#dveře vnímání

[andele-nebe]

Odhalení síly v objevování andělů hojnosti prostřednictvím meditace

Hojnost je stav mysli, víra v neomezené možnosti vesmíru. Je to víc než jen materiální bohatství; jde o pocit naplnění ve všech oblastech života. Když člověk otevře svou mysl hojnosti, příležitosti se začnou prezentovat způsoby dříve neviděnými. Tento posun ve vnímání je prvním krokem k přizvání prosperity, lásky a úspěchu do vlastního života. Víra, že si zasloužíte hojnost, je klíčem k odemknutí vnitřní síly.

Spojení s anděly hojnosti

Duchovní říše je plná dobrotivých bytostí, které jsou připraveny pomoci nám na naší cestě. Mezi nimi jsou andělé hojnosti, kteří nás vedou k životu v prosperitě. Tito andělé jsou vždy přítomni a čekají, aby pomohli těm, kteří hledají jejich pomoc. Prostřednictvím modlitby, meditace a afirmací se člověk může spojit s těmito božskými bytostmi a přijímat jejich požehnání. Zaměřením se na hojnost se můžete naladit na frekvenci, která přitahuje bohatství, úspěch a štěstí.

Role meditace v duchovním spojení

Meditace je mocný nástroj pro spojení s božským a přijímání vedení od duchovních bytostí. Umožňuje vám ztišit mysl a otevřít se vyšším vibracím. Pravidelná meditace pomáhá vyčistit nepořádek každodenního života a vytváří prostor pro duchovní vhledy a odhalení. Právě v tomto stavu klidu lze nejzřetelněji přijímat poselství od andělů hojnosti. Začleněním meditace do své každodenní rutiny prohloubíte své spojení s těmito nebeskými bytostmi.

Transcendentální meditace: Brána k duchovní hojnosti

Jednou z účinných meditačních technik, která si získala široké uznání, je transcendentální meditace. Tato praxe zahrnuje tiché opakování mantry k překonání myšlenek mysli a dosažení stavu čistého uvědomění. V tomto stavu zažívá praktikující hluboký vnitřní mír a spojení s vesmírem. Transcendentální meditace může být zvláště účinná při přístupu k moudrosti andělů, protože pomáhá pozvednout vaše vědomí a sladit vaši energii s energií hojnosti.

Projevování hojnosti prostřednictvím duchovních praktik

Kombinace duchovních praktik, jako je meditace a afirmace, může zesílit vaši schopnost projevit ve svém životě hojnost. Stanovením jasných záměrů a sladěním svých myšlenek s frekvencí hojnosti přitahujete pozitivní energii a příležitosti. Meditace vám umožní zaměřit svou mysl na to, po čem skutečně toužíte, zatímco podpora andělů hojnosti zajistí, že vaše cesta bude vedena. Čím více budete cvičit, tím silnější bude vaše spojení s hojností.

Význam vděčnosti v hojnosti

Vděčnost je mocná emoce, která otevírá srdce a uvádí vás do souladu s energií hojnosti. Když vyjádříte vděčnost za to, co máte, vysíláte do vesmíru signál, že jste otevřeni přijímat více. Tato praxe ocenění nejen zvýší vaši náladu, ale také přitáhne více toho, za co jste vděční. Začleněním vděčnosti do své meditační praxe posilujete své spojení s anděly hojnosti a posilujete svou schopnost projevovat své touhy.

Objetí života v hojnosti

Žít život v hojnosti není jen o získávání bohatství; je to o pocitu bohatství v každé oblasti svého života. Patří sem vztahy, zdraví, kariéra a osobní růst. Přijetím hojnosti se otevíráte nekonečným možnostem, které vesmír nabízí. Vedení andělů hojnosti v kombinaci s pravidelnou meditací může vést k životu plnému radosti, prosperity a naplnění.

Závěrem, cesta k hojnosti je duchovní, vedená moudrostí andělů hojnosti a praxí transcendentální meditace. Začleněním těchto praktik do svého života můžete odemknout dveře k prosperující a naplňující existenci. Pro více duchovních vhledů a vedení navštivte andele-nebe.cz.

Chcete-li se o tomto tématu dozvědět více, navštivte naše webové stránky.

duchovní rekolekce poblíž mě

meditace a spiritualita

[bunniarp]

☾ADRIANNE HARDING ☽

ADRIANNE HARDING

Přezdívky: Adri Datum narození: 1. 2. 1977 Profese: Asistentka CEO v StellarTech Industries Bydliště: New York Den setkání s Doctorem: 11. 9. 2001 Faceclaim: Troian Bellisario

CHARAKTER

Adriane je kreativní dívka, která má od dětství radost i z maličkostí. Snaží se být milá, ale vždy se umí postavit za pravdu, které věří, ovšam to trochu koresponduje s tím, že tu pravdu někdy vidět nechce, jakoby v sobě měla vlastní filtr vnímání. To z ní dělá lehce naivní a několikrát se tak už spálila. Jednoduše jí dokáže ovládnout stres i vztek, ale pohár k přetečení má opravdu hluboký. Je lehce zranitelná, pokud proti ní člověk dokáže použít ta správná slova. Občas je přehnaně bojácná o lidi v jejím okolí. Je noční sova.

ZÁJMY

Čtení, psaní, horolezectví, v dětství hrála na cello.

ZAJÍMAVÁ FAKTA

Její práce není až tak důležitá, jak zní. Je za ni vděčná, je dobře placená, ale není to nic, co by ji mělo naplňovat a plánovala tam zůstata do konce svého života. Vždycky chtěla napsat knihu, ne proto, aby byla slavná, ale aby si něco dokázala a alespoň něco tu po ní po smrti zbylo s jejím jménem, ale zjistila, že s prací to není jen tak jednoduché. Přesto se z ní stala kavárnová holka, která ve svém oblíbeném podniku seděla každý čtvrtek.

STRACH

Pavouci, les v noci

OBLÍBENÉ VĚCI

Zvíře: Králík

Jídlo: Waffle se šlehačkou, losos s citrónem a pečenými bramborami

Pití: Horká čokoláda s malinami, džusy

Barva: Černá, pacific ocean blue

MINULOST

Adrianne se narodila dne 1. 2. 1977 v New Yorské nemocnici svým rodičům. Dětství měla klidné, hravé, vždycky dostatečný počet kamarádů, ničeho nestrádala. Její rodina jí dávala pevné zázemí, nebyli na tom finančně špatně, ale ani nebyli v newyorkské smetánce. Žili v jednom z těch betonových sedmipatrových domů blízko centra s kovovým schodištěm podél budovy. Jako malou se ji rodiče snažili dovést ke hře na cello, to ji ovšem s nástupem do šesté třídy přestalo bavit, nebylo to to pravé ořechové. Ráda si četla a psala, objevovala nové věci alespoň na papíře, sama potom nalezla zálibu v horolezectví, nikdy však nenašla možnost pořádně si zalézt po opravdových horách. Z dětství si odnesla dvě kamarádky, které jí zůstaly doteď. Byly jimi Jasmin Wilson a Mia Peterson, obě měly již trochu usazenější život než ona, se svými partnery. První setkání se smrtí zažila v sedmnácti letech, kdy se její první přítel stal obětí vlakové nehody, tehdy jí to zničilo, ale teď je to po těch letech za ní. Občas je díky tomu přehnaně bojácná o lidi v jejím okolí.

New York pořádně opustila všeho všudy jen dvakrát a to, když jela na prázdniny se svým tátou k babičec do Miamy a ač se jí betonové království tolik nelíbí, ještě se nedostala do bodu, kdy by ho měla opustit, jak původně chtěla. Zřejmě za to mohla její rodina, která je dodnes úplná. Její rodiče pro ni skvělým příkladem udržet si vztah celý život, s nikým nevydržela déle jak rok (ani s jejím prvním přítelem), proto se začala soustředit více na práci. Nejdříve to jen zkoušela, ale v momentě, kdy získala místo asistentky hlavního CEO ve firmě StellarTech Industries, vykašlala se na vysokou školu, která ji moc nebavila. Ani se nemusela příliš snažit, což bylo podivné. Přece jen se na tuto pozici musela hlásit spousta lidí, jednalo se o firmu s dobrou pověstí sídlící ve Světovém obchodním centru, zabývali se výzkumem technologií technologií pro inovaci získávání a uchovávání energií a stranou se věnovali podpoře a financování firem souvisejících s výzkumem lékařství. Jenomže to netušila, že její přijetí do této firmy nemělo otevřít dveře do lepší budoucnosti. Blížilo se 11. 9. 2001. Historicky významný den, o kterém lidstvo nemělo ani ponětí.

STYLE

[michalgavlas]

ÚVAHA PĚTISTÁ DVACÁTÁ PÁTÁ – VZNIKÁNÍ A ZANIKÁNÍ

Jsme součástí neustálého vznikání a zanikání. Ve své podstatě se jedná o prvotní energii, která mění svoji podobu nebo obrazně řečeno skupenství. Jedná se o tu neuvěřitelnou energii, která byla součástí vzniku našeho vesmíru po velkém třesku. Energie koncentrovaná do bodu se podílí na rozpínání našeho vesmíru.

Vznikají a zanikají seskupení atomů, buněk, celých organismů a živočišných druhů. Na vesmírné úrovni vznikají a zanikají jak jednotlivé hvězdy, tak i celé galaxie. Z hmotného skupenství viditelných atomů (4 %) přechází do nehmotné (96 %). Částice, o kterých ve skutečnosti nic nevíme a nazýváme je pro naši představivost atomy, které obsahují protony, neutrony, elektrony a dále se dělí na qvarky, jsou stavebními kameny našeho vesmírného chrámu. Z hlediska „vědomí“ vesmíru žádné takové analytické dělení na atomy a další částice neexistuje. To vše je pouze pomůcka pro to, abychom z naší úrovně lidského vědomí si dovedli objasnit, alespoň schematicky fungování vesmíru. To, že se vesmír chová jako jeden živý, neustále vznikající a zanikající celek začíná být na základě dalších poznatků čím dál tím patrnější.

Neustálým vznikáním a zanikáním, rozením a umíráním se náš vesmír drží v rovnováze, takže se nezhroutí do sebe nebo se neroztrhne. Vzhledem k poměru hmotného a nehmotného vesmíru vyžaduje nejvíce energie udržením samotného časoprostoru. Jenom nepatrná část energie je třeba pro udržení hmotného světa, jehož jsme součástí. Možná že i my jako živé, biologické bytosti jsme ze 4 % hmotní a viditelní, na druhé straně z 96 % nehmotní a duchovní podle renesančního pravidla „co nahoře, to dole“, mikrokosmos a makrokosmos. Obdobně jako nevidíme a nerozumíme celému vesmíru, tak nevnímáme a nerozumíme sobě. Vnímáme pouze jednu pětadvacetinu sebe, ostatní je ukryto v našem nevědomí, kterým jsme patrně napojeni na vesmírný celek, ve kterém je obsažena minulost, současnost, ale i budoucnost. Z hlediska obousměrného pohybu v časoprostoru může, pro nás neznámá budoucnost, ovlivňovat současnost.

V současnosti se nám čím dál tím více otvírají dveře do tajů vesmíru, které jsme možná znali v době Zlatého věku a zaniklých civilizací. Na toto otvírání je třeba se dívat zdrženlivě, s velkou trpělivostí a pokorou. Již několikrát jsme otevřeli tyto pomyslné dveře a zjistili jsme teprve po čase, že to byl pouze předpokoj té hlavní místnosti s tím podstatným. Předpokoje s poznatky o našem nepatrném, hmotném světě jsme už patrně navštívili všechny, ale ten hlavní prostor s nehmotnými poznatky je pro nás stále uzavřen.

Podle rčení: „S čím kdo zachází, tím také schází“, jsme soustavným soustředěním se na poznávání hmotného světa ztratili schopnost vnímat a naslouchat světu nehmotnému. Naše vnímání je hrubé a otupělé všudypřítomnou předností hmoty před vědomím – duší. Současný člověk vnímá převážně svoji hmotnou stránku a uspokojuje především její potřeby. S nadsázkou se dá říci, že v dnešní době se naše vědomí přibližuje spíše neživé hmotě – balvanu než lidské bytosti.

Přes tuto neutěšenou situaci se objevují jednotlivci a celé skupiny, kteří se snaží svou hmotou otupělou mysl opět zjemnit a přizpůsobit jemnějšímu vnímání, které je třeba pro poznávání nehmotného světa.

Vznikání a zanikání se děje na různých úrovních velikosti a intenzity. Rodí se a umírají buňky, stejně jako se objevují a mizí hvězdy nebo celé galaxie. Jedno je nahrazováno druhým, dochází k proměnám, někdy k lepšímu, jindy k horšímu. Vše je součástí samo regulujícího se vývoje vesmíru, který není jednoznačný a předem určený.

Podobně i člověk prochází mnoha proměnami jak na osobní, tak i společenské úrovni. Jsou období výrazně hmotně orientovaná a potom ta s větší nehmotnou, duchovní potřebou. Podstatné je, aby jak hmotné, tak i duchovní potřeby byly v rovnováze, jinak dochází k onemocnění jak samotného člověka, tak i celé společnosti.

V současnosti je životně důležité, aby vznikl protipól materiálního vnímání světa, které je soustředěno především na uspokojování sobeckých a okamžitých potřeb jak jednotlivce, tak i celé společnosti. Je pravda, že v lidech vzrůstá potřeba něčeho jiného než uspokojování těla od pasu dolů, ale řešením není „duchařina“ a komerčně úspěšný „New age movement“. Jediným řešením je věřit v samo regulující schopnost vesmíru, který v lidech postupně vyvolá dlouho očekávanou proměnu z člověka převážně materiálního na více duchovního. K tomu ať nám dopomáhá Bůh.

[nukaseeds-cz]

Zkoumání THC-P nebo THCP: odhalení nových kanabinoidů

Vzhledem k tomu, že výzkum THC-P a THCP pokračuje, je nutné k těmto kanabinoidům přistupovat opatrně, zejména v oblastech, kde je konopí regulováno nebo zakázáno.

THC-P nebo THCP - Obsah

Úvod

THC-P: silný kanabinoid

THCP: Velký hráč

Závěr

Úvod

Svět konopí v posledních letech zaznamenal prudký nárůst zájmu a výzkumu. Důvodem bylo odhalení nových sloučenin, které mají potenciál převratně změnit naše chápání této všestranné rostliny. Mezi tyto objevy patří dva méně známé kanabinoidy: THC-P (tetrahydrokanabiphorol) a THCP (tetrahydrokanabiphorol). Pronikneme do světa THC-P a THCP a osvětlíme jejich vlastnosti, potenciální účinky a rozvíjející se obor vědy o konopí.

THC-P: silný kanabinoid

THC-P neboli tetrahydrokanabiphorol je relativně novým přírůstkem na stále se rozšiřujícím seznamu kanabinoidů. THC-P se od svého známějšího příbuzného THC (tetrahydrokanabinolu) liší jedinečnou afinitou ke kanabinoidním receptorům, zejména k receptorům CB1.

Vysoká afinita k receptorům CB1: Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů THC-P je jeho výrazně vyšší afinita k receptorům CB1 ve srovnání s THC. Tato zvýšená afinita znamená, že THC-P má potenciál vyvolat silnější psychoaktivní účinky. To znamená, že vede k intenzivnější euforii a změněnému vnímání při konzumaci.

Účinky na mozek: Předběžný výzkum naznačuje, že THC-P může mít podobné účinky jako THC, například úlevu od bolesti a euforii, ale ve větší intenzitě. To by z něj mohlo učinit zajímavého kandidáta pro rekreační i terapeutické využití.

Potenciální terapeutické aplikace: Stejně jako ostatní kanabinoidy zkoumají vědci THC-P pro jeho potenciální terapeutické využití. Vědci zkoumají jeho analgetické, protizánětlivé a neuroprotektivní vlastnosti, ale je důležité si uvědomit, že tyto studie jsou teprve v počátcích.

THCP: Velký hráč

THCP neboli tetrahydrokanabiphorol je další nově objevený kanabinoid, který ve vědecké komunitě vzbudil pozornost.

Výjimečná afinita k CB1: THCP vykazuje stejně jako THC-P výrazně vyšší afinitu k receptorům CB1 než THC. To znamená, že THCP by teoreticky mohl mít silnější psychoaktivní účinky.

Euforie a úleva od bolesti: Laboratorní studie prokázaly, že THCP má potenciál vyvolat euforii a úlevu od bolesti, podobně jako THC, ale potenciálně výrazněji. Tato zvýšená účinnost by z něj mohla učinit vyhledávanou sloučeninu ve světě výzkumu a vývoje konopí.

Zkoumání terapeutických aplikací: Stejně jako v případě THC-P je i THCP předmětem probíhajícího výzkumu s cílem odhalit jeho potenciální terapeutické využití. Jeho interakce s endokanabinoidním systémem vedla vědce ke zkoumání jeho možné role při zvládání různých zdravotních stavů.

Závěr

THC-P a THCP představují vzrušující přírůstky do světa kanabinoidů. Jejich vysoká afinita k receptorům CB1 a potenciál vyvolat intenzivnější psychoaktivní účinky z nich činí zajímavý předmět vědeckého zkoumání. Ačkoli jsou příslibem pro rekreační i terapeutické využití, naše znalosti o těchto sloučeninách jsou stále v plenkách.

Vzhledem k tomu, že výzkum THC-P a THCP pokračuje, je nutné k těmto kanabinoidům přistupovat opatrně, zejména v oblastech, kde je konopí regulováno nebo zakázáno. Právní status a potenciální zdravotní rizika spojená s těmito sloučeninami se mohou v jednotlivých jurisdikcích lišit.

Závěrem lze říci, že THC-P a THCP otevřely nové dveře v oblasti vědy o konopí. Nabízejí nový pohled na složitý svět kanabinoidů. S prohlubováním našich znalostí můžeme odhalit ještě více potenciálních přínosů a aplikací těchto sloučenin a poskytnout další důkazy o pozoruhodné všestrannosti rostliny konopí.

Pokud se rozhodnete pěstovat vlastní rostliny konopí, vždy si kupujte kvalitní a čerstvá semena konopí. Můžete se podívat na semena od Nukaseeds.

Články o konopí, konopná semena. konopné akce a slevy Nuka Seeds. Bezplatné články o pěstování konopí,zprávy o pěstování a problematice konopí a mnoho dalšího..

[ctenisveta]

„Je úplně jedno, jak rychle otočíš hlavou, stejně nikdy nezahlédneš, co se děje všude kolem tebe…“ Greg Egan, Město permutací

[zlutyzakaznik]

Double Shot

(23. 11. 2020) Barvy a extrakce podzimní “Vysočiny” a za pirohy, kávou, koblihami a pivem Rybniku.

Zátiší s naprostou klasikou v KaKaBu v Boskovicích dvě hodiny před otevřením. Zvláště mě zamrzelo, že jsem se ve městě vyskytl jen pár dní poté, co podnik oslavil výročí velmi pěkným způsobem, tj. umožnil svým zákazníkům s asistencí personálu připravit si na E61 i Fiorenzatech svou vlastní a oblíbenou kávu. V současném stavu je to ale myslím ze strany provozovatele zbytečný risk a nechtěl bych vidět, co by se stalo, kdyby je někdo z uvědomělých místních občanů naprášil.

Ve stavu, kdy jsou všechna kulturní, gastronomická a společenská zařízení uměle udržována na nule, nezbývá člověku hledajícímu nové podněty mnoho možností. A třebaže pravidelně a pečlivě střídám cesty a cestičky ve městě, během nichž utěšeně přibývá nových poznámek o stále fungujících i nově připravovaných podnicích, stejně jeden poměrně záhy dosáhne limitu průzkumných průchodů kolem Monogramu, Cukru, Kafecu, SKOGu, Punktu nebo Mlsné holky. Bylo tedy jen logické vyrazit za hranice města. Na výlet! A co může být lákavější než kochat se začátkem listopadu barvami podzimu, když se po ubíjející šedi na tři dny vyjasní a listnaté stromy jsou utopeny v záplavě žluté, oranžové, červené, okrové a žluté. 

Za tím účelem jsem zakoupil na e-shopu IDSJMK třídenní turistickou jízdenku platnou pro celý Jihomoravský kraj (380 Kč, lze i v aplikaci Poseidon), která funguje kontinuálních 72 hodin od času nastaveného při nákupu. První den lze tedy vyrazit třeba až ve 13 hodin a čtvrtý dopoledne si ještě zajet dejme tomu na cappuccino do břeclavského Cafe Industry. :-) Tiket, který se nahraje na debetní kartu držitele, platí na de facto všechny autobusy a vlaky (nespadají sem jen mezinárodní EC a IC a jejich ekvivalenty u soukromých dopravců) a MHD ve větších městech našeho regionu včetně Brna a když člověk připlatí pár korun, může si odskočit i do míst kousek za hranicemi platnosti (Prostějov, Zlín, Olomouc, Třebíč).

Ještěže jsem měl dvě vydatné kávy dopoledne doma. Takhle bych musel v Boskovicích hodinu a půl stepovat a ještě by byl výsledek nejistý.

Devět let zkušeností a stále to kavárně nestojí za námahu.

Restaurace a pohřby bude v následujícím roce, obávám se, velmi případné spojení. (Na cestě k centrálnímu náměstí v Boskovicích).

A kam vyrazit v rámci našeho regionu ponejprv? Přece za kavárnami, resp. konkrétními lidmi, jejichž práce mě v létě nejvíc zaujala. Tedy do The Black Cup v Novém Městě na Moravě a Canall Coffee v Prostějově s tím, že si z tepla vlaku prohlédnu barvy podzimu a pokud bude nějaké místo obzvláště inspirativní, vrátím se tam při dalším turnusu na podrobnou vycházku. O cestě z Tišnova přes Nedvědici do Nového Města jsem slyšel od fanouška vojenské i obecné historie a poznávacích rodinných túr hotové legendy: Jak se trať lokálky pomalu klikatí mezi strmými kopci; jak romantické je poznávání zdejších mlýnů a rozhleden; jak kontemplativně působí tamní hrady a zámky a jak obohacující je pro duši poutníka soubor regionálních muzeí.

Má mise nebyla tak ambiciózní a tak jsem po svačinovém croissantu ve vlakové relaci Brno-Lesná – Tišnov přestoupil na výlukový bus směr Nedvědice, kde jsme se měli vrátit na vlak. Jelikož jsem vyrážel až před jedenáctou, dopřál jsem si doma snídaňově cafe latte a nedlouho poté i cappuccino a s bílým dAncapem byl připraven na poobědové doppio v novoměstské kavárně.

Cesta samotná nebyla nezajímavá, ale čekal jsem u trati a kam oko dohlédne více barev a více obrazů, které by daly vzpomenout na Turnera, Constablea, Gainsborougha nebo impresionisty. To, jak je v zimě slunce nízko a jak měkké a pastelové vyznění bez ostrých kontrastů krajina i přes poledne má, jsem si uvědomil kousek za Nedvědicí, když výlukový a velmi moderní autobus s wi-fi šplhal do kopců mezi nahrubo zoranými poli, kde se hroudy hlíny v poledním slunci leskly jak kusy antracitu a žírné lány tu a tam vystřídaly travnaté plochy se stádem krav, husím hejnem či poklidně přežvykujícími ovečkami. Je korektní vnitřní reakce Jééé, kravičky.... a pak hned pomyšlení na steaky?

Druhá zajímavá novoměstská kavárna to ani za ztížených podmínek nevzdává.

Květinářství podle všeho zůstanou otevřená vždycky.

Nové Město bylo, stejně jako všude jinde, dosti opuštěné a jen tu a tam se vynořil člověk z řeznictví, cukrářství anebo domácích potřeb. Cestou k The Black Cup jsem zaznamenal slečnu v (rámci letošního podzimu) zatím nejhezčím odstínu žlutého kabátu, který měla perfektně sladěný s rouškou, ale jelikož na náměstí halasně sdělovala svému milému do telefonu, že koupila čtyři donuty a ať jede opatrně, pokračoval jsem bez dalšího zdržování na kávu. Doppio z belgické pražírny MOK (Guatemala Gascon) s podobně utaženým poměrem extrakce jako v létě a podobně zdařilým výsledkem (silných 14/20). Za 48 Kč super.

Ve stínu domů na hlavním náměstí bylo docela chladno a tak jsem si to po chia jogurtu z místní a nové prodejny pečiva, kde měli profesionální dvoupáku s obyčejnějším italským blendem, po malém pobloumání a ohřátí se v několika otevřených obchodech pomalu namířil zpět na nádraží. Neopomenul jsem se ovšem zastavit v Kafé 133, kde mají jedu z nejkrásnějších zahrádek v rámci celé ČR. Bohužel i po třech měsících od první a zatím poslední návštěvy v létě byla na mlýnku směs arabic z La Bohéme a slečna, která byla toho dne za kávovarem, mi řekla, že tam není dlouho a že nepamatuje, že by někdy měli jednodruhovku. 

Chia jogurt v Novém Městě na Moravě cestou zpět na nádraží. Už byl docela vodnatý, ale ještě jsem to snědl (11/20).

Další nové místo s kávovarem a mlýnkem v Novém Městě na Moravě.

Když však dotyčná spolu s maminkou(?) sedící před barem viděly můj zájem o zdejší Rocket – jaký model tu používají stále neví, protože na můj dotaz se holčina podívala na kovový štítek přišroubovaný na zadní straně a dozvěděl jsem se, že jde o Rocket Milano :-)) – řekly mi, že jsou velmi rodinný podnik a že až se situace uklidní, mohl bych si možná sám kávu připravit. Hezký přístup a pokud je mi známo, něco podobného praktikuje jistá kavárna v Praze a v rámci výročí i podnik v Boskovicích (viz dále).

Dvě výběrové kavárny na desetitisícové městečko na Vysočině je, obávám se, docela dost a když připočtu dva nebo tři další provozy s profi kávovarem, bude to zde určitě, jako ostatně i jinde, velmi těžké. Ale kdyby si smůlu mělo vybrat The Black Cup, mrzelo by mě to dost, protože tohle je jeden ze skutečných kavárenských objevů roku.

Cestou z NMNM jsem se zastavil v kuřimské výběrové kavárně. Měli stejné kafe od Nordbeans, jaké měl kamarád při spuštění svého kávovaru, ale k tomu bohužel trvanlivé mléko z Lidlu. Letáček v nádražním podchodu zůstal, navzdory mému srpnovému upozornění a příslibu nápravy, bohužel stále stejný.

Jako ve městě duchů to vypadalo i v Prostějově, který jsem v rámci letních vlakových toulek navštívil dvakrát v jediném týdnu a velmi výrazně si zlepšil vnímání města oproti době před sedmi nebo osmi lety. Většina kaváren byla zavřená, ale CANALL coffee, zdejší (nejen) výběrová jednička, fungovala a za kávovarem byla i baristka, jejíž dvě doppia z lepší řady Doubleshotu mě v létě tak zaujala. Tentokrát byl bohužel na mlýnku pouze standardní Tam Dem a tak jsem si ho ze slušnosti dal a lze říct, že provedení bylo o nepatrný kousek lepší než zhruba u těch sedmi či osmi exemplářů, co jsem za léta vyzkoušel (silných 13/20 a v konci nebyl tak výrazný jadřinec, jak je tomu u této kávy zvykem). Jako výzvu jsem ovšem vzal tvrzení, že její cappuccino stojí za vyzkoušení a při cestě zpět na nádraží jsem si ho i přes obyčejný espresso základ dne dal.

Tři nebo čtyři měsíce fungující ochutnávkový výčep na prostějovském nádraží se zlobí. A oprávněně.

O krizi současného kavárenského cappuccina jsem psal již téměř před dvěma lety v souvislosti s banem v Monogramu a budu se mu opět věnovat v rámci měsíčního souhrnu za listopad i ve výročním žebříčku nejlepších káv, a tak zde jen dodám, že mléko byl čerstvý Pilos z Lidla a bylo to nepochybně připraveno s řádnou péčí, ale výsledek, ač o něco krémovější a plnější než je ve výběrových kavárnách současnosti obvyklé (13 – 14/20), pro mě stále značně zaostal za hebkostí, plností a sametovostí nejlepších vlastních exemplářů nebo dokonce nebeských cappuccin vybraných brněnských baristů minulosti. 

Pořád prostě chci, aby cappuccino mělo svůdnou mikropěnu a aby bylo možné v jednom doušku pociťovat jedinečnou kombinaci tloušťky a sladkého chmýří, viz konec tohoto textu. :-) Ale debata nad kávou byla moc fajn, dotyčnou její práce nepochybně baví a příkladnou poctivost v přípravě a ojedinělé nasazení jsem zaznamenal a pochvalně zhodnotil už v létě.

Cestou na nádraží jsem nalezl výjev jak z úvodu Terminátora 2: Dne zúčtování. Anebo to byl tento krátký film? V srpnu to byla ještě legrace, ale teď už hotová tragédie.

V nákupním centru na náměstí bylo mrtvo a toalety zavřené, některé obchůdky s potravinami, které jsem nestihl navštívit dříve, měly také přerušený provoz anebo velmi zkrácenou otvíračku a na návštěvu kavárny v kině jsem rezignoval, protože jestliže neměli nastavené vybavení při dvou letních návštěvách, jak by to asi vypadalo za současného stavu? Neodpustil jsem si však návštěvu obchůdku Natura Prostějov a pozdravení se s tamní moc příjemnou majitelkou a poptání se, jak pokračuje se svým pěkným dvouskupinovým kávovarem a mlýnkem. Cestou uličkou z hlavního náměstí jsem zahlédl sveřepě vyhlížejícího Jana Houdka z Dokonalé kávy, který zavíral dveře jimi vybavené a zrnky zásobované Kavárny v Uličce, dle webu založené v roce 2019, přičemž novinkou je pro mě informace, že podnik si sáhl na evropskou dotaci.

Už vypláchnutý cestovní cappuccinový dAncap odpočívá na pultu liduprázdného prostějovského tržiště.

Cesta do Prostějova, stejně jako návrat z novoměstské kávové procházky, byly perfektní ukázkou toho, jak proměnlivé může být počasí i krajina za okny vlaku  – a to i v regionálním měřítku. V Nezamyslicích bylo rozjásané nebe, ale vedle v Prostějově ještě chvíli mlhavo a vlezlo a při několikaminutovém čekání v Nedvědici za soumraku měl městys úplně jinou poetiku než v poledne. Kouřící komíny v údolí utopeném mezi ostrými kopci daly vzpomenout na Průmyslovou revoluci a když jsem v nose a hrdle zaznamenal ostrý zápach – ne, nebyla to štipka robusta Samuela Chlpeka – cítil jsem se bezmála jako v uhelném Leedsu na počátku 18. století. 

Pasáž v Boskovicích s obchody, firmami a velkou restaurací je přesvědčivým dokladem, že se ekonomická aktivita nejen v tomto městě zastavila.

Krásně oloupaný štít boskovického obchodu s ovocem a zeleninou cestou z vlakového nádraží.

Třetí den, v sobotu před polednem, jsem se vydal na otočku do Boskovic a doufal, že bude otevřené okénko aspoň jedné z mnoha tamních kaváren. Nebylo a oba podle všeho seriózní podniky měly startovat až od 14 a skoro hodinu a půl se mi v liduprázdném městě čekat nechtělo. A v Dogville, které právě zavřelo, měli toliko obyčejný brazilský Santos a dalších 15 dóz k výběru. Poznamenal jsem si tedy aspoň, že se musím, až bude situace opět normální, vrátit do zdejší stálice KaKaBu, která oslavila 9. výročí a má Faemu E61 z úvodního obrázku (onen den měli na mlýnku blend Mexika a Brazílie od Fiftybeans) a zejména do Marky’s Coffee (dříve Mama’s Coffee) kousek od nádraží, kde jsem se aspoň zdáli a přes sklo pokochal svým oblíbeným Vibiemme (dvouskupinové volumetrické Lollo se snad nejelegantněji kroucenými tryskami na páru vůbec).

Druhý výlet za hranice všednosti představoval jednodenní výpad do polského Rybniku, města o necelou polovinu většího než Olomouc, které je asi 30 km po hlavní silnici (nebo dálnici) od Bohumína. S kolegou a kolegyní jsme jej vybrali kvůli blízkosti, snadné dostupnosti autem a také pohodlnému splnění podmínky návratu do 12 hodin bez nutnosti vyplňovat formulář a podstupovat případný test na virus. A Polsko je, resp. 16. 11. bylo, jedinou sousední zemí, kde šlo toto provést. (Den nato byl sice čas opticky “rozvolněn” na 24 hodin, ale dosud volný přeshraniční pohyb omezen na zdravotní, pracovní, úřední a jiné důvody s možnými namátkovými kontrolami, takže ven do Polska to jde stále bez omezení, ale nazpět už je to částečně ilegální aktivita a pašování sebe sama i pivních speciálů může být hořkou realitou.) 

Jelikož jsem měl s sebou dva nadšené fotografy (iPhone vs. Google Pixel), fotil jsem tentokrát velmi málo a všechny následující fotky s výjimkou závěrečné (úchvatná novogotická bazilika a hlavní pamětihodnost výletu) vybírám s laskavým svolením obou autorů z jejich obrazové dokumentace a moje jsou pouze popisky snímků. A abych eliminoval byť jen náznak případné řevnivosti iOS vs Android, pokusil jsem se to proporčně a genderově vyvážit. :-)

Při překračování mostu přes Odru, která tvoří přirozenou hranici mezi drahou vlastí a Polskem, jsme čekali když ne kulometná hnízda, tak tedy aspoň kontrolu uniformovaného policisty, ale jak kolem poledne, tak o pár hodin později zde bylo pusto a prázdno a pohraničníci zřejmě naháněli uprchlíky z Babišova ráje někde jinde nebo aspoň usrkávali Nescafé na služebně.

Pirohárna v Rybniku, kde jsme byli jediní zákazníci a já se modlil, aby to bylo dobré. Interiér a štít vypadal tak, že se tu 40 let nic nezměnilo, což je v případě podobných lidových podniků dobré znamení. Sice to bylo asi o 100 % draží než všechny pirohy, které jsem dosud v Posku měl (8 kousků za 16/17 PLN)...

...ale výsledek, pro který jsme si přišli za 25 minut, stál naštěstí opravdu za to a porce masových i sýrových pirohů (pierogi ruskie) patří k těm nejlepším, jaké jsem u našich severních sousedů dosud měl (14 – 15/20). Prokazatelně dělané na místě (nepravidelný tvar, vláčnost, absence gumové textury kupovaných, po nichž sklouznou zuby), horké, štědře naplněné (nebyl problém namixovat si 4 + 4 a třeba kolegyně si pochvalovala špenátovou verzi) a celkové velmi dobré. Zvlášt mě potěšily perfektně vypražené škvarečky a fakt, že dáma necítila nutnost zalít celou porci omastkem, jak se občas nerozpakují v jinak skvělém mléčném baru Biedronka ve Varšavě. Tak tak jsem zvládl svých osm kousků a neodolal ještě jednomu nabídnutému a s výjimkou dvou koblih níže jsem do večera nic nejedl. Není to jídlo na každý den, ale když je chladné počasí, je to ideální.

Málem jsem přehlédl již před dvěma lety na mapách zaznamenanou místní kavárnu. Naštěstí mě kolegyně zavčas upozornila a při nakouknutí do ztemnělého lokálu jsme vedle kávovaru spatřili žluté Fiorenzato. :-)

Žluté akcenty měla i kavárna na centrálním náměstí v Rybniku. Ale ošuntělost vybavení i předložená káva (působilo to na mě balením i skladbou informací jako lokální varianta Rituale) mě nedokázaly přimět vydat doporučení naší malé výpravě.

Odpor gastra vůči vládě je dobře patrný i kousek za hranicemi a ve městě jsme už bohužel spatřili docela dost parcel k pronájmu. A to jsme teprve na samém počátku krize.

Zhruba v půli cesty, tedy v Olomouci, jsme se zastavili na doppio, cappuccino a flat white v Kikafe, které jsem na základě předběžné rešerše – coby osoba odpovědná za kofeinovou, pirohovou a přidruženou logistiku – vybral v konkurenci Trouble Cafe, Traffic Coffee a Love Coffee. Kavárna s tichou sekcí měla mít v pondělí šestnáctého trochu mainstreamové Coffee Culture, u Love Coffee jsem si nebyl jistý, nakolik se jim to povede s Etiopií od Candycane a na nejmilejší nabídku Traffic Coffee v podobě ochutnávky jejich nové kávy jsem se necítil, protože bych raději degustoval až to budou mít odladěné. A dalším důvodem bylo to, že v domovské provozovně Kikafe jsem dosud nebyl a že zde mají kávovar, o kterém jsem referoval před necelými dvěma lety.

Tři dopolední kávy v Kikafe v aranžmá kolegyně s pomocí příručního knižního fondu. :-) Moje doppio bylo vizuálně méně než perfektní, ale chutnalo to dobře.

Barista se zřejmě vyspal dobře, protože ráno dal na mlýnek promytou Keňu firmy (druhá možnost byla dle předchozího Insta vyjádření anaerobně zpracovaná Brazílie) a kolegové i já jsme byli se svými kávami spokojeni (mé doppio 14/20) a ceny viditelně příznivější než v Brně. Samozřejmě jsem neodolal a mladého muže za kávovarem se zeptal, jak jsou s grantovým Iberitalem spokojeni (moc, jak jinak) a kde jinde na Moravě, případně v rámci ČR bych ho mohl vidět v provozu. Tady se ovšem naplnily mé obavy, když mi dotyčný sdělil, že jediný kus v celé republice je ten, na kterém kávu připravují a mají ho, protože jsou distributorem. Ono to při ceně bez pár korun ďábelských 666 000 Kč za třískupinovou verzi ani tak moc nepřekvapí, ale udivilo mě tvrzení dotyčného, že jde o první kávovar, kterému vůbec neklesá tlak, když jede zároveň extrakce ze všech hlav, šlehá se mléko a teče voda z výdejníku. 

Listy v okolí baziliky v Rybniku byly krásně suché, čehož využila kolegyně při druhé a pozdně poobědové kávě dne, kterou jsme si nakonec na mé doporučení dali zde. Nebylo to ani tak surovinou (velmi obyčejný Bristot Tiziano v poměru 85:15), kterou měli v dané ulici takřka všude, ale usměvavou a milou slečnou plnou ochoty a čistotou zařící dvouskupinovou Aurelií a F64 a jelikož se mi zbylé tři možnosti jevily jako ještě horší, zkusili jsme to zde. A nebylo čeho litovat. Pokud jsem během povídání s kolegy zaregistroval správně, slečna si nejprve jednu porci odemlela a tu vyhodila a šlehání mléka i extrakce byly takřka učebnicové. Moje doppio (to vlevo, kde už je výrazně upito, protože kofeinový deficit byl akutní) bylo na úrovni silných 12/20 (tj. řekněme automat drogerie Teta v dobré kondici), ale káva nebyla hořká, horká a nic z ní nepříjemně nečouhalo a dochuť byla dlouhá a příjemná. A kolegové své nápoje též shledali jako vyhovující.

Když už jsem se vláčel až do Rybniku, dal jsem si asi dvě hodiny po extrémně vydatném obědě a doppiu koblihy rovnou dvě (vanilko-kávová a banánová, za 2.80 a 3.20 PLN) a třebaže to o třídu zaostává za těmi z mého oblíbeného koblihového miniřetězce, jehož nejbližší pobočka je v polské části Těšína, i tak to bylo slušné (13/20) a je nutno vzít v úvahu, že tam musely vzhledem k drasticky snížené poptávce ležet už docela dlouho.

Místní koblihárna má v nabídce i degustační set pěti minikoblížků, který zvolila kolegyně a za 3.50 PLN (jeden zlotý = 6 Kč) je to legrace. Jistě pak laskaví čtenáři pochopí mé rozpaky nad cenami Mlsné holky, Kafe a kobliha, La Donuteria nebo svého času Funky Donuts.

Možné je samozřejmě vše a na budíky tohoto i rozšířených špičkových strojů jsem v maximálním nasazení neviděl a praktickou zkušenost nemám (a kdo měl takovou možnost srovnání, ptám se), ale stejně jsem se nemohl ubránit dojmu, že jde o jakýsi marketing nebo svého druhu baristickou latinu a tak jsem namítl, co třeba tolik vychvalované a oceňované špičkové modely La Marzocca a Nuova Simonelli/Victoria Arduino (nemluvě o jiných top modelech mnou preferovaných značek). Odpověď zněla, že ty novější už prý jo. Tak nevím. Opravdu čekaly kavárny a celý segment celá ta léta na grantem podpořený španělský Iberital, kterého se za dva roky, co o něm vím, neprodal v celé ČR jediný kus?

Zlatý hřeb výletu do Rybniku v podobě 2/3 pivního regálu hypermarketu Auchan. Když jsem v takto malém městě viděl sekci minipivovarů (na fotce vlevo od flyeru označujícího nepasterovaná piva), bylo mi málem do pláče...

Ve Štětíně nebo Varšavě je ve stejném hypermarketu výběr vodky znatelně větší, ale jsme také ve větším "okresním městě" (foto zachycuje polovinu nabídky vodky; v pozadí těch cca 40 až 50 druhů jednosladových Whisky – v tomto segmentu kořalek je svět ještě v pořádku i v Rybniku).

Z druhé půlky regálu zaznamenala kolegyně vodku imitující hasící přístroj. Z toho by jistě měl radost nejeden technik bezpečnosti práce. Ale požár bych tím zdolávat raději nezkoušel. :-)

Jelikož kolega v srpnu ochutnal můj milovaný baltský porter Okocim, asi nepřekvapí, že měl v jeho “závozu” větší zastoupení. Diskriminace se však nedočkaly ani sour ale, pšenice nebo double IPA.

Rybnik pochopitelně není Wroclaw anebo i menší a výrazně historické polské město, ale chtěli jsme změnu, nadýchat se jiného vzduchu jako svobodní lidé, dát si čerstvou koblihu, vydatné a homemade pirohy, nakoupit pivní speciály a zažít trochu jiné prostředí a lidi. Obchody v obou velkých nákupních centrech u centra byly zavřené s obvyklými výjimkami v podobě potravin, lékárny a drogerie, ale podle toho, co jsme viděli a navštívili v historickém jádru, se na malé živnostníky s limitem dvou lidí v provozovně omezení nevztahují a tak jsme postupně nakoukli do parfumerie, hračkářství, papírnictví a dvou tradičnějších obchodů s oblečením a trochu si zanadávali na tuzemskou vládní garnituru, která se slovy superministra ohání tím, jak je maloobchod v Polsku a jinde v sousedních zemích také zavřený. Realita je ale, jako obvykle, trochu jiná.

Před rybnickou bazilikou je socha Jana Pavla II. a v samotném chrámu nebyl kromě nás a dvou modlících se lidí absolutně nikdo čili ideální čas na usebrání a obdivování architektury, vitráží i plastik v celé stavbě.

[hadivadlo]

Společná zkouška nás všech

Reflexe současného nouzového stavu očima intendantky HaDivadla

„Svět, ve kterém teď žijeme, jsme nikdy v dějinách neobývali.“ Toto je jedna z prvních vět našeho letošního sezonního manifestu, který jsme tvořili koncem loňského léta. Jeho poslední slova pro mě jsou aktuální už dlouho, nicméně v těchto dnech jejich podstata ještě sílí: „Je čas přehodnotit naše osobní sny a životní strategie. Čas přehodnotit podstatu naší společnosti, která už neprosvěcuje temnotu přírody světlem civilizace, ale přináší temnotu vlastní. Udržitelnost. Aktivismus a zpomalování. Nerůst. To vše klade zcela nové úkoly na naše vnímání a jeho komplexnost.“

Návrat z Německa koncem února

Dny, kdy začala pandemie a s ní spojená panika pronikat sem do střední Evropy, jsme s kolegy z divadla trávili na naší pravidelné objížďce německých divadel. Na první rychlé zastávce v Berlíně jsme zhlédli čerstvou inscenaci Susanne Kennedy Ultraworld, jejímž hlavním motivem je zkoumání virtuální reality a lidského vědomí. Mimo samotné dění na jevišti mně v hlavě zůstal i záblesk z hlediště – vedle nás sedící tatínek v jeden moment hlasitým šepotem vysvětloval svému synovi: „There is no hope.“ Nicméně – teď pro životy mimo jeviště nepotřebujeme právě nic jiného tolik, jako naději.

Když jsme pak vyjížděli z Lipska už zpět směr premiéra v pražském Národním divadle, kde jsme nechali našeho uměleckého šéfa, četli jsme, že v Německu jsou první nakažení. A také, že na hranicích nám možná budou měřit teplotu. Na Facebooku jsme mezi různými statusy, tehdy spíše ještě vtipnými, ať už opravdu nebo jen rádoby, viděli také statistiku, pro jakou věkovou skupinu je nakažení koronavirem nakolik závažné. Tehdy jsme si říkali, že se hlavně bude muset dát pozor na ohrožené skupiny. Ale to, jak teď, několik týdnů poté reálně vypadá každodenní život, jsme si opravdu ani náhodou nepředstavovali. A to myslím, že fantazii máme s kolegy poměrně bujnou.

Celý nouzový stav mám jasně ohraničený zběsilým ránem, kdy vyšla ven zpráva, že se zakazují akce nad 100 lidí. To dopoledne a všechna následující řešení a rozhodování mám seskládaná do jednoho klipu, třeba od Pink Floyd by mohl být. Sami v divadle jsme nejdřív řešili verzi, že bychom hráli se sníženou kapacitou, záhy jsme ale pochopili, že je za daných okolností potřeba zabránit exponencionálnímu šíření nákazy. Proto jsme hraní sami zastavili – nejdříve do konce března, pak do konce dubna, aktuálně jsme smířeni i s variantou, že do léta se hrát naživo nebude. To ale neznamená, že není co dělat.

Inscenace na obrazovkách

Jsem nadšená ze všech těch zpřístupněných záznamů především německojazyčného divadla, ale stejně bych raději, abychom mohli na všechna ta místa zase brzy naživo. Vůbec si právě v poslední době čím dál víc říkám, jak je u návštěvy divadla důležité „to vše kolem“. Jakou roli hraje celý divákův čas od vstupu do dveří divadla, možná leckdy vše začíná už tím, jak ráno vstal. Samozřejmě hraje ve vnímání představení roli nespočet okolností – v HaDivadle je pro nás důležité zaměřit se na všechno, co můžeme v tomto ohledu sami nějak ovlivnit. Na spoustu věcí jsme si už přišli, v něčem stále hledáme a vždy něco zkoušet budeme. Přijde mně zkrátka jako jediná smysluplná cesta maximálně usilovat o to, aby každá návštěva divadla byla komplexní událostí, možná někdy až malým svátkem.

Co se týče všech těch streamů a online kulturní nabídky, mám pocit, že je všeho přehršel. Nestíhám ani to, co bych ráda, skutečně pořád mám co dělat. Není v tom skoro žádná nadsázka, když řeknu, že teď se to nej streamování odehrává venku v přírodě nebo na zahrádce. Jeden z nejlepších momentů nouzového stavu jsem prožila při Hodině Země, kdy jsme doma skutečně zůstali jen o svíčce. Nejdřív jsme si povídali, pak se vytáhly i kytary a po nezdařených pokusech o italské hity jsme skončili u starých dobrých tábornických písní. Miluju „divadelnost všedního dne“, scény, které rozehrávají lidé mezi sebou naživo.

Pobavil mě kolega herec, který v naší improvizované šicí dílně v kanceláři řekl, že si pustil záznam našeho „kasaštyku“ Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně, který je nakouskovaný nějakým nám neznámým uživatelem vlastně nelegálně na YouTube, protože se mu strašně zastesklo po hereckých kolezích, po tom všem… Možná to taky sama zanedlouho udělám.

Velice mě těší vlna solidarity, která se mezi lidmi tak viditelně zvedla. V kolektivu HaDivadla se v těchto dnech přirozeně také snažíme pomáhat, kde se dá. Když můžeš pomoct, tak musíš. Rozpracováváme i koncepci rozsáhlejší výpomoci tam, kde to aktuálně je a v nejbližší době bude, kromě zdravotnictví a sociálních služeb, nejvíce potřeba – v sadech, biofarmách, na polích, v lesích apod. 

V komunikaci se snažíme šířit pozitivní energii, která je v těchto dnech ještě o něco důležitější než normálně. V prostoru sociálních sítí je teď jednou z našich linií publikování „tipů na doma“ od kolektivu a přátel divadla (dá se najít pomocí #tipyhadinadoma). Byl to zcela přirozený impuls vzešlý hned na začátku karantén z uvědomění, že na světě je obrovské množství kvalitních tvůrčích počinů. A že je možná právě teď čas namísto produkování nových si je připomínat. A navíc – sdílená radost je znásobenou radostí. Jelikož se ale mimořádný stav prodlužuje, přeci jen se chystáme vytvářet nový „audiovizuální materiál“. Pohádky našich herců-rodičů, kteří je sami napíšou a k tomu i načtou. Prvním dílem je pohádka „O bacilech“ Arnošta Goldflama. Chceme tímto aspoň trochu ulehčit rodičům malých dětí. 

Všechno jinak, to ale neznamená, že špatně

Vytáhla jsem z knihovny bratry Čapky. „Jak vzniká divadelní hra a průvodce po zákulisí“ – mám originál publikace z roku 1925 a je to vážně milá věc. „Tadyhle jsou dveře,“ ukazuje režisér v prázdném prostoru, „a tenhle věšák jsou druhé dveře. Tahle židle je pohovka, a tahle židle je okno. Tady ten stůl je piano, a tady, co není nic, je stůl. Tak.“ To je přesné. Teď si skoro každý den přečtu kousíček náhodné části, dělá mně to čistou radost. Vím, že to musíme vydržet, každopádně mně už strašně moc chybí každodenní živý cvrkot divadla. Se vším všudy, včetně hašteření a dohadování na provozně-technických poradách a úvah bez konce, co se kam vejde nebo nevejde a co kolik bude stát a na co nemáme.

Je ale potřeba umět reagovat na změny, transformace je základní podstatou života. Naučit se v nehmatatelném budovat pevnost a v hmotném akceptovat změnu. A změnu brát jako příležitost.

V současném složení vedení jsme v HaDivadle začali působit před nějakými čtyřmi lety. Dostali jsme do rukou totálně podfinancovanou potápějící se loď. Prošli jsme si mnohým. Čelit nástrahám, překonávat obtíže, reagovat na změny, hledat inovace, pečovat o svěřené, promýšlet věci z nových úhlů pohledu – to jsou pro mě klíčové pojmy našeho společného času v HaDivadle. Zásadními rozměry konání pro mě jsou otevřenost, spolupráce a schopnost imaginace. Snad i na těch místech, kde spolupráce jde ztuha, se ukáže, že spolupráce je jedinou možnou cestou.

Z pohledu divadelního provozu se v těchto týdnech samozřejmě proměnilo téměř vše. Teď už se na situaci dokážu dívat více z nadhledu, a tak se bavím nad tím, v jakých složitostech zase vznikal náš ferman do konce sezony – u nás je vše ztíženo ještě tím, že nemáme zkušebnu, takže kromě prvních čtených se až na výjimky i zkoušky odehrávají přímo na sále. A kolik nejen časových investic padlo do náboru a propagace nových inscenací, a tak dále a tak podobně – a naráz jak je vše pryč.

V těchto dnech měl také probíhat 30. ročník Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER. V názvu nese to, co je pro mě u divadla jednou z nejdůležitějších rovin – setkávání. Je mně to velmi líto vůči všem studentům Divadelní fakulty JAMU, kteří přípravám věnovali ohromný čas. Celá tato pandemická nouzová situace je silným zážitkem uvědomění, jak „jednoduché“ je věci „neudělat“, něco zrušit. Snad se ale ty dobré, důležité věci podaří udržet, případně transformovat.

Do toho všeho nám v divadle v prvních dnech nouzového stavu tekla celou noc voda z prasklého potrubí a vytopila velkou část našich prostor – sušíme a nápravy řešíme doteď. Kolik jedna prasklina může způsobit škody… Metafory jsou všude. A občas má člověk štěstí i v neštěstí – nad tím načasováním se mně tak trochu tají dech – kvůli vytopení bychom stejně několik dnů nemohli hrát!

Potřebujeme se všichni navzájem

Tento čas je velkou prověrkou nejen politiků, ale i mnoha dalších lidí ve vedoucích pozicích, zda pro ně zůstane měřítkem vědomí, že každý má právo na důstojný život. Probíhá také boj o roli kultury – zda se jí už konečně jednou zcela vážně přiřkne nenahraditelné místo ve vyspělé společnosti. Cítím, že zvláště „nehmotná“ živá umění budou potřebovat dobrou advokacii.

V HaDivadle nás začátek nouzového stavu zastihl těsně před premiérou autorské inscenace Vnímání, která řeší témata jako trávení času, neproduktivitu, nerůst... Až jaksi mrazivě se nám to vše potkalo. Naše aktuální sezona se docela příznačně věnuje tématu Zdrojů, ta předchozí se věnovala fenoménu Práce. HaDivadlo bylo založeno jako prostor pro svobodné tvůrčí, přemýšlivé a hloubavé počiny, v tom vidím hluboký smysl a věřím, že se nám tento náš palouček podaří uchránit.

Snažím se udržovat pozitivní energii, cítím vděk známým i neznámým „v prvních liniích“,  nicméně v těchto dnech mně vadí asi totožné věci, co lidem s kritickým a necynickým myšlením. Speciálně jsem nešťastná z toho, že hrozí možnost po delší dobu uzavřených hranic. Jsem znechucená z těch, kteří mají být lídry – tedy dbát na společnost jako celek, povzbuzovat, dělat zodpovědná promyšlená rozhodnutí – ale místo toho myslí zřejmě jen na sebe. Mám obavy o demokracii jako takovou. V občanské rovině musíme být ve střehu, ať už jde čistě o udržení základních svobod, o tlaky na snižování emisí a ochranu klimatu, či o otázky sociální spravedlnosti.

Zároveň myslím, že je teď důležité prohlubovat každého vnitřní umění se oddat, umět žít vyrovnaně s tím, že třeba i nevíme, co přesně jak bude. Ale že víme zcela jasně, jaké zastáváme hodnoty. V těchto dnech je zvláště nebezpečné jednání na základě strachu, to nikdy nepřináší nic dobrého. Je nesmírně důležité umět si pojmenovat strachy a obavy, zbavit se pocitu bezbrannosti. Člověk má toho ve svých rukou často více, než si na první pohled myslí.

Jak mně jednou řekl jeden z mých oblíbených divadelních techniků: „Nedej se!“ – Nedejme se všichni jako celá společnost!

4. 4. 2020 Anna Stránská

[autoring]

Peugeot spolupracuje s prestižní francouzskou značkou Focal od roku 2014, přičemž k posílení tohoto spojenectví došlo s příchodem vozů Peugeot 3008 a 5008 v roce 2016. Spolupráce se týká zejména vývoje Hi-Fi systémů pro vozy Peugeot. Oba francouzští výrobci sdílejí stejné hodnoty, což je nezbytným výchozím bodem pro oboustranně přínosné partnerství.

Značka Focal patří mezi nejlepší světové výrobce Hi-Fi soustav. Tato francouzská společnost se sídlem v Saint-Étienne (department Loire) vyrábí reproduktory pro domácnosti a multimédiální využití, audio systémy pro automobily, aktivní studiové monitory pro nahrávací studia a kvalitní sluchátka. Všechny výrobky společnosti Focal jsou vyvíjeny a vyráběny ve Francii a těží z téměř 40 let inovací v oblasti exkluzivních akustických technologií.

Inženýři společnosti Focal se do každého nového projektu značky Peugeot zapojují již od samého počátku. O dosažení co nejlepšího zvuku při dodržování kritérií proveditelnosti, možností implementace a výkonu audiotechniky rozhoduje mnoho kritérií.

Emoce ve všech svých formách

Od roku 2014 se značky Peugeot a Focal společně snaží o to, aby byl zvuk na palubě koncepčních i sériových vozů pro řidiče i posádku zdrojem radosti. Ve všech společných projektech jde o totožné hodnoty, které obě společnosti ztělesňují a vyznávají: vysoké koncepční požadavky, francouzské know-how a pokročilá technologie.

Designéři, inženýři a experti na akustiku obou značek spojili své odborné znalosti a know-how a společně vyvinuli prémiový Hi-Fi systém Focal. Výsledkem je produkt vytvořený na míru dle nejnáročnějších estetických a akustických požadavků, přizpůsobený vlastnostem každého vozu, s ohledem na konkrétní parametry zvoleného audio systému. Věnovali se vývoji interiéru každého modelu Peugeot s přihlédnutím k vybranému Hi-Fi systému.

Toto společné úsilí zaměřené na zabudování reproduktorů přesahuje pouhé umístění jednotlivých částí systému v kabině. Vychází z několika let studií a vývoje strategických dílů zaručujících konečnou akustickou kvalitu. Pozornost je věnována každé části vozu: přístrojové desce, oknům, dveřím atd. Hledalo se nejlepší spojení designu a materiálů, aby bylo dosaženo eliminace vibrací a optimalizace uspořádání systému.

V případě každé nové spolupráce je kompletně vyvíjen celý interiér. Hi-Fi systém Focal má vliv rovněž na celou řadu exkluzivních akustických vylepšení, jež se týkají hmoty dveří, výběru hustoty těsnicích membrán, vrstveného skla, simulací a studií objemů zatížení přístrojové desky, směřování výškových reproduktorů, otevírání a tloušťky ochranných mřížek … Nic není ponecháno náhodě, prémiovému Hi-Fi systému Focal pro Peugeot se věnuje stejná míra pozornosti a úsilí jako nejnovější řadě reproduktorů Sopra nebo Chora.

Poté je nutné vybrat reproduktory, ony jedinečné kousky, které Focal vyvíjí a vyrábí již více než 40 let. Jejich exkluzivní patentované technologie přepisují zvukový prostor a dokážou zprostředkovat všechny detaily a atmosféru poslouchaných hudebních skladeb.

Následují hodiny dolaďování, během nichž odborníci na akustiku najezdí tisíce kilometrů, aby ze zařízení dostali to nejlepší a byl zaručen optimální a jedinečný zážitek z poslechu. Kvalita předchozích kroků je nezbytná i pro elektronické přizpůsobení zvukové scény.

Koncepční vozy

Bistrot du lion (Bistro u lva)

2014: první spolupráce mezi značkami Peugeot a Focal na koncepčním voze. Vznikl úžasný recept na nový způsob vnímání, poslouchání a ochutnávání jídla. Výsledný foodtruck je inovativní jedinečnou syntézou kombinující hudební prostor a pojízdné bistro. Foodtruck, který vymyslelo a navrhlo designérské studio Peugeot Design Lab, je vybaven 50 reproduktory Focal. Do bočních dveří bylo instalováno osm běžných a 32 vysokotónových reproduktorů s obráceným vyklenutím. Pro reproduktory byla vybrána patentovaná technologie Flax (lněná vlákna) značky Focal, která je zárukou dokonalého zvuku. Osm subwooferů na obou stranách foodtrucku posiluje basy. A konečně má DJ k dispozici odposlech z profesionálních reproduktorů Alpha 65 od značky Focal a výkon 17 400 wattů.

Peugeot se rozhodl otevřít bistro… Zrodil se Foodtruck Peugeot!

Peugeot Fractal

2015: odhalení koncepčního vozu Fractal. Toto městské elektrické kupé je prospektivní studií kabiny Peugeot i-Cockpit®, která byla koncipována se zaměřením na lepší sluchové vnímání. Odstraněním všech překážek šíření zvuku se zvyšuje akustická čistota a komfort při cestování.

Fractal disponuje audiozařízením 9.1.2 zkoncipovaným jako integrovaný vícekanálový systém. Tato inovace se vyznačuje přirozeným zvukem bez zabarvení, prokreslenou reprodukcí středových tónů a mohutností basů. Systém na míru tvoří celkem sedm reproduktorů Flax (lněná vlákna) a čtyři tweetery s obráceným vyklenutím. Vše doplňují infrabasové reproduktory SubPac umístěné do opěradla každého sedadla. Sestavu řídí 4 vysoce kompaktní zesilovače Focal o celkovém výkonu 1600 W. Audiosystém se přizpůsobuje konfiguraci vozu podle toho, zda jede v režimu kupé, nebo kabriolet.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Peugeot Instinct

2017: tento elegantní „shooting brake“ představuje vizi autonomního vozu značky Peugeot. Řidič si může vybrat ze čtyř jízdních režimů, samočinných nebo manuálních, a může si zvolit dynamický nebo klidný styl jízdy. Auto je díky platformě „Artik Cloud“ prodlouženou rukou řidiče. Tato platforma předvídá řidičova přání a požadavky a upravuje atmosféru na palubě, přitom propojuje vůz s cloudem uživatele a s jeho připojenými zařízeními.

K atmosféře na palubě přispívá také Hi-Fi systém Focal, který funguje v symbióze s osvětlením nebo polohou sedadel. Prostředí ve voze se přizpůsobí přáním řidiče v závislosti na zvoleném režimu jízdy. V případě samočinného řízení se volant zasune.

Vzhledem k tomu, že samočinné řízení bude představovat jednu z příštích revolucí v mobilitě, stane se automobil přirozeným oblíbeným místem pro poslech hudby. Společnost Focal proto pro Peugeot navrhla systém, který nabízí 11 reproduktorů s membránami Flax (lněná vlákna), tweetery s obráceným vyklenutím z hliníku a magnézia a digitální zpracování signálu pro systém šitý na míru. Na zadních sedadlech jsou rovněž na vyžádání trvale k dispozici dvoje přenosná sluchátka Focal Listen pro individuální poslech. Každý si může užívat svou hudbu dle vlastních preferencí.

Peugeot Instinct Concept se představí na autosalonu v Ženevě

Peugeot e-Legend

2018: protože v budoucnosti Peugeotu nemá nuda místo, představila značka koncepční vůz e-Legend. Designéři značek Peugeot a Focal spojili své síly a vznikl autonomní vůz budoucnosti s elektrickým pohonem a vyspělou konektivitou. Koncept má čtyři režimy řízení, z toho dva samočinné pro maximální pohodlí posádky. V elegantní a útulné kabině, v níž je využit samet a tropické dřevo Paldao, získává hudba zcela nový rozměr díky špičkovému Hi-Fi systému, který spojuje požadavky na dokonalou kvalitu poslechu a inovativní technologie se dvěma novými zvukovými funkcemi:

„mapping“ umožňující například posílat pokyny navigace pouze řidiči, zatímco ostatní cestující mohou poslouchat hudbu; „zoning“ umožňující úplnou individualizaci obsahu, díky níž je každý člen posádky ve své zvukové bublině a vzájemně se neruší.

Akustický systém zajišťuje bez ohledu na zdroj optimální rozptýlení zvuku a je ukázkou ozvučení interiéru budoucnosti.

Koncept Peugeot e-LEGEND odkazuje na veterán 504 Coupé. Ukáže se v Paříži

Sériové vozy

Peugeot 3008 & 5008

2016: vozy Peugeot 3008 a 5008 nabízejí ve světové premiéře prémiový akustický systém Focal jako součást originálního příplatkového vybavení. Know-how společnosti Focal je vloženo do systému složeného z 10 reproduktorů s nejmodernějšími technologiemi pro potěšení z čistého zvuku na palubě. Čtyři hliníkové obrácené kopulovité výškové reproduktory doplňují čtyři 165mm basové reproduktory s polyglassovou membránou a středový 85mm kanál s polyglassovou membránou pro dokonalou rovnováhu a přesnost. 20mm subwoofer Power-Flower™ s trojitou cívkou dodává dynamické nízké frekvence. Reproduktory jsou spojeny s 12kanálovým 515 W zesilovačem třídy AB/D. Základem systému Hi-Fi FOCAL Premium jsou právě tyto přesné technologické volby, které vycházejí ze 40 let technické historie a inovací značky.

Peugeot 508 & 508 SW

2018: Peugeot a Focal spolupracovaly i na vývoji modelů 508 a 508 SW. Výchozím bodem projektu byl úspěch prémiového Hi-Fi systému s 10 reproduktory z vozů Peugeot 3008 a 5008, který byl přizpůsoben pro potřeby vozů 508 a 508 SW. Přepracováním designu, zejména s využitím perforovaných hliníkových mřížek výškových reproduktorů a začleněním systému na míru do těchto nových kokpitů, posunuly týmy Focal hranice komfortu na palubě opět o něco dále. Zaměřily se na dveře, skla a začlenění středového kanálu a subwooferu – audiosystém zde pozvedává řízení a čistotu zvuku na vysokou úroveň.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Peugeot a Focal v rámci tohoto nového projektu předefinovaly obvyklé principy poslechu. Nová sluchátka Listen Wireless Peugeot, která se poprvé představila u vozů nový 508 & 508 SW „First Edition“, se opírají o veškeré dosavadní odborné znalosti obou značek v oblasti akustiky a estetického pojetí pro zvýšení kvality poslechu.

Peugeot 2008

2019: jízda po městě i mimo něj v novém Peugeotu 2008 je díky prémiovému Hi-Fi systému Focal s 10 reproduktory skutečným potěšením. Akustické zařízení je opět výsledkem společných návrhů a křížových studií zaměřených na strategické díly (čalounění, dveře, mřížky atd.) a je dokonale přizpůsobeno městskému SUV.

Více než jen partnerství

Peugeot a Focal vytvořily partnerství, aby poskytly zákazníkům výjimečný zážitek z poslechu v autě, současně ale spolupracují i nad rámec pouhého vývoje Hi-Fi systému přizpůsobeného danému vozu. Zaměřují se i na veškeré předcházející i navazující detaily pro zajištění co nejlepšího zvukového zážitku. Týmy se proto obrátily na francouzského skladatele Benjamina Shieldena, aby napsal hudební skladbu Golden Lion (Zlatý lev), jež umožní naplno ukázat virtuozitu prémiového Hi-Fi systému Focal ve vozech Peugeot. Tato exkluzivní skladba má sloužit k jasnému a velkolepému předvedení kvality audio systému a prostředí pro poslech.

Peugeot a Focal sdílejí své nepřetržité hledání akustické dokonalosti a zároveň usilují o ještě intenzivnější budoucí spolupráci.

Příspěvek Audiopohodu na palubě modelů Peugeot už 6 let vytváří společnost Focal pochází z auto-mania.cz

[mothersartlovers]

Manifest Mothers Artlovers

Jsme skupina vizuálních umělkyň, teoretiček, kurátorek, aktivistek – otevřená všem, pro koho je umění životně důležité, a jejichž jejichž zájem o tvorbu nezastavilo mateřství. Mateřskost chápeme jako univerzální pečující princip, který se výlučně nespojuje s genderovou identitou.

Zabýváme se specifickými zkušenostmi, problémy a potřebami matek pohybujících se v uměleckém provozu. Podporujeme matky umělkyně, kurátorky a teoretičky a dáváme zaznít jejich hlasům ve veřejném prostoru. Na základě vlastní zkušenosti jsme vnímavé k potřebám ostatních skupin, které jsou také dočasně nebo trvale zasaženy přehlížením a vyloučením. Společným úsilím proměňujeme (umělecký) svět kolem sebe.

Vycházíme z feministického přesvědčení, že osobní je politické.

Matky umělkyně, kurátorky i teoretičky jsou často vystavené sexistickým předsudkům, že matka nemůže být úspěšná ve své profesi, a pokud se umění věnuje naplno, nemůže být dobrá matka. Udržet si kontakt s profesním světem a zároveň být dobrým rodičem vede v těchto podmínkách obvykle k vyčerpání, vynuceným kompromisům nebo opuštění uměleckého světa. Matka si svou profesionální  kariéru často nemůže dovolit. Bez skutečné podpory ze strany okolí - jednotlivců ale především institucí - a zejména bez proměny přístupu společnosti k pracujícím matkám a pečujícím osobám se situace žen v umění nezlepší. 

V podobné situaci se v poslední době nachází i stále více otců, kteří se plně zapojují do péče o děti. Život rodiče je málokdy slučitelný s událostmi a nároky uměleckého provozu. Ve společnosti je běžné, že jsou matky umělkyně upozaděny, jejich tvorba tematizující mateřství bývá bagatelizována, jejich přítomnost je v lepším případě přehlíživě tolerována, v horším případě mají rovnou dveře zavřené. Mizení žen z profesního života představuje problém, který by naše společnost neměla opomíjet.

S tímto stavem se nespokojíme.

Chceme:

změnu ve vnímání matky a ženy umělkyně ve společnosti i v uměleckých institucích.

zviditelnit rodičovství v profesním životě i na umělecké scéně.

propojovat umělecký provoz s realitou našich životů.

být přijaty jako plnohodnotné účastnice uměleckého provozu.

veřejný dialog, který povede k přehodnocení dosavadních genderových schémat.

vytvářet otevřený a tolerantní prostor v uměleckých institucích.

aktivní podíl na utváření vzájemně pečující společnosti.

Některé zvyklosti naší společnosti jsou postaveny na principech neslučitelných s udržitelným způsobem života. Upřednostňování ekonomických zájmů před zájmy lidskými a tlak na neustálou produktivitu a maximální vytěžení zdrojů nás zavedly na pokraj ekologické katastrofy. S tímto jednáním se pojí i prosazování vlastní výlučnosti a hon za úspěchem budovaným na potlačování práv jiných, systematicky znevýhodňovaných jedinců a druhů. 

Současné situaci nemůžeme nečinně přihlížet.

Nejsme jen rodiče umělci, jsme obyvatelé světa, který našim potomkům nepředáváme v dobrém stavu. Globální klimatickou i společenskou krizi vnímáme jako lidé, kteří si uvědomují důležitost péče o sebe i okolí. Jde nám o naše potomky, jiné živočišné druhy i prostředí na Zemi. Proto klademe důraz na léčení, sebeléčení, spolubytí, výchovu a odpovědnost.

Umění vnímáme jako nástroj společenské proměny.

[technologie3]

2 / ŘÍJEN

PRINCIPY GRAFICKÉHO DESIGNU

TVAROSLOVÍ / BAREVNOST / PÍSMO

STYLIZACE 

Je to proces postupného tvarového zjednodušování motivu, cesta k vytvoření grafické zkratky, tvůrčí postup, kterým tvůrce hledá elementární tvarové sdělení. Výsledek by měl být snadno identifikovatelný a vizuálně zajímavý. Nejedná se o ilustraci! 

KOMPOZICE 

Je proces umísťování motivů do daného formátu či vymezené plochy tak, aby byl dosažen maximální optický efekt - napětí, vyváženost, klid, dynamika, stabilita, vyrovnanost, provokativnost, výjimečnost...

SYMETRIE, ASYMETRIE 

Řazení prvků v kompozici ovlivňuje vnímání obrazu. Jsou to silné výrazové prostředky, podporující účinek vnímání jednotlivých prvků v kompozici a celkový charakter layoutu. 

Symetrie podporuje dojem klidu, asymetrie pocit dynamiky. Symetrická kompozice textu byla od vynálezu knihtisku převažujícím řešením. Teprve nástup poválečné moderny ve 20. století tento zvyk narušil. 

Asymetrie je významným a účinným řešením, ovlivňujícím celou strukturu díla. Asymetrie vytváří napětí a dynamiku.

PROPORCE, DISPROPORCE, VELIKOST MOTIVŮ 

Proporce mezi plochou, kterou zabírá motiv a formátem do něhož je umístěn, má vliv na celkový činek kompozice a intenzitu vnímání. 

Proporce motivů 1:1 v kompozici naznačují obvykle klidnou, nevzrušivou a statickou hodnotu řešení. Je-li prvků v kompozici víc, platí stejná zásada. Každé vybočení z proporční rovnováhy podporuje pocity napětí, dynamiky, naléhavosti.

Vzájemné velikostní poměry motivů určují pořadí v jakém divák grafický produkt vnímá. V kompozici hraje hlavní roli prvek, který proporčně dominuje. Je jedno, je-li to barva, kresba, tvar, tvarový detail, fotografie.

STYLIZOVANÁ KRESBA

Zjednodušováním tvaru, hledáním a nalézáním ideálních proporcí, postupným odstraňováním složitostí a nedůležitých detailů, hledáním elementární tvarové charakteristiky, tak lze tvarově vyjádřit a zvýraznit charakteristické znaky jakéhokoliv motivu (tvar, výraz, gesto). Je nutné respektovat vliv nástroje (štětec, pero, pastel…) na charakter kresby a zachovat autorský rukopis kresby. Elementární tvarové formy lze nalézt v jednoduché lineární, plošné či geometrizující formě. Následně lze transformovat stylizovanou kresbu do znaku nebo symbolu. Stylizovaný motiv dotváříme v souladu s vizí budoucího výsledku. Stále je nutné klást důraz na jednoznačnost tvarového sdělení. 

OBRAZOVÁ ETUDA

Je to systém stylizovaných kreseb, „vyprávějících“ příběh. Má formu krátké obrazové etudy, která může mít také jen dekorativní účel. Formální stránka je závislá na kresebné dovednosti autora, na hledání vhodného výrazu ve vztahu k tématu, na záměru. Výsledek je mnohostranně použitelný. Jako kreslený inzerát, krátká etuda komiksového typu, jako poklad pro animovanou grafiku. Též ho lze využít jako grafickou znělku pro film, TV, pro klipové titulky, dále ke spojení informace s fotografií.

KRESLENÝ NÁVOD

Cílem je vytvořit výrazně stylizovanou sérii kreseb, které plně nahradí textové informace. Je to nonverbální návod pracovního postupu. Ten bývá rozdělen do samostatných obrazů tak, aby zřetelně ukázal posloupnost, návaznost a logiku všech dílčích kroků a výsledek. 

PIKTOGRAM

Piktogram a piktogramová řada. Piktogram je stylizovaný obraz, jehož obsah a význam musí být jednoznačně pochopitelný. Podobně jako abeceda musí mít i piktogramová řada, série, jednotnou podobu a úroveň stylizace. 

INFORMAČNÍ SYSTÉM

Plní funkci nonverbální komunikace a umožňují lidem snadnou a rychlou orientaci a pohyb v pro ně neznámém prostoru. Zpravidla se realizuje jako vizuálně ucelený soubor prvků, stylizovaných motivů, piktogramů, ideogramů i symbolů uplatněných ve všech segmentech, které informační systém tvoří (tabule, směrovky, šipky, popisky, označení prostor, míst atd.). 

GRAFICKÝ SYMBOL

Obrazová, nakladatelská, produktová, firemní, ochranná známka.

LOGOTYP 

Písmová značka, logotyp velký, malý, typografický.

ZNAČKA 

Spojení typografie a symbolu v jeden celek

GRAFICKÝ MANUÁL

Grafický manuál značky malá prezentační řada (značka, logotyp, dopis, obálka, vizitka, razítko) velká prezentační řada (značka, logotyp, dopis, obálka, vizitka, razítko, plakát, leták, sloha, diplom, dárkové předměty, PF, pozvánka, katalog, webová grafika). Grafický manuál firmy - Design manuál - součást Corporate Identity, je firemní dokument, který obsahuje a definuje všechny aspekty komunikace firmy s veřejností a ekonomickým prostorem prostřednictvím komunikačních a tištěných médií. 

CORPORATE IDENTITY

Je kompletní, závazná firemní norma pro všechny typy komunikace firmy s veřejností a obchodními partnery, ale také dovnitř firmy. Obsahuje veškeré formy firemní komunikace ve vizualizované podobě, jejich přesnou definicí s technickými parametry. Kvalitně zpracovaný, formálně dokonalý a důsledně dodržovaný Corporate Identity je základem příznivého Corporate Image firmy.

PLAKÁT

Je médium s bohatou historií, s ověřeným působením na veřejnost. Je to klasický způsob komunikace mezi výrobcem, produkujícím a zákazníkem. Pokud se nejedná pouze o textovou informaci, tak kvalitní plakát sebou nese také vizuální výpověď identifikující jak dobu vzniku, tak autora. Poskytuje grafikovi prostor k seberealizaci a tím, že vstupuje do veřejného prostoru, mu zároveň umožňuje nabízet veřejnosti nejen produkt, ale také vlastní, osobitou estetiku. Plakáty lze rozlišovat a členit z několika hledisek. Podle obsahu: kulturní (divadelní, filmový,klubový), politický, agitační, reklamní, apelační, společenský atd., nebo podle použitých výtvarných prostředků: kaligrafický, typografický, fotografický, s grafickými prvky, s obrazovým materiálem. 

PLAKÁTOVÁ SÉRIE

Jednotný grafický koncept, který stejně jako u knižní edice, umožňuje měnit obsah a informace umístěné na plakátech, vstup různých výtvarníků a grafiků a přitom zachovat jednotný vizuální styl celé série. Tento způsob je komunikačně výhodný, stejnou, ale zároveň variantní „grafiku“ si lidé snadněji zapamatují a spojují s tak s konkrétní institucí. Proto ji používají instituce, které potřebují informovat veřejnost pravidelně - divadla, kina, kulturní instituce, sportovní kluby.... 

OBÁLKA

Obálka časopisu, knihy, bulletinu, brožury vyžaduje od grafického designéra nápaditost výtvarného záměru a kreativitu jeho řešení, ale vždy tak, aby obsah a forma informací korespondovala s grafikou. Jsou to přesně zacílené a po formální stránce předem definované produkty grafického designu. 

INZERÁT

novinový, časopisecký. Vždy jsou předem dány rozměry inzerátu, vymezena barevnost a cílová skupina. Grafik musí preferovat logiku textu, srozumitelně text rozčlenit a výtvarnými prostředky vygradovat obrazovou (nebo grafickou) část inzerátu. 

BILLBOARD

Grafik řeší specifické otázky účinku velkoplošného “obrazu” na diváka sice z pozic reklamní strategie, ale hlavně z hlediska minimálního času, který může nebo chce divák billboardu věnovat (při jízdě autem např.). Účinné jsou tvarové a obrazové zkratky, jednoduchost a stručnost sdělení, zhuštěná a přehledná grafická forma. 

BANNER

Je to jednak název pro typ internetové reklamy (s atypickým poměrem stran), ale také je to jiný název pro papírový nebo textilní transparent. 

ETIKETA / VINĚTA

Designér by měl vytvořit grafický či typografický unikát, z vyššími nároky na kvalitu své práce, na realizaci a tiskové technologie, na použitý materiál, barevnost, kvalitu etiketového papíru, na začlenění a umístění na nosič (láhev, plechovka, plast, lepenka). 

OBAL

Obal, obalová řada. Nároky na konstrukci obalu, realizaci a funkčnost jsou velmi vysoké a mají přesahy do jiných profesních oborů. Kvalita tvarového zpracování a designu obalu, výběr vhodného materiálu a technologie tisku, potisku, výřezů apod., stejně jako uvažovaný způsob skladování, manipulace a distribuce produktu atd. tvoří myšlenkový „podklad“ pro práci grafika. 

WEBOVÁ GRAFIKA

Kromě změny média (místo papíru monitor) stále platí všechny zásady, pravidla, nároky kvalitní typografie. Webdesignér by měl respektovat všechny technologické, formální i systémové požadavky a při realizaci konkrétního obsahu. Měl by hledat maximálně funkční, úsporné a korektní řešení, s možností pravidelné a snadné aktualizace dat. 

ÚKOL

1. STYLIZACE_ZVÍŘAT

ZADÁNÍ / Navrhněte ucelenou sérií pěti zvířecích piktogramů, př. domácí zvířata, hmyz, zvířata afrického kontinentu

FORMÁT / prezentace jpg. 900 px šířka, dále zpracování viz. ukázky

TERMÍN ODEVZDÁNÍ / 15. listopad

UKÁZKY ODEVZDÁNÍ

https://cz.pinterest.com/pin/487936940862036816/

https://cz.pinterest.com/pin/487936940862036829/

https://cz.pinterest.com/pin/487936940862036833/

https://cz.pinterest.com/pin/487936940871864345/

https://cz.pinterest.com/pin/487936940871864334/

2. PŘÁNÍČKO S MYŠLENKOU, CITÁTEM, MOTIVACÍ / NA TÉMA ČESKÉ VÁNOCE A NOVÝ ROK 2019

SPOLUPRÁCE PLACE STORE A PROJEKTU FIKTIVNÍ FIRMA

Chcete prezentovat a prodávat své práce v Place store? Na místě, kde aktivní výtvarník a designér drobných dárkových předmětů najde svůj prostor k vyjádření ve formě stojanu, police či háčku na zdi? Na místě, kde se odhaluje identita autorů, otevírají dveře svobodě, představivosti a kreativitě?

Přijďte se svými nápady a pomůžeme Vám najít cestu, jak je přivést k životu. Návrhy projdeme, společně doladíme a začneme hledat cestu,jak je realizovat.

Pomůžeme zvážit náklady, stanovit cenu i zisk. Investujte svůj čas do sebe a svých nápadů, vybírejte si způsob, jak si příjemně přivydělat a třeba se postupně postavit i na vlastní nohy. Nejdůležitější je chuť tvořit! Setkávání vždy v pátek o velké přestávce v Aule školy na nových sedačkách :-))) Je možno již v této chvíli tvořit přáníčka na téma Vánoce po Česku.

Mariánské náměstí 61, Uherské Hradiště (vchod z ulice Výpadová)

3. ZAPOJTE SE DO JEDNÉ Z SOUTĚŽÍ:

MÁŠ UMĚLECKÉ STŘEVO

MŮJ PRVNÍ MILIÓN 

[martinraskolnikov]

...

Krásu dám znát tomu okamžiku, okamžiku, jež poutá podstatu času, okamžiku vnímání zastavení paralely, paralela, která neměla se stát. Odešla, dveře bouhly. Nejistota. Okamžik. Konec.

[danielajanssendesign-blog]

NÁVOD NA ŠTĚSTÍ (A NESMRTELNOU KRÁSU)

Neslibuji, že se stane zázrak. Ale něco se stane zcela jistě. Budete spokojené, NÁDHERNÉ BYTOSTI, otevřou se vám dveře do překrásné slunečné zahrady a bude jen na vás, jestli do ní vkročíte a budete si užívat všech radostí, které nabízí. Život se stane úchvatným, úchvatnějším a to v rovině osobní, pracovní i milostné.

Jako interiérová návrhářka se často setkávám s lidmi, kteří mne vyhledali, protože touží po změně. Po změně k lepšímu. Mají pocit, že něco není tak, jak má a věří, že nový interiér jim přinese pocit spokojenosti.

Ano, kolikrát tomu tak opravdu je. Ovšem někdy mi během rozhovoru s klientem (a většinou to bývají ženy) nemůže uniknout, že problém je vlastně někde jinde. A pokud se neodstraní nebo nevyléčí jeho pravá příčina, může se designér snažit jako blázen a stejně nezhmotní klientovi tolik očekávanou spokojenost.

A tohle zjištění mne přivedlo k napsání tohoto článku.  

Často pozoruji lidi, poslouchám a vnímám je a... to PROČ jsem si vybrala práci designérky a image konzultantky je ohromná touha pomoci všem, kteří pomoc chtějí, najít zpět ztracenou harmonii a šťastnější život.

Možná jsem nyní jako designérka sama proti sobě, ale nemohu přeci zpracovat návrh interiéru, když vím, že zařízení váš pocit nezlepší. Hodně nadneseně – ale...je to jako by lékař vědomě předepisoval léky na žaludek, když nemocné je srdce...

Pokud si alespoň na jednu následující otázku můžete odpovědět ANO, možná v tomto článku najdete návod na své štěstí.

• Nemůžete se ubránit pocitu, že něco není, jak má? Že je potřeba něco změnit? • Že to doma příliš nefunguje? • Že se vám nedaří sehnat uspokojivou práci? • Že nejste spokojeni? • Že přes veškerou snahu vám život nepřináší žádné odměny? • Že si moc přejete být šťastni? A nevíte jak na to?

Víte, ono je to všechno v naší moci. Všechno. Štěstí vlastně sedí celou tu dobu v nás. Stačí jen uvolnit mu cestu a dovolit si štěstí prožívat. Měnit okolí, nebo lidi v něm, není tak docela dobrý nápad, daleko efektivnější je, přivést sebe do stavu, kdy se cítíme dobře. Opravdu dobře. Protože jedině tehdy vysíláme nevědomky okolí pozitivní signál. A o pozitivní naladění stojí všichni. A příjemné odpovědi  na toto vysílání nás činí šťastnějšími.

Jak to tedy udělat, aby nám bylo dobře?

Nebývá to nikterak těžké. Nejtěžší asi je, přiznat si, že problém není v druhých a začít řešit sebe. Dosti často bývá zakopaný pes ve vzhledu.

Vzhled ovlivňuje naše cítění. Cítění zase ovlivňuje naše chování a to zase ovlivňuje reakce okolí. Jednoduché.

Velice nerada bych se někoho dotkla, nemyslím to nikterak zle, jen jako pozorovatel konstatuji, že všichni se rádi dívají na hezké věci (jistě, vkus a definice „hezkého“ se mohou lišit), ale vy víte, jak to myslím. Ať už chceme nebo ne, oko je orgán, který vnímá jako první – líbí-li se nám pokrm, pak také usoudíme, že patrně bude i dobře chutnat... A takhle je to se vším. Nekritizujte se za to, jak vypadáte, jen se upřímně sledujte a najděte oblasti, které by chtěly vylepšit.

MANUÁL

Všechny tyto kroky doporučuji uskutečnit s někým, komu důvěřujete, nestydíte se před ním a s někým, kdo image rozumí.

1. KROK tedy je, zamyslet se nad svým zevnějškem. Podívejte se na sebe do zrcadla, které zachytí celou vaši postavu. Co bychom si přáli na sobě změnit, aby se nám obraz v něm líbil více? Proč to neuděláme?

2. Projděte svůj šatník – oblečení, které Vám nelichotí, je obnošené nebo neopravitelné uložte do krabice s nápisem OSTATNÍ (mnoho klientů má problém předměty vyhodit – investovali do nich přeci peníze...a fakt, že zbytečně zabírají prostor, který by jinak mohli využít k jiným účelům, nejsou připraveni přijmout. Proto říkám: odložit do krabice). Název OSTATNÍ je neutrální a neměl by ve vás vzbuzovat pocit, že se s věcmi loučíte. Zni to možná komicky, ale lidské vnímání a cítění je křehčí a komplexnější než si myslíme.

3. Projděte zásuvky se spodním prádlem. To, v čem byste se styděl/a, kdybyste se do něj musel/a svléknout např. při neočekávaném lékařském ošetření, okamžitě odložte do krabice OSTATNÍ. Ono prádlo, ačkoliv se Vám to nezdá, navozuje určitý pocit. Pokud se v něm cítíte být přitažlivá nebo dokonce sexy – vyzařujete tento pocit do okolí. A okolí potom podle toho reaguje.

4. Projděte botník. Ošlapané, odřené boty, které již nelze zachránit patří do krabice OSTATNÍ. Takže nyní bychom měli mít vytříděný šatník, prádelník a botník.

5. Projděte zbylé svršky a „nacvičte“ si vkusné a slušivé kombinace. Slaďte doplňky, kabelky, obuv. Popř. nyní již budete vědět, jakou pořídit (neutrácejte bezhlavě, kupujte míň, víc kvalitní a kombinovatelné!!!). Tyto natrénované outfity vám velice usnadní život. Ušetří hromadu času a nervů, když ve spěchu nemůžete vymyslet, co na sebe. A když v nich potom vyrazíte bude vše sladěné a vy se budete cítit dobře.

6. VLASY. Opravdu vypadají zdravě? Mají střih? Vypadá můj účes upraveně? Zajděte si k dobré kadeřnici, která umí vybrat správný střih k vašemu obličeji. Správný = slušivý a údržbou úměrný vašim časovým možnostem.

7. OBLIČEJ. Je udržovaný? Má zdravou barvu? Co obočí? Líčíte se? Nemyslím tím poprášení očních víček stíny a obtažení rtů rtěnkou, která zrovna byla po ruce. Ale opravdový celkový make-up. Ne těžký, ne násilný, prostě jen využít make-up k potlačení nedokonalostí a zvýraznění toho, co je na tváři hezkého. Proč ne? Investice do tohoto zázračného vybavení se vám vyplatí. Nevíte-li si rady, zajděte do obchodu s kvalitní kosmetikou, kde vám personál poradí.

8. TĚLO. (Je teď úplně jedno, kolik máte kilo!! Tím se nyní nestresujte.) Je pokožka příjemná na dotek? Má hezkou barvu? Pokud ne, kupte si jakýkoliv tělový vyživující krém a pravidelně ho používejte. Pokud toužíte po příjemně zlatém nádechu a nechcete navštěvovat solárium, existuje spousta samoopalovacích produktů. Jednoduché a efektivní. Doporučuji investovat do těch kvalitních, ušetříte si spoustu nepříjemných překvapení.

9. RUCE. Jsou vláčné? Jsou upravené nehty?  Trendy se mění, osobně si ale myslím, že upravené zastřihnuté krátké nehty opatřené bezbarvým lakem vypadají decentně, “opečovaně”, hodí se ke všemu a nelze jimi nikdy nic pokazit. Krémujte ruce několikrát denně. Pokud to situace dovolí, zajděte si na manikúru, kde vám ruce hezky upraví a dají návod jak na to.

10. NÁLADA. Usmíváte se? Jste milá? Jste lidská? Buďte taková. Každý den se na někoho usmějte, projevte někomu upřímný kompliment, dělejte radost. Zjistíte, jak nádherné to je a zaplaví vás pocit radosti. A radost je magnet pro lidi, budou s vámi rádi.

Nedílnou součástí dobrého a přirozeného vzhledu je také dobré vystupování. Ale o tam zase někdy příště.

Pokud máte dobrou kamarádku nebo kamaráda, který se vyzná v trendech, zná Váš životní styl, ví, pozná, co se k vám hodí a kolik času můžete do tohoto nového looku investovat, je ochoten s Vámi probrat šatník, zajít do obchodu pro nový kousek, navštívit s vámi kadeřníka, vykouzlit make-up přesně pro vás popř. zajít k vizážistce, neváhejte ani minutu! Ve dvou se to lépe táhne. A vy nyní potřebujete pomoc a podporu.

Věřte, že v momentě, kdy se Vám bude líbit to, co vidíte v zrcadle, uvede se do chodu dobrý pocit. A dobrý pocit to probouzí pozitivní energii, kterou vysíláte světu. Lidé v okolí zaregistrují příjemný vzhled, vycítí energii a podle toho reagují. Budou k vám vstřícnější, milejší, budou vás více respektovat a hlavně – budou vám naslouchat. A vy se naučíte mít sami sebe rádi, se všemi chybami. A to vše způsobí, že se budete cítit přitažlivá, oblíbená, milovaná, důležitá v tom dobrém slova smyslu. A potom si možná všimnete, že ten nový obývák vlastě vůbec není třeba a že vše je vlastně tak, jak má být...

Pokud nikoho takového nemáte, nebo oslovit nechcete, můžete se obrátit na mne. Po nezávazné konzultaci domluvíme rozsah služby, cenu aj.

Všechny vjemy a pocity jsou provázané, jen je zapotřebí si je uvědomit, přijmout je a naučit se s nimi žít v souladu a harmonií. Je to jako v designu...

Budete-li se cítit dobře, bude dobře i těm kolem vás. Myslím, že stavu mysli, kdy nám záleží na tom, aby se i někdo jiný cítil dobře, se říká LÁSKA.

A láska je vlastně tou pravou hnací silou života.... D.

www.danielajanssendesign.eu

[michalgavlas]

ÚVAHA STO ŠEDESÁTÁ SEDMÁ – POCHOPENÍ

Každý člověk ve svém životě mnoho věcí nechápe a přesto, že se snaží, nedospěje k jejich pochopení. Patrně to vychází z přirozenosti každého člověka, která určuje k čemu má, či nemá vlohy. Většinou chápeme věci, které jsou blízké našemu uvažování a přesvědčení.

    Mistr Eckhart říká: „Nemohu vidět žádnou věc, která mi není rovna, a nemohu poznat žádnou věc, která mi není rovna“.

    Tímto má na mysli především vnímání a vidění samotného Boha. Lidská přirozenost a rozum nejsou na jeho úrovni. Proto je i těžké, ba nemožné pochopit jeho všemohoucnost a všude přítomnost mimo čas a prostor. Toto je extrémní příklad, ale totéž se stává na běžné lidské úrovni, že čím více jsou lidé inteligentnější a vzdělanější, tak se jim otvírají skryté zákonitosti života, které je složité pochopit, pokud nemají dostatečné duševní vybavení.

    Každý z nás často dělá chybu, když předpokládá, že ostatní lidé mu rozumí a jsou naladěni na stejnou vlnovou délku. Opak je však pravdou, většina lidí nemá obdobný způsob uvažování, zájem o věc a často ani duševní předpoklady se tou, či onou věcí zabývat. Nejedná se pouze o otázku schopnosti vnímat danou věc, jde často spíše o rozdílnou stupnici hodnot, která je u každého člověka jiná. Proto si často nemůže rozumět materiálně založený člověk s člověkem uznávajícím duševní hodnoty, člověk povrchní s člověkem hloubavým a hloupý s moudrým. To, že si nerozumí, samozřejmě neznamená, že se musí nenávidět, pouze si nemají co říci, nutná komunikace pak probíhá na nezávazné společenské úrovni.

    Díky této skutečnosti si často nerozumí kolegové z oboru, sousedé a dokonce ani příbuzní, a nejbližší členové rodiny. Bylo by chybou snažit se tyto lidi nutit násilím měnit svoji stupnici hodnot a tím pádem získat jejich pochopení. Proti lidské přirozenosti nelze nic dělat, pokud nechceme druhého omezovat a násilím měnit.

    Je smutnou skutečností, že lidí, kteří jsou nám blízcí a rozumí nám, je velice málo. Spíše než aby jich během života přibývalo, tak jich ubývá, protože opouští své původní přesvědčení, dávají se do služeb mamonu a uctívání zlatého telete.

    Na osobní úrovni s postupem času zjišťujeme, ve kterých oblastech vědění se nám otevřou dveře jejich pochopení, anebo naopak zůstanou pro nás na celý život zavřené. Říká se, že věk nás neomezuje v poznávání nových věcí, ale je to spíše výjimka než pravidlo, že ve stáří začneme chápat věci, které pro nás byly celý život španělskou vesnicí. Možná se začneme věnovat věcem na, které jsme dříve neměli čas, ale to, abychom začali pronikat do oblastí, které nám nejsou blízké a ani pro ně nemáme vlohy, se často nestává. Jednoduše řečeno svůj stín nepřekročíme.

    Ocitáme se v době změn, které rostou geometrickou řadou, znalosti a schopnosti, které se předávaly po staletích, byly před padesáti lety zastaralé již po desetiletích a od devadesátých let dvacátého století již nemá cenu, aby starší generace předávala něco mladší, protože změny probíhají v letech ba dokonce měsících tak, že i stárnoucí mladá generace se již tak dobře neorientuje v přívalu změn, jako ti nejmladší. Samozřejmě, že převážná většina změn probíhá v oblasti digitálních technologií, ale ty mají dopad na většinu činností v našem konzumním světě.

    Ocitáme se ve světě, kde zkušenosti a poznatky starších nemají smysl a naopak mladá generace díky perfektnímu pochopení digitálních technologií ovlivňuje současné dění ve většině oborů. Současně nastavují stupnici hodnot, která je diametrálně odlišná od té, uznávané starší generací.

    Zvláště v tomto případě je velice pravdivé tvrzeni Mistra Eckharta, že nemohu poznat žádnou věc, která mi není rovna, ale platí to i obráceně, že nemohu pochopit nic, k čemu nemám předpoklady a znalosti.

    Důležité je však připomenout, že vedle nových hodnot preferovaných mladou generací stále platí staré nadčasové hodnoty, které jsou v současné době přehlíženy, avšak pokud si chceme zachovat, jako živočišný druh, svoji lidskost budeme je muset dříve, či později začít znovu respektovat.

[nasecokolada]

Kvarteto

Kvarteto nejnádhernějších polozapomenutých spoluchvil:

| 1

Byla jsi vyzobaná, vytikaná, unavená. Otravovala Tě práce, párování výher se stíracími soby, plánovala jsi firemní večírek, navíc, na každém kroku, kam jsi dohlédla, viděla jsi pobočku Monety. I za zavřenýma očima. Nechápala jsi proč, ale prostě tomu tak tehdy bylo. Divnodobí téhle doby. Zabouchla jsi dveře a pověsila sis tenisky na zeď. Adidasková tapisérie. Zamířila jsi směr koupelna a sundala sis náramek, pak jsi prošla byt, pečlivě zkontrolovala, zda je vše, jak má být. Vypadá, že ano. Bezva. Rozsvítila jsi lampu a pustila sis Jůťůp. Nervózně jsi změřila pohledem čas. „Už zas má Luc zpoždění.“ Cestou na cigaretu jsi zapálila vonnou tyčinku. Na balkóně stál vzduch, a s ním i lopatky amsterodamského větrníku. I omalovánkový kolotoč se zastavil. Potáhla sis z cigarety a tabatěrku položila na stolek, ten se rozvibroval. „Píp,“ zněla má strohá, jednocitoslovcová zpráva. Stopla sis výtah, aby Tě svezl dolů. Usmála ses před sebe, směrem ke mně. Pak jsi mě objala a políbila. Ale hned ses zamračila. „Špatnej tajmink.“ Byla jsi vyzobaná, vytikaná, unavená. Ničila Tě ta nekonečná koupelnová komitragická bezva-sága, a taky ta chybějící maska na zdi, jejíž visící sestry jsi odpoledne na milimetr přesně vyměřovala. Sedíme na sedačce. Hypnotizuju o stěnu opřenou vodováhu. Na stole mrká neotevřené nové číslo Kreativu. A zákusky z naší cukrárny. Byt voní tak nějak po Tobě, knoflíčkově. Fialkově. Venku je ošklivo, uvnitř ale krásně. Předeš jak kotě. Ležíš mi na klíně. Vyprávíš, jak jsi šíleně Bůůůů, a pak na malou chviličku utichneš. Přivíráš očička. Z ničeho nic začneš po chvíli chrlit knoflíčkopříběhy, vyprávíš cosi prazvláštního o šunce, kterou si prý vždycky koupíš, abys ji po otevření, dříve než načneš druhý plátek, raději celou zase zmrazila, protože ji prý určitě do data spotřeby nesníš, a to je prý vyústění toho příběhu, jak se Ti přemnožily zmražené pootevřené šunky v mrazáku. Když tu překotně změníš téma na monolog o tom, proč je důležité mít své hrnce různých druhů a velikostí. Miluju tenhle náš spolumoment, který tak nějak zrcadlí náš záříjen sedmnáct.

| 2

Kouřím na balkóně. Koukám se na zasněžené krušnohorské vrcholky. Píšu Ti další ememesku o nekonečném počtu znaků. A nad Sudetama vyšlo odněkud z mlhy první jarní Slunce. Střih. Odepisuješ mi. A já Ti zase píšu. A tak pořád dokola. Spojeni blízkem, propojeni dálkou. Pozdní odpoledne se láme v podvečer. Jarní rovnodennost. „Jsem letos prvně na Náplavce a chybíš mi,“ píšeš mi. Na balkóně pak při poslechu 'Erkläre mir die Liebe' probrečím celou noc. Vysvětluju si to láskou. Střih. V kavárně píšu úvodní řádky Naší čokolády. Té papírové. Když bloček dopíšu, přikládám do obálky rybaříky a čokočtverce. Vše odesílám směr Knoflíčkov. Balíček se na Tebe na druhý den usmívá ze schránky. Střih. Za aprílové noci si voláme. Slzí Ti telefon. Pláčeš. Slibujeme si, že brzy navi. „Dobrou noc, můj nejknoflíčkovatější Knoflíčku.“ Už nepláčeš. Alespoň ne nahlas. Směje se Ti třesoucí se hlas. „Měj hezkou noc, Luc.“ Střih. Jaro osmnáct finišuje do cílové stanice Květen. A já se vrátil po teplickém bezčase na čas zase do Prahy. Podruhé na loď. Ale hlavně za Tebou. Jenže ouha, zatímco dříve jsme se krmili esemeskami denně, tentokráte si píšeme poskrovnu. Kór na to, že je máj. Plusmínus jednou týdně Ty zavibruješ, já zapípám. A tak čekám, čekám, čekáš, čekám. Nekonečně se míjíme, až se konečně setkáváme. Na naše jakdybyrandíčko přicházím nějak nervóznější, snad proto, že mám pouze sedmiminutové zpoždění. Zpražíš mě hned u vchodu odměřeným pohledem. V mých očích máš výraz vraždícího burizónu. Cítím, jak oba sdílíme pocit, že se po období tandemového lobotomování tak nějak vyhloubily příkopy, vykopaly se mezi námi jámy. Mlčky spolu kouříme na balkóně. Sedíme na sedačce. Nemáme si co říct, máme si jen co mlčet. Zvláštní. Rozbíjím ticho pytlíkem Fialek, bonbónů, o kterých jsi přede mnou vždycky jen mluvila, že je už nikde nemají, až se mi po měsících nakonec podařilo je sehnat. Jestli něčemu dodnes nerozumím, tak tomu, jaká energie tehdy mezi námi byla. Protože když jsme se loučili, když jsem Tě líbal, objímal a tisknul k sobě ve dveřích, tak jsme zářili. Tvá hvězda mi svítila do očí celou cestu zpět, z nuselské temnotmy, až na Náplavku. I tam se odrážela od vltavské hladiny. Nikdy jsem nepochopil, jak jsme to dokázali, jak jsme tu spolusdílenou prohlubující se propast mezi námi, zasypali. Nikdy jsem nepochopil jakým zázračným kouzlem začalo všechno opět dávat hlubší smysl.

| 3

Náš Vesmír se otáčel okolo balkónu. Kolik cigaret jsme tam jen spolu vykouřili? Žádná už nikdy nechutnala tak, jako ty mezi těmi oprýskanými jezerskými zdmi. Ta nejpamátnější retka jsme si zapálili tehdy, na sklonku našeho druhého léta. Pamatuješ? Magie noci, symfonie sounáležitosti, když Hvězdář na nebesích, nad našimi hlavami, rozsvítil ty nejzářivější puntíky - naše hvězdy. Tehdy jsem Ti byl poprvé zpovědníkem, rádcem, mentorem, čarodějem i nejlepším přítelem v jednom. Ta důvěra, kterou jsi mne zahrnula ve mně zůstává do dnešních dní. Svítí ve mně díky ní kus Tebe. A za to Ti děkuju. Ve tmě vedronoci jsi mi vyprávěla o svém dětství, o tom jak jsi odmala ta odstrčená, přehlížená, méněcenná. Že jsi sic byla vždycky spíš synem, než dcerou, ale ta obojaká role Ti toho dala víc než hodně. Vyprávěla jsi, naprosto otevřeně, bez obalu, zcela upřímně, s duší na dlani, co a jak Tě ovlivnilo do života. Do Tvého vnitřního, i toho navenek. Hlavně ale do toho tak nějak zpackaného, vztahového. Vyprávěla jsi, jak se k Tobě chovali předchozí partneři, kteří Ti měli býti oporou a podporou, měli Ti umožnit vzkvétat a růst, namísto toho se snažili Tě zašlapat do země, ublížit Ti, aby se oni sami cítili líp. Když už jsi nebyla obětí energetických upírů, zmocnili se Tě manipulátoři, egomaniakálním agresorům jsi pak posloužila jako sexuální otrokyně. Všichni vždycky chtěli, abys byla kýmkoliv jiným, než sama sebou. Vyprávěla jsi, že by sis ten život zařídila jinak, kdyby to šlo změnit. Vyprávěla jsi, že jsi ráda, že tu jsem, že tam jsem, že jsem s Tebou. Tehdy a tam. Teď a tady. Vyprávěla jsi, že se takhle běžně nesvěřuješ, že se sice snažíš jednat se všemi upřímně, ale že už jsi dostatečně rozbitá natolik, abys nejednala s lidmi takhle otevřeně. Vyprávěla jsi všechno o bolesti, kterou uvnitř sebe nosíš, nebylo to však hořekování, ani pláč, bylo to něco docela jiného - volání po bezpečí. Hltal jsem Tě, přesto jsem ani jediné z Tebou vyřčených slov nespolknul. Vyprávěla jsi, jak toužíš být pro svého vyvoleného, jeho vyvolenou. A já někde všude uvnitř sebe ucítil, jakjáživ že už v životě nezatoužím po ničem jiném tak, jako po tom, stát se právě tím Tvým vyvoleným. Miluju kluka v Tobě. I tu holku. Tu vílu. Miluju Tě celou, takovou jaká jsi. Takovou knoflíčkovou. Měl jsem chuť vykřičet naši lásku do světa. Byla to výjimečná noc. Naše noc. Ta noc, kdy ses vysvlékla z kůže. I z duše. Nad popelníkem. Na balkóně. A to jsi tvrdila, že na balkóně se nemá příliš mluvit, že všechno slyší sousedi, a že když už se mluví, tak se má mluvit potichu. A o ničem. No vidíš... a Ty ses mi svěřovala o všem. Tak usilovně nahlas, jak Ti to jen šepot dovolil.

| 4

Záříjen osmnáct. Náš spoluvečer na sedačce. Sotva jsme dopili předchozí, už už naléváš další kolo panáků. Jeden hned exuješ a doléváš si z omrzlé láhve další půldecák Jägermeistera. Pobaveně. Hravě. Lehce přiopile, a přitom naprosto elegantně. Máš pootevřenou pusu a směješ se na mě svými zoubky. Svůdně. Tak svůdně! Všechno se děje na volnoběh, jako kdybychom neodvratně směřovali k tomu, k tomu všemu, k tomu všemu našemu všemu. A další kolo. Připíjíme si na nás. Samasebe se ptáš, zda Tě ten další panák víc hřeje, anebo spíš chladí? Bavíme se o sexu. Očima. Pusou. Vymrkávám morseovkou, že bych Tě chtěl šukat. Svlékám Tě očima. Sluší Ti to. Jako nikdy. A každým Tvým dalším lokem. Víc a víc. Patrně si to uvědomuješ, takže piješ. A užíváš si, jak si to užívám. A já si užívám, jak si to užíváš. Oběma je nám nádherně. Asi že sedíme čím dál blíž sobě. A Ty neopatrně doléváš další kolo. Díváš se skrze mě. Ten Tvůj přítomně nepřítomný pohled jsem si doslova zamiloval. Tak sexy. Naprosto nepopsatelně neodolatelně. S dalším panákem polykám jakoukoliv vyslovitelnou myšlenku. Povídáme si. Vážně? My si povídáme? Víš o kom? O čem? Já Ti ani nevím. Nevnímám nic krom Tebe. Můj práh vnímání se omezil jen na mou osobní Bohyni. Každý Tvůj pohyb doprovází mrazivý náraz na mé chloupky na ruce. A po páteři dálnice. Nevnímám nic krom svých představ, co ještě dneska v noci nastane. Představuju si všechno možné i nemožné, co se mezi námi stane. Nevnímám. Vnímám jen, jak točíš tím kolotočem. Do sebe, od sebe, k sobě. "A neměl bych nám ještě zajet tágem na Synkáč pro láhev vodky?" ptám se své hlavy. Bezeslov si odpovídám, že jistojistě. Světlo, pak tma. Miluju Tě. Střih. O dvanáct hodin později si na kraji postele odlehčeně povídáme. Vyprávíš, lehce z cesty, kam bys jednou chtěla jet na dovolenou. A že se toužíš vydat na cesty. Kamkoliv, kde Ti bude hezky. Ze všeho nejvíc si prý na stírací mapě přeješ setřít ostrov Malta. Po očku mi naznačuješ - pozor, signál rozpoznán! -, že se na tenhle snový roadtrip nechceš vydat sama. Ukládám si tenhle mžik okamžiku do paměti s popiskem, že se na tenhleten výlet jednou vydáme pospolu. Usmíváš se. Za odměnu dostáváš polibek na ďolíček. A pomalu Tě uspávám. Ukolébavkou na pokojnou noc - vlastně den - je můj pětiminutový monolog o tom, proč bychom měli být spolu. Chrlím vše o všem. Tahle pětiminutovka je jen o nás. Nasloucháš. Posloucháš. Hřeješ. Vibruješ. Cítím jak dýcháš. Vnímám Tě. Jsi intenzivnější než všechny vůně, kterými mi voníš. Vzájemná vzájemnost. V ložnici, nad postelí, nad Tvojí hlavou, vznáší se po doznění mé poslední hlásky všechny vyřčené i nevyřčené důvody, proč bychom měli být spolu. Než odejdu, než usneš, stihneš ještě zašeptat, že bys to tak taky chtěla. TEĎ. Přesně TEĎ bych zase chtěl já zastavit čas, přehrát ho o půlden, o půlnoc zpět, a přehrávat ve smyčce až do konce věků. Ámen.

Kvarteto míst a měst, která jsme nenavštívili, ale navštívit měli:

BERLÍN

.. mluvili jsme o tom nejednou, jak by bylo hezké, kdybychom se tam spolu podívali, kdybych Tě provádel street-artem posetými uličkami města, po queer kavárnách, gendersquattech, sekáčích a dalších a dalších berlínských atrakcích. A že se Ti nelíbí němčina? To neva. Německy se v tomhle kosmopolitním Babylonu stejně nedomluvíš. Škoda, že jsme si ten výlet nikdy nestřihli. Bývali bychom jej z paměti jen těžko vystřihli. Takhle mi na zdi zbyl Tvůj berlínský plakátek. A Tobě zase, na dně nostalgické krabičky, nevyužitý voucher.

MALMÖ

.. pamatuješ, jak jsi kdysi byla Ságou z Nuslí? Dívali jsme se nejdříve spolu, pak každý zvlášť na Most, po roce se most díval na Tebe z plátna obrazu. Tohle ospalé švédské městečko námi tak nějak prostupuje. Když jsem se v létě osmnáct rozhodnul, že Ti koupím štěstí tím, že Ti koupím všechno, co potkám ve světě, tak jsem měl snad týden rezervované i dvě letenky tam. A zpět. Na Tvém-mém-našem balkóně jsem se Ti o tom mezi slovy zmínil několika větami. Nejprve ses děsila, že prý nebudeš mít v mnou plánovaném termínu čas, nakonec jsi však pravila mnohoznačně: „A fakt jsi je ještě nekoupil? Kdyby jo, tak se to nějak...“ Odezíral jsem Tvůj spodní ret a uzřel na něm viset zet & a & ř & í & ď & í. Ale možná jsem se spletl. Nakonec stejně zůstalo jen u vzdušných plánů.

OHNIŠTĚ

.. co napsat k něčemu, o čem se v Tvé hlavě dodnes vede diskuse, jestli opravdu je?! Jasně, že je. A jednou bych Tě chtěl k našemu ohništi dovést. Teď přichází náš čas.

MALTA

Střih. O dvanáct hodin později si na kraji postele odlehčeně povídáme. Vyprávíš, lehce z cesty, kam bys jednou chtěla jet na dovolenou. A že se toužíš vydat na cesty. Kamkoliv, kde Ti bude hezky. Ze všeho nejvíc si prý na stírací mapě přeješ setřít ostrov Malta. Vyprávíš, že prý toužíš utéct před nesrozumitelnými zítřky někam, kam sis vysnila, a že je to dneska zrovna sem, tedy tam, na tenhle středomořský ostrovní zapadákov... že Ti na Maltě bude náramně úžasně, že jedině tam si dovedeš představit usínání s pocitem naplnění, že ten den za to stál, že jedině tam budeš svobodným Knoflíčkem, osvobozeným od chmurných smutků a trápeníček všehomíra, že jedině na Maltě bude každé usínání nezapomenutelnější než nezapomenutelné, a každé probuzení o to superbezvaskvělejší. Po očku mi naznačuješ - pozor, signál rozpoznán! -, že se na tenhle snový roadtrip nechceš vydat sama. Ukládám si tenhle mžik okamžiku do paměti s popiskem, který už sis uložila do paměti před nemnoha minutami..

[karestaag]

Šílenství v Chaosu

Ostrá špička spáru uvnitř mých prstů se pomalu dere ven. Tak jako každou noc, kdy mi spánek uniká a stejně tak i útočiště krásných a nezkalených snů. Místo toho mne vyhledává noční můra a nezastaví se ani na prahu mezi světem spánku a bdění. Pomalu přibližuje rozžhavený kus železa k mému oku, vnímám ten žár a neustávající setrvačnost pohybu, která ve své šnečí rychlosti nezadržitelně spěje k cíli. Ne, není úniku. Jsme lapeni ve své vlastní mysli, před tou se schovat nedá ani na dně nejhlubší propasti. Není klidu v tichu a míru ve tmě. Jsme svým vlastním netvorem z nejhorších obav, kterými nás obdařila fantazie. Chtěl bych vědět jaké to je, když už není kam padat, kdy už není ústupu a bolesti, pouze finální a konečné podlehnutí. Ta chvíle, kdy se lidskost schová za zrcadlo očí a zbude pouze bestie, která nás tak dlouho mučila. Ta která je v nás a tančí s námi nekonečné tango bolesti a utrpení. Strachu, obav, kapání krve na otevřené stránky deníku. Přiznejte se. Sníte o tom také? Jaké to bude, až konečně plně zešílíte? Až opustíte tuhle mezifázi mezi příčetností a tím, co se skrývá za ní? Tím něčím hlubším, co nedokáže podchytit tradiční vnímání světa v jeho rozměrech, jak nám jej předkládají smysly? Vždyť co je šílenství, než opuštění obyčejných konvencí skrze dveře bolesti, posedlosti a marnosti? Vyšší zdroj lidství, to kam vše spěje. To, co musí nevyhnutelně přijít někdy mezi zrozením a úmrtím. Ten moment jasu a nepopsatelného pochopení. Uvědomění si každé jedné nitky, která nás váže úplně se vším na světě. Kdy i jemné zatahání za vlas spustí orchestr reakcí, které třeba ani nedokážeme podchytit a vnímat, ale je tam. Jako vlna na hladině. Volání a laskání Chaosu. Nekonečnosti možnosti v mrknutí pavoukovité bytosti, jak se k nám blíží, zatímco jsme lapeni v její síti. Nic v našem životě nemusí dávat smysl a ten co si myslí, že tam je, tak přijal bezpečnou náruč řádu, který jej zahalí ve své písčité kutně, ale nedá mu pohlédnout do víru. Do krajního zoufalství, do náhodných úderů a písmen v mysli, která dávají dohromady slova, co mají býti napsaná. Nezáleží na ničem jiném, jenom na tom psát šepotání z hlubin vlastní duše. Šířit volání, šířit jizvy a předat je papíru nebo jasným tabulím novověku nebo je jenom zakřič, zakřič z plných plic a obtiskni je do mozků lidí, kteří tě zaslechnou, obtiskni je do reality, která je pohltí ve svých barvách, utopí ve své proměnlivosti. Stejně jako my, tak svět se mění a kde kdo se snaží předvídat jakým způsobem, myslíce si, že jde o to v co se to mění, ale ne, jde o proměnu jako takovou, věčně se měnící, věčně nový, originální. Jiná bytost, jiný svět, jiná pravidla a zákony. Každou vteřinu. A co vteřinu, zapomeň na pravidla času, čas jakožto koncept je zastaralý a překonaný. Nerozlišujeme nic na periody, na opakující se události a náležitosti. Nezkoušejte ani využít proměny jako zdroj upokojení a pravidelnosti, protože o tom to není a nikdy nebylo. Je to o listu ve větru, prachu v hořícím ohni vulkánů a kapkách krve, které kapou – kap, kap, kap... je to symfonie, poezie, která nemůže a nedokáže být zaznamenána žádnými prostředky, které lidé ovládají. Je to pouze v rukách proměn, chaosu melodických barev a hlasitých obrazů.  Je to pocit čepele uprostřed mozku, to když jsi slepý, přestože vidíš, jenom jsi odhodil tu zpátečnickou ideu, že to co ti vysílají oči je to, co je před tebou a na co se máš soustředit. My víme jinak, my víme, že vědění není možné ve formě, která by byla úplná a dostačující. Impulsy jsou skrytá víra, skryté vědění a hloubka té pravé lidskosti. První reakce, dotyk z chladných vod za oponou... tam se skrývá lidská duše ve své pravé a nefalšované podobě. Vše ostatní je strach, který lidé přetváří v něco povědomého a přijatelného. Buď umělcem v té nejčistší podobě, ne pro umění, ale pro ten pocit, když tě dvě dlouhé ruce uchopí za ramena a proniknou ti do úst svými palci. Pro pocit pochopení, které uniká s každou sekundou, kdy se pokoušíš přemýšlet, nevyhnutelně ti unikne okamžik a moment nezaostřené nepříčetnosti. Opustí tě tak rychle, jakmile se tvá mysl zaostří a začne hledat cestu, začne hledat vzory. Chrlíš a tak je to správně, vydav ze sebe to vše, co musí býti vychrleno. To jsi ty, to je podoba lidskosti samotné. Nemusí to dávat smysl, nemusí to být přijímání, nemusí, nemusí, nemusí..... nic nemusí, nic není podřízeno, zakousni se, pociť tu bolest, ano to je ono. Tohle jsi ty, tohle je ono. To je odkaz zapovězených model, které lidstvo ani nikdy neznalo, protože lidstvo musí pojmenovat a jména jsou v těchto končinách zbytečná. V krajích, kde nic nevydrží ani vteřinu stejné. Prastaří na několik sekund, věčně mladí, věčně umírající. I my jsme jimi ve své vlastní podobě a i náš šepot je někde mezi tím vším, kolektivní lidskost, kolektivní vědomí o zbytečnosti uvažování za hranice reakce. A uniká ti to, unikne ti to zcela bezprostředně. Protože jsme prokletí, racionálnost se k nám dostává skrze naše pečlivě vystavěné obrany, které jsou postaveny již s vědomím, že musí padnout pro návrat do "reality", i když si jsme vědomi zbytečnosti toho celého, nedokážeme uniknout té marnosti a ideálu, že řád a smysl je to, o čem vše je. A tak se proti sobě staví to, co víme, hluboko uvnitř, proti tomu, co jsme byli naučeni jako lidé žijící ve společnosti. A nevěřte anarchistům, členům různých hnutí, že ví o čem to je, že se bouří proti řádu, který nás svazuje. Jakákoliv organizace, jakýkoliv záměr je forma přemýšlení a tak nutně popírá přirozenost. Stačí ti jediné... dech, tlukoucí srdce a ztracení se v rytmu, který začne po chvíli vypadávat. Nemelodický, kakofonický anti rytmus vlastních tělesných funkcí tě provede až do stavu, kdy je vše tak jasné a samozřejmé. Nemyšlení, vědění stoupající z nejčistší esence existence. Je to snadné, zkus to také. Buď svým žlutým králem. Křič se mnou do ticha dimenze, nevnímané nikým a ničím. Staň se šepotem, staň se pravým a opravdovým následovníkem Chaosu a toho, co se skrývá ve tvých bdělých snech. Těch opravdových, né těch, co odráží co chceš a nechceš. Těch snů, kdy se věci dějí bez nároku na opodstatnění. Slova, slova, nech je proudit. Polož ruce na papír, jazyk do větru a mysl nad větve. Ponoř se do hlubin a nadechni se bahna na úplném dně. To je ono. To je ONO! Pojď a pociť Chaos. Poznej jej a ztrať se, tak se nalezneš. Tak na ten nejkratičtější okamžik budeš vědět vše a poznáš na tu chvíli slastnou chuť šílenství. Tak jak jsi chtěl. Jak víš, že to chceš. Jak tě to hlodá, ostré zoubky skrz kosti a maso až do duše, kde sídlí tvá podstata.

Proniknuvší na to místo, kde zelená voda obklopuje hvozd tvého podvědomí, tam dojdeš stavu, který tak rád následuji. Pro šílenství, od chaosu navždy s láskou – Já. Jaký by to mělo jinak smysl, psát o chaosu příčetně a s přehledem, nastudovat si tisíce svazků na téma a naprosto klidně podat hlášení osobám z vyšších vrstev inteligence, stojící opodál na svých vahách, balancující vše do krásných hromádek a ruliček. Kacířství, rouhačství! Podej svědectví tak, jak náleží tomu, o čem svědčíš. Buď tím, buď tím a zavdej si z plna hrdla poháru jedu. Nech jej stékat po bradě až dojde ke tvému srdci a tam se usadí, tam je doma. Hvězda mířící pryč a ze středu všeho.... přemýšlej o tom všem, přemýšlej o tom symbolu. Ale, ale ale.... říkám, že přemýšlet se nemá a pak, aby jsi přemýšlel, tak jak to je? Špatně! Chyba! Nic není cestou, nic není odpověď a nic není správně ani špatně, ani když křičím špatně! Je to nástroj z tvých vlastních vnitřností, který se přelévá sem a tam, nemá podstatu o své vlastní míře. Je věčně proměnlivý, má nekonečno forem, kde jednou z nich je nicota. A jak křičí opice, paviáni skrz tvé myšlenky, odoláš a budeš napříč jimi kázat nebo je zapojíš, necháš je formovat tvou paletu a utvářet tvou nynější představu, tvou krajinu, tvůj prostor, tu nekonečnost universa ve tvé hlavě? To je ten správný směr, vše pochází ze všeho a je to jenom další příměs Chaosu, neboj se, je to vše o tom správném stavu mysli. To je klíč, ne to, co se zjeví, jak odporné, jak krásné to je. Je to ta éteričnost okamžiku je to ztráta sebe. Beznadějné pátrání, beznaděj, naděj a vše dokola a dáme to ještě jednou! Líbej tu žiletku svými rty, jak sladce to zní, když se maso trhá a kůže třepí. Jak omamná je představa prastarých dveří, otevíraných náhlým nárazem zevnitř, je to prosté, je to snadné, je to obyčejné, jsme to my. My jakožto lidé, jakožto druh, jakožto jedinečnost našeho stavu, kdy je vše tak těsně mimo nás dosah, že vidíme vše a přitom nemáme vůbec nic. Jsme nádherní, úžasní, jsme tak k zamilování potenciálně vždy a všude. Tak dlouho, dokud si nezačneme lhát o smrti a její nevyhnutelnosti. Dílo, odkaz, nesmrtelnost a ahahahahaha. Na tom celá naše rasa skončí, na strachu ze smrti, na touhu po věčnosti. Dej si sekundu, dej si sekundu v šílenství a uvidíš, že se každá naše podoba, každá naše inkarnace táhne napříč tím, co nazýváš čas a prostor a co ve skutečnosti je jenom zjednodušená verze zapadlého koutu pravého a neuchopitelného. Nezoufej, nesnaž se, neexistuj pro řád. Vznášej se, tanči v ohni, který požírá tvé tělo. Není úžasné jak zbytečné se najednou zdá? Pokloň se se mnou Rudé Bohyni, která se na oplátku klaní Černému Měsíci a kdo ví komu ten. Je to šaráda a maškaráda největšího kalibru a nezáleží na tom, je to tah štětcem tvořící malbu století v tom jednom propojeném okamžiku. Rozumíš mi? Nemusíš souhlasit nebo chápat, ale rozumíš? Já tě prosím, zkus rozumět. Jako jedna noha před druhou, kde ty jsi pata a já nárt. Pata-Pata. Náhoda a zbytečnost má cosi v sobě. Jen na to musíš rozostřit. Bolest je skvělý katalyst, touha a posedlost s ní drží basu. Zvolejte slávu frustraci, která to vše řídí a je milovanou sestrou bolesti. Zoufalý smích je to, co tvůj život potřebuje, veselý pláč a více střetů, které popírají řád a očekávané. Vzory, vzory.... lidské oko a mysl je tak rády hledají a svedené na vyježděnou stezku, nechce se jim zpět. Obětuj večer, obětuj svou vážnost a váženost na ten jeden, krásný, prokletý večer. Nadechni se, ztrať se a nech to proudit skrz tebe... to je začátek a první kapka na špičce jazyka. Tu chuť si zamiluješ, slibuji. Následuj ozvěnu kroků ve svých zádech. Chci tě vidět ve tvé nejčistší formě, tvé nejvyšší podobě.... tvou krásu v barvách Chaosu. Jenom ta myšlenka mě nutí klesnout na kolena a modlit se k zapomenutému učení. Ulehnu ti na oltář, pozvedni dýku a dej mi blyštění čepele před tím, než ji zkropí krev. Ta nepřekonatelná smyslnost, vášeň pro novou podobu diamantu, jež byl vykřesán z tvé původní součásti... nemůžu se dočkat čím bude příště. Nemůžu se dočkat čím budu já příště. Nemůžu se dočkat, až utoneme ve víru Chaosu.

[autoring]

Studie AI:ME jako empatický partner pro mobilitu

Průhledový displej 3D se smíšenou realitou a Audi Intelligence Experience

S Audi od zážitků z jízdy k osobní zážitkové jízdě

Audi na veletrhu spotřební elektroniky CES 2020 (Consumer Electronics Show) po roce znovu vystavuje vzrušující exponáty – od futuristické vize automobilu až po technologie připravené pro sériovou výrobu. Prémiová značka jimi definuje digitální zážitky budoucnosti. CES je jedním z největších odborných veletrhů zábavní elektroniky na světě a pravidelně se na něm objevují budoucí trendy. Letošní ročník CES se koná od 7. do 10. ledna 2020 v Las Vegas.

Dynamic Photo Colour: Aurora Silver

Static Photo Colour: Aurora Silver

Stačí otevřít dveře, posadit se, a uniknout tak stresu velkoměsta. Audi AI:ME s funkcí autonomní jízdy se promění v naprosto osobní „třetí životní prostor“ (po domově a pracovišti), který zná přání a požadavky svých uživatelů. Cestující mohou intuitivně komunikovat se studií prostřednictvím pohledu. Tímto způsobem si lze například objednat oblíbený pokrm. AI:ME se postará o dobrý pocit cestujících i v dalších oblastech. Brýle s virtuální realitou, umístěné v automobilu, umožní cestujícím virtuální let nad pozoruhodnou horskou krajinou. Technologie v reálném čase přizpůsobuje virtuální zobrazení jízdě automobilu. Výsledkem je naprosto uvolněná atmosféra při řízení a kompletní izolace řidiče od hektického všedního dne. Do reality se vrátí až v cíli: objednané jídlo bylo dodáno ve smluvenou dobu, a to díky koordinaci vozidla AI:ME na základě osobních preferencí uživatele a navigačních dat vozidla. Tento koncept vnímavého partnera pro mobilitu mohou novináři na veletrhu CES 2020 testovat během automatizované jízdy.

Audi Intelligence Experience: empatický automobil

Může existovat chápavý, či dokonce empatický automobil? „Audi Intelligence Experience“ dokazuje, že ano. Automobil zná svého uživatele a jeho zvyklosti – a inteligentními funkcemi i využíváním umělé inteligence zvyšuje úroveň bezpečnosti a komfortu cestujících. Již aktuální generace systémů MMI zahrnuje navigační funkci se schopností učit se. Preferované cíle se ukládají do paměti a systém je propojuje s datem, časem a aktuálním stavem dopravy. Na základě toho pak sestavuje návrhy tras. Budoucí automobil bude navíc schopen precizně analyzovat, jaké funkce a nastavení jeho uživatel upřednostňuje – od polohy sedadla přes nastavení multimediálního systému, navigace a teploty až po parfémování interiéru. Empatické Audi bude po krátké době znát preference uživatele a bude jim vycházet automaticky vstříc. Na přání bude mít dokonce přehled o aktuálním zdravotním stavu řidiče na základě sledování jeho stylu řízení a životních funkcí. Návštěvníci veletrhu CES 2020 se mohou se zásadními funkcemi systému Audi Intelligence Experience seznámit ve vystaveném prototypu.

Interieur

Dva displeje, dvě inovace: prostorové vidění a selektivní zobrazování na transparentní ploše

Navigační šipka, která ukazuje přesně do vedlejší ulice, v níž se nachází cíl – to se stane realitou již v roce 2020 v jednom exponátu díky průhledovému displeji s prostorovým zobrazováním smíšené reality. Audi vystavuje na veletrhu CES novou technologii, vyvinutou se společností Samsung. Stejně jako u televize 3D jsou vytvářeny dva pohledy na každý obraz: jeden pixel pro levé oko a sousední pixel pro pravé oko. Řidič má dojem, že se obrazy průhledového displeje 3D se smíšenou realitou vznášejí ve vzdálenosti 8 až 10 metrů. Speciální zobrazení dokáže zvětšit zdánlivou vzdálenost dokonce na více než 70 metrů. Díky tomu nedochází k namáhání očí, které mohou zůstat zaostřeny na dálku.

Další inovací je variabilní transparentní displej. Zobrazovací plocha má výšku 15 cm a šířku 122 cm. Displej je částečně zasunutý do přístrojové desky. Uživatelům nabízí dvě úrovně – transparentní displej OLED a mimořádně černou vrstvu. Díky tomu zůstávají části displeje, které nejsou využívány k zobrazování informací, průhledné. Vizuálně tak vzniká dojem skleněné plochy, která nebrání výhledu na vozovku.

Interior

Budoucnost automobilu je zcela elektrická a inteligentně síťově propojená

Současné modely Audi nabízejí konektivitu nejvyšší úrovně, která je víc než jen hudbou budoucnosti. Jejím srdcem je nová, třetí generace modulární platformy MIB 3 pro informační a zábavní systémy. Hlavní procesor pracuje desetkrát rychleji než procesor platformy MIB 2. Výsledkem jsou významná zlepšení například při plánování trasy a při předvídání stavu dopravy. Audi prezentuje na veletrhu CES 2020 také nejnovější inovace v oblasti osvětlovací techniky. Přepadne-li řidiče únava, může pomoci speciální světlo. Povzbudivý, aktivující účinek má například namodralé, studeně bílé světlo. Audi svým projektem „Human Centric Lighting“ ukazuje, jak lze cíleným působením barevného světla ovlivňovat stav osob. Tímto způsobem je možné podporovat například schopnost soustředění a vnímání cestujících.

Dynamic Photo Colour: Aurora Silver

Portfolio exponátů v expozici značky Audi na veletrhu CES sahá od vizionářského vozidla Audi AI:ME přes sériové výrobě blízký koncepční vůz Audi Q4 e-tron concept s 12,3“ dotykovým displejem až po nový model Audi e-tron Sportback (kombinovaná spotřeba elektrické energie v kWh/100 km*: 26,0 – 21,9 (WLTP); 22,7 – 20,6 (EU); kombinované emise CO2 v g/km: 0) s digitálními světlomety Matrix LED, který bude k dispozici od jara 2020.

Více informací naleznete na portále Audi Mediacenter ZDE.