#nový svět

[versinalia]

"Punished With Longing" by Austrian band Nový Svět, off their 2000 album Cuori Di Petrolio

Bandcamp

[infinitemercy]

[wzart]

(prostřednictvím "KONEC HRY-ARMAGEDON 5" podložka pod myš na prodej od Wartist )

[kralovna-ne-stesti]

Jedna zbytečná, stresující informace, ale... za dva měsíce jsou vánoce.

[haveyouheardthisband]

[mist-the-wannabe-linguist]

Můžu se zeptat jestli máš něco více vymyšleného o těch čertích ocčkách? 👉👈

hehehehehehe

Bylo nebylo jedno peklo.

A v tom pekle měli kotle. V takovém pekelném kotli se nevařily třeba brambory, ale duše. Stejně jako špinavé prádlo, i duše se musí pořádně vyvařit, aby se z ní smyly veškeré hříchy, a to víte - čím je duše od hříchů špinavější, tím víc se musí ke kotli přiložit. A to potom pod kotlem čoudí a praská a lítají jiskry.

No a občas se stane to, že od obzvláště žhavého kotle na obzvláště hříšnou duši odletí obzvlášť velká jiskra, a ta když v pekle dopadne na zem, zrodí se z ní nový čert.

A což teprve, když v kotli bublala a syčela černočerná duše Doroty Máchalové, která byla hříchy tak obtěžkána, že v pekle dokonce strhla váhu. To tehdy od kotle odlétla taková velká jiskra, že se po dopadu ještě jednou odrazila a rozpadla se vedví. A tak přišla na svět snad první čertovská dvojčata, kterým pekelný kníže Lucifer později přidělil hodnosti Osel a Beran.

Uběhlo sotva pár dní, a od pekelných kotlů odlétla další jiskřička. Jenže vyletěla tak zprudka, že nikdo nedokázal říct, jestli byla právě od kotle, ve kterém se vařil zlý kaprál, nebo toho, kde plavala duše chamtivého správce ze zámku. A protože se tahle jiskra ani po dopadu snad nikdy doopravdy nezastavila a pořád jako by chtěla někde lítat, nikdo se pak nedivil, když si vysloužila hodnost Netopýra.

tak tady mají intro k mým třem pekelným blbečkům,nějaký pořádný ref sheet se pokusím dodat co nejdříve

za nápad s jiskrama díky @katie-the-angel-witch

každopádně, bráchové Osel a dříve Beran, dnes Zajíc, a místní ADHD běs Netopýr, jsou momentálně tři nejmladší přírůstky v pekle, i když dnes (v příběhu léta páně 1917) je jim už nějakých 150 let. Netopýr a Zajíc jsou nejlepší kámoši, kteří se sblížili skrze svoje zkušenosti se slabým zrakem (Netopýr protože, no, netopýr, a Zajíc protože je albín, což si v pekle nikdo neumí vysvětlit, ale obecně nejvíc akceptovaná teorie je, že Máchalová měla v šatech schované ještě jedno brko, které vypadlo na cestě ke kotli, a ta část jiskry, ze které se pak stal Zajíc, dopadla právě na to pírko. Lucifer taky rád tvrdí, že je to důvod, proč je Zajíc takový neposlušný zmetek)

Osel je majitel jediné mozkové buňky mezi všemi třemi čerty, a účastní se veškerých misí na zemi s těma dvěma, hlavně teda proto, aby si byl Lucifer jistý, že se nestane další Aféra Vraník. Zajíc a Netopýr se totiž téměř neustále hecujou ke kdejaké kokotině. Jenže to pak vede k tomu, že Osel pociťuje až přílišnou zodpovědnost nad těma dvěma, hlavně nad Zajícem, a Zajíc má pak zase pocit, že pořád hraje druhé housle a je nějak méněcenný, takže potom dělá problémy ještě více, aby na sebe poutal pozornost. Netopýr si tak nějak neuvědomuje vážnost situace a pokračuje ve vymýšlení kravin. Lucifer má pocit, že z toho všeho zanedlouho zešediví

Je to prostě peklo

[humrpocesku]

Trvalo to, ale jsem tu zase s dalším opeřeným příspěvkem!

Včera, tedy na Nový rok, jsme se s přítelkyní, a taky mou nebohou maminou, vydaly za ptáky. Samozřejmě zase k Želivce, ne že by tam teda někdy něco bylo k vidění, ale holt ono není kam jinam. V hlavě už jsem měla vidinu toho, že na hladině spatříme nějaké zajímavé kachny, ať už turpany nebo morčáky malé, z toho nakonec ale nebylo takřka nic. Zachraňovalo to hejnko hoholů a skupina poláků chocholaček a taky páreček hvízdáků a samec kopřivky. Poslední dva zmíněné druhy jsem však dohledala až doma na fotografiích, což bylo poněkud smutné, ale pořád fajn.

Díky bohu, že na světě nejsou jen kachny. Stanuly jsme na samém konci světa, za osadou nesoucí jméno Borovsko, u starého jabloňového sadu, když tu se mě má milá ptá, zda to slyším. A já se ptám co, toho hejla? A ona né, né toho hýla... A já zase co, já slyším jen toho hejla! A v tu ránu je vidím, ty malé bohémy se zvonivým hláskem, a pociťuji nesmírnou radost a taky úlevu, protože co já jsem se doposud každý prosincový den navztekal při pohledu na fotografie vyobrazující tyhle migranty ze severu...! Tolik zášti jsem si s sebou nesl, tolik smutku mísícího se se vztekem, tolik zoufalství! Ale teď tu byli, přímo přede mnou. A nebyli dva, nebylo jich deset, bylo jich sto padesát, což celý naprosto nezapomenutelný zážitek ještě umocňovalo. Tož jal jsem se je jít fotografovat. A to jsem málem ponechal fotoaparát v autě, že je zbytečné jej s sebou nosit, opět musím děkovat své milé, že mě napomenula, ať ho s sebou raději beru, protože co kdyby... Zrovnas p��kné fotografie se mi ale nepodařilo pořídit, slunce a mraky se mnou totiž odmítaly spolupracovat. Sakrapráce.

Kromě brkoslavů, ohledně nichž mám obavy, že je přinejmenším deset let znova neuvidím, jsme pozorovaly třeba ještě včelojeda, což je v tuto roční dobu nesmírně neobvyklé, ale svět je malý a o náhody tu není nouze. Tento dravec má naprosto nezaměnitelnou siluetu a úzkou, možná až holubí hlavu, kterou si nelze s žádným jiným druhem splést.

Ještě zmíním orla mořského, kterého jsme měly možnost pozorovat z opravdu krátké vzdálenosti, když nad našimi hlavami bojoval s poryvy větru. Nu, a pak... pak už jsme se vydaly dom.

[autodiscipline]

Nový Svět – Cuori Di Petrolio

[dustedandsocial]

Dusted&Social EP #23 (5-26-24)

Pictured: Norms

Jug - My Bodies Doomed X - Waiting Jac Berrocal, Vincent Epplay, Timo Van Luijk - Ça Tourne ! Action ! Moteur ! Skyjelly - Yaslemle Workers Comp - Shoot Earth Ball - Hollowgramma Container - SPRITZER NORMS - Idegen ösztön Tožibabe - Ko Boš Prišel Christians - Forgive Me, that Cruelty was Inexcusable Anne Gillis, Jac Berrocal, Vincent Epplay, Timo van Luijk - Avec les Oiseaux ALIAN II - Language Program Disc Nine - E pierna talu - CAGE YOUR TORNADO Guilhem All - B4 Guests - A Veneer, A Promise, Whatever R.J.F. - Warm Alone Bongo Frontier - Vibrating Frequencies Ilia Belorukov & Marina Džukljev - Mermer i graniti chereshenkaa - summer camp Double Morris - Easy Love or or - anamnèse Nový Svět - Torbellinos Demeters Döttrar - Synger Mens Jag Sover WILTED WOMAN - YOU DONT WANT TO KNOW Nights Templar - Lonely Like The Devil

Mixcloud: https://www.mixcloud.com/dustedandsocial/dustedsocial-ep-23-5-26-24/

[some-velvet-morning]

nový svět & indra 1996 – donostia s.p.a. / ciao bella luna

[prospercz]

Den 61

Už se vám někdy stalo, že vás některá část těla bolela únavou tolik, že se vám kvůli tomu nedařilo usnout? Tak přesně takhle nějak jsem se cítil včera večer já. Ležel jsem na karimatce a přemýšlel, jak je možné, že mám v předsíňce asi 30 komárů. Proč tenhle druh hmyzu vůbec existuje? K čemu je užitečný? Usnout se mi podařilo asi až kolem půlnoci.

Budím se v šest alarmem, je čas jít. Komáři naneštěstí nikam nezmizeli. Poučil jsem se ze včera a před opuštěním stanu si navlékl nepromokavé (teď spíš protikomáří) kalhoty. Rojí se jich kolem mě dobrá stovka. Snídaně dneska nebude…pojím jen něco za pochodu, protože ani po chvilce chůze se situace nelepší.

Jdeme dneska zase do 6400 stop, tentokrát nejsem tak optimistický jako včera. Ale není to tak hrozné. Spíš je to pohoda. Procházíme těsně pod vrcholem hory Three Fingered Jack, jaký to cool název. Když přelezeme přes poslední sedlo, otevře se nám nový výhled na další až nepatřičně vysoké hory, Three Sisters.

Jestli se nepletu, jsou to zase tři vrcholy sopečného původu, každá má přes 3000 metrů nad mořem. Kolem dokola je všechno aspoň o 1000 metrů níž. Je to náš další záchytný bod a další jistota chůze po sněhu. Ale tyhle si dáme až za pár dní po návštěvě města.

Stává se nám tu z toho zase dálnice. Tolik lidí za jeden den jsme neviděli doteď za celý týden. Cestou z kopce nejdřív narazíme na dvojici holek, které to očividně hodně podcenily. Nemají ani nesmeky, ani cepíny, a dokonce ani hůlky! Dobře si to uvědomují a moc radosti z toho nemají. Jedna z nich má dokonce české předky. Její prarodiče utekli v 68 těsně před zavřením hranic. Svět je fakt malý. Pak potkáme ještě dva kluky, kteří se chystají tam, kde jsme my byli včera. Tak je dopředu varujeme, že to není žádná sranda a jdeme si každý dál po svém.

Trail dolů z kopce už vypadá zase typicky. To znamená spálený les. Docela by mě zajímalo, kolik procent Oregonu je spálený les a kolik je ještě ten živý. Z mojí zkušenosti je víc spálený. Rozdíl oproti poušti je tu ale patrný. Spáleniště se časem zase zazelená a vyraší tu nové smrčky. Takže tady má les snad i šanci na obnovu!

Spálený a mrtvý les má ale i jednu nespornou výhodu, není v něm tolik komárů. Když totiž dojdeme o pár mil dál do ještě zeleného, začnou se na mě zase pořádat nálety. Ani si nemůžu zastavit nikde na oběd. Obličej si kryju síťkou, ale nohy mám odkryté. Za chvilku už na nich snad není jediné místo bez kousance. Mám pocit, že mi hoří. Dal bych cokoli za studený lavor, do kterého bych mohl svoje nohy ponořit.

Kolem druhé odpoledne dorazím na jedno námi vytipované místo. Doufáme, že tu budou mít pivo, to si totiž po včerejšku zasloužíme. Jmenuje se to tu ale Big Lake Youth Camp, což nám mohlo z názvu dojít, že je kemp pro děcka. Absence piva je ale jediná výtka, kterou bychom k tomuhle místu mohli mít.

Jinak to tu je naprosto úžasné. Dostali jsme zbytky z oběda, vyprali jsme si, vysprchovali se, vykoupali se v jezeře, zašili nové díry ve vybavení a nakonec nám dali před odchodem i večeři. Tohle všechno dělají zadarmo nebo za dobrovolné příspěvky. Celkově jsme tu strávili přes 4 hodiny. Nějakým zázrakem tu nemají komáry, nechápeme to. O sto metrů dál na jakoukoli stranu jich jsou hejna.

Protože se tu ale nemůže kempovat, a protože se chceme ještě přiblížit městu, sbalíme večer svoje saky paky a vyrážíme zdolat ještě jeden kopec. Po té večeři se mi moc dobře nejde, moje tělo ví, že po večeři už se odpočívá. Nicméně stoupání to není dlouhé a brzy kempujeme ve 2000 metrech nad mořem. Snad tu bude trochu chladněji, poslední noci máme dost teplé. Až moc teplé. Máme tu krásný výhled na západ slunce, tak se ještě před spaním máme čím pokochat.

PS: doplnil jsem fotky ode dne 57.

[infinitemercy]

Nový Svět – Treinta Años (Fin. Finito. Infinito, 2006)

Treinta años tu has esperado una edad, una época de dolor. Treinta años y tu tienes nada y ahora tu sientes el amor. Treinta años han pasado y nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada. Treinta años atravieso el vacío una edad, una época sin valor. Treinta años que explican nada y al fin tu encuentras el amor. Treinta años han pasado y nada, nada, nada, nada. Sin aviso tu sientes el amor. Treinta años han pasado y nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada, nada. Nada.

[random-brushstrokes]

Jaro Procházka - Nový Svět at Prague Castle (n.d.)

[veronikasss]

[CZECH Poetry] Láska, Jaro

Byl květen - první máj,

den zamilovaných, lásky čas.

Oheň plál, a květinový ráj

zval milence k sobě zas.

Růžička vykvetla, mladá a krásná,

zahlédla milence, láska jasná.

Přiblížila se, zvědavost nedala,

“to je něco nového”, na chvíli zůstala.

Láska ji obklopila, celý květ obklíčila,

kytka se zalekla, strach zde cítila.

Našpičatila trny, stonek zpevnila,

bránila se, pak si uvědomila:

Láska neútočí, láska ji hladí,

jen sladká slova a nekonečné mládí.

Láska houstne, růže otevře květ,

lásku vstřebá, je to nový svět!

Výměna slibů, “miluj mě navždy”,

polibky zapečetí co slova začly.

Stmívá se jim nad hlavou, slunce utíká,

květina nebledne, láska neubývá.

Až vzpomeneš si na lásku bývalou,

vrátíš se na místo, kde vše začalo.

Růže tu zůstala, lásku celou uchovala,

mládí v ní zůstalo když stáří tě zasáhlo.