#poprally

[tealviscaria]

Ten překlad jedné z epizod Bloqués mě přivádí k jednomu problému. Dost dlouho jsem totiž přemýšlela nad tím, jak mám skloňovat jméno "Orel". Vzhledem k tomu, že se jedná o slovo, které už v češtině máme, tak by se samozřejmě nabízelo, že to prostě budu skloňovat úplně stejně jako toho ptáka. Ale zase si myslím, že bych měla brát v potaz to, že je to zdrobnělina od jména Aurélien. A to je i ta varianta, pro kterou jsem se nakonec rozhodla. Napsala jsem proto v 5. pádě "Oreli" a ne "Orle". Docela by mě ale zajímalo, jak by se s tím popral profesionální překladatel.

[japanster]

Jeff Koons and Yayoi Kusama Opening Receptions @ Whitney Museum, Olivier Theyskens' Whitney Art Party, PopRally Party @ MoMA, Louis Vuitton Fashion Night Out Party in NYC,

[miyokotranslations]

Qiang Jin Jiu - Kapitola 27

Podzimní chlad

Shen Zechuan se okamžitě usmál a řekl: „Stejně to není žádné velké tajemství... Sbohem.“

„Proč si mě nejdřív nevyslechneš?“ Byl Xiao Chiye v dobré náladě poté, co se mu vrátil ztracený prsten. „Protože je Ji Gang tvůj mistr, znamená to, že sme spoluučedníci. Já sem starší, než ty, takže bys mi měl řikal shixiong.“

„Rod Ji nemá s Libei nic společného.“ Shen Zechuan si najednou vzpomněl, jak se s Xiao Chiyem před pěti lety ve sněhu popral. Tehdy cítil jakýsi pocit známosti, který nemohl vyhnat z hlavy.

„Ne tak úplně.“ Řekl Xiao Chiye. „Takovýhle věci se nikdy nedaj říct s jistotou, zvlášť, když de o známosti.“

Shen Zechuan pokynul Ge Qingqingovi a Xiaowuovi a sám se posadil zpátky vedle Xiao Chiyeho. „Nechal sis prověřit Ge Qingqinga.“

„Nemoh sem na něj zapomenout,“ podíval se na něho Xiao Chiye. „Před pěti lety tak rychle utek a teď o pět let pozdějc je v tvojí blízkosti. Jak bych moh nemít podezření, když to tak bilo do očí? Využil sem příležitosti a nechal si ho prověřit a podařilo se mi o něm zjistit všechno.“

„Co s tím teď budeš dělat?“ Zeptal se Shen Zechuan s úsměvem.

„Nic.“ Zvedl Xiao Chiye prst a ukázal na Shen Zechuanovy oči. „Nemusíš se nutit k úsměvu. Už bysme se dali pokládat za zapřísáhlí přátele na život a na smrt. Neni potřeba se tvářit statečně. Tvoje mysl je rozrušená. Teď se bojíš, co.“

„To ani ne,“ odpověděl mu Shen Zechuan.

Xiao Chiye obrátil hůlky a poklepal jimi na stůl. „Když je Ji Gang tvůj shifu, tak dává smysl, proč ti císařská tělesná stráž vedená Ge Qingqingem ušetřila život.“

„Jsi příliš podezřívavý.“ Podíval se Shen Zechuan na hnědou olejovou skvrnu na desce stolu. „Jenom proto, že mě ten kop nezabil, to v tobě vzbudilo podezření a pořád se v tom vrtáš. Jsi opravdu zarputilý.“

„To sou všechny ctnosti, který mam.“ řekl Xiao Chiye. „A všechny je používám na tebe.“

„Vzhledem k tomu, že jsme ze stejné školy bojových umění,“ řekl Shen Zechuan: „tak bys neměl zatajovat jméno svého shifuho, že?“

Znuděný Xiao Chiye hodil hůlky zpět do bambusového držáku, než řekl: „Nejdřív tě chci slyšet, jak mě oslovuješ shixiong.“

Shen Zechuan nic neřekl.

Xiao Chiye pokračoval: „Ji Gang se dá považovat za skutečnýho chlapa. Poslal sem někoho do Duanzhou, aby se mi na něj poptal. Všichni si mysleli, že byl upálenej - byl to on, kdo zabil Xiaofuziho?“

„Ne,“ narovnal Shen Zechuan stojánek na hůlky. „Můj shifu má už svůj věk. Jak by mohl někoho zabít?“

V tu chvíli se zvedl mírný vítr. Ani jeden se nepohnul.

Xiao Chiye řekl: „Vypadáš, jako bys nikdy nic neudělal, přesto mám pocit, jako bys udělal všechno.“

„Ať už jsem něco udělal, nebo ne, nikdo z vás mě nenechá být.“ Opřel se Shen Zechuan o stoličku a mírně se usmál, než tiše řekl: „Proč bych tedy nemohl všechny ty špatné věci skutečně udělat, abys měl právo mě nenávidět?“

Další den.

Teprve až když Xiao Chiye vstoupil do paláce, se dozvěděl, že je císařská konkubína Wei mrtvá.

Li Jianheng již změnil svůj oděv. Poslední dny plakal, až byl celý pobledlý. Posadil se a řekl: „Řikali, že uklouzla a spadla do studny. Její tělo našli až včera večer.“

To byla opravdu příliš velká náhoda.

Vidíc, že není nikdo kolem, zeptal se Li Jianheng šeptem: „Ce'ane, neřikej, žes to byl ty...“

Xiao Chiye zavrtěl hlavou.

Li Jianheng vypadal, že se mu ulevilo. Ošil se, než pokračoval: „Teď, když bydlim v paláci, vidim eunuchy pokaždý, když v noci otevřu oči. Je to spíš děsivý. Kdysi nazývali Pan Ruguiho Lao Zuzong a teď je tenhle Lao Zuzong ve vězení! Ce'ane, myslíš, že mě budou nenávidět...“

Začal brblat a všechna slova byla jen o tom, jak se bojí. Nakonec přiměl Xiao Chiyeho, aby nechal císařskou armádu převzít klíčovou povinnost palácové hlídky.

Xiao Chiye samozřejmě neodmítl. Ještě chvíli zůstal a poslouchal, jak Li Jianheng říká: „Libei poslala zprávu, že jsou princ z Libei a tvůj nejstarší bratr na cestě sem. Ce'ane, za pár dní se s nima uvidíš.“

Li Jianheng přestával být tak poslušný, jako býval. Bylo naivní si myslet, že bude ještě bázlivější, než předtím, teď když se měl stát pánem všech zemí pod nebesy. Zdálo se, že se ta jeho nesnesitelná arogance během podzimního lovu vytratila. Už pochopil, kdo je u moci.

Xiao Chiye neměl v úmyslu přijmout odměny, které mu měly být uděleny. Jeho přáním bylo něco, co nemohlo být Li Jianhengovy jasnější. Ale do dnešního dne se Li Jianheng ani slovem nezmínil, že by ho chtěl nechat vrátit se do Libei.

Xiao Chiyeův výraz zůstal lhostejný, ale srdce se mu sevřelo.

O pět dní později vstoupil princ z Libei do Qudu.

Ten den nepřetržitě pršelo. Xiao Chiye vyjel na koni z města brzy ráno a zůstal u pavilonu, kde je tenkrát vyprovázel. Po čtyřech hodinách čekání konečně spatřil několik letících orlů, jak se zhmotňují na obloze.

Meng na jeho rameni okamžitě projevil nadšení a vrhl se do deště, aby dohonil své bratry a sestry.

Obrněná kavalerie cválající v dešti vypadala jako šmouha hustého inkoustu rozpínající se ve vodě, která se valí směrem k Xiao Chiyemu. Aniž by čekal, až se k němu přiblíží, vyskočil z pavilonu a vykročil jim vstříc: „Otče!“

Xiao Jiming seděl na koni, hlasitě se zasmál a řekl svému otci před sebou: „Podívej, vypadá vysoký a silný, ale jen co zahlédne otce, ukáže své pravé já.“

Xiao Fangxu si sundal bambusový klobouk a naklonil se, aby Xiao Chiyeho poplácal po hlavě. Chvíli si ho prohlížel, než řekl: „Vyrostl jsi.“

Xiao Chiye se zazubil a řekl: „To je pravda, dage teď bude o půl hlavy menší, než já!“

„To je mi samolibost.“ Řekl Xiao Jiming: „Od chvíle, co mě přerostl, to musí zmiňovat každý rok, co se vidíme.“

Xiao Fangxu nechal Zhao Huiho, aby odvedl jeho koně stranou a jak sesedl, zvedl ruce, aby svého nejmladšího syna objal. Silně ho poplácal po zádech a řekl: „Kluku pitomá!“

To poplácání přimělo Xiao Chiyeho k úsměvu. „Čekám už dlouho. Stalo se po cestě něco?“

Zhao Hui řekl: „Mladý pán doma se nachladil. Princ si tedy udělal zajížďku do Dengzhou, aby pozval ctihodného Yiguiho domů, aby se na něho podíval.“

Xiao Chiye se otázal: „A-Xun je nemocnej? Kdy se to stalo? Proč se o tom dage nezmínil v dopise?!“

Xiao Jiming řekl: „Není to nic vážného. Doma se o něho stará Yizhi. Netrap se tím.“

Xiao Chiye byl trochu zklamaný. Před pěti lety, kdy Libei opouštěl, byla jeho švagrová těhotná. Teď byly malému A-Xunovi čtyři roky a on ho ještě neviděl. Všechny drobnosti o něm se dozvídal jen z dopisů svého bratra a otce. Chtěl se vrátit domů.

Zklamání Xiao Chiyeho však bylo pomíjivé. Hned se zase usmál a řekl: „Už sem pro něj připravil narozeninovej dárek. Až se dage tentokrát vrátí domu, předej mu ho mym jménem.“

Xiao Fangxu si oprášil okraj svého bambusového klobouku a řekl: „Než jsme vyrazili, Xun-er ti speciálně namaloval obrázek. Řeknu Zhao Huimu, aby ti ho pak donesl. Tohle není vhodné místo k povídání. Nejprve zamířím do paláce. Až se večer vrátím, ještě nebude pozdě na to, abysme si promluvili jako otec a syn.“

Skupina mužů nasedla zase zpátky na koně a vstoupila do Qudu.

+++

Bylo to už mnoho let, co se princ z Libei naposledy ukázal na veřejnosti. Nyní, když byla jména čtyřech generálů známa široko daleko, si jen velmi málo lidí ještě vzpomnělo na něho - prince z Libei Xiao Fangxu.

Jak přišel podzim, velký rádce Qi se stravoval tak dobře, že přibral. V současné chvíli si na dešti omýval nohy, vrtěl se a třel si prsty o sebe, když říkal: „Když už mluvíme o čtyřech světových generálech, tak ve skutečnosti existovali už před dvaceti lety. Tehdy byli Xiao Fangxu z Libei, Qi Shiyu z Qidongu, Lu Pingyan z velitelství Bianjun a Feng Yisheng z průsmyku Suotian vrchními veliteli vojenských sil na všech stranách. Feng Yisheng později zemřel v bitvě a pokrevní linie rodu Feng vymřela. Jeho jméno si dnes už asi nikdo nepamatuje. Ale tehdy to byli udatní válečníci, kteří se svými koňmi vystoupali k hraničnímu průsmyku, kde zničili Bianshké jednotky.“

„Feng Yisheng?“ Odpověděl Ji Gang hlasitě, zatímco uvnitř vařil. „Jak to myslíš, že si ho nikdo nepamatuje? Chuan-er! Oba synové generála Fenga zemřeli na bitevním poli a tak později adoptoval dalšího syna, jež je nejstarším bratrem tvého shifuho.“

Shen Zechuan nabíral rýži do misek a zopakoval: „Shifuův nejstarší bratr?“

Ji Gang se plácl do hlavy a řekl: „Já ti to zapomněl říct!“

Velký rádce Qi křikl: „Už je jídlo? A copak není jeho nejstarší bratr Zuo Qianqiu?! Komu je potřeba to říkat? To by uhádl každý!“

Shen Zechuan naservíroval jídlo, položil před velkého rádce Qi hůlky a uctivě řekl: „Učiteli, prosím, vezměte si jídlo.“

Velký rádce Qi se napil vína a řekl: „Mít někoho, kdo na tebe čeká, je na světě pořád ten nejpříjemnější pocit.“

Ji Gang si otřel pot, posadil se naproti a řekl: „Předtím jsi říkal, že ti Xiao druhý řekl, že je ze stejné školy bojových umění jako my. Pak se obávám, že jeho shifu je Zuo Qianqiu!“

Shen Zechuan si vzal dvě sousta rýže.

Ji Gang si posteskl: „Neviděl jsem ho roky. Vyměnili jste si i tentokrát s Xiao druhým pár úderů? Jaké to bylo? Byly jeho švihy mečem silné?“

Velký rádce Qi však řekl: „Nech Lanzhouho nejdřív najíst. Řekneme si to, až dojíme. Tentokrát je to nebezpečné a není kam spěchat. Můžeme si pár dní odpočinout.“

„Mělo mě to napadnout,“ řekl Ji Gang. „Xiao druhý měl kostěný prsten a ten, kdo na tomhle světě ví nejlíp, jak zacházet se silným lukem, je Zuo Qianqiu.“

„Možná se teď budeš moct se svým starším bratrem setkat, když Xiao Fangxu vstoupil do Qudu.“ Nabral si velký rádce Qi jídlo. „Zuo Qianqiu bojoval ve strážní věži Tianfei na život a na smrt a ačkoliv odrazil kavalerii Biansha, jeho žena zemřela. Právě díky této bitvě si vysloužil jméno Hrom potápějící nefritovou scénu. Ale také se z tohoto svého neúspěchu nikdy nevzpamatoval. Říká se, že opustil domov, aby se stal mnichem, ale je také docela dobře možné, že žil inkognito a učil syna Xiao Fangxu, poté, co u něj získal útočiště.“

Ji Gang se zármutkem řekl: „Úspěch generála je postaven na obětech desítek tisíc lidí. No a co, že je známý pro své působivé vojenské činy? Nakonec se stejně promění v hrst spraše. Ti, kteří zemřou na bojišti, jsou loajální až do konce a na ty, kteří přežijí, žádné skvělé časy nečekají. Zuo Qianqiu žije inkognito, Xiao Fangxu je nemocný a Lu Pingyan je starý. A za dvacet let - kde budou současní čtyři generálové? Je to jako úder vln do písku. Nakonec jedna generace vystřídá druhou.“

Velký rádce Qi už byl trochu opilý, když sledoval, jak Shen Zechuan jí. Po dlouhé době řekl: „Je to příliš velká ztráta trpět celý život pro nic. Všichni nakonec zemřeme. Tak proč nesáhnout k obloze a nesplnit si všechny touhy, než se tak stane?! Lanzhou, tady! Dej si ještě jednu misku!“

Když se do sytosti najedli i napili, obloha už byla temná.

Velký rádce Qi ležel natažený na rohoži, zatímco Shen Zechuan seděl pod okapem, kde svému učiteli otíral nohy. Ji Gang vyndal dva svrchní oděvy a přes oba je přehodil. Pak si dřepnul do rohu, kde si zapálil dýmku.

Velký rádce Qi si položil hlavu na papáju a řekl: „Lanzhou, řekni mi ještě jednou o té situaci na lovišti.“

Shen Zechuan mu to znovu podrobně vylíčil.

Velký rádce Qi poslouchal se zavřenýma očima. Když Shen Zechuan domluvil, zůstal zticha.

Vinná réva na nádvoří nasákla deštěm, přičemž každá kapka ťukala na listy. Déšť na ně bubnoval nespecifickou dobu, než velký rádce Qi znovu promluvil: „Xiao Druhý se možná zdá být po této bitvě na výslunní, ale je uvězněn v úplně stejné situaci jako jeho otec a starší bratr. Nový císař ho již pět let nazývá svým bratrem, ale Xiao druhý se po celou tu dobu tak pečlivě a hluboce schovával, že není možné, aby z něho neměl strach. Dnes to možná nový císař může nechat být ve prospěch toho, že mu zachránil život, ale jak dlouho může toto přátelství vydržet? Myslel jsem, že vzhledem k jeho výdrži, to mohl snést ještě o trochu déle. Existuje přeci nespočet způsobů, jak mohl nechat Qi Zhuyin, aby se dostala do centra pozornosti, ale on se tam prostě musel dostat sám.“

Ji Gang pod slabým světlem sklepal popel a řekl: „Vlče chce jít také domů. Jediné, o čem sní, jsou pastviny Libei. Kolik je mu roků? Mít takového ducha je přesně to, o čem je mládí.“

„Takový malý nedostatek výdrže kazí velké plány.“ Řekl velký rádce Qi. „Kdyby to tentokrát vydržel, copak by se nevrátil domů jako bezvadný mladý pán?“

Právě v tu stejnou chvíli stál Xiao Chiye před branami paláce a díval se na temný palác. Převislé okapy rumělkových zdí se zdály být zkouškou, kterou mu nebesa připravila. Pod jeho frivolním vzhledem mlčky vyla zuřivá bestie.

Shen Zechuan se zpříma posadil. Právě v tom okamžiku až zvláštně pochopil význam Xiao Chiyeho jednání.

Chtěl jít domů.

Chtěl jít domů otevřeně a s nadhledem jako ten, kým opravdu byl.

[scottnandrew]

Collab Arts @ Pitt

Our first info event is this week Thursday 8.00 pm at the Frick Fine Arts Building Basement (B42) with multimedia artist Scott Andrew as our guest speaker. Professor Scott Andrew is a co-founder of The Institute for New Feeling and has exhibited at MoMA’s PopRally (NYC), Ballroom Marfa (Marfa, TX), the Hammer Museum (LA), and the J. Paul Getty Museum (LA), among many others.

We'd like to invite students and professionals from any creative, design, humanities, business or stem backgrounds who are interested in incorporating their disciplines with art or experiential storytelling. I request to share this invitation with your members of the mailing list or friends who might be interested in joining us this Thursday! Register Now: What is Collab Arts?

Join our student or advisor e-board team: https://tr.ee/Wztm8xGnsc

Join our mailing list: https://tr.ee/sMUl1io1N

Follow us on Instagram: collabarts.pgh

Join our discord: https://discord.gg/3RhuuPNQ

[joseaesquea]

It's going down. This friday hope you can make it. #PopRally heads to the Bronx on September 7 for an immersive presentation at the Andrew Freedman Home (@afhbronx). Experience “Beauteous”—an imagined urban future incorporating narratives of LGBTQ subculture, rap, hip-hop, and DJing to reflect the cultural evolution of the Bronx through theatrical vignettes, musical performances, and art installations set amidst the faded glamor of a Gilded Age mansion located on the Grand Concourse in the Bronx. The evening will commence with food and music in the garden and culminate in a roof-top party. Get your ticket: mo.ma/poprally (link in bio) ... Illustration by Grace Robinson (@grack7) Reposted from @themuseumofmodernart (at Andrew Freedman Home) https://www.instagram.com/p/B2AxYHsp9-j/?igshid=1i541qnziaxp3

[moma]

Looking back

“If I could tell a 15‑year‑old self something, it'd be to try not to care about your appearance. Besides that, I think to always hold on to that sense of childhood wonder, that excitement. I always try to make sure I remember to put that back into my work, to remember that from doing it because I love it, and it’s not just a job, and doing it for play. As an artist, I think it’s incredibly important to hold on to the fearlessness that you have as a child. It helps you take risks in your art.”

In honor of International Women's Day this week, we are posting quotes from our latest Creative New York interview with Petra Collins, highlighting important issues relating to body image, openness and collaboration, and health care access as an artist. Read the entire interview at nyc.moma.org.

Join us on 3/18 for PopRally’s Petra Collins: In Search of Us, an evening of performance, music, and digital art conceived and developed by Collins and artist Madelyne Beckles. Tickets and more info at mo.ma/poprallyxpetra

[Portrait of Petra Collins by Nguan]

[sinycliving]

Rooftop Films Ron Howard’s ‘80s classic Splash in Snug Harbor MoMA’s PopRally × New York Series July 27th

Rooftop Films Ron Howard’s ‘80s classic Splash in Snug Harbor MoMA’s PopRally × New York Series July 27th

Rooftop Films Co-Presents Special PopRally Event in Staten Island With The Museum of Modern Art

Art by Grace Robinson, courtesy of The Museum of Modern Art

Rooftop Films Ron Howard’s ‘80s classic Splash in Snug Harbor MoMA’s PopRally × New York Series July 27th. Calling all mermaids, mermen, and salty sea captains! Rooftop Films is proud to co-present a special screening of Ron Howard’s ‘80s…

[youbettertakeahike-blog]

Leden 2020

Měsíc utíká a já pomalu ani nevím, kde mi hlava stojí. Každý den je to nějaké vystoupení, charitativní akce, dlouhé hodiny tréninku, výuka ve škole nebo cestování kvůli obchodním večírkům a večeřím.

Leden je pro mě vždy nejvíce zátěžový, co se týče vystupování, protože začíná nový rok. Neměla jsem příležitost se sama přihlásit na žádnou soutěž, tak to napravím hned v únoru, to už by rodiče měli mít také více práce a já se zaměřím na cvičení a školu. Musím toho spoustu dohnat, zvláště když jsem teď v Číně. Lepší načasování jsme si vybrat nemohli... Ale co se dá dělat, když bylo setkání naplánované pár měsíců dopředu. Snad se vrátím v celku.

Dabin si dělá starosti, což je docela roztomilé. Není to typický vrstevník, které vídám na akcích. Docela jsem se divila, když mi poslal fotku a měl na ní roztrhané tričko. Nejdříve jsem si myslela, že se popral, ale údajně se to nosí... Nerozumím módě ostatních asi.

Mimochodem, je to kluk, se kterým jsem se začala bavit skrze hudbu. Dobře se mi s ním povídá, i když na to nemám tolik času. Hraje na kytaru, ale má se ještě hodně, co učit. Tak snad nepoleví a bude vážně trénovat! Nikomu nikdy nic nespadne do klína. Já si svou pozici také vydřela.

[bijulesnyc]

Sharp pearled world by #poprally @themuseumofmodernart #bijules #fromtheedge #finalhours #popup 639 Washington #westvillage with @creativeedgeparties @dstm_ @goodpeoples @bijules #jewelry #lingerie (at MoMA The Museum of Modern Art)

[nicowheadon]

#PopRally Presents Studio Visit: Practice as Ritual 🙌🏾 Last night was something beautiful, y’all! ✨🖤✨ @torkwasedyson @zacharyfabri @mario_gooden_thisishowwework @miguelluciano_ny @lpbrooks @_suzyd_ @avantgroidd @malikdlewis (at MoMA The Museum of Modern Art)

[christenclifford]

This #poprally @themuseumofmodernart organized by #rachelkaadzighansah was amazing. Rachel Kaadzi Ghansah, writer, essayist, Pulitzer Prize winner, organized an evening of readings and short films titled #awoman’swork about Black Womanhood Motherhood Nurture ing art, people, communities. She ended the evening with a stirring piece about Jean Michel Basquiat’s mother, her mother, gospel music and women’s voices with videos by Whitney and Aretha. It blew my mind, like the best of Maggie Nelson, but with video and music! Other artists featured included Jake-Ann Jones, whom I remembered from theatre work @newgeorges , Darryl Pinckney, Greg Tate, Steffani Jemison and Sharifa Rhodes-Pitts are FORT, videos by Julie Dash, Kandis Williams, and dream hampton. I caught a picture of @thelmagolden hugging Rachel, and of @mckenziewark3000 talking with Rachel’s mother. “You did a good job,” she said to Ken. “No, YOU did a good a job!” Ken replied and they laughed. Truly a spectacular night, and I just regret I was too tired to stay out and dance. #rachelkaadzighansah #art #feministart #motherhood #nurturework #writing #care #blackwomen #womanism

[coolandthoughtful]

K, looking pouty on the outside, actually delighted on the inside.🍦 #nofilter #poprally @themuseumofmodernart (at MoMA The Museum of Modern Art)

[solahtea-blog]

Pop Rally at Moma PS1 

Lumen by Jenny Sabin Studio

This work won The Museum of Modern Art and MoMA PS1’s annual Young Architects Program for this year. The materials of this canopy response to the surrounding environments such as the density of bodies, heat, and sunlight by displaying different colors. 

[scottnandrew]

Pittsburgh Creative Corps

I’m excited to join the Pittsburgh Creative Corps

https://opapgh.org/pittsburgh-creative-corps/artist-directory/scott-andrew/

Scott Andrew (b. 1982, Waynesburg, PA) is a multimedia queer-oriented video, installation, and performance artist, media designer, VFX editor, educator, and curator. His original artistic works have been exhibited at MoMA’s PopRally Performance Series (NYC), Ballroom Marfa (Marfa, TX), the Hammer Museum (LA), the J. Paul Getty Museum (LA), MIX NYC, Envoy Enterprises, Geffen Contemporary, Anthology Film Archives, The Kinsey Institute, The Center for Sex and Culture, and The Andy Warhol Museum among others. His Media Design projects include Looking at You (Carnegie Mellon University Alumni Concert Hall), Suite Life (The Kelly Strayhorn Theater), House Party (The Kelly Strayhorn Theater), I Am A Haunted House (a collaboration with Jesse Factor at The Kelly Strayhorn Theater), The Diva Saga (a collaboration with Veronica Bleaus at the Gibson Center for the Arts at Washington College), Group (The Wild Project in NYC), and The City Wears a Slouch Hat (Gladys G. Davis Theatre at West Virginia University). Recent VFX / Video editing projects include the documentary Workhorse Queen (by Angela Washko), and the interactive music video Gesture of Devotion (by Congregation of Drones). Scott is a Visiting Lecturer in the Studio Arts program at the University of Pittsburgh, an Adjunct Assistant Professor in the School of Art at Carnegie Mellon University, and co-curates TQ Live! at the Carnegie Museum of Art and Fail-Safe, an NEA funded project at the Kelly Strayhorn Theater.

Photo by Rowan Keslar

[rbgeshu]

vždycky jsem si věřil, to je, bylo a bude v pohode. ale trochu mě dostalo pod tlak, když jsem začal vnímat že mi vlastně věří i okolí. naštěstí jsem se s tím ale dobře popral

[moma]

On the female body

“One of the first shows I had was a mix of old and new work. As a young woman growing up in the 2000s, I’ve always felt like teenagers were very sexualized, and that there was this constant presence of the male gaze, even in my own work. So it was interesting looking at that work and then at my newer work, and noticing how things might have changed, or at least my perception of things as seen through my photography. It’s very interesting for me looking back on my life, and how I lived it, and what images I was creating and were meaningful to me.”

In honor of International Women's Day this past week, we are posting quotes from our latest Creative New York interview with Petra Collins, highlighting important issues relating to body image, openness, collaboration, and healthcare access as an artist. Read the entire interview at nyc.moma.org.

And join us on 3/18 for PopRally’s Petra Collins: In Search of Us, an evening of performance, music, and digital art conceived and developed by Collins and artist Madelyne Beckles. Tickets and more info at mo.ma/poprallyxpetra

[Photographs by Petra Collins. Courtesy of the artist]