#koledy

[alexvacice]

důležitá otázka

[ford41142]

Vánoce: Svátky klidu a příjemný čas strávený s rodinou 

Vánoční koledy: 

._.

[megapolecajka]

klik LINK

[kocourmokroocko]

Moje teta, předchozí zimy: "Máme sídlištní sdílenou kočku. Je to asi táta mýho [jméno mazlíčka]. Bydlí v lesíku. Chodíme ho všichni krmit."

Moje teta, minulou zimu: "Sdílené sídlištní kočce někdo postavil dům. Byla mu zima. Má ho hezkej, má tam pelíšek... chudák malej. Ale alespoň má dům."

Moje teta, na začátku týhle zimy: "Sdílená sídlištní kočka je fakt chudák, vono je hrozná kosa, i na ten jeho domek. A už je strašně starej. Občas ho pouštim k sobě domu, z balkona. Zůstat nemůže, on by ani nechtěl, a už mám dvě kočky, ale zahřeje se."

Moje teta, tejden zpátky: "SDÍLENÁ SÍDLIŠTNÍ kočka strávil noc. Stráví ještě jen jednu, jedinou noc. Pak zpátky ven. Chudák malej... ale já si ho nechat nemůžu."

Moje teta, dnes: "Na Vánoce nesmíme pouštět hlasitý koledy, ✨HUBERT✨ je z nich nervózní a ještě se plně nezabydlel."

— Kterak Hubert byl byv jsa kočkou sdílenou, sídlištní (2022)

[dodo-z]

Říkala jsem, že o nich možná něco napíšu, tak tady to máte....😉

ZASNĚŽENÝ PERNÍČEK

Jednoho chladného zimního rána, takového, které už si dlouho nikdo nepamatoval se objevil sněhulák.

Byl sám na opuštěném náměstí nedaleko vánočního stromku, který nesvítil.

Stál velice elegantně se štramáckým kloboukem na hlavě a s výběrovou mrkví z Alberta jako nos.

Někdo mu dal kolem krku starou pletenou šálu,ale to už je tak dávno, že si ani nepamatuje kdo mu ji dal....

Hodiny plynuly a z rána se stal večer.

Z rozsvícených oken lidských obydlí hrála tichá hudba a tenounce vonělo cukroví.

Sněhulák se procházel po náměstí. Nejdříve od jednoho konce k druhému, pak od lampy k lampě.

Za tichého tesknění koled tančil ve středu opuštěného náměstí.

Zrovna v dálce odbíjely kostelní zvony jedenáctou hodinu, když se v šeru na náměstí pod vánočním stromkem něco objevilo.

Člověk to není.

Věc to není.

Po náměstí se krásňounce line vůně vánočních sušenek...

Sněhulák byl mírně vyděšený z neznámé té entity...Najednou se to NĚCO začalo procházet kolem vánočního stromku. Sklonilo se to.... a v tom ten stromek zablikal a rozsvítil se.

Najednou už to náměstí nepůsobilo tak smutně a opuštěně a to NĚCO co stálo pod ním nebylo vůbec děsivé...

Byl to perníček. Měl krásná modrá očka a kroucenou cukrovou kudrnu. V záři vánočního stromku vypadal moc krásně.

Očka měl upřená ke stromku a zářila radostí.

Sněhulák se moc styděl, že se ho nejdříve bál...ten perníček přece nebyl žádné strašidlo.

Naopak...

Sněhulák se ho nemohl vynadívat. Vydal se tedy ke stromečku.

Když byl už u perníčka, podíval se na něj a začal zpívat koledy. Perníček se skoro rozesmál, ale přišlo mu to moc milé. Nadechnul se a začal koledy zpívat s ním.

A tak dva stateční spolu byť neznámí stáli pod stromkem a koledy pěli.

Lid probralo, to krásné pění,

Jež vzbudilo je z nočního snění.

V náměstí se vydali a když stromeček uzřeli,

K pění koled se přidali.

Sněhulák ani perníček od tohoto dne bok po boku tráví spolu každý den a už nikdy nebyli sami.

Na oslavu tohoto dne spolu každý rok pořádají po celé republice rozsvícení stromečků. Aby už nikdo nebyl sám tak, jak oni před léty.

Jejich náměstí vždy o Vánocích navštíví a spolu rozdávají dětem bonbóny. 😇🥰💞

[blueandyellowdiamond]

=> Tradičná Trojkráľova Večera

=> Vo štvrtok  6. januára 2024 je sviatok Troch kráľov a podľa ľudových zvykov chodia chlapci prezlečení za týchto troch kráľov po domoch. Spievajú koledy a predvádzajú trojkráľovú hru zobrazujúcu návštevu troch kráľov po narodení Ježiša v Betleheme chodením s hviezdou.

=> Kresťania na Slovensku i vo svete si 6. januára pripomínajú sviatok Zjavenia Pána – Troch kráľov, ktorý sa slávi už od 3. storočia. Je to deň, keď Boh svetlom hviezdy zjavil svojho syna všetkým národom.

=> Svätenie vody a predpovedanie budúcnosti:

V tento deň sa požehnávali domy, nad dvere obydlí i stajní sa trojkráľovou kriedou písali počiatočné písmená mien troch mudrcov, ktorí sa podľa legendy prišli pokloniť novorodenému Ježiškovi: Gašpar + Melichar + Baltazár. Tieto boli zároveň skratkou latinského Christus Mansionem Benedicat (Kristus žehnaj tento dom).

[patryktarachon]

❄ Coraz mniej czasu, aby nacieszyć się kolędami!

https://patryktarachon.pl/koledy-na-boze-narodzenie/

Ta playlista wciąż rozbrzmiewa na moich słuchawkach. Święta szybko mijają, a polskie kolędy są piękne, więc warto je docenić. 😉🎶

[takovanormalnielie]

17.12.2023

Třetí adventní neděli jsme konečně začli tankovat cukroví a nacvičovat koledy. Byli jsme se podívat i s našima na vánočních trzích a načerpali jsme trochu tý sváteční atmosféry. Na večer silly vánoční romcom a brzo spát. Zítra mě čeká ještě menší přesčas.

[yourssincerelyann]

Když celé vánoční svátky strávíš čtením Saturnina a hltáním každého Krakonoš x Jiráček related čumblru, do toho ti hrají vánoční koledy, v pozadí z dálky slyšíš tvojí matinku řvát, jak to, že nejíš to cukroví a že už žádný příští rok dělat nebude. Babička v obýváku hledá další CD Janka Ledeckého běhá kolem dokola a gestikuluje zmateně brýlemi, jak to, že ho nemůže najít a kde má svoje brýle.

[alexvacice]

Včera jsme při akustičce neměli čas se rozezpívat společně, tak jsme se s holkama dorozezpívávaly v šatně na koledách. V životě jsem necítila víc svátky klidu a míru jako v ten moment.

[haneulgangnamacademy-rpg]

@/staycool6

Jméno postavy: Min Yejun Pozice: Učitel výtvarné výchovy Národnost: Korea

Backstory: Seděl sám na dřevěných prknech móla a nohy se mu houpaly ve vzduchu sotva pár centimetrů nad hladinou vody, od které se odrážely paprsky zapadajícího slunce. Muž oblečený v tričku a kraťasech se sandály na nohou, sedíc u mola s vlasy, se kterými si pohrával vítr, mohl na někoho jiného působit jako velmi osamělý, smutný obrázek. Jakoby ho namaloval nešťastný malíř, truchlící nad svým životem. Tady byl ten malíř přímo Yejun, který napohled naprázdno hleděl na hladinu jezera ve městě, kde prožil celý život. V hlavě se mu přehrávala vzpomínka za vzpomínkou a občas bylo vidět, jak se mu prudce zvedl a pak kles hrudník v hlubokém povzdechu. Truchlil nad svým životem, rozhodnut že je to naposled. Když byl Yejun dítě, bylo jasné, že nadšení pro umění zdědil po své matce k velké nevůli svého otce.

Nejen, že Yejun vypadal jako věrná kopie své matky, která zemřela u porodu a tím ji svému otci pořád připomínal, ale tohle byl další aspekt. A jeho otec nechtěl nic víc než na jeho matku zapomenout. Pocit viny? Možná. Jeho matka trpěla vážnou nemocí a jeho otec odmítal zaplatit jakoukoliv léčbu, kterou nehradila pojišťovna. První moment, kdy se tento zájem o umění projevil, byla školní exkurze do galerie, kde Yejun vydržel konverzovat o každém díle se svým učitelem nekonečně dlouho. I když nerozuměl uměleckým směrům, ani neznal jména umělců, kteří tam byli vystaveni, jeho zájem byl očividný pro všechny přítomné. Jeho otec byl však velmi patriarchální typ muže. On měl v rodině vždy hlavní a poslední slovo. Prvotní prosby malého Yejuna o umělecký kroužek přišly k ráznému zamítnutí. Velmi rychle to vzdal. Našel si jinou cestu. Jeho učitel si všiml, jaký zájem Yejun měl o výtvarné umění a nakonec se mu povedlo Yejunova otce přesvědčit. A tak začal konečně navštěvovat umělecký kroužek pod podmínkou, že bude navšetěvovat i přírodovědní kroužek. Yejun velmi nadšeně vše odkýval.

Na střední pedagogické škole se pořád věnoval umění, chtěl se stát učitelem výtvarné výchovy a být pro studenty jako byl on sám oporou, jako byl jeho učitel jemu. Pořád však musel poslouchat svého otce a připravoval se tak na právnickou vysokou školu. Pak ale přišla první životní rána. Jeho otec náhle zemřel na infarkt v práci. Yejun už byl ale dospělý v té době. Zrovna odmaturoval a byl přijatý jak na právnickou, tak uměleckou fakultu. A aby tak naplil na hrob svého otce, vybral si uměleckou fakultu. Zůstal bydlet bytě, který zdědil a kapitolu jeho otce za sebou zavřel. Bylo mu pouhých dvacetjedna let, když poznal Minyoon. Byla to holka o rok mladši než on sám a potkali se na výstavě závěrečných projektů studentů fakulty před koncem zimního semestru. Někdo by řekl, že to byla láska na první pohled. Možná i ta životní. Chodili spolu dva roky, poté ji Yejun požádal o ruku a rok na to se vzali. Plánovali si spolu budoucnost. Stěhování, psa, kočku, děti, všechno. Netrvalo tak dlouho než mu Minyoon oznámila, že je těhotná a Yejun si myslel, že sladší už život být nemůže. Našel si práci jako učitel na základní škole, kde zatím učil jen kroužek než dostudoval, ale stačilo jim to. Vzpomínka na jejich dětinské hádky ohledně jmen pro děti mu probleskla hlavou. Vzpomínka na ní bolela. Byl chladný prosincový večer a Yejun se vracel domů z práce. Cestou vyzvedl Minyoon od jejich rodičů a v rádiu hrály vánoční koledy. Minyoon hlasitě zpívala a Yejun se celou cestu musel smát. Nedával pozor.

Měl se více soustředit na cestu, než na vánoční písničky a Minyoon vedle sebe. Poslední co si z toho večera pamatuje jsou dva reflektory kamionu, který vjel do protisměru a jejich auto smetl. Přežil jen on. V mžiku přišel o ženu, dítě, budoucnost, chuť žít. Od té nehody se celou dobu ptal proč neumřel on, proč bůh neušetřil Minyoon a jejich dceru. A jizva na pravém rameni mu kruté boží cesty připomínala pokaždé, když se podíval do zrcadla. Bylo to něco, co si bude vycítat do konce svého života. Nedokázal si odpustit. Zatímco seděl u jezera, cigareta mezi jeho prsty hořela. Byl to zlozvyk, který si vypěstoval během vysoké školy a Minyoon mu za to neustále hubovala. Prý nemůže kouřit a smrdět za dýmem, když budou mít miminko. Teď už to bylo jedno. Yejun si podal životopis jako učitel výtvarné výchovy na střední škole Haneul v Seoulu, skoro na opačném konci státu a byl přijat. Zvedl se z mola, cigeratu odhodil do vody a vykročil k autu, kde ho čekal jeho bratranec, který ho měl odvézt na letiště. K čertu s tímhle prokletým městem.

Facebook: 예준

[domaci-skola-praha]

<h6>Předvánoční tvoření</h6>

Nezadržitelně se blíží Vánoce a tak byl nejvyšší čas začít s pečením cukroví, oprášit koledy a protože nám počasí přálo a napadal i nějaký ten sníh, mohli jsme na závěr vyrazit ven a užít si nefalšovanou koulovačku...

[lieselotte-sky]

Právě jsem z obyváku zaslechla Vánoční praní, vánoční praní nastávááááá. Asi nějaká koleda, nicméně považuji to za docela dobrý nápad, tudíž jsem naložila pračku špinavým prádlem. Ty koledy jsou tak inspirující…

[homiletickedirektorium]

TICHÁ NOC | VIANOČNÉ KOLEDY

TICHÁ NOC | VIANOČNÉ KOLEDY

Vyrobilo GD IDENTITY pre © TV LUX s.r.o. a Nadácia LUX, 2022 Kliknite a prihláste sa na odber videí z TV LUX ► https://www.youtube.com/channel/UCIH2&#8230; TV LUX deťom ►https://www.youtube.com/channel/UCWiD… Tu nás môžete podporiť ► https://www.tvlux.sk/podporte-nas Podcasty ► https://www.soundtier.com/tv-lux Pridajte sa k nám aj na Facebooku a Instagrame ►…