#reinkarnace

[ao3feed-destiel-02]

Temnota přichází a já znovu umírám!

read it on AO3 at https://ift.tt/HLUGcVa by jajafilm Dean a Castiel musejí čelit apokalypse a zachránit svět. Noc před těžkým úkolem, je většinou zvláštní. Lidé mají tendence si poslední chvíle užít, než pohlédnou beznaději do tváře. Jako by se chtěli rozloučit. Mají tyto tendence i padlí andělé? A hledí skutečně Castiel té nejhorší můře do očí, a nebo se bojí jiného osudu? Drobná povídka s letmou myšlenkou, která se zrodila v mé "choré mysli." Není tak docela podle příběhu, přesto jsem si to nakonec neodpustila. Určitě planeta již několikrát předtím musela být na pokraji apokalypsy. Středověk byl těžký, a pokud existují démoni, tak asi hony na čarodějnice asi museli být oprávněné. Co když se to celé již jednou stalo. Co když už jednou nebo i víckrát svět potřeboval někoho, jako je Dean? A co když si to Castiel vše pamatuje? Vzala jsem tuto myšlenku a pouze jsem ji uplatnila na jeden z Deanových a Castielovích rozhovorů. Words: 1111, Chapters: 1/1, Language: Čeština Fandoms: Supernatural (TV 2005) Rating: Teen And Up Audiences Warnings: No Archive Warnings Apply Categories: M/M Characters: Dean Winchester, Castiel (Supernatural) Relationships: Castiel/Dean Winchester Additional Tags: Fate, Remember, Soul Bond, Dean's Soul, Episode: s05e03 Free to Be You and Me (Supernatural), hidden pastangel who fell in love, osud, pamatovat si, duševní pouto, Deanova duše, anděl který se zamiloval, zamilovaný anděl, Anděl, skrytá minulost, tajná minulost, tajemství, secret, reinkarnace, Reincarnation read it on AO3 at https://ift.tt/HLUGcVa

[ao3feeddestiel]

Temnota přichází a já znovu umírám!

read it on AO3 at https://ift.tt/1vSlLZ7 by jajafilm Dean a Castiel musejí čelit apokalypse a zachránit svět. Noc před těžkým úkolem, je většinou zvláštní. Lidé mají tendence si poslední chvíle užít, než pohlédnou beznaději do tváře. Jako by se chtěli rozloučit. Mají tyto tendence i padlí andělé? A hledí skutečně Castiel té nejhorší můře do očí, a nebo se bojí jiného osudu? Drobná povídka s letmou myšlenkou, která se zrodila v mé "choré mysli." Není tak docela podle příběhu, přesto jsem si to nakonec neodpustila. Určitě planeta již několikrát předtím musela být na pokraji apokalypsy. Středověk byl těžký, a pokud existují démoni, tak asi hony na čarodějnice asi museli být oprávněné. Co když se to celé již jednou stalo. Co když už jednou nebo i víckrát svět potřeboval někoho, jako je Dean? A co když si to Castiel vše pamatuje? Vzala jsem tuto myšlenku a pouze jsem ji uplatnila na jeden z Deanových a Castielovích rozhovorů. Words: 1111, Chapters: 1/1, Language: Čeština Fandoms: Supernatural (TV 2005) Rating: Teen And Up Audiences Warnings: No Archive Warnings Apply Categories: M/M Characters: Dean Winchester, Castiel (Supernatural) Relationships: Castiel/Dean Winchester Additional Tags: Fate, Remember, Soul Bond, Dean's Soul, Episode: s05e03 Free to Be You and Me (Supernatural), hidden pastangel who fell in love, osud, pamatovat si, duševní pouto, Deanova duše, anděl který se zamiloval, zamilovaný anděl, Anděl, skrytá minulost, tajná minulost, tajemství, secret, reinkarnace, Reincarnation read it on AO3 at https://ift.tt/1vSlLZ7

[pepomatblog]

Vše je jinak

V roce 325 na koncilu v Nicei vytvořil Konstantin Veliký katolickou církev po genocidě 45 000 křesťanů, kde je mučil, aby se zřekli reinkarnace. Zároveň se sbírají náboženské knihy všech vesnic říše a vytvářejí tak BIBLI. V roce 327 Konstantin, známý jako římský císař, nařídil Jeromovi, aby přeložil verzi Vulgát do latiny, změnil hebrejská vlastní jména a falšoval Pís V roce 431 byl vynalezen…

[burgerboyz]

17. 4. 23 – U ťamana

M.: ”Morečku, polejte mi pero.”

K.: ”Reinkarnace Frediho MerKurMiHo!”

Klasický bloumačky a doufání, že neskončíme na úplných kurevstvech zase. Nakonec jakože ne, ale tak trochu i jo s těma rozhoďnožkama aka prosiiim paní, nebo madam. Nic tu kurva neladí, ale jakože ani trochu. Hajzl za zrcadlem Harryho Potěra, chčijete na něj? Ano. Toyácký tagy a podpis hadimršky na schodech, mramor a ošukaný cihly? Mi jebne, o tomhle se moje wajfí nesmí dovědět! Navíc nám ty štětky říkaj zlatíčko a miláčku.

Ach jáj, v rádiu tu práve hrá noname po česky. Tady je to prostě ultimátní fůze. Kde jinde byste očekávali fetu a chaluhu v burgeru? Navíc, jak poznáte hezkej klučičí prdel? Musíme najít nějakýho referenčního Tomáše.

Servírky jsou fest v jarní náladě. Mukie by sem měl ty svý šulánky donýst teď. Mohl by s něma utírat vlhký fleky na židlých.

Klasická kurvička a desert? Dáme si, dík.

Platíte kartou? Super, můžete souložit.

[ruzejsourude]

Egon Bondy reinkarnace

[nula7]

Mezi pátky bez legrace CLXXXIV.

Každý by měl v něco věřit, tak proč ne v reinkarnaci?

Návraty

Má hlava byla králem I indiánem zas Když přijde opět zpátky Je jedna z vás

Tisíce podob už měla Létala volně v oblacích Po mořích také plula Vždy se zpět navrací

Byl jsem tu už mockrát Žil už nekonečně let Až přijde můj čas Odejdu a vrátím se zpět

[ledabyl]

HORKÝ ÚCHOP: Toss a coin je ultimátní reinkarnace písně proti trudomyslnosti.

[energiezivota]

Osud člověka, karma a další inkarnace. Čím se bude řídit?

Osud člověka, karma a další inkarnace. Čím se bude řídit?

Jako vždy se jedná o jakýsi model z určitého úhlu pohledu a z určité úrovně poznání. V daném případě se jedná o druhou úroveň poznání. Každý takový model je vždy zjednodušující a tím i do určité míry zkreslující. Je potřeba ho tak i chápat a v jednotlivých bodech nezapomínat, že se jedná o popis modelu reality a ne přímo o popis reality. Přesto jsem přesvědčen, že tento model by mohl pomoci…

[insaneneko]

22/6/18

několik hodin jsme seděli v altánu uprostřed liduprázdné stromovky. pršelo. a kolem byla jen spousta strak. a kavky. prý budu kavka, pokud vážně něco jako reinkarnace existuje. a snad si ho pak najdu, bude mne nosit na rameni. to by mi nebylo proti srsti. ani jako mi proti ní nejsou ostatní věci které jsem se dozvěděla. kromě kavek a strak byl v té stromovce hrozný mír. hrozný mír který objímá a drtí, ukolébává a oči otvírá. nejlepší na tom je, že jsme takový dva malí zmrdi. to máš pravdu příteli. "Hm.. Můžu ti říkat Lolo?" a já se nevzpouzela a slyšela na to, proto, že Lola běží o život a náhody nejsou a na tom trvám.

[nasecokolada]

Jaký asi bude svět za padesátpèt let? My ho už budeme vnímat jinak, kdoví jestli, ale našima dnešníma, případně lehce včerejšíma očima, jaký asi bude? Ach, Drahá, nanoboti nám budou cestovat po nervových drahách. Budou nás zdokonalovat. Nebude pro nás problém si cokoliv hned v reálném čase vybavit. Vše budeme navnímávat vskutku naplno. Budeme mít oproti dnešnímu, poněkud vyprázdněnému stavu vskutku bohatý vnitřní život. Dokážeme koňumikovat sami se sebou na mnoha rovinách, s podvědomím, nevědomím, nadvědomím. Dokážeme na našich životech spolupracovat. A do budoucna od tohohle budoucna? Konečně se uzná jako vědní disciplína parapsychologie. Dojde k renesanci a rehabilitaci astropsychologie. Zaostříme více na lunární fáze a vůbec vesmírné jevy a jejich vlivy na nás. Popřeme čas. Před usnutím se pomocí sítí spojíme s někým konkrétním někým, s kým hodláme při spánku pěstovat tandemové snění. Vydáme se směrem telepatie a rozvoje těchto našich skrytých schopností. Uznáme existenci kolektivního vědomí. Ustoupíme od touhy všechno posuzovat na základě důkazů a vědy. Do školních osnov se přesto dostane předmět 'kritické myšlení'. Ta dementnější část lidstva bude schopna zpochybňovat úplně vše, až nakonec uvěří, že je Země placatá a nesou ji na jejích cípech želvičky a slůňátka. Nakonec si utvoří celosvětovou konspirační sektu, obalí se do alobalu a hromadně se všichni zabijí do hlavy.

Budeme si hledat partnery a partnerky na základě minulých a budoucích životů, karmických vztahů, nejen proto, že zrovna v nějakou dobu nebyl na skladu nikdo vhodnější, a tak s dotyčným strávíme celý zbytek života. Bude to překotné. Nové pro každého. Budeme mít v mysli malé 'mindery', paralelní Vesmíry, matrix, co nás připojí do kteréhokoliv období našich životů, čas bude konečně trojjediný, plochý, takže klidně do dětství nebo do stáří, tenhle 'minder' nám nastaví hlavu na patřičné vibrace. A později si do něj budeme moci skrze Netflix nahrávat i filmy a budeme je prožívat v hlavních rolích, anebo datadisky cizích životů, a tak se budeme moci dívat na svět očima malíře pokojů, anebo třeba reinkarnace Buddhy. Anebo se třeba na svět konečně podívám Tvým hledím, abych zjistil to všechno, co mi v roce 2021 unikalo.

Na výši bude genetické inženýrství, budeme se křížit s medúzami, abychom fosforeskovali. Ušetříme tak za elektřinu. Gréta bude mluvčí celé generace. Udržitelnost bude vedle pojmu 'propojenost' nejdůležitějším mottem všehobytí. Pár válek, pár míru. Pár chybných výstřižků genetickými nůžkami. Průšalab bude jednou z největších celosvětových firem. Na 3D tiskárně si vytiskneme kteroukoliv vadnou část těla a jen do ní vložíme kmenové buňky, aby ožila. Čeká nás svět plný poznání. A litování, že jsme se nenarodili později, abychom tohle všechno dokonale využili. Bude to strašně strašný. Ale krásný. Bude to malým dílečkem pořád naše.

Tak jako bude navěčnostkrátnapořád naše tahle čokoláda.

Úkol dnešního dneška: Zamysli se nad tím, jaká bude budoucnost (nejen Tvoje, ale globální) v krátko-, středně- a dlouhodobém horizontu. Někam si těch pár vztyčných bodů zapiš a objev to za pár let.

P.S. Asi bych se měl dát na psaní sci-fi. Měj vesmírné ponedělí!

[vipnoviny]

Rostliny žijí a mají duši!

Až donedávna si vědecká obec myslela, že rostliny jsou organismem bez inteligence a bez duše. Moderní věda však na základě svých pokusů a měření zjišťuje, že rostliny mají nejen duši a inteligenci, ale také zažívají emoce podobné těm lidským a snaží se s námi komunikovat. Budhismus věří v šest cest reinkarnace – lidskou, zvířecí, rostlinou, nerostnou (například kameny) a reinkarnaci ve vyšší a nižší dimenzi. Je-li budhistická teorie správná, pak i rostliny mají duši.

Kniha Největší záhady světa - Zázračné události

V knize Největší záhady světa – Zázračné události od autora Franka P. Jonese se můžeme dočíst o vědeckých objevech a měřeních, které dokazují, že rostliny jsou živé a mají duši: „Například dr. Tetmajer-Przerwa zjistil za pomoci citlivých virgulí v rukách senzibilů, že i pokojové rostliny mají okolo sebe zvláštní energetický obal – auru, podobně jako člověk a ostatní živočichové.

Rostlinná aura byla porušena, pokud se rostlina necítila zcela v pořádku, trpěla suchem či nadměrným zaléváním anebo se cítila ohrožena. Ohrožena? Asistentka dr. Tetmajera-Przerwy dostala při jednom pokusu za úkol „ohrožovat“ velice odolnou rostlinu, kterou většina lidí zná pod názvem blázen. Asistentka přidělila bláznovi jméno Elza. Každého rána po příchodu do práce celých sedm dnů ubližovala Elze ostrými nůžkami, odstřihovala jí listy a zraňovala ji na hlavním stonku.

Tetmajer-Przerwa zjistil, že Elza poděšeně reaguje, kdykoli se k ní asistentka přiblíží. Elzina aura se vychylovala proti asistence, jako by vytvářela ochranný štít. Elza dokázala přesně rozlišovat nebezpečí od konkrétních osob. Když se k ní přiblížila druhá asistentka, oblečená stejně jako její kolegyně, Elza zůstala v klidu, ale znejistěla, když i druhá asistentka vzala do rukou nůžky. Dr. Tetmajer-Przerwa se svými experimenty pokračoval i v průběhu šedesátých a sedmdesátých let. Ujistil se o tom, že rostliny vnímají podněty zvenčí a reagují na ně mnohdy stejně citlivě jako živočichové a člověk. Prokázal, že stromy v lese doslova „umírají hrůzou“, kdykoli se k nim s pilami přiblíží lesní dělníci. „Pláčou bolestí“, jsou-li podtínány. „Dokonávají“ ještě mnoho dnů po svém pádu v bolestivé agónii. Pokojové rostliny naopak „milují“ ty, kdož je ošetřují a zalévají, jsou lhostejné k lidem, kteří okolo nich pouze procházejí, „nemají rády alkoholiky a kuřaty“, „bojí“ se dětí a zvířat, protože jsou nevypočitatelní.“ Další pokus, který je v knize popsán se týká dr. Powerse, který se snažil pochopit řeč rostlin. Powers pěstoval ve skleníků rostlinu Hedera Helix, které se v Evropě lidově říká břečťan. Poté co dr. Powers rozluštil řeč své rostliny, tak zůstal šokován. Rostlina mu sdělila: „Pusť mě ven!“ Z toho Powers usoudil, že se rostlině ve skleníku nelíbí a chtěla by být venku ve spojení s přírodou.

Břečťan je rád když se může venku na čerstvém vzduchu rozlézat a čerpat energii ze slunečního svitu.

Kniha Falun Dafa

Poněkud duchovní pohled na věc má zakladatel budhistické kultivační praxe Falun Gong pan Li Hongzhi. Ve své knize Falun Dafa říká: „Všechno má inteligenci. Moderní věda už uznává, že rostliny mají nejen vlastní život, ale i inteligenci, myšlenky, pocity, a dokonce i nadsmyslové schopnosti. Když vaše třetí oko dosáhne úrovně zraku Zákona, objevíte, že svět vypadá úplně jinak. Když vyjdete ven, skály, stěny, a dokonce i stromy k vám budou promlouvat. Všechny věci mají život. Jakmile je věc vytvořena, vstoupí do ní život. To jen lidé žijící na Zemi rozdělují látky na organické a anorganické.“

Kniha Zhuan Falun

Pan Hongzhi dále v jiné knize s názvem Zhuan Falun o rostlinách říká: „V buddhismu se mluví o koloběhu převtělování a o tom, že byste po převtělení mohli být rostlinou. Takto se o tom mluví přinejmenším v buddhismu. My o tom takhle nemluvíme, ale řeknu vám, že i stromy jsou živé. Nejenže mají život, ale mají i myšlenkovou činnost velmi vysoké úrovně. Uvedu k tomu příklad. V Americe žije člověk, který se zaměřuje na studium elektroniky a učí, jak používat detektory lži. Jednoho dne dostal náhlou inspiraci a připojil dvě elektrody detektoru lži k rostlině dračinci a zalil jí kořeny. Pak zjistil, že jehla detektoru lži rychle načrtla křivku stejnou jako ta, která se zakreslí, když lidský mozek vytvoří krátký okamžik vzrušení nebo štěstí. Ohromilo ho to – jak by mohly mít rostliny pocity?! Téměř chtěl křičet do ulic: ´Rostliny mají pocity!´ Povzbuzen touto příhodou zkoumal v této oblasti dále a udělal mnoho pokusů. Jednou dal dvě rostliny vedle sebe a požádal svého studenta, aby jednu z nich před tou druhou rozdupal. Potom vzal tu druhou rostlinu do pokoje, připojil ji k detektoru lži a požádal pět svých studentů, aby jeden po druhém vešli do pokoje. Když do pokoje vstoupili první čtyři studenti, rostlina nereagovala. Ale když do pokoje vstoupil pátý – ten, který zničil tu druhou rostlinu – ještě než přistoupil blíže, jehla rychle nakreslila křivky, které se objeví pouze tehdy, když má člověk strach. To ho skutečně ohromilo. Říká nám to něco velmi důležitého: vždy jsme se domnívali, že lidé jsou vyšší bytosti, že mají smyslové orgány, které mohou rozeznávat různé věci, a že mají mozek, který umí věci rozebírat. Tak jak je možné, že rostliny mohou rozeznávat věci? Neznamenalo by to, že také mají smyslové orgány? Kdyby v minulosti někdo řekl, že rostliny mají smyslové orgány, že mají mysl, která uvažuje, že mají city nebo že jsou schopny rozeznávat lidi, ostatní by řekli, že takový člověk věří na pověry. Navíc se zdá, že rostliny dnes v určitých ohledech překonaly dnešní lidi. https://youtu.be/V7Th0o_Oias?si=MAWny6z59dAohQgI Jednoho dne připojil rostlinu k detektoru a uvažoval: „Jaký pokus bych měl udělat? Zkusím jí spálit listy ohněm a uvidím, jak zareaguje.“ Při této jeho úvaze – dokonce předtím, než něco udělal – jehla rychle nakreslila křivku, stejnou jako ta, která se vytvoří jen tehdy, když někdo volá o pomoc a jeho život je v nebezpečí. Této nadsmyslové schopnosti se v minulosti říkalo čtení mysli. Je to lidská vrozená schopnost, instinkt. Ale dnešní lidstvo se pokazilo. Abyste tyto schopnosti opět získali, musíte se kultivovat od začátku a musíte se vrátit ke svému původnímu, pravému já a ke své původní povaze. Ale rostliny je mají a vědí, co si myslíte. Zní to dost neuvěřitelně, ale byly to skutečné vědecké pokusy. Dělal různé pokusy, včetně ovládání na dálku z velkých vzdáleností. Zveřejnění jeho práce vyvolalo ve světě velký rozruch. Botanici po celém světě včetně těch našich začali v té­to oblasti vlastní výzkum a už to dále nelze považovat za pověru. Minule jsem to vyjádřil takhle: čeho naše lidstvo dnes bylo svědkem a co bylo vynalezeno a objeveno, stačí k tomu, aby se změnily naše současné učebnice. Ale staré způsoby myšlení stále ještě mají na lidi velký vliv, a tak se lidé tyto věci zdráhají uznat a nikdo je systematicky neuspořádává.“

Read the full article

[ao3feed-destiel-02]

Temnota přichází a já znovu umírám!

Temnota přichází a já znovu umírám! https://ift.tt/gWFniL7 by jajafilm Dean a Castiel musejí čelit apokalypse a zachránit svět. Noc před těžkým úkolem, je většinou zvláštní. Lidé mají tendence si poslední chvíle užít, než pohlédnou beznaději do tváře. Jako by se chtěli rozloučit. Mají tyto tendence i padlí andělé? A hledí skutečně Castiel té nejhorší můře do očí, a nebo se bojí jiného osudu? Drobná povídka s letmou myšlenkou, která se zrodila v mé "choré mysli." Není tak docela podle příběhu, přesto jsem si to nakonec neodpustila. Určitě planeta již několikrát předtím musela být na pokraji apokalypsy. Středověk byl těžký, a pokud existují démoni, tak asi hony na čarodějnice asi museli být oprávněné. Co když se to celé již jednou stalo. Co když už jednou nebo i víckrát svět potřeboval někoho, jako je Dean? A co když si to Castiel vše pamatuje? Vzala jsem tuto myšlenku a pouze jsem ji uplatnila na jeden z Deanových a Castielovích rozhovorů. Words: 1111, Chapters: 1/1, Language: Čeština Fandoms: Supernatural (TV 2005) Rating: Teen And Up Audiences Warnings: No Archive Warnings Apply Categories: M/M Characters: Dean Winchester, Castiel (Supernatural) Relationships: Castiel/Dean Winchester Additional Tags: Fate, Remember, Soul Bond, Dean's Soul, Episode: s05e03 Free to Be You and Me (Supernatural), hidden pastangel who fell in love, osud, pamatovat si, duševní pouto, Deanova duše, anděl který se zamiloval, zamilovaný anděl, Anděl, skrytá minulost, tajná minulost, tajemství, secret, reinkarnace, Reincarnation via AO3 works tagged 'Castiel/Dean Winchester' https://ift.tt/EFQt5Ar February 19, 2024 at 10:35AM

[nightskypirates]

Mo Dao Zu Shi / Kapitola 2 / Reinkarnace

Wei WuXianovi se dostalo kopance, jen co otevřel oči.

“Přestaň si hrát na mrtvého!” zahřměl hlas u jeho ucha.

Kopanec ho odhodil dozadu, hlavou přímo na podlahu. Zatímco bojoval s nutkáním zvracet, v jeho hlavě se utvořila myšlenka - to máš tedy odvahu, kopat do mně, Patriarchy.

Bylo to pro něj poprvé za několik let, co slyšel lidský hlas, natož takové hlasité, líté zaječení. Hlava se mu točila a v očích mu hučela ozvěna hlasu. “Na čím pozemku si myslíš, že žiješ? Čí rýži to jíš? Čí peníze to utrácíš? Co na tom, když si vezmu pár tvých věcí? Stejně by mi mělo patřit všechno, co vlastníš!”

Kromě pubertálního hlasu, který připomínal kachnu, slyšel bouchání, jak kdosi prohrabával truhly, a rozbíjení předmětů.. Jeho zrak se postupně vyjasnil.

Naskytl se mu pohled na matně osvětlený strop, následovaný osobou se zkoseným obočím a stonavým vzeřením, která na něj nevybíravě plivla. “Jak se opovažuješ žalovat otci a matce? Vážně sis myslel, že tě v tomhle domě bude někdo poslouchat? Ty sis opravdu myslel, že se tě bojím!”

Několik sloužících hromotluků se přisunulo blíž. “Mladý pane, všechno je rozmlácené!”

“Jakto, že jste skončili tak brzy?” otázal se mladý pán.

“V téhle chatrči toho stejně moc nezbylo,” odpověděl sluha.

Zdálo se, že mladého pána to potěšila. Šťouchl Wei WuXiana důrazně do nosu. “Odvážil ses na mě žalovat a podívej se na sebe teď. Hraje si na mrtvého na zemi! Kvůli komu? Jako kdyby někdo stál o tyhle hromady krámů! Teď, když jsem všechno zničil, podívejme se. Budeš na mě práskat i dál? Jsi na sebe pyšný jen proto, že jsi pár let studoval kultivaci? No, jaké to je, když tě vykopli rovnou domů jako toulavého psa?”

Wei WuXian usilovně přemýšlel.

Vůbec nepředstírám, že jsem mrtvý, vždyť jsem byl doopravdy pár let mrtvý.

Kdo je to?

Kde jsem?

Kdy jsem spáchal něco tak nemorálního, jako krást někomu tělo?

Mladý pán ulevil už dostatečně svému vzteku tím, že někoho zkopal a poničil příbytek, a odkráčel se svými dvěma sluhy v závěsu za hlasitého prásknutí dveřmi. “Dívejte pozor! Tenhle měsíc ho nepouštějte ven, nebo ze sebe zase udělá hlupáka!” křičel příkazy.

Jakmile skupinka odešla, pokoj naplnilo ticho. Wei WuXian zvážil, jestli dokáže vstát.

Jeho končetiny ho ale odmítly podržet, a tak si znovu lehl. Přetočil se na bok a se závratá zazíral na neznámé prostředí a haldy nepořádku na zemi.

U jeho boku spočívalo bronzové zrcadlo, pravděpodobně shozené na podlahu. Wei WuXian je uchopil a zadíval se do něj, jen aby spatřil úděsně bledý obličej s nánosy nachové barvy na obou líčkách. Stačilo by přidat už jen krvavě červený jazyk a vypadal by jako duch oběšence. Odhodil zrcadlo stranou a otřel si tvář, jen aby zjistil, že mu dlaň pokrývá bílý prášek.

Tělo se naštěstí takhle nenarodilo - byla to jen záliba jeho majitele. Byl muž, o tom nebylo pochyb, a přesto byl napudrovaný líčidly (a navíc špatně nanesenými). Fuj, jak nesnesitelné!

Šok ho probral, nějaká energie se mu vrátila a on se konečně posadil, všímaje si kulatého kruhu pod sebou.

Kruh byl šarlatový, pokřivený a zjevně ručně nakreslený krví, stále ještě vlhký a vydávající silný pach. Kruh byl vyplněný pokroucenými čmáranicemi zaklínadel, které tělem trochu rozmazal, nicméně stejně vypadaly příšerně.

Nakonec Wei WuXian byl známý jako Svrchovaný vůdce a Velmistr démonické kultivace, takže byl nanejvýš zvyklý na podobně hanebně vyhlížející kruhy, jako byl tento.

Ukázalo se, že ve skutečnosti se nezmocnil ničího těla - někdo mu ho nabídl.

Byla to prastará, zakázaná technika. Víc než kruh to spíš připomínalo kletbu. Sesílatel se sám zranil tím, že na svém těle udělal několik řezných ran, a vlastní krví pak nakreslil kruh a napsal zaklínadla. Zakončil to tím, že usedl do středu kruhu. Pak mohl povolat nesmírně ničemného ghúla a požádat ho, aby splnil jeho přání. Cenou, kterou musel zaplatit, bylo nabídnutí svého těla zlému duchovi, zatímco jeho vlastní duše se odebírala zpět do země.

Ta byla ona zakázaná technika, opak krádeže jiného těla - nabídka těla vlastního.

Kvůli závažnosti této oběti, jen málo lidí mělo dost odvahy, aby ji podstoupili. Nakonec neexistovalo ani tolik přání natolik toužebných, aby živoucí bytost obětovala všechno, co měla. Po dobu tisíců let se prokázaly a zapsaly pouze tři nebo čtyři takové příklady. A bez výjimky byla tato tři nebo čtyři přání stejná - pomstít se.

Wei WuXian to odmítl přijmout.

Proč by ho kdo dával do stejné sorty s “nesmírně ničemnými ghúly”?

Ačkoli jeho pověst nebyla kdovíjak skvělá a zemřel příšerným způsobem, nechtěl ani strašit živé, ani nevyhledával mstu. Mohl by přísahat, že byste pohledali jiného potulného ducha tak neškodného, jako byl on.

Ta komplikovaná část spočívala v tom, že jakmile zlý duch převzal tělo sesílatele, smlouva byla uzavřena. Zlý duch musel splnit přání, nebo se kletba odrazí nazpět - duch obývající tělo by byl úplně zničen a už nikdy by se znovu nezrodil!

Wei WuXian zvedl ruce, aby nepřekvapeně zjistil, že obě jeho zápěstí jsou posetá několika říznutími. Pokračoval tím, že si sundal pásek. Pod černým oblečením, jeho hruď i břicho byly rovněž pokryty něčím, co vypadalo jako tržné rány od nějakého ostrého předmětu. I kdyžz krvácení ustalo, Wei WuXian věděl, že to nebyla obyčejná zranění. Pokud nesplní přání majitele těla, zranění se nebudou moci zahojit. S časem by se to zhoršovalo, a pokud překročí daný časový limit, roztrhne to jeho duši i tělo vejpůl.

Wei WuXian si svou situaci potvrdil několikrát, ve svém srdci si zopakoval ”jak se mi to mohlo stát?” ještě několikrát a konečně se dokázal zvednout, opíraje se o zeď.

I když dům byl velký, zel prázdnotou a ošuntělostí, s pokrývkami a prostěradly, které vypadaly, že je už dlouho nikdo neměnil. V rohu stál košík z bambusu. Měl to být odpadkový koš, ale všechen jeho obsah se vykutálel ven, jak se do něj kopalo. Wei WuXian prohledal očima pokoj a zvedl zmačkaný útržek papíru. Rozbalil ho a zaskočeně zjistil, že se v něm hemží slova. Uspěchaně sesbíral všechny papírky.

Slova na papíře musel napsat majitel těla, když se potřeboval vypovídat a byl pod tlakem. Některé věty byly nesrozumitelné a rozházené, z rozrušeného rukopisu na každé stránce čišela úzkost. Wei WuXian prošel každý útržek a začínal si všímat toho, že něco nebylo v pořádku.

S pár odhady hrubě porozuměl stavu věcí.

Ukázalo se, že majitel těla se jmenoval Mo XuanYu. Tohle místo byla vesnice Mo.

Dědeček Mo XuanYua pocházel z bohaté místní rodiny. Rodina to nebyla početná a - ačkoli se snažil - měl jenom dvě dcery. Jejich jména nebyla zmíněná, ale ta starší byla dcerou jeho zákonité manželky, která si sháněla manžela, aby se přiženil do rodiny, a ta druhá byla dcerou služebné. Rodina Mo ji původně chtěla spěšně někomu dát, ale na ni čekalo dobrodružství. Když jí bylo šestnáct, vůdce dobře známého rodu kultivátorů tudy procházel a zamiloval se do ní na první pohled.

Každý obdivuje kultivátory. Kultivátorské rodiny byly v očích obyčejného lidu požehnány bohem, tajemné, ale vznešené. Zpočátku se lidé z vesnice Mo stavěli k celé věci s opovržením, ale protože Vůdce klanu často vypomáhal, rodině Mo se dostalo spousty výhod. Řeči se tak brzy změnily a rodina Mo na to byla hrdá, protože jim leckdo záviděl. Druhá lady Mo porodila vůdci jednoho syna - Mo XuanYua.

Netrvalo však dlouho a Vůdce klanu, který se s druhou lady Mo zapletl, aby zažil něco nového, to během několika let omrzelo. Když byly Mo XuanYuovi čtyři roky, jeho otec už se nevrátil.

Postupně se názor lidí z vesnice Mo opět změnil. Původní opovržení a odsuzování se vrátily společně s pohrdlivou lítostí.

Druhá lady Mo se s tím nechtěla smířit; pevně věřila tomu, že Vůdce klanu nebude hluchý, pokud půjde o jeho vlastního syna. A skutečně, když bylo Mo XuanYuovi čtrnáct, Vůdce klanu ho k sobě přijal.

Druhá lady už měla nosánek ve vzduchu a všem vykládala, že její syn se se vší jistotou stane Nesmrtelným tak rychle, jak jen to bude možné, a přinese slávu svým předkům.

Než ale Mo XuanYu mohl dosáhnout v kultivaci úspěchu a zdědit otcovu pozici, byl vyhnán zpět.

Aby toho nebylo málo, byl vyhnán s hanbou.

Mo XuanYu měl rád muže a byl dost oprsklý, aby tokal na ostatní učedníky. Skandál vyhřezl na veřejnost, a protože Mo XuanYu nedosáhl kdovíjakých úspěchů, nebyl žádný důvod nechávat ho v klanu.

Aby toho nebylo málo, kromě této události, choval se Mo XuanYu po svém návratu velmi podivně, skoro jako kdyby z něj někdo vylekal všechen život.

Ten příběh byl až příliš složitý, aby se dal vyjádřit slovy. Wei WuXianovi zacukalo obočí.

Nejen blázen, ale rovnou blázen nakloněný mužům.

To vysvětlovalo, proč měl na tváři dost růže a prášku, aby vypadal jako duch oběšence, a proč nikoho nepřekvapil obrovský krvavý kruh na zemi. I kdyby Mo XuanYu vymaloval celý pokoj rudou krví, od dlaždiček na podlaze, přes stěny a až po strop, ostatní by nebyli přespříliš vyvedeni z míry. Koneckonců všichni věděli, že má v hlavě o kolečko navíc!

Poté, co se deprimovaně vrátil domů, strefovali se do něj posměšnými poznámkami. Situace se musela zdát bezvýchodná a druhá lady Mo tu ránu nevydržela, celá traumatizující záležitost jí přivodila smrt udušením.

Tou dobou už byl Mo XuanYuův dědeček na druhé straně řeky. V čele rodiny stála první lady Mo, ale odmalička svou mladší sestru nemohla vystát, stejně jako jejího syna. I ona měla jediné dítko, Mo ZiYuana, což byla náhodou tatáž osoba, která před chvilkou vydrancovala jeho pokoj. Když si Mo XuanYua odvedl jeho otec, první lady žárlila a chtěla mít alespoň něco maličko společného s kultivačním klanem. Doufala, že stejný vyslanec by mohl vzít také jejího Mo ZiYuana k výuce kultivace.

Samozřejmě ji odmítli, nebo spíše ji ignorovali.

Tohle se samosebou nebylo prodávání kapusty. Člověk nemohl smlouvat, tím méně koupit jednu a dostat druhou zdarma.

Jaksi sebejistě se tahle rodina držela myšlenky, že Mo ZiYuan má potenciál i talent. Věřila tomu, že kdyby onehdy poslali jeho, získal by od klanu uznání, na rozdíl od svého neuspokojivého bratrance. Když Mo XuanYu odešel, Mo ZiYuan byl ještě mladý, ale vytrvale mu vštěpovali takové nesmysly a on jim celým srdcem věřil. Každý druhý nebo třetí den si Mo XuanYua našel, aby ho ponížil, proklínal ho, že mu ukradl jeho cestu ke kultivaci. Zároveň ho náramně zajímaly talismany, elixíry a kouzelná udělátka, všechna považoval za svůj majetek a dělal si s nimi, co chtěl.

Mo XuanYu měl i světlé chvilky ve svém bláznoství a rozuměl tomu, že ho ostatní ponižují. Snášel to, ovšem Mo ZiYuanovo chování přitvrzovalo, prakticky mu vyprázdnil celý jeho pokoj. Jeho trpělivost konečně přetekla a on si stěžovat tetě a strýcovi, čímž způsobil celý ranní rozruch s Mo ZiYuanem.

Písmena na papíře byla drobná a stlačená, z čehož Wei WuXiana rozbolely oči. Pomyslel si: “Jak zkažený má tenhle člověk život?”

Nebylo divu, že Mo XuanYu raději použil zakázanou techniku, aby obětoval své tělo a požádal ničemného ghúla, aby se pomstil.

Bolest očí se přesunula do hlavy. Sesílatel zakázané techniky by podle všeho své přání měl tiše zazpívat. Jakožto přivolaný zlý duch měl Wei WuXIan slyšet jeho výslovné požadavky.

Ovšem s největší pravděpodobností Mo XuanYu rozkouskované výňatky techniky někde opsal a tenhle krok přeskočil. Wei WuXian odhadoval, že se chtěl pomstít rodině Mo, ale jak by to měl provést? V jakém rozsahu? Získat zpátky předměty, které mu sebrali? Nebo všechny členy rodiny skopat dokulata?

Nebo... celou rodinu vymazat z povrchu zemského?

Se vší pravděpodobností to bylo vymazání z povrchu zemského. Koneckonců kdokoli, kdo měl aspoň malý náhled do kultivačního světa, věděl, jakými frázemi ho nejčastěji popisovali - nevděčný, výstřední, neuznával vlastní rodinu, nesnášený nebesy a další působivé tituly. Byl někdo “ničemnější” než on? Jestli se Mo XuanYu odvážil přivolat právě jeho, přání nejspíš nebylo právě snadné splnit.

Wei WuXian si nemohl pomoct, aby nezabručel: “Vybral sis špatného člověka...”

[burgerboyz]

27. 3. 23 – Morgoš freeman

M.: “Vylodění v nýmandii”

K.: “E.On Musk nám zase vypl topení.”

Co tady nacvičujete zas s tou zimou? Tady bych ani wimhofa nevyhnal. A navíc tady se kurva bude jezdit osmdesátkou! Mi neserte! Furt něco – všude vegani co žerou cvrčky, propagandistický vlajky na třídění plastů a papírů, no a teď jakože budu jezdit károu 30? Dyť more to jede rychlejc ta jednokolka jak z toho tomu cockovi hraje to techno.

Jestli chceš chcát, tak bacha, na baru sou píče. Sem to objednal a eMko hned rozjel cibulkový flirtíky se servítkou. Takovej pingpong sem jaktěžid neviděl.

Borec nám tady trochu vypadl z kamionu, selečí buzerantská reinkarnace Jima Morisna feat. Emma smetana.

[existuju]

zápis 011

Často se zamýšlím nad (možná) nedůležitými věcmi. Chtěla bych si je tady jen poznamenat, kdyby bylo třeba se k nim někdy vrátit.

1. Vysvětlování světa jako rozdíly a shody ve svých vlastních úrovních. (př. šnek x pes - rozdíly = stavba těla, přemýšlení, potrava,... souhlasy = schopnost pohybovat se, vyvýjet se, reprodukovat,...)

2. Alex Turner je reinkarnace F. Chopina

3. Slova minus a minor a znak - mají jistě něco společného. A když vidím C- (v hudbě), tak nevím, jak profesorovi vysvětlit, že to není pomlčka.

4. Všechna velká seskupení lidi, kteří hlava nehlava stojí za jednou věcí jsou něčím, byť nepatrně - špatná. (Ano, myslím tím fandomy, ale např. i církve, politické strany se silnou ideologií...)

5. To, že vám ve vztahu na vzhledu nezáleží je blbost. (Pokud není někdo slepý, nebo nevím jaký/á je někdo možná vyjímka.)

6. Bavit se o tématech, kterým nerozumíte s lidmi, kteří mají opačný názor, než váš po tom, co si o tématu něco zjistíte musí být velmi nepříjemné.

[nula7]

Zkratka XX.

Každý vynucený restart je vlastně důkazem reinkarnace. Stroje. Hold, někdy to nedopadne.