#Miluju adhd

[toubledrouble]

Přebírám skříň (konečně) a našla jsem absolutní poklady

vestička co vypadá jako kdyby měly móda roku 1880 a 1980 dítě

Spousta oblečení co vypadá jako něco, co by nosil upír (a většinou je to původně mé mámy. Je moje máma upír? Možná.)

Košile. Spousty. Různé barvy a potisky

Asi 10x identický kousek oblečení který vypadá jako mix trika s krátkým rukávem a roláku, ve čtyřech různých barvách

Šaty. Až moc šatů na to, že je nosím jen do kostela a jinak jednou za sto let

Až moc mikin a svetrů protože je mi pořád zima

Ponožky do páru, což jsem nečekala že je možný. Už nemám ponožek 5, ale spíš tak 25 (a to se vyplatí)

Blesk McQueen box na svačinu (ano, ve skříni)

Spoustu funkčního prádla co jsem hledala a nemohla najít

Reflexní vestu???

Zahradnickou zástěru. Nemáme zahradu.

Povlečení, z nějakého důvodu

Spoustu mýdel lmao

Plášťenku, hurá!

Šály, šátky, zimní čepice a zkrátka vše co patří úplně jinam

Ručník co jsem neviděla tak 3 roky

Mikulášskou punčochu na pověšení

Delší šaty z relativně teplé látky, střih ve stylu 60. let, ve kterých rozhodně půjdu na půlnoční

Zimní kabát který tady taky nemá co dělat

Triko z tábora polité falešnou krví

A bonus: místo vedle skříně kde byl i polorozpadlý věšák

Nové ekosystémy

Asi tak 10 zabalených párů čínských hůlek

Nákupní tašky??

Pavouky. Dost pavouků. Myslela jsem že umřu.

Dárkové tašky

Látkovou tašku kterou jsem tak rok hledala

[takovanormalnielie]

28.10.2023

Lidská mysl je prej nejpřítomnější hned po probuzení. Mě přijde škoda ihned sáhnout po telefonu a scrollovat. První věc po probuzení by mohla bejt víc povznášející a tak jsem rozbila zlozvyk a nejdřív deset minut meditovala. Je to těžší, než když přijdu z práce. Můj ADHD mozek na mě řve: „Hej sem vzhůru co budem dělat to byl divnej sen kolik je hodin bolí mě záda je tu zima tu tudu du tu tu tudu dudu dudu du pamatuješ na tuhle písničku miluju skořici pitomý fousy,“ ale když se to všechno povede uklidnit a soustředit se jen na dech a tělo, tak je celá meditace mnohem intenzivnější. Mám radost, že bořím špatný návyky a začínám pěstovat ty zdravý a protože miluju skořici, tak jsem hned potom upekla znovu ten famózní skořicovej koláč. Už je pryč.

[srnasama]

Maminkování

“Tyjo, to je dobrý, že se dokáže takhle dlouho soustředit na jednu věc, to aspoň víš, že určitě nemá ADHD.” říká mi ségra, když si můj malý chlapeček prohlíží knížku a už 10 minut setrvává na stránce, kde se přilepují a odlepují gemoterické tvary na suchá zip.

A to mi vůbec nedošlo. Uvědomila jsem si v tu chvíli, že vůbec nedoceňuji ty věci co umí a co mu jdou a místo toho se dost zaměřuji na ty problémové (ehm, ehm, jako například na to, že není schopný v noci v kuse spát alespoň 3 hodiny). A taky jsem si uvědomila že takhle to nechci, přesně takhle to dělali naši a přesně proto jsem tak pitomě nesebevědomá. Jaktože se mi to tak automaticky zařadilo do toho mýho maminkovství, i když toho chlapečka tak hodně miluju? Já vím, spánek je důležitej, ale prostě není nad vším, musím se nad něj povznýst a uvědomovat si víc to, jak je ten chlapeček zázračnej a nejšikovnější, aby to pak věděl i on, až bude velkej a neměl pocit, že mu jen všechno nejde.