#pohrdání | Explore Tumblr Posts and Blogs

kralovna-ne-stesti · 4 months

Text

Lidé se sejdou na oslavě, rodina, všichni se vřele vítají, usmívají, konverzují, vtipkují.

Všichni řeší problémy. Každý má za sebou, za tím úsměvem, bolest, trable, potíže, trauma. Každej jeden člověk kolem stolu si táhne v sobě kamení, aniž bychom to na první, miliontý pohled viděli. I když se známe celý život. Právě proto, že se známe celý život, každý se stal mistrem ve skrývání.

L. je podpantoflák, nikdy nedosáhl takového úspěchu jako bratr, má starosti v manželství, žena se stala úspěšnější a dává přednost práci než jemu, velice hodný, až moc.

E.A. Krásný život se proměnil v peklo kvůli lásce, celý roky je na práškách a v depresích neochotná s tím něco udělat, smířila se s životem od desíti k pěti, sama, v dluzích, který neudělala.

J.C. je sám, sociálně vyloučen, bez přátel, nikdo neví proč, a čím je starší, tím víc si to uvědomuje a trpí, na druhou stranu je rozmazlovaný a občas hajzlík, v hlavě začíná mít bordel a já o něj strach.

H.E. je většinu životu sama, za sebou spousta špatných vztahů, tvrdě pracovala a stejně nemá nic, dcera má papíry na hlavu a svůj život zahodila, vnučka začala mířit stejným směrem.

V. vdovec, dcery a jejich rodiny ho mají totálně na háku, nezajímají se o něj a úspěšně si ničí životy, je součástí jen naší rodiny, přesto svou ženu často deptá nebo je sobecký, a je to škrt.

E.L. než čelit dospělému životu nechala si napsat antidepresiva, ve svém mladém věku je obézní, zahodila šanci vymanit se z rodinného směru a naopak se nalodila, únik od převzetí zodpovědnosti (práce) hledá ve snaze založit rodinu.

H.A. znuděná, prudérní, někdy zlá a svými "kamaradkami" využívána, s nějakou traumatickou poruchou, která vznikla smrtí jejího rodiče, velice vyhraněná k tomu, koho z rodiny má ráda a kým pohrdání, neustále všechny kolem nutí pociťovat k ní lítost a vděčnost zároveň.

R. nazlobená na svět, že kvůli dětství nemohla v budoucnu mít víc, neochotná změnit pohled a vzít život do svých rukou, s obrovským množstvím omezujícího myšlení, který předává svým dětem, absolutně finančně závislá na svém muži, což v ní způsobuje frustraci a ta různě probublává napovrch.

J.R. muž se zničeným zdravím, spoustou neduhů a bolestí a takových zdravotních potížích, co si sotva umíme představit, nechápající dnešní svět, technologie, zaměstnání ani ceny, názorově ovládán médii, občas ten vztek na svět u něj vypluje na povrch a je zlý na svou ženu.

Nevyjmenovala jsem ani zdaleka všechny. Ani zdaleka nevím/netuším o všem, s čím se navenek, v sobě, potýkají. Je to jen ukázka. Rozesmátý obličej, veselá konverzace, za zavřenými dveřmi peklo vlastního života a rozhodnutích, která je vedla.

Já bych tu i o sobě mohla napsat taky spoustu řádků, jak obrysově vypadají moje kameny. Ale víte co je na tom nejvíc zvláštní? Když jsem si tohle včera večer uvědomila, došlo mi něco strašně důležitého a cenného.

Já na tom nejsem tak špatně.

Nemám ani zdaleka takové potíže nebo trápení, dokázala jsem narozdíl od ostatních stejné situace vyřešit a vyjít z nich. Nejsem ani nemocná, ani ošklivá nebo obézní, ani hloupá, ani jsem se nepřestala rozvíjet a posouvat dál, dělám těžká rozhodnutí, překonávám se, sním a navzdory všemu, třebaže pomalu, jdu kupředu.

Já si nemám na co stěžovat.

Mohla bych. Ale nic z toho není, anebo jsem tomu nedala takovou váhu, anebo jsem se to rozhodla řešit natolik, aby mě to dlouhodobě zničilo a poznamenalo můj život. Mám v hlavě strašnej bordel, mám v sobě obrovskou ránu a bolest, mám od sebe příliš přemrštěných, nesplněných očekávání, až nezdravě moc se trápím a bolí mě bolesti všech okolo mě, někdy tloustnu, někdy nevydělávám, někdy nechávám špatná přesvědčení vést můj život, někdy jsem zlá a ničím všechno kolem.

Ale v konečném důsledku s tím špatným vždycky přestanu, nikdy nevzdám boj i když bych moc chtěla, vždycky mě něco ve mě přinutí po době trápení se zvednout a hledat cestu jak to pochopit, posunout se, rozvinout se, být lepší a šťastnější. Vždycky tu je fakt, že jsem se narodila sice nechtěná, ale navzdory všem vrozeným neduhům v konečném důsledku zdravá a silná fyzicky i psychiky, i když nejsem modelka, moje tělo je normální a zdravé stejně jako můj celkový vzhled. I když nejsem jadernej vědec, umím si poradit, něco vytvořit, snít, naučit, pochopit souvislosti a důsledky.

Vzdoruju. Vzdoruju útrapám.

Možná to je čistá tvrdohlavost to vzdát. Možná, že jsem naopak příliš hloupá na to, abych pochopila, že třeba nic z té snahy nemá smysl. Možná hluboko ve mě žije něco nebo někdo, kdo se probudí vždycky, když se propadnu až na dno a už nechci, už nemůžu, a převezme kontrolu a vytáhne mě nahoru. Já nevím. A nezáleží na tom.

To důležité pro mě je, že si opravdu, upřímně nemám na co stěžovat. Jsem (navzdory všemu) šťastlivec. V poměrech dnešního světa jsem jedna z těch, co vyhrála loterii, ve všech směrech. A to je teď to jediný, co chci mít v hlavě, když zase začnu padat králičí norou mojí sebedestruktivní mysly a hledat důvody, proč jsem chudák holka nešťastná a mám se hůř než ti ostatní. Protože nemám. Vím, že spousta lidí by můj život brala, hned by měnila, nemá mě ráda protože na mě žárlí, protože pro ně já jsem ta opravdu sťastlivá, který všechno jde a vychází a má skvělý život, který chtějí pro sebe.

Není to ideální ani dokonalý. Nemá to tak nikdo. Ani ti, o kterých si to skrze instagram myslíme. Taky víme, že usmívat se a mluvit o budoucnosti a plánech může i člověk dvě hodiny před skonem vlastním rozhodnutím. Nikdo na světě nežije na obláčku, i miliardáři se trápí a něco někomu závidí.

Ja jsem šťastná, požehnaná, nevím jak se tomu vlastně ani říká. Ale konečně jsem to uviděla skrz tu mlhu.

Řekla bych, že když se opravdu zamyslíte, nejspíš dospějete je stejnému zjištění jako já.

#velice dlouhé pojednání o bolesti a neštěstí a údělu a životu #zamyšlení #ze života královny #česky #sťastlivec

5 notes · View notes

swbl · 2 years

Video

undefined

tumblr

21. 6. Pomsta, zlomyslnost, využití autority pro telefonát bez omluvy? Nevím, nechápu.

Zklamání, pohrdání, zmatek, teplej déšť a kroksy, když mířím utopit svý pocity v plynoucí Svitavě.

S deštěm ustává zlost, vše ostatní se ukotvilo až příliš hluboko.

2 notes · View notes

michalgavlas · 2 years

Text

ÚVAHA ČTYŘ STÁ ŠEDESÁTÁ DRUHÁ - ŽIVOT BEZ LÁSKY

Může člověk žít bez lásky? Co to vlastně láska je, o co přichází, když jí neprožívá? Jak vzniká láska? Mnoho otázek a žádná odpověď. Dnešní moderní vědecká, materiálně orientovaná doba je schopna odpovědět na mnoho otázek, ale není schopna vysvětlit, co je láska. Hovoří se o chemii a elektromagnetické přitažlivosti, ale to jsou pouze biologické procesy, které probíhají v tělech, když se člověk zamiluje. Láska je spojována s jistou přitažlivostí, vzájemným souzněním a duševním propojením. Má někdo větší předpoklady prožívat lásku, než někdo jiný nebo je to pouze otázka náhodného setkání s tím druhým, podobně naladěným protějškem?

Většina lidí patrně zažila jistou přitažlivost, která předcházela pohlavnímu styku, ale jedná se v tomto případě o lásku? Není to pouhé zalíbení, které má ke skutečné lásce daleko? Láska snad není pouhé citové vzplanutí, které dva jedince nutí k fyzickému spojení a ukojení svých sexuálních potřeb. V rámci lásky člověk pouze nebere, ale také dává. Někdo více, někdo méně. Je málo případů, kdy vzájemný vztah je vyrovnaný. Vždy jeden dává více, zatímco druhý bere více bez přiměřené reciprocity.

Jakou životnost má láska, a v co se promění po delší době? Jedná se potom o pouhý zvyk, pohodlnost něco měnit nebo může přejít ve skryté pohrdání a nenávist? Je vůbec možné někoho milovat po celý život? Není to pouhý lidský výmysl, který odporuje přírodním zákonům? Umělá duševní konstrukce, která nás nutí vytvořit si zaručeně pevný vztah, který člověka drží nad vodou v bouřlivém moři života? Říká se, že člověk je bytost společenská a potřebuje někoho druhého, se kterým by prožil svůj život. Někoho, komu by mohl věřit a koho by se mohl spolehnout. Někoho, komu by se mohl svěřit s nejvnitřnějšími starostmi a bolestmi. Někoho, kdo by mu naslouchal a bezpodmínečně ho měl rád takového, jaký skutečně je. Jsou to možná moc veliké požadavky na jednoho obyčejného člověka, bytost chybující a zranitelnou. Je vůbec možné, aby se dvě bytosti skutečně milovali a splňovali tyto požadavky. Není to nadlidský úkol, který může pro věřícího člověka splnit pouze Bůh. Možné to patrně je, protože jsme o tom četli, slyšeli o tom vyprávět, ale méně ve skutečnosti viděli. Určitě existují takové celoživotně zamilované dvojice, ale to musí být dar přímo z nebes.

Těžko můžeme srovnávat a dobami minulými, protože máme pouze subjektivní informace, a ne pravdivou skutečnost. Byli lidé dříve schopni větší lásky než dnes nebo je to stále stejné? Je možné, že tomu tak bylo. Byli na sobě mnohem více závislí. Muž a žena se doplňovali a pomáhali si, aby vůbec mohli přežít. V dnešní době může být žena stejně soběstačná jako muž. Nebrání jí v tom žádná společenská pravidla, předsudky nebo zvyklosti církve, pokud žije v původně křesťanském světě. Nic současné lidi nenutí k tomu žít v dlouhodobém svazku lásky. Mohou střídat partnery, jak se jim to hodí a líbí. Dokonce i z hlediska milostných vztahů je současná společnost otevřený trh, který nabízí, co chceme, pokud na to máme dost peněz.

O lásce se dnes hodně hovoří, píše, natáčí mnoho filmů, ale už se patrně méně nachází mezi lidmi. Nejen ta křesťanská, která nás nabádá k tomu abychom milovali bližního jako sami sebe, ale i ta partnerská. Láska patří mezi duševní a duchovní hodnoty, které dnes ustupují těm materiálním. K lásce je třeba idealismus, schopnost snít a představovat si věci nehmotné, ještě nezjevené. Doba bez ideálů nepotřebuje ani lásku. Ta potřebuje pouze sex a svázání, či propojení partnerů na základě peněz a majetku. Když mají partneři štěstí a nejsou moc sobečtí, tak jsou schopni vychovat své potomky až do školního věku.

Žijeme v době bez lásky. Z různých informačních zdrojů na nás útočí zloba, nenávist a smrt. Prosazování pouze svých zájmů, bezohlednost a nenávist jsou hnacími motory současné konzumní společnosti. Eufemisticky se tomu říká zdravá konkurence v oblasti řízené neviditelnou rukou trhu. Je to doba bez mýtů, bájí, skutečných hrdinů a víry v Boha. V době, kdy děti většinou nevyrůstají v ucelených rodinách, kde vládne láska, ale strach, zloba a nenávist se těžko mohou učit mít někoho rádi i přes jeho odlišnost. Od malička se učí lidskému zákonu džungle přežít na úkor toho druhého. Jenom brát a nedávat. Vítězit za každou cenu a nepomáhat. Neučí se to ani doma, ani ve škole a církev ztratila svůj původní význam, učit lásce k bližnímu, při neustálé honbě za majetkem.

Přes tuto smutnou skutečnost to vypadá, že ztráta lásky jak v osobním, tak i veřejném životě nikomu nevadí. Hlavně, že se produkuje, jedno co, a lidé utrácí za věci, které často ani nepotřebují. Tím, že člověk v dnešní době ztrácí schopnost projevit lásku k živé bytosti, a ne pouze k věcem nebo penězům, ztrácí svoji lidskost. Lidskost, která nás přibližuje k Bohu v tom, že jsme citliví ve vztahu k ostatním, jsme schopni se vžít do jejich situace a podle možnosti jim pomoci.

Stáváme se vykonavateli neřízeného mechanizmu konzumní společnosti a otroky věcí a přestáváme být lidmi. Pro člověka je tou největší hodnotou dobrý vztah se svými bližními, ale to současná společnost nepotřebuje. Pro ni je ideální osamocený sobecký, zranitelný jedinec, který nemá oporu v láskyplném vztahu s druhým ani ve víře v Boha. V této podobě člověk chce nesmyslně zaplnit vnitřní prázdnotu čím dál tím větším získáváním peněz a pořizovat si za ně věci, které nahrazují zdravé, mezilidské vztahy.

Život bez lásky je pouhým přežíváním a vyčkáváním na jeho chmurný konec. Život bez lásky ztrácí skutečný smysl, je to pouhé mechanické perpeetum mobile.

0 notes

ta-na-okraji-spolecnosti · 5 years

Text

#138

Poslední dobou se zmítám v pocitech agrese, pak naprosté beznaděje, sebelítosti a pohrdání sama sebou.

9 notes · View notes

speedychaosduck · 4 years

Text

(HD)Temný rytíř povstal - CELÝ FILM (2012-HD) — CZ’FILM ONLINE

Temný rytíř povstal 2012

🎬 SLEDUJTE : https://t.co/BJiEnLVTWt?amp=1

7.7/10 od 17497 uživatelů Gotham se zmítá v temnotách nejistoty poté, co byl jeho maskovaný ochránce uznán vinným ze zločinů, které byly pro dobro lidu uloženy na jeho bedra. Nedůvěru v Batmana, a to co představuje, nahradila u většiny nenávist a pohrdání. Joker možná hnije v polstrované kobce v Arkhamu, ale s úsměvem. Lov na netopýřího muže je totiž v plném proudu a gothamské policejní složky pod vedením komisaře Jima Gordona nejsou to jediné, co jde alteregu miliardáře Bruce Wayna po krku. Zdánlivě odnikud se vynořuje jakýsi Bane a nocí se jako stín plíží tajemná kočičí žena Selina Kyle.

Vydáno: 2012-07-16 Runtime: 164 minut Žánr: Akční, Krimi, Drama, Thriller Hvězdy: Christian Bale, Michael Caine, Gary Oldman, Anne Hathaway, Tom Hardy Režisér: Hans Zimmer, Charles Roven, Christopher Nolan, Christopher Nolan, Christopher Nolan

🎬 SLEDUJTE : https://t.co/BJiEnLVTWt?amp=1

Definice a definice filmu / filmu Zatímco hráči, kteří hrají roli ve filmu, jsou označováni jako herci (muži) nebo herečky (ženy). Existuje také termín kompars, který se používá jako vedlejší postavy s několika rolemi ve filmu. To se liší od hlavních aktérů, kteří mají stále větší role. Být hercem a herečkou musí být vyžadován dobrý herecký talent, který je v souladu s tématem filmu, ve kterém hraje. V určitých scénách může být role herce nahrazena kaskadérem nebo kaskadérem. Existence kaskadérů je důležitá pro nahrazení herců, kteří dělají scény obtížné a extrémní, které se obvykle vyskytují v akčních akčních filmech. Filmy lze také použít k přenosu určitých zpráv od filmaře. Některá průmyslová odvětví také používají film k vyjádření a reprezentaci svých symbolů a kultury. Filmování je také forma vyjádření, myšlenek, nápadů, konceptů, pocitů a nálad člověka, vizualizovaného ve filmu. Samotný film je většinou fikcí, ačkoli některé jsou založeny na skutečných pravdivých příbězích nebo na skutečném příběhu. Existují také dokumenty s původními a skutečnými obrázky nebo biografické filmy, které vyprávějí příběh postavy. Existuje mnoho dalších populárních žánrových filmů, od akčních filmů, hororů, komediálních filmů, romantických filmů, fantasy filmů, thrillerů, dramatických filmů, sci-fi filmů, kriminálních filmů, dokumentů a dalších. To je malá informace o definici filmu nebo filmu. Informace byly citovány z různých zdrojů a referencí. Doufám, že to může být užitečné. Formáty a žánry Viz také: Seznam žánrů § Filmové a televizní formáty a žánry Televizní pořady jsou rozmanitější než většina jiných forem médií kvůli široké škále formátů a žánrů, které lze představit. Přehlídka může být smyšlená (jak v komediích a dramatech), nebo non-fiktivní (jako v dokumentárním filmu, zprávách a televizi reality). Může to být aktuální (jako v případě lokálního zpravodajství a některých filmů vyrobených pro televizi) nebo historické (jako v případě mnoha dokumentárních filmů a smyšlených filmů MOVIE). Mohli by být primárně vzdělávací nebo vzdělávací, nebo zábavní, jako je tomu v případě komedie a herních představení. Dramatický program obvykle obsahuje soubor herců hrajících postavy v historickém nebo současném prostředí. Program sleduje jejich životy a dobrodružství. Před osmdesátými léty, přehlídky (kromě seriálů seriálu) obvykle zůstaly statické bez příběhových oblouků a hlavní postavy a předpoklady se změnily jen málo. [Pochvalná zmínka potřebovala] Pokud během epizody došlo k nějaké změně v životech postav, bylo to obvykle zpět do konce. Z tohoto důvodu mohly být epizody vysílány v jakémkoli pořadí. []] Například Hill Street Blues a St. Elsewhere byli dva z prvních amerických dramatických televizních filmů MOVIE, kteří měli tento druh dramatické struktury, [4] [je zapotřebí lepší zdroj], zatímco pozdější film MOVIE Babylon 5 dále ilustruje takovou strukturu v tom, že měl předurčený příběh běžet přes jeho zamýšlel pět-období období. V roce 2012 bylo oznámeno, že televize rostla do větší složky příjmů hlavních mediálních společností než film [5]. Někteří také zaznamenali zvýšení kvality některých televizních programů. V roce 2012 filmový režisér oceněný Akademií Steven Soderbergh v komentáři k nejasnostem a složitosti charakteru a vyprávění uvedl: „Myslím, že tyto kvality jsou nyní vidět v televizi a že lidé, kteří chtějí vidět příběhy, které mají takové kvality sledují televizi. „Děkuji za vše a šťastné sledování” Najděte všechny filmy, které můžete streamovat online, včetně filmů, které byly promítány tento týden. Pokud vás zajímá, co můžete na tomto webu sledovat, měli byste vědět, že pokrývá žánry, jako je kriminalita, věda, fi-fi, akce, romantika, thriller, komedie, drama a anime. Děkuji mnohokrát. Všem, kdo nás rádi přijímají, dostáváme zprávy nebo informace o letošním filmovém plánu a o tom, jak sledujete své oblíbené filmy. Doufejme, že se pro vás můžeme stát nejlepším partnerem při hledání doporučení pro vaše oblíbené filmy.

1 note · View note

srnasama · 5 years

Text

Větu: “Tvoje starosti bych chtěl/a mít.” by asi měl každý zapomenout. Jediné co vyjadřuje, je pohrdání nad úsilím druhých. Tedy vůbec nic pozitivního ani konstruktivního.

23 notes · View notes

impaler-of-wallachia · 6 years

Text

undefined

youtube

Avenger - Oltář Pohrdání (Altar of Contempt)

#Avenger #black metal #death metal #Czech metal

2 notes · View notes

zlutyzakaznik · 2 years

Text

“Ta naše poctivá”

(22. 8. 2022) Výroční zmrzlinové přemítání.

Nově otevřený výklenek na Starobrněnské nemá Facebook ani Instagram, ale je přesně tak neútulný, jak naznačuje fotka. Nápis gelato cosi skrývající na poutači, logo dodavatele v pozadí (La Panna z Bidfoodu) a paní se zástěrou téže firmy z katalogu jejich doplňků...

Prachsprostý oportunismus a cynismus nebo neopodstatněná očekávání a dechberoucí naivita? Takové úvahy mi probíhaly hlavou, když jsem v rámci letošního jara a léta procházel kolem (nově zřízených) “míst se zmrzlinou” nejen v Brně a žasl nad tím, co se někteří lidé snaží vydávat za studenou pochoutku tradičně připravovanou ze smetany, mléka, cukru, vajec a přísad jako čokoláda, ovoce nebo vanilka.

Stále platí to, co jsem uvedl v přehledovém článku před dvěma lety a pro základní poučení odkazuji na překvapivě nadstandardně ozdrojovanou českou verzi a pro řádově obsažnější poučení pak pochopitelně na anglickou mutaci a weby v jazyce Shakespeara.

Nemám velké pochopení pro netypické a divoké příchutě, jakými se chlubí stále víc provozů a v Brně například Zmrzlinová kavárna v Líšni. Opravdu někoho láká tvarůžková, žvýkačková, antioxidační nebo farmářský sýr s mákem? Až bude ve městě deset míst, kde budou umět na špičkové úrovni čokoládovou, vanilku, pistácii, jahodovou nebo jogurtovou, je čas na podobné zhůvěřilosti. Víc než u jiných se vyplatí u takto “exotických” příchutí žádat podrobné složení, které, jak předpokládám, vyjeví produkci malé chemické továrny.

V této souvislosti asi nemá smysl rozebírat, jak varovná by měla být přítomnost jedovatě modré šmoulí nebo zářivá žluť vanilkové či jásavá zeleň pistáciové. Stejně tak vypovídající jsou loga velkých výrobců práškových směsí, bází a past, která okupují nejen poutače, makety, bannery a flyery, ale tato jsou velmi často k vidění i na zástěrách obsluhy, držácích kornoutů, ubrousků, dřevěných lžiček a dalších doplňků většiny míchačů. A pokud se Vám bude zdát, že fotografiím níže dominují ICE invest/ICY SMILE a České zmrzlina z Opočna (Bohemilk), není to náhoda, protože oba výrobci mají velmi silnou přítomnost nejen v Brně, ale i po celé ČR.

Sub-brand ICE invest v rámci brněnských provozů zachází se zákazníkem jako s onucí, když absolutně kašle na dodržování provozní doby, odmítá zpřístupnit složení svých zmrzlin (Kozí) nebo otevře pobočku, kde nabízí kávu, ale první den zde chybí mlýnek (Bayerova). Už před pár měsíci skončila vyobrazená pobočka na Masarykove, kde snad každému kolemjdoucímu utkvělo v paměti spojení masivního polepu a odpadkových košů.

Dané místo je nyní v péči pána s Tatrou, ale tomu asi nestálo za to sundat kolo po předchozím provozovateli nebo boční polep s kornoutkem a kávou...

Nabídka kávy zůstala na zdi navzdory faktu, že espresso tu už nedostanete a balíky s práškovou směsí Tatra dokreslují bezútěšnost interiéru.

Café Corso v Prostějově a jejich unavený zmrzlinový poutač s jedovatou modří šmoulí zmrzliny v pozadí. Jelikož má Canall v neděli zavřeno, kamarád se slečnou tam skončili v rámci výletu na kávě (ech). Poprvé jsem viděl spojení Meinla a Liney PB, ale záhy bude hůř, protože brzy změní zrnka na Cafe Ignác. Tato značka rovněž spadá pod ICE invest.

U tuzemských "zmrzlinářů” mě zas a znova překvapuje bezskrupulózní přístup k propagaci, protože toto už není ani tvrdý marketing, ale nestoudná lež. Nevšiml jsem si, že by stánek vedle Alberta na Halasově náměstí dělal nějaký byznys. A ještě doslovná a jazykově neupravená citace z webu firmy odkazovaného v úvodu: “Čím to, že je tak skvělá? Je to jednoduché. V ICE invest pořád věříme, že když se věci dělají pořádně, tak to lidé ocení. Naše zmrzlinová směs tedy obsahujé více než 50% toho nejlepšího sušeného mléka z Jižních čech.”

Kdokoli má zdejší kostičku na starosti, nezaslouží si nic jiného než pohrdání, protože jemu/jí nestálo za to odstranit instrukci polepu, který překryl notně opotřebené áčko pod ním.

Papundekl mezi OC Letmo a Grandem vypadá takřka nově, ale nemyslím si, že by v těchto bezútěšných místech udělal prodejce nějaký závratný kšeft. Mladík, jenž onoho dne seděl za stolečkem a další cedulí v průchodu, nejprve dlouhé minuty teatrálně telefonoval před vchodem a když jsem vešel dovnitř, abych se podíval na zbytek stánečku (a nástěnky M13 Rock Hell), znejistily mě kornoutky v otevřené krabici položené na špinavé zemi temného průchodu.

Kde nic není, tam ani další cedule nepomůže. Icy Smile stánek mezi Grandem a OC LETMO z předchozí fotografie.

Ondra se vrací aneb Dojemný přeprodej Opočna v pasáži obchodního a bytového centra SFINX. Instagram se oproti loňsku moc nezvedl, ale nyní aspoň můžeme nahlédnout, jak se zdejší prášková míchá...

Směrovka u vchodu SFINX navádí k Ondrovi...

Jak se zdá, Ondra ve SFINX naplno využívá marketingové podpory Bohemilk, protože letošní poutač má praktické kolečko zvyšující mobilitu reklamního papundeklu.

No, uznejte sami. Dojemný příběh o poctivé a české zmrzlině z Letovic nenechá oko suché. Žaludek se ovšem člověku zvedá při pohledu na zdejší “výzdobu”. Dost záleží na metodice, ale já napočítal rovných 9 kusů...

Břeclav a tamní “Unter den Linden” vinoucí se od nádraží do středu města. Fenomén tzv. jadranské zmrzliny by si zasloužil podrobnější přezkum, ale dosavadní indicie naznačují, že nejčastěji jde o chorvatské či arabské míchače spoléhající na prověřené práškové a pastové produkty velkých italských výrobců. Ale co vlastně může k jadranské zmrzlině říci člověk, který nikdy nebyl v Chorvatsku nebo Jugoslávii?

CHOKLID na Minoritské (naproti Bille) má moc pěknou květinovou výzdobu a nedávno ke kávě z plastomatu přidal i zmrzlinu. Jen se na ceduli nechlubí tím, že jde o produkci Barcelata z Králova Pole, což je patrné ihned po nakouknutí dovnitř.

Chroast Coffee Roasters si zřídili zmrzlinárnu a jak se na progresivní a trendy pražírnu sluší, je to zmrzlina veganská a de facto tedy nejde o zmrzlinu. Když jsem se u milé slečny na stánečku před sídlem pražírny ujistil, že v jejich produktu nenajdu mléko, smetanu a vejce, poděkoval jsem s tím, že jsem na klasiku a rostlinné alternativy produktu jdou mimo mě. Když se dotyčná dotázala, zda to není škoda, protože je prý opravdu výborná, ujistil jsem ji, že určitě není.

Tak nějak nevěřím, že zmrzlina v kavárně na Velkém náměstí v Hradci Králové představuje domácí produkt. Slečna za barem mě o tom sice vehementně přesvědčovala, ale šipka a dva poutače, z nichž jeden je nepochybně z Opočna (srov. Ondrovu zmrzlinu ve SFINX), naznačují něco jiného...

Starobrno a točená zmrzka Algida na Údolní v Brně. To musí být pro zažívání lepší než týden v Piešťanech.

Před pár měsíci na mě na Facebooku vypadla tato reklama. Ještěže naprostá většina dodavatelů směsí umísťuje na podpůrné materiály dobře viditelné logo. Práce zmrzlinového prospektora je pak mnohem snazší...

V národní soutěži zmrzlinových polepů dávám velké šance impériu Trdlokafe, přičemž v rámci vnitrofiremní kvalifikace patří k nejlepším pobočka v OC Zlatá brána v Prostějově.

I pražírna může využít obal jiného produktu a zároveň potvrdit, jakou zmrzlinu ve svém sídle nabízí. Bohužel.

La Donuteria je už sice ve více než v 15 zemích, ale v Polsku, koblihové velmoci, prozatím nemá jedinou pobočku. Pokochejme se tedy aspoň novou dekorací v 1. patře Tesca na Dornychu.

“Padlá” veganská zmrzlina Brány ke zdraví na Orlí 17. Moc nechápu, jak mohli na víkend prodejnu zavřít a nepřipoutané áčko nechat na ulici.

Zmrzlinový sen na Novobranské a jeho dnes již proslulé lavičky. Co na tom, že dříve průhledná okna na druhé strany provozovny byla zatemněna, aby lidé nemohli koukat do výrobny, na jejichž policích se vrší kbelíky a pytlíky se “surovinami”.

Ztraceno v překladu? Třebaže je vozítko umístěno na extrémně průchodném místě, za čtyři měsíce provozu jsem u něj neviděl jediného zákazníka.

Jestli to nebude tím, že je v Brně přeICEinvestováno. A dva příspěvky na Instagramu od 20. dubna? Hmm...

#glosy

0 notes

brundybaar · 3 years

Text

Musím tě držet

Stačila chvilka a z radostného děvčátka, které dvakrát oběhlo kolečko na ose cestička na mezi-schody-chodník, se stala kvílející vzteklina. Nedovolila jsem ti totiž, aby ses v půlce přechodu u pekárny zastavila a vrátila zpátky, i s kočárkem, ve kterém dnes na procházku vezeme plyšového Íáčka. Prý proto, že ses dost nepodívala přes cestu.

Asi. Nejspíš. Bůh ví. Do dvouleté hlavy nikdo úplně nevidí. Myslím, že občas ani ty sama. Odnesla jsem tě ze silnice na chodník i s tím debilním kočárkem (promiň, ale jsou situace, kdy je každá věc v rukách navíc prostě sakra debilně zkurveně navíc) a držela jsem tě, zatímco ty ses mi svou silou dvouleté lokomotivy snažila vytrhnout a vletět zpátky do provozu. A vytáčela sirénu do nejvyšších obrátek. Opakovala jsem ti, s ohledem na situaci až pozoruhodně klidně, že tě nemůžu pustit, musím tě držet, protože na silnici se nedělají hlouposti, aby se ti něco nestalo. Ty jsi ječela: "Musíš mě pustit! Ty mě nemůžeš dlžet!"

Podařilo se mi tě za ruce-nohy, jako hvězdici Patricka, poponést od frekventované ulice aspoň k vinotéce. Z horního konce i od pečovateláku nás sledovali nějací důchodci, pán na nás dokonce upozornil svou ženu, jako bych slyšela jeho pohrdání nad dnešní benevolentní výchovou a očekávání, kdy už toho fracka konečně seřežu. Nikdy, strejdo. Nikdy. Místo toho ho, když už se uklidňuje z nejhoršího, vezmu do náruče, zvednu a držím. Kolébáme se spolu.

Dvě statečné holky v hnusným světě, kterej ale dokáže být i tak krásnej, až to skoro bolí. Objímám a pusinkuju. A na chvíli dokonce brečím s tebou, protože mě jak kladivem mezi oči udeří myšlenka, že vlastně nevím, jak dlouho tady takhle pro tebe budu. Kdo tě bude držet, až budeš chtít zase vběhnout pod auto, jen abys dokázala, že máš přece ve svém vzteku nárok na vlastní hlavu a svou pravdu nejpravdovatější? Když už tě nemůžu unést, postavím tě zpátky na zem. A ty v tu chvíli nabízenou samostatnost odmítneš, znovu natáhneš ruce a já tě znova tisknu k sobě. A cítím, že jsem tu takhle a teď správně. Nemůžu tě pustit. Musím tě držet. Dokud ty to chceš a já můžu.

0 notes

nasecokolada · 3 years

Text

Ani nevíš, jak bych Ti chtěl dál psát hezké řádky, protože vnitřně věřím, že je někdo v Tobě rád čte. A pokud ho to baví alespoň ze tří třetin tak jako mne vymýšlet Ti každodenní čokýnková témata, dávají mi i další naše čokopísmenka smysl. Ale jak já mám vědět něco o klubíčku Tvých pocitů, když už se mezi námi zašmodrchala nit natolik, že mi píšeš jednou za čtvrt roku.

Nevím o Tobě zhola nic. Zda jsi šťastná málo, hodně, středně či víc než nejvíc?! Vůbec netuším s kým imaginárním Nikým mám tu čest. Trošičku smutné, nemyslíš?

Opět jsi svým chováním, konkrétně laxností a ignorací, pokazila něco hezkého. Rozbila jsi to. Pokolikáté už? A zase jsme tam, kde jsme byli.

Mrzí mě, kdo pro Tebe jsem. Anebo spíš nejsem.

A to není nic o nějakých nenaplněných cokdybyrealitách, tohle je nelichotivá zpráva o tomhle světě.

Konstantně se vůči mně chováš, jako kdybych se celou dobu vůbec nepokoušel s Tebou koňumikovat. Je to výraz nejhlubší neúcty a pohrdání.

Odstřihla jsi mě. Pro mě úplně nepochopitelně.

Pohřbila jsi mè. Zaživa.

Tím mlčením si děláš z přítele nepřítele.

Úplně zbytečně.

Škoda.

0 notes

lemondsaidbacon · 3 years

Text

bombshell

fuck off

hezký dva roky což?

už jste si pořídili roušku?

ne?

a co respirátor?

hlavně nelezte ven

toxic fallout

tak jsme se ocitli podobně jako minulé jaro zase někde uprostřed toho stejného

rozdíl je, že díky svojí profesi mám očkování

je otázka, jak moc bude fungovat

taky asi brzo požádám paní o ruku, chce to naplánovat a čelit některým nejistotám

a taky jsem se na kurva dost dlouho odmlčel

nejistoty jako jestli opravdu žít s někým, kdo má dlouhodobý onemocnění, který mu zabraňuje žít

jo a taky jsem málem koupil dům, za tu dlouhou dobu i podstatně změnil svoji fyzickou stránku, i když to není zas tak moc vidět, nechal si vytrhnout zuby, opravil auto, zahubil plíseň, smířil se s odchodem, teda tak napůl, neodpustil, trochu přestal mít tak rád, popral se s vlastní depresoidní a narcistní stránkou, hodně se kariérně posunul a stal se víceméně šťastným

a tak se asi zase na nějakou dobu vrátím sem a budu si tu odkládat do studnice internetů svoje myšlenky

pomáhá mi to je třídit

ale nevim, jestli to vydrží

a co ta naše situace? no tak rozhodně testuje naše hodnoty, tentokrát víc viditelně, než situace předchozí, dává taky vyloupnout některým méně zdatným jedincům, kteří špiní svojí omezeností už tak dost a teď ještě víc

a hlavně komu pak přijde vyúčtování

já si přišel jen na to, že moje chuť k samotě a někdy až pohrdání “normíky” se zesílila

fuck yea

takže tak

pozdravujte doma, jestli teda máte doma a koho pozdravovat

baiiiiiiiiiiiiiiiiiiii

#fuckitall #im #back #bitches #not #for #long #tho

0 notes

speedychaosduck · 4 years

Text

[Sledujte]Temný rytíř povstal - Cely Film (2012) cz a Zdarma dabing Online

Temný rytíř povstal 2012

🎬 SLEDUJTE : https://t.co/BJiEnLVTWt?amp=1

0 notes

osklivediteosklivehosveta · 7 years

Text

občas se sama sebe ptám, kde se vě mně bere všechen ten skepticismus, bezednej pesimismus a špetky cynismu, hrubýho pohrdání existencí naší a našeho okolí a beznadějnou společností, která jako stádo ovcí bloudí černým prázdným prostorem mezi nebem a zemí, protože peklo není, peklo teď, nebo peklo nikdy, zaslepení, proč jsem vlastně dekadentní? proč mi říkají chodící deprese, čistý nasrání na život, když žiju v míru poblíž absolutní nirvány se sebou, s ostatními, neexistuje člověk a věc, ke který bych cítila nenávist, žijte volně, žijte! existujte, buďte vyrovnaní, miujte, chápejte, žijte a nechte žít, nechte se, nechte všechny, pusť je, odejděte, buďte šťastní, žijte za sebe, ne pro ně, ne pro systém, ne pro ostatní - pro sebe, čistě. vemte si mě, jste mi jedno, pozvedám bílou vlajku, chci jen být.

13 notes · View notes

jphoncu · 5 years

Text

Šílenství zástupů

Je šílenství naší doby, šílenství, které je koncetrované kolem témat minoritních sexualit a práv jejich zástupců, ideologie genderu, útlaku žen, ras (už zas!) a dalších. Šíří se ono šílenství po sítích šílenou, nelidskou rychlostí. Je to hlubší a závažnější než zdálo se a přijal jsem, že mlčení není správným postojem. Právě proto, že budou moje stanoviska (od)souzena, zaslouží si světlo světa. Technologie se s důsledností sobě vlastní využívá k přestavbě lidské identity, jedinec nemá už kotvit ani ve víře, ani ve vzájemnosti rodiny a nejbližších, ani v pozemské vlasti a kontinuitě všeho zmíněného, jeho identita má se stavět na nových, údajně spravedlivějších, v pravdě však vzdušných a nepevných, ne-bezpečných základech. Tato revoluce se zaštiťuje (jak je u revolucí zvykem) bojem za „sociální spravedlnost“ a nelítostně a nedemokraticky odsuzuje tradici (jak je u revolucí zvykem). Ne vždy na soudech, jakkoliv soudy se jejím dogmatům pozvolna otevírají. Zatím jemně, na sociálních sítích, na pracovištích, v různých kolektivech, v politice samé. Nálada ale už je černobílá, v pravdě mrazivá. Napjatý vzduch čeká bitvu. Staví se barikády. Nevede se rozumná diskuse. Jako bych slyšel: „Kdo není s námi, je proti nám!“ Jsme rozdělení. Lež leží i v našich lóžích a staří hadi lezou z děr. Z plodů rajského stromu lisují mošt a ten se dováží, rozváží, po celém starém kontinentu. A přece víme málo a pravou radostí neoplýváme. V sázce je mnoho.

ZMATENÍ REVOLUCIONÁŘI V RÁJI

Řekne-li mi přítel pro něco, že jsem konzerva plesnivá, přecházím to s úsměvem a bez potřeby komentáře. Jsem-li však pro ten či onen, povětšinou umírněně konzervativní postoj označen za cosi-foba nebo bigotního, pak přecházení není na místě. Podivoval jsem se, že tato čepel tne tak hluboko. Proč jen? Žádá si reakci. Jde to totiž o útok, resp. útlak ze strany módních, nových ideologií. Hysterických a dogmatických. Jejich největší zbraní jsou diskreditující nálepky. Postoje ještě před pár lety vcelku středoproudé jsou nyní odsuzovány, a co hůř, ne jen ty postoje, ale i jejich zastánci, jako osoby! Samozřemě, je to nesmysl už v tom, že povětšinou není zde žádná phobia, cizí je mně a mně podobným strach z člověka jako osoby, každý jeden totiž obrazem je božím a důstojnost má stejně velkou, a to převelkou, a jeho sexuální chování, rasa nebo původ na tom opravdu nic nemění. V posledku nade mnou nemá vládu ani strach ze společenských proměn daných dobovými trendy, „pořádky“ postavené na lži totiž ztroskotokají, tak jako tak. Otázkou je však, kolik napáchají škody. Chtěl bych jí zabránit. Podobně na pováženou je i označení zpátečník, jako ten, kdo nepochopil dějinnou nutnost vývoje - to něco děsivě připomíná, že? Je-li nějaká fobie přítomná, pak je to strach ze zbytečně velkých dopadů nesmyslných revolucí, z jejich bledé, závistivé luny, velící k odlivu hluboké radosti, smysluplné krásy a opravdového zdraví z našich životů.

Nezdráhám-li se mluvit o šílenství, je to díky inspiraci knihou Douglase Murraye: The Madness of Crowds: Gender, Race and Identity. Zcela souzním s autorovou tezí, že feminismus, stejně jako boj za práva minoritních sexualit dojel do konečné stanice a pak se zcela iracionálně, s obrovským hlukem rozjel dál a… Vykolejil. Murray popisuje také „syndrom sv. Jiří“. Ten zabil draka a - viděl, že bylo to dobré. Tak dál! V kraji už se pořádných draků nedostávalo, tak alespoň sem tam dráček. Možná usekl hlavu ještěrce. No a závěrem? Máchal mečem vzduchem, plně oddán boji s draky imaginárními. Neuvádím tato přirovnání ani náhodou proto, abych vyjádřil pohrdání životními obtížemi jakékoliv jedné ženy nebo jakéhokoliv jednoho neheterosexuála / necelibátníka / člověka se změněným pohlavím. Pohdrám tím, že je třeba s těmito kategoriemi takto pracovat. Že se dostávají na místa, kam dle mého přesvědčení už vůbec nepatří. Že se sexuální preference staly věcí veřejnou a zneužívaným politikem (přitom závěr, že LGBT lidé mají právo na LGBT život a nemají za něj být nijak stigmatizováni nebo postihováni, avšak, že LG vztahy jsou z biologické podstaty neplodné, tedy jim schází oproti heterosex. vztahům jeden zásadní rozměr atd., ten je zcela správný a politika zde má končit). Že se ženy, vykořeněné ze své právoplatné poloviny lidstva i poloviny lidské moci nad ním - své radikálně jiné moci, ale moci stejně mocné, ne-li mocnější než je ta mužská, stávají nástroji nové revoluce, která už neprospívá nikomu, že se skrz ně rozsévá nenávist, sobectví a nespokojenost. Že není přijímána polarita přirozená a na její úkor vytváří se rozdělení nové, nepřirozené, ideologické. Že snad v schématech jakéhosi nového marxismu, v té protivné redukci člověka na moc a kapitál, tyto a další skupiny nahradily utiskovanou dělnickou třídu. Že člověk leckdy nabývá dojmu, že být žena nebo být gay apod. je věc vyšší důležitosti než být, vyšší než být člověkem. Tím pohrdám.

„In en era without purpose, and in a universe without clear meaning, this call to politicize everything and then fight for it has an undoubted attraction. It fills life with meaning, of a kind,“ 1 píše Murray.

Příznačná je pro dnešek latentní nespokojenost, poměrnému blahobytu navzdory, nuda a volání po větších a větších právech, s menšími a menšími závazky. Zodpovědnost se odhazuje. Je vítězství být obětí - nic si nežádá hrdinství a morální nadřazenost je pro oběť instantní. Charles Taylor v knize A Secular Age popisuje jak část toho, co dříve bylo hříchem, stává se nemocí. To je radikální proměna, protože kdo byl dříve viníkem, nyní je obětí. Je zproštěn viny a naopak se může na společnosti dovolávat nových práv. Nečeká ho pokání, ale terapie. Mnohdy dneškem prosvítá duchovní lenost, pro níž se ospravedlnění nelehko hledá. Často jde u těchto trpících o autodiagnózu, přičemž mi nejde o to, že by autodiagnóza byla z principu špatně, ale o to, že nese při svém rozvolání široko do světa, reakci si žádajícím, celospolečenské důsledky, i když má individuální, do sebe samého zahleděný zdroj. Být obětí, být utiskovaným… A volat po soucitu! Soucit - tomu jsme naučení, tím starým, dobrým křesťanstvím snad? Revolucionáři vytváří šílenou atmosféru bitvy, budují barikády, hloubí zákopy, ale zároveň se dívají psíma očima a apelují na všeobecnou, dobrou lidskost. Účel pro ně světí prostředky. A to je hodně mizerná etika. Nazřeme-li věc teologicky, revolucionáři tradičně pomíjí zcela zásadní moment křesťanských dějin - Pád člověka. Dnešní doba nám podsouvá, že naše sklony a chutě všechny jsou správné a štěstí a spravedlnost čeká tam, kde budou zcela vyslyšeny. Nepřipouští, že člověk je bytost porušená, která musí bojovat svůj boj, bytost která musí překonávat svou slabost a mnohdy se trpělivě, s nadějí zapřít, bytost, které, díky Bohu, v srdci tepe rajská vzpomínka jako předzvěst spásy. Přestanou-li mě bavit mé kaštanové oči, dáte mi tam, pane „doktore“, oceánské modré? Abych zlepšil svou výkonnost, nainstalujete mi, pane Faust, do mozku procesor? To by v tom byl čert…

Tyto věci zrcadlí radikální bezbožnost. Naše sklony jsou prý dobré, ale stvoření dobré není. Stvoření, ta krásná země, pod malým a útulným vesmírem, to nám prý není svěřeno do vděčné péče, ale je tu mrtvý vesmír, nezměrný a téměř nekonečný, lhostejný, je tu, aby byl modifikován a vykořistěn našimi choutkami. Předkové se prý mýlili, beztak jsou pod drnem nebo tam míří, jediné za co se vyplatí bojovat je to, na co máme zrovna chuť. Nezměním sebe, vždyť ono snad je, světe div se, snažší změnit společnost! Ani pomyšlení na to, že to, co jsem dostal do vínku, je snad slovem přirozenosti, či, chcete-li, posláním či životním úkolem. Nikdo nechce nosit kříž, jakékoliv nepohodlí je leda tak chybou v designu, nikdy ne výzvou k oběti či sebezapření. Nevím, zda kdy byla lidská perspektiva tak zúžená a asociální. To je dobová tendence, nárokovat si stále větší a větší práva jedinců či minorit, což se většinou děje na úkor ostatních, ať už ostatní znamená příliš bohaté nebo příliš chudé, děti nebo předky (předešlé a nadcházející stravuje sobectví nynějšího!). Samozřejmě, nemůže to vést k ničemu dobrému. Ostatních je vždy příliš mnoho. A výstřednost se nemůže stát středem – pokusíme-li se o to, pak už není aní středu, ani výstřednosti. Kde jsou ty časy, kdy ještě bylo zábavné a tu a tam i smysluplné vystupovat z tradice, býti rebelem, bořit konvence? Nejsou tady, nejsou teď.

Tyto věci zrcadlí radikální zmatek. Další ilustrací budiž, že doba MeToo je zároveň dobou pornografickou - možná se na ni tak jednou bude vzpomínat. Doba, která je v sexualitě nejotevřenější a zcela detabuizovaná, si se sexualitou nejvíc neví rady. Partneři se objednávají on-line jako všechno ostatní zboží, sex má být, i dle rad „odborníků“, častý, uvolněný, zábavný, obživný a otužující, snad něco mezi jídlem a sportem. A zároveň je stále úspěšně skandalizován. A neustále zraňuje. Ta pohoda se prostě pořád nedostavuje. Své o tom věděl před sto lety G. K. Chesterton: “Thus the effect of treating sex as only one innocent natural thing was that every other innocent natural thing became soaked and sodden with sex. For sex cannot be admitted to a mere equality among elementary emotions or experiences like eating and sleeping. The moment sex ceases to be a servant it becomes a tyrant. There is something dangerous and disproportionate in its place in human nature, for whatever reason; and it does really need a special purification and dedication. The modern talk about sex being free like any other sense, about the body being beautiful like any tree or flower, is either a description of the Garden of Eden or a piece of thoroughly bad psychology, of which the world grew weary two thousand years ago.” 2 D. Murray vzhledem k dnešku připomíná, že ženy mají být naprosto sexy a zároveň nesmí být od mužů sexualizované - to logicky není lehké, že? Jak jen je to celé možné? Když je tolik zmatku a obscénnost není už obscénní, nahá před námi je především zoufalost. Vzpomínám, jak jsem se před několika lety ocitl u Gay Pride v Kolíně nad Rýnem a přiznávám - cítil jsem mnoho soucitu. Radost a oslavu žádnou. Plakal jsem s plačícími, s vyhnanci z ráje, schovanými za barvy převleků, za šminky a rtěnky, za plastové penisy, bičíky či bůhvíco a latex. S únavou, ke konci onoho namáhavého pokusu o slavnou hrdost, kostýmy jako by se od účastníků odlepily, rtěnka rozlíbána, pot a sperma zaschlé, nikde žádné vzrušení, všude vina. Účastníci bledli, až byli nazí, úplně jinak nazí než by si byli přáli, jako by se jich ve vlnách ujímal stud. Hleděl jsem, s trochou odporné, dekadentní fascinace, do propasti, kde z člověka zůstalo už málo, a přece dost - autentické zoufalství, které jsem znal jen z nocí duše a zde bylo nebývale zveřejněno. Je příznačné, že průvody Pride mají ohromnou podporu ohromných firem (jen namátkou - Microsoft, Vodafone). Svět velkých, dominantních korporací, jejichž zaměstananci jsou často jak kolečka ve stroji, si s těmito hnutími a jejich politikou prostě rozumí. Firmy se přizpůsobují jejich lobby, zaštiťujíce se společně rovností, odpírají mimo jiné náboženskou svobodu a těší se ze stáda, které má svévolnou, vzdušnou (či mělkou), pouze individuální identitu i morálku a snadno se ovládá. Dohromady však rozhodně nejsou ve světě bezmocní. Naopak. Je to však pro dobro, pro krásu? A skutečnou radost člověka?

„Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Bůh mu řekl: „Kdo ti to pověděl, že jsi nahý? Nejedl si z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ (Gn 3, 10-11) A hle - bolest a hnus byly na světě. Blbým nápadům se daří i za časů blahobytu.

Zmíněné revoluční ideologie nemají pevnou půdu pod nohama, nemají ani vědecké základy, po kterých touží (např. v otázce vrozeného oproti nabytému). Ani toho útlaku v našich končinách není dost, tak se lačně hledá. Nevidím ospravedlnění tak důrazné politizace toho, co je intimní, tedy k politice téměř protikladné! Zveřejňování intimního bývá křivdou jak na intimním, tak na veřejném. Nejsou-li argumenty, což naplat, půjde to přes emoce. Přes vytváření nepřátel, vyhranění se a rozdělení. Tvrdím, a to chci sdělit především, že jsou zmíněné ideologie nerozumné a co hůř - zasévají nenávist a hrozí u té nenávisti, že ji budou jejich zastánci sami sklízet, jako by si jí například právě ti, jimž se dnes říká LGBT, neužili v dějinách dost.

D. Murray připomíná, jak feministky nemohou vystát trans, kteří se nenarodili jako ženy, gayové mají mnohdy potíže s těmi, kdo se rozhodli pro změnu pohlaví, s těmi kdo jsou, byť homosexuálové, tak přece v politice konzervativní, s těmi, co mají za sebou „coming in“ a stali se heterosexuály (zatímco coming-outy mají vždy být oslavovány), pro afroameričany je nepřípustný trans-racialismus... A výčet by mohl být dlouhý. Shrnuto do několika tezí - odmítám kladení nesmyslných, invazivních nároků menšin proti dobrým zvyklostem a proti ostatním, nedobrou korektnost a cenzuru, protiví se mi technologizace možnosti plodnosti, pohlaví apod. (fobii mám ze zneužívání technologií) a odmítám i náboženství sexu. Sex totiž nikoho neosvobozuje, maximálně může zotročit. Pojí se, vždy pojil, s bulvárem a bulvarizuje tak politiku, je-li jejím velkým tématem. A závěrem - nic naplat, lidské pokolení, plamen jeho života, udržuje se přirozeně spojením ženy s mužem a je zcela v pořádku, aby tento přirozený řád byl reflektován v řádu společenském, jak jen je to možné.

TRADICE PROTI NENÁVISTI

Revoluce typicky charakterizuje nejen zmatek, naneštěstí jsou jim vlastní i nenávist a svár, obojí bývá podmínkou pro jejich „úspěšné“ rozžhnutí a zároveň jejich důsledkem. Začíná se tradicí a předky, ty je třeba obvinit a nenávidět. Přestáváme být hrdými dědici a vytváří se další nepřátelé. Já jsem se najednou ocitl mezi nimi. Jak psáno, revoluce zná jen s námi nebo proti nám. Nebere pevnou půdu pod nohama jen dobrovolně svým přívržencům, ale především těm, kdož se jí nedobrovolně cítí ohroženi. Genderismus - řekneme-li, že bytí mužem je sociálním konstruktem, ztrácí mužství svou podstatnost. Řekneme-li, že země je objektem ve vesmíru, je to pravda, ale zároveň, je země půda, na které stojím. Budu-li zdůrazňovat pouze první tezi, zemi se ztrácím, resp. ona pro mě ztrácí něco podstatného. Že je pojetí mužství ve společnostech do jisté míry proměnlivé, o tom není pochyb. Není ale také pochyb o tom, že muži jsou vždy ti vousatí a penisatí, přirozeně s jistými sklony a jistými ctnostmi. Je nezdravé nemoci o někom říci, že jeho pohlaví je muž jen proto, že si to nepřeje. Pravda je prostě na ústupu. A s ní i ztrácíme společný svět, vrženi do nelidského, osamělého individualismu. Vytváří se přebujelou relativizací vakuum, zaplnitelné libovolným neřádem. Jak již zmíněno - doba je úzkostná, sprostá a zároveň přecitlivělá. Rozmazlená a sobecká. Senzace-chtivá. Rozmary jednotlivce se zdají být víc než směřování a pořádek celků. Technologie je tomu nápomocná. Odlidšťující je, když se nenávidíme přes sítě, křičíme na cenzurovaném Twitteru, ale nepotkáváme se v pravdě, u stolu, třeba bychom si podali ruku. Tu je to zlé, v pohledu celkovém. Ne ty jednotlivé vtipné projevy tendencí (které však samy o sobě vůbec vtipné nejsou). Že půjdu na toaletu a nepotkám tam pisoár, zato potkám tam ženu? Budiž, rád ji potkám. Jen přece snad naše dámy lituji - myslím, že si nezaslouží pochcaná prkýnka.

Máme tedy zmatek, bitevní atmosféru, a důslednou, jednostrannou relativizací, zdá se, že ztratili jsme půdu pod nohama. Je to správně, je to holt cena za nový, spravedlivější pořádek, skutečnou emancipaci a - rovnost? Naprosto ne! Tvrdím, že takovéto rovnostářství je něco zásadně nelidského-protilidského a škodlivého. Patří k oblíbené zaklínací výbavě revolucionářů. Je to způsob, jak se vyhnout pravdě. V pravdě totiž rovnou máme jen lidskou důstojnost, důstojnost od Boha a před Bohem. Jinak nic, nic světského. A nemůže tomu být jinak. Lidské osoby jsou obdařeny jinakostí. Rovnostářství je takový lákavý, nepřirozený nesmysl, až se jím lze dobře zaklínat. Jediné, co se může stát je nějaká obměna hodnot, obměna hierarchie, vytvoření hierarchie nové nebo hierarchie převrácení. Tak např. v politice sebranka nahradila nejprv královské rody a šlechtu, potom vzdělanou elitu? K tomu nelze opět nepřipomenout, že převádění všeho na moc, postavení a majetek je typické především pro ideologie, které nevěří v dobro v svobodném člověku a mají sklon k technologické kontrole nad ním. Aby získal moc či majetek, ztrácí pak člověk sebe i druhé. Jenže duševně zdravého člověka více než moc a majetek zajímá např. láska, smysl a odpuštění. „Ale nebe za peňáze není / tam je chuďák cisárovi rovný… / Rozpomeň se, o člověče, na to / že jsi v světe enem prach a bláto / Až ty prídeš na súd Boha Pána / nepomóže ti výmluva žádná...“ - tak o jediné pravé rovnosti ví lidová píseň. A s ní i „staré“ náboženství, které vystavělo civilizaci, jejíž výdobytky umožňují jejím nevděčným dětem snadné její ničení.

„Perhaps they will have their way. Perhaps the advocates of the new religion will use gays and women and those of different skin colour and trans individuals as a set of battering rams to turn people against the society they have been brought up in. Perhaps they will succeed in turning everything against “cis white male patriarchy” and they will do it before all of their interlocking “oppressed, victim groups” have torn each other apart. It is possible. But anyone interested in preventing that nightmarish scenario should search for solutions.“ 3

Úkolem kulturního konzervatismu je udržovat plamen, pečovat o dobré a krásné, jemuž hrozí být nesmyslně přidupáno probíhajícími změnami. Proto je správné, aby konzervatismus reagoval v široké míře na tendence, jimiž se zde zabýváme. Z lásky k životu, abychom se pokusili - nasadili rozum proti té neuvěřitelné věci, že mezi vzdělanými lidmi na univerzitách vznikají věci tak nerozumné, mnohdy sektářské, takové, že by na to nepřišel ani ožralý nestudovaný (pro příklady viz zmíněná kniha The Madness of Crowds). Abychom nasadili také pokoru a věrnost, pravdy-hledání, obětavost a odpuštění, řešení věcí „z očí do očí“ a další konzervativní, rytířské ctnosti, které patří do výbavy moudrého člověka naší civilizace, ale nepatří do výbavy revolucionářů. Abychom hledali cesty, jakkoliv se proti hysterickým a kýčovitým sloganům pokrokářů těžko bojuje s něčím jako „buďte v novostech pokorní, promýšlejte, váhejte!“ 4 Usebrání, off-line ticho, pokoru a láskyplné ohlédnutí žádá si naše doba! Nejen katolíkům ku pomoci připomínám zásadní kritické pojmosloví posledních papežů, Benediktovu diktaturu relativismu a Františkovu všudypřítomnou ideologickou kolonizaci . Doporučuji k tomu také poslední knihu kardinála R. Sarah: Le soir approche et déjà le jour baisse. Jednou z jejích provokativně znějících tezí je, že zcela podobně jako církev úspěšně bojovala proti komunismu, musí se zasadit i proti těmto ideologiím (jmenuje transhumanismus a genderismus) jako proti zlu, které, podobně jako komunismus, se zaštiťuje spravedlností, v pravdě je však svobodu omezujícím, zneužívaným výdobytkem sociálních inženýrů, přehlížejícím však i vědu (biologii zejména), jdoucím proti lidské přirozenosti a pravdě. Hlasím se k tomuto názoru a to s jakým důrazným odsudkem a posměchem je kol (ne)přijímán, to jen potvrzuje slova o světonázorovém totalitarismu.

KRIZE IDENTITY JAKO VAROVÁNÍ

Byl to kardinál Duka, kdo si vysloužil vlnu kritiky, když výstižně psal o „světonázorovém totalitarismu, který zakořenil v určitých kruzích a odsouvá mimo sféru svobody lidi, kteří smýšlejí jinak.“ 5 Jinde se zmínil o tom, že většina je umlčována, což bylo opět zdrojem příkladně tendenční kritiky 6, ačkoliv umlčování většiny je poněkud nedemokratické a skutečně se děje, příkladů mnoho. Za nekladný postoj k věcem pro revoluci správným si můžete vysloužit nejen posměch, ale už často i např. vyhazov z práce. D. Murray ve zmíněné vynikající a pro toto téma zcela zásadní a aktuální knize popisuje, jak např. Google, onen nepřiznaný mocný politický činitel, kádruje potenciální zaměstnance dotazníky před případným přijetím, podle indexu rovnosti . Popisuje v téže knize jak „optimalizuje“ vyhledávání, což by bylo na jiný článek - každopádně není pochyb, že člověku služby Googlu ne jen slouží, ale zároveň mu podsouvají obsah dle ideologie. Zpět k Dukovi - nechci hájit celek názorů a stanovisk arcibiskupových. Ale fackovacím panákem je tento kdysi pro pravdu vězněný stařec mnohdy neprávem a zrovna zmíněné věci jeví se jako zcela pravdivé a nevole v jejich přijímání v jistých kruzích je symptomatická. Většina totiž s některými dobovými tendencemi nesouhlasí, je nucena ke korektnosti ve špatném místě (zatímco jinde je korektnost zcela opomíjena), je nucena souhlasit s něčím, s čím nesouhlasí instinktivně a to je v pravdě normalizační a pro dobrý životní pocit je to smrtící. Většina se vzbouří, zvítězí v ní zdravý rozum, ale, bohužel, nejspíš nebude sám. Což naplat, většina je zároveň vždy lůza. O co důslednější a absurdnější bude tato revoluce, o to horší a absurdnější může být kontrarevoluce. Ne neprávem se děsíme, že otevírají se skříně s kostlivci, že staří strašáci lezou ven. Většina si, zcela správně, nedokáže postavit svou pravou identitu na sexuální orientaci (LGBT jedinců není dost a pro heterosexuální většinu to není tak velké téma, je jim to jaksi samozřejmé..), ani na boji proti předkům (poněkud nerovný to boj - snadno znectít toho, kdo tu není, resp. je jen tiše). A nedokáže si postavit jednotlivec identitu, je-li v pořádku, na sobě samém - to nejlépe popisuje G. K. Chesterton, kdes v úvodu knihy Orthodoxy: „Kde je největší koncetrace mužů, kteří věří každý v sebe sama? V blázincích.“ Na čem stavět? Nelze-li stavět identitu na ničem „starém dobrém“, širším, pozitivně tradičním a pevném (to jest revolucí systematicky bouráno), především podbízející se, odvážné, ale nestoudné, lživé a pitomé národovectví, které není o lásce k vlasti a k bližnímu, ale o modloslužbě národu a nenávisti k ostatním, získává obrovský prostor pro vzmach.

Pokud však k významnější kontrarevoluci nedojde, čeká zástupy nové šílenství a čeká lidi svobodomyslné v pravém slova smyslu disent, pravověrné křesťany nejspíše něco po vzoru sv. Benedikta (ale třeba též parelelní polis Václava Bendy), jak zajímavě navrhuje a popisuje Rod Dreher v knize The Benedict Option. Duchovní poklad bude uložen a ctěn, otevřen, ale stranou hlavního proudu. Slovy Stanislava Sousedíka: „Současné křesťanské filosofické a theologické myšlení nemůže dnes ve skutečnosti splnit svůj úkol bez kritické distance vůči mnohému, co náleží k hlavnímu proudu naší současné evropsko-americké civilizace. Výstižně to vyjádřil v rozhovoru s Vittoriem Messori kardinál Ratzinger, pozdější papež: „Křesťan si dnes více než kdy jindy musí ujasnit, že je příslušníkem menšiny a že má kontrastovat s tím, co „duch světa“, jak ho označuje Nový zákon, považuje za dobré, samozřejmé a logické. K v prvořadým úkolům křesťana náleží znovudosažení schopnosti k nonkonformismu, tj. schopnosti odporovat mnohým tendencím světa, které ho obklopují.“ 7

1 Douglas Murray, The Madness of Crowds: Gender, Race and Identity, Bloomsbury, 2019, p 255

2 G. K. Chesterton, St. Francis of Assisi, 1923

3 Douglas Murray, The Madness of Crowds: Gender, Race and Identity, Bloomsbury, 2019, p 248

4 Sir Roger Scruton in: https://www.youtube.com/watch?v=uu5T3sWAg0w&t=809s

5 http://www.dominikduka.cz/vyjadreni/podpora-prohlaseni-o-svetonazorovem-totalitarismu/

6 https://nazory.aktualne.cz/komentare/kardinal-duka-kazal-o-umlcovane-vetsine-stve-proti-mensinam/r~2896f18aa4ff11e7aacd0025900fea04/

7 Stanislav Sousedík, Duchovní situace současné evropsko-americké civilizace, in: O co šlo?, Vyšehrad, 2012

#eseje #texty

0 notes

zlutyzakaznik · 3 years

Text

“Grand Reopening”

(24. 5. 2021) Lidé a zahrádky po 150 dnech uzávěry.

Výběr titulní fotografie byl snadný, protože dlouhodobě fandím kulturnímu a kultivovanému pojetí výčepů a piva, které nemusí být tím lidovým zlatavým mokem, souborem “hrnců”, kterými si musí “správný pivař/ka” denně prolévat hrdlo v počtu pěti až deseti kousků. A právě proto pro hospodu netypická momentka z prvního dne Axiomu na Poštovské.

Smutně ironický titulek jsem si nevybral náhodou a nepřesný je vlastně i perex, protože restaurace, kavárny, hospody, bary a další byly zavřené už od poloviny října a ty dva týdny v první půli prosince měly minimální nebo dokonce žádný vliv na tržby podniků v nejsilnějším čase roku.

Z právě uplynulého týdne jsem měl a mám nejen já velmi rozpačité dojmy. Nikdo asi nečekal, že se okamžitě vrátí rozjásané davy, jež budou nadšením tančit s půllitry v ulicích, srkat bezpočtu espress a cappuccin na zahrádkách a číšníci nebudou stačit vynášet talíře s kouřícími pokrmy.

Určujícími pocity jsou nejistota, rozkoukávání se, marnost a nezřídka deprese. A není divu, protože unavení jsou provozovatelé i jejich zákazníci. A když do věci vstoupilo na půli května velmi nepříznivé počasí – snad nejhorší bylo pondělí, kdy v průběhu dne lilo nejméně čtyřikrát – byla skepse podniků opravdu na místě. A ani výhled rosničkářů na další dny neslibuje nějakou změnu k lepšímu.

Celý první týden otevřených zahrádek závisel úspěch podniků jednoznačně na přízni štamgastů a ti, co mají rádi pivo, se ukázali být nejvěrnější. A je úplně jedno, zda to byl výše uvedený Axiom, Ochutnávková pivnice, později v týdnu Hluchá zmije anebo na Prazdroj zaměřený Lokál U Caipla.

Zatímco v Lokálu je slušný chumel, Cosmopolis Grill strádá...

Jakkoli jsou mi obě Alohy pojetím, hlučností i nabídkou cizí, zahrádka u novější provozovny mě svou decentní a příjemnou barevností zaujala.

Shot Bar, Barrio Gotico Tapas & Bubliny a obě Alohy ve středu v podvečer.

Balonky v Axiomu mě dojaly a tak jsem o den později při vyčkávání na otevření Air Cafe zkusil 2.5 dcl stylového mixu belgického tripelu a NEIPA. Nebylo to zlé, takový hodně silný burčák (alkohol 10 %), ale podruhé bych si to asi nedal a osobně se těším až piva z produkce prostějovského pivovaru doplní lahůdky v podobě ruských baltic porterů/stoutů.

První den bylo opravdu deštivo a zahrádky využili jen největší nadšenci...

... a stav některých lavic usednutí ani neumožňoval.

V rámci možností jsem podpořil oblíbené podniky, což znamená doppia v Atlasu, Pelíšku, Roses nebo Kafe na písku, dva malé panáky a tři drinky v Air Cafe u oblíbeného barmana či malou vodku a dvě deci suché reservy ze Španělska v Šesté větvi.

Intenzivní popolední déšť jsem přečkal v Šesté větvi. Vyhlídka ze zahrádky je kouzelná, že?

Dále pár malých piv a tvarůžkových chlebů v Ochutnávkové pivnici nebo experimentální dvouapůldecka v Axiomu. A ve Hluché zmiji jsem tři dny před pondělkem maximálně zužitkoval nabídku Jeffersona od Cobolisu; oranžového, krémového a silně kousacího piva, které je pro mě prozatím tím nejlepším, co jsem v roce 2021 v oblasti sladu a chmele ochutnal.

Cobolis Jefferson ze Zmije před 10 dny. Pro mne prozatím nejlepší pivo roku.

Déjà vu. Stejně jako loni na jaře jsem si po ukončení nouzového stavu a před otevřením zahrádek oblíbil posezení přímo naproti Zmiji. Člověk si může číst, pozorovat lidi, přemýšlet a srkat nějakou dobrotu na slunci i ve stínu. A když potřebuje nahrát jiný text, stačí se zvednout a udělat dva kroky pro wi-fi z výčepu naproti.

Pivo a cestovní voda v Ochutnávkové pivnici první den otevření. Stejně jako ostatní hosté jsem se zde schoval před intenzivní odpolední přeháňkou.

Toalety fungují. Hurá. Když si člověk dá doma po obědě espresso, k tomu hodně vody a pak ještě to malé pivo, ocení možnost odskočit si aniž by musel udělat vycházku k některému z veřejných záchodků.

Co jsem si tak stačil všimnout, některé podniky, které zahrádku mít mohly, nechaly první týden zavřeno, resp. neotevřely hned první den a jiné testovaly, jak se celá věc ujme.

U některých se bohužel mnoho nezměnilo v oblasti komunikace. Chápu, že jsou provozy unavené, apatické a vyždímané na samé dno, ale toto do značné míry platí i pro zákazníky.

Kavárna na Minoritské své dveře první týden částečného uvolnění neotevřela.

Středa krátce před devátou večerní na Zelném trhu...

... a o chvíli později cestou do Tesca pro mléko a vodu.

Všední den ve 13.34 nebyla na zahrádce Grand Kitchen Vlněna ani noha.

Nemile mne překvapilo, kolik základních věcí i v pátek nefungovalo a jaká míra šlendriánu se v provozech vyskytuje i po tak dlouhé přestávce. Jednou to byly oficiálně neotevřené toalety, protože byly obsazeny věcmi podniku a v dalším případě jsem málem dostal vynadáno, že jsem si nevšiml, že se podnik vrátil k obvyklé otvíračce o dvě hodiny později aniž by na toto bylo jakkoli upozorněno.

Opatrnosti není nikdy dost 1

Pamatujete doby, kdy vyobrazené slovo sloužilo k něčemu jinému než strašení lidí a vyvolávání paniky?

Jistá alternativní cukrárna a kavárna už nemá balík s mletým Standardem za mlýnkem, ale obě páky vytažené a jedna z nich, prázdná a čistá, zastrčena do vidlice mlýnku. Další kavárna, jejíž reklama na mě vyskočila na FB den předtím a kde svého času dělali nejlepší Rusty Nails v Brně, měla dvouskupinu také bez pák a i když mi ochotný chlapec zezadu přinesl ukázat balík s Kolumbií Argote od Rella, odrovnalo mě, že on sám kávu nepije, protože mu dělá špatně. A na můj dotaz, zda aspoň trošku usrkne z hotové porce, aby věděl, co vlastně vydává, se netvářil právě přesvědčivě nebo souhlasně.

I Poutník na Starobrněnské se mohl v průběhu týdne spolehnout na své věrné.

Malt Worm byl mezi ochutnávkovými výčepy první týden asi nejúspěšnější.

Velkou věrnost prokázali i fanoušci dýmek a zvláště Skull Cafe na České a Friends Teahouse si nemohly v současné mizérii stěžovat.

Nejen Výčep Na stojáka, ale třeba i Cafe Trojka vymezily cestu na toalety bezpečnostní páskou. Jakkoli chápu obavy provozovatelů, aby se jim uvnitř neshlukovali zákazníci, přece jen mi to nepřijde jako úplně šťastné řešení.

Atrium není zahrádka a jsem zvědav, zda podnik ještě otevře. A jejich nacenění piva mě zaujalo už loni v prosinci.

Dva uvedené případy byly ovšem už jen humorné kuriozitky, protože saze mi bouchly ještě předtím u tradiční cukrárny nedaleko Moravského náměstí, kde ani napodruhé neměli nápojový lístek v písemné podobě a v pátek i pár dní předtím mi slečna tvrdila, že je brigádnice a/nebo je tam první den a že neví zda anebo proč menu (ne)mají. Docela jsem tomu věřil, protože na dveřích podniku ve stejnou chvíli poptávali nový personál.

Měl jsem toho dost a tak jsem seniorněji vyhlížejícího mladého muže, který právě zaškoloval slečnu s dorty, poprosil, aby vyřídil majitelům, kteří zjevně nečetli oficiální stanovisko ČOI, jež jsem dával na blog pár týdnů nazpět, že pokud tam příště nabídku kávy včetně cen v jakékoli písemné podobě nenajdu, může výše uvedený kontrolní orgán přijít. A ejhle: najednou menu měli a zezadu od stolků bylo jedno přineseno. Na jeho studium jsem ale v takto vypjaté situaci už neměl náladu.

Uvedené jednání považuji za pohrdání zákazníkem a aroganci, pro kterou nemám pochopení. Mám-li zapnutý kávovar a mlýnek a prodávám kávu s sebou, musím mít i nějakou nabídku včetně cen. Týdenní meníčko bez cen jsem v daný týden nalezl i na tabuli kavárny, ve které jsem měl v letech 2009 až 2010 stovky výborných espress a otrávilo mě to o to víc, že majitel je veterán brněnské kavárenské scény se zkušenostmi ze tří kaváren.

A abych tuhle pasáž zakončil optimističtěji, dodám jen, že další z oblíbených podniků neměl první, druhý ba ani třetí den dvě položky, které jsem si chtěl dát, ale hned na úvod se majitel omluvil, že se rozkoukávají a závoz nefunguje jak by si přáli. Ano, samozřejmě, chápu, děkuji.

Steakový a pivní bar na Slovákove měl zahalenu zahrádku tak elegantně až jsem si pomyslel, zda jim to nekoncipovala Korálkárna vedle. :-)

Úvodní den nemělo posvícení ani Kafe v rozkladu a pokud jsem viděl správně, mladý muž ve žlutém je součástí dvojice provozovatelů.

V neděli před otevřením zahrádek jsem si na Bayerove povšiml “Karlovy inklinace” k modrému plastiku. Stejně jako loni na jaře, lze asi i letos očekávat roztodivné “antivirové” konstrukce.

Jelikož autobus č. 46 v rámci dlouhodobé výluky zastavuje přímo před kavárnou ERA, mohu pohodlně sledovat vývoj tamní zahrádky. A stále nevím, zda by si pár pronajímatelů neměl otevřít spíš menší autosalon. První fotka ukazuje stav předzahrádky – hlavní venkovní posezení je na druhé straně budovy ve vnitrobloku – pár dní před pondělním otevřením...

... a v sobotu 15. května to vypadalo takto. Tři auta a jeden motocykl, dojem parkoviště a motoprodejny spíš než kavárny. A o pár dní později tam už zase byla předzahrádka. Nechtěl bych být tím, kdo to neustále sklízí a zase staví.

Lehké to nemají ani v Baru, který neexistuje, protože majitel budovy se ji rozhodl opravovat a “opláštění” stavby spolehlivě umenšuje zájem kolemjdoucích. A ani stavba tradiční zahrádky nebyla v pondělním dešti žádný med.

Leje, leje a zase leje. Pondělní momentka ze zahrádky restaurace na Kobližné.

Poblíž Měnínské brány v prvním týdnu otevření venkovních prostor.

V pondělí a úterý byl výskyt zásobovacích aut Makra v brněnských ulicích opravdu velmi nadstandardní.

Zdůrazňuji, že uvedené negativní jevy jsem zaznamenal v pátek, tedy pátý den otevření zahrádek, kdy už by věci mohly být trošku usazené v očekávání z hlediska tržeb nejsilnějšího dne v týdnu.

V některých podnicích jsem postřehl větší angažovanost co do vládních nařízení než je nutné. Prosím, přestaňte s tím. Chcete-li, uveďte na dveřích, oknech či stolech, že dodržujete všechna nařízení a že totéž očekáváte od zákazníků, ale to by mohlo stačit. Není nutné dělat nic navíc pro zločinnou vládu a zvrhlého a právem a občany pohrdajícího majitele 60+ nemovitostí.

Sám mám jeden a jediný dosud podstoupený test (antigenní, v rámci půlroční preventivní prohlídky u zubaře), který nosím v peněžence a kdyby jej někdo po mě chtěl – zatím se tak ale nikde nestalo – rád jej předložím, ale upozorňuji, že shodou náhod budu mít palec na řádku s datem z důvodu náhlé křeči.

Opatrnosti není nikdy dost 2

Ring? Steampunk? Squat anebo undergroundový hudební klub? Zahrádka Podniku asi nepředstavuje modelový příklad hezkého a útulného posezení, ale máloco mě v poslední době tak zaujalo svou interpretační otevřeností.

I Martinák v Alfě se dočkal prvních zájemců o sezení a jsem zvědav, jak se zdejší zahrádka bude vyvíjet.

Nebe a zemi spojují silné provazy deště a první nadšenci jsou na místě.

Cukrové nebe nepodcenilo propagaci a vybavilo svůj podnik s minimalistickou zahrádkou dvěma hlavními a dvěma doplňkovými cedulemi...

... hned vedle je to ovšem úplně jiná váha a Borsalino se stává brněnským cedulovým šampionem. Napočítal jsem šest kusů... včetně té, jež je ukryta ve stínu dveří.

Odpovědnost jde za hostem, nikoli provozovatelem a i když jsem od jistého baristy slyšel, že host v zařízení, kde pracuje jeho kamarádka, dostal flastr 15 000 Kč, v pár podnicích jsem se poptal a za týden tam prý kontrola zatím nebyla, což je správné a tak to má být. Ostatně policejní autohlídku jsem od pondělka do neděle viděl jen jednu a věřím, že si dotyčné složky zachovají stále stejně laxní a rozumný přístup k věci, zvláště když NSS opět shodil nařízení ohledně restaurací a dalších služeb. I toto rozhodnutí bylo vládou ignorováno a protiprávní uzavření interiérů nejen restaurací pokračuje.

Sedět nebo dokonce stát ve 12 až 15° C je spíše pro odhodlanější a lenost zákazníků značná, protože ti masově vyjdou ven až když je 18 a více stupňů, modré nebe a nefouká silnější vítr. Tak krásně svěží a šťavnaté jaro jsem ale v Brně možná ještě neviděl – chvílemi a zvláště po intenzivní přeháňce to tu s nadsázkou vypadá jako v Singapuru. A ačkoli je to pro lesy i zahrádkáře hotové požehnání, gastro zahrádky to pochopitelně vidí jinak.

Po dešti v jarních Lužánkách.

Cestou z Pelíšku do Hluché zmije.

Svěží prostor u Janáčkova divadla.

Cestička k domovu známě se vine. Místo v Reisově básni obsažené šalvěji nám na rozhraní Lesné a Divišovy čtvrti roste šeřík a při krocích s nákladem mléka a vody mě hřeje myšlenka na dva baristické páry, které žijí ob dvě ulice ode mě. Prostě takové místní kofeinové feng shui.

#glosy

0 notes