#a ani to si nemůžu objednat

[walkerintime]

toto bude příběh původu mého záporáctví

[anjacz]

Zážitek z cesty

Kdy jsme s přítelem a naším kamarádem loni řešili kam pojedeme o Vánocích, rychle jsme se shodli na tom, že chtěli bychom jet někam do tepla. Letenky do Asie nebo na nějaké ostrovy byly poměrně drahé a tak po krátkém hledání jsme se rozhodli jet do Spojených Arabských Emirátů.

Jedna z věci co nás všechny lákala byla určitě poušť. Největší písek, co jsme viděli před tou cestou byl asi na pláži a tentokrát tu poušť jsme chtěli zažit naplno, proto bylo vyřešeno v poušti přespat.

Krátké zkoumání před cestou nám dalo najevo, že nemůžeme tam jet na vlastní pěst, ale zároveň bylo jasně, že cestovku nemusíme řešit dopředu a všechno se dá najít na hotelu.

Pátý den naší cesty jsme dorazili do hlavního města SAE a bodu, nejbližšího k poušti na celé naší cestě, Abu Dhabi. Po registraci na recepci hotelu jsme hned našli stánek s turistickou informaci, vybrali jsme si nějakou noční túru a se zeptali portýra, jestli můžeme to objednat. Ten pan nám ale dal nějaký jiný album s nabídkami, našel túru pro čtyři lidí a řekl, ať přijdeme za dvě hodiny, a on mezitím zjistí, jestli nás vezmou jen ve třech. Za dvě hodiny nám bylo řečeno, že zítra ve dvě hodiny odpoledne pro nás přijede auto a že zaplatit můžeme až na místě.

Další den s malým zpožděním pro nás přijelo velké terénní auto, za volantem byl veselý Arab oblečený v bílý arabský kroj a s kefíjou na hlavě, který se představil jako Abdala. Cestou jsme vyzvedli velkou rodinu angličanů a tak dvěma auty po jedna a půl hodinové cestě jsme přijeli na naší první zastávku. Tato zastávka je především technická a je určena pro snížení napětí pneumatik, aby se pak dalo jet na písku. Ale i posádka měla co dělat, protože jsme se zastavili u velbloudí farmy. Jsou to fakt hezká zvířata, ale když nám Abdala řekl, že v SAE jsou populární velbloudí soutěži krásy stejně jsme se zasmáli a podruhé jsme se zasmáli když jsme pochopili že to myslel vážně.

Potom se začala hlavní atrakce tohoto dne: Jeep Safari. Takové horské dráhy na dunách, jen místo vláčku zafixovaného na dráze je pět aut (prý v poušti se nejezdí jen jedním anebo dvěma auty, ale pro bezpečí se snaží nasbírat několik skupin) jdoucích za sebou. Zdálo se mi že jedeme až moc rychle, jeli jsme na velkou dunu a pak se s ní jeli dolu, tak, že jsme všichni měli pocit, že za chvíli to auto bude ležet na střeše a my budeme pohřbeni pod vrstvou písku. Ale bylo očividně, že Abdala ví co dělá a pořad žertoval. Občas jsme se zastavovali abychom mohli se podívat (i vyfotit), jak jiná auta projíždějí duny, co jsme už projeli, a musím přiznat, že nejen z auta to vypadá nebezpečně.

Udělali jsme i jednu větší zastávku, abychom měli možnost se projít dunami i pěšky. Od začátku jsem pochopila, že bez obuvi to půjde lépe a svoje boty i žabky jsem nechala v autě, naštěstí písek nebyl ani horký ani studený. Přítel třikrát ztratil v písku hodinky, třikrát jsme koukali jak mizejí v písku, okouzlující… A nevím jak, ale kamarád mu je třikrát našel. Bylo to celkem pěkné místečko: všude kam se podíváš vidíš jen žlutý písek a modré nebe.

Nakonec jsme dorazili na základnu kde nás čekala večeře a představení s tanci a triky a volný program potom. A v tento čas jsme zjistili, že jsme jediné tři, kdo plánuje zůstat přes noc, protože prosinec je mimo hlavní sezónu a většinou nikdo nemá zájem o noc v poušti v tomto období. Bylo očividně, že portýr z hotelu se domluvil s kamarády, že nám zorganizují nadstandardní program. Už jsme chvíli uvažovali i nad tím, že zaplatíme pokutu a se vrátíme zpátky, ale naštěstí jsme se nakonec rozhodli zůstat.

Jsem ráda, že jsme zůstali, řekla bych, že to byl jeden z největších zážitku minulého roku. V noci s námi zůstal jeden z organizátoru. Ještě večer nám řekli, že budeme spát ve stanu, ale kdy se zjistilo že mysleli jednu z velkých místností bez jedné zdi, byli jsme trochu překvapeni, ale aspoň spacáky jsme dostali. V noci až všechna auta odjeli zpátky do města, poprosili jsme aby nám zhasli světlo a šli jsme fotit noční oblohu, škoda, že měsíc se vypnout nedá, ale vypadalo to hezký. Jediná trochu nepříjemná věc asi je to že v noci byla mi stále zima a musela jsem si navléknout všechno oblečeni co jsem měla s sebou. Kluci na tom byli líp, ráno jsme si všimli, že jsem měla nejchladnější spacák.

Probudili jsme se ještě před východem slunce, a šli jsme fotit svítání na sousedních dunách. Je to velmi krásné, ráda bych to ještě někdy zažila. A tak asi po dvouhodinové procházce jsme se nasnídali a s naším nočním strážcem vyrazili zpátky do město.

Sice už je to konec našeho dobrodružství, ale nemůžu nezmínit, jak jsme byli překvapeni, kdy po asi pěti minutách jízdy už jsme byli na dálnici! Celou tu dobu jsme byli kousek od civilizaci, tím vtipnější vypadal náš večerní strach zůstat sami uprostřed poušti.

Jeden můj kamarád se mě zeptal, co mi přijde tak výjimečného na poušti. Asi bych řekla, že to je podobně jako moře, jen moře písku. Pamatuji, že kdy jsem poprvé viděla moře měla jsem úplně stejný pocit, když vidíš před sebou něco tak obrovského a nesmírného.

[teryontheroad]

09/2019 Malá Fatra, Slovensko

2-denní přechod Malé Fatry, 33 km

1. den příjezd do vesnice Štefanová 2. den východ ze Štefanové - Velký Rozsutec - Medzihole - Stoh - Chata pod Chlebom (14,2 km) 3. den Chata pod Chlebom - Snilovské sedlo - Pekelník - Velký Kriváň - Malý Kriváň - vesnice  Sučany (18,8 km) - odjezd do Bruntálu

Ulovili jsme si pro sebe volno od všeho pracovního shonu a přemýšleli, kam se -tentokrát vydáme. Jsme smolaři a auto končí v servisu ještě dříve, než stačíme cokoliv naplánovat. Takže trávíme čas u rodiny. Přeci jen ale chceme vypadnout alespoň o kousek dál a tak se večer rozhodneme sbalit krosny a následující den brzo ráno sedáme na autobus Bruntál - Opava, poté Opava - Ostrava a vlak Ostrava - Žilina - Štefanová. Cestování nám zabere celý den a po cestě se snažím najít ubytování na jednu noc. Podaří se mi ulovit pokoj v malém penzionu Balát, kde jsme vlastně sami. Letní sezóna končí. Hodíme batohy dovnitř a utíkáme vedle do hospůdky na halušky s brynzou a pivo. Posilněni jdeme spát.

Ráno zvoní budík, loučíme se a jdeme na to. Dvoudenní přechod Malé Fatry. 

Ovane nás lehký mrazík, jsme v údolí. Modrá obloha však značí sluníčkový den. Hned ze startu stoupáme prudce lesem a pomalu odhazujeme vrstvy oblečení. Prvním cílem je výstup na Velký Rozsutec. Batohy necháváme schované za smrčkem a vybíháme nahoru. Výhled nás nezklamal. Vydýcháváme, nabíráme sílu ze sluníčka a zpátky u batohů sundáváme boty a pokládáme se se na louku. 

Spolu s pár dalšími výletníky, kteří zde končí svačíme. Nás čeká ještě dlouhá cesta. Vydáváme se přes sedlo Medziholie na horu Stoh a pak už si užíváme hřebenovky směrem k Chatě pod Chlebom. Tady pro dnešek končíme. Objednáme si polévku, pivo a domlouváme se, zda můžeme přespat ve spacáku opodál chaty. Za poplatek 1 euro můžeme využít okolní půdy oficiálně. Pro jistotu si rozděláme nad spacáky plachtu podepřenou trekovými hůlkami. Když slunce zapadne, ochladí se. Vejdeme do chaty a rozhodnu se k partičce karet objednat Fatranský čaj (tedy panák Tatranského čaje zalitý horkou vodou s plátkem citronu). Jednak na zahřátí a jednak, abych se nebála. Po třetím čaji už jsem připravena vyrazit na kutě a usínám velmi rychle. V noci mě probudí rychlé bití srdce, když cítím, jak mi něco čichá k hlavě a tlačí na ni. V první moment jsem si jista, že jde o medvěda a je s námi konec. Odhodlám se k rychlému pohybu, abych případného medvěda vystrašila a zjišťuji, že jde jen o potulnou kočku, které se až do rána nemůžu zbavit. Pořád mi skáče po hlavě. Budím Honzu ať v tom nejsem sama a teď už pořádně nespíme ani jeden. V dáli slyšíme podivné štěkání či vytí a představujeme si nejrůznější scénáře. Vychutnali jsme si tak alespoň krásný růžový východ slunce. Všímáme si, že bivaků kolem nás v noci přibylo.

Snídaně, čaj, zuby, vše zabalit a můžeme se vydat na cestu. Jdeme přes Snilovské sedlo - Pekelník- Velký Kriváň - Malý Kriváň. Tady si dáváme větší pauzu, slunce hřeje do kostí. Rozhodneme se pro sestup do vesnice Sučany. Jdeme hustým borůvčím prudkým svahem dolů do lesa, kde nás čeká nekonečné a ještě mnohem prudší klesání. Nohy trpí! 

V momentě, kdy dojdeme do vesnice, vyhledáváme potok a jdeme se do něj naložit. K autobusu jdu pak už bosá, celá znavená. 

Nasedáme směr Turany - Žilina - Ostrava - Bruntál. A jsem zpět.

[autoring]

https://ift.tt/2HjH3D6

Vyrazit vlastním autem na závodní okruh je dnes relativně jednoduché. Okruhové dny pořádají různé kluby nebo samotné okruhy celkem často a náklady jsou přijatelné. Také dnes není žádný problém půjčit si zajímavý supersport. Většinou ale nemůžete skloubit obojí dohromady – tedy vyrazit půjčeným sporťákem na závodní okruh.

Existuje ovšem řešení, které nabídne jedinečný zážitek. AMG, sportovní divize Mercedesu, totiž pořádá kurzy sportovní jízdy s názvem AMG Driving Academy. Přestože jsou určené především pro stávající či potenciální klienty značky, nemusíte disponovat miliony na koupi nového AMG, abyste se mohli pořádně svézt.

AMG nás pozvalo na závodní okruh v Mostě na základní Performance-Training, první z celkem čtyř stupňů školy sportovní jízdy, která v dalších krocích může končit klidně získáním závodní licence a místem na horké sedačce v kokpitu závodního speciálu.

Základní kurz je však především zaměřený na osvojení správných návyků při sportovní jízdě a možnost načichnout k nejbrutálnějším sporťákům současnosti. Vedle základních modelů CLA 45 nebo ostrých sedanů C 63 či E 63 vás posadí i do AMG GT S! Vlhký sen každého petrolheada…

Všechno ale začíná ještě předchozí večer, kdy vás instruktoři AMG Driving Academy seznámí se základními bezpečnostními pravidly a představí náplň programu, který si užijete dosytosti. Ráno potom nastoupíte na boxovou uličku a začnete jednoduchou rozcvičkou, která vám připomene, že motorsport je jako každý jiný sport celkem fyzicky namáhavý.

Protáhnout ruce, nohy a krční svalstvo, které bude později zatěžovat helma, je prostě základ, abyste mohli za volantem správně fungovat. Přiznejte se, kdo to před každou jízdou na okruhu děláte? Já také ne. Ale od teď už začnu…

Nesmí chybět ani základní poučka o správné pozici za volantem, kterou velké množství řidičů nedodržuje. Sedět „na tunera“ vám instruktoři opravdu nedovolí. Takže seřídit sedačku, abyste mohli naplno brzdit, opěradlo pěkně narovnat, abyste cítili auto v zádech, a volant trochu blíž k tělu, abyste mohli správně manévrovat.

Začínáme zlehka slalomem mezi kužely na cílové rovince. Podle časů nás potom instruktoři rozdělují do řidičsky podobně silných skupin, abychom se vzájemně neomezovali. Dále pokračujeme prvním cvičením s C63 a E 63 na mokrém skid-padu. Tady si můžeme vyzkoušet chování stabilizace a jednotlivých jízdních režimů v extrému.

Po chvíli nám dovolí i stabilizaci úplně vypnout a trochu se vyřádit. Jak ale instruktoři připomínají, hlavní náplní kurzu není se pořádně vyřádit, ale především získat nové dovednosti. Proto míříme na další stanoviště na rovinku za Matadorem, kde cvičíme nouzové brzdění a vyhýbací manévr v rychlostech až 120 km/h.

Nejčastější chybou začátečníků je totiž vlažný nástup na brzdy. Naopak musíte na pedál doslova skočit a pořádně zatlačit, jenom tak vyvinete v brzdovém systému nejvyšší účinek. Pokročilou techniku brzdění na okruhu, např. do zatáčky, se dnes učit nebudeme, od toho jsou vyšší stupně kurzu.

Soutěživého ducha uspokojí další cvičení, trochu náročnější slalom mezi kužely s CLA 45 a GLA 45, kde mimo jiné poznáte i rozdíly stejné techniky v různém balení. Zatímco nemotornější GLA se do zatáček mírně naklání, je celkově měkčí a snáze podléhá nedotáčivosti, CLA zatáčí přikrčeně, bez náklonů a nedotáčivosti odolává statečněji, přestože k přetáčivosti se plynem pobídnout příliš nenechá.

Po obědové přestávce, která je nedílnou a příjemnou součástí každého AMG Driving Academy, dostáváme do rukou trochu žhavější železo. Na cílové rovince je připravený drag-race a ostré brzdění s GLC 63 a AMG GT. Hrát si na Rychle a zběsile vás nikde jinde nenechají!

Přestože SUV příliš neholduji, GLC 63 Coupé s brutálním osmiválcem, keramickými brzdami, hasicím přístrojem a kachním ocasem má prostě něco do sebe, přestože sex-appeal AMG GT překoná jenom máloco. Lehkou rozcvičku ve zrychlování a brzdění konečně střídá ostrá jízda po celém okruhu.

Nejdříve si odkroutím tři kola v CLA 45, jehož přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec se hlučností a teatrálním práskáním do výfuků nenechá oproti svým dvojnásobně větším sourozencům zahanbit. Zlatý hřeb dne ale zatloukáme osmiválcovými kladivy na závodním okruhu.

Usedám do ostrého céčka, se kterým jsem ještě neměl tu čest (mimo klouzání na mokrém kruhu). Hned po první šikaně musím uznat, že je to neuvěřitelně chuligánské auto, které odhalí odvrácenou stránku vaší duše. Krásně cítíte přenos hmotnosti, pod pravou nohou máte dostupné nekonečné množství přetáčivosti a celkově je to úžasně hravý stroj. To všechno v relativně praktickém balení.

Éčko nabídne ještě větší šťouchanec do ledvin a úžasnou efektivitu čtyřkolky. Svojí hmotnost maskuje zdatně, je ovšem trochu těžkopádnější, se zapnutou čtyřkolkou příliš snadné na řízení a brzdy značně uvadají. Musely však zvládnout 36 ostrých kol za den a tímto pohledem je to skvělý výkon. Můžete si ovšem objednat i keramické brzdy, které fungují skvostně.

Poslední tři okruhy si odkroutím v gétéčku. Přestože je to cesťák určený především na dlouhé vzdálenosti, překvapivě dobře funguje i na závodním okruhu dokonce i Roadster. Přestože GT působí hodně širokým a nemotorným dojmem, koncepce s motorem vpředu uprostřed, převodovka trans-axle a široký postoj dávají autu úžasnou stabilitu a vyváženost. Přední kola poslouchají, zadní utrhnete jenom hrubým násilím a celkově se GT po okruhu vodí jako trochu přerostlá Mazda MX-5. Samozřejmě s nadsázkou.

Poslední kolo na sedačce spolujezdce v AMG GT R s profíkem za volantem je sladkou třešničkou za řidičsky vzrušujícím a fyzicky namáhavým dnem, po kterém se mi bude o burácení osmiválců zdát ještě několik nocí. Ten zvuk pořád nemůžu dostat z hlavy!

AMG Driving Academy je zkrátka skvělá zábava. Přičichnete k nejúžasnějším sportovním autům, která kdy člověk stvořil, osvojíte si základní návyky správného řízení, které zužitkujete nejenom na okruhu, a prožijete vzrušující chvíle, které nikdy nezapomenete.

Možná si říkáte, že je to zábava jenom pro hrstku vyvolených, kteří si pořídí AMG a dostanou kurz sportovní jízdy jako bonus. Skvělou zprávou je, že jsou brány do tohoto exkluzivního světa otevřené skutečně každému. A za docela rozumné peníze. Základní Performance-Training vyjde na 22 tisíc korun bez DPH. Pořád je to hodně peněz, srovnejte to ale třeba s půjčovnou sportovních vozů a možná změníte názor.

Zatímco z půjčovny můžete vyrazit jenom na silnice a musíte si dávat hodně velký pozor na sebemenší poškození, v AMG Driving Academy máte půl dne na okruhu, celodenní trénink, vyzkoušíte víc aut a neřešíte palivo, pneumatiky ani drobná poškození, např. od odletujících kamínků. A naučíte se spoustu užitečného.

Dalším krokem je level Advanced, kde vás čekají intenzivní dva dny ježdění po okruhu a pilování závodní techniky za stále relativně slušných 40 tisíc bez DPH. To je částka, za kterou stěží strávíte dva dny na Nordschleife a možná si půjčíte na pár kol hračku z půjčovny, která ale rozhodně nebude mít znáček AMG. Pořád je to ještě hodně peněz?

Zdaleka nejvíc mne ale těší skutečnost, jak říká heslo AMG Driving Academy, že stanete se členem nejrychlejší rodiny světa. Rodiny, která navzdory stále silnějším ekologickým tlakům, pořád staví tyhle bestie, které ztělesňují obrovský vztyčený prostředníček politické korektnosti. Tak si pospěšte, za chvíli bude mít AMG pro letošek vyprodáno!

Příspěvek AMG Driving Academy na vlastní kůži: Členem nejrychlejší rodiny světa se může stát úplně každý pochází z Autoweb.cz