#měla to být asi kritika

[nejene]

~Mám nové postavičky~

Zatím toho moc nevím. Nemají ani jména (vymýšlení jmen nezvládám). Ale on je čert který je už pár století zaseklý na zemi, ale za tu dobu se dost změnil (vizuálně viz poslední obrázek) a už ho čertovské činnosti moc nebavi. Mnohem radši se věnuje kovářství. A ona je bylinářka z nejbližší vesnice.

Jak jsem říkala, není toho moc. Ale jejich příběh se pomalu rýsuje.

[annafreimann]

Deset důvodů, proč jsem příšernej člověk

Twitter je strašně super místo. Nejen, že se tu dá sehnat cokoliv od koček přes odvoz do Brna až po náhradní klávesy ke klavíru. Nejen, že se tu hrozně moc nasmějete, protože je půlka uživatelů hrozně vtipná a druhá půlka je tak blbá, až je to k smíchu. Nejen, že máte neustálý přísun aktuálních informací, které jsou navíc mnohdy formou nějakého vtipu prezentovány tak, že jsou docela dobře stravitelné. Nejen, že se tu můžete seznámit se spoustou bezvadnejch a zajímavejch lidí, s kterejma zůstanete kamarádi celá léta. Twitter je také místem sebepoznání, pravého a nefalšovaného, neboť se o sobě dozvíte velkou spoustu zajímavých věcí. Já jsem z těch zajímavých věcí vycucla takovej best off a připravila vám v tomto článku deset důvodů, proč jsem naprosto strašnej člověk.

Nerespektuju cizí názory

Proti tomuhle snad nemůžu říct vůbec nic, protože je to naprostá pravda. Akorát už se nikdo nezmiňuje o tom, že je to úplně normální. Ať už jde o kohokoliv, někde na škále názorů druhých má vždycky jakousi pomyslnou stopku. V civilizované společnosti jsem například ještě (díky bohu!) nezažila rozumného člověka, který by byl ochotný respektovat cizí názor, že takový holokaust nebo třeba otroctví byly úplně v pohodě. No a u mě... U mě je ta stopka o dost níž. Jsem schopná respektovat lidi, co preferují vanilkovou zmrzlinu před čokoládovou nebo krokety před hranolkama, ale lidská práva nebo tělesná autonomie pro mě nikdy nebyly a nikdy nebudou předmětem k diskusi. Stejně jako si indiáni neříkali o genocidu a černoši o otroctví a segregaci, tak si nikdo neříká o obtěžování, znásilnění, ani stalking, i kdyby postnul milion nahejch fotek a po ulici chodil jen v prádle, homosexuálové mají stejné právo uzavřít sňatek jako kdokoliv jiný a není těžké oslovovat osobu v ženském rodě, i když se biologicky narodila s pérem.

Nemám sebereflexi

Pravda je taková, že reflektuji téměř až příliš často. Akorát se nehodlám posrat z každýho anonymního internetovýho joudy, kterej má dojem, že všemu rozumí nejlíp. Zejména věcem, o kterejch nic neví. Ideálně nějakým osobním záležitostem, do kterých má náhled z jedné jediné fráze, napsané někde online. Ale vážně. Nikdo, doslova nikdo na světě, nereflektuje úplně každý podnět, který dostane. To by totiž lidi nedělali celej život nic jinýho. A většina by byla hrozně nešťastná, protože by pořád jen řešila, co si o nich myslí druz... Oh wait.

No dobře. Hádám, že to asi spoustě lidí vyhovuje. Akorát, že já už jsem z toho vyléčená, protože to nikdy absolutně nikam nevede. Jsou lidi, od kterých kritiku přijmu ráda, a ještě nad tím budu několik týdnů přemýšlet a snažit se podle toho zařídit. A pak jsou lidi, u kterých by mě v životě ani nenapadlo se nad tím pozastavit, než to smetu ze stolu. Není mým záměrem jakkoliv ranit něčí city, ale fakt mi za to nestojíte. Ani trošičku.

Nesnesu kritiku

Snesu. Snesu jí docela dost. Zejména proto, že je mi mnohdy úplně u prdele, jak jsem již popsala výše, jí snesu víc, než kdokoliv jiný. Abychom si to ale ujasnili, dejme si teď rychlou lekci konstruktivní kritiky pro dospělé.

Za prvé - otitulovat někoho vulgárním výrazem není kritika, to jste prostě jen hovado, co si nevidí do huby.

Za druhé - výhružky fyzickým napadením nejsou kritika, to jste prostě jen hovado, které by jednou mohlo taky skončit s trestním oznámením na krku, protože ne každýmu vás bude líto, jako je povětšinou mně.

Za třetí - dospělý člověk by měl disponovat vlastností, které se říká taktnost, protože co si budem, sračky typu: “Já nejsem hnusná, já jsem jenom upřímná!” jsou ok dokud s váma cloumá puberta, ve vašich třiceti už na to není nikdo zvědavej. Takt či taktnost by vám měla pomoci dokázat rozlišit, kdy je kritika na místě, kdy není nutná, a kdy se to vyloženě nehodí. Pokud to ještě úplně nedáváte, doporučuji se raději zdržovat, dokud tuhle vlastnost nevychytáte, protože ne každý je pacifista jako já a mohlo by se stát, že to někdo nevydejchá a bude vám to chtít vysvětlit pěstí.

Jsem drzá a arogantní

Tohle je můj úplně nejoblíbenější argument na cokoliv. Úplně nejčastěji ho totiž můžete zaslechnout, když se rodič hádá se svou ratolestí. Konkrétně zpravidla zaznívá v momentě, kdy dítě vytasí naprosto racionální a neprůstřelný argument. Pochopitelně neříkám, že je tomu tak vždy. Jen říkám, že drzej nebo arogantní bývá zpravidla člověk, co si nenechá pěkně z výšky nasrat na hlavu.

Mám “kontroverzní” až “extravagantní” názory

Byla doba, kdy byl extravagantní názor i to, že je země kulatá a točí se kolem slunce. Čímž nechci říct, že jsem nějakej novodobej Galileo, ale spíš, že je to celkem relativní.

Mám ráda holuby

A všechny ostatní zvířata. Ale to, že jsem na ulici sebrala raněné ptáčátko a vypiplala si ho, ze mě automaticky dělá úplně iracionálního magora. To totiž dává smysl.

Popravdě holub je docela chytrý zvíře. Sice se nenaučí mluvit, aportovat nebo dělat salto vzad, ale chytrej je. Umí rozpoznávat hlasy a obličeje a když si dáte tu práci s ochočováním, je z něj strašně fajn mazlík. Oproti většině lidí navíc nemá blbý řeči a když vám náhodou sere na hlavu, máte jistotu, že to nemyslí zle. A to se vyplatí.

Nemám ráda fotbal

Nebo fotbalisty. Nebo lidi, co trpí obsesí fotbalem. Což automaticky znamená, že pohrdám Čapkem, Benešem a všemi významnými i bezvýznamnými lidmi, které jsem nikdy v životě nepotkala, a tudíž ani neměla šanci udělat si o této skupině nějaký kvalitnější názor. Fair enough.

Nemám bezmeznou a nezpochybnitelnou úctu ke starším lidem

To, že se někdo narodil dřív než já a povedlo se mu v civilizovaném světě s už relativně dobrou a dostupnou lékařskou péčí přežít dostatečně dlouho, abychom se mohli střetnout na stejné planetě, není nic úctyhodného. Devadesátky se dnes dožívá kde kdo, a že je člověk starej ještě neznamená, že je něco extra.

Ke starým lidem, pokud mi nedají důvod k opaku, se chovám jak nejlépe dovedu. Ráda je pustím sednout v MHD, nemohoucím sousedům pravidelně nosím tašky z nádraží až domů, i když bydlí o půl kilometru dál než já, ráda poradím s taji moderních technologií, a takový ty běžný lidský věci, za který by nikdo neměl očekávat medaili za chrabrost. Zastávám názor, že by k sobě lidé měli být pokud možno slušní. Taky zastávám názor, že to platí pro všechny bez ohledu na věk, takže pokud se nějaký pán či paní v důchodovém věku bude chovat jako hovado, nebudu mu to žrát jen proto, že zažil stavbu Karlova mostu.

Jsem tlustá a nemám z toho mindrák

O tomhle se asi nemá cenu znovu rozepisovat, takže vás jen odkážu na starší článek zde:

Ve zkrácené verzi už jsem na tyhle pubertální sračky moc stará.

Neumím přiznat chybu

Narovinu, to že si myslíte, že nemám pravdu, neznamená, že máte pravdu vy. Pokud mám pocit, že jsem chybu udělala, poznáte to podle toho, že si sypu na hlavu popelník. Nebo celou popelnici. Nebo rovnou celej popelářskej vůz. Každopádně to poznáte. Chybu přiznat umím, pokud ji za chybu považuji. A takové rozhodnutí není na vás.

Neexistuji jen proto, abych těšila ostatní

Znám mraky ženskejch a holek, jejichž celá identita stojí čistě jen na tom, že jsou ztělesněnej vlhkej sen. Když to dělaj okatě, neustále kolem sebe mydlej větou “nejsem jako ostatní holky.” Když si myslej, že to okatě nedělaj, škrtnou tuhle větu ze svýho slovníku, ale stejně se to neustále snažej ukazovat celýmu světu, aby to náhodou někdo nepřehlídnul. Zejména tím, že neustále podkopávaj jiný ženský, aby na nich mohly ukázat, jak jsou úžasný. Žijou převážně z alkoholu a evaluace druhých. Hlavně opačného pohlaví a pipin, co jsou stejný, jako ony, aby si spolu mohly kvokat, jak jsou jedinečný a ostatní ženský jsou úplně vadný.

A já to beru. Není mi to příjemný, nemám potřebu se takovejma lidma obklopovat, ale beru to. Jsou i divnější životní styly. Navíc bych prach sprostě lhala, kdybych tvrdila, že jsem taková nikdy nebyla. Na střední jsem byla taková slepice, že bych si dneska dala facku. Naštěstí pro mě jsem z toho nakonec vyrostla, jako z toho vyroste většina těhle děvčat, protože jim dojde, že pokud je jejich celý sebevědomí založený jenom na sbírání komplimentů, je to hovno sebevědomí a při sebemenším poryvu se sesype jak domeček z karet.

Nežiju pro potěšení druhých. Nemám potřebu se tvářit, jak jsem perfektní, jak si vydělávám sama na sebe, doma pak ještě zastanu práci za osm lidí, jak můj chlap nemusí hnout prstem, a jak mám pak ještě chuť a energii čtyřikrát za noc souložit, protože kdo potřebuje spát, když je tak strašně úžasnej a každej by ho chtěl mít doma. Nemám potřebu krotit svůj slovník, protože je přeci hrozně neatraktivní, když ženská mluví sprostě. Nemám potřebu dělat doma muži posluhovačku, když jsme oba dospělí a svéprávní. Nemám potřebu bejt tichá, poslušná a přehlížet, když něco není v pořádku, protože “boys will be boys.” Nemám potřebu hrát si u stolu v hospodě na přitroublou koketku, která ničemu nerozumí a potřebuje všechno vysvětlit, aby ze sebe chlapi kolem měli lepší pocit. Nemám potřebu rvát si po každym jídle prsty do krku, aby po mě nebožáci online škemrali nemravný fotky a notovali si, jaký mám luxusní tělíčko. Jsem svá vlastní osoba a nepotřebuju, aby mě neustále někdo ujišťoval, že mám nějakou hodnotu a vykládal mi, jak jsem jedinečná.

(Mimochodem nevím, jestli vám to už někdo řekl, děvčata, ale jedinečnej je každej, takže na tom vlastně není nic moc speciálního.)

Je mi jasný, že má toho na mě českej twitter mnohem víc. Jak říkám, tohle je jenom takovej best off. Ale co já vím, třeba se v komentářích sejdete tak, že bude brzo volume dva! Zatím pac, pusu, světovej mír a hlavně koťata všem.

[comicsholky-blog]

Superhrdinka Captain Marvel, vlastním jménem Carol Danvers, má poněkud komplikovanou a nešťastnou minulost, ale i v jejím životě se objevují chvíle hodné obdivu a obliby. Její cesta od pilotky až k nejsilnějšímu členovi Avengers rozhodně stojí za zmínku a navíc se můžeme připravit na její nadcházející film.

Slova “na holku dobrý” slýchávala od svého otce, protože dle něj se nikdy nemohla vyrovnat svým bratrům v jeho očích. I přes její výborné výsledky na škole, její otec poslal na vysokou jednoho ze synu a Carol se rozhodla jít do armády. Už od dětství bylo jejím snem létání, a tak netrvalo dlouho a stala se jednou z nejlepších pilotek a přidala se k US Air Force, kde dosáhla až hodnosti majora. Spolupracovala s Furym a též s Loganem. Ano, tím Loganem. Později přešla k NASA jako jejich nejmladší v historii ředitel ochranky. Na své pozici nejčastěji čelila útokům od rasy jménem Kree.

Superschopnosti získala po nehodě v důsledku výbuchu Kree technologie v její blízkosti a blízkosti dalšího Kree Mar-Vella. Její DNA se rozložila na lidskou a tu kree. Komiks. Měsíce ale netušila, co se s ní děje, měla výpadky paměti na dobu, co její superhrdinská identita přebírala kontrolu.

Z NASA musela bohužel odejít a chvíli pracovala jako redaktorka v The Daily Bugle, kde odmítala být jen posluhovačkou a psát články pro ženy o kosmetice. S jejími výpadky ji pomohl Kree jménem Ronan (ano, ten šmoula ze Strážců Galaxie) a Carol se naučila své schopnosti ovládat. Teď jako superhrdinka pod jménem Ms. Marvel začala zachraňovat New York a spolupracovat s dalšími superhrdiny až ke chvíli, kdy si ji všimli Avengers a nabídli ji se přidat k ním.

Tvůrci #200 dílu Avengers to jasně přehnali. Pozice, do které dali svojí hrdinku Ms Marvel pobouřila tehdejší fanoušky a především fanynky a nejedna kritika byla napsána v té době, kdy se vyjádřila nechuť, se kterou museli čtenáři daný díl přijmout. Jednu z kritik napsala i spisovatelka Carol A. Stickland a vidíme, že už v 80. letech mohlo publikum vyjádřit své znepokojení s využitím ženských postav v komiksech. 

Carol byla znásilněna zloduchem jménem Marcus a ten ji přivedl i do jiného stavu. Který trval tři dny po jejichž uplynutí Carol porodila malého Marcuse, který za asi jeden den dospěl v dospělého muže a pokusil se své matce/milence opět projevit náklonnost? Komiks.

Nejhorší na tom všem je, že se Carol nedočkala psychologické pomoci, nedočkala se ani podpory. Avengers ji nejdříve gratulovali k těhotenství a posléze se ji pokusili vyhnat pryč za blouznění a lži. Milí to hrdinové.

Carol to napříč svými komiksy neměla vůbec, ale vůbec lehké. V době vniku její postavy byla odpovědí na 2. vlnu feminismu, která se prohnala americkou společnosti a vzrostla poptávka po silné, emancipované ženské hrdince, která sama dosahuje svých cílů a jde si za svým. Proč ji ale museli tolikrát zlomit? Zřejmě byla až moc emancipovaná. Kromě znásilnění se potýkala i odloučením od lidí, které znala, nakonec i s odloučením s planetou Zemi. Zřejmě ji už natolik zklamala. 

Bohužel po incidentu s Avengers, se Carol dostala až do domu X-menů, kde ji ale napadla Rogue (důvody byly autorem komiksu objasněny jako bezdůvodné) a v důsledku tohoto souboje přišla Carol o své schopnosti. Později ji zashl evoluční paprsek a spolu s novými schopnostmi teď už jako Binary odletěla ze Země, sama a bez vzpomínek na minulost. Po čase se vrátila, zachránila Slunce a musela se dlouho zotavovat ve společnosti Avengers, kteří se nadále chovali “milé” (Captain America ji vyháněl pryč). 

Carol totiž propadla alkoholismu a musela pryč. Její síly byly na minimu, rozvíjela se u ní těžká deprese a těžko zřejmě splňovala kvality superhrdiny.

Pamatujete si výše zmíněného Kree vojáka jménem Mar-Vell? Byl představitelem nížší kasty jejich rasy, byl růžový Kree a tudíž vypadal jako člověk. Jeho posláním bylo špehovat na naší planetě, ale po několika přestřelkách se nakonec stal Carol spojencem a nejspíše i milencem. Tak ten Mar-Vell? On zemřel. Během událostí obrany proti Dark Phoenix se Mar-Vell obětoval. Carol byla do něj zamilovaná a v jeho čest si vzala jeho hrdinské alias - Captain Marvel.

Jako Captain Marvel je Carol často pryč ze Země. Stala se z ní agentka S.H.I.E.L.D.u a má kočku jménem Chewie. Během svých misí, kdy zachraňuje bezmocné na jiných planetách, se nejčastěji setkává se Strážci Galaxie.

Postava Carol Danvers se poprvé objevila v roce 1967 v komiksu Marvel Super-heroes #13. Její origin se objasňoval v Marvel Super heroes #18 a její současný origin najdeme v jejím samostatném komiksu Ms Marvel z roku 2006.

K přečtení doporučím její současnější série z roku 2012 a 2014 napsané Kelly Sue DeConnick. Kromě jejího modernějšího vyjádření se můžete těšit na komiks psaný ženou, která postavu Captain Marvel chápe a ví jak vyprávět její příběh. Její Carol je hrdinka, superhrdinka a především je ochránkyní pro slabé a bezmocné. Je vzorem pro svojí malou sestřenici Kit a též pro mnohé další ženy. Opravdu cítíte tu sílu, kterou Carol Danvers vyřazuje. S takovou nadějí, kterou nese a s její neuvěřitelnou sílou není divu, že veškerý spoleh na záchranu Avengers v dalším filmu, je teď na ní. Navíc má ten nejroztomilejší vztah se svojí kočkou Chewie, pro kterou by udělala první-poslední. Což je myšleno zcela vážně, Carol nejdřív zachraňuje Chewie a až pak sebe, když se na ně řítí nepřátelská loď.

Máte-li tyto série za sebou, můžete se podívat na nejsoučasnější příběhy psané o Captain Marvel. Ať už společně s Avengers nebo samostatné.

Proč máme několik postav pod jménem Captain Marvel už víme, ale máte pocit, že jste slyšeli i o další Ms Marvel? Je to tak, po tom, co se superhrdinské alias uvolnilo, převzala si ho Kamala Khan a teď ona je Ms Marvel. Dívka je mladou teenagerkou a první muslimskou superhrdinkou. Schopnosti získala po aktivaci přeměny v souvislosti s tím, že je Inhuman. Kamala je velkou fanynkou Carol :)

Do kin jde samostatný film o Captain Marvel a půjde o její origin, proto se bude příběh odehrávat v 90. letech. Hlavní role se ujala oceněná herečka Brie Larson. Po jejím boku se dále objeví Samuel L. Jackson jako Nick Fury, který má ještě dvě oči. Stejně tak se vrátí náš oblíbený agent Agent Coulson. Objeví se i Lee Pace, aby zopakoval svojí roli Ronana. 

Pro Avengers 4 nám zůstávají zatím pouze spekulace o tom, jaká bude role Carol proti Thanosovi. Ale už teď víme, že ona je neuvěřitelně silná, prý dokáže hýbat s planetami a byla poslední nadějí Nicka Furyho, takže můžeme doufat v její schopnosti odvrátit to nejhorší, co se během lusknutí rukavicí stalo. Prý může Carol přiletět s dalším kamenem (Ego Stone) a porazit Thanose v luskání, kdo ví? Víme jen, že se máme na co těšit a že Captain Marvel vše dá do pořádku.

Děkuji za pozornost!

- Nasťa

[zlutyzakaznik]

První dojmy 15: Kafe na písku a U Vašinů

(15. 4. 2019) Návrat seriozní výběrové kávy do Černých Polí a hospůdka vydupaná ze země v potu tváře. 

K úmyslu navštívit co nejdřív nástupce komářího espresso baru na náměstí SNP v Černých Polích, který otevřel v pondělí 8. dubna, mě přiměly dvě věci. Tou první byla skutečnost, že od zdejší spolumajitelky jsem dostal v nové lokaci komářího podniku na Kounicove nejlepší kávu z těch cca sedmi, které jsem v obou hmyzích podnicích dosud měl (vždy mám radost, když narazím na baristický talent) a tou druhou zvědavost, jak bude vypadat podnik někoho, kdo dělá technický servis, catering a má pro mne zdravý názor na dnešní absurdní honbu za nákladným kávovým vybavením, jakkoli i zde bohužel zůstává určitá skepse – a to je řečeno kulantně – vůči italskému pojetí espressa. 

Co si tedy pořídil pár, kde se předpokládaně snoubí nadání a cit a technická erudice? Inu, La Marzocco GS/3, takže sice malý, ale přesto tak trochu trofejní kávovar. :-) Na druhou stranu je fajn, že je možné se snadno na něj podívat, neboť si letmo vybavuji v Brně jen jeden další výskyt tohoto stroje, a to v podnikové prodejně Penerini v Králově Poli, kde bych Vám ale kávu vzhledem k konstantně substandardní surovině firmy nedoporučil (nepočítám-li kus, který se jeden z mých oblíbených baristů, jak mi řekl jiný můj kávový favorit, snaží již delší dobu prodat, ale tato informace je už docela stará). A že z takového strojku při kvalifikované obsluze a dobrém zrnu mohou padat krásné kávy, dosvědčuje pro mne desátá nejlepší káva loňského roku připravená na tomtéž kávovaru ve výsledkově nejkonzistentnější varšavské kavárně Juice Press People.

Kávovar doplňují dva mlýnky. První je Anfim (podle všeho totéž, co mají např. v Kafecu a leckde jinde), který má, soudě dle jeho výskytu na cateringových fotkách, už něco za sebou. Jako dvojka zde byl instalován Mahlkönig, pravděpodobně něco z řady K30 (nechtěl jsem nakukovat za bar, takže toto nemohu tvrdit s určitostí, leč světle šedá barva i tvar, jak je známe třeba z prodejen Tchibo nebo La Rotatorie, by tomu naznačovala).

Ráno, krátce po desáté a v první den otevření (o němž jsem se dozvěděl od baristky pár dní předem v komáří pobočce na Lesné) jsem zde zkusil první doppio mleté přes Anfim z aktuální jarní verze Tam Dem od doubleshotu. Měl jsem kávu z této české pražírny nejméně 20x a až na dvě výjimky (Michal Kocman v Coffee Fusion a slečna v onesip coffee v Praze) to bylo vždy celkem příjemné, obyčejné výběrové kafe ale nic víc, tak trochu nudný mainstream. To se mi potvrdilo i zde, třebaže doppio za 58 Kč bylo spíše v horní části škály ochutnaných vzorků (tj. 13 – 14/20), ale ocenil jsem, že ze tří dominantních chutí uváděných na webu pražírny zde bylo jasně cítit kakao a střední tělo (když jsem další den zkusil ze zajímavosti stejnou kávu udělat u sebe, s balíčkem 2 týdny od upražení, bylo tělo o trochu hutnější a hlavně naprosto dominantní třešně, konkrétně pak mírně nezralé májovky s jasně čitelnou stopou jadérka a jarních větviček ze stromu od jedné z mých babiček). Baristka byla poněkud nervózní a já se nedivím, neboť jsem přislíbil, že se zastavím první den a cca 45 minut před příchodem toto ještě avizoval na Instagramu. 

Druhým doppiem, které jsem si dal po uplynutí hodinové polední přestávky, byla Guatemala od Rusty Nails z již naladěného “Krále mlýnků”. Nikdy jsem si nemyslel, že by tahle pražírna byla něco extra a až na jednu výjimku před Vánoci ve Skogu a pár slušných doppií ve Scale mě jejich zrnka nechávají chladným, jakkoli pronikla do nabídky polského Coffee Desku a jejich přítomnost jsem zaznamenal i v jiných městech našich severních sousedů (hlavou jsem kroutil i nad tím, jak z nich byli paf v pražském Monoloku). Tato verze (17 g do sítka, 25 vteřin extrakce, 40 g výsledný nápoj) byla opět korektní a v zásadě si myslím, že limitem je zde kvalita suroviny (13/20). V jednání jsou prý však ještě dvě méně běžné pražírny, z nichž zvláště ta řecká (název jsem bohužel zapomněl) ve mně budí jistou zvědavost. 

Na jednom z mlýnků by se prý měla zrnka střídat zhruba jednou za měsíc a tak se sem rád za měsíc či dva zastavím na cappuccino a podívám se, jak se podnik zaběhl. Klíčová asi bude zahrádka, na jejíž nutnost upozorňoval i majitel komářích podniků, kterého jsem zaslechl při svém příchodu, ale počkal si za rohem nechtěje riskovat, že se na mne opět bude vrhat kvůli selfie. Po chvíli sběru informací skrze dokořán otevřené dveře (jeho hlasový projev je vskutku nepřeslechnutelný), kdy jsem se dozvěděl pár doporučení k fungování podniku (a to je velké téma k diskusi: jak úspěšný může být podnik, jehož předchozí provozovatel se přesunul jinam?) jsem vstoupil dovnitř a naštěstí byl dotyčný už na odchodu a byl uspokojivě zdrženlivý.

Kavárna, tím jak je orientována svou stranou do zahrádky, byla pro mne za chladného rána tak trochu větrnou hůrkou (ano, průvan opravdu pořádný, ale prosbě o zavření aspoň dveří po dobu mé konzumace bylo bez problémů vyhověno). Na mléko jsem se neptal, tak až příště a doufám, že, když mají kousek přes silnici Lidl (Brněnka hned vedle, kterou Google démonicky překládá jako Black Consumerism Food, tj. Konzum Černý), bude to aspoň čerstvé plnotučné. Zároveň si kladu otázku: na jaké zákazníky je podnik primárně cílen? Jako dominantní bych viděl maminky, babičky a rodiče s dětmi, kteří si chtějí zpříjemnit víkendové ráno nebo pobyt v přilehlém minikomplexu prolézaček.

Přípravy a zahájení provozu hospůdky U Vašinů jsem sledoval přímo (během častých cest do Lidlu) i zprostředkovaně (zprávy od insiderů) a pečlivě a dlouho. Stejný provozovatel, který si před pár lety otevřel dnes již nefunkční Bistro Bystro, se s nemalou umanutostí vrhl na vybudování výčepu v sousedství a s nadsázkou téměř nebylo dne, abych jej neviděl kutat a dávat dohromady interiér, sítě i vybavení. Podnik nejprve nějakou dobu fungoval v uzavřeném režimu pouze pro akce a zvané a oficiálně zahájil svůj provoz 1. dubna 2019.

V sobotu jsem se zde zastavil a tady jsou první dojmy. Na čepu je k mání čtveřice piv, přičemž Kanec 12° bude podle všeho ve stálé nabídce a dvě až tři další piva se budou více měnit. Vzhledem k tomu, že majitele jsem již několikrát potkal v Ochutnávkové pivnici, lze očekávat od ošetření a točení (chcete-li čepování) piva jen to nejlepší, což se mi potvrdilo u zkušební třetinky jednoho z oblíbených piv (Raven Hay-Z-Daze NEIPA14°). U Vašinů, stejně jako Kafe na písku, má vlastní a podle všeho udržovaný web, což je v dnešní době bezmála rarita. Z pohledu zvídavého zákazníka je tedy škoda, že tento neobsahuje i ceny. 

Při usrkávání piva u baru jsem na dvou papírových nabídkách formátu A5 (vždy jeden list) zjistil, že hot dog (hovězí klobáska, okurkový relish s medem, zelný salát, který v sobotu nahradil na FB velmi pěkně vypadající coleslaw) je za 129 Kč, což už je cena, od které člověk očekává jistou kvalitu a asi ji bude více lidí zvažovat. Domácí játrová paštika je kuřecí (79 Kč; tajně jsem doufal v kachní, ale to by asi bylo za úplně jinou cenu), pulled pork sandwich se salátem byl k mání za 149 Kč (slova majitele, že s tímto dnes tak populárním jídlem začínal jako první jsou výzvou), dvanáctileté Diplomatico je za 99, Russian Standard za příznivých 49 a Zonka za vstřícných 25 Kč. Další nabídka kořalek je pak na tabuli u výčepu. Ten, stejně jako interiér podniku, ještě voní novotou a mou hlavní obavou (plynoucí z fotek na Facebooku a ještě více z virtuální prohlídky na webu) bylo, že prostor bude v reálu působit díky minimalistickému řešení světlých lavic a stolů velmi tvrdě. S potěšením ovšem konstatuji, a to jsem majiteli také řekl, že ve skutečnosti působí hospůdka velmi útulně. 

Na závěr první krátké návštěvy jsme stručně rozebrali mé první dojmy a bylo mi potvrzeno, že pánské toalety byly dovybaveny antiperspirantem na základě mého “antidiskriminačního” komentáře na Facebooku týkajícího se (na české poměry) pěkně ošetřených toalet pro dámy. Je to sice privátní značka Cien z Lidlu, ale aspoň něco. :-). Zdánlivé nevyužití dvou tabulí v zadní části podniku má prý důvod v tom, že když je zde plno, nedá se tam moc přepisovat změna piva, která údajně proběhne i pětkrát za večer. Budiž. 

Co mne zaujalo/pobavilo/lehce udivilo je sekce Reference na webu, kde si podnik vypíchl spokojené ohlasy zákazníků. Chápal bych, kdyby to byl citát z pozitivní recenze významného kritika z celostátního tištěného média (praxe převážně v západním světe naprosto běžná), ale takto to na mě působí trochu úsměvně (relevance kritického soudu). Náhodného kolemjdoucího by také mohlo zmást, že slunečník na zahrádce má logo Bistro Bystro místo U Vašinů (důvody jistě ekonomické - aktualizace 15. 6. 2019: důvodem je, jak mi právě řekl majitel, že na slunečník s novým logem se čeká 4 měsíce) a změnit e-mail, který rovněž odkazuje na předchozí provoz majitele, by také nestálo moc času a úsilí. Chápu ovšem, že něco takového vybudovat dá slušnou práci a tím, jak jsem aspoň zpovzdálí mohl sledovat, jak celá věc vzniká, soucítím s viditelně unaveným majitelem (prý nespal poslední tři týdny). 

Kafe na písku i U Vašinů mají společné jedno: oba podniky vznikly jako další pokus na místě, které podle všeho nebylo tak úplně ziskové, ale to nové nájemce neodradilo od dalšího pokusu. Oběma podnikům budu přát, aby se jim dařilo, ale jak kavárna, tak hospoda neexistují ve vakuu a konkurence kolem byla, je a bude. Je tedy otázkou, zda je optimismus čerstvých majitelů oprávněný.

[autoring]

Poslední dobou hodně přemýšlíme nad tím, kam se vlastně svět ubírá. To, že se všechno mění, je opravdu hodně vidět v automobilových reklamách. Ty totiž musejí být sterilní, přísně genderově vyvážené a hlavně za žádných okolností nesmí ukazovat zábavnou a možná i trochu nebezpečnou jízdu. Jakmile se tak stane, je zle.

Jen si vzpomeňte na všechny ty zakázané reklamy, třeba na Toyotu GT86 nebo nedávno na Volkswagen Golf. A co mají společného? Zakázali je ve Velké Británii. Tam se prostě na zábavu za volantem, na genderovou vyváženost a na korektnost dívají poněkud odlišně. A tak se asi není co divit, že kritika na (podle nás moc povedenou) reklamu na nový Land Rover Defender přišla právě z britských ostrovů.

Další zakázaná reklama. Je od Volkswagenu a důvod zákazu asi nepochopíte

Reklama představí jak Defender, tak britského horolezce Kentona Coola, který 14krát zdolal Mount Everest. I reklama začíná jeho lezením na skálu, ale poté, co se Kenton začal kochat báječným výhledem, přišla mu zpráva s tím, aby hlavně nepřijel domů pozdě. Kenton proto sedne do Defenderu a jede nejkratší možnou cestou, tedy přímo za nosem, což znamená přes skály, kopce, řeky a pláně.

Reklamu si pusťte a dejte nám vědět, jestli na ní shledáváte něco závadného. My rozhodně ne, ale britská novinářka Mariella Frostrup to vidí jinak. Podle ní by Land Roveru měla být hanba, když Defender zobrazuje v rukou svalnatého alfasamce. Prý značka asi chce, aby její auta kupovali jen muži přitom ale existuje celá řada žen, které také mohou dělat podobné věci. Prý je asi čas prodat, aby prodala svůj Land Rover Defender a koupila auto od automobilky, která si váží žen – řidiček.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Shame Landrover, still with the rugged, Alpha Male explorers. There’s plenty of #WildWomen “capable of great things” . Maybe you just want men to buy your cars? Best I sell my #Defender and get a new car from a company who appreciates female drivers #everydaysexism #misogyny

— Mariella Frostrup (@mariellaf1) September 15, 2019

Že jsou to žvásty asi netřeba nijak vysvětlovat. Ostatně to si myslí i jedna z britských feministek, která Marielle odpověděla, že je to blbost. Není prý potřeba hledat pobouření ve všem.

Don’t think you’ve got this one right. The guy driving has summited Everest 14 times it says. That’s a massive achievement. There really is no need to find faux outrage in everything. I’m a feminist but there is nothing wrong with this ad. Chill!

— Suzy Hillier (@suzellissima) September 15, 2019

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Ke všemu se vyjádřil také Land Rover. Ten upozornil, že vždy ke všem, svým modelům najímá ambasadory z řad mužů i žen a Defender není výjimkou. Jen ty reklamy budou do světa vypouštěny postupně. Co jí také odpovědět jiného. Ta dáma si nevidí ani na špičku nosu. Jsme si jisti, že pokud se svým Defenderm někdy jela někam jinam než do nákupního centra, byl by to zázrak. Smutná doba…

Příspěvek Britská novinářka označila reklamu na nový Defender jako sexistickou. Zakáží ji snad? pochází z auto-mania.cz