#nejoblíbenější moment

[vacicezprvnilavice]

Posledních pár let je mou oblíbenou kratochvílí, když se mě někdo zeptá, kdy mám narozeniny, odpovídat "na okupaci :,)"

Člověk pak zpozoruje 3 skupiny lidí

1. Ti, co netuší, která bije (jakože...dovzdělej se, hejsku)

2. Ti, co jsou jako: ,,aha lol, to je smutné...nicméně-"

3. A moje nejoblíbenější skupina jsou ti, kteří na mě vytasí: ,,Na kterou tho?"

Anyways, všechno nejlepší přeji mě, sobě a mé osobě (dárkem mi je tento ojedinělý moment, kdy můžu být sobec, egoista a hříšný pyšník) a nejdůležitěji, jebat komunisty <3

[teplejtrouba]

Zdravím, chtěla bych se z čistě vědeckých důvodů zeptat, zda přijmeš jméno Saturnin za své druhé křestní či za příjmení? S kamarádkou se nemůžeme shodnout, jestli se v knize jedná o příjmení či křestní jméno, tudíž by mne velmi zajímal tvůj názor. Mimochodem ať už je odpověď jakákoli, velmi se mi tvůj nápad líbí, máš mou podporu a předem děkuji za odpověď :)

Zdravím a děkuji za dotaz, též za podporu mého pojmenování! Moc se těším na to, až to bude možné.

Přijmu ho za své druhé křestní jméno! Jelikož vím, že můžu (je v bibli všeho matrikářstva, Jak se bude vaše dítě jmenovat od Knappové), a jelikož mi to přijde tak akorát. Přemýšlel jsem i, že bych ho přijmul za první, ale Saturnin je má nejoblíbenější kniha a seriál/film a nechci si ho nějak poškodit tím, že si to jméno přílišně "zdomácním" a pak bude divný to číst/na to koukat. Druhým jménem lidu zpravidla nikdo moc neříká, pokud si to ten člověk vyloženě nepřeje.

Že bych ho přijmul za příjmení mě v životě nenapadlo, abych se přiznal. Mám svoje příjmení rád, a ač jsem přemýšlel, že bych ho změnil, lid říkající mi "Pan ...." mě navždy přesvědčil o tom, že je správně. (Ač jsou samozřejmě příjmení lepší, Saturnin jedním z nich, a já osobně chovám velkou lásku k příjmením zdrobnělým ženského rodu (tedy Hrdlička, Konvalinka, Konvička a tak dále).) Teď ovšem díky vám polemizuji nad příjmením dvojitým. :-D Ale asi je to už trochu překombinované.

Abych se konečně dostal k vašemu hlavnímu dotazu!

Já jsem měl ohledně tohoto taky poměrně dilema, a osobně jsem se klaněl spíše k tomu, že je to jméno křestní. Když si představím, že se jmenuje Saturnin třeba Petr Janáček, přijde mi přirozenější, aby mu jeho pán, ač je to mírně neprofesionální, říkal "Petře" nežli "Janáčku", jelikož tam mi asi chybí to "Pane" předtím. Když s někým trávíte téměř každý moment všedního dne, nepřijde mi úplně šílené, aby se dostal na metu prvního jména. Ženským služkám se též většinou říká třeba 'Hedviko' a ne 'Omastková', pokud mají s panstvem dobrý vztah. (Ale to, že mu tak říkají úplně všichni, by zase poukazovalo spíše k příjmení, uznávám.) Zároveň on vypravěč obecně má pro každého nějaký 'titul', 'Doktor Vlach', 'teta Kateřina', 'slečna Barbora', a jsem za to, že Dědeček a Saturnin ho nemají, jelikož jsou mu tak blízcí, a Milouš ho nemá, protože si ho nezaslouží.

Můj osobní hlavokánon, má vnitřní pravda, který jsem použil i ve své fanfikci, je to, že je to obojí. Protože Saturnin je přesně ten typ člověka, co by se pojmenoval Saturnin Saturnin.

(Ano, pojmenoval, jelikož v mém srdci je Saturnin trans.)

Snad jsem svůj názor nějak smysluplně shrnul, přenádherný den přeji. :-)

[lemondsaidbacon]

Couple of reasons

Je tady několik důvodů, proč je extra super awesome mít rád život.

Za prvé, jak říká Louis CK, to co dostaneš v základním životním balíčku je, že prostě můžeš spoustu věcí a třešničkou je sex, kterej je zdarma

což neplatí pro všechny a vždycky, ale pro některé (a zvlášť pro tebe) je to self-sex několik dlouhých let života

A jestli mě něco naučila moje práce tak je to to se každej den zastavit a mrknout na to, co se vlastně dělo.

A taky tě to naučil film About Time, protože ho prostě miluješ kvůli tý scéně nakonci s mrtvym otcem

A vlastně si často říkám, jak je skvělý, že můžu, i když dělám prasárny vůči sobě, baví mě změna stavu mysli v tom, že si prostě uvědomuju, že můžu. Stejně jako se můžu rozhodovat "blbě", tak se můžu rozhodovat "dobře"

Jo, ta relativita je tam naschvál

A připomíná mi to moji nejoblíbenější knížku od Steinbecka - Na východ od ráje a hovory s mámou o "timšel", dle Steinbecka starého židovského vyjádření "můžeš" týkajícího se přikázání.

Buďme fér, píšeš to ve světlej moment třídenní jízdy na hnusu

Vrací mě to prostě k práci zpátky, proto ji miluju. Potkávám lidi (ok, teď už ne páč jsem fakyn v kanclu), kteří jsou narozeni v různých prostředích a za různých podmínek, nicméně každej z nich má svůj náhled na svět, na to, co je dobře a co špatně na to, jak ho chtějí vlastně prožít, ať už velmi blízko minutu po minutě nebo velmi vzdáleně ve snech a plánech.

Nabízet odpovědi někomu na to, jak žít svůj život, je blbost. Stejně jako nabízet sobě vžitý konstrukce života je blbost. Je strašně hezký, jak vlastně nic "není" a všechno je předaný orální či víceméně psanou tradicí lidma před náma.

A jasně, najdem lidi kteří si to vyloží jako: "dělej si co chceš" ve smyslu buď tu jen pro sebe. Nicméně když tu umím být i pro druhý, vnímat je (a teď nic grandiozního, stačí přece těch pár, co máme nejblíž - tak to myslím) a být s nimi tak je tu fakyn krásně.

No a dost

Víc netřeba plodit, mentální poznámka. Je hezky!

[elolsovska]

Závěrečné zhodnocení za předmět Celoživotní učení v digitálním prostředí

Tento poslední zápis tohoto předmětu za semestr věnuji ohlédnutím se zpět. Za použití těchto následujících otázek:

Co vše jsem v rámci předmětu udělala?

Začneme pěkně od začátku.

A) Vlastní projekt Vedla jsem si zápisky z plnění svého projektu, v průběhu jsem malovala své pocity z postupů a ukázala hotové výrobky.

B) Plnění v rámci týdenních úkolů Rozšiřovala jsem si obzory ohledně technik učení, vedení zápisků apod. a spolupracovala s ostatními spolužáky, pokud byly úkoly týmové. Plnila jsem všechny kurzy, napsala o nich potřebné záznamy a odevzdala je včas.

C) Plnění v rámci docházky, krom jednoho jsem se účastnila všech virtuálních setkání. Skoro vždy jsem napsala svůj příspěvek do jamboardu a pokusila se vyjádřit svůj názor a odpověď, pokud vyzvána obecným questionaire nebo vyzváním.

Zde jsou mé upřímné dojmy (skoro) ze všech týdenních splněných konceptů. Jsou tu jen pro zajímavost a obsahují jen mé upřímné pocity a subjektivní zhodnocení, můžete si je přečíst k vašemu pobavení a pousmání, vyzdvihnu jen některé z nich v mé prezentaci v pátek:

Growth vs. Fixed Mindset => Jednoduchý koncept, výsledek testu překvapil :)

How to Learn Online - EdX => Velmi krátký kurz, ale ohlédnutím se zpět mi to přišlo jako celkem skvělý úvod toho, co jsme probrali za semestr, Self Care for Learning byla a je stále má nejoblíbenější kapitola. Co na to říct? Baví mě psychohygiena. Study log byla pro mě jedna z nejúmornějších technik, ale ne ta nejhorší. K té se dostanu později.

"Na tohle nemám hlavu" => Moje pojetí bylo velmi... psychoterapeutické, ne můj nejlepší moment.

Cornell notes, Gibb's RC => Cornell notes techniku stále používám, Gibbsův cyklus reflexe moc ne, nebo alespoň ne tak frekventně co předtím, pomohl mi ale na háčkovacích začátcích.

SQ3R, INSERT => INSERT je skvělý na povinnou četbu, do té doby mi dělalo celkem problém text pořádně uchytit, SQ3R zčásti používám intuitivně, ale v ryzí podobě je těžké splnit všechny její části k tomu, abych mohla někomu odříkat obsah.

Sketchnoting => Nejoblíběnější věc ze semestru, ikony vedle zápisků zachytí podstatu textu. Ale asi nejsem takový profík, že bych udělala to, co Andrea (tedy celou čtvrtku tvoří skicy a klíčová slova)

Mindshift => Tenhle kurz jsem protahovala jak se dalo a poslední test jsem splnila jen tak tak před koncem. Některé informace byly velmi inspirativní, hlavně T a pí systém i mimo univerzitu a celkem mě mrzí, že se tohle dětem neříká tak často jak všetečné otázky typu "Už víš, kam půjdeš? Co budeš dělat?" Druhá a čtvrtá kapitola byla také velmi přínosná. Zjistila jsem, že existuje něco jako přeučení se a o správném mentorovi/volbě dobrého mentora

Všímavá procházka => Nepovinná, ale pomohla mi si vyčistit hlavu.

Leitnerova krabice => Uf! Nejhorší ke splnění. Tvorba kartiček byla úmorná, nakonec jsem stejně neměla možnost si je zapamatovat. Ano, křivka paměti platí, ale s kartičkami jsem si prostě a jednoduše nesedla. Udělala jsem si je... ale nesedla.

Paměťový palác => Dobrá v teorii a praxi pokud chci, abych si něco natrvalo zapamatovala. Ale nejde používat opakovaně, možná už ze mě mluví zaujetí, ale i tak není stále z mého pohledu praktická.

Síla zvyku => Zde jsem dostala mou největší lekci: Odpočinek = Také produktivita. Odmítala jsem si dát oddych a přišlo vyčerpání. Za tu dobu jsem se naučila nebýt na sebe tak přísná a tvrdá.

Digi-kartičky => Ne. Prostě. Ne. Pokud skutečné kartičky byly pro mě peklo, toto byl očistec. Splnila jsem co jsem splnit měla, jen prosím, už žádné kartičky! :')

Myšlenková, pojmová mapa => Tady se to přehouplo, oboje mi šlo lehce a při tvorbě jsem se nejen zabavila, ale i aktivním způsobem naučila látku z jiného předmětu.

Spánek => Opět velmi oblíbené téma, materiály byly lehké na pochopení a porozumění, vyzkoušela jsem si i tipy na lepší spánek. Nikdy, opakuji nikdy! Jsem se tak dobře nevyspala!

Interleaving => Dělám skoro pořád, jen ne vědomě. Dalo mi prostor si rozšířit obzory a pochopení v určitých oblastech.

Bílý šum => Uspávající, než učení-budící.

Feynmannova technika => Zde bylo již vidět, že jsem ke konci semestru byla více unavenější a nezvládala se ptát na více otázek skrz rozhovor s Kačkou, ale musím přiznat že je to jedna z technik, kterou skutečně aplikuji.

Autogenní trénink => Dlouho praktikovaný, zlepšuje mi život.

Metakognice => Většina mé metakognice se odehrává právě před zkouškovým obdobím. Použila jsem většinu, myslím, že funguje. Musím si ale počkat na výsledky z některých testů...

Strategie na zkouškové => Většinu projektů a testů mám již za sebou. Zatím se má strategie vyplácí...

MOOC => Za mě velmi přínosný insight do tématu a vybízí mě stále k debatám zda mít/nemít MOOC, s VUT jsem byla nejvíce investovaná.

Mindfulness => Pro někoho způsob života, pro někoho cesta. Porovnání konceptů z moderního a náboženského hlediska bylo nejzajímavější.

Čeho jsem dosáhla?

Zde vytáhnu jak své háčkování tak i schopnost učení. Zvládla jsem splnit svůj vzdělávací cíl (rozplánovat si učení, učební materiály) a přitom si více uvědomuji svůj proces učení. Ponořila jsem se více do sebe v rámci segmentů o psychohygieně, jsem teď více klidná, než neurotická. Mám lepší spánkový režim, zvládám lépe pocity vyhoření a vyčerpání a uvědomuji si, kdy potřebuji od věcí odstoupit a odpočinout si. Více medituji.

Jediné co musím na sebe vytknout je, že bylo několik momentů, kde jsem se podcenila a nebyla si sama sebou jistá, což ve výsledku vedlo ke skutečnosti, že jsem postupovala rychleji, než jsem předpokládala.

V období zkouškového na tomto nedostatku pracuji.

Co pro sebe hodnotím jako obzvlášť užitečné?

Obecně kapitoly o plánování učiva, rozvrhu, strategií atp. a proces ucelení si svých vzdělávacích cílů. Dále také mindfulness, spánek s psychohygienou obecně, jelikož do té doby jsem byla celkem workoholik a pracovala hodně do pozdních nočních hodin. Také tuto sekci věnuji Lofi hudbě a aplikaci Forest, jelikož tyto dvě věci mi pomohly se více soustředit na učení a ucelenější progress.

Co mě překvapilo? => Můj pokrok v háčkování. Tak velký, že mi zbyl čas, což bylo užitečné k tomu, abych splnila kvóty u ostatních předmětů za semestr. Co ale musím zmínit je zjištění, že dle testu poskytnutého skrze Elf mám growth mindset, do té doby jsem si totiž myslela, že je to přesně naopak.

Z čeho mám radost? Za co jsem rád/a? Na co jsem pyšný/á? => Mám upřímnou radost a hrdost z výrobků, co jsem uháčkovala. I když nejsou úplně perfektní, alespoň jsem si z nich odnesla jak budu háčkovat podobné věci pro sebe a mé blízké. Taky jsem ráda za to, že jsem háčkovat vůbec začala protože do té doby jsem neměla čas ani prostor k tomu si to zkusit. Jsem ráda i za INSERT metodu, protože do té doby jsem nedokázala dostat povinnou četbu do hlavy.

Jak sám/sama pro sebe hodnotím svůj pokrok v dovednosti učení se? => Dokážu o učení víc přemýšlet a rozplánovat si své učivo. Jsem sice akční člověk pokud jde o tohle, ale pokaždé když jsem prokrastinovala jsem si uvědomila, že ten strach a vyhýbání se učení spočíval v tom, že jsem si nedokázala představit, jak budu postupovat nebo jaký bude můj proces plnění.

Co si navrhujete za hodnocení do ISu a proč (na škále A–F)?

Navrhuji si A-B, jelikož jsem v rámci tohoto předmětu stíhala vyplnit všechny aktivity a byla přítomná skoro na všech setkání, nehledě o tom, že jsem v rámci něho udělala velké pokroky v rámci mého vzdělávacího cíle.

---

Jako poslední poznámku uvádím, že tento příspěvek bude sloužit jako šablona k mé prezentaci na setkání v pátek.

Těším se na vás :D

[trackujemcelejden]

Valentýnské dárečky pro muže

Valentýnský dárek pro muže dokáže být těžkým oříškem. Zatímco muži mají možnost zachránit situaci sladkým dezertem, květinou či šperkem, nabídka, ze které vybírají dámy, je tak trochu omezená. Jaký valentýnský dárek pro muže vybrat, aby jste to nepřepískly ? Nezáleží na tom, v jakém stádiu je Váš vztah. Drobnost v podobě milého personalizovaného dárku je nápad, který můžete přizpůsobit podle svých představ. A to doslova. Na dárek stačí doplnit láskypln�� nápis, vyznání nebo jiný text podle Vašich představ a originální valentýnský dárek pro muže je na světě. Tímto způsobem vyšlete svojí polovičce signál, že Vám na společném vztahu skutečně záleží, jelikož nejde o předmět, který běžně najde na pultu v obchodě. Vyberte valentýnský dárek pro muže podle jeho zálib Jestli Vám úpřímně záleží na tom, aby se Váš drahý dárku potěšil, zkuste nad ním nejdřív popřemýšlet. Skvělým tipem, jakou cestou se ubrat, jsou jeho záliby. Jaký sport má nejraději? Jaké filmy patří mezi jeho nejoblíbenější? Není, jen tak náhodou, skalním fanouškem nějakého týmu nebo klubu? Možností je skutečně spousta. A kteroukoliv z nich můžete skvěle využít jako téma na vytvoření trika. Zdá se Vám, že z toho množství materiálních věcí nemůžete vybrat takovou, která by Vašeho partnera zaujala? Ještě stále není nic ztraceno. Popřemýšlejte nad nějakým zážitkem, který byste si mohli klidně užít i společně. Ať už je to výlet, romantický wellness pobyt, nebo klidně i nějaká procedura, jako například masáž ve dvojici. Jestli však patří k těm akčnějším, zaručeně mu srdce poskočí, když ho překvapíte zážitkovou školou smyku, letem v balonu, ochutnávkou netradičních jídel nebo možná i letem na rogalu. I v tomto případě platí, že materiální věci pominou, ale zážitky nám už nikdo vzít nedokáže.Vyjádřete lásku na Valentýna momentkou na fotoobrazuIdeálně nějakou společnou, například z jednoho z nezapomenutelných zážitků, které jsme vzpomenuli výše. Docela určitě se taková ve vašem osobním fotooarchívu nachází. Jestli náhodou ne, pokuste sa takový moment fotoaparátem zachytit.  S některými chlapy téma "Valentýn" nepohne. Máte doma i Vy věčného remcala, který by nejraději svátek zamilovaných vymazal každoročně z kalendáře? Jestli do teď všechny Vaše snahy o originální dárek skončily neúspěchem, USB je záchrana :)

[mu-mumie]

Nataša Gollová ‎| Hotel Modrá Hvězda (1941)

[byvavalavoblacich]

tumblr zůstane navždycky mou nejoblíbenější sociální sítí. alespoň v tenhle moment navždycky. úryvky myšlenek, pocitů, konverzací a života naprosto bez kontextu.

[100her1myval]

#001: Orwell: Keeping an Eye on You

V minulosti mě párkrát napadlo, jaké by to asi bylo vytipovat si náhodného člověka – třeba někoho, kdo na Facebooku lajknul příspěvek nějaké kavárny – a zkusit o něm pomocí internetu zjistit co nejvíc informací. Jak hluboce bych toho člověka jen pomocí těchto informací poznal? Nikdy jsem to nezkoušel, protože mi to přišlo celkem creepy. A pak jsem hrál hru Orwell: Keeping an Eye on You, ve které přesně tohle děláte. A zjistil jsem, že to opravdu je creepy (obzvlášť když to dělají státní úředníci)… ale taky děsně chytlavá zábava.

The Nation je úplně normálně fiktivní pseudozápadní stát, akorát v něm prošel zákon, který státním úředníkům umožňuje špehovat a hackovat lidi podezřelé ze zločinů. A to je mimochodem to, co ve hře celou dobu děláte – jako profesionální stalker se snažíte dopátrat zloduchy stojící za teroristickým útokem. Podezřelým procházíte sociální sítě, bankovní výpisy, blogy, účty na seznamkách, ale taky sledujete jejich soukromé konverzace, odposloucháváte jim telefonní hovory nebo slídíte v jejich složkách na počítači. 

Vždy, když narazíte na novou informaci o některém z podezřelých, přetáhnete ji do sledovacího systému ORWELL (jeho tvůrci měli patrně smysl  pro hořkou ironii). Postupně si tak vytváříte jejich profily a dozvídáte toho o nich víc a víc. Jednoduše děláte to samé, jako když máte jít v reálném světě na rande s někým z Tinderu.

Krásně to demonstruje příklad podezřelé jménem Nina. Poprvé na ni narazíte na diskuzním fóru jedné aktivistické skupiny a jediné, co o ní víte, je on-line přezdívka „concerned1”. Přes ni se ale dostanete na její profil na seznamce, potom na web s nabídkami práce a potom na její lékařské záznamy. Co bylo na nejprve jenom nick je najednou svobodná matka, válečná veteránka a příležitostná uklízečka s PTSD v jedné osobě. To vše jste se dozvěděli díky strejdovi Google a amatérskému hackování. Pak už jen hledáte indicie, zda dotyčná mohla být v hledaný čas na místě činu.

Říkal jsem si, že je fascinující, kolik toho o sobě lidé v Orwellovi na sociálních sítích prozradí, i když vědí, že žijí ve státě, kde je vláda sleduje. Stále ale o sobě prozrazují jen zhruba 1 % toho, co o sobě lidé na sítích prozrazují v reálném světě. Zdroj obrázku: The Verge 

Prakticky všichni podezřelí, na které postupně narazíte, jsou členy jakési aktivistické skupiny a působí trochu jako Mikuláš Minář na cracku. Hrají v punkových kapelách, mají barevné vlasy a používají edgy přezdívky. Na pivo byste s nimi nešli a někdo z nich pravděpodobně odpálil tu bombu na náměstí, ale na druhou stranu ani vaši nadřízení, kteří čumí lidem do Messengeru a vesele si prohlíží jejich nudes, nejsou zrovna mesiášové.

Orwell je jedna z těch her, které vás ponoří do morální čalamády. Říkáte si: „Jasně, sice si čtu cizí konverzace na Messengeru a scrolluju v cizích bankovních účtech, ale zároveň to dělám proto, abych odhalil zločince! To nemůže být tak ��patný!” A když se intenzita špehování stupňuje a stupňuje a vy se noříte do čím dál intimnějších rovin, tak vám svědomí každých cca 30 minut řekne: „Tak co myslíš, bráško, je tohle za tebe ještě ok?”

Mám rád hry, které vás nenutí vybírat mezi černou a bílou (ahoj hro Fable, kde se dalo buď zastat se sirotka před zlými dětmi, nebo ho zmlátit a pomočit ho), ale mezi dvěma odstíny šedé. Vzpomínám si na hru Bioshock Infinite, kde proti vládě autoritářského nácka Comstocka bojovali rebelové jménem Vox Populi. Když v pozdější části hry Vox Populi Comstockův režim porazí, začnou se mstít a vraždit všechny včetně civilistů. Na internetu jsem narazil na názory, které tento zvrat tvůrcům vyčítaly – vždyť prý Vox populi měli být ti dobří! 

Lidé mají často tendence hledat v různých konfliktech stranu dobra a stranu zla. Prostě potřebují naději v podobě dobra, které zvítězí. Jenže ani v Bioshocku, ani v Orwellovi, ani v reálném světě to není tak jednoduché. Konflikty dvou a více stran totiž často připomínají tu epizodu South Parku, ve které v soutěži o školního maskota soupeří hovnový sendvič a obří splachovadlo.

Morální otázky nejsou jednoduché, ale víte, co jednoduché je? Špehování lidí! Když jim v systému ORWELL plníte profily jejich předchozími zaměstnáními, telefonními čísly, soukromými fotkami nebo jmény členů rodiny, máte stejný pocit, jako když jste ve 14 sbírali samolepky Pokémonů. Stávají se z vás sběratelé a to, co děláte, je až znepokojivé zábavné a návykové. Mám pocit, že hlavní poselství hry Orwell: Keeping an Eye on You není schované uvnitř hry, ale v hráčově hlavě. A taky možná v hráčově sprše. Protože až se pár dní po dohrání půjdete osprchovat, tak si možná uvědomíte, že to, co se ve hře Orwell děje, není úplně daleko od dnešní reality.

Orwell: Keepin an Eye on You Žánr: simulátor špehování lidí Rok vydání: 2016 Vývojář: Osmotic Studios, Německo Dohráno: říjen 2020 Můj nejoblíbenější moment: Když jsem zjistil, že jeden z hlavních podezřelých je už nějakou dobu mrtvý a v posledních měsících pouze někdo vystupoval pod jeho jménem.

[exchangefree814]

Poki co tekst

Wersja polskojęzyczna - WikiPL-l.

Coloring Book - Poki Kids.

Waco – Póki co Lyrics | Genius Lyrics.

GRY SAMOCHODOWE - Graj w darmowe Gry Samochodowe na Poki.

Rest Dixon37 - Póki co - tekst piosenki na T.

משחקי אונליין בחינם - שחקו במשחקים הטובים ביותר ב Poki.

Oki - Koła Lyrics - Genius.

Poki Games Online (FREE).

Upadek Lisiczańska. 129 dzień wojny ukraińsko-rosyjskiej.

Póki Co - Posts | Facebook.

Póki co to - Translation into English - examples Polish.

Order.

Hoki Poki | Pevaj sa Sandrom.

DARMOWE GRY ONLINE - Graj w najlepsze darmowe gry na Poki.

Wersja polskojęzyczna - WikiPL-l.

PÓKI CO - tekst ; Renata Grochowska, muzyka ; Andrzej Konitzer / MINI BAZAR Ważne, by cieszyć się życiem, póki jeszcze trwa. Wiersz Renaty PÓKI CO to przesła. Póki radość jest w nasSłońca dłoń gładzi twarzWarto żyć, warto śnic, warto byćPóki wciąż śpiewa ptakRzeka ma źródeł smakWarto śmiać, cieszyć sięWarto kochać.

Coloring Book - Poki Kids.

Asasyni z Alamutu The Assassins of Alamut by Anthony Campbell Źródło: zakon­­a­47­Asasyni­z­Alamutu Pro. Póki co tylko informujemy, tekst pojawi się później... ;). Co za hipokryta! Ile zwierząt zginęło w męczarniach podczas jego eksperymentów z napięciem... Owidiusz Cytat 25 stycznia 2010 roku, godz. 16:56 0,1°C Zazdrosnego człowieka tylko płacz bliźniego do śmiechu pobudzić potrafi. człowiek śmiech Albert Schweitzer Cytat.

Waco – Póki co Lyrics | Genius Lyrics.

Poki vám přináší všechny nejlepší online hry a nejoblíbenější kategorie, jako je vaření, fotbal, oblíkačky, nebo hry podle oblíbených filmů a seriálů. Třeba hry Čas na dobrodružství, V hlavě a Následovníci. V naší rozsáhlé sbírce her najdete také klasické tituly, jako je Mahjong, Bubble Shooter a Bejeweled. Poki bowl promise: To serve fast and convenient food that still meets the customers high-quality expectations and healthy standards. We are driven by our passion for Poki Bowl, the unique seafood in-a-bowl experience, and our goal to spread this Hawaiian tradition with an Asian flair worldwide.

GRY SAMOCHODOWE - Graj w darmowe Gry Samochodowe na Poki.

Póki co to singiel nity, który rzuca nowe światło na twórczość artystki. Utwór opowiada o trudnościach w radzeniu sobie z presją bycia „kimś" w świeci.

Rest Dixon37 - Póki co - tekst piosenki na T.

Poki heeft de beste gratis online gameselectie en biedt de leukste ervaring om alleen of met vrienden te spelen. We bieden direct spel aan voor al onze spellen zonder downloads, login, pop-ups of andere afleidingen. Onze games zijn speelbaar op desktop, tablet en mobiel, zodat je er op school, thuis of onderweg van kunt genieten.. Translation of "póki co" in English. so far for now until then right now meanwhile. till then. for the time being. for the moment. meantime. as far as. Other translations. Amazing Dominoes. Amazing Hedgehog 4.3 4,232 votes. Amazing Dominoes is a board game where you put dominoes next to each other. It's similar to games like Scrabble and Boggle, but with more of a mathematical challenge to it. Go ahead and give it a shot now: Amazing Dominoes is the best way to practice and improve your domino skills !.

משחקי אונליין בחינם - שחקו במשחקים הטובים ביותר ב Poki.

At Poki, play is how we learn. That's why we're on a mission to become the ultimate online playground for players and game developers alike. Let’s play! Pssst... Co-founder Bas at Google’s App Summit 2017. Building our culture is serious business. Poki Karaoki. We’re hiring! Should we be looking for you?. Bo tylko ja wiem co zrobić, byś czuł się jak mężczyzna. Chcę żebyś sprawił, bym czuła się jak jedyna dziewczyna na świecie, Źródło: De Mono - Póki na to czas. Opublikowano: 27 wrzesień 2010 De Mono "Póki na to czas" Milion spraw chwili brak,.

Oki - Koła Lyrics - Genius.

Unico Studio 4.3 1,224,366 votes. Brain Test: Tricky Puzzles is a puzzle game featuring many tricky riddles and puzzles. There are over 275 brain-teasing levels designed to trick the player and test your brain. Think on your feet and outside the box to solve these riddles. Everything you see on the screen could be used to solve the problem. Tekst piosenki: Kiedyś staniemy jeszcze wszyscy tu razem Póki co, łap szansę, prostuj wiraże Śnisz o plaży? Uważaj, bo piasek parzy Samo życie nam pokaże Kto dalej będzie w tym składzie Życie jest życiem Kurwa jest kurwą Złodziej złodziejem 60 sekund minutą Diabeł głośno się śmienie Ma coraz większe rogi. Poki Kids is a free online games platform specially created for young players. We work closely together with game developers to present the latest free online games for kids. We're passionate about making sure it's a super safe environment for kids to play and enjoy themselves.

Poki Games Online (FREE).

TEMPLARIUSZE Państwowy Instytut Wydawniczy Spis ilustracji Spis map i planów Przedmowa Podziękowania. Początki Idea. Zakon na Wschodzie Y w XII wieku. Od Hittinu do La Forb.

Upadek Lisiczańska. 129 dzień wojny ukraińsko-rosyjskiej.

כאן בפורטל Poki, תוכלו לשחק יותר מ20,000 משחקים בחינם! אנחנו מציעים את המשחקים החינמיים הטובים ביותר שפועלים על כל המכשירים. בכל יום, תוכלו למצוא את המשחקים החדשים ביותר בPoki ולשחק בהם במחשב שלכם.

Póki Co - Posts | Facebook.

Enter the email address you signed up with and we'll email you a reset link. Ale póki co, ale póki czas, spróbujmy zapamiętać, że żyć nam przyszło raz. Nie przejdziemy do historii i literatury, nie będziemy stali strojni w brązy i marmury, świat się nagle jak kołyska wokół zakolebie i znajdziemy naszą przystań, nim zgubimy siebie. Ale póki co, ale póki czas, spróbujmy chwycić w dłonie umykający.

Póki co to - Translation into English - examples Polish.

. There will be a handful of musical memories, semi-novelties and positive energy!! @ (374798594354873:844:PÓKI CO w Żarskim Domu Kultury (sala widowiskowa LUNA, Okrzei 35)) @ (156086387779926:274:Żarski Dom Kultury) Translated. 7474.

Order.

Baby Race Galaxy is a racing game with a baby! Try to make it as far as possible, while also collecting stars along the way. Use your stars to upgrade and customize your car to do even better in the next race!. Póki co tylko informujemy, tekst pojawi się później... Po co Lyrics: Wygrywamy po to, dla was za wysoko / My tu pochytamy te najlepsze gramy i damy to blokom / Twoja dupa spoko, chciała zrobić foto / Wyrywamy ją, wygrywamy w dzień, wygrywamy nocą. PÓKI CO - Translation in English. Gry Poki to najlepsze gry online i najpopularniejsze kategorie, takie jak gry gotowanie, gry piłka nożna czy ubieranki, a także gry wzorowane na Twoich ulubionych filmach lub programach telewizyjnych, jak gry Ninjago, gry W głowie się nie mieści czy gry Minecraft. W naszej bogatej kolekcji znajdziesz też klasyczne tytuły, jak Mahjong.

Hoki Poki | Pevaj sa Sandrom.

Poki v3.2.1 - SDK v2 Online Games: Pilih Salah Satu Online Games Gratis Kami, dan Nikmati... Permainan Multiplayer New Games Flash Games Co-op Games Cool Games.

DARMOWE GRY ONLINE - Graj w najlepsze darmowe gry na Poki.

Here at Poki Kids, you can play all games for free! You’ll find cool games for kids to play on your computer, smartphone, or tablet. Poki Kids brings you the most popular games, like car games for kids, cooking games for kids, and dress-up games for kids. No matter what type of games you prefer, we have great ones for you. Enjoy!.

See also:

Pokies Open

Poki Bus Simulator

Big Blox Pokie

[zlutyzakaznik]

“První dojmy” 50

(2. 8. 2021) Druhý pohled na nová otevření uplynulých šesti let.

Káva s mlékem. Položka v menu Bílého králíka, kterou si jednou trochu neprozřetelně vybrala slečna, jíž jsem chtěl ukázat svou aktuálně nejoblíbenější kavárnu. A ono to bylo opravdu jen kafe s mlékem, tedy espresso vyextrahované do cappuccino šálku a dolité trochou mléka, jež nebylo ani ohřáté v mléčence bokem. Musím říct, že mě to vzhledem k tamnímu přístupu a celkově veskrze pozitivním zkušenostem trošku zamrzelo a i dotyčná byla udivena. Na tento moment jsem si vzpomněl, když jsem doma potřeboval rychlé nakopnutí po vydatnější snídani a tak jsem si udělal espresso a dolil troškou vlažného mléka, které zbylo v konvičce po šlehání na cappuccino hodinku předtím. 

Tak jako většina bibliografií, i soupis, který je páteří dnešního textu, přináší informací příliš mnoho a zároveň málo. Jak se však stručně, výstižně a přehledně vyrovnat se zhruba třemi stovkami podniků, jež si od počátku blogu našly cestu do suverénně nejčastější a nejvíce sledované rubriky První dojmy?

Inspirován úchvatným článkem k problematice podobných soupisů jsem se rozhodl pro velmi základní roztřídění chronologické, typové a občasnou stručnou charakteristiku vybraných provozů, které už nejsou mezi námi. Ty jsou v obou dílčích přehledech vyznačeny tučně.

Tam, kde to bylo možné a dohledatelné a kde zůstal stejný název, jsem rozlišoval první a druhou verzi podniku bez ohledu na změnu místa působení a/nebo osoby majitelů – podobných případů je asi 15. Extrémním příkladem budiž Komár Kafe, které nejprve otevřelo na konečné tramvají Čertova rokle (9, 11), poté nějakou dobu strávilo na nám. SNP (dnes Kafe na písku), aby nakonec zakotvilo na Kounicove naproti parku u Šelepky (v3).

Ve výčtu není zahrnuto cca třicet nových podniků, jež byly, tu stručněji, tu obsáhleji, zmíněny v rámci měsíčních souhrnů, ale nestály za podrobnější zpracování nebo oficiální včlenění do dané rubriky. Bistra a restaurace jsem samostatně neuváděl, neboť tyto často sdružují více funkcí najednou (mají kávovar, jídlo i drinky) a podobně je to s bary. Oproti tomu hospody jsou snadno vymezitelné, protože se soustředí na klíčový produkt a věci usnadňuje i název (pub, hospoda, beer house, tradiční výčep apod.)

1) Celkem 286 provozů reflektovaných v Prvních dojmech od 4. 11. 2017:

Kavárny/místa s profi pákou a samostatným mlýnkem: 191 Hospody: 27 Uzavřeno: 55

První dojmy 1: Mada Ice Cream, Craftbeer Bottle Shop & Bar, Bee’s Cake Café, Olli’s Restaurant Cafe a Bistro Soupárna + Bistro Love Patatas

Největší záhadou vzpírající se všem předpokladům je stále fungující a takřka vždy prázdné bramborové bistro na Jakubáku.

První dojmy 2: Cafe Alfa (v2)

Po zdejší nejhorší kávě roku 2017 (6/20) skutečně netoužím po návratu.

První dojmy 3: Brumli Café a Pescatore Brno

Velké sny, velká slova a dnes jen velká lékárna. “U medvědů” stále fungují.

První dojmy 4: Tří ocásci (v2), Black Box Cafe, Bistro Andini a Café Le Petit

V parcele Bistra Andini (a ještě dříve kavárenské části Bistra Friends) se už měsíce kutá a jsem zvědav, co tam bude. Café Le Petit na Orlí bylo nahrazeno přestěhovaným Cukrovým nebem.

První dojmy 5: Café Bonifáco, Duhový ráj, Riverside Coffee, Fara Kafara, Sušenkárna Momenta, Café & Bistro Bílá Vrána, Fox Caffé, Stereo – Vinyl Culture Shop (Singl Café), Bistro Mája, Pod obrazy (v2), Matějovo pekařství, Jean Paul’s Bistro, Cupcakekárna (Zelný trh), U žíznivýho pupíku a Burger Store. 

Burger Store na Starobrněnské to zkoušelo několikrát, ale vždy zase velmi rychle zavřelo. Už několik let se také čeká na nového nájemce Baru Šilingrák.

První dojmy 6: chybí, upsal jsem se a přeskočil číslování. :-)

První dojmy 7: U dvou přátel (Tábor), U dvou přátel (Dominikánská), Oříškárna (Kobližná), Café Localité, Kavárna Celnice, Fabrik Food Factory, Obchůdek na Kociánce a Whiskey Bar, který neexistuje.

První dojmy 8: Divinero (trafika), Dopoodpo, Natutti bistro

Někdy ani spousta peněz a velmi úspěšná multivozítková zmrzlina nestačí a velká Strada v provozu na Úvoze už dlouho smutně stojí na baru. Majitel si udělal vlajkovou loď veganské zmrzliny v podobě Gelaterie vedle druhého Kafecu a přebral Pizza Punk na Jana Uhra, ale budou všechny provozy stejně úspěšné? A snad se Divineru daří víc v jeho mobilní pobočce na přehradě.

První dojmy 9: Elsner bistro, Slast a Chez Catherine art a café

“Velké oči Simony Elsnerové” byly a jsou jedním z nejprobíranějších témat brněnského gastra vůbec.

První dojmy 10: Rebelbean Vlněna a U Tomana

První dojmy 11: Coffee Vesničan, Babiččin tulipán, PABLO Eat&Shop a NIJA’S POKE’ BAR

“Zkušební kavárny” mívají čsto velmi jepičí život a po pár týdnech či měsících je jim konec.

První dojmy 12: Šolc Design Cafe, Unleaded Coffee, König Café, Krmítko (VFU), Pokecz, Project Cafe

Project Cafe (dnes svatební salon) vydrželo jen pár měsíců a první brněnská Astoria Storm je tak minulostí.

První dojmy 13: Let’s STEAKing, Milady Kaffe (v2), Bar Café éléphant, Kavárna 19, La Bouchée Grill Bar (v2)

Přesunuté La Bouchée z Údolní mělo mít zavřené jen do konce března, ale na skle a dveřích je už několik týdnů pouze letáček zvoucí do rozšířené Mikrofarmy na Zelňáku. Rád jsem zde zašel na něco dobrého za jedním z nejmilejších praktiků, ale od jeho odchodu mě sem nic neláká.

První dojmy 14: Jekyll & Hyde, Bistro Hawranek, La Casa Verde, Komár kafe – espresso bar (v3), Happy Birthday Pub, Dračí pevnost (Veveří), Game Over, Hangar – lezecké centrum Brno (kavárna), Hangar cafe

Dračí pevnost nahradila pobočku výčepu U Tesaře, aby byla před pár týdny nahrazena přesunutou čajovnou TeaVoli.

První dojmy 15: Kafe na písku a U Vašinů

První dojmy 16: Coffee Trail, Yummy, Ještě jednu (v1) , Ema Café, Martinák – Kohoutovice a Malt Worm

První dojmy 17: Dave’s Club Caffé, DiviNero Brunch & Tapas & Prosecco bar, Cafe Majada Brno, Pivo & syn, Wake Up Wellness Hostel

První dojmy 18: Špageta Bistro, Cukrárna Nany, Pivoň a Putyka Kamechy

První dojmy 19: Charlie’s 4est, Restaurace a Pub Les, TRUC, Guru hookah bar, Liselotte (v1)

První dojmy 20: Radegast Sportbar, U Rosů, Vyšší princip, Cabaret des Péchés, nostresso, KamDem BAR, Garden Food Concept a KOCI cafe&cakes

Před dvěma měsíci jsem se stručně bavil se spolumajitelem Vyššího principu (ve druhém roce fungování Charisma Brno) a prý jsem docela přesně odhadl úvahy směřující k dalšímu rebrandu podniku počátkem třetího roku provozu. 

První dojmy 21: Kafe v rozkladu, Vittorio Restaurant, Mooi, Anhems, L2P Café & Bar a Café Art (kino) (v2)

Za Vittorio Restaurant (dříve Forhaus a ještě předtím druhý Brabander) stojí skupina Winning Group, ale název nemusí garantovat úspěch stávající restaurace. I když: v Brně je hned několik multimilionářů, kterým činí potěšení pálit peníze ve svých gastro provozech. :-) A Kafe v rozkladu? Uvidíme. Kavárna Art po dlouhé a náročné rekonstrukci stále nabízí Carraro a frappé z espressa.

První dojmy 22: Red Piranha Catering (bistro a kavárna), Porta Cafe, Fryends Cafe, Waf Waf, Hotdogys, Bastardo (Lidická) a Taquerica (Roburrito Brno)

Jak vypadá Carraro mleté na Mythosu 1 a vy sami na cappuccinu? To vše lze zjistit v Porta Cafe ve Štefánikově čtvrti. :-)

První dojmy 23: Cafe Filomenka, The Tap In, Cafe 90’s Bar, Food Bar Brno, U Mamlasů, Diandi, Blue Demon Bistro, 1. terapeutická restaurace, Taco Bonito Brno a Domino’s Pizza

“Jatka č. 5″ aneb Úmrtností jeden z nejhorších souborů nových podniků. Food Bar Brno je pravděpodobný rekordman co do délky provozu v Brně, protože za 5 či 6 týdnů od otevření byl minulostí.

První dojmy 24: Snídaňoffka, Večerka, Asphalt Cycling Lab, Barrio Gotico Tapas & Bubliny a Lištičky spí v teple

První dojmy 25: Pilgrim, Anoda, Kafe je odpověď, ART Prostor, Pasta Bistro, Yummy Lamy, Rio Grill & Music Bar, Eden34 (de facto), La Camórra a Spokojenost

Koupit restauraci (bývalá Jedna báseň Bohunice) a za zhruba rok ji díky uměle vyvolané krizi muset zavřít je hodně nešťastné. Dnes je zde cykloprodejna.

Nástup COVID-19

První dojmy 26: Buddy Caffe, Buon Giorno, Merendina, Coffea (pop-up), Trubičky Schodová, Celozrnná sváča a Bistro Provaz

Merendina vydržela pár měsíců. Její předchůdce Sem tam s láskou několik let. Dnes je zde realitní kancelář.

První dojmy 27: Take Five, Family Refresh, Kafé Kafíčko, Carpe Diem, Mandlárna, Cafe Secese a Matějova kavárna (Zelný trh)

Po čtyřech nebo pěti pokusech o kavárnu nastoupil po Kafé Kafíčku v IBC barber shop.

První dojmy 28: KAPLE, BHAR, Salute Brno, Vicino DiVino, Dring Cafe, Vintage Coffee, Life Bistro, Kavárna Bellis, Denor Tattoo Club a Plezír

První dojmy 29: U Vodičků, Masný růžek, Mayada, Camino Cafe & Bar, Sesamo Bakery, William Thomas Artisan Bakery (Jaselská) a Costa Coffee (Vaňkovka)

První dojmy 30: Element Brno, Lemon Cafe, Bistro v Procesu, Koka cofféé, “Trafika v3”, Comics Pizza a By The Way

První dojmy 31: EM TASTY Bistro, MOPRA dýmbar Brno, Um Cafe, Libertine, Hladinka a Šnyt, Buffalo Express a Flinc

První dojmy 32: Lark Cafe Brno, Bols Cafe, Cafe Louka, “Cafe” Statek je punk, Caffè al Dente a Aida Červený mlýn

Bývalá trafika a poté “Cafe” Statek je punk pod schody u hotelu Grand bylo rozebráno a odvezeno pryč. 

První dojmy 33: Donuter (v1), Judyth Sweet Art, Kafe Máma, Charisma Brno, Monro #6 (Alfa), Martinák #3 (Alfa) a Liselotte (v2)

Pobočka makronkárny to vedle Costa Coffee naproti Letmu zkoušela napodruhé v létě 2020, ale dnes je na jejím místě další z kebabáren.

První dojmy 34: Aloha Grill, Pavillon Steak House, Mediteran Bistro, Kafe a slanina, V Procesu (bistro i kavárna) a Fruli CAFETERIA

První dojmy 35: Koblihárna Goody, Krčma Stregobor, Podhoubí, Restaurace u Hrnčíře, Pivnice malých pivovarů a Dohoda BEER HOUSE

Provozovatelé Krčmy Stregobor mají na krku nejen sklepní hospodu, ale nově i mimčo, k čemuž jim gratuluji. Ale na extra hořký Radegast 12° opravdu nepřijdu.

První dojmy 36: Eggo Truck Brno (v2), Bistro U Máchala, Domácí kuchyně Janča, Vinný bar & café U Rybníčku a Piccadilly Store & Caffe

První dojmy 37: Comebuy, Sly Fox, Dhaba Beas, Protože můžu, AdamS BurgerS, Nota Bene Americano, Releaf Social Club a Vinotékafé

Dhaba Beas se už dlouho a viditelně trápí a je otázkou, jak dlouho budou pražské provozy dotovat brněnskou pobočku. 

První dojmy 38: Pod radničním kolem, Chlebíček by Kolbaba, Bella Vista, Pivní Bar Elpíčko, Bez cukru, Coffee Trail Garden, Carlini a Heroes of Pancakes

Kdybych si měl zaprognózovat, troufnu si říct, že do roka mezi námi nebudou: Pod radničním kolem, Chlebíček by Kolbaba, Bella Vista, Pivní Bar Elpíčko a Heroes of Pancakes. Zbylé tři podniky mají výborné místo, jasně vymezenou skupinu zákazníků a/nebo kvalitní a ověřený produkt.

První dojmy 39: Kavárna ERA (v?), Riverside Coffee (v2), D-Cafe (v2), Stříbrná růže Whisky Bar (v2), Bonjour & Kafé Lávka (v2), A BAŠTA! a El Jefe

U ERY nejsem schopen s určitostí říct, kolik už měla nájemců a tak proto je u ní ten otazník. Její zlaté kávové období před cca 10 lety a nejlepší nemasový (cizrnový) burger z května 2010 už asi nikdo nepřekoná.

První dojmy 40: Manya, Pivnice na rohu, EFI Hostinec, Kafárna, Kavárna na konečné a Republica Bistro (Forza Caffe v2)

První dojmy 41: Mitte (Písečník), Hovorna (pop-up Industry), re.SET Food, Táckárna (CG), AN wok & grill a B-foodies

První dojmy 42: Kafe Skácel, brgr’s, Dotek Havaje, William Thomas Artisan Bakery #3, La Dolce Speranza a Madlárna víc než cukrárna

První dojmy 43: Na Zmrzlinu (Bayerova), Biegun Cafe, Logo Cafe, Pizzeria Netti a Future Sailors

První dojmy 44: Trafika, Buchta C, Ještě jednu (v2) a Gelatovárna

První dojmy 45: La Piñata, Roburrito (Taquerica), Los Capolitos a Clubko Café by Rebelbean

První dojmy 46: Donuter (v2), Satin Bar & Cafe, Domovina, Kafec (Úvoz), Matyho Chálka (bistro), Cafe In The Ghetto a Polévkové okýnko

První dojmy 47: Pohoda Pub IBC, TATI Cafe Bar, Uááá Beer Restaurant, Yoshi Restaurant a Pivovarský dům Poupě

I tady budu skeptik a nebyl bych překvapen, kdyby kromě Poupěte (a později možná i toho) podniky dříve či později zavřely. 

První dojmy 48: Mlsná kavárna, Café Kancl, Bistro u nás veselo a Pokecz (Kénik)

První dojmy 49: Tyjátr, Poppy Beans, Barčelato a Pistacius

*****

2) 40 uzavřených provozů éry Zomata z celkových 189 recenzovaných (respektive cca 170, protože zbylé byly z Londýna, Itálie, Varšavy atd.):

Anděl Cafe Bar (dnes Podnik) se přesunul naproti Dětské nemocnici a pod názvem Cafe Pole byl daleko úspěšnější. Kavárna byla součástí českého  miniřetězce, který jako jeden z prvních v ČR provozoval “pastelové” kavárny á la Costa Coffee/Starbucks s pohodlnými a koženými sedačkami a ušáky a přímo vybízel k delšímu posezení u velkých mléčných nápojů, klínových dezertů a bucláků s čajem. Ano, doba, kdy Terezka Balá a Michal Kocman pracovali v Coffee Heaven a v Olympii byla Gloria Jean’s Coffee.

Arny’s Food - Be Fresh bylo inkarnací fresh baru původně situovaného v patře IBC centra, kde ale nijak neprosperovalo a o nic lépe se mu nedařilo ani v pasáži na Minoritské. Pozůstatky propagace podniku, který ukončil činnost na konci roku 2018, jsou stále k vidění pod křovisky v ulici Novobranská.

Bar Brňák byl jedním z mých tří nejoblíbenějších míst na Poličku v době, kdy tato ještě nebyla úplná cukrová voda a zvláště jeden ze zdejších výčepních dokázal natočit úchvatný hrabalovský “gól”.

Bílý králík byl po skoro dva a půl roku mou nejoblíbenější kavárnou vůbec a při ceně 40 Kč za doppio šlo jistě tolerovat z počátku používané La Bohéme nebo základní Doubleshot. Obrovská škoda. Dnes nehtové studio Beauty Cow.

Black Point Cafe se názvem podobalo zavedenému hudebnímu vydavatelství s tuzemskou alternativou, ale v nabídce kávy i jídel vládla konvence a podnik neměl dlouhého trvání. Dnes základna Maníkovy pizzy.

Cafe Park nemělo s nahořklým Danesi dlouhý život a za tři nebo čtyři měsíce se z něj stal mix drogerie a bistra (dnes už jen drogerie). Svého času jedna ze čtyř brněnských kaváren, které měly v názvu slovo Park.

Cafe Soma byla sice tak trochu špeluňka, ale když se zadařilo, klasický blend od Bazzary byl v pohodě vypitelný. Nešlo však čekat žádná kouzla jako svého času v Minoru u tamního šéfbaristy a jím vyškolených lidí. Nyní pěkné kanceláře neziskovky.

Cafe U Mahena byla jednou z několika verzí knihovní kavárny a kdybych si neudělal poznámku o její existenci, ani bych si nevzpomněl, že tam kdy byla.

Cattani (Josefská) nepomohlo ani velké Marzocco a dnes tam prosperuje třetí pobočka William Thomas Bakery. 

Coffee Joy tu bylo dávno před Kofi Kofi nebo dokonce Basta Coffe a poprvé jsem jejich velmi dobré cappuccino ochutnal v létě 2007 na holešovickém nádraží před odletem do Paříže. Zanedlouho jsme měli oranžový stánek v zádveří Brno hl. n. a později na dalších dvou místech nádraží, ale káva se dala pít tak do roku 2012 (cappuccino 29, espresso 25) a pak to šlo rychle z kopce a tři pobočky na jednom místě se ukázaly neudržitelné. A polotučné trvanlivé ani plastový tamper dodávaný k mlýnku tomu určitě nepomohly.

Da Vinci Restaurant a Cafe Bar byl čtvrtým podnikem rychlého sledu výměn a nejnověji se zde usídlil Grill Bar od Alohy. Pro mě stálo místo za pozornost jen kvůli návaznosti na Parnas (zdejší barista mi v kavárně na Zelném trhu jednou připravil cappuccino na úrovni 18/20, z něhož jsem šel senzoricky “do kolen”)

Divná paní, třípatrová kavárna a výtvarná galerie vedle Retra Consistorium, fungovala jediné léto a pak už nikdy.

Forhaus mi přinesl několik hezkých obědů ve společnosti jednoho z nejmilejších číšníků, jaké v Brně znám a prohlašuji, že jsem neměl lepší sekanou než zde. A i jejich domácí zmrzlina patří k tomu nejlepšímu, co šlo v Brně ochutnat.

Fresh and Delicious bylo českým pokusem o přenesení britského konceptu sendvičárny Pret A Manger, ale ač měl produkt mé velké sympatie, podnik v areálu Spilberk Office Centre vzal velmi rychle za své.

Friends Bistro bylo pro mne asi půl roku nejlepší bistro v Brně a dodnes si pamatuji zdejší hořčično-medovou omáčku a některá jídla v rámci úžasně vstřícně naceněného all-you-can-eat obědového bufetu. Velká škoda.

Galerie Petra Němečková – Umělecká kavárna byl krásný a výtvarně orientovaný prostor, ale majitelka nezdravě sebevědomá (”naše zákusky jsou top, a za tím si stojím”), káva přinejlepším obyčejná a snídaňová menu svérázná (deset verzí označených 1a až 5b spadá spíše do názvosloví ratingových agentur). Ale zjevně je i život po kavárně a podle všeho vůbec ne špatný. Následně zde neuspěla ani čajovna, třebaže mě provozovatelé ujišťovali, že znají lokalitu i své zákazníky.

Himalaya na rohu lužáneckého parku naproti (podle Michala Kašpárka druhému nejpomalejšímu) semaforu pro chodce v Brně obývala danou parcelu pár let. Její dva nástupci (rovněž indická restaurace a vietnamské bistro) vyklidily dané místo během pár měsíců a týdnů. Hostel Eleven jako odštěpek Mitte zpočátku poměrně slušně prosperoval, ale v současné době tu kávovar nemají a mlýnek u stěny je prý jen dekorace a na prodej není. Svého času tu byly k vidění jedny z nejhezčích gastro cedulí v Brně a právě zde je původ mé nejoblíbenější filtrovací hlášky Vezmi ex na chemex.

Humpty Dumpty Café na Jaselské (nyní už pár let čajovna s deskovými hrami, ale mají i balíčky Doubleshotu s sebou) bylo rozhodně milé a originální, ale poplatek za vstup do koutku pro děti na svou dobu poměrně vysoký. Espresso zde bylo díky péči pár rodičů a provozovatelů na slušné úrovni a dodnes kroutím hlavou nad tím, že jsem zde (v pozdější fázi fungování) dostal absolutně nejlepší shot Gill’s, jaký jsem kdy měl. A nejlepší s velkým odstupem.

Kafe do Vany. Další osobní záležitost, protože tichá, útulná, měkká, pohodlná a cenově velmi dostupná kavárna na schůzku se slečnou, kdy byl jak majitel tak holky za barem diskrétní a chápající. V Brně poprvé jsem zde ochutnal víno z bag-in-boxu (velmi slušné portugalské v ceně 20 Kč za deci), viděl klasickou Faemu E61 na úžasném baru z kusu kamenného bloku a něco se najedl čokodortíků s mořskou solí (tuším 35 Kč) a levandulových báboviček (lehce pod dvacet) v době, kdy o nich spousta podniků neměla ani páru. 

Majitel vydělal peníze v Itálii a podnik udržel několik let, ale kavárna je bohužel smutným dokladem toho, že slušný nebo i kvalitní produkt za mírnou cenu spolu s krásným interiérem a milou obsluhou nemusí znamenat ekonomický úspěch. A název podniku samozřejmě přímo vybízel k otázce: Co kdybychom spolu zašli do Vany? :-)

Kavi kavárna byla celkem zapomenutelná záležitost v prostorách bytového a nákupního komplexu Sfinx kousek od Flédy a FI MU.

La Bouchée. Na přelomu první a druhé dekády jsem zde měl několik plnoformátových večeří i obědových nabídek a jak už to tak bývá, docela to kolísalo.

La Dolce Vita měla Felliniho a Anitu Ekberg na stěnách, záplavu růžové, modré a fialové a celkově poklidnou atmosféru vhodnou na rande či kafíčko s babičkou. Kdo si ale dnes onen spoustu let fungující podnik pamatuje? V současnosti Erin’s Flag Irish Pub.

Little Something byla nedlouho fungující chlebíčkárna a kavárna mezi Momentou a (novou) rohovou Mobilní pohotovostí. Dnes prodejna spodního prádla s designovými výlohami.

Lokálek, hospůdka s výrazným sklepním čmuchem a Roundelem, dlouho nevydržela a dnes jsou zde kancelářské/developerské prostory.

Marilyn (Orlí). Ani druhá kavárna téhož jména (ta první bylo skoro modelové hnízdo kávových nacistů první generace, kteří si po skončení postěžovali na FB, jak je zákazníci iritovali nesprávnou kávovou terminologií) nevydržela dlouho. Dnes strádající Singha Thai Restaurant.

Overtime nabízelo nejlevnější doppio z Illy, jaké jsem kdy viděl a také naprostý chaos v nabídce i podniku. 

Parnas Cafe bylo místem, kde jsem měl v letech 2010 až 2012 několik set espress a cappuccin na úrovni 19/20. Ne pět nebo deset, ale každé z nich. Konzistence, o které dnes můžeme jen snít a později se mi doneslo, že denně se tu vypotřebovalo až 30 porcí pro ladění mlýnku. Kdo to nezažil, neuvěří a i po dekádě zjišťuji, jak obrovský a dlouhotrvající vliv může mít jeden barista na kávový rozlet spousty lidí, kteří se třeba posunuli směrem k výběrovce, ale vyškoleni byli klasikou a sami pak školili další, kteří následně školili další, kteří vzpomínají, jak zákazníci chodili na jejich pojetí cappuccina.

Perla vín byl celkem příjemný vinný obchod s několika rozlévanými lahvemi, kde jsem před pár lety vypil po deci skoro dvě sedmičky nejlepšího moravského merlotu, co jsem kdy ochutnal (Zlatý Sonberk 2012) a “deal” byl o to sladší, když si člověk uvědomil, že zdejší nacenění 59 Kč/deci bylo v jistém rozporu s nákupní cenou lahve okolo 600 Kč. Prostě měli ta vína naceněna všechna stejně. :-)

Petit Cru je velká škoda a raději nebudu odhadovat, kolik z mé výplaty tu u obou hlavních someliérů skončilo.

Pivnici u Tesaře (Veveří) jsem navštívil v době, kdy už tu bylo několik ochutnávkových výčepů a nejlepší poličské pivo (Eliška 13° ležák) šlo ochutnat mnohem častěji než dřív. Třeba ve Zmiji na Veveří.

Prahy v Brně je mi líto, protože zdejší playlist byl úžasný, rulandské modré v pozdější etapě velice dobré a atmosféra plná tvůrčího a alternativního kvasu. Quick Bistro byla obří oranžová záležitost v místech, kde je dnes non-stop vietnamská restaurace.

Růžová slepička byla předchůdkyní Cafe Localité a i když se zdejší holky trochu čílily, obdržet parmezánovou polévku, ve které nebyl prakticky žádný parmezán...

Sem tam s láskou skončilo v slzách a se spoustou bolesti, ale život je často krutý a v gastru tomu není jinak. Nástupce v podobě Merendiny zde dlouho nevydržel.

Stan’s Grill pamatují starší čtenáři a čtenářky z přelomu tisíciletí, kdy zažíval plný rozkvět v první lokaci vedle Staré pekárny (dnes restaurace a sanatorium Helios) coby večerní a noční nacpávárna před a v průběhu koncertů. Z dnešního pohledu možná komická záležitost, ale maso nebyl úplný papír a ceny vlídné.

Teplárna nabízela espresso od Rebelů za 27 Kč, velmi rozlítané, genderově vyhraněné a milé holky a zcela nespolehlivou otvírací dobu.  U Růžového králíčka měli ve výloze pořádně velkého králíka, zákusky s utajeným složením a paní, která na ně byla hrdá. 

Veranda fungovala coby prostřední článek mezi kavárnou Coffee Society a následujícím herním podnikem L2P. Lidé z provozů okolo jí prorokovali nedlouhé trvání a měli pravdu.

Vinyl Pub a jahodové knedlíky (zde familierně nazývané “jahoďáky”) dovážené z Českých Budějovic a 1 dcl (tedy dva a půl standardního panáku) 12letého Diplomatica Reserva Exclusiva za 100 Kč v době, kdy “čtyřka” stála v centru města mezi 80 až 130 Kč? Ano, i to byl podnik v pasáži “za kuchyní” SKOGu, kde je dnes bojující tatérské studio s plzeňským pivem. Však také velmi rychle skončil.

[czechzerowaste]

7+6 tipů jak konečně přestat plýtvat jídlem

Odhaduje se, že průměrný Čech vyhodí každoročně přibližně 70 kilogramů potravin. To je více než 5 tun jídla za život. Zbytky jídla a další potravinový odpad tvoří často i více než třetinu domácího odpadu. V Evropské unii jsou to právě domácnosti, které jídlem plýtvají nejvíce. V jejich koších skončí 55 procent z celkového množství vyhozených potravin v EU.

Nepotřebujeme znát ani všechny statistiky, aby nám při pohledu do našich odpadkových košů došlo, že bez omezení plýtvání jídlem není možné být zero waste. Od té doby, co se snažíme žít bezodpadově, jsme nashromáždily řadu tipů, inspirace a projektů, které radí, jak plýtvat jídlem méně a méně. Samy se trochu divíme, že jsme vám o nich ještě nenapsaly… Dosud jsme je ale zkoušely, tříbily a vylepšovaly, až jsme došly k sedmi, které podle nás patří do každodenního života. Šest dalších bonusových musíte vyzkoušet alespoň jednou v životě. A to nejen proto, že vám ukážou plýtvání potravinami z trochu jiné strany, ale taky proto, že se u nich rozhodně nebudete nudit.

TIPY PRO KAŽDODENNÍ ŽIVOT

1. Zjistěte si všechna ta šílená čísla

Potravinový odpad má oproti většině dalšího odpadu jednu zvláštnost – nedělá nám starosti ani tak jeho zpracování a to, že by v přírodě zůstal ležet ještě několik stovek či tisíců let, ale to, kolik zdrojů je vyhazováním jídla vyplýtváno. Ve světě, kde jedna miliarda lidí hladoví, vyhazujeme každý den 1,3 miliardy tun jídla (téměř ⅓ celkové světové produkce) a s tím společně i hektolitry vody a ostatních zdrojů (včetně ropy a lidské práce), které byly nezbytné k jeho produkci. Přičemž je dobré si připomenout, že přes 800 miliónů lidí nemá přístup k pitné vodě, na mnoho místech zemědělství vyčerpává už i tak dosti vyčerpanou půdu a za cestou vyhozeného jídla zůstává šílená uhlíková stopa.

TIP! Zjistěte si více informací o dopadech plýtvání jídla na životní prostředí a životy lidí a sdílejte je se svými přáteli například na Facebooku nebo s kolegy skrze informační plakátek ve vaší pracovní kuchyňce.

2. Přemýšlejte před tím, než něco vyhodíte

V lednu se v Amsterdamu konala zajímavá debata o plýtvání potravinami s názvem „The moment before“ (Ta chvíle předtím). Jedna z jejich organizátorek během ní vysvětlila, že název není vůbec náhodný. Právě ta chvíle předtím, než něco vyhodíme, je totiž momentem, který rozhoduje o tom, zdali budeme jídlem plýtvat nebo ho zachráníme. Proto radí, abychom se předtím, než jídlo vyhodíme, zastavili, znovu se na potravinu podívali, očuchali ji, ochutnali a znovu vyhodnotili, jestli by se ještě nedala nějak zpracovat. A je-li už opravdu zralá do odpadu, než tam skončí, přemýšlejme, proč jsme ji nesnědli dříve, než se zkazila, a co potřebujeme změnit, aby se tento scénář už příště neopakoval.

TIP! Během jednoho týdne (či měsíce) si zapisujte všechno jídlo, které jste vyhodili i důvod, proč skončilo v koši. Vymyslete svoji vlastní strategii, jak váš seznam plýtvání  potravinami zkrátit.

3. Kupujte si v obchodě to nejhorší zboží

Věděli jste, že hnědé banány jsou ty nejsladší? V obchodě si je ale vybere jen málokdo a většinou končí v kontejnerech za supermarkety. Přitom jim vůbec nic není podobně jako zlomeným mrkvím, poloopadaným trsům hroznů, zkroucené hrušce a dalším zdánlivě méně dokonalým kusům ovoce, zeleniny, pečiva a dalšího zboží. Zachraňte je před jasnou cestou do popelnice a vybírejte „ty nejhorší kousky“, kterým byste se normálně nejspíše vyhnuli. Dáte tím zároveň obchodníkům vědět, že máte zájem i o tyto a další nedokonalé kousky. Ty jsou totiž většinou vytříděny a vyhozeny ještě dříve než přijdou do obchodů.

TIP! Tropické ovoce a zvláště banány mají často negativní dopad nejen na životní prostředí ale i na život lidí v rozvojových zemích (více se dozvíte na www.zaferovebanany.cz). Pokuste se jejich nákup omezit a když už nějaké banány kupujete, dejte šanci osamělým banánům. Místo utrhávání si banánů z nového trsu, posbírejte osamocené kousky, které nejčastěji opouštějí regály obchodů přímo do odpadu.

4. Nakupujte přesně a skladujte správně

Pište si nákupní seznamy podle toho, co opravdu plánujete jíst. Nenakupujte hladoví – velké oči, velký odpad. Vyhněte se velkým balením netrvanlivého zboží (pokud tedy nenakupujete na párty pro desítku lidí). Po příchodu domů potraviny správně uskladněte. Trvanlivé suché zboží přisypejte do dobře těsnících nádob, ideálně skleněných.

TIP! Dejte si na lednici či do kuchyně „mapu“ správného skladování v lednici a přehled podmínek skladování a průměrné trvanlivosti ovoce a zeleniny. Nastudujte si manuál pro správné skladování potravin.

5. Experimentujte se záchranářskými recepty

I při sebe lepším plánování často okolnosti a nepředvídatelnost našich životů způsobí, že nám doma zůstane zbytek od večeře, zvadlý salát či gumové mrkve. Naučte se triky, jak je zachránit. Podobně můžete zachránit a zpracovat i spoustu odřezků a částí potravin, které jste zvyklí vyhazovat.

TIP! Naše nejoblíbenější záchranářské triky:

Namočte listovou či kořenovou zeleninu do vody a nechte ji přes noc získat svou původní křehkost.

Skladujte očištěné odřezky od zeleniny v mrazáku a jednou za čas z nich uvařte zeleninový vývar.

Poduste listy od ředkviček, cuket atp. jako špenát.

Udělejte si pesto z natí (napříkla mrkovové či petrželové).

Osmažte slupky od brambor či zeleniny na brambůrky.

Udělejte si marmeládu ze slupek citrusových plodů (a kupujte ty chemicky neošetřované) nebo slupky namočte do jablečného octa a nechte pár dnů luhovat, budete mít skvělý přírodní čistič do kuchyně i koupelny.

Zaseďte to, co může znovu vyrůst – například bazalku, koriandr, česnek, konce jarní cibulky, římského salátu, čínského zelí či celeru.

6. Vařte, sušte, zavařujte, kvaste, mrazte

Naučte se prodloužit trvanlivost potravin tím, že je uvaříte, usušíte, zavaříte, necháte zkvasit nebo zmrazíte. Uvařením a uchováním v chladu obvykle prodloužíte trvanlivost jídla o 1 až 3 dny. Sušení je ideální hlavně pro ovoce a zeleninu, kterou chcete jíst i v pozdějších zimních měsících (nebo kterou si chcete vzít s sebou na hory a potřebujete snížit její váhu i objem). Na sušení se skvěle hodí i bylinky a koření. Sušené potraviny vždy uchovávejte v nádobách s minimálním přístupem vzduchu.

Kvašení, zavařování i mražení vám potraviny uchová na několik měsíců (až let), nezapomeňte, ale vždy poznačit, kdy přesně jste je zavařili, zkvasili nebo dali do mrazáku. Mražení má oproti zavařování a kvašení několik nevýhod – vyžaduje stálý přísun energie a pokud ten náhodou vypadne a potraviny se rozmrazí, je potřeba je okamžitě zpracovat. Naopak kvašení vám potraviny nejen zakonzervuje, ale také zvýší jejich stravitelnost a výživovou hodnotu.

TIP! Jak na kvašení zeleniny (a dalších potravin), si můžete přečíst například v tomto článku nebo v knize Síla přírodní fermentace od Sandora Ellixe Katze.

7. Rozdejte to, co nesníte

První pravidlo zní: Dojídejte! Ale zbude-li vám několik porcí od oběda nebo přestřelili jste-li množství jídla při nákupu, darujte jídlo jiným. Můžete uspořádat večeři pro své sousedy či kamarády nebo jim potraviny přímo darovat (s ujištěním, že je použijí). V několika českých městech také fungují veřejné lednice nebo se dá zbylé jídlo nabídnout na různých facebookových skupinách (například v Olomouci při Univerzitě Palackého funguje skupina Free Food UPOL).

6 BONUSOVÝCH TIPŮ, KTERÉ MUSÍTE VYZKOUŠET ALESPOŇ JEDNOU V ŽIVOTĚ

1. Podívejte se na film Z popelnice do lednice

Film Z popelnice do lednice z roku 2011 je jakousi základní rukovětí o plýtvání jídlem. Podobně populární je i TED talk Tristrama Stuarta s názvem Skandál o globálním plýtváním s jídlem. A třetici slavných projektů zabývajících se plýtváním jídla doplňuje výstava neměckého umělce Uliho Westphala Mutatoes. Všechny tři stojí za shlédnutí!

2. Založte kompost

Nejspíše se nám nikdy nepodaří snížit množství vyhazovaných potravin zcela na nulu. Jídlo, které už musíte vyhodit v žádném případě nepatří do směsného odpadu. Na skládkách se často nerozloží, protože plyny, které ve skládkách vznikají, působí konzervačně. Pokud se však dostane na kompost, dostane zároveň šanci stát se úrodnou půdou pro nové rostliny. Pokud ve vašem okolí neexistuje veřejný kompost (zjistíte například na této mapě), založte jej sami. Slavnostní otevření může být skvělá příležitost, jak informovat své sousedy o problémech spojených s plýtváním potravinami a možnostem, jak mu předcházet.

3. Ponořte se do popelnice

Dumpster diving, doslova potápění se v odpadcích, se snaží zachránit to jídlo, které už se jednou stalo odpadem, když jej zaměstnanci supermarketů a dalších obchodů vyhodili na konci své pracovní směny do kontejnerů. Právě do nich se dumpster diveři noří a hledají ty kousky, které jsou ještě perfektně jedlé. Obchody totiž často vyhazují neprodané pečivo, balení zeleniny a ovoce, ve kterém je několik vadných (například nahnilých kousků), zboží s končící dobou spotřeby i minimální trvanlivosti či s poničenými obaly. Ve skutečnosti jsou často potraviny naprosto jedlé a dá se z nich vytvořit parádní večeře.

Vyzkoušet si dumpster diving alespoň jednou za život je možnost, jak na vlastní oči vidět, co všechno obchodníci vyhazují, a odhalit tak jednu z dalších oblastí plýtvání potravinami. Při přehrabování v popelnicích nepřelézejte zamčené brány, vybavte se rukavicemi a klidně požádejte o radu či doprovod zkušeného dumpster divera. Místa, kde se dá potom do odpadu, najdete na dumpster diverské mapě.

4. Paběrkujte

Paběrkování je sbírání plodin, které po sklizni zůstaly na polích či v sadech. O této zapomenuté tradici se dočtete i v Bibli. Pro Židy to byl jeden ze způsobů, jak dávali chudým šanci získat jídlo zadarmo. I dnes potraviny z paběrkování často končí skrze potravinové banky na stolech sociálně slabých. Paběrkování zároveň ale dává šanci plodinám, které nesplňují estetická kritéria pro prodej. Než budou tato kritéria přepsána, můžete tyto kousky zachránit právě skrze paběrkování, jak na to se dočtete v tomto manuálu.

Podobně jako „nedokonalé kousky“ na polích jsou často opuštěné i plody v zapomenutých sadech a alejích. Nasbírejte si ovoce či ořechy z toho svého, najdete je na mapě iniciativy Na ovoce.

5. Jděte na večeři z odpadu

Podobné „cílové skupiny“, co se týče vyhozeného jídla, jako mají dumpster diveři a paběrkáři má i rostoucí počet iniciativ, které se snaží dostat jídlo, které je běžně vyhazováno na úrovni produkce, zpracování či prodeje, na talíře lidí. Díky těmto iniciativám (nyní i často s podporou legislativy) se plní potravinové banky, které zásobují organizace, jež dávají jídlo sociálně slabým lidem.

Další organizace pořádají obědy či večeři, na kterých si na jídle z odpadu může pochutnat každý. Některá jídla bývají zcela zadarmo, jiná jsou servírována na bázi „zaplať, jak to cítíš“ a jiná za zcela normální cenu. V Česku z odpadu vaří hlavně iniciativa Zachraň jídlo.

6. Upečte chleba z piva

Pivo je docela plýtvavé pití, zůstávají po něm totiž tuny obilí použitého k vaření piva. Velké pivovary jej většinou prodávají jako krmení pro dobytek. Ty malé jej ale musí často vyhodit. Přitom i z tohoto obilí se dá upéct skvělý chleba. Ve větším to dělá například amsterdamský start-up BrouwBrood, který vznikl díky kurzu cirkulární ekonomiky na zdejší univerzitě. Upéct pivní chleba je naprosto jednoduché. K 3 hrnkům vlhkého obilí z pivovaru stačí přimíchat 3 až 5 hrnků mouky, špetku soli a kvásek z kvasnic, 1 a půl hrnku teplé vody a trochu cukru. Můžete přidat i semínka podle chuti. Nechte vykynout, rozdělte na bochníky a pečte na 200 stupňů 30 až 40 minut.

Jaké každodenní i bonusové tipy na snížení plýtváním jídlem byste doporučili vy?

[avokaaado]

3. Den, Španělsko - Barcelona

Noční sova, to je přesně to, co jsem. Nedělá mi takovej problém jít spát v 6, jako v šest vstávat. Sedím teda v noci venku, popíjím pivko a začínám psát další článek. Už si dost dobře nevzpomínám, proč jsem ho nakonec nedokončil, ani kolik pivek jsem nakonec měl, ale jak si to po sobě čtu, asi hodně. Už jsem se poučil a dneska jsem si dal jen čerstvou pomerančovou šťávu. K věci.. moje nejoblíbenější knížka se jmenuje Stín Větru, od Carlose Ruize Zafóna (jestli jste jí nečetli, doporučuju) a shodou okolností se odehrává v Barceloně. Jako správnej fanoušek jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít příležitost, vydat se po jejích stopách a tak jsem vyrazil. Žádná sláva to ale nebyla, protože příběh se odehrává někdy před dvěma stoletíma a je docela těžký, představit si, jak se Daniel osamocen prochází po La Rambla a čte si ranní výtisk novin, když vám z jedný strany někdo vnucuje dres Messiho a na druhý straně právě banda policistů zatýká drogovýho dealera. Byl jsem zdrcenej a tak jsem si chtěl náladu zvednout Gaudím, konkrétně Parkem Güell, kterej jsem ještě neměl čas prozkoumat pořádně. Svezl jsem se metrem a najednou koukám, že na mě čeká asi dva kiláky, kopec dlouhej jak kráva (cestou zpátky jsem zjistil, že o uličku vedle byly jezdící schody :)). Po výšlapu jsem se nějakou dobu procházel, obdivoval Gaudího architekturu, přemejšlel, jak v tom mohl dobrovolně bydlet a nakonec jsem se usadil na kamennou lavičku, ve stínu, ve skrytym podloubí. Osvěžil jsem se studenou vodou za euro, kterou v parku na každym rohu nabízeli místní - načerno, opřel se o chladivý kameny a začal jsem usínat. Ze spánku mě vytrhly až libozvučné tóny kytary. Pouliční umělec, pan Omar, zaujal místo přímo naproti mě a dost mě zaskočilo, když jsem zaslechnul i nějaký kousky od Bacha. Uchváceně jsem ho poslouchal asi hodinu, pak jsem vyfotil skupinku chichotajících se holek (samozřejmě mě o to poprosily, ne, že bych si fotil random lidi) a pak jsem další hodinu poslouchal. Nakonec jsem si koupil i jeho cd, který mi teď leží na nočním stolku, protože nemám nic, v čem bych si to mohl přehrát. Chytrý. Z parku jsem se vytratil až krátce po šestý a i když jsem už mířil domů, skončil jsem v antikvariátu, kterej bych nazval, jak ze Stínu Větru, Pohřebiště zapomenutých knih. Ztratil jsem se v labyrintu regálů, jenom přejížděl prsty po starých vazbách a vychutnával si tu vůni zachovalýho papíru. Užíval jsem Tu atmosféru, samotu a ticho, přestože jsem občas zaslechnul cupitání knihovnice. To se jen přesouvala z rohu za roh, aby mohla dál nenápadně sledovat, jestli si nějakej z jejích pokladů nestrčím do báglu. Nevydržel jsem to a dal se s ní do řeči. Vyprávěla mi, jak ke všem těm knihám přišla, kam má v plánu vyrazit na dovolenou a o tom, jak občas najde knížku, kterou do regálů určitě nedávala. Vyklubala se z toho milá konverzace, já dalšímu člověku aspoň na moment utkvěl v paměti a víte, co mi k tomu stačilo? Pár španělských frází, úsměv na tváři a tentokrát, jen trochu odhodlání, otevřít pusu a promluvit :) Fotky vám sem naházím snad už zejtra, všechny najednou, ale nic neslibuju, páč byly ještě nějaký problémy s ubytkem, ale o tom zas příště.

DALŠÍ POSTŘEHY! 1. Španělé žijí v noci! Místo toho, aby se odpoledne pekli a tlačili se mezi turistama, chytře si počkají na noc a tak kolem 23h večer začnou vylejzat úplně všichni. Studenti, rodiny s dětma i starý lidi. Takže buď chytrej a dělej to jako oni. Tam, kde je určitá otevírací doba doporučuju chodit fakt brzo ráno, abyste se vyhnuli frontám a mohli si vyfotit výhled na město, bez padesáti dalších lidí. Jestli se vám ráno nechce a večer nemůžete, choďte aspoň ve všední dny, kdy je většina lidí v práci, ale na to bych moc nespolíhal, protože tady se chodí do práce podle nálady. 2. Ať se hnete kamkoliv, narazíte všude na černochy, s prostěradlem, rozprostřeným na zemi a na nich vyskládaný dresy Messiho, vějíře nebo ORIGINÁLNÍ BRÝLE RAYBAN, za euro. Jestli si budete něco kupovat, kupujte rychle, protože jakmile se na obzoru objeví policajti, stánek uteče pryč rychlejc, než Usain Bolt. 3. Vemte si s sebou jox, strepsils, nebo prostě něco na bolest v krku. Když vejdete ze 30 stupňů do 20 stupňovýho klimatizovanýho metra, není to úplně fajn, věřte mi.

[autoring]

Hybridní vozy k Lexusu už léta neodmyslitelně patří. Díky modelu UX 300e teď vstupuje na trh s plně elektrifikovanými vozy. Zvenčí se nové auto prakticky neliší od jiných variant kompaktního crossoveru, uvnitř ale skrývá několik zajímavých řešení.

1. Nejrychlejší z rodiny UX

Lexus UX 300e pohání elektromotor umístěný vpředu – tam, kde se v jiných verzích nachází spalovací jednotka nebo hybridní soustava. Elektromotor má výkon 204 koní a jeho maximální točivý moment činí 300 Nm. Díky tomu se revoluční Lexus může rozjet z 0 na 100 km/h za 7,5 s, a představuje tak nejdynamičtější variantu kompaktního crossoveru.

Lexus UX 300e: první elektromobil značky se představuje

2. Rekordní záruka na baterii

S elektromotorem samozřejmě spolupracuje akumulátor. Jeho objem činí 54,3 kWh, což umožňuje dojezd cca 300 km v režimu WLTP. Pro inženýry Lexusu bylo zásadní, aby baterie elektrického Lexusu fungovala co nejdéle. Lithium-iontový akumulátor je chlazený vzduchem a perfektně funguje za vysokých i nízkých teplot. Pod každým článkem jsou umístěny topné prvky minimalizující vliv chladu na dojezd vozidla. Spolehlivost zvyšují i monitorovací systémy, jež upravují dobíjení a předcházejí přebití. Japonská značka je si natolik jistá svými řešeními, že nabízí auto s prodlouženou zárukou na baterii. Ta činí 10 let nebo 1 milion km.

3. Nízké těžiště

Podobně jako jiné varianty modelu, byl Lexus UX 300e postaven na platformě GA-C. Konstrukce auta se ovšem přizpůsobila novému pohonu. Karoserie obsahuje další výztuže, baterie je namontovaná přímo pod podlahou kabiny vozu a situovaná tak, aby se zlepšilo rozložení hmotnosti mezi nápravami. Elektromotor se nachází blíž k zemi a ještě výrazněji snižuje těžiště, což pozitivně ovlivňuje jistotu řízení. Inženýři navíc přizpůsobili účinnost tlumičů tak, aby fungování zavěšení odpovídalo charakteru elektromobilu.

4. Elektrická revoluce v prověřené verzi

UX 300e je revoluční model v dějinách Lexusu, ovšem japonská značka pojala celou záležitost jinak, než mnozí její konkurenti. Místo aby vytvořila zcela nové auto, výjimečné, s futuristickou konstrukcí, nebo umístila elektromotor do velkého SUV, sází na populární kompaktní crossover. Lexus UX je koneckonců nejmenší a nejlevnější crossover v nabídce značky a její druhý nejoblíbenější model v Evropě. Zákazníci, kteří se rozhodnou pro model UX 300e, téměř nemusí měnit své zvyklosti, protože se od jiných verzí vozu liší prakticky jen pohonem. Lexus tak může snadněji popularizovat svůj elektrický pohon, než kdyby jím vybavil obrovskou limuzínu nebo vlajkové kupé.

if (sssp.displaySeznamAds()) { } else { var script = document.createElement("script"); script.setAttribute("src", "//pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js"); script.setAttribute("async", "async"); document.querySelector("body").appendChild(script); } (adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

5. Nové využití páček pod volantem

Elektromobily nemají převodovku, jakou známe z aut se spalovacími motory, nicméně i v UX 300e najdeme u volantu páčky. Lexus pro ně našel zajímavější využití: pomocí nich si můžete vybrat jeden ze čtyř pracovních režimů rekuperačního systému. Řidič tak může rozhodovat, jak rychle bude automobil zpomalovat, když sundá nohu z plynu. Inženýři Lexusu také upravili chování pohonu tak, aby prudká manipulace s plynovým pedálem nezpůsobila trhanou jízdu způsobenou vyšší dynamikou elektromotoru. Vůz mimo to řidiči umožňuje vybrat si jízdní režimy, které modifikují práci pohonu.

6. Crossover řízený aplikací

UX 300e zavádí novou technologii pro komunikaci vozu. Pomocí mobilní aplikace LexusLink může řidič ověřit stav dobití baterie a dostupnou dojezdovou vzdálenost. Software je rovněž vybaven funkcí timer, která majitele informuje, kdy bude automobil plně dobitý, případně plánuje nabíjení podle toho, kdy má auto opět vyjet. Systém může rovněž přizpůsobit čas a okamžik dobíjení výkyvům cen energií. Umožňuje také vzdálené ovládání klimatizace vozu.

7. Více elektrifikovaných Lexusů

UX 300e je první model postavený v rámci nové strategie Lexus Electrified. Technologie založené na zkušenostech Lexusu s produkcí hybridních vozů umožňují integrované ovládání pohonného a řídicího systému, zavěšení a brzd, aby bylo možné maximálně využít potenciálu řízení práce pohonu. Japonská značka navíc plánuje elektrifikaci dalších modelů. Elektrický crossover je teprve začátek nové kapitoly v dějinách Lexusu.

Příspěvek 7 zásadních faktů, kterými se může pochlubit elektromobil Lexus UX 300e pochází z auto-mania.cz

[stripkysnu]

Moment, kdy dosahuje svého vrcholu je snad můj nejoblíbenější. V tu chvíli je tak krásný, oddaný a nevinný, že bych ho takhle mohla pozorovat pořad.

[zlutyzakaznik]

(Po)novoroční drobečky

(11. 1. 2021) Zapomenutí zákazníci, káva Adama Neubauera, trable Kafecu a kouzlení s ETA a Nordbeans.

Scéna, kterou jsem včera nalezl mezi Atlasem a Panksy (dolní konec Jaselské) je pro mne perfektní metaforou současné situace. Společnost, ekonomika i kultura představují nemocného invalidu, kterému už bohužel nepomáhají ani ty chabé podpůrné hadičky.

Jakkoli je doba strašlivá a nejen gastroprovozy fatálně zasažené třetí uzávěrou, stále někteří provozovatelé nechápou, že pokud podnik byť jen formou okénka ponechají otevřený, je nutné ucházet se o platící hosty mnohem víc než dřív. Nechci, aby vytvářeli sofistikované, vtipné a technologicky náročné kampaně o přípravě domácí kávy nebo realizovali streamy z potemnělého výčepu či opuštěné kuchyně. Stačí mi mnohem méně. 

Aby ony podniky pochopily, že to nejjednodušší, co mohou udělat, je nabídnout základní informaci o otvírací době a nabídce na Facebooku a Instagramu. Zní to banálně a vím, že se opakuji, ale je to bohužel tak. Od 18. prosince zjišťuji, že naťukat těch pár čísel a dnů do záhlaví profilu nebo aktualizovat status je pro mnohé skoro nemožné.

Pořád si myslím, že skoro každý člověk, který aspoň občas zajde do kávárny, výčepu či restaurace a neklepe se preventivně doma ve sklepě mezi pytli brambor a paletou mouky a rýže, se jako první podívá na Facebook nebo Instagram oblíbeného podniku, aby zjistil, jestli tento ještě žije a pokud ano, tak co mu v novém roce nabídne, zda ho nějak přivítají, zda projeví aspoň minimální zájem a ukáží něco, co ho přiměje, aby je šel/šla podpořit.

Tak 49 nebo 65? Vyšší cena je pochopitelně za doppio a na tabuli uvnitř je to správně. 

Trochu mě mrzí, že poslední statut u své nejoblíbenější kavárny na obou sociálních sítích vidím z 28. 12. a teprve když jsem šel 6. 1. kolem, zjistil jsem, že na dveřích je cedulka avizující, že podnik otevřel 4. ledna a že operuje  každý den od 12 do 18 hod. Dlužno dodat, že tato otvíračka je uvedena v odpovědi na jeden z komentářů (18. 12.), ale proč to nedat na první místo? Viditelně, čerstvě, přehledně. Aby to nikdo nemusel hledat.

Majitel mého dost možná nejoblíbenějšího výčepu nebyl bohužel schopen aktualizovat téměř dva měsíce nabídku na Facebooku (statut 9. 11. a pak až 5. 1. a neříkal jsem mu to pochopitelně jen já, ale i výčepní a dalších deset lidí), jelikož měl prý potíže s přístupem k účtu a řadu dní nepřišla informační sms ani dlouholetým štamgastům, kteří jsou zapsaní v podnikovém “newsletteru” a vypijí bez nadsázky řádově víc piva než já. 

A pak se tak člověk prochází za slunného zimního dne s karibsky laděnou a v dané várce báječně celaskonovou třetinkou Mango Piña Coco Sourus od MadCatu v blahobytných ulicích po Veveří a přemítá, co je probůh tak těžkého na tom vyvěsit na Facebook a Instagram nabídku dne a aktuální otvírací dobu. Fakt to nechápu. Podniky často volají Přijďte nás podpořit prosím, ale zároveň nejsou schopny potenciálním zákazníkům nabídnout ani to základní. Kolik lidí bude ochotno vrátit se, když se na dané místo vydají dle zastaralé informace na FB a kavárna bude mít zavřeno?

Funkcionalistický moment na odpolední vycházce s “Piňacoladou”. Za běžného všedního dne se ze studentského domova vedle kina Art ozývá kakofonie fléten, klarinetů, žesťů a smyčcových nástrojů tam ubytovaných konzervatoristů. Teď bylo na daném místě oněmělé ticho, které jen tu a tam narušil pohyb šedivé a nenápadné policejní oktávky.

Když jsem koncipoval výroční žebříček nejlepších káv, chtěl jsem se původně rozepsat i o současném stavu brněnských pražíren, ale téma se ukázalo být tak rozsáhlé a komplikované, že jsem těch 8 000 znaků poznámek uklidil do jiného souboru pro pozdější zpracování. Jisté je, že míst s pražičkou je v našem městě už docela dost a při velmi orientačním počítání jsem dospěl k tomuto výčtu:

Bota Coffee Bwindi Cafe Dokonalá káva Farář & Holič Fiftybeans Gill’s Coffee  Grain Gusto Cafe Kopi Luwak Malena Coffee Monogram (NEW! :-) Monro (OLD! :-) MOTMOT Penerini Poppybeans (NEW! :-) QB Coffee Roasters/Rituale Rebelbean Rello Il Torrefattore Rusty Nails  Star Coffee The Space

Rusty Nails jsem do výčtu zahrnul, protože se oficiálně přestěhovali do Prahy teprve nedávno a většina jejich působení je spjata s Brnem.

Jednadvacet pražíren, pokud dobře počítám. To není málo na půlmilionové město (přidám-li studenty, kteří tvoří významnou zákaznickou skupinu) a jistě se ještě nějakých v budoucnu dočkáme. Pokud vím, naprostá většina firem má svůj stroj a jen pár si to nechává dělat dle specifikací jinde. Patří k nim i Adam Neubauer, který využívá vybavení Petry Veselé a Gwilyma Daviese (značka The Naughty Dog) a tento krok rozhodně není překvapením, protože leccos naznačoval už dřívější rozhovor na Rumelieru.

Jakmile jsem byl informován, vydal jsem se to pochopitelně co nejdřív zkusit. Znalý kamarád reportoval velmi velmi ovocné espresso, pro něj prý už trochu za hranicí, ale přesnější údaje o vzorku bohužel nevěděl. Další průzkumník, který má praktickou zkušenost z kavárenského provozu a o kávě také píše, hlásil toto: espresso krásně vonělo, aroma květin super, ale osobně bylo pociťováno jako poněkud svíravé, s trpkým koncem. Deklarovaný Earl Gray tam prý byl také a tak jsem se to vydal vyzkoušet. Nejprve jsem se ovšem o sobotním odpoledni pečlivě ujistil, že head barista není přítomen a nebafne na mě ani se závozem mléka. :-)

Jelikož jsem už měl v sobě dvě domácí dvanáctigramová italská latéčka a poobědové doppio v Take Five, po jistém váhání a vyzvídání jsem se nakonec za chvilku vrátil a zkusil espresso. Etiopii bohužel neměli a tak jsem vzal zavděk Salvadorem v honey pojetí. Mandarin, Red Apple, Praline stojí na popisce. První srk, tělo velice lehounké a výrazná plochost a mělkost chuti, ve které jsem opravdu z velké dálky cítil jadřincový konec jablka, ale jinak bohužel nic. Po dalších dvou ucucnutích během dvou minut zbyla velmi slabá dochuť, která extrémně rychle odezněla. 

Vím, že je to první pokus a na úvod to bývá vždy těžké, ale za mě v této podobě bohužel naprosto obyčejné a zaměnitelné kafe, které byste dostali u poloviny pražíren z výše uvedeného seznamu (12/20). Nepochybuji, že káva byla připravena s pečlivostí a od baristy jsem se dozvěděl, že surovina pochází od importéra, kde berou i Rebelové, pravděpodobně tedy Falcon Specialty. Cuppingové skóre nebo nějaké další údaje k dispozici nebyly. 

Dlouhodobé prodloužení banu zajištěno. Můžeme pokračovat dál. :-)

V průběhu prosince jsem v Monogramu zkusil i cappuccino od slečny, kterou jsem tam ještě neviděl (a není to ta z hradišťského FČIL), ale i když jsem poprosil o krémové a hebké pojetí, byla to velmi obyčejná interpretace třebaže jsme vybrali espresso základ (od Hasbean), který by měl jít s mlékem lépe dohromady. Mléko tak teplé, že jsem raději počkal pět minut, než jsem se napil a svrchní vrstvička mikropěny docela tenká. Nikoli úplný papír ale i tak. Není divu, že tam nebyla hebkost. 12 – 13/20. Vývoj nápoje na třech obrázcích níže:

Jiná výrazně nezajímavá káva, kterou jsem v prosinci ochutnal, byla ta z Kafecu. Přitom jen o dva dny dřív, po svátcích (27. 12.), kdy jsem tam byl na espressu a cappuccinu s jednou slečnou (není lehké v takový den po 16 hod. najít fungující podnik), bylo vše v pořádku – jistě i tím, že tam byla má oblíbená baristka a dokonce jsem s obrovským překvapením kvitoval, že tato vytáhla na šlehání selský Kunín.

Takto nalákán jsem tedy zkusil odvážnější variantu v podobě Kolumbie znova, přestože jejich espresso o 15 g z nahé páky je spíše slabší doppio a slogan o nekonečně lepší chuti na zdi za barem je jen fráze. Jiné slečně, kterou jsem musel poprosit, aby mi nahřála vlastní ACME (namlela kávu a už už se chystala páku zacvaknout) to ovšem teklo špatně, velmi špatně. Nejprve deset vteřin rychlých kapek bez jakéhokoli zpoždění a pak přerušované, lehce bublající a z výšky dopadající dva proudy místo jednoho postupně se scelujícího a nádherně syrupovitého). To, co vidíte na fotce níže, je druhý, opravný pokus, cca 90 vteřin po přípravě, jen zaplaceno a přeneseno o deset metrů dál na studnu v nádvoří, proto ta stopa na stěně šálku, která ale nezastře pobryndaný vnitřek. (A ano, pro jistotu dodávám, že do nápoje nebylo nijak zasahováno, lžičkou ani ničím jiným.)

Při smutném koukání na výsledek u studny mi to nedalo a zašel jsem to ukázat majiteli, protože tento vykoukl ven, když předtím pracoval ve vedlejší části kavárny. Dostalo mě zdůvodnění: “Ono to tady hodinu stojí, když nikdo nepřijde a pak to tak vypadá. Ale dostal jste druhý šálek, tak super, ne? Chuťově ale dobrý, ne?” Napil jsem se před ním a řekl, že je to tak tak (skoro 12/20) a že chápu, že doba je zlá a lidi moc nechodí, ale že vzhledem k tomu, jak byl na Messengeru v říjnu 2019 hrdý na svou kávu (praženou ovšem někým jiným na míru), je tohle opravdu strašné. 

Ne, není to super a takovou výmluvu neberu z několika důvodů. Na prvním místě je fakt, že nikdy, opakuji nikdy, jsem nejen ve svých oblíbených kavárnách, a to i za současné situace, kdy tam nikdo hodinu nebo daleko víc nepřijde, nedostal takto s odpuštěním poblinkaný šálek (pokud jsem se díval správně, mají zde vyvýšené hlavy, ale slečnu nenapadlo si to podložit ať už ohrádkou nebo druhým hrníčkem a poprskání je vidět i na fotce kelímku na FB). 

Je tu i Puqpress, což mi říká, že majitel investuje spíše do drahého stroječku místo do lidí. A hlavně: je tu přece ono nedostižné La Marzocco KB 90, kterým se chlubí na svém Facebooku + dva gravimetrické Mythosy 2. :-) Ocenil bych, kdyby majitel, když vidí, že mu přišel do lokálu extrémně šťouravý zákazník, řekl něco jako Dobrý den, přišel jste se podívat, jak jsme pokročili? Tak já Vám udělám kafe, jo? Ale kdeže: on v tom nechá vykoupat nezkušené děvče. Nemám nic proti komukoli z lidí, co tam připravují kafe, zato ale vše proti majiteli, protože toto je výlučně jeho odpovědnost.

Když jsem fotku ukazoval pár lidem z praxe, tvářili se a vyjadřovali zděšeně a kamarádka s E61 v žertu pronesla větu, která mě pobavila: “Třeba ani sám neví, jak to espresso připravovat.” :-) Řečeno jinak: příliš mnoho chystaných a provozovaných poboček a zbytečného sebevědomí je smrt dobré extrakce.

Na závěr kávové technologie z té zábavnější stránky. Poté, co jsem si v minulém roce našel cestu k Nordbeans, překvapili mě před pár dny tito oficiálním partnerstvím s českým výrobcem ETA. Dlouho jsem nečetl takovou sbírku marketingových plků, jaké předvedl zástupce liberecké pražírny a zvláště větu “Ano, v pražírně používáme kávovar ETA Artista, který se díky kvalitě zpracování blíží velkým kávovarům a za celý náš tým je to perfektní volba. Díky profesionální páce jsme schopní skutečně připravit espresso jako v kavárně” tu dávám na paměť až bude někdo psát dějiny české baristiky. Sice to vypadá jako generický Catler/Sage/Breville, ale říkají profesionální kovový design (s 8.25 kg čisté váhy) a profesionální parní tryska. Tak to jo.

V přípravě espressa i cappuccina na tomto kávovaru lze nalézt spoustu vtipných momentů. Reakce mléka na trysku připomíná vizuálně i zvukově pomalu bublající geotermální bažinu, jeho konzistence při nalévání je vyložená komedie, klepne se tu tamperem do páky pro srovnání puku, miska se zacvakne efektně z výšky a není prezentovaných 24 g na dvě espressa pro domácí uživatele docela dost? V anglické verzi popisující objem nádržky slyšíme two comma seven. A klasický trik, tedy překrytí/zkrácení případně problematických fází přípravy střihem, je tu přítomen také.

Ve videu o přípravě espressa přidá barista nejednu cennou radu jako například: “Kávu v páce je potřeba poctivě, pořádně upěchovat, doporučuje se váhou až 15 kilogramů, takže se nebojte pořádně přitlačit. Důležité je kávu napěchovat hezky rovně.” :-) 

Císař Vespasián svého času poznamenal Pecunia non olet. Já řeknu jen tolik, že to dříve či později muselo i ve výběrové sféře přijít a otázkou zůstává jen to, do jaké míry má pražírna nebo barista vyjít naproti komerčním zájmům partnera. Heston Blumenthal nebo Marco Pierre White, oba výjimeční kuchaři, by k tomu nepochybně mohli říci své. Třeba taková viditelnost Candycane a Phillipsu je (zatím) dle mého soudu mnohem decentnější.

[autoring]

Zatímco ještě v únoru zaznamenával trh ojetých aut meziroční růst o necelá 2 %, v březnu se propadl o téměř 40 % a v dubnu pak o 86 % oproti stejným měsícům v minulém roce. Dramatický propad prodejů postihl vozy všech značek, relativně nejméně ale české stálice Škoda Fabia (-71 %) a Octavia (- 4 %). O více než 90 % klesly prodeje vozů Ford Galaxy, Dacia Sandero, Citroën C3, Seat Ibiza nebo Renault Captur.

„S takovou situací se trh ojetin ještě nesetkal. Jde o pravděpodobně nejzásadnější moment našeho podnikání, založeného na analýze tržních dat a čistě on-line transakcích s ojetými vozy. Očekáváme zásadní změnu chování zákazníků, kteří budou mnohem citlivější na cenu a náročnější na služby, a samozřejmě i přístupu prodejců a dealerů ojetých automobilů, kteří budou muset začít pracovat s daty a celkově digitalizovat svoje podnikání,“ říká Jan Kranát, spoluzakladatel a výkonný ředitel společnosti Carvago.

Až do letošního jara meziročně rostla průměrná cena ojetých vozů, nyní ale došlo k propadu o zhruba 5 % a průměrná cena nabízeného ojetého vozu je 255 000 korun. Zákazníci nakupují především již zlevněné vozy, ze kterých mají prodejci jen minimální marži. Současný trend preferování levnějších vozů bude pokračovat i v několika následujících měsících. Carvago odhaduje, že během několika měsíců dosáhne trh ojetých vozů mezi 70 a 80 % výkonu předchozího roku.

„Celá situace není nijak překvapivá vzhledem k tomu, že byly zavřeny všechny kamenné pobočky, ve kterých by si zákazníci mohli koupit vůz. Realizovány tak byly hlavně již rozjednané zakázky. Pokud by byl trh připraven na online prodej, nemusela se opatření projevit tak drasticky,“ dodává Jan Kranát.

Čtěte také: O nejoblíbenější ojeté rodinné vozy bude před dovolenými zvýšený zájem

Vozy, kterých se propad cen dotkl nejvíce, mají nastavenou výkupní cenu a marži s ohledem na to, že se budou prodávat delší dobu. Zároveň nelze předpokládat, že by již zlevněné vozy dále šly s cenou dolů. Nízká likvidita se v dlouhodobém pohledu projeví především nižší výkupní cenou v případě opětovného prodeje.