#knižní tip

[pepikhipik]

Struhárik Filip: Co je nového v médiích

Knihy ze série Co je nového jsou převážně skvělé – a tahle to potvrzuje. Na pár stránkách čtivou formou shrnuje podstatné změny posledních desetiletí v médiích. ⬇️

Začíná Soumrakem novin, obdobím, kdy to vypadalo, že noviny odchází do zapomnění a pokračovat bude Online žurnalistika. Kromě toho celkový trend byla Ztráta důvěry a také téma Objektivity.

Šéfredaktor holandského webu De Correspondent Rob Wijnberg je přesvědčený, že novinářská objektivita je hrozbou pro demokracii. Podle něj je objektivita nejhůř pochopenou, neustupující a nebezpečnou iluzí, v jakou kdy novináři věřili. „Nepochopenou, protože si ji lidé často pletou s nezávislostí a nestranností. Neustupující, protože vypadá jednoduše a je laciná. Nebezpečnou, protože je tou největší lží, kterou můžete publiku říct. A iluzí, protože vlastně neexistuje,“napsal Wijnberg v článku v roce 2017. A dodal: „Je doslova nemožné popisovat svět bez toho, abychom měli představu, co je dobré, nebo zlé, relevantní, nebo triviální, pravdivé, nebo nepravdivé.“ (Str. 32)

Následují Nová média, tedy mimo jiné IPTV, hybridní televize, streaming, otevřená žurnalistika i žurnalistika automatická, robotická, ale také newslettery a podcasty. A pochopitelně Sociální média. Sociální sítě, jejich algoritmy, které preferují polarizující a emotivní obsah, neprůhlednost, čerpání výhod a vyhýbání se zodpovědnosti, problémy se servírováním nevhodného obsahu, …

Téměř všechna tato odhalení popisovala podobný příběh: zaměstnanci Facebooku zkoumali problémy, které může sociální síť způsobovat, a přinášeli návrhy řešení. Problémem bylo, že management Facebooku tato řešení brzdil, pokud mohla ohrozit výdělky, aktivitu uživatelů, růst firmy nebo její image. Všechny tyto problémy nevznikly omylem, ale protože Facebook funguje přesně tak, jak by měl fungovat, vysvětluje Siva Vaidhyanathan ve své knize Antisocial Media. (Str. 53)

Pokračují Dezinformace. Co to je, kde se berou a jak fungují, atd. Hezké shrnutí toho, proč jim lidé věří:

Lidé mají tendenci věřit konspiracím, pokud pociťují nedostatek kontroly nad svým životem. To se děje ve větší míře právě v mimořádných situacích, jakými je například pandemie. Lidem může tehdy konspirační příběh poskytnout určitou strukturu a schéma, jak se se složitostí světa vypořádat. Pokud věříte, že je za aktuálními událostmi nějaký plán a někdo mocný je za toto všechno zodpovědný, dává vám to iluzi kontroly, možná úlevu a hlavně dobrý pocit, že jste to odhalili a nenechali jste se zmanipulovat. Někteří lidé mají tendenci věřit, že za velkými událostmi jsou i velké příčiny, ačkoli to tak vůbec nemusí být. Tento jev se v angličtině nazývá proportionality bias, tedy předpojatost proporcionality. Dezinformacím také častěji věří lidé, kteří nedůvěřují systému, institucím, politikům či médiím. (Str. 65)

A také připomenutí skutečného cíle zaplavování veřejného prostoru nesmysly a různými variantami – vzbudit nedůvěru a relativizování.

Odborníci varují také před deepfake. Jde o techniku využívající umělou inteligenci, která dokáže vytvářet falešná videa. Ukazovat mohou například známé osobnosti nebo politiky při něčem, co ve skutečnosti nikdy neudělali. Nebo obsahují něco, co nikdy neřekli. Hrůzostrašné důsledky těchto možností si umí představit asi každý. Velké technologické společnosti už vyvíjejí systémy, které mají pomoct odhalovat falzifikáty, ale deepfake může i tak narušit důvěru lidí v audiovizuální obsah. A to je vlastně to, co konspirátorům vyhovuje – nepotřebují, aby lidé uvěřili nějakému konkrétnímu nesmyslu, stačí vzbudit nejistotu, že se nedá věřit nikomu a ničemu. (Str. 68)

Jakmile začneme bojovat s dezinformacemi, narazíme na otázku Svobody médií. Funkce novinářů a jejich ohrožování, míra svobody. Závěr pak přináší ještě další témata – placení za obsah, rozmanitost, čištění informačního „odpadu“, soukromí a jeho ohrožení, regulace. A samozřejmě to nejdůležitější, co nás vrací na začátek žurnalistika, žurnalisté a jejich nezbytnost.

Pokud se nechcete prokousávat například Sociologií žurnalistiky nebo si filtrovat relevantní informace z Manipulace a propagandy na pozadí současné informační války, pokud chcete stručný souhrn, tohle je skvělá volba.

Odkazy:

Co je nového v médiích v ČBDB

Co je nového v médiích v Databázi knih

recenze Jan Lukavec, iLiteratura

STRUHÁRIK, Filip. Co je nového v médiích. Praha: Nová Beseda, 2022. ISBN 978-80-88383-34-5.

Zdroj ⬇️

[kniznikocka]

Dočteno.

Doporučuji nejenom každému, kdo má cokoli společného s diagnózou autismu. Doporučuji každému rodiči, kniha přesahuje rámec diagnózy autismu a věnuje se celé rodině.

Neuvěřitelné čtení, je jen málo knih, které předají tolik a zůstanou ve vás dlouho potom.

Skvělá kniha.

[jirsen-blog]

Knižní tip a čtení na dovolenou: Mise Rio od Petra Freye

Nový titul „Mise Rio“ od spisovatele Petra Freye je napínavý thriller, který vás zavede do Ria de Janeira, ale nabídne víc než jen napětí. Je to příběh o otcovské lásce bez hranic. Hlavní postava Henry, bývalý architekt, přijíždí do Ria, aby zachránil svou dceru Pavlínu, uvězněnou kvůli drogovému obchodu. S pomocí přátel a veřejné podpory se snaží bojovat proti korupci a zločinu, aby Pavlínu…

[trackujemcelejden]

Dárek- hrnek

Každý z nás už v životě zažil ten moment, kdy vymyslet Vánoční dárek nebylo vůbec jednoduché. Ne vždy totiž poznáme vkus obdarovaného, jeho oblíbenou vůni nebo knižní žánr, který má nejraději. Pokud jste právě v podobné situaci a hledáte univerzální vánoční dárek,  Jsou lidé, pro které máte výběr vánočních dárečků vyřešen okamžitě. Potom ti, u kterých přemýšlíte, co by bylo vhodnější. A nakonec ti, u kterých nemáte dárky na Vánoce do teď vymyšlené a ani Vás žádný nenapadá. Nic však není ztraceno. Ještě stále máte možnost najít skvělý dárek pro každého, kdo se na Vašem seznamu vánočních dárků tento rok ocitl. Často se stává, že výběru toho správného vánočního dárečku věnujeme až příliš mnoho námahy. Když už skutečně nevíme, jak blízkou osobu potěšit, přichází ten správný čas na takzvané univerzální dárky.V jejich případě je najdůležitější to, jakého pohlaví dotyčná osoba je, a když navíc poznáme i její záliby, máme napůl vyhráno.Zástěra s potiskem potěší každou hospodyňku, zkušenou tchýni i nadšenou kamarádku, která s vařením teprve začínáJe skutečně jen málo žen, které v kuchyni netráví nějaký ten čas. Ať už je to babička, která ráda peče svojí rodince tradiční buchty, nebo sestra, kterou úplně nadchlo zdravé vaření, obě se originální zástěře s potiskem potěší stejně. Kromě toho, že jde o praktický dárek, můžete vtipným nápisem nebo zajímavou fotkou z rodinného archivu vytvořit personalizovanou zástěru, kterou nenajdou v regálech žádného obchodu.  Ekologie se konečně dostává do popředí našich každodenních činností. A dokonce, je trendy. Mladí lidé separují, organizují výzvy na sběr odpadků v přírodě a snaží se ze svého života vytěsnit jednorázové plastové předměty. Plátěnná taška s potiskem je skvělým vánočním dárkem pro všechny generace. Jako praktického pomocníka ji ocení i Vaši prarodiče, kteří hodnoty bezodpadové ideologie praktizují většinou nevědomky.  No, a nakonec je tu tip na univerzální vánoční dárek, který vykouzlí úsměr každému partnerovi, rozehřeje srdce rodičů i prarodičů a dokonce ho oblibují i děti. Uznejte, kdo by ohrnul nos nad hrnečkem? Navíc takovým, na ktorém se vyjímají slova lásky, vtipný výrok nebo povzbudivé motto. Dětská verze hrnečku je skvělým doplňkem nebo právě posledním kouskem, který fanouškovi pohádkových bytostí a hrdinů s nadpřirozenými schopnostmi chyběl.

[kritikycz]

Tajný deník Hendrika Groena

Ale nejen o tom Hendrik píše. Popisuje i ostatní obyvatele, své nemoci, různé více či méně zábavné události, které se v domově staly, svůj boj s ředitelkou domova a snahu získat od ní jisté oficiální dokumenty, platonickou lásku ke své přítelkyni Eefje a občas se zmíní i o své minulosti.

I když se snaží užívat si život naplno, postupně se na přátelích z klubu začne podepisovat čas. Jeden z nich přichází o nohu, u další propukne demence...Navzdory tomu pokračují v zažívání dobrodružství, jsou si vzájemně oporou a když je potřeba, pomůžou jeden druhému.

Kniha se čte lehce a je plná trpkého humoru. S nadhledem se v ní popisuje stáří nejen s jeho radostmi, ale i s ním souvisejícím úpadkem, co může citlivějším čtenářům překážet, ale knihu to dělá realistickou. Hlavní hrdinové jsou zajímaví a jejich nadšení, chuť do života i vzájemný respekt a pomoc inspirativní. Kniha je propagována jako humoristická, ale neřekla bych, že taková opravdu je. Jak už jsem psala, je v ní humor, ale příběh je spíš melancholický a plyne pomalu a poklidně tak, jako čas v starobě.

Hodnocení: 90%

Tajný deník Hendrika Groena

Autor: Hendrik Groen

Originální název: Pogingen iets van het leven te maken

Nakladatelství: XYZ

Rok vydání: 2017

Počet stran: 392

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros.

Pokud si chcete pročíst Hendrikovy zápisky, knihu si můžete zakoupit zde.

Tajný deník Hendrika Groena was originally published on Kritiky.cz

[cysnews]

Knižní tip: Z rodu vyvolených Otec a syn, láska a nenávist v literárním debutu Alaina-Fabiena Delona

Knižní tip: Z rodu vyvolených Otec a syn, láska a nenávist v literárním debutu Alaina-Fabiena Delona

Alain-Fabien Delon. Francouzský model, herec, syn proslulého Alaina Delona, v jehož stínu vyrůstal. Do stejně komplikované výchozí životní pozice postavil také Alexe Delvala – hrdinu svého literárního debutu, románu Z rodu vyvolených. Přestože v závěru své prvotiny připomíná, že „nechtěl napsat autobiografickou či dokumentární knihu, ale skutečný román, fikci s vyfabulovaným, romaneskním…

[cz-books]

Humbook 2017 jaký byl? Skvělý!

Humbook, Humbook, všude samý Humbook. Asi už vám z fotek, článků, reportů a všeho možného jde hlava kolem, ale já zkrátka nesmím zůstat s článkem o knižním festivalu pro mladé, který se konal 7.10.2017 v Meetfactory v Praze  pozadu! 

Začalo to všechno na merendě Albatros média v dubnu, kdy nám oznámili, že se Humbook bude konat na podzim a že budou potřeba ambasadoři, kteří pomůžou s propagací.  Člověk, který se jím chtěl stát, musel vyplnit dotazník a doufat, že ho vyberou. Já byla jedna z těch šťastných, což jste si museli všimnout pokud sledujete můj blog na instagramu, jelikož fotky kolem humbooku už sdílím opravdu dlouho :D 

Přejeďme ale ke dni D. 7.10 v půl 5 ráno, kdy jsem chtě nechtě vstala z postele a šla na vlak,  v 6 stála před Meetfactory na Smíchově. Nabídla jsem se totiž, že pomůžu s přípravou festivalu. Někteří už pomáhali den předtím večer, někdo oba dva dny... Zkrátka přeměnit Meetfactory na místo, které jste měli v sobotu možnost vidět, nebylo jen tak! A jelikož jsem v sobotu ráno byla u toho, tak vám tu osobně dosvědčuji, že všichni z  Albatros média dělali všechno proto, aby Humbook slavil úspěch a vy návštěvníci, byli spokojeni. 

Proč to píšu? Četla jsem si zpětně několik názorů, kde si lidé stěžovali na organizaci. Nesuďte nikoho , dokud si to sami nezkusíte! Jestli  si myslíte, že byste to udělali lépe, tak prosím, přispějte svými nápady, poznámkami, radami, lidé z Albatros média si to přečtou a třeba jim i pomůžete. Kritika může i leccos dobrého přinést, ale remcat, že to bylo hrozně organizovaný a že už tam nikdy nepůjdete a chcete jenom vybít svoji negativitu... Je zkrátka špatně a přijde mi to dost nefér vůči všem.

Tak! :D Tohle jsem zmínit musela, jelikož negativní lidé, co jsou vždy nejchytřejší, ale poradit neumí mi lezou an nervy.  Oproti minulému roku byly prostory  velké plus. Lépe se dýchalo a bylo více místa. Samozřejmě pár nedostatků by se našlo, aneb fronta na knížky a opět trochu vedro v menších prostorech, ale nic co by se nedalo čekat. V.I.P balíček byl tento rok také lákavý a určitě většinu potěšil. 

No a program? Ten byl zkrátka úžasný. Všechny zahraniční autorky neskutečně milé a i čeští autoři byli velmi příjemní a Láďa Zibura byl pro mě TOP ♥ a malování záložek, workshopy, instagraf a další doprovodný program byl třešnička na dortu. Pro někoho možná málo, pro mě hodně. Víte proč? Protože jsem na Humbooku potkala opravdu mnoho báječných lidí ať už známé kamarády nebo i lidi co mě sledují na instagramu můj blog a i o tom Humbook je - knižní nadšenci jako vy, které jinde nepotkáte. A mě to tím pádem celé neskutečně rychle uteklo, protože zkrátka bylo neustále s kým mluvit, smát se a užívat si program.

Děkuji všem co měli Humbook na starosti, co ho organizovali, připravovali a že jsem na něm jako ambassador mohla být. Bylo to skvělé a těším se na příští  rok ♥ 

(První fotka není paradoxně z Humbooku, ale ze setkání ambasadorů s Joelle Charbonneau, která se také festivalu v sobotu zúčastnila a se kterou jsem pak také udělala rozhovor - bude brzo ;) )

PS: Pokud tento článek budou číst lidé z Albatros média tak mám pro vás žhavý tip na autora na příští rok - KERSTIN GIER. Prosím, prosím, myslím že nejsem jediná, která by byla nadšená, kdyby právě ona byla jedna z hostů příští rok ♥ :D 

[nakladatelstviyoli]

Sempre: „Byla to láska na první řádek…“

Už příští měsíc vychází Sempre, gangsterská romance, krásná kniha, za kterou jsem bojovala i já, aby se dostala do edičního plánu. A to především proto, že mi v těch módních vlnách young adult, v těch víceméně stejných příbězích přišla překvapivě originální.

Každopádně největší zásluhy patří Týně a Hance, které nás na knihu upozornily a pak se taky postaraly o překlad. V této chvíli určitě není v této zemi člověka, co by o Sempre věděl víc než ony, takže jsem jim položila pár otázek. Ať jste taky v obraze :-)

Pro ty, co vůbec nevědí, o co jde, tady zkrácená anotace:

Sedmnáctiletá Haven Antonelli nikdy nepoznala svobodu, od narození byla v podstatě něčí majetek a podle toho se s ní i zacházelo. Poté, co si ji koupí doktor Vincent DeMarco, se její postavení podstatně zlepší – pořád není svobodná, ale dostane se do mnohem lepšího prostředí. A pak ji taky nečekaně potkává láska. Haven a Carmine, doktorův syn, musí brzy přehodnotit všechno, čemu doposud věřili. Jenomže uniknout okolnímu nebezpečnému světu, jemuž vládnou moc a peníze, se zdá ne těžké, ale přímo nemožné. Ve světě mafie jsou zrada a násilí všední součástí života, nic není zadarmo a slovo navěky – sempre dostává trpkou příchuť... Jak jste se dostaly k Sempre? Kde vám tato kniha poprvé padla do oka? Samotnému Sempre předchází velmi dlouhá historie a musíme se v ní vrátit až do září roku 2012, kdy jsme s Hankou na našem soukromém fóru pro přátele zveřejnily překlad první kapitoly v té době jedné z pěti nejpopulárnějších Twilight fanfiction. Tehdy už jsme měly za sebou velký překlad jiné povídky a myslely jsme si, že jinou srdcovku už nenajdeme, ale opak byl pravdou. Byla to láska, jak se říká, na první řádek, a než jsme se dostaly s překladem fanfiction na konec, autorka příběh předělala do podoby dnešní dvoudílné série Sempre. Neváhaly jsme ani minutu za tu knížku bojovat, oslovovaly jsme různá nakladatelství, prosily přátele o doporučení, a i když to trvalo téměř přesně na den tři roky, než skutečně spatřila světlo světa, stálo to za to. První díl vychází v Yoli už v září!

Jak se vám to překládalo? Nějaké výzvy, překladatelské oříšky, chvíle zoufalství, chvíle radosti? Knížka se nám překládala lehce, protože když máte něco opravdu rádi, dělá se vám to snadno a navíc většinu děje prvního dílu už jsme měly přeloženou z dřívějška, takže jsme věděly, co nás čeká, a ta největší úskalí jsme vlastně už dávno vyřešily. Knihu jsme sice překládaly celou znova, ale pokud jsme si něco nepamatovaly nebo si nebyly jisté, nakoukly jsme do své vlastní předchozí práce. Výzvou byla určitě přemíra sprostých slov hlavního hrdiny, která se vyskytuje v originále a s jejichž korekcí nám potom si myslím velmi citlivě pomohla korektorka. A oříškem byl možná smysl pro humor jedné z postav, založený na slovních hříčkách, které se do češtiny přeložit ani nedají. Tam jsme musely hledat vtipy podobného obsahu v češtině a někdy jsme se docela zapotily. Co se týče emocí, tak ty jsme s hlavními hrdiny samozřejmě prožívaly, nejednou byste nás mohli zaslechnout, jak nadáváme nebo se smějeme. Ale naše největší radost nastane asi v momentě, kdy budeme držet v ruce skutečnou papírovou knížku, protože to bude znamenat, že se nám splnil sen.

Víte něco o autorce? Nepsaly jste jí? Já bych asi byla v pokušení pochlubit se jí, kdyby díky mně měla být její kniha přeložena do češtiny! Musíme se přiznat, že se snažíme být v kontaktu se všemi autory, jejichž knihy překládáme, a J.M. Darhoverová není výjimkou. Samozřejmě, že jsme jí psaly. Nejdřív kvůli kontaktu na jejího agenta z nakladatelství, pak občas v průběhu prací a teď se těšíme, až jí konečně budeme moci napsat, že knížka je skutečně na světě a poslat jí jeden výtisk. Pokud by čtenáři rádi věděli něco víc, tak J.M. je normální máma rodiny, která se v současné době věnuje už jenom psaní a také se velmi angažuje v otázkách moderního otroctví a vykořisťování lidí. V současné době už má na svém kontě 10 knih a najdeme mezi nimi kromě Young Adult taky lehce erotickou New Adult sérii nebo paranormální romance.

Kdyby Sempre mělo být zfilmováno, koho byste si představovaly jako Haven a Carmina? Tak to je pro nás těžká otázka, protože my s příběhem žijeme ještě od dob fanfiction, takže tam přirozeně vidíme původní hrdiny, ale vzniklo mnoho krásných knižních trailerů, z nichž přikládáme odkaz na ten podle našeho názoru nejhezčí. S těmito hlavními hrdiny bychom se dokázaly ztotožnit. https://www.youtube.com/watch?v=0LfcbDs4lk8

Četly jste poslední dobou ještě nějakou knihu, která by vás uchvátila podobně jako Sempre? Dejte nějaký knižní tip :-) Kristýna: Tak za sebe musím říci, že v poslední době čtu jenom anglické originály a to právě ve vodách svého zájmu, což je YA nebo romance. Rozhodně bych doporučila právě od J.M. první díl ze série Forbidden, která se odehrává v prostředí New Yorské mafie a v jednu chvíli se krásně prolne se Sempre. Jinak jsem v poslední době přečetla trilogii Labyrint a Papírová města. Chystám se na Jako zabít ptáčka, protože před pár týdny vyšlo v Americe pokračování, které způsobilo nemalé pozdvižení, tak se do toho konečně musím taky pustit.

Hanka: Máme s Týnou v ledasčem podobný literární vkus, takže Labyrint a téměř vše od Johna Greena taky - naposledy ta Papírová města. Ale taky miluju Neila Gaimana, Terryho Prachetta i Orsona Scotta Carda, od nich cokoliv. A na nočním stolku na mě čeká v nejbližší době série Mycelium Vilmy Kadlečkové a moc se na ni těším.

Týno, nemáš ty náhodou tetování? Všimla jsem si posledně… Sempre na zápěstí? Je možné, že by to bylo opravdické? Náhodou skutečně mám a je opravdické, hele :-) A mimochodem, ten úžasný dort nám upekla kamarádka k narozeninám.

Sempre znamená v italštině navěky, a pro mě to slovo představuje takový životní milník, který si chci navěky pamatovat. Není to samozřejmě jenom o názvu knížky, ale o věcech, které tato knížka odstartovala. Mezi všemi třeba to, že mě teď překládání knih živí.

Míša

[pepikhipik]

Knižní tip Františka Kalendy

Jestli si chcete udělat lepší představu o fungování brazilské vojenské diktatury (1964-1985), přečtěte si tuhle skvělou knížku. Je to neskutečně silný příběh otce hledající svou dceru, jež patří mezi stovky lidí, kteří v tomto období "zmizeli" - byli brutálně zavražděni.

Kucinski čerpá ze zkušenosti s vlastní sestrou, profesorkou chemie, kterou v období diktatury zavraždili. Mimo jiné výtečně popisuje mechanismy fungování vojenského režimu, způsob vyvolávání strachu a nejistoty, kolaboraci...

Přijde mi to zajímavé i z hlediska podobností s naším vlastním komunistickým režimem. Pronásledování je jen obráceno naruby - nehledají se "západní agenti", ale skuteční i domnělí "komunisté". Cílem se může stát kdokoli, kdo jen trochu vystupuje z řady, odváží se ozvat.

Většina společnosti se uzavírá do svého světa, depolitizuje se. Odvážná menšina odporuje - se zbraní v ruce nebo nenásilně. Nutno dodat, že Brazílie nikdy neměla tak brutální diktaturu jako sousední Argentina nebo vzdálenější Chile.

Ale i tak je strašné, že drtivá většina pachatelů těchto zločinů nebyla nikdy potrestána.

Zajímavý rozměr mimochodem knize dodává židovský původ hlavní postavy - a ostatně i samotného autora. Otec sotva unikl pronásledování v Evropě, jen aby nakonec přišel o dceru v zemi, která mu poskytla azyl.

Autor textu: František Kalenda

[kniznikocka]

Kdo se rád dívá do ostravské historie, má možnost dalších úhlů pohledu 🤩

[kritikycz]

Dívka v modrém plášti

Nechce však sehnat maso nebo petrolej. Potají u sebe ukrývala židovskou dívku, a ta zmizela neznámo kam. Vzala si jen svůj modrý plášť a žena, která jí poskytla úkryt, věří, že Hanneke dívku dokáže najít. Ta váhá, no nakonec se rozhodne, že to zkusí. Její pátrání ji zavede až do samého srdce studentského protinacistického odboje, kde potká lidi, kteří jí možná přivedou na správnou stopu...

Autorka si zjistila informace o průběhu války v Amsterdamu, držela se faktů a příběhy jejich postav jsou inspirovány skutečnými lidmi. Možná i díky tomu jsou postavy vykreslené věrohodně a realisticky.

V příběhu jsou i detektivní prvky, no navzdory tomu nebyl napínavý. Působil spíš jako opis jednotlivých událostí než text, který má vtáhnout čtenáře do děje. Jediný zvrat, který se odehrál ve druhé polovině knihy, děj sice oživil, ale na 300-stranovú knihu je to málo.

I tak je kniha zajímavým pohledem na život ve válečném Amsterdamu, na život mladých a jejich postoj k válce a přežití. Skvěle vykreslené postavy a netradiční výběr města, ve kterém se tenhle válečný román odehrává, jsou důvodem, proč si tuhle knihu přečíst.

Hodnocení: 65 %

  Dívka v modrém plášti

Originální název: Girl in the Blue Coat

Autorka: Monica Hesseová

Překlad: Martina Buchlová

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2017

Počet stran: 304

Děkuji nakladatelství Albatros za recenzní výtisk.

Knihu zakoupíte zde.

Dívka v modrém plášti was originally published on Kritiky.cz

[pepikhipik]

Knižní tip

Právě sledujeme finální emancipaci Ukrajinců jako evropského politického národa. Ukrajina vzdoruje agresi imperiálního Ruska a za svou i naši svobodu platí krví.

Válka, která začala už roku 2014, vstoupila do nejbrutálnější fáze invazí 24. února 2022. Deklarovaným ruským cílem je likvidace ukrajinského národa. Ukrajinští intelektuálové reflektují válku jako agresi koloniální mocnosti vůči bývalé kolonii a odpor vůči Rusku jako završení dekolonizace. Ukrajinci, podporovaní Západem včetně Česka, nám nastavují zrcadlo: Čest je více než blahobyt a krvácet za svobodu je ctnost. V kontextu ukrajinské „revoluce důstojnosti“ a „civilizační války“ vznikaly eseje a rozhovory ukrajinského filosofa Konstantina Sigova k fenoménu evropanství:

„Otázka nezávislosti a celistvosti Ukrajiny je pro nás otázkou života a smrti. Tento boj však není něco abstraktního, má svou tvář. Když se dívám na fotografie těch, kteří položili své životy, není to dav bez tváře, ale jsou to tváře konkrétních lidí, na kterých je obvykle vidět úsměv, nebo dokonce smysl pro humor. Tyto tváře ztělesňují hodnoty, za které zde bojujeme. Dobro má vždy svou tvář.“

Kniha Poselství z Kyjeva o Ukrajině a Evropě je svědectvím o zápase Ukrajinců s barbarstvím a o smysluplnosti zápolení o svobodu a dobro. Úcta k lidské důstojnosti není samozřejmostí a svoboda není zadarmo.

[kniznikocka]

KNIŽNÍ TIP - DEVĚT LET V PEKLE

Jsou knihy, které začínáte číst dlouho a pak je těžké u nich vydržet a zároveň je i odložit. Věděli jste však o kauze pěti bulharských zdravotnic a palestinského lékaře obviněných z úmyslného šíření viru HIV mezi dětmi v dětské nemocnici Libyi na konci devadesátých let?

Já taky ne. Ale nakonec ke mě tato informace dospěla stejně jako zpověď jedné z vězněných žen. Tenká kniha v měkkých deskách ukazuje devět let v systému, kde lidský život, pravda nebo spravedlnost jsou jen slova bez významu a nakládá se s nimi dle možného zisku.

Popisy mučení i poměrů v jednotlivých libyjských institucích jsou jen pro odolnější čtenáře, syrová a věcná výpověď o létech beznaděje a bolesti může být pro některé čtenáře překážkou příliš velkou.

Pokud však patříte mezi odolnější zájemce, můžete zjistit, co vše bomba nad vesničkou Lockerbie v roce 1988 odstartovala, mimo zbytečné smrti mnoha nevinných lidí.

[pepikhipik]

Knižní tip: Putinovy války

Mark Galeotti je jedním z nejpronikavějších analytiků ruské minulosti, současnosti i budoucnosti. Otevřená ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 tragicky upozorňuje na zásadní význam pochopení souvislostí mezi politikou a válkou. Galeotti barvitě ukazuje, jak Putinovo Rusko vedlo své války, jak tyto války formovaly politiku země a jak naopak politika formovala vojenská tažení Moskvy.

- JOSHUA C. HUMINSKI, ředitel Centra Mikea Rogerse pro zpravodajství a globální záležitosti

Kniha představuje barvitý popis toho, jak Putin během svého působení u moci používal ozbrojenou sílu, což vyvrcholilo smrtící válkou na Ukrajině.

- LAWRENCE FREEDMAN, emeritní profesor válečných studií, King's College London

Jeden z předních světových odborníků na současné Rusko přináší v knize „Putinovy války“ aktuální přehled konfliktů, které Rusko vyvolalo od doby, kdy se Vladimír Putin stal nejprve jeho premiérem a následně i prezidentem – od první a druhé čečenské války přes vojenský vpád do Gruzie a anexi Krymu až po plnohodnotnou invazi na Ukrajinu.

Profesor Galeotti se také zabývá širším kontextem Putinovy rekonstrukce vojenské moci a zaměřuje se na to, jak se v této nové studené válce se Západem ruský prezident stále více spoléhá na sílu při prosazování svých zájmů v zahraničí. Zároveň ve všech Putinem vyvolaných konfliktech nepřehlíží ruská vojenská selhání na taktické i strategické úrovni a předpovídá možné scénáře vývoje invaze na Ukrajinu i budoucnost vojenských vztahů mezi Ruskem a jeho dalšími sousedy v čele s Čínou.

Kniha je prošpikována anekdotami a přímými výpověďmi bývalých i současných ruských důstojníků a poutavým způsobem seznamuje čtenáře s historií znovu se probouzejícího ruského medvěda. Ještě nikdy nebylo důležitější pokusit se pochopit, jak a proč Putin nařídil svým ozbrojeným silám, aby se pustily do nejrůznějších vojenských dobrodružství. Neexistuje přitom autor, který by byl způsobilejší k tomu realisticky zhodnotit skutečné schopnosti ruské armády a předpovědět další směřování Putinova agresivního režimu.

Zdroj: Nakladatelství Bourdon

[pepikhipik]

Zahrada po ní zůstala aneb Konec střední Evropy: Dopisy Václavu Wagnerovi 1942–1949 v souvislostech válečné a poválečné historie kraje

O knize Zahrada po ní zůstala aneb Konec střední Evropy, která přináší korespondenci baronky Sidonie Nádherné s českým historikem umění a památkářem Václavem Wagnerem, si můžete přečíst v této recenzi.

http://casopisagora.cz/2023/10/zahrada-po-ni-zustala-aneb-konec-stredni-evropy-dopisy-vaclavu-wagnerovi-1942-1949-v-souvislostech-valecne-a-povalecne-historie-kraje/

[pepikhipik]

Dnes jsme se posunuli, možná…

Deníkové zápisky zachycující bezmála dvě desetiletí jedné rodiny, která se musela od padesátých let poprat s výzvou, která ani v dnešních podmínkách není snadná a samozřejmě překonávaná.

Knižní recenze