění. Normálně ho vem velkou špetku a pořádně jím zraněný místo zasyp. Případně si ho naber do hrsti a ponoř do něj andulce nohu. Rána se zacpe a ty máš čas dejchat a zhodnotit škody. (V případě zlomený krevní perutě - potřebuješ pinzetu nebo hemostatky a vytrhnout jí, v případě krvácejícího drápku - nechat andulku v klidu, v případě kompletně nebo částečně vytrženýho drápku - veterinu.)

Tohle bude znít s ohledem na předchozí body trochu komicky, ale: Musíš bejt v klidu. :D Trochu moc střižený drápek sice bolí, ale tvůj milovaný tvor na to neumře. S velkou dávkou opatrnosti, fištrónu a sebedůvěry je jen velmi málo pravděpodobný, že kdokoliv z vás dvou bude po manikůře krvácet. Pevná, klidná ruka dělá méně chyb!

Vem si na pomoc šátek! Andulka, co hovno vidí, je klidnější andulka. Zabal jí normálně jak buríto a jen nějak vymanipuluj ven tu jednu nožičku, na který upravuješ drápky. To platí jak pro zapilování pilníkem (to je možná dost dobrá věc, kterou začít, ať si ten proces trochu ohmatáš na něčem méně nervujícím), tak pro stříhání.

Vem si andulku do nějaký místnosti, kde normálně nebejvá a je tam klid, ať si nespojí svoje oblíbený místa s šátkem přes hlavu a únosem do nehtovýho salónu.

Ať už se děje cokoliv, NESPĚCHEJ!!!

Drž nožičku něžně a láskyplně, avšak nekompromisně! Nožička, co se nehemží, je nožička, co triumfuje.

Měj nachystaný naprosto úžasný žrádlo za odměnu po hotový manikůře a omluvu jak prase. Doporučují se serenády a kajícné žalozpěvy.

To je myslím všechno, co právě teď dovedu z fleku vymyslet! Níže ještě hodim video, kde to ti lidi dělaj nějak kloudně. Pevnou ruku, lásku v srdci, chrabrost kura a mnoho štěstí tobě! ♥

[ghost-orion]

když mi bylo asi 11, ještě jsem nevědělo, že jsem gay. hodně jsem v tu dobu jelo blog.cz, a ještě nikdy jsem v reálu nepotkalo nikoho lgbt, ale bylo jsem jimi fascinovaný - takže, přirozeně, jsem se zkusilo podívat, jestli neexistuje gay.blog.cz. a existovalo!

gay.blog.cz byl osobní blog náhodného klučiny jménem medard. nemohlo mu být víc než 20. mám pocit, že bydlel v praze, ale možná to bylo brno. dával tam příspěvky o svým životě, jaké to je být gayem, jak se občas cítil osamoceně, jak se mu vedla škola, jak si našel přítele a po asi roce o něj znovu přišel. myslím, že to byl vysokoškolák. jednou tam dal fotku svý opravdový občanky, protože mu lidi nevěřili, že se jmenuje medard. měl tmavý vlasy na biebera, jak to bylo v tu dobu módní. pamatuju si, jak měl tmavě modrý header s cyber-core nápisama. jednou postnul "nebuď s klukem, co ti říká, že jsi sexy, buď s klukem, co ti říká, že jsi krásný..." a v tu dobu jsem nikdy ani neslyšelo, že by kluk mohl být krásný, a ta věta mi naháněla motýlky do břicha; znělo mi to nepřirozeně (stejně jako by někomu mohlo znít slovo "těhotný" nepřirozeně) a až mi to zamotalo hlavu, jak hrozně jsem se v tom viděl.

ten blog smazal ještě předtím, než blog.cz šel do věcných lovišť. nemyslím si, že je možný medarda - ty jo, dneska mu může být třeba 30 - najít, a mám pocit, že by to ani nechtěl. ale čas od času si na něj vzpomenu. doufám, že se mu vede dobře.