#Jáchyme hoď ho do stroje! | Explore Tumblr Posts and Blogs

autoring · 6 years

Link

Před 50 lety debutoval lehký užitkový vůz ŠKODA 1203 s trambusovou karoserií

Výroba v závodech ve Vrchlabí i slovenské Trnavě

Svébytný automobil neodmyslitelně patří k popkultuře díky bezpočtu „rolí“ v populárních československých filmech a seriálech

ŠKODA 1203, nejrozšířenější československý lehký užitkový automobil 20. století, slaví 50. narozeniny. Svou premiéru měla 14. září 1968 na strojírenském veletrhu v Brně, Čechy a Slováky provázela doslova od kolébky (sanitní verze) až po cestu poslední (pohřební provedení), nemluvě o mikrobusech, dodávkách, valnících či montážních verzích.

ŠKODA 1203 se stala nejrozšířenějším českým užitkovým automobilem 20. století, jen ve Vrchlabí vzniklo v letech 1968-1981 na 69 727 kusů. Samonosná trambusová karoserie existovala i v provedení mikrobus.

Příběh vozu ŠKODA 1203 odráží specifika centrálně řízeného hospodářství poválečného Československa. Již od druhé poloviny 50. let vyvíjený moderně koncipovaný lehký užitkový automobil s praktickou jednoprostorovou karoserií se do výroby podařilo prosadit až v roce 1968. Premiéru měl vůz v sobotu 14. září 1968 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, který se odehrál ve stínu okupace Československa vojsky pěti států Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Kromě již známých typů vozů ŠKODA v provedení pro modelový rok 1969 budila v Brně pozornost jediná skutečná novinka domácího automobilového průmyslu, a to právě lehký užitkový automobil ŠKODA 1203.

Lehký užitkový automobil s jednoprostorovou karoserií

Vývoj modelu Š 1203 přitom odstartoval již na jaře 1956, cesta k sériové výrobě byla ale vinou nepružného socialistického hospodářství dlouhá a značně trnitá. Od počátku se počítalo s uplatněním bezkapotové „trambusové“ koncepce karoserie, tedy jednoprostorového řešení s motorem umístěným v blízkosti předních sedadel. Tato dispozice umožnila lepší využití obestavěného prostoru. Karoserie vozu Š 1203 byla již samonosná, tedy bez tradičního rámu podvozku. V rámci unifikace výrobního sortimentu se ve voze ŠKODA 1203 uplatnila řada osvědčených komponentů, včetně motoru odvozeného z provedení Š 1202. Čtyřdobý zážehový čtyřválec OHV dával z objemu 1221 cm3 výkon 49 koní (39 kW). Prvky přístrojové desky a zadní svítilny patřily k nejnápadnějším prvkům sdíleným s osobním vozem ŠKODA 1000 MB. Právě velká poptávka po sedanech Š 1000 MB na domácím i na zahraničních trzích vedla již od poloviny roku 1967 k postupnému překládání produkce motorů pro Š 1202 a budoucí 1203 z hlavního závodu v Mladé Boleslavi do národního podniku Kovosmalt ve slovenské Trnavě, přejmenovaného na Trnavské automobilové závody.

Od dodávek k sanitkám

Sériová výroba automobilu ŠKODA 1203 se rozeběhla 20. listopadu 1968 v zásadně rekonstruovaném závodě Vrchlabí, po boku dále produkovaného předchůdce Š 1202. V úvodním roce byla „dvanáctsettrojka“ k dispozici jako dodávka, do 31. prosince vzniklo 192 kusů – plus tři mikrobusy. Později nabídku rozšířil bezpočet dalších verz��, od valníku přes montážní provedení po velmi rozšířené sanitní vozy. Základní dodávkový automobil kompaktních vnějších rozměrů 4520 x 1800 x 1900 mm uvezl při pohotovostní hmotnosti 1170 kilogramů až 950 kg nákladu. Dosahoval rychlosti 90 km/h při základní spotřebě 11 litrů benzinu na 100 km, tehdy měřené při ustálené rychlosti 60 km/h. Prostory pro posádku a náklad o objemu až 5,2 m3 byly navzájem odděleny částečně prosklenou mezistěnou. Kromě dvojice předních křídlových dveří byly k dispozici ještě jedny širší na pravém boku karoserie a horizontálně členěné dvoudílné v zádi.

Vývoj budoucí Š 1203 odstartoval již na jaře 1956, na snímku je jeden z prototypů ročníku 1957. Za povšimnutí stojí bohaté prosklení výrazně zaoblené karoserie.

Automobily ŠKODA 1203 byly prodávány výhradně „socialistickému sektoru“, tedy státním či družstevním podnikům a organizacím. Soukromí zájemci se dostávali až k vyřazeným ojetým automobilům, důvodem byl nejen nedostatek vozidel Š 1203, ale především jejich užitkový charakter: soukromé podnikání bylo totiž v socialistickém Československu nežádoucí.

Kromě tuzemského trhu a dalších socialistických zemí byly „dvanáctsettrojky“ homologovány také pro provoz ve Francii, Belgii, ze vzdálenějších teritorií připomeňme například Egypt. Do zahraničí se od roku 1971 vydávaly také dva prodloužené speciály, přepravníky závodních automobilů ŠKODA 100 L, startujících v Mistrovství Evropy cestovních vozů.

V závodě Vrchlabí došlo k definitivnímu ukončení výroby automobilů ŠKODA 1203 v roce 1981, s celkovou bilancí 69 727 kusů. Poté, až do druhé poloviny 90. let, produkce s řadou technických úprav pokračovala v Trnavských automobilových závodech na Slovensku. Nejen díky takřka výlučnému postavení na domácím trhu lehkým užitkových vozidel, trvajícímu takřka čtvrt století, má model 1203 ve své vlasti bez nadsázky ikonický charakter. Nesmrtelnost mu zajistil i bezpočet „rolí“ v československé filmové a televizní produkci, od vozu docenta psychiatrie Chocholouška z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) po seriál Sanitka (1984-1985).

0 notes

epiderma-blog · 6 years

Text

VIDEO: ‚Neber úplatky, nebo se z toho zblázníš!‘ Hlášky z Jáchyme, hoď ho do stroje zlidověly

Jáchyme, hoď ho do stroje! patří k nejúspěšnějším českým filmům. Petr Nárožný si v něm zahrál svou první filmovou roli. Marta Vančurová zřejmě jedinou komediální roli. A na roli Františka Koudelky se dělaly kamerové zkoušky s několika známými herci. Luděk Sobota ve filmu podle některých zazářil, jiní by raději v hlavní roli viděli někoho jiného.

Další články k tématu:

VIDEO: Slavná filmová místa…

View On WordPress

#Články

0 notes

videli-jste-tento-film · 1 year

Text

tumblr viděl 10 filmů! aneb 1. statistika

Tři oříšky pro Popelku (1973) : vidělo 95,9 %, nezná 0 %

Tři veteráni (1983) : vidělo 87,1 %, nezná 3,2 %

Marečku, podejte mi pero! (1976) : vidělo 86,7 %, nezná 1 %

Pelíšky (1999) : vidělo 80,2 %, nezná 3,2 %

Cesta do pravěku (1955) : vidělo 63,7 %, nezná 1,1 %

Třetí princ (1982) : vidělo 63,2 %, nezná 17,2 %

Kameňák (2003) : vidělo 60,4 %, nezná 3,1 %

Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) : vidělo 49,5 %, nezná 5,3 %

Spalovač mrtvol (1968) : vidělo 49,5 %, nezná 6,1 %

Léto s kovbojem (1983) : vidělo 46,1 %, nezná 14,6 %

Náhodné poznatky:

tři filmy mají v názvu tři, všechny tři jsou pohádky

dva filmy mají v názvu přímou řeč a jméno

většina filmů byla natočená mezi roky 1973 a 1983

jeden film je černobílý

všechny filmy režírovali muži, hned tři režíroval Oldřich Lipský

Další statistiky a náhodné poznatky, až mi řeknete, že jste viděli dalších deset filmů!

#viděli #statistiky #český film

22 notes · View notes

teplejtrouba · 2 years

Text

františek koudelka má dotek tismu

#tetička taky #česky #jáchyme hoď ho do stroje

1 note · View note

cervenykoberec · 7 years

Text

[vc_row][vc_column][vc_column_text]Svěrákovi utváří českou filmovou scénu už 40 let. Ne nadarmo se říká: Jaký otec, takový syn. Dvaapadesátiletý Jan Svěrák podědil po otci talent na tvorbu vkusných filmů. Jen s tím rozdílem, že zatímco Zdeněk Svěrák se věnuje scenáristice a herectví, Jan se zhlédl v režii. Existuje několik jmen, která jsou v české filmové branži zárukou kvality. A tato dvojice patří mezi ně. Oba, ať už do děl, na kterých se podíleli společně nebo zvlášť, vkládají originální nápady. Pracují s neprvoplánovým humorem, situacemi ze života běžného Čecha, s kterými se každý může ztotožnit, ale i napínavými zápletkami. Připomeňme si deset nejvydařenějších snímků z tvorby Zdeňka a Jana Svěrákových.

[/vc_column_text][vc_icon type=”material” icon_material=”vc-material vc-material-keyboard_arrow_down” color=”custom” size=”lg” align=”center” css_animation=”fadeInDown” custom_color=”#848484″ css=”.vc_custom_1502534513496{padding-top: 35px !important;}”][vc_column_text css=”.vc_custom_1502534451418{padding-top: 55px !important;}”]

Vesničko má středisková (1985)

Na samotě u lesa (1976)

Nejistá sezóna (1987)

Obecná škola (1991)

[/vc_column_text][vc_column_text]

Na samotě u lesa (1976)

Rodinná komedie o nevrlém dědovi Komárkovi (Josef Kemr) vznikla v době, kdy Zdeněk rozjížděl kariéru a Jan si ještě hrál s autíčky. Manželé Lavičkovi by pro sebe a své děti rádi pořídili chalupu. Brzo si jednu vyhlídnou, jenže jeden pronajatý pokoj brzy nestačí. Jak se ale vypořádat s neústupným obyvatelem chalupy, dědou Komárkem, který nevypadá, že by se v blízké době chystal do nebe? To dřív přivede do hroby všechny okolo. Během 70. let stál starší ze Svěráků u zrodu několika českých klasik. Už v roce 1974 si získal sympatie publika scénářem k snímku Jáchyme, hoď ho do stroje!. Ve stejný rok jako Na samotě u lesa vyšla také komedie „Marečku podejte mi pero!“, o rok později pohádka Ať žijí duchové!.[/vc_column_text][vc_column_text]

Vesničko má středisková (1985)

Tvář této československé komedie utváří velice nesourodá dvojice: zavalitý řidič Pávek a vytáhlý, mentálně zaostalý pomocník Otík. Otík Pávka neustále svou nešikovností rozčiluje a přivádí do malérů, proto s ním Pávek odmítne dál pracovat. Když chce ale nafoukaný Pražák Rumlena zavřít nevinného Otíka do paneláku v hlavním městě, aby získal pro svého šéfa Otíkovu chalupu (ano, Češi mají prostě rádi chalupy), Pávek takovou podlost nedopustí. Vesničko má středisková, ke které Zdeněk Svěrák napsal scénář, krásně odráží odvěký spor mezi vesničany a lidmi z měst a rozesmává publikum řadou groteskních postav.[/vc_column_text][vc_column_text]

Nejistá sezóna (1987)

Do komedie Nejistá sezóna z divadelního prostředí vložil Zdeněk Svěrák odkaz na části svého životního díla. Ačkoliv jméno fiktivní ikony Járy Cimrmana nezazní, fanoušci snadno odhalí narážky na Dobytí severního pólu, Dlouhého, Širokého a Krátkozrakého, Cimrmana v říši hudby aj. Příběh jedné sezóny jednoho malého divadla reflektuje dobu komunismu a absurditu s ní spojenou. Nostalgický a poměrně vážný film autorské dvojice Svěrák-Smojlak ale dosvědčuje pozvolné uvolňování režimu. O pár let dříve by něco, co si utahuje ze schvalovacích komisí schvalovacími komisemi neprošlo.[/vc_column_text][vc_column_text]

Obecná škola (1991)

V režijním debutu Jana Svěráka, ke kterému Zdeněk vytvořil scénář a ztvárnil jednu z hlavních rolí, zazněla legendární věta: „Jmenuji se Igor Hnízdo.“ Jan Tříska si rolí nekompromisního učitele získal srdce všech dam a respekt všech mužů (a malých neposlušných kluků). Komedie s prvky dramatu je zasazena do doby krátce po 2. světové válce, kdy se život na pražském předměstí vrací do normálu. Nezvladatelná chlapecká třída přivede učitelku do blázince, ale pod vedením nového učitele se začnou chovat slušně. Částečně kvůli strachu z rákosky, částečně kvůli opravdové motivaci. Pan Hnízdo je pro chlapce vzorem. Co na tom, že většinu vyprávěných dobrodružství ve skutečnosti nezažil, a že je to vlastně obyčejný sukničkář.[/vc_column_text][vc_column_text]

Kolja (1996)

Akumulátor 1 (1994)

Tmavomodrý svět (2001)

Vratné lahve (2007)

[/vc_column_text][vc_column_text]

Akumulátor 1 (1994)

Sci-fi Akumulátor 1 je natočené v odlišném stylu, než na který byli lidé do té doby od Svěráků zvyklí. Ocitáme se v alternativním světě, kde je vše prostoupeno neviditelnou energií. Na scénáři k velice zvláštnímu, fantastickému snímku se podílel jak Zdeněk, tak Jan, který měl na starost i režii. Příběh stojí na neohrabaném Oldovi a jeho prožitcích, atmosféru dokreslují bizarní filozofické promluvy a velkolepá hudba. Část diváků Akumulátor 1 prohlásila za nejslabší Svěrákovo dílo. Část ho ale oprávněně považuje za odvážný tah s na svou dobu propracovanými triky hodný uznání.[/vc_column_text][vc_column_text]

Kolja (1996)

Příběh o ruském chlapci, který se sledem neočekávaných událostí dostal do péče dobráckého pana Louky, chytí za srdce. Starý mládenec František Louka (Zdeněk Svěrák) se rád nezávazně baví ve společnosti žen a přivydělává si hrou na violoncello na pohřebních obřadech. Jelikož ale penězi zrovna neoplývá, kývne na nabídku hraného manželství s ruskou mladou ženou. Jenže nic nejde podle plánu a v Loukově péči se ocitne malý chlapec Kolja. Ti dva si nerozumí ani kvůli jazyku ani kvůli věku, ale postupem času k sobě cestu najdou. Dojemné drama s komickými momenty v česko-britsko-francouzské koprodukci slavilo světový úspěch. Důkazem je několik Českých lvů a Oscar za nejlepší zahraniční film.[/vc_column_text][vc_column_text]

Tmavomodrý svět (2001)

Ojedinělé české válečné drama Tmavomodrý svět se jako jeden z mála českých filmů (částečně kvůli předešlému oscarovému úspěchu s Koljou) točil v nákladném hollywoodském stylu. V osvědčeném složení (scénář – Zdeněk, režie – Jan) Svěrákovi vytvořili komplikovaný milostný příběh vpletený do dění 2. světové války. Válka je stav, který testuje nejen fyzickou sílu a psychickou odolnost vůči násilí, ale hlavně mezilidské vztahy. Jako čeští letci ve službách RAF se představili známý Ondřej Vetchý, ale i začínající hvězda Kryštof Hádek. O kvalitě filmu svědčí zapojení zahraničních herců, např. Angličanů Tary Fitzgerald a Charlese Dancea (který se objevil v roli Tywina Lannistera v seriálu Hra o trůny).[/vc_column_text][vc_column_text]

Vratné lahve (2007)

Hořkosladký příběh o důchodci, který nechce sedět doma a čekat na smrt. Učitel Tkaloun (Zdeněk Svěrák) už nezvládá neposlušné žáky, a tak radši z gymnázia odejde. Vzápětí si však najde jinou činnost. Úraz ale brzo ukáže, že není úplně dobrý nápad jezdit v pětašedesáti letech jako messenger na kole. Na druhý pokus si protagonista domluví bezpečnější brigádu ve výkupně lahví v supermarketu. Odtud si může popovídat se zákazníky a pozorovat krásné ženy. Lechtivým představám se ostatně oddává často a rád, nic jiného mu s upjatou manželkou nezbývá. V komedii Vratné lahve se zhlédne každý člověk, který ještě neztratil elán do života. Film ale svými komickými situacemi příjemně pobaví i mladší generace.[/vc_column_text][vc_column_text]

Kuky se vrací (2010)

Tři bratři (2014)

[/vc_column_text][vc_column_text]

Kuky se vrací (2010)

Zatímco pohádka Tři bratři z roku 2014 se příliš nevydařila a musí se zdát banální a afektovaná i dětem, Kuky se vrací je o dost nápaditější. O scénář i režii se tentokrát postaral Jan, který propojil světy dětí a dospělých. Šestiletý Ondra se jen nerad loučí kvůli astmatu se svou oblíbenou hračkou, růžovým medvídkem Kukym. Jeho fantazie začne pracovat a Kuky se ze smetiště vydává na dobrodružnou cestu. Rodinný film kombinuje herce a loutky, nebojí se rychlé akce a dialogů konfrontujících dětskou naivitu s dospěláckým cynismem. Tato česká pohádka by se snadno mohla měřit s americkým Toy Story: Příběhem hraček.[/vc_column_text][vc_column_text]

Tři bratři (2014)

Hudební pohádka Tři bratři v sobě mísí tři dobrodružné příběhy, během nichž si trojice sourozenců (Tomáš Klus, Vojtěch Dyk, Zdeněk Piškula) hledá ve světě nevěsty a budoucí ženy. I když se Janu i Zdeňkovi Svěrákovým nedá odepřít velká píle a nadšení při dramatizování, výsledek je značně rozpačitý a nevyvážený. [/vc_column_text][vc_column_text]

Po strništi bos (2017)

Komedii s prvky dramatu Po strništi bos rodinná dvojice vytvořila podle stejnojmenné knižní předlohy Zdeňka Svěráka. Děj o dva roky předchází známou Obecnou školu, znovu se setkáme s Edou Součkem. Kvůli protektorátu se musí Součkovi odstěhovat z Prahy na venkov. Nejsou na vesnické poměry zvyklí a sdílet jednu domácnost s tetou a přísným dědečkem nic neulehčuje. Dokáže si Eda vydobýt pozici v novém světě?[/vc_column_text][vc_column_text]

Po strništi bos (2017)

[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]

Filmy Jana Svěráka a Zdeňka Svěráka od Na samotě u lesa po Po strništi bos Svěrákovi utváří českou filmovou scénu už 40 let. Ne nadarmo se říká: Jaký otec, takový syn. Dvaapadesátiletý Jan Svěrák podědil po otci talent na tvorbu vkusných filmů.

#český film

0 notes

kritikycz · 7 years

Text

Rozhovor s Filipem Antoniem

Jak se ti spolupracovalo s Jiřím Chlumským? Už jste se někdy pracovně potkali?

S panem režisérem Jiřím Chlumským se mi pracovalo skvěle. Vždy věděl, co chtěl a šetřil naším i jeho časem. Doufám, že jemu se se mnou taky natáčení líbilo. Špunti na vodě bylo moje první natáčení s panem režisérem a doufám, že ne poslední. Pan režisér měl kolem sebe skvělý tým lidí. Všichni mě moc bavili, ale měli jsme obzvlášť skvělou pomocnou režisérku Míšu. Ta s námi v náročných scénách lezla dokonce i do vody a přesto měla dobrou náladu. Ve vodě vlastně nebyli jen “Špunti”, ale i kamera, všichni pomocníci, režisér, naši filmoví tátové Hynek Čermák, Jiří Langmajer i Pavel Liška. Kdo má rád vodu, tak se má opravdu na co těšit.

Jaká je tvoje oblíbená rodinná komedie?

Moje oblíbené rodinné komedie jsou například s Tomášem Holým Jak vytrhnout velrybě stoličku, nebo Jak dostat tatínka do polepšovny, S tebou mě baví svět, Marečku podejte mi pero, Jáchyme, hoď ho do stroje anebo Jak utopit doktora Mráčka. Na tyto filmy se opravdu rád s rodinou dívám. Ale nejlepší rodinné komedie jsou u nás doma…. ha, ha, ha:)

Co nejraději děláš v létě? Jezdíš na kole, na vodu, na hory nebo k moři?

Prázdniny si vždy nějak užiju. Ať už pracovně, nebo když mám úplné volno, mě prázdniny baví. Natáčení Špuntů bylo prázdninové tím, že jsme byli na vodě a i s přáteli. A nejen s přáteli, ale i naším Bertem – to je náš pejsek. Na natáčení nám ale pěkně v lese zdredovatěl, tak jsme ho pak museli ostříhat. Prostě hlavní je užít si zážitky s někým blízkým. Špunti byli vlastně takové rodinné natáčení. Jinak samozřejmě v létě rád provozuji sportovní aktivity jako jízda na kole, plavání + bruslení na inlinech, pádlování, lezení na skály, nebo i nějaké vycházky. Nebo taky rád jezdím k moři. Ale nejradši o prázdnínách spím, a táta říká, že mi to jde opravdu dobře.

Jak si rozuměla vaše dětská parta? Scházíte se ještě po natáčení?

Naše dětská parta mě strašně bavila a vycházeli jsme velice dobře. Hodně jsme si ve věcech rozuměli a hned od začátku natáčení z nás byli dobří kamarádi. Zatím jsme se sešli jen s Tondou, který nám hrál bráchu. Jeli jsme dokonce spolu do Německa, do velkého zábavního parku Europapark plného až neskutečných atrakcí, kde jsme si to fakt moc užili a rádi na to vzpomínáme. Doufám, že se uskuteční i nějaké hromadné setkání.

Radil jsi nějak svému bratrovi, který ve filmu také hraje?

Ano. Viktor mi hrál bráchu a já, ale hlavně mamka jsme mu radili a pomáhali, když si nevěděl rady. Většinou to ale bylo tak, že věděl přesně, co se po něm chce. Myslím, že je sice živější než já, takže se hodí na sporty, ale má i veliký talent pro umění, herectví, zpěv a klavír. Šíleně rád se směje, pořád dělá nějaké blbiny a je s ním hrozná sranda. Mám ho moc rád.

Rozhovor s Filipem Antoniem was originally published on Kritiky.cz

#Filip Antonio

0 notes