#aktivisté

[ocemsemlci]

Stanislav Novotný se ptá Milana Urbana, co nebezpečného má za lubem neschopná koalice ODS, Pirátů, STAN, TOP 09 a KDU-ČSL vládnoucí v Praze a jdoucí na ruku úchylné politice EU   https://ocemsemlci.cz/o-cem-se-mlci-milan-urban-2/?feed_id=1265

[goodbuttaken]

Jako sorry, ale tohle snad vidí každý. Přímo v centru je tahle stroad prostě hřích. Lidi tam chodí *i takhle* dost. Tou totální šedí, špínou a neregulovaným hlukem. Zatímco auta stojí stejně víc než jedou. Mohla a měla by to být - a snad sakra bude - hezká a normálně žitelná ulice..

[liberte-news]

BBC: Kreml se aktivně snaží umlčet své kritiky v zahraničí

Britská policie kontaktovala i další protikremelskou aktivistku. "Říkali, že potřebují projednat bezpečnost mojí a mé rodiny...

ZE SVĚTA – Zahájení rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 vedlo k velkým zásahům proti odpůrcům režimu uvnitř Ruska. Téměř všichni aktivisté a nezávislí novináři uprchli ze země. Nyní řada kritiků Kremlu žijících v Evropě říká, že Rusko stupňuje své úsilí ve snaze umlčovat, zastrašovat a pronásledovat oponenty v zahraničí, napsala dnes stanice BBC na svém webu. “Řekli mi, že jsem na…

[paskvilnet]

mejl.box

Logo / no logo

Velké národní a nadnárodní společnosti mění tvář ulic po celém světě, daří se jim velmi slušně ocejchovat už snad všechny světadíly… tvorba univerzálních měst s univerzálním vzhledem..punc lokality, jedinečnost místa jsou nahrazovány společným (korporativním) lookem, který nám má v době nejistoty pomoci v orientaci…lépe řečeno nasměrovat tak, abychom nebyli zmateni, že existují nějaké alternativy. Jistota, že se neztratíme, ať už jsme kdekoliv…Dříve či později už nebudeme vědět, proč zdědila města svá jména a názvy ulic…

Reagovat můžeme různě. …Na stránkách www.loslogos.org najdeme virtuální město archivující loga, která spoluvytvářejí identitu míst a pojišťují jeho nezaměnitelnost. Takové konzervy pro případ, že by nám lokální loga zmizela úplně. Když se budete procházet tímto virtuálním městem, budete se-paradoxně- cítit jako ve skutečném veřejném prostoru, který vám neukradly korporace, aby vám vnutily jeden univerzální vzhled a funkci stovek míst v našich městech. Sami taky můžete přispět k tomu, aby se to, co tvoří identitu vašeho města, neztratilo v propadlišti dějin.

Nápad Virtuálního města Los Logos nespočívá v radikálním odmítnutí loga vůbec. Správnou odpověď na vývoj, jehož jsme svědky, nachází ve zdůraznění a uchování místních značek…..Další reakcí je antikorporativistická bible -kniha kanadské novinářky Naomi Klein s názvem No logo. Dočteme se v ní, že astronomický nárůst bohatství a kulturního vlivu nadnárodních společností v posledních patnácti letech má počátek v jednoduché, zdánlivě neškodné myšlence, vyvinuté teoretiky managementu v polovině 80. let. Myšlence, že úspěšná korporace musí produkovat především značky (brands) jako protiklad výrobků.

Začínáme postrádat veřejný prostor, který nám sebraly společnosti zaplňující systematicky zeměkouli svými znamínky. A začínáme postrádat i vlastní identitu, za kterou jsme ochotně přijali podstrčenou identitu manipulovatelných zákazníků. A tak vzniká svět chodících označkovaných figurín, oblečení se proměňuje v nosič značkových nápisů…. Občas se z teenagerů omámených značkovými hadříky, logy na mobilech, hypnotizovaných iluzivním světem hypermarketů a konzumujících hamburgry jedině značkové vyklubou antiglobalizační aktivisté, a potom třeba vyrostou v bojovníky za naprostou liberalizaci trhu….Takže se není čeho obávat, rozvoj (vývoj) je zajištěn…

Firmy začaly prostřednictvím značek vytvářet životní styly. Neprodávají se boty na běhání, ale iluze, pocit či dokonce přesvědčení , že ve značkových botách budete běhat nějak více sví, nějak nezaměnitelně a individuálně…

www.cocacola.com -úvodní flash-pomalé stoupání kapek, klik na coca cola klik: Worlwide-jezdit myší po světě klik: Images-dole tři klasická loga coca cola

www.microsoft.com -první strana trochu dolů-klasický loga

Reagovat můžeme všichni a různými způsoby: vzdát se vlastních mozků ve prospěch konzumu a vesele nakupovat. Nebo přiklonit se k protiznačkovému aktivismu a občas jít hodit dlažební kostku do výlohy obchodu nadnárodní společnosti. A nebo se systematicky snažit špinit čistý rejstřík „velkých“ značek vyřknutím pravdy o tom, jak fungují firmy předvádějící se (prezentující se, zahalující se) těmito značkami, koho zaměstnávají a za jakých podmínek. Internet naštěstí prozradí i to, co se jiní snaží tajit. (doplnit konkrétně?) Co tedy říkáte na tahle loga? Taky vyvedená………Jenomže se může stát, že se u nich občas objeví nějaký vroubek…….. Degradovaná produkce výrobků se ve věku superznaček odehrává daleko od západního světa - často je vůbec těžké zjistit kde. Zatímco dříve si továrny hrdě vystavovaly obří loga na svých fasádách, dnes se nadnárodní společnosti snaží svá výrobní místa utajit. Většinou totiž jejich výrobky vznikají v otřesných podmínkách v průmyslových zónách v Indonésii, Číně, Mexiku, Vietnamu, Filipínách.

……A tak začíná promlouvat „neznačkovost“…Ať už jde o reakci na kopírování hudby a praktiky hudebních vydavatelství, nebo o oblečení na vodní sporty. Otázkou je jen to, zda se neznačkovost nestává čím dál tím lepším prodejním artiklem…..

[mestankurier]

Tož, Švýcarská vláda zahájila veřejnou konzultaci o návrhu, jehož cílem je zajistit trvalou dostupnost hotovosti jejím začleněním do ústavy… Tato akce je reakcí na iniciativu „Hotovost je svoboda“, která byla představena na začátku tohoto roku, v níž se aktivisté zasazovali o celonárodní hlasování o této otázce s využitím švýcarského rámce přímé demokracie. Přestože vláda poznamenala, že znění původního návrhu není jasné, uznala zásadní povahu vznesených obav. V důsledku toho navrhla svou alternativní verzi, která by také nabídla ústavní ochranu hotovosti. Přestože popularita hotovostních transakcí ve Švýcarsku klesá, stále zůstává dominantním způsobem platby. Podle údajů Swiss Payment Monitor představuje zhruba 28 % všech transakcí. Zpětná vazba a připomínky k tomuto návrhu budou otevřeny do 30. listopadu. Autor: Redakce, 1.9.2023 Zdroj: https://www.voiceofeurope.com/swiss-government-initiates-consultation-on-protecting-cash-constitutionally/ Podpořte nezávislou originální žurnalistiku! Unterstützen Sie originellen unabhängigen Journalismus! Číslo účtu / Kontonummer: 1511201888/5500 IBAN: CZ7755000000001511201888 BIC/SWIFT: RZBCCZPP Majitel účtu / Kontoinhaber: BulvarART s.r.o. / GmbH www.mestankurier.info © Copyright 2023

[lieselotte-sky]

Už mě ten mladický aktivismus vytáčí

S normálními lidmi se bavím normálně, ale už mi opravdu vadí mladí aktivisté, kdy v momentě, kdy jim šlápnete na bebí, nebo nesouhlasíte s nějakou jejich svatou poučkou, kterou ve svém zaslepeném dobroserství šíří do světa, hodí po vás něčím ve stylu mami vrať se na facebook. Tento konkrétní je již reportovaný, nepředpokládám, že to (díky češtině) bude někdo řešit, tady se neřeší spamboty a věci řádově problematičtější.

Fascinuje mne, jak snadno se češi přidávají na něčích stranu a lezou do něčích zadnic jen proto, aby si udrželi svůj úžasný černobílý svět ve kterém jsou věci buď správné, nebo špatné, ale všechno jasné jak po amfetaminu, pochybnosti neexistují. Proč jsou ukrajinci hrdinové a rusové ti špatní? Protože to říkali v televizi? Protože to retweetovala mračna lidí vám podobných? Jak víte co se tam děje? Vždyť, na úrovni, kde lidé skutečně umírají, každý z těch vojáků dělá jen to, co řekl velitel a nemá jinou možnost, v tom jsou si naprosto rovni. Proč bláznovství a pošetilost nějakých vůdců spojujete s ubožáky, kteří mohou jen poslouchat rozkazy za radostného projevování souhlasu? To nemáte kouska soucitu s trpícím člověkem?

Jistěže, protože dnešní aktivní a zapojení mládežníci akceptují násilí jako normu, sami ho totiž páchají svou katastrofální netolerancí pramenící z přesvědčení, že agitují za takzvané dobro a dobro se musí vnutit.

Nebo (a tím se dostávám k původnímu tématu). Proč nekriticky schvalujete postup, kdy někdo udělá masivní bypass na bezpečnostní procesy při vývoji léčiva (vakciny) a následně tu věc násilím nacpete do lidí (to definitivně nebylo nic dobrovolného, protože tak nějak musíte chodit do práce) ve snaze zabránit rozvoji nějaké nemoci, o které věří, že má potenciál vyhladit lidstvo, přičemž ale kvalitní chyba v široce používaném léčivu má potenciál vyhladit civilizaci. Je to pravděpodobnost proti pravděpodobnosti, někdo se nějak rozhodl a někteří lidé jeho rozhodnutí považovali za velice špatné a tu situaci za projev násilí (které vy v tom z výše uvedeného důvodu opět nevidíte). Uplynul nějaký čas a ta strašná choroba se kterou se bojovalo najednou není považována ani za infekční a vy to zcela nekriticky přijímáte a nepřipadá vám na tom nic divného. Jenže ono z toho vychází jediné, buď se někdo mýlil tehdy, nebo se mýlí teď, přičemž oboje má potenciál napáchat velikou škodu. Jedíné, čeho se reálně můžete chytit, je realita. Realita ručně tlačené káry plné mrtvol s divným týpkem mlátícím do trianglu křičícím bring out your dead. Vždyť to vidíte na každém rohu.

A ještě jednou věcí mě tady ti mládežníci fascinují. Všechno berou smrtelně vážně, ti blázni si snad myslí, že se dá život přežít, přičemž jsou ve své evangelizační snaze neskonale úporní. Proč? Očekáváte snad příchod něčeho na úrovni „sociálního statusu“, kdy, nebudete-li mít ty „správné“ názory a nebudete-li je dostatečně vehementně šířiti, budete mít v životě problémy a některé věci si holt (nebo jak píšete vy — „hold“ — byť to slovo má jiný význam, ale narozdíl od „holt“ ho zná kontrola pravopisu) nebudete moci dovolit? A teď už vám v hlavě svítí, že vás straším Čínou a už přesně víte co mi na to máte odpovědět. Problém je v tom, že vás nestraším Čínou, ale něčím, co jsem už jednou zažila. Jmenuje se to komunismus. A tím se dostávám k té modlitbě.

Mě totiž z pohledu mých zkušeností zase vysírá to, že něco, co jste nezažili a o čem nemáte představu, ale nakrmeni „pravdou“ (tedy tím co vítězí, no, aby ne když dějiny píšou vítězové) ze školy ty wole v tom vidíte nějaké úžasné hrdinství a veliký vzor a pak se vám strašně nelíbí když některou z těch věcí někdo použije v souvislosti s nějakým „široce akceptovaným“, tedy vámi akceptovaným, násilím. No jistě, vždyť přece mírné násilí ještě není fašismus, zvláště je-li pácháno ve jménu dobra. To je přece úplně jiné násilí, to se nedá srovnat. To vy přece víte kde se to smí používat a kde ne.

Fakt si doprdele už vy sráči zkurwení myslíte, že všichni ti neznámí vojíni, oběti komunistických lágrů a jiných dnes adorovaných děsů a sraček chtěli kurwa hrdinsky zhebnout pro větší slávu svoji i své vlasti? Leda hovno pravím vám! Dohajzlu a do prdele, chtěli nic než žít! Jako bezvýznamní lidé v normální společnosti, jenomže tu možnost jednoduše nedostali, protože se odněkud vyvalil zas nějaký zasraný hegeš, ve kterém spousta sráčů podobných vám bez náznaku pochybností naprosto přesně věděla co je správně a co ne a hrdě nesla pochodeň té jediné (tehdy) správné „pravdy“ kupředu, zpátky ni krok. Vy jste kurwa další instancí sračky, která zabila všechny ty vámi adorované hrdiny! Vy jste je zabili! Vy a vám podobní! A když si je berete do huby, už jen ve vší zrůdnosti vykrádáte jejich hroby. Svině jedny zasrané, zkurwené…

[tridniblog]

Ekoaktivisté: hrdinové nebo šílenci?

V noci z 25. na 26. dubna provedla ekoaktivistická skupina The Tyre Extinguishers akci, při které vypustili gumy 46 SUV v brněnských ulicích a zanechali vzkaz o vysoké spotřebě paliva těchto aut za jejich stěrači. Tato událost rozpoutala na sociálních sítích debatu o ekoterorismu a aktivismu pro ekologické účely celkově. Ekoterorismus je definován jako násilné jednání pro ochranu životního prostředí, ale dnes je často používán pro označení jakéhokoliv aktivistického jednání pro ekologii. Člověk si pod slovem ekoterorismus pravděpodobně představí bojování za práva zvířat, na příklad ničení laboratoří testujících na zvířatech, vypouštění zvířat z cirkusů nebo odlesňování pralesů, ničením bagrů a jiné těžící techniky, dále také například poškozování železničních tratí, po kterých se přepravuje vytěžené uhlí. Ve zkratce tedy boj proti korporacím, které významně poškozují životní prostředí naší planety, ne boj proti jedincům, kteří měli tu smůlu, že si koupili auto, které se aktivistům nelíbí.

Z tohoto principu bych tento akt nepovažovala za ekoterorismus, protože tento incident nepovede k ničemu jinému než znepříjemnění života několika nevinných lidí. Cílem aktivismu by vždy mělo být celkové zlepšení situace pro společnost, toho je většinou docíleno vyvíjením tlaku na vládu a vyšší orgány (např. Evropský parlament) nebo přímo na korporace. Toto se aktivistům již několikrát povedlo, například v roce 2020 po několikaletém obsazení lesu Hambach v západním Německu rozhodla německá vláda o zastavení těžby uhlí a prohlásila les za rezervaci. Nebo také prosazení zákona o zákazu používání jednorázových plastů na území EU v roce 2019. Jedním z nejvýznamnějších činů, ke kterému aktivisti přispěli, byl ale jednoznačně montrealský akt, se kterým souhlasilo v roce 1987 všech 197 členských států OSN, a díky němu se ozonová díra začala zmenšovat, potom co v roce 2000 dosáhla svého pozorovaného maxima.

V současné době se environmentalisté zaměřují hlavně na globální oteplování a vliv, které má na náš ekosystém. O totéž se snažila i skupina zasahující v Brně. Ovšem bych řekla že z jejich strany došlo k nepochopení cíle, což je škoda, jelikož česká společnost není příliš nakloněna ani poklidným protestům za klima (viz pozdvižení okolo studentských stávek) a akce jako je právě tato ještě více upevňují v naší společnosti myšlenku, že všichni eko aktivisté jsou lidé, co mají moc času a málo práce a rozumu, a proto se snaží co nejvíce znepříjemnit život průměrného českého občana. Tento názor znemožňuje konverzaci ve společnosti o reálných hrozbách, které sebou klimatické změny přinášejí a kterým se budeme muset postavit.

Stromové domy ve kterých žili aktivisté v lese Hambach mezi lety 2015 a 2018

Nyklová

[autoring]

Vatikánský soud se dnes začal zabývat případem ekologických aktivistů z organizace Ultima Generazione (Poslední generace), kteří podle obžaloby poškodili při protestní akci starořímskou sochu. Dvojice aktivistů podle obžaloby poškodila ve Vatikánských muzeích známé sousoší Láokoón a jeho synové, když se k ní přilepili. Hrozí jim až tři roky vězení nebo pokuta až do výše 3099 eur (přes 70.000 korun), píše agentura AP.

[pepikhipik]

Dopisy ze zajetí

11. dubna se na celém světě slaví Den osvobození vězňů. V tento den roku 1945 vstoupila americká armáda do koncentračního tábora Buchenwald, kde se předtím vzbouřili vězni. Celkem bylo v koncentračních táborech a věznicích Třetí říše drženo asi 18 milionů lidí.

Německé muzeum dějin druhé světové války v Berlíně-Karlshorstu uchovává unikátní archiv dopisů bývalých sovětských válečných zajatců, vězňů koncentračních táborů a obyvatel okupovaných území. Neobvyklé je, že dopisy byly napsány šedesát let po skončení druhé světové války.

Počátkem roku 2000 rozeslala německá nevládní organizace KONTAKTE-KOHTAKTbI jménem německého národa omluvné dopisy a materiální pomoc ve výši 300 eur na osobu tisícům bývalých válečných zajatců žijících v bývalém Sovětském svazu. Tímto způsobem chtěli aktivisté KONTAKTE-KOHTAKTbI vzdát hold utrpení obětí nacionálního socialismu. Vězni koncentračních táborů byli také požádáni, aby do Německa poslali dopisy se svými vzpomínkami na zajetí nebo život za okupace.

Ukázalo se, že mnozí z těch, kteří přežili německé zajetí, skončili po osvobození ve stalinských táborech. V Karlshorstském archivu se nachází 12 000 osobních svědectví lidí, kteří přežili peklo.

V březnu letošního roku se v Berlíně sešli pedagogové z Německa, Ruska, Běloruska a Ukrajiny, aby v rámci projektu „Laboratoř pro učitele dějepisu“ četli a studovali dopisy ze zajetí. Cílem projektu bylo podívat se na dějiny druhé světové války nikoli z pohledu politiků a generálů, ale očima současníků, obyčejných lidí, kteří se ocitli v soukolí dějin. Z Ruska byli vybráni čtyři učitelé dějepisu z Krasnojarsku, Tomsku a Tomské oblasti.

– Vyplnila jsem online dotazník a byla jsem vybrána,“ říká Elizaveta Ivanova, učitelka dějepisu na 49. škole v Tomsku. – Cestovné a ubytování hradila německá vláda. Díky tomu jsem měl jedinečnou příležitost pracovat s archivem dopisů sovětských válečných zajatců. Nyní, před 9. květnem, předám svým dětem živý materiál, zprávy z minulosti, které si přečtou a pocítí, jak těžká byla tato válka.

Antonie Vasiljevna Cv. „Byly mi čtyři roky, sestře šest. Zažili jsme strach, hlad, zimu a přihlíželi smrti vojáků i civilistů. Dobře si pamatujeme, jak nacisté přišli do naší vesnice (30 kilometrů od Vitebska). Procházeli vesnicí, jako by byli jejími pány.“

– Co vás v těchto dopisech nejvíce překvapilo?

– Mnozí například psali, že ne všichni němečtí vojáci se k Rusům chovali špatně. Mnoho Němců pomáhalo obyvatelům potravinami a léky. Četl jsem dopis od ženy, která žila v okupované vesnici. Vypráví, jak jí a jejím dětem přivezl německý voják z Německa léky. V našich učebnicích dějepisu je postoj Němců k Rusům za války jednostranný, všichni jsou prezentováni jako zrůdy. Také ve filmech vidíme jednoznačný postoj. Situace však byly odlišné. Nedávno uvedený film „Králíček Jojo“, který ukazuje jiný pohled na chlapce z Hitlerjugend, byl pravděpodobně důvodem, proč byl v Rusku zakázán v široké distribuci, protože odporuje našim stereotypům o „fašistech“.

Arutjunjan, Karapet Smbatovič „Jeden z německých důstojníků, šéf dolu, si mě občas bral k sobě domů jako služku. Dobře mě krmili, dokonce jsem se několikrát koupal s mýdlem. Jsem vděčný jeho ženě a dětem za jejich dobrý přístup ke mně, nebýt jich, zemřel bych v dole…„

– V Berlíně jsme se rozdělili do čtyř skupin. Nejprve jsme si dopisy přečetli, udělali si poznámky, vyfotili je a pak jsme si sedli a vyměnili si informace, abychom pokryli co nejvíce detailů,“ uvedla další účastnice projektu, doktorandka historie na Krasnojarské pedagogické univerzitě Marina Konstantinová. – Dopisy si byly do jisté míry podobné, mnohé z nich děkovaly německé vládě za pomoc, za to, že si na ně vůbec vzpomněla. Z některých z nich mě mrazilo. Tady jsou například řádky z jednoho, na který jsem narazil: „Celé čtyři roky jsem byl v zajetí, na okupovaném území. Neustále mu brali krev a píchali nějaké léky. Vyšetřili mě, změřili mi teplotu, znovu odebrali krev a znovu píchli injekci. Zřejmě prováděli nějaké testy. V těchto dopisech je méně zášti. Lidé vzpomínají na hrůzy, strádání, hlad, na všechno, čím prošli. Ale bez nenávisti. Autoři dopisů jsou zapomenuté oběti, kterým se nedostalo omluvy ani odškodnění za to, co prožili. Jejich dopisy jsou nyní překvapivou směsicí bolesti a utrpení, překvapení a vděčnosti. Nikdo z těchto lidí nedoufal, že by si na ně německá vláda vzpomněla nebo že by jim vyplatila alespoň skromné odškodnění.

Kirej Galina Ivanovna, Ukrajina, Bachmač „Z vyprávění mých pěstounů vím, že maminku a sestru poslali do nemocnice – maminka měla silně omrzlé nohy a Adu zavřeli na infekční oddělení. Místní obyvatelé, kteří tomu tajně přihlíželi, viděli malou Adu, které byly teprve dva roky, jak ji nacista táhne za nohy po silnici. V Lubném byly všechny tyto děti usmrceny v plynové komoře…„

Stalinovi se připisuje výrok: „Nemáme vězně, máme zrádce“. V Sovětském svazu tento přístup k zajatým vojákům převládal až do samého konce. Teprve v roce 1995 byl sovětským válečným zajatcům přiznán status účastníků války. Obyvatelé vypálených vesnic a vězni koncentračních táborů, kteří tam byli méně než šest měsíců, stále nemají žádný status, a tudíž ani žádné odškodnění od svých států nebo od Německa.

– V roce 1990 bylo v Německu založeno sdružení KONTAKTE-KOHTAKTbI, náš německý partner. – říká Anastasia Mokrushina, zástupkyně krasnojarské veřejné organizace Interra. – Když vyšlo najevo, že sjednocená německá vláda tyto lidi oficiálně neuznává jako oběti, a proto jim nenabízí žádné odškodnění, KONTAKTE-KOHTAKTbI se je vydal hledat. Pátrání probíhalo v Rusku a v bývalých sovětských republikách: na Ukrajině a v Bělorusku, Gruzii, Arménii a dalších. Současně sdružení provádělo vzdělávací aktivity, aby vysvětlilo, kdo tito lidé byli, jak trpěli a proč se na ně zapomnělo. Vyhlásili také sbírku na získání peněz na odškodnění od Němců. Hledání v archivech byla dlouhá a náročná práce. Nakonec se jim podařilo najít 12 000 lidí. Každému z nich byl zaslán dopis a 300 eur. Pokud oběti již nežily, dostávali tyto dopisy jejich příbuzní. Organizace je na oplátku požádala, aby jim poslali dopis, ve kterém jim sdělí, co zažili. Takových dopisů nakonec poslala asi čtvrtina. Právě s nimi naši učitelé pracovali.

Zajatí sovětští vojáci a důstojníci byli využíváni jako nuceně nasazení, museli vykonávat těžké práce v dolech, vojenských továrnách a průmyslu v Německu, v zemích spojeneckých s Hitlerem a na okupovaných územích. Někteří přeživší se po osvobození dostali rovnou do stalinských lágrů.

Jevgenij Ivanovič Valika „Po skončení války nás na jachtě Stella Polaris přivezli do Murmanska, kde nás prověřili a zařadili do 750. dělostřeleckého pluku, který neexistoval. A tak jsem neměl status válečného veterána a nedostával jsem žádné dávky. Obecně se naše vlast chovala k válečným zajatcům nepřátelsky, je zázrak, že nás nezastřelili.„

Byli obviněni ze „zrady“ a „porušení vojenské přísahy“. Bývalí sovětští váleční zajatci měli až do rozpadu SSSR potíže se získáním zaměstnání, kariéry, vyššího vzdělání a důchodu.

Jevgenij Michajlovič Platonov, Vladimirská oblast „Příděl (v koncentračním táboře) byl vypočítán tak, aby nejsilnější člověk zemřel během 1-1,5 měsíce. Za jeden den zemřelo 120-150 lidí. Z kamenné boudy bez oken a dveří, jejíž podlaha byla pokryta zmrzlými výkaly, vynášeli mrtvé tzv. táboroví zřízenci a nakládali je na vozík v bedně (bez dna a střechy). Jeden z ošetřovatelů vylezl na vozík a páčidlem lámal mrtvým ruce a nohy, aby je mohl naskládat na hromadu. Po návratu jsem nebyl zaměstnán v žádné továrně. Hladová, zbídačená a zničená země se připravovala na třetí světovou válku.„

Společnost KONTAKTE-KOHTAKTbI stále udržuje rozsáhlou korespondenci s bývalými sovětskými válečnými zajatci a jejich rodinnými příslušníky. Každý den dostávají dopisy, vzpomínky, prosby, komentáře a úvahy. Více než 4100 dopisů je ucelenou a souvislou výpovědí o životní cestě člověka. Někteří bývalí sovětští váleční zajatci vyprávějí svůj životopis v sérii 5-7 nebo více dopisů.

– Pro učitele dějepisu byl projekt jedinečnou příležitostí získat materiály z první ruky a porovnat vzdělávací systémy v různých zemích,“ říká Anastasia Mokrushina. – Učitelé také navštívili hodiny dějepisu v německých školách a připravili si prezentace o tom, jak se v jejich rodném městě vyučuje dějepis, kolik hodin je věnováno studiu druhé světové války a jaká témata jsou zmiňována. Všichni naši učitelé upozornili na to, že vojenským dějinám je na naší škole věnováno velmi málo hodin a že v důsledku toho jsou některá témata zcela vynechána. Například oběti nacionálního socialismu a váleční zajatci nejsou téměř vůbec zmíněni, dokonce i holocaustu se téměř nedotkneme. V důsledku toho je úroveň vlastenectví našich žáků poměrně vysoká, zatímco úroveň znalostí je nízká. Problémem je také nedostatek materiálů, které mohou učitelé používat.

– Nebáli se učitelé z Ruska takového projektu zúčastnit? Protizápadní propaganda je u nás velmi silná a všichni si pamatujeme, jak před třemi lety došlo k opravdovému zásahu proti školákovi z Nového Urengu, který v Bundestagu vystoupil s projevem a mluvil o „nevinně mrtvých vojácích wehrmachtu“.

– Abych byl upřímný, nepamatuji si, že by někdo vyjádřil takové obavy. Zdá se mi, že to jsou politici, kdo čeří vzduch, zatímco obyčejní lidé, navíc pedagogové, jsou přátelé a vzájemně se podporují.

Na základě dopisů z berlínsko-karlshorstského archivu začnou učitelé na Sibiři 9. května připravovat tematické hodiny dějepisu pro své školy. To bude s největší pravděpodobností provedeno online. Plány lekcí budou umístěny na internetu, kde je bude moci použít každý učitel. Organizátoři projektu jsou přesvědčeni, že lekce založené na osobních příbězích se dotknou srdcí školáků a vyvolají v nich pocit sounáležitosti s událostmi válečných let.

Zdroj: „Их обвиняли в предательстве“. Письма из плена

[ocemsemlci]

Stanislav Novotný se ptá Dušan Lukášika jak lze dle odborníků a technické inteligence úspěšně využívat obnovitelné zdroje ku prospěchu občanů místo nesmyslů, které prosazují aktivisté a nevzdělanci z řad Green Dealu, kteří častokrát popírají i přírodní zákony https://ocemsemlci.cz/o-cem-se-mlci-dusan-lukasik/?feed_id=1044

[pechakuchabrno]

#24 REVOLUCE/PÉČE ///  BENEFICE! 

Další vydání brněnské Pecha Kucha Night bude věnované tématům REVOLUCE a PÉČE a přehodnocení jejich významu v aktuální kulturně-společenské situaci. Během čtvrtečního večera 31. 10. 2019 vystoupí v Kabinetu Múz aktivisté, kteří bojují za záchranu architektury i občanské společnosti, kurátoři a umělci, kteří ve svém tvorbě řeší témata klimatické nouze, nebo lékaři a sociální pracovníci, kteří se věnují dlouhodobé péči o ty nejslabší. Akce se koná na podporu spolku Neonatologie Brno a výtěžek ze vstupného bude použit k zakoupení nebulizátoru k převozovému inkubátoru, který slouží k transportu novorozenců!

Akce se koná na podporu letošního Světového dne předčasně narozených dětí, který je každoroční příležitostí, jak si připomenout náročný vstup těchto miminek do života, obtíže a komplikace spojené s nezralostí, ale i významnou zátěž pro celé jejich rodiny. Celosvětově si na svět se svým příchodem pospíší ročně asi 15 milionů dětí. To znamená více než každé desáté dítě a jejich počet stoupá. Během večera své vidění světa odprezentují architekti, umělci, kurátoři, ale i aktivisté a lékaři, kteří se věnují péči o předčasně narozené děti. 

PŘEDPRODEJ: https://www.smsticket.cz/vstupenky/18450-pecha-kucha-night-brno-24-revoluce-pece

FB EVENT: https://www.facebook.com/events/392114788139648/?active_tab=about

Vystoupí: 

RESPEKT MADAM - za architekturu manželů MachoninovýchIniciativu 

„Respekt Madam“ založili v červnu roku 2015 vnoučata architektů Machoninových, Marie a Jan Kordovští, jako reakci na návrh ministra financí odprodat bazénovou část karlovarského hotelu Thermal a udělat z jeho hlavní budovy profitabilní podnik na úkor festivalové a veřejné funkce stavby. Tento krok učinili nejenom proto, že autorská práva Věry Machoninové byla dlouhodobě přehlížena, ale zejména kvůli pomíjení akrchitektonické a kulturní hodnoty hotelu Thermal. Naším dlouhodobým cílem je, aby byl hotel Thermal veřejností chápán v kontextu své doby, aby byl vnímán jako znázornění divokých, nadějných myšlenek 60. let a aby se v rámci kvalitní rekonstrukce, pod dohledem autorky a její rodiny, zdůraznily jeho původní funkce – festivalový palác, kongresové centrum a veřejná budova pro obyvatele Karlových Varů. MARTIN FREUND - Postavme se za lidi v nouzi!

Martin Freund vystudoval bakalářské obory psychologie na Fakultě sociálních studií MUNI, pohybuje se v neziskové sféře a působil v několika občanských sdruženích zabývajících se veřejným prostorem města Brna. V letech 2014 až 2018 zastupitel města Brna a místopředseda hnutí „Žít Brno“. V Brně prosadil projekt zabydlování rodin bez domova Rapid Re-Housing. Dnes působí jako expert v oblasti sociálního bydlení v Bratislavě. KARINA KOTTOVÁ - Kurátorské a umělecké reakce na problematiku klimatické nouze 

Karina Kottová je kurátorka a teoretička současného umění. Od roku 2015 je ředitelkou Společnosti Jindřicha Chalupeckého, působí také jako kurátorka neziskové organizace INI Project, kterou spoluzaložila v roce 2011. Mezi její ústřední zájmy patří lidská psychika a emocionalita formovaná aktuálními socio-politickými výzvami, v poslední době se soustředí na tzv. „ženské“ kvality (empatie, iracionalita, intuice ad.), analýzu jejich subversivního potenciálu v procesu transformace současných politických a ekonomických systémů a formulace možných alternativních vizí budoucnosti. MEDULÍNI - Začínáme Čmelařit 

Známe se od roku 1981. Říkáme: Jaromír: „Mohu odpřisáhnout, že Radkin je můj největší kamarád. Většího neznám.“ Radkin: „Já zase mohu odpřisáhnout, že Jaromír je kamarád.“ Hledání smyslu života nás dovedlo po téměř padesáti letech až ke včelám. Sedíme u včelína, meditujeme, přemýšlíme a pátráme. Také plánujeme co všechno uděláme. Jsme MEDULÍNI. Naše stránky jsou o medu, o včelách a včelích lázních. Vše je myšleno vážně. Jen na definici slova „vážně“ se zatím nedokážeme úplně shodnout.

ARCHITEKTÚRA STAROSTLIVOSTI - Jak souvisí péče a architektura? 

Kniha ARCHITEKTÚRA STAROSTLIVOSTI odkazuje k fenoménu lázeňství na území dnešního Slovenska v období po druhé světové válce. Editoři Martin Zaiček, Andrea Kalinová (Andrejina Bota Kalinovič) a Petra Hlaváčková ale neopomíjí ani témata jako např. vnímání těla, regenerace a způsob života.

ZVOL SI INFO - Mozkem proti fake news

Jsme skupina studentů Masarykovy univerzity a bojujeme proti fake news pořádáním přednášek na českých i slovenských školách. Na konci roku 2016 jsme si řekli “a dost!” a založili projekt Zvol si info. Nebavilo nás totiž dívat se, jak se chytré mozky plní hloupými (dez)informacemi. Sepsali jsme proto Surfařova průvodce po internetu a vyrazili s ním na tour po středních školách po celém Česku a později i Slovensku. Věříme, že nejlepší obranou proti fake news, dezinformacím a manipulacím je používání vlastního mozku a že to vlastně není žádná věda." LINDA SKUTKOVÁ, TOMÁŠ JUREN - Mýty v neonatologii 

Neonatologie je pediatrická specializace, která v sobě obsahuje zdravotní péči o novorozence. Je to obor věkově velmi úzký, protože za novorozence je považováno dítě do jednoho měsíce věku. Avšak co se týče rozsahu a intenzity léčebné péče, je to velmi obsáhlý obor, který v sobě zahrnuje skoro všechny oblasti medicíny. Neonatologie prošla za posledních 25 let velmi dynamickým rozvojem a z okrajového oboru péče o děti se dostala na úroveň špičkové medicíny. Jak už to ale bývá, je i neonatologie opředena řadou mýtů, o kterých se nemluví, ale je potřeba je vyvrátit nebo vysvětlit. Na PKN MUDr.Lindu Skutkovou, PhD. a MUDr.Tomáše Jurena. ROBIN KVAPIL - Upřímné povídání Co dělá filmař a režisér Robin Kvapil když zrovna nevybírá brýle nebo nehoubaří se svým synem? S čím se setkal v uprchlických táborech a co mu přináší práce pro Greenpeace? Upřímné povídání o aktuálních celospolečenských tématech, která ho v poslední době trápí a která ne náhodou řeší ve své práci a filmech. Vystudoval divadelní režii na brněnské JAMU, z níž byl původně v roce 2008 vyloučen, ale po soudním procesu se na ni za dva roky vrátil. Absolvoval též dokumentaristiku na FAMU v Praze (2015). Režíroval nebo hrál v několika hrách. Byl spoluzakladatelem hnutí Žít Brno!, za něž se po volbách 2014 stal městským zastupitelem a působil mimo jiné jako člen Komise majetkové a Komise pro kulturu Rady města Brna. V letech 2017-2018 byl poradcem v týmu prezidentského kandidáta Michala Horáčka. O průběhu kampaně společně s Radimem Procházkou natočil reportáž Máme na víc (2018), jež byla uvedena v distribuci. (Zdroj: https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/76066/robin-kvapil)

ZA SLUŠNÉ SLOVENSKO - My sme tí, na ktorých sme čakali

Za slušné Slovensko je neformální síť aktivních občanů ze všech regionů Slovenska i některých měst v zahraničí, které spojila zbytečná vražda novináře Jána Kuciaka a archeologičky Martiny Kušnírové. Kromě občanských shromáždění iniciativa organizuje happeningy, diskuze a spoluvytváří platformu pro další iniciativy farmářů, zdravotních sester, učitelů, studentů a umělců. Svou aktivitou se snaží inspirovat k odvaze a občanské odpovědnosti, podporovat spolupráci a veřejný dialog.

PETR JABANDŽIEV - Dlouhodobá péče o křehké bojovníky

Předčasně narozené děti tvoří heterogenní skupinu pacientů s rozdílnými individuálními potřebami. Péče o tyto "křehké bojovníky" rozhodně nekončí zvládnutím, často velmi náročného, období prvních dnů, týdnů či měsíců po porodu, ale pokračuje i do dalších období dětství, nezřídka i do dospělosti. Pracoviště dětské medicíny Fakultní nemocnice Brno poskytuje komplexní péči dětským pacientům včetně předčasně narozených dětí. Předkládané sdělení se zabývá vybranými aspekty následné a dlouhodobé péče o tyto pacienty.

ROMANA GERYCHOVÁ, PETR JANKŮ, JANA KADLECOVÁ - Perinatologie a fetální medicína 21. století

Perinatologické centrum intenzivní péče FN Brno koncentruje předčasné porody a další patologické a rizikové stavy, které vyžadují super specializovanou péči. Oddělení rizikového těhotenství se zaměřuje na sledování a léčbu závažných mateřských i fetálních komplikací a onemocnění. Centrum prenatální diagnostiky se kromě záchytu vrozených vývojových vad v prenatálním období včetně invazivní prenatální diagnostiky, zabývá intenzivním ultrazvukovým monitorováním i léčbou vícečetných těhotenství a plodů ohrožených v nitroděložním prostředí. Standardně jsou prováděny intrauterinní transfuze i operační výkony jako punkce, drenáže a shunty. Autoři prezentace (as. MUDr. Romana Gerychová , ved. lékař Centra prenatální diagnostiky FN Brno, as. MUDr. Petr Janků, Ph.D. ved. lékař Perinatologického centra Brno, MUDr. Jana Kadlecová) nám přiblíží aktuální trendy a nové možnosti v perinatologii a fetální medicíně, se kterými se v rámci svého působení setkávají.  ☟ Vice o akci: Pecha Kucha je japonský výraz pro povídání, ale také způsob představení zajímavých lidí, nápadů a projektů. Kromě svižné prezentace, na kterou má každý účastník limit 6 minut 40 sekund, jde především o setkání architektů, výtvarníků a dalších kreativců. Od roku 2009 patří Pecha Kucha i do Brna, kde organizátoři dramaturgii večerů zaměřují na aktuální kulturně-společenská témata. Díky tomu se seznam prezentujících rozšířil o vědce, teoretiky, aktivisty, sociální pracovníky nebo dokonce záchranáře a polárníky. ☟ Více informací: WEB: https://pechakuchabrno.tumblr.com Youtube: http://www.youtube.com/user/pechakuchabrno NEONATOLOGIE BRNO: https://www.neonatologiebrno.cz ☟

[jitkamoody-blog]

Česká pošta zavede elektromobily, říká socialista Hamáček. Vše ostatní na poště asi tedy funguje

Česká pošta zavede elektromobily, říká socialista Hamáček. Vše ostatní na poště asi tedy funguje

Podle ministra vnitra a mého velkého oblíbence Hamáčka z ČSSD jde o projekt ozelenění České pošty, aby tak šla příkladem ostatním firmám. Inspiraci prý čerpal z Německa a z Francie a docela jistě udělá Grétě i českým neomarxistům velkou radost.

Nebudu samozřejmě tak pitomá, abych se ptala, jestli z toho budou mít radost také běžní občané.

Ti troubové, co celou tuhle legraci pochopitelně…

[ahrimansefid28]

Kroky k vybudování místnosti pro produkci obsahu

Správný prostor pro produkci obsahu je v dnešním světě jedním ze zásadních prvků. Aktivisté v kyberprostoru mohou vytvářet nejkvalitnější a nejvhodnější obsah tím, že vybudují místnost pro produkci obsahu a přilákají publikum. Všichni víme, že žádný podnik nemůže v kyberprostoru nyní prosperovat bez produkce obsahu. Obsah je hlavním motorem, který může pohánět podnikání k pokroku. Kromě toho jsou k výrobě obsahu zapotřebí nástroje a zařízení, bez nichž nelze kvalitní obsah produkovat. Tyto nástroje by měly být používány ve vhodném a zdobeném prostoru, aby bylo možné s pomocí této kolekce vyrábět kvalitní obsah.

Z tohoto důvodu je vybudování místnosti pro produkci obsahu jedním z požadavků, kterým v současné době věnují pozornost aktivisté jakéhokoli podnikání. V pokračování tohoto obsahu s vámi chceme hovořit o nástrojích potřebných k vybudování místnosti o délce obsahu. Také vám řekneme kroky, které musíte udělat, abyste si v zásadě vybudovali místnost pro produkci obsahu. Mít plán a postupovat vpřed s principy může vést k tomu, že se vyhnete mentálnímu a environmentálnímu zmatku.

Prozkoumejte kroky budování místnosti pro produkci obsahu

Abyste mohli vybudovat místnost pro produkci obsahu, musíte projít řadou kroků. Kromě toho potřebujete také pokročilé nástroje, abyste mohli postupovat svědomitě a plánovaně. Tyto nástroje by měly být zakoupeny podle vašich potřeb. Můžete si navrhnout vhodné prostředí pro sebe s nejnižšími náklady a nejkreativnějšími nápady. Všimněte si, že nástroje a prostředí použité k vytvoření místnosti pro produkci obsahu závisí zcela na vaší aktivitě. Pokud se například chystáte psát pouze textový obsah, bude vám stačit mít stůl a klidné místo.

Pokud se chystáte produkovat audio obsah, místnost, kterou provozujete, by měla být kompletně zvukotěsná. Pomohlo by, kdybyste v této oblasti použili i velmi výkonné mikrofony. Nebo pokud se například chystáte produkovat videoobsah, měli byste kromě izolační místnosti a kvalitního mikrofonu použít také profesionální kameru a krásnou dekoraci, která se hodí k vašemu podnikání. S ohledem na to se podíváme na to, jak vybudovat typickou místnost pro produkci obsahu, která může být vhodná pro textový obsah, zvukový obsah i video obsah.

Source: ded9.com

[mestankurier]

Tož, zatímco většina filmových festivalů se stále více propadá do područí woke terorismu, tak Benátky se "starého světa bílých heterosexuálních mužů nebojí"... Zatímco výběr filmů v Cannes je stále více zpracován přecitlivělým duchem doby, nejstarší filmový festival na světě zůstává cool: v programu svého 80. ročníku v Benátkách (30. srpen - 9. září) mají staří mistři, také povoleno promítat svá nejnovější díla: Roman Polanski (90), v květnu v Cannes mu nedovolili promítat jeho nový film, uvádí švýcarský koprodukční film „Palace“, který natočil v legendárním hotelu v Gstaadu (otevřen 1913). Woody Allen (87), jehož dílo ničí aktivisté MeToo a v Americe se jeho filmy už nepromítají, natáčí v Evropě a v programu je s filmem s "Coup de Chance" (s francouzskými herci). V soutěži s "Dogmanem" je zastoupen francouzský film těžké váhy Luc Besson (64, "Le Grand Bleue", "Léon", "Taken"), který byl rovněž napadnut od aktivistů z MeToo. Legendární americký režisér Michael Mann (80, "Miami Vice", "Heat") se mezitím nechal zlákat evropskou automobilovou kulturou. V Lido uvádí na plátno „Ferrari“, dramatický příběh zakladatele společnosti Enza Ferrariho (1898–1988) z Modeny. Autor: Redakce, 31.8.2023 Zdroj: https://www.labiennale.org/en/cinema/2023 https://weltwoche.de/daily/mit-woody-allen-gegen-cancel-culture-waehrend-in-cannes-die-filmauswahl-vom-hypersensiblen-zeitgeist-durchloechert-wird-bleibt-das-filmfestival-in-venedig-cool/ Podpořte nezávislou originální žurnalistiku! Unterstützen Sie originellen unabhängigen Journalismus! Číslo účtu / Kontonummer: 1511201888/5500 IBAN: CZ7755000000001511201888 BIC/SWIFT: RZBCCZPP Majitel účtu / Kontoinhaber: BulvarART s.r.o. / GmbH www.mestankurier.info © Copyright 2023

[lieselotte-sky]

Krysova noho! Červen měsíc LGBTQ++ hrdosti. A toto jaký kretén nesvéprávný vymyslel? Konečně alespoň vím co se to zas děje. Výborně, takže krom prejtu, kdy úchylové a magoři vysírají rámcově zhruba dva týdny z roku, máme ještě radostně jako bonus celý červen, protože dva týdny asi byly málo. No výbordelně (jak by řekl pan docent Zapletal). Ať už laskavě s celým LGBTQ++ hnitím táhnout aep aarse a ty xindly, co pořádají prejt, laskavě vezmou s sebou, my chceme normálně žít! A né aby na mne na ulici furt  čumělo nějaké imbecilní pako protože jsem lesba, no a k tomu něco moc příjemného pořvávalo, nebo mi chlap v marketu mezi regálama tvrdil, že on ho má velkýho a že to by se mi líbilo a napravilo mě. Tohle se totiž neděje samo od sebe, to se celý rok nestane, tohle se děje vždycky a jen a pouze když je prejt, nebo nějaká podobná akce, protože normálním lidem je to veskrze u zadnice a paka, zmatení náboženští aktivisté a úchylové všeho druhu potřebují vyprovokovat aby vylezli a začali se viditelně projevovat. A to právě takovéto akce výborně dělají. Už toho mám dost! Doprdele! LGBTQ++ komunito! Chcete žít normálně a mezi lidma, nebo na sebe soustavně přitahovat pozornost jak exhiboši master level? Zatím to vypadá spíš na to druhé a dost mi to vadí, protože mi to kurwa komplikuje jinak poklidný život.

Takže v červnu raději aby člověk nikam nelezl, měsíc na přelomu července a srpna raději už definitivně nikam nelézt, protože prejt, v zimě aby člověk raději nikam nelezl, protože náledí, sníh, či jiné radosti zralé leda tak na zlomení nohy, na jaře a na podzim zase furt sere a chodí nemoci, takže taky raději nikam nelézt, tak co člověk pak ze života má? Nemohli by to ty kchundy dělat třeba v březnu a prejt tak rámcově v listopadu? Ne, nemohly, to by mě totiž málo nasralo. Mám toho dost!