#Mezi Atwood | Explore Tumblr Posts and Blogs

karolinawrites · 5 years

Text

60 knih roku 2018

Můj cíl pro rok 2018 bylo přečíst 45 knih - to jsem ale zvládla už někdy v říjnu, a tak jsem ho zvýšila na 50. Toto číslo se pak ale ještě zvýšilo, z čehož jsem upřímně celkem udivená, protože jsem to vůbec nečekala. Samozřejmě je mezi těmi 60 knihami i pár velice krátkých (esejů, edukačních, vím o jednom průvodci), takže to číslo je vlastně nižší, ale zní to dobře, ne? Všichni se mě vždycky ptají, jestli to, co čtu, vnímám - no při skládání knížek na sebe, abych se u nich mohla vyfotit, jsem si uvědomila že si opravdu pamatuji každou z nich, co se mi líbilo, kde jsem jí četla, a co jsem si myslela. Hodně mi pomohla čtečka, takže jsem četla úplně všude a hlavně jsem na cesty nemusela tahat 3-5 knížek, jako to mám ve zvyku. A tak si pro příští rok dávám výzvu 61 knížek, a víc číst německy. Tak uvidím, co z toho bude.

P.S.: V seznamu není 60 knih, ale o trochu méně (některé jsem si prostě chtěla nechat pro sebe).

oblíbenci

Osm Hor (Paolo Cognetti) - Cognetti si mě ukradl hned na začátku roku, Osm hor jsem četla o zkouškovým a nemohla jsem se od toho odtrhnout. O přírodě, dospívání, vztazích, přátelství (mezi muži), nacházení sebe sama s své identity.

Sto roků samoty (Gabriel García Márquez) - Márqueze jsem dlouho odkládala, bála jsem se že to bude moc, ono to bylo moc, ale bylo to krásný a nepřekonatelný a Márquez je tak objevem roku 2018.

Klub nenapravitelných optimistů (Jean-Michel Guenassia) - Plná silných témat, řeší existenciální problémy a nutí k zamyšlení. Probírá osudy, popisuje životní příběhy a sleduje vzpomínky - na rodinu, mládí, těžkosti co emigranty potkaly - ale zachycuje i dospívání kluka ze západoevropské rodiny, který by měl mít život jako v bavlnce, ale i přesto se potýká s bolestmi stejně jako jeho přátelé.

Born to run (Christopher McDougall) - Knížka o běhání nejen pro běžce, McDougall v ní pojednává o tajemném kmeni Tarahumarů, o jejich životním stylu, běhání, jídle. A tohle čtení mi změnilo pohled na běhání.

Paní Curieová (Eva Curie) - Život Marie Curie napsaný její dcerou, nikdy jsem o paní Curie moc nevěděla a konečně jsem se dozvěděla, jak neuvěřitelně těžký život měla - jak moc byla odhodlaná a statečná. Kniha popisuje tři období jejího života, její každodenní život, vítězství, i prohry.

neapolská sága

Geniální přítelkyně, Příběh nového jména, Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou, Příběh ztracené holčičky (Elena Ferrante) - Neapolskou ságu jsem četla celkem pozdě, protože jsem si nebyla jistá tím, jestli je ten hype oprávněný. První knížka se mi vůbec nelíbila, ani jsem nevěděla jestli jí dočtu a jestli budu chtít číst další, ale prokousala jsem se jí a Elena Ferrante dokázala něco neuvěřitelného - každý další díl byl lepší a lepší. Vypráví o Itálii druhé poloviny 20. století, o periferní neapolské čtvrti, o dynamice ženských přátelství a o vztazích mužů a žen v té konkrétní době. Příběhy jsou mnohovrstevnaté, komplexní, a myslím, že to je jedna z nejlepších sérii, kterou jsem kdy četla.

sci-fi a dystopie

Problém tří těles, Vzpomínka na Zemi, Temný les (Liu Cixin) - To je ta další skvělá knížní série, kterou jsem tento rok objevila. Sci-fi miluju, a o tomto spisovateli jsem se dozvěděla náhodou v Respektu. Cixin popisuje alternativní realitu na pozadí čínské kulturní revoluce, používá k tomu hard SF a i přesto, že se texty hemží technickými a odbornými pojmy, je to neuvěřitelně čtivé a zajímavé. Druhý díl nabízí zajímavou odpověď na Fermiho paradox a třetí až neuvěřitelné rozřešení všeho, co v prvních knihách načrtnul.

451 stupňů Fahrenheita (Ray Bradbury) - Bradbury o společnosti a dystopickém světě, kde jsou knihy zločinem a kde je společnost udržována ve stavu jakési apatie, prohnilosti, stagnace - samozřejmě až na pár jedinců. Je tu vykreslená technologie, cenzura, a vše je podtrženo řádkou skvělých symbolů. Co mě ale překvapilo nejvíce, byla poetika knihy - určitě to není jen strohé sci-fi. Příběh jako by někde zpomaloval a někdy letěl rychlostí světla.

2001: Vesmírná odysea (Arthur C. Clarke) - Vesmírná odysea je taková klasika, a tak jsem si jí nejdřív chtěla přečíst, než jsem shlédla film (a dobře jsem udělala). Příběh o tom, jak se může zvrhnout umělá inteligence je neskutečný hlavně tím, že kniha byla napsána v roce 1968.

Stopařův průvodce galaxií (Douglas Adams) - Další klasika, ta mě ale bohužel zklamala. Občas to na mě bylo moc, líbilo se mi ale, jak kniha dokáže dát perspektivu “pozemšťanovi” a ukázat, že to, za čím se pachtíme, není vlastně vůbec důležité.

Počátek (Dan Brown) - Úplně typický Dan Brown, se vším, co je pro jeho knihy potřeba. Děj mě ale neuvěřitelně nadchl - tentokrát jde o umělou inteligenci - a stejně tak mě nadchl jeho příběh nabitý španělskými reáliemi. Jako červená nit se příběhem vine neuvěřitelná umělá inteligence Winston, která ihned na začátku projde Turingovým testem a provází tak profesora Langdona a jeho velice půvabnou a prominentní společnici celým jejich dobrodružstvím.

Příběh služebnice (Margaret Atwood) - Knihu i seriál všichni opěvují, mě to ale nějak minulo. Námět dystopického světa zasazeného do Ameriky budoucnosti, kde vládne totalitní režim a z plodných žen se stávají tzv. “služebnice”, byl sice velice zajímavý, jako by tomu ale něco chybělo - nápad mi připadal nedotažený a nedodělaný.

Pěna dní (Boris Vian) - Jednoduchý příběh pár dní a pár postav, které satiricky zrcadlí naší společnost a neduhy - příběh o lásce a přátelství, a jednoduchém životě pár lidí žijících v naprosto surreálném světě. I přes velký počet pozitivních recenzí a ohlasů se mi knížka nelíbila, příběh se táhnul a na konci už jsem si přála aby to skončilo.

1984 (George Orwell) - 1984 jsem v minulých letech několikrát začala a po pár stránkách odložila, tentokrát jsem se donutila ji přečíst celou a byla jsem akorát otrávená. Román popisuje zajímavá témata, jako sledování, manipulaci mučení jak psychické, tak i fyzické. Dotýká se ale také osobních témat jako je láska, důvěra a zrada, ale místy to pro mě bylo až moc zdlouhavé a popisné.

murakami

Po otřesech - Útlá povídková knížka popisující události po zemětřesení v Kóbe roku 1995 a před teroristickým útokem v tokijském metru - ve velkém počtu kritik je Murakami vyzdvihován za to, že se konečně dotkl i politického dění. V žádné z povídek ale není zemětřesení centrální událostí - dotýká se ale protagonistů a jejich myšlenek, rozhodně ale není jediným pohonem pro vyprávění.

What I talk about when I talk about running - Žádná knížka o běhání, ale o Murakamim! Popisuje v ní svůj vztah k běhu, psaní, je to takový vhled do Murakamiho nitra - vtipný, svižný a inspirativní.

Hon na ovci - Kniha patří do tzv. Trilogy of Rat (kde se čtenář setkává s bezejmenným mužem a Myšákem) a je pomyslným posledním dílem. Jako obvykle se setkáváme s naprosto obyčejným hrdinou, který v průběhu příběhu vzpomíná, hledá a setkává se s fantastickými postavami. Murakami zde i komentuje historii Japonska a sdílí své myšlenky. I přes to, že byl příběh moc zajímavý, dočítala jsem Hon trochu zklamaná.

The Elephant Vanishes - Sbírka povídek, které už jsem četla i jinde, ale i tak se mi moc líbila - líbilo se mi jak byly seřazené, jakou měly atmosféru - ani trochu se nepodobaly těm z Otřesů.

Komturova smrt - Nejnovější Murakamiho knížka, kterou jsem četla asi měsíc po vydání tady u nás v Čechách, a znamená pro mě hodně, už jen proto, že jsem si procházela něčím podobným jako hlavní hrdina (v určitých mezích). A Murakami nezklamal, zas a znova - jako by to byla óda na Gatsbyho, na hledání smyslu, samotu, tajemství a touhy, s přidaným magickým realismem. Četlo se mi skvěle a četla jsem pořád!

+ Kočičí host (Takashi Hiraide) - Sice to není Murakami, ale mohl by být. V této knize se toho tolik neděje, ale vzbudila ve mně pocit klidu a tajemna. Autobiografický román manželů žijících v Japonsku devadesátých let 20. století, na jejichž konci se toho mění spousta v japonské společnosti. Příběh je jednoduchý, není tam žádná složitá zápletka, jen tak pomalu plyne a to je možná to, co občas všichni potřebujeme.

self-help / pořád se učím

You are a badass (Jen Sincero) - Připadá mi, že self-help literatura je byla dost kontroverzní téma - i sama autorka to na začátku sama přiznává. Jen Sincero dělí cestu k osobnímu rozvoji na několik kapitol, odvětví, na kterých by měl člověk zapracovat - uvádí příklady i ze svého života, je vtipná, svižná, a je to jako by na vás sama mluvila.

The course of love (Alain de Botton) - De Botton v této knize vysvětluje neuvěřitelnou komplexitu partnerských vztahů na příkladu fiktivního páru - vysvětluje všechny hádky, zabouchnuté dveře, nebo mlčení. A to s přesností, že se člověk až diví jak to ví, jak za takovou maličkostí můžou stát hluboké a často nevědomé pochody mysli. Knížka vás určitě donutí se zamyslet, vytáhne vás z komfortní zóny a naučí vás o věcech, o kterých jste předtím nepřemýšleli.

Muž, který chtěl být šťastný (Laurent Gounelle) - Typický Gounelle, který je mi sympatický nejen stylem, jakým píše, ale i svou osobou - v jeho dílech se jeho zájmy přímo odráží - a to se mi líbí, že má svoje vědomosti podloženy svými zkušenostmi. Na zdánlivě jednoduchém příběhu tu vysvětluje složité úvahy a vypráví o zajímavých setkáních a poznatcích.

Self-knowledge (The School of Life) - Self-Knowledge, jak už název napovídá, v pár krátkých kapitolách radí, jak skrz sám sebe a své myšlenky poznat své podvědomí, vnitřní hlas, a nám neviditelné normy a pravidla, které je často skryté za našimi řečmi, touhami a frustrací. Na konci každé kapitoly je i "dotazník", díky němuž se člověk může dobrat odpovědí na otázky, které pak slouží k hlubšímu poznání. Ke knížce se určitě budu vracet, protože to, o čem píše je proces, ne jednorázová záležitost.

Get some headspace (Andy Puddicombe) - Něco jako teoretický podklad a první vhled do meditace od zakladatele Headspace - seznamuje s meditací, různými technikami, a Puddicombe uvádí příklady ze svého života, ale také příklady a příměry, které pomůžou při meditaci.

Radost z ticha (Erling Kagge) - Polárník Kagge se vydal na 50 dní dlouhou cestu Antarktidou, aby se naučil najít ticho kolem sebe a v sobě. V knížce ticho rozebírá, vidí ho jako základ kreativity, meditace, silných prožitků, ale také jako konsekvenci. Hodně důležité a zajímavé!

Spontaneous Healing (Andrew Weil) - Tady si dovolím citát, který mluví za vše: “Imagine a future world in which medicine was oriented toward healing rather than disease, where doctors believed in the natural healing capacity of human beings and emphasized prevention above treatment.” Knížka o léčení, o metodách jak se spolehnout na sebe a na přírodu.

We should all be feminists (Chimamanda Ngozi Adichie) - Přepis TedTalku, krátká esej, která nenásilně mluví o feminismu (tak nenásilně, že jsem si čtení užila) a tak trochu otevírá oči, je to takový první vhled do feminismu jako takového.

Linguistics: A very short introduction (P.H. Matthews) - Matthews poskytuje čtenářům shrnutí hlavních bodů, které zkoumá vědní obor lingvistika a poukazuje na několik jejích odvětví. Musím ale přiznat, že si neumím představit číst tuto knihu jako laik nebo bez žádných vědomostí které už mám, někdy zacházel až moc do detailu. Na druhou stranu ale ke všemu přidává příklady pro ilustraci a používá jen nejnutnější pojmy.

Jez a běhej (Scott Jurek) - Moje srdcová záležitost - seznámení s ultramaratoncem Scottem Jurekem a jeho životním příběhem, a vlastně vůbec seznámení s ultramaratonci. Zajímavé čtení i pro neběžce, protože se hodně opírá i o zdravou stravu, nebo psychiku.

Cesta do nekonečna (Jane Hawking) - Spousta lidí hodnotí knížku negativně, protože si podle nich Jane Hawking v knize jen stěžuje. Ale pokud se nad tím člověk opravdu zamyslí, její život nebyl vůbec jednoduchý, nebylo to to, co jsme mohli sledovat v televizi nebo tisku. Bojovala o svojí identitu v prostředí Cambridge, ale také vedle Stephena, řešila rodinné spory, snažila se vytvořit domov a umožnit rodině žít normálně - a k tomu se ještě starala o nemocného manžela, dlouho bez jakékoliv pomoci, soupeřila s mocnou Fyzikou a s nástrahami každodenního života, přičemž upřednostňovala všechny, jen ne sebe, častokrát skoro až do vyčerpání - a i přesto se našli lidé, kteří ji předhazovali sobeckost.

The Wander Society (Keri Smith) - Keri Smith úplně nahodou narazila na tajnou společnost Wander Society (členem byl třeba Whitmann, nebo V. Woolf), kterou ve své knize popisuje a prezentuje svoje myšlenky a poznatky.

Gebrauchsanweisung für Andalusien (Paul Ingendaay) - Pořízena před velkou cestou do Andalusie - Autor popisuje různé důležité kulturní zvyky, místa a příhody Andalusie - města, přírodu, jídla, býčí zápasy, umění, flamenco, náboženství. Je to moc fajn, přečíst si informace někde jinde než v klasickém průvodce, ale styl vyprávění mi připadal nudný a táhlý...Tak možná za nějakou dobu se k ní zase vrátím a nadchne mě.

Angličtina na rovinu I a II (Darren Crown) - Krátké a stručné knížky rodilého mluvčího angličtiny, ve kterých poukazuje na úskalí svého rodného jazyka, ve kterých chybují hlavně Češi - i přesto, že se anglicky učím dlouho a studuji to, to bylo zajímavé!

lokálně

Probudím se na Šibuji (Anna Cima) - Prvotina české autorky, a rovnou magický realismus, a hodně povedený! Příběh mladé japanoložky, která v rámci závěrečné práce začíná zkoumat tajemného japonského spisovatele Kawašitu - s nímž se všechno začne prolínat do dalšího příběhu a tajemné reality. Líbilo se mi, jak popisovala pocity, jak se knížkou táhla jako červená nit literatura, a i to, že všechny magické prvky působily reálně. A jako bonus - popisy filozofické fakulty, které jsou pořád ještě trefné.

Vitka (Kateřina Tučková) - Kateřina Tučková ve svých knihách dokáže skvěle popsat faktické skutečnosti a vložit je do příběhu, do románu, v případě Vitky do divadelní hry. Jedná se o mladou skladatelku a dirigentku Vítězslavu Kaprálovou a osoby jí blízké - Tučková popisuje nejen vztahy, ale i průběh jejího života, který se dá jednoduše vyčíst ze hry. Ne vše ale stojí explicitně napsané na stránkách knihy, jsou věci, které stojí mezi řádky. Postavy, které Tučková vykresluje se sice v její hře točí okolo Vitky, jelikož je to kniha výhradně o ní, nejsou ale jednorozměrné, čtenář může vycítit jejich hloubku a jejich osobní pohnutky.

Johana (Pavla Horáková...) - Knížka o dítěti, mladé slečně, ženě a o jejím úplně obyčejném životě, který je srovnatelný s desítkou dalších. V ději není takřka nic, co by nebylo předvídatelné a čtenář může s dávkou fantazie dobře předpovědět, co se bude dít a jak se bude Johanin život dál ubírat. Ale o příběhu tahle knížka vůbec není. Je to o pocitech a osobních vzpomínkách, které se vynořují při čtení, o věcech mezi řádky, o detailech, které člověk vidí hned, nebo až za čas. Autorky popisují dětsví, soužití s prarodiči a věčně utrápenou matkou, bouřlivé dospívání doprovázené revolucí a prvními láskami a přerod ve zralou ženu. Johana je prostě jen obyčejná holka, která dělala co mohla, snad jako každý, a v tom je to kouzlo.

Veselí (Radka Třeštíková) - Chtěla jsem si přečíst Třeštíkovou, protože mě zajímalo, jestli to nadšení panující okolo jejích knížek je opodstatněné - a pro mě není. Nápad zajímavý - o vracení se domů, k sobě samé - ale moc povrchní, nedodělaný.

guilty pleasures aneb Alan Bradley

Smrt v křišťálové kouli a Oblékni se pro smrt - Série už asi 7/8 knih, která je provázena hlavní hrdinkou Flavií de Luce, mladou slečnou, která miluje chemii a záhady, je neuvěřitelně vtipná, ironická a bystrá. První díl jsem četla asi ve 12, a i když to není nic, co by mě hodně rozvíjelo, moc ráda se k tomu vracím (a vyšel nový díl!).

fernweh

Mapy měst (Jeremy Black) - Coffee table book pro milovníky map, četla jsem jí dlouho, protože jsem si to chtěla užít - autor kromě obrázků starých map i popisuje okolnosti za kterých vznikly, autory, formality, či zajímavosti, a já vím, že se k ní budu hodně vracet!

Die Nacht von Lissabon (E.M. Remarque) - Kniha o všem, o lásce, nejistotě, utrpení, vzpomínkách, zapomnění, o štěstí a jeho ztrátě a o všem, co z nás lidí dělá lidi, a už na zase tolik o Lisabonu. Příběh se odehrává během jedné noci, kdy se potkají dva neznámí muži, z nichž jeden nabízí tomu druhému jízdenky na loď za to, že mu bude moci vypovědět svůj příběh.

Vlčí ostrov (Lajla Rolstad) - Vlčí ostrov je autobiografickou knihou, kdy Lajla Rolstad vypráví o třech obdobích svého života - o kanadském ostrově, kde sama hlídá osamělou nemovitost kterou přes zimu nikdo nepoužívá, o roadtripu po Americe a o Údolí koní, kde hlídá domy svým známým. Lajla trpí chronickou depresí a úzkostmi, rozhodne se ale, že tyto nemoci zvládne bez pomoci lékařů a bez léků - tím nejjednodušším způsobem - v přírodě. Po většinu času je daleko od všeho - hodinu cesty od lidí, od obchodů a tráví čas sama se sebou. Učí se naslouchat přírodě, obstarávat vše, co musí, shánět potravu, štípat dříví, a občas jí překoná i strach - ze zvířat, ale především i z lidí.

The time traveler’s wife (Audrey Niffeneger) - Tato knížka mě nadchla, ukradla si mě do svého světa a ani na chvíli mě nepustila zpět. I přes velké množství negativních recenzí mi přišla krásná, skoro jako by její svět byl důvěrně známý. Hlavní postavy Henry a Clare mají velice uvěřitelné a reálné rysy, až na fakt, že Henry umí cestovat časem. To je ale v knížce podáno tak nenásilně, že má člověk až skoro pocit, že to doopravdy možné je. Autorka to netlačí jako scifi, ale popisuje to jako každodenní věc. Kniha je jakousi ódou na lásku dvou postav, které se neustále míjejí v čase - popisuje jejich strasti, každodenní život a radostné zážitky - všechno s neuvěřitelnou reálností. Na tuhle knížku hodně myslím a určitě si jí přečtu znovu.

Oči modrého psa (Gabriel García Márquez) - První a osudové setkání s Márquezem, které jsem si předepsala jako přípravu na Sto roků. Ze začátku jsem se se stylem nemohla vůbec ztotižnit, a jak už to u povídkových knih bývá, nelíbily se mi všechny, ale nakonec si mě získal, protože nic podobného jsem nikdy předtím nečetla. Marquézův svět v této knize je směsicí paradoxů a oxymóronů - sen a skutečnost, smrt a život existují společně, jakoby ve stejné rovině. ( J. Konáš: "Oči modrého psa ale dostaly obálku až s váchalovským nádechem, což je trefné. Jde o texty chladné, temné, morbidní, těkavé, ve kterých se každou chvíli může stát cokoliv – v jednom odstavci jíme pomeranče a ve druhém cestuje duše galaxií. Kniha je amébou, jejíž forma může být na každé stránce jiná.")

Call me by your name (André Aciman) - Aciman tak popisuje rostoucí přátelství, dny, kdy spolu ani nepromluví a Eliovu touhu po poznání ještě nepoznaného. Rozvádí pocity zdánlivě neopětované lásky, smutku a naděje, že by se snad jednoho dne mohlo všechno otočit o 180 stupňů. Kniha je rozdělena do čtyř částí - v první se dozvídáme vše o poblouznění láskou, které určuje tok Eliových myšlenek, v druhé pak rozuzlení jeho lásky, ve třetí se setkáváme s Oliverem a Eliem jako dvojící, párem a ve čtvrté Elio navštěvuje "ghost spots". Kniha se mi nejdřív četla strašně špatně, ale skrz Acimanovu schopnost naprosto perfektně popsat odehrávající se situaci a plynutí dnů ve Středomoří, platonické přátelství a lásku mezi dvěma mladými muži jsem se příběhem prokousala a ke konci už prožívala Eliovy pocity s ním.

Toulky s Charleym (John Steinbeck) - Než jsem se do Toulek začetla, chvíli to trvalo, ale pak jsem si zvykla na Steinbeckův styl, způsob myšlení a jeho způsob popisování myšlenek a různých vjemů. Příběh o cestě Amerikou, pozorování krajiny, lidí, všech možných detailů.

Der Geschmack von Apfelkernen (Katharina Hagena) - Příběh byl velice jednoduchý, ale přece chytlavý - člověk si úplně dokázal představit obrovský dům, někde na severu Německa uprostřed polí, s velikánskou zahradou a jablečným sadem. Dny prosezené na zahradě nebo strávené sbíráním jablek a plením, ježděním na kole a koupáním se v jezerech. Nevím, zda bych knížku tak ocenila kdybych ji četla v češtině, protože právě jazyk originálu v sobě pro mě nesl jakési kouzlo.

po anglicku

Návrat Sherlocka Holmese (Arthur Conan Doyle) - Sherlock Holmes a jeho několik případů - tohle byl sice 6. díl, ale člověk to nemusí číst popořadě. Vzhledem k tomu, že jsem Sherlocka nikdy nečetla, to pro mě bylo zajímavé - vidět, jak se neuvěřitelným způsobem dobere k rozřešením občas absurdních případů.

Na větrné hůrce (Emily Brontë) - Oblíbenost, o prostředí a osudu postav hodně často přemýšlím - je to knížka o lásce, pomstě, prohrách a lidských vztazích, ve které si vždy něco najdu.

Rozum a cit (Jane Austen) - Pro mě částečné zklamání, do čtení jsem se musela nutit. Rozum a cit vypráví hlavně o ženách, jejich starostech a životních cestách, Austenová nabízí zajímavou zápletku a její rozřešení. Kvůli jazyku i kvůli mé neschopnosti se do hrdinek vcítit se mi kniha tolik nelíbila.

#books

2 notes · View notes