#demonstrace

[ocemsemlci]

Aneb jak vypadá scénář barevné revoluce. Vyměnili vám demonstranty a budou vás chtít poštvat proti sobě. Obávám se, že se bude na Majdanu střílet. Smáli se a říkali, že se nemůže nic stát, protože jsou příbuzní i s lidmi na Donbasu. Vyprávěl jsem jim proto o zvenčí vyprovokované občanské válce v Sýrii. Tam, ve městě Dará, na hranicích s Jordánskem, střelba do lidí zahájila utrpení, jež ovlivnilo celý náš svět.     https://ocemsemlci.cz/o-cem-se-mlci-stanislav-novotny-se-pta-kdo-ve-skutecnosti-organizoval-a-platil-ukrajinsky-prevrat/?feed_id=1363

[jirsen-blog]

Dopolední vlak do Prahy

Dopolední vlak do Prahy

Cestou vlakem k rodině v Praze přistoupil v Olomouci starší pán s košíkem hub. Opravdu krásné hřiby si zasloužily výslech. Pan středoškolský profesor, jak se zmínil později, je nasbíral včera navečer na svém oblíbeném místě o pro svoji sestru. Ta nemůže na nohy, tak jí je vezl ještě s nějakými věcmi do Pardubic, aby je pěkně začerstva zpracovala. No a on pro něj sedmdesátníka, který je v dobré…

[rainbowsuitcase]

Soudruzi, jsem naštvané.

Dovolím si vypíchnout: "Muž se k tomu přiznal. Původně dostal u vyškovského okresního soudu 3 roky vězení. Jenomže se odvolal a žádal podmínku, krajský soud mu vyhověl. Přihlédl k tomu, že muž dál žije s matkou oběti a se třemi dalšími dětmi, které živí. Soudkyně Mária Petrovková při vyhlašování rozsudku uvedla, že věří v mužovu nápravu a že znásilnění nemělo na dívku, která se už od rodiny odstěhovala, podle znalců velký dopad."

V článku je zmíněn spolek Bez Trestu, na jejichž stránkách jsem našlo petici za změnu právní definice znásilnění.

Současná definice je "čin, kdy pachatel donutí oběť násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy k pohlavnímu styku, nebo k takovému činu zneužije bezbrannosti oběti."

Bez Trestu, a věřím že i další organizace, se snaží o zavedení nové definice, která je založena na absenci souhlasu.

Pokud zná někdo více zdrojů/způsobů jak pomoct i jinak než finančně, určitě sdílejte.

I ty tři roky byly málo.

EDIT: Přidávám článek od Seznamu, na úterý 23. ledna v 18 hodin se chystá demonstrace

EDIT 2: Pro dívku je otevřena sbírka

[autistictortoise]

CZ: Takže, poté, co mi jeden kamarád řekl, že nechápe, proč se tak moc slaví 17. listopadu, rozhodla jsem se udělat malé historické okénko, protože stejně ve škole na naše moderní dějiny nikdy není čas a vlastně jsme to nikdy nebrali.

28. října 1939 rozehnali nacisté demonstraci oslavující výročí vzniku Československé republiky. Během tohoto střetu byl těžce zraněn student Jan Opletal  a zabit pekařský dělník Václav Sedláček. Jan Opletal zemřel 11. listopadu. Na jeho pohřbu 15. listopadu došlo k další demonstraci a střetu s nacisty. 17. listopadu byly zavřeny české vysoké školy, studenti byli zatýkáni a posíláni do koncentračních táborů, 9 vedoucích představitelů studentské organizace bylo popraveno. Roku 1941 byl díky snaze československé exilové vlády v Londýně 17. listopad prohlášen za Mezinárodní den studenstva.

Přesuňme se o padesát let později. Roku 1989 už komunistickému režimu v Československu docházejí po 41 letech síly, v SSSR je u moci Michail Gorbačov a poměry se uvolňují. Během roku 1989 dochází k několika demonstracím a protestním akcím (jedna z nich, slavící výročí úmrtí Jana Palacha, tzv. Palachův týden, byla obzvlášť brutálně potlačena). 17. listopadu se v Praze na Albertově sešli studenti pražských vysokých škol při příležitosti 50. výročí uzavření českých vysokých škol. Na akci byla skandována protikomunistická hesla, po skončení oficiální části se část studentů vydala do středu města. Policie se je snažila zadržet a zabránit jim v postupu. Ulici Národní třídu policie přehradila. Demonstranti se chovali pokojně, měli jen květiny a svíčky a skandovali: “Máme holé ruce!” Zvláštní složky bezpečnostních složek, tzv. červené barety, ale demonstranty napadly, zbily obušky a pokojnou demonstraci brutálně rozehnaly. Zpráva o tomto násilí se hned druhý den začala šířit, studenti a divadla začali stávkovat, konaly se demonstrace, vzniklo Občanské fórum. Komunistický režim tento tlak nevydržel. 10. prosince byla jmenována 1. vláda, kde komunistická strana neměla většinu a dosavadní prezident Gustáv Husák podal demisi. 29. 12. 1989 byl prezidentem zvolen Václav Havel (kterého komunistický režim naposledy zatkl v říjnu 1989).

Takže proto slavíme 17. listopadu. Pro jiné země to může být “jen” Mezinárodní den studenstva, ale pro nás je to den, kdy se naši předkové vzepřeli a ukázali, že mají odvahu a že svobodu a demokracii budou hájit. Je to den, kdy bychom si měli uvědomit, že jestliže oni nám vybojovali svobodu a demokracii, my musíme tyto hodnoty zachovat a dále budovat. Díky za pozornost.

EN: So, after one of my friends told me, that they don’t understand why we celebrate 17th November so much, I decided to create a post about our modern history, which we never have the chance to talk about at school because we don’t have time to do so.

On October 28, 1939, the Nazis broke up a demonstration celebrating the anniversary of the Czechoslovak Republic. During this clash, a student, Jan Opletal, was seriously injured and a bakery worker, Václav Sedláček, was killed. Jan Opletal died on 11 November. At his funeral on 15 November, another demonstration and clash with the Nazis took place. On 17 November, Czech universities were closed, students were arrested and sent to concentration camps, and nine leaders of the student organisation were executed. In 1941, thanks to the efforts of the Czechoslovak government-in-exile in London, 17 November was declared International Student Day.

Let's move on fifty years later. In 1989, the Communist regime in Czechoslovakia is running out of steam after 41 years, Mikhail Gorbachev is in power in the USSR and conditions are easing. During 1989, several demonstrations and protests took place (one of them, celebrating the anniversary of Jan Palach's death, the so-called Palach Week, was particularly brutally suppressed). On 17 November, students from Prague's universities gathered at the Albertov in Prague to mark the 50th anniversary of the closure of Czech universities. Anti-Communist slogans were chanted at the event, and after the official part of the event was over, some of the students went to the city centre. Police tried to detain them and prevent them from advancing. The street Národní třída was blocked by the police. The demonstrators behaved peacefully, carrying only flowers and candles and chanting, "We have bare hands!" However, special forces of the security forces, the so-called Red Berets, attacked the demonstrators, beat them with batons and brutally dispersed the peaceful demonstration. News of this violence began to spread the very next day, students and theatres went on strike, demonstrations were held, and the Civic Forum was formed. The communist regime could not withstand this pressure. On 10 December, the first government was appointed, where the Communist Party did not have a majority, and the incumbent president, Gustáv Husák, resigned. On 29 December 1989, Václav Havel (who was last arrested by the communist regime in October 1989) was elected president. So that is why we celebrate November 17. 

For other countries it might be "just" International Student Day, but for us it is the day when our ancestors stood up and showed that they had courage and that they would defend freedom and democracy. It is a day when we should realise that if they won freedom and democracy for us, we must preserve and build on these values. Thank you for your attention

[goodbuttaken]

Jižní Korea mě nepřestává fascinovat. např.: >muži na dva roky povinná vojenská služba, komplikující vstup na pracovní trh + očekávání zajištění domácnosti ještě víc než tady => indeed kind of opačné genderové břemeno (přes obecnou větší patriarchálnost společnosti) a demonstrace za práva mužů

>vliv rodičů na život manželů možná dokonce stoupá, protože klesá ekonomická samostatnost mladší generace

>konzervativní tlak produkuje realistickou myšlenku zavedení institutu partnerství, ale ne pro LG lidi, ale jako manželství light. konzervativismus požírá vlastní děti

>často neexistují různé velikosti oblečení, protože se prostě předpokládá, že všichni budou +– hubení

[institutexpermentalnitvorby]

Snad jenom v Německu může probíhat demonstrace, kde každý demonstruje za něco jiného. Někdo proti Ukrajině, jiný proti Rusku, dost důchodců stále proti kovidu, někdo proti LGBTQ+, někdo pro, proti muslimům, proti všemu, proti vládě, proti něčemu, co ani nechápu... Ale všichni protestují spolu.

[ingridkepkova]

Antihygge, 2019

Ingrid Kepková and Viera Zubalová

Nitrianska galéria, Bunker, Nitra, Slovakia, 20 September – 3 November 2019, curator: Václav Janoščík

Hygge is a word of Scandinavian origin indicating well-being and satisfaction. These are the little things that make you feel good and at ease. Whether it's reading a book wrapped in a blanket, a cup of favorite coffee or having lunch with your closest friends. Over the past few years, the “hygge” lifestyle has become a phenomenon that helps not only to Scandinavian homes. Hygge has become a definition of Danish culture and lifestyle. Basically, this is a way to live well, balanced and contented.

“Ingrid Kepková and Viera Zubalová work together to open up the most up-to-date problems of our intimacy and the ability to lead a (in) successful life. They are not afraid to confront anything; not afraid to be unhappy. The idea is a free continuation of previous projects by the authors. The initial idea is based on the concept of Uncanny Valley and its broader applicability to the present/ post-internet situation.”

The exhibition consists of an environment supplemented by multimedia records collected during everyday life. Video, photos confronted with the audience on Instagram. 

Instagram as the place where Uncanny accumulate the most. The observed phenomenon Uncanny torn from the original context and set into a disturbing environment created by the authors. 

Research to confirm the idea that the HYGGE phenomenon cannot be applied to real life and thus that natural human survival is inherently restless and based on situations that are not familial. 

The basic principle of life is movement, instability. Progress arises when society is challenged. 

Hygge is a deceptive assertion in the belief that everything is fine. Hygge is stagnation. 

Antihygge is an authentic statement about the state of society that is not afraid to accept negative perceptions as natural. The utopian assertion that complete hygge exists is the most Uncanny itself. The project also aims to build and present the ANTIHYGGE manifesto.

Kurátorský text:

Happiness wars

Jsme uprostřed války.

Ta se nevede jen v Sýrii, Jemenu, Chile, Honkongu nebo Kongu. Zápasí se o naše identity,

práci a hlavně štěstí. Strnulý úsměv, který ovládá reklamy na jogurt úplně stejně jako

korporátní openofficy; štěstí, které se stalo hastagem, něčím co musíme prezentovat na

sociálních sítích; lhostejnost vůči reálným problémům ospravedlňovaná naší loajalitou k

hierarchiím, které nás vykořisťují, a neschopností vystoupit z mocenských vztahů, které

nalinkovali smutné kontury našeho života.

Vanilla moca latté, další speedlunch, a snad i wellness víkend ze slevového portálu.

Kam se poděli jiné představy o tom, co může být štěstí, co je to „kvalitní život“. Kam se

poděli filosofové a umělci, když je konečně potřebujeme. Jedni se krčí za akademickými

katedrami a druzí často s vděkem přijímají role kreativců v neustálém procesu gentrifikace

našich měst a myslí?

Z lásky, hrdinství, ale i z traumat a problémů se staly náměty online seriálů. Na konec světa

se kouká fajn, když je k tomu popcorn a film skončí obnovou konzumního světa.

Ale teatrální demonstrace (např Extinction Rebelion) nás před kinem obtěžují. Oni a mnozí

jiní nám totiž připomínají, že svět a jeho problémy jsou skutečné, jsou tu, dotýkají se nás.

Nemůžeme je jednoduše zabalit do filmového plátna. Nemůžeme se mrknout na apokalypsu

a zatleskat. A bojíme se víc toho, že za to všechno můžeme my (Years and Years, jde o

„antropo-cén“), nebo naopak to, že nic nezmůžeme (nebo naopak „kapitalo-cén“).

Už nemám trpělivost, ani sílu a klid. Mám 3-10 zaměstnavatelů, několik chronických

onemocnění, deadliny nepočítám a vy po mě chcete další text. Možná je na čase vytáhnout

vztek (Greta Thunberg), zármutek (Extinction Rebellion), nebo prostě říct „ne“ (Naomi Klein).

Nejde o to propadnout depresi, nebo sklíčení. Naopak, je třeba obnovit náš vztah ke štěstí,

reaktivovat a afirmovat život (Nietzsche). Ale to vše dnes musíme dělat proti diktátu

konzumu, proti demenci našich politických elit a vzhledem k absenci těch kulturních.

Antihygge není nějaká ironie, nebo generační revolta mileniálů, nebo truc neúspěšných; není

výmeslem feministek ani levičáků a není pouze převracením současného průmyslu štěstí.

Antihygge je snaha o uchování alespoň nějaké autonomie vůči ohlušující ideologii

výkonnosti, flexibility a povinnosti štěstí.

Antihygge je lidskou podmíněností 21. století.

Antihygge je citlivostí, spiklenectvím i přátelstvím; je příslibem a naivitou, kterou tolik

potřebujeme vůči zdánlivě neprostupným bariérám postkonzumní společnosti, zdem

příměstských vilek zbohatlíků, hraničním plotům populistů a všudypřítomným mentalním

blokům naších sociálních bublin.

Není to komplikované. Možná, že se stačí zeptat se sám sebe: Do jaké míry jsem opravdu

šťastný, ale zároveň, do jaké míry jsem ochotný přijmout štěstí jiných, jakkoli jiné a neznámé.

Jako všechno ostatní jde o rozlišení, hranice a jejich boření.

Tell me what you want – what you really really want.

And I will listen.

Václav Janoščík

foto Laura Fiľáková

[torybitch]

They don't make them like this anymore...

Odešel.

Ne že bych neměl něco lepšího na práci, ale měl jsem k němu tak trochu osobní vztah. Přitom jsem nepatřil k tý skupině lidí, která se s ním znala osobně a má historek a hlášek plnej rukáv. Potkal jsem ho jenom párkrát, vybavuje se mi jeho návštěva vernisáže v DOX na výstavě fotek Tomkiho Němce (Havel v devadesátkách), párkrát na Mlejně a pak jednou, když jsem si s ním potřásl rukou na večírku PSSI. Takže ne, nejsem nějaký velký frajer, co teď může zúročit svůj kapitál.

Přesto bych se nebál říci, že mám k panu Karlovi velmi osobní, skoro bych řekl až intimní vztah. Jeho kampaň na prezidenta v roce 2013 pro mě byla jeden ze zlomových momentů. Jako kdybych prorazil příslovečný skleněný strop ve svojí hlavě. Vždy mě to asi nějak táhlo do zahraniční politiky, ale díky téhle kampani jsem na sobě začal pracovat a přemýšlet o věcech opravdu komplexně. Do té doby jsem byl vlastně jen další obyčejný student, ještě k tomu z univerzity regionálního významu (jak jsem se s hrůzou dozvěděl po přestěhování do Prahy). Prostě jsem jen klouzal po povrchu. Pochybuju, že bych byl tam, kde jsem dnes, kdyby nebylo toho vyvolaného zájmu a pocitu, že "můžu být u toho". Seděl jsem a hltal všechny (zahraničně)politické souvislosti, rýpal se v detailech, četl si ve volném čase. Cítil jsem se angažovaný a díky tomu našel co je moje poslání na tomhle světě (byť jsem si to uvědomil až po čase). Za to Vám pane Kníže, hluboce děkuji.

Kromě toho ve mě prezidentská volba vzbudila i něco jako pocit naděje. Jasně. Byl to začátek opravdu dlouhého marasmu, ze kterého jsme se vyhrábli teprve nedávno. Ale mě to dalo nějaký základ, nějaký pocit, že dobří lidé jsou mezi námi a budou bojovat seč to půjde, do posledního dechu i v tom zatuchlým českým rybníku a za něco tak pofidérního jako je demokracie. Do dnes nezapomenu na opojnej pocit toho, patřit k něčemu co mě přesahuje. Chodit pyšně se žlutou plackou, zatímco se na vás usmívají cizí lidi v metru. Mít naději a věřit, cítit sounáležitost...bylo to poprvé a na hodně dlouhou dobu naposledy. I za to jsem panu Knížeti vděčný. Postavilo mi to solidní hodnotový základ a něco jako optimismus, který jsem neopustil (a doufám že nikdy neopustím).

Ostatně myslím, že pan Kníže tímto naší společnosti pomohl i v obecné rovině. Bez mobilizace liberálního Česka v roce 2013 by se stejná skupina lidí jen těžko protloukala následujícími těžkými roky. Samozřejmě Chvilkaři na Letné, ale i takové ty menší demonstrace proti Zemanovi, na které jsme chodili z toho také těžili. Americký konvoj. Samostatný novinářský projekty, novej zájem lidí o politiku a svoje okolí, tuny zajímavých přednášek a projektů. Jasně, ono by to do jistý míry vzniklo tak jako tak, ale myslím že pro naší generaci mileniálů byly prezidentský volby v roce 2013 formativní zkušeností, která určila "náš" modus operandi. Z toho pak mohlo vzniknout podhoubí, ze kterého vyrostla současná síla, která pomohla vypráskat Duo Zembiš (irelevantní, jestli jen na jedno období). A taky myslím že nám tak trochu pomohla se ubránit maďarskému scénáři.

Pokud někdo četl rozhovory s panem Knížetem i po neúspěšné volbě, musel nutně pochopit jak velký člověk to byl. Skutečně to byl "Evropan" v tom starosvětském slova smyslu. Žádný moderní technolog sociálních sítí, ale člověk autenticky schopný chápat moderní rovnováhu moci a zahraniční politiku. Nepotřeboval Waltzův neorealismus studovat, on ho žil.

Za parádní důkazy jeho neskutečného rozhledu považuju dvě věci:

Rozhovor pro HN z roku 2015 ve kterém se v době vrcholící uprchlické krize postavil za přijetí dětských migrantů a také, a to mi přišlo nejvíce inspirativní, navrhnul řešení v podobě investičního plánu EU na Balkáně a v severní Africe za účelem zvedání zaměstnanosti v daných regionech. V ten moment jsem se plácl do čela, protože jsem podobnou myšlenku četl v knize rozhovorů Martina Ehla Třetí dekáda a sedělo to perfektně. Oceňuju taky odvahu, neboť s tím přišel v momentě kdy měl pořád dost co ztratit a česká společnost byla vybičována až do úplného šílenství (pamatujete na Konvičku, toho divného magora?).

Jeho cesta do Kyjeva a fotka na Majdanu s českou vlajkou. V ten moment jsem cítil hrdost, že máme někoho, kdo rozumí světu a zároveň zachraňuje naši pozici v zahraničí, protože tehdejší vláda o něco takového neměla (ani později a ani v budoucnu nebude mít) zájem. Když jsem po únoru 2022 četl jeho názory k Ukrajině z roku 2015, tetelil jsem se blahem. On to všechno naprosto přesně předpověděl, včetně nutnosti toho, že musíme Ukrajinu vyzbrojit. A že si báťuška nakonec přijde pro Ukrajinu celou.

Kníže měl samozřejmě i chyby, nemá smysl si jej idealizovat. Je pro mě strašně těžké koukat na jeho komentáře k rozsudku jednoho mladého a nadějného politika, který prakticky pohřbil pravicovou politiku pro mladé v Čechách. Ale pak si vždy uvědomím, že nemá smysl smutnit nad tím, že Vámi oblíbená veřejná osobnost nemá na něco stejný názor jako vy. Tak to prostě je. Vždy mi přišlo, že v duchu nejlepšího odkazu Havlovské tradice (VH se vlastního zbožšťování hrozil) tohle KS dobře chápal a poťouchlými vtipy naznačoval, že jsme jen lidi a podstatné je se respektovat. I když s něčím nesouhlasíme. Ostatně jeho zapalování ohně s Milošem Zemanem je příkladem par excellence. Osvěžující vlastnost v době ideologické zaťatosti.

Podpořil bych to v závěru i ilustrací dopadu jeho postoje k arabsko-izraelskému konfliktu (tak aktuálnímu) na mě. Ne že by se ze mě stal nějaký zarytý stoupenec dvoustátního řešení (ostatně ani Kníže nebyl propalestinský), ale rozhodně jsem po jeho několika rozhovorech začal vnímat konflikt mnohem plastičtěji a všímat si té hrozné tragédie a utrpení na obou stranách. A lidé kteří mě znají ví, kde na ose Izrael - Palestina jsem v minulosti zhruba ležel :)

Kalousek napsal, že Česká republika mu dluží víc, než si většina z nás uvědomuje. Pro jednou bych si dovolil souhlasit. Koneckonců, je to pravda i pro mě. Bez Vás pane Kníže bych asi nebyl tím, čím jsem dnes. Díky.

Karel Schwarzenberg. Jediný autentický nositel Havlova a Masarykova odkazu v české společnosti. Nenahraditelný.

They don't make them like this anymore today.

Vybraný reader k tématu:

https://archiv.hn.cz/c1-64550190-zeman-je-pritulny-a-jeho-prezidentovani-je-smutna-podivana-rika-karel-schwarzenberg

https://domaci.hn.cz/c1-59183810-profil-mladeho-schwarzenberga-velka-hvezda-videnskych-kavarenskych-diskusi

https://www.vice.com/cs/article/9b7x9e/rozhovor-s-jedinym-kandidatem-na-prezidenta-ktery-zavolal-ze-s-nami-chce-mluvit

https://archiv.hn.cz/c1-66206170-meli-jsme-vyhovet-italii-a-prijmout-uprchliky-pro-eu-prestavame-byt-seriozni-a-duveryhodni-rika-schwarzenberg

Dokument "Zle matičko zle, Schwarzenberci zde" (z archivu ČT již stažen, ale k dostání na Uložto)

Samozřejmě tato klasika:

Fotogalerie z návštěvy Ukrajiny na podzim 2013. Kdo hledá najde :) https://href.li/?https://www.facebook.com/share/aJozTyCkMRMnDqbN/

A nespočet dalších. Doporučuji i nekrology v HN, ale třeba i Saši Uhlové na Alarmu. Neironicky se těším s čím přijdou Alexander Vondra a Michal Žantovský.

[ocemsemlci]

Stanislav Novotný se ptá Jindřicha Rajchla na diskriminaci ruských sportovců a umělců, rekordní chudnutí našich občanů a sobotní protivládní demonstraci na Václavském náměstí   https://ocemsemlci.cz/o-cem-se-mlci-jindrich-rajchl-10/?feed_id=1311

[pepikhipik]

Rusko v souvislostech a textech Lucie Sulovské

Girkinova přednáška o Prigožinově povstání se nakonec uskutečnila v náhradních prostorách, které mu zařídila petrohradská pobočka (neregistrované) strany Edy Limonova. Na Edovi (kterého má Girkin docela rád) se dá krásně demonstrovat výstřednost ruské politické reality.

Ed už je mrtvý, zemřel v roce 2020, války se nedožil. Kdyby se jí dožil, určitě by ji podporoval. Koneckonců jednou jedinkrát vyjádřil Putinovi jistou sympatii: v roce 2014, kvůli anexi Krymu a válce v Donbasu. Rychle opadla, když se ukázalo, že Putin nechce jít dál.

Ed byl skutečný protiputinovský disident. Putin mu zrušil stranu. Strávil i nějaký čas ve vězení, zatýkán byl vcelku pravidelně. Další jeho straně úřady zakázaly kandidovat ve volbách. Edovi zakázali kandidaturu na prezidenta. Ed spolupracoval s Garrim Kasparovem a dalšími v široké protiputinovské koalici. Vždycky poslední den v měsíci pořádali demonstrace na podporu svobody shromažďování. Než to úřady zakázaly. Všechno, co Ed dělal, úřady pořád zakazovaly.

Ed byl od mládí zarytý punkáč. Nešel do armády, živil se jako stavitel výškových budov, topič nebo prodavač v knihkupectví. Básně začal psát v roce 1958, postupně přidal eseje a autobiografickou prózu. Pravidelně se účastnil různých stávek za vyšší mzdy. Časem přestal chodit do práce úplně a živil se šitím džínsů pro umělce. Jeho psaní bylo vesměs strašně oplzlé. Ed byl čtyřikrát ženatý, ale jeho knihami se pořád prolíná téma náhodných homosexuálních styků s muži.

Andropov označil Edu za „přesvědčeného antisovětského člověka“ a v roce 1974 mu bylo nabídnuto buď se chovat slušně (a být informátorem) nebo emigrovat. Ed odjel do Spojených států, kde získal azyl a začal okamžitě psát články proti Americe, proti kapitalismu a buržoaznímu způsobu života. Byl několikrát vyslýchán FBI jako člen americké Socialistické strany práce.

V květnu 1976 se Ed připoutal k budově New York Times a dožadoval se otištění svých článků. Jeho článek o zklamání z Ameriky nakonec přetiskly i jedny sovětské noviny. Ed trávil svoje léta v Americe převážně v hostelu, kde se stýkal s prostituty a bezdomovci.

O Americe nakonec řekl, že je to kůlna bez ducha, a v roce 1980 emigroval do Francie. Sblížil se s vedením zdejší komunistické strany a psal pro časopis Revolutión. Na nátlak levicové veřejnosti mu bylo v roce 1987 uděleno francouzské občanství, i přes protesty kontrarozvědky.

Postupně si všímal, že francouzská levice je jakási „zbuzerantovatělá“, ze všeho nejvíc nesnáší Francii, miluje migraci z Afriky a obecně pořád používá „jazyk lidských práv“, který Edovi připadal trapný (sám souložil s muži, ale nikdy by ho nenapadlo to chtít normalizovat, dělal to právě proto, že to bylo nenormální), a navázal styky též s Jeanem-Marie Le Penem a jeho stranou.

Ani Francii neměl rád a toužil se vrátit do Ruska. Na počátku 90. let získal zpátky ruské občanství a vrátil se do Ruska, kde se začal politicky angažovat. V roce 1993 zakládá NazBol – Nacionálně bolševickou stranu Ruska. Ve znaku mají orlici se srpem a kladivem (namísto hákového kříže).

Spoluzakladateli jsou další intelektuální provokatéři Alexandr Dugin (ano, TEN Dugin) a punk-rockový hudebník Igor Letov (Ed byl rovněž celoživotním vyznavačem punku). Strana kombinuje prvky anarchismu, komunismu, nacionalismu a environmentalismu. Podle programu z roku 1994 je národní bolševik ten, „koho spaluje nenávist vůči antihumánnímu systému trojice, sestávající z liberalismu, demokracie a kapitalismu. Na ideálech duševní statečnosti, sociální a nacionální spravedlnosti bude vybudována tradicionální a hierarchická společnost.“ Globální cíl je vytvoření impéria od Vladivostoku až k Gibraltaru na základech ruské revoluce. Podle pozdějšího programu je cílem NazBolu „proměnit Rusko v moderní, mocný státní útvar, který budou jiné země a národy respektovat a bude milován vlastními občany.“

Prosazovali přímou akci. Házeli rajčata a květiny nebo lili majonézu na všechny své ideové protivníky. Pustili se takovým způsobem do premiéra Michaila Kasjanova (s nímž Limonov později spolupracoval), generálního tajemníka NATO George Robertsona, Michaila Gorbačova nebo prince Charlese. Za tento „sametový teror,“ jak své činy označovali, skončilo mnoho aktivistů ve vězení.

Dugin straně vetknul do štítu eurasianismus, tedy představu, že Rusko není součástí Evropy, ale svébytnou kontinentální civilizací ohroženou ze všech stran národy Západu. Dugin z NazBolu odešel ještě před jeho zákazem v roce 2001. Strana pak fungovala dál v ilegalitě.

Ed nebyl pacifista a ačkoliv nebyl ani na vojně a neměl žádné zkušenosti, hned se pustil i do vojenských konfliktů „za ruskou vznešenost“. Účastnil se bojů v Jugoslávii na straně Srbů (zde se setkal se Željkem Rajnatovičem a Radovanem Karadžičem, ale také s mladým Igorem Girkinem, který rovněž bojoval na srbské straně), bojoval i v gruzínsko-abchazském konfliktu na straně Abcházie a v moldavsko-podněsterském konfliktu na straně Podněsterské republiky. Byl obviněn z přípravy ozbrojené invaze do Kazachstánu na ochranu ruskojazyčného obyvatelstva.

Po obvinění z nelegálního vytváření ozbrojených formací byl Ed uvězněn ve věznici FSB v Lefortově, kde trávil čas od dubna 2001 do června 2003. Po návratu začal bojovat proti Putinovi, byl jedním z vůdců široké opoziční koalice Jiné Rusko a podporoval všechny opoziční aktivity.

Byl žalován za poškozování jména představitelů režimu, pokuty neplatil, byly na něj uvalovány exekuce. Část nákladů platili jeho příznivci (vybírali příspěvky do čepice), jednou též vyhrál u Evropského soudu pro lidská práva a Rusko mu muselo vyplatit poměrně slušné odškodnění.

S liberálními představiteli opozice se Ed začal rozcházet po roce 2012 (on je vždycky nesnášel, ale krátce uzavřeli široké protiputinovské spojenectví proti návratu Vladimira Vladimiroviče zpět do funkce – nepomohlo to). Byl proti ukrajinskému Majdanu a podpořil zákrok Berkutu, podpořil i připojení Krymu k Rusku a válku v Donbasu. Tím se stal pro režim krátce přijatelným, řada novin a internetových publikací spojených s vládou otiskla jeho články na podporu války v Donbasu, uzavření nepřátelských médií a vyhoštění prozápadních novinářů ze země.

Protiputinovská opozice se opět rozdělila a Ed byl příslušníkem její nacionalistické části. Režim tepal za nedostatečnou tvrdost. V Donbasu už nebojoval, ale aktivně tamním separatistům pomáhal, po zmražení konfliktu se účastnil různých akcí na podporu Donbasu.

Limonov byl dlouhá léta bezdětný a žil skandálním sexuálním životem s muži nebo se šestnáctiletou školačkou. Většina jeho žen byly výstřední umělkyně a zemřely tragickým způsobem, některé sebevraždou. Poslední Edova manželka, herečka Jekatěrina Volkovová, mu v jeho 63 letech porodila první dítě, syna Bogdana, a o dva roky později dceru Alexandru. Ani tento svazek neměl dlouhého trvání. O deset let později Volkovová řekla, že Ed byl sice naprosto úžasný, ale „žít se s ním nedalo“. Byl však dobrým otcem a o děti se staral s mateřským zápalem.

Podobně jako Vladimir Žirinovskyj zemřel Ed ještě před začátkem války na pooperační komplikace ve věku 78 let. Zemřel přesně jak to mají Rusové rádi. Jeho strana ale stále funguje.

Punk's not dead, and neither is Ed.

Zdroj: Lucie Sulovská (FB)

[autoring]

Policie obvinila muže, kterého kvůli popírání, zpochybňování a schvalování genocidy zadržela 6. května při pražské demonstraci proti vládě a válce na Ukrajině. Případ kriminalisté předali na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, uvedla dnes policie na twitteru. Pro stejný trestný čin policisté muže stíhali již v minulosti.

[kitikara]

I posted 3,489 times in 2022

That's 941 more posts than 2021!

144 posts created (4%)

3,345 posts reblogged (96%)

Blogs I reblogged the most:

@snowzapped

@hidden-but

@lieselotte-sky

@krcmelound

@nightalp

I tagged 242 of my posts in 2022

#tvoříjen 2022 - 84 posts

#tvoříjen - 33 posts

#hmm - 14 posts

#czech - 13 posts

#heh - 12 posts

#miluju to - 6 posts

#unreality - 5 posts

#goncharov - 5 posts

#:d - 5 posts

#jup - 3 posts

Longest Tag: 89 characters

#jednu dobu jsem psala do netových objednávek že moje číslo slouží pouze k sms od dopravce

My Top Posts in 2022:

#5

Ze vědavosti jsem si koupila plechovku ginu s tonicem. Tonic mi chutná, ale teda netušila jsem, že gin voní jako nějaké bylinkové mazání, takže po dvou doušcích jsem naznala, že to nechutná úplně špatně, jen ta vůně je děs a mohla jsem si koupit limonádu.

5 notes - Posted July 12, 2022

#4

:D Mám takovej pocit, že nejlíp na mě vydělává stoklasa. Aka zahlídla jsem roletu na prosklené dveře. Cena 3500 bez dopravy a dodací lhůta dva měsíce. Mno, tak jsem se podívala z čeho to je, prolezla jsem asi tři různý weby k najití zatemňovací látky na závěsy, koupila pak ve stoklasovi super fialovou látku s fakt slušlnou délkou, stačilo to až na zem, cena teda trochu větší, ale případně by to stačilo i jedno okno, vzala žabičky na záclony, provázek a pak jsem v tescu koupila pět dvojkáčkových věšáčků na dveře. Mno a důvod je ten, že pokud se na chodbně rozsvítí, tak to vidím a tak nějak se obyčejně trochu leknu nebo mi to tak mild vadí, tím myslím v noci, tahle to můžu sundat, nebylo s tím přehnaně práce. Celkově bych se vešla tak do 500 a to nevypadá úplně špatně za tu minimální práci.

6 notes - Posted April 4, 2022

#3

Magie ořezávátek. Aka pokud si jeden koupí nějaký nový super značkový, tak to pastelky kouše. Případně nějaký extra levný a divný, tak to taky mizerně ořezává. A ty v pohodě začnou mít problémy pokud jeden začne uvažovat, že bude státní svátek a nový může koupit až příští týden. Nožem neořezávám, neumím to a taky se mi vůbec nelíbí výsledná špička. Uvažovala jsem nad tím na kličku, ale tak nějak si myslím, že mám nemalou šanci si koupit vandej kus. Opravdu mám zkušenost, že vesele koušet pastelky nějaký obyčejný kovový, pak i plastový za deset korun, nějaký to s zásobníkem na odřezky a zároveň super ořezávalo to v sadě navíc.

9 notes - Posted April 14, 2022

#2

Tvoříjen 2022

Vážení, hledáme náměty na letošní ročník, takže pokud se chcete zapojit či jen uvažujete nad letošním říjnovým tvořením a chcete nějaké pěkné obrozenecké náměty, tak se nebojte a pište mi, v plánu je nějaký další blog, ale zatím bych to držela tady u postu. Ocením sdílení.

12 notes - Posted September 1, 2022

My #1 post of 2022

Tvoříjen 2022

Tvoříjen 2022

1. Brambora

2. Jelen

3. Peklo

4. Demonstrace

5. Zloděj

6. Rakvička

7. Frnk

8. Jezinky

9. Vlak

10. Mlha

11. Naděje

12. Kouzelník

13. Kazeta

14. Krvesaj

15. Paříž

16. Dálnice

17. Bob a Bobek

18. Vous

19. Hvězdárna

20. Příběh

21. Frmol

22. Střepy

23. Ostružina

24. Vrabčí hnízdo

25. Tíha

26. Karkulka

27. Bažant

28. Stavitel

See the full post

70 notes - Posted September 17, 2022

Get your Tumblr 2022 Year in Review →

[jirsen-blog]

Protesty v Číně posílají indexy níže, ropa na 74 USD - Ranní komentář

Protesty v Číně posílají indexy níže, ropa na 74 USD – Ranní komentář

Akciové trhy zahajují týden nervózně kvůli zprávám z Číny, kde probíhají v řadě měst demonstrace proti covidovým lockdownům a proti vládě. Čína zůstává už nějakou dobu jedním z klíčových témat na trzích a ani v tomhle týdnu tomu pravděpodobně nebude jinak. Ropa se už dostala na 74 USD (WTI), zatímco těžaři ropy si své zvýšené valuace stále drží. Mezitím o víkendu přišly výsledky Black Friday…

[studentskylajf]

VÝCHOD A ZKLAMÁNÍ ZE SJEDNOCENÉHO NĚMECKA: CO ŘÍKAJÍ MÍSTNÍ STUDENTI O DNEŠNÍ POLITICE

V evropě sílí krajní pravice, výjimkou není ani Německo, které má letos silný volební rok. Před nedávnými okresními volbami v Durynsku vypukly protesty proti straně Alternative für Deutschland (AfD), poté co byly odhaleny extrémní plány, jak se zbavit migrantů. Björn Höcke, lídr AfD v Durynsku, je považován za nejextrémnějšího představitele strany a je průběžně sledován německou vnitřní rozvědkou. Durynsko je zároveň spolkovou zemí, kde studuji na svém Erasmu.

Protesty proti pravici v lednu rezonovaly po celém Německu. V Erfurtu, hlavním městě spolkové země Durynsko, se konala demonstrace, na kterou přišlo přes 10 000 lidí, jak popisuje Jan, místní student mezinárodních vztahů a společenských věd, který se jí zúčastnil, aby bojoval proti pravicové politice v Německu. „Začátek na Domplatzu byl speciální. Vidět tolik lidí protestovat společně byl dobrý pocit,“ vzpomíná Jan.

Krajně pravicová strana AfD nedávno prohrála okresní volby v Sála-Orla, když post zemského správce získal Christian Herrgott z křesťanských demokratů (CDU). Tento obrat výsledků nastal kvůli odhalení plánů na masovou deportaci migrantů, zveřejněných investigativní skupinou Correctiv. Vysoce postavení členové AfD se setkali s neonacistickou scénou, aby diskutovali o plánech na masové vyhoštění cizinců a neasimilovaných občanů z Německa. Schůzka se konala utajeně, účastnil se i Martin Sellner, vůdce rakouského extremistického hnutí Identitáři.

NACISTICKÝ PLÁN

Correctiv odhalil Sellnerův plán na remigraci, který zahrnoval identifikaci a vyhoštění lidí, které považoval za přítěž společnosti. Tento plán by se týkal i naturalizovaných německých občanů - tedy migrantů, kteří po 8 letech legálního pobytu získali trvalé občanství, složili zkoušky z němčiny atd.

Sellner dokonce navrhl destinaci na odsun v severní Africe, prostor pro až dva miliony lidí. Což děsivě připomíná nacistický plán deportace Židů na ostrov Madagaskar v roce 1940. A ještě k tomu se schůzka odehrála v Neu Fahrlandu, nedaleko místa, kde bylo v roce 1942 na konferenci v Wannsee rozhodnuto o postupu likvidace evropských Židů.

VZTAH AFD A NDR ♥

Politické hnutí AfD vzniklo v roce 2013 a během krátké doby získalo mnoho příznivců. Jeho popularita začala růst zejména v parlamentních volbách v roce 2017, kdy mnoho voličů opustilo konzervativní stranu CDU ve prospěch krajně pravicové AfD. V té době se zvyšovala kritika na adresu kancléřky Angely Merkelové, kterou konzervativci kritizovali za její příliš levicovou politiku. „Strany jako SPD a CDU jsou považovány za viníky toho, že se Německo ocitlo v tomto neutěšeném politickém stavu. FDP zapomíná na nižší příjmové vrstvy společnosti, a proto také nepřichází v úvahu,“ odpovídá Dana na moji otázku, proč má Afd podle ní takový úspěch.

Dana studuje mezinárodní vztahy a francouzský jazyk a literaturu. Pochází z malé vesnice ze Saska, nejvýchodnější část Německa. „Většina levicových stran (pro voliče Afd) jako Grünen nebo Linke sleduje cíle, které jsou idealistické a od nynějška a blízké budoucnosti ,nejsou nejnaléhavější, jejich ekonomické plány pro Německo to obvykle silně podporují.“

Podle většinu voličů AfD to není nacistická strana, jak ji zobrazují média. I přes různé kontroverze pro ně důvody, proč ji volit, převažují nad důvody, proč by ji volit neměli: „Lidé se bojí, že v budoucnu nebudou mít tak bezpečný a pohodlný život jako dosud,“ zmiňuje Dana.

Názor, proč má AfD úspěch sdílí i Jan. „Durynsko leží v bývalé NDR a lidé se zde cítí v politice odstrčeni. Cítí se nedostatečně zastoupeni, a proto jsou náchylnější k pravicově-populistickým stranám, jako je AfD.“ Dana si všímá, že AfD využívá emoce k získání voličů. 

„Nicméně to je základní princip tvorby politiky, který využívá každá strana, a neznamená to, že voliči jsou hloupí nebo že jejich názory jsou bezcenné. Navíc dívat se na ni tímto způsobem ještě více ohrožuje jakékoli demokraticky smýšlející a nepomůže ji opět posílit.“ 

SOCIÁLNÍ ✂ MEZI VÝCHODEM A ZÁPADEM

Co nepomáhá stále viditelnému rozdílu mezi bývalým Západním a Východním Německem, je však více věcí. Viditelné jsou rozdíly v platech. „Východ je obecně chudší než Západ, pokud jde o bohatství a majetek,“ zdůrazňuje Dana. „V průměru jsou platy na západě vyšší, v některých odvětvích je i pracovní týden kratší než na východě.“ Sama společnost také udržuje stereotypy a Západ se na Východ kouká skrz prsty.

„Mnozí východní Němci se považují za východní Němce, ale mnozí se také za Němce nepovažují. Cítí se být těmi druhými, méněcennými Němci,“ podotýká Dana, zmiňující rozdíly v nářečí a označování východních Němců za nacisty, protože hlasy pro AfD jsou ve východním Německu nejvyšší. „Důvěra východních Němců v německou vládu je opravdu nízká a západní Němci nikdy nepřestali být podezřívaví vůči východním Němcům, kteří žili nebo vyrůstali v NDR. Skrytá diskriminace lidí z bývalé NDR ve vzdělání a kariérních šancích také stále živí nedůvěru a zklamání ze sjednoceného Německa.“

V posledním roce si AfD v průzkumech veřejného mínění vede lépe než kdykoli předtím a ve většině průzkumů se pohybuje těsně nad 20 %, což z ní činí jasnou, ale vzdálenou druhou sílu na celostátní úrovni za středopravicovou CDU/CSU.

AfD A SKANDÁLY

Části AfD jsou již nyní sledovány německými zpravodajskými službami jako možný extremistický případ, což by v extrémním případě mohlo vést k postavení strany mimo zákon - ačkoli k tomu na celostátní úrovni došlo pouze jednou, a to v případě Komunistické strany Německa (KPD) na počátku studené války v roce 1956. AfD je rovněž spojována se skandály týkajícími se přijetí nelegálních stranických darů, přátelstvím a podporou s Ruskem ve válce s Ukrajinou a mnoha xenofobními poznámkami.

Například v lednu 2017 učinil Björn Höcke, významný člen AfD, kontroverzní výrok o berlínském památníku holocaustu, když ho označil za památník hanby a tvrdil, že Německo by se nemělo již omlouvat za svou nacistickou minulost. Později se za své slova omluvil, ale předsednictvo AfD zahájilo řízení o jeho vyloučení. Na podzim téhož roku vznikla ve vesnici Bornhagen na pozemku vedle Höckeho domu zmenšená verze památníku z 24 betonových bloků, kterou financoval crowdfunding.

VYHLÍDKY DO BUDOUCNA

Oproti Daně se Jan politicky aktivně vyjadřuje na veřejnosti a účastí i jiným demonstrací, vnímá v Erfurtu demonstrace týdně. Zažil i menší demonstrace, které byli agresivnější, a tak vnímány jako něco špatného, oproti demonstraci proti pravici. “Když tolik lidí demonstruje společně a pokojně, je to vnímáno jako něco dobrého… Ale pokud budeme vždy čekat, až se něco stane, než začneme protestovat, bude pozdě.”

Protesty vznikly právě v době, kdy roste podpora pro AfD, což může ovlivnit další klíčové zemské volby v Sasku a Braniborsku. Policie a organizátoři odhadli účast na sobotních protestech v celé zemi na nejméně 200 000 lidí. V Berlíně se shromáždilo zhruba 150 000 lidí před budovou Říšského sněmu.

Proti extrémním výrokům se ohradil i Olaf Scholz, spolkový kancléř, který účastníky tajné schůzky označil za fanatiky s asimilačními fantaziemi. „Chráníme každého - bez ohledu na původ, barvu pleti nebo na to, jak je kdo nepohodlný fanatikům s asimilačními představami,“napsal na síti X.

Nyní v Německu vládne křehká aliance pod vedením Bodo Ramelowa z jeho krajně levicové Die Linke, sociálních demokratů a Zelených. Nový zemský sněm bude v Durynsku zvolen v září 2024. V současné době by pro AfD hlasovalo přibližně 30% Durynska.