#nevyhnutelné

[wzart]

(prostřednictvím "KONEC HRY-ARMAGEDON 5" podložka pod myš na prodej od Wartist )

[krchov]

Dneškem byl oficiálně zahájen provoz trojdílných trolejbusů z Veleslavína na letiště. A upřímně jim možná i odpustim ty nevyhnutelné zácpy a bouračky už jen za ty troleje <3

[dalsimoravskyblog]

ČESKOSLOVENSKO 1983: [05]

Michal David: Nonstop

hudba: Zdeněk Barták ml. | text: Eduard Pergner

Hlas lidu: je to nevyhnutelné, come on

Mladý talent Michal David (vlastním jménem Vladimír Štancl) se narodil do cirkusové rodiny a pro mnohé překvapivě začínal jako jazzový hudebník – před pěti lety získal ocenění Hudebník roku na 6. Pražských jazzových dnech. K populární hudbě se přiklonil záhy na to a svou první sólovou desku vydal v roce 1980. V budoucnu jistě nebude nenáviděný.

Pod předělem najdete německou živou verzi s návrhem potenciální stage a (český) text.

Text:

Tátovi nesmím zkřížit krok Pro něj jsem pouhej diskocvok Pro mámu pořád jen dítě jsem Brácha, ten hlídá jen svůj džob Stal se z něj velkej pán a snob Kdo jsem já, to nemaj ponětí

Nemůžou znát mý nápady Ty pěkně v sejfu mám Jen tobě můžu vážně říct Jsem vítr hurikán

Já chci žít nonstop Krásně a nonstop A s tím, co přijde Mám chuť se rvát Nonstop Já chci žít nonstop A s tím, co přijde Mám chuť se rvát

Život je senza dívání Jenomže dá to koumání Vymyslet, jak by se zmáknout dal Nejsem už dítě mejdanů Teď jsem svůj, tím už zůstanu Jenomže to právě jen ty víš

Už nejsem dítě mejdanů Už nejsem módní hit Láká mě vůně príma dnů A chci jen nonstop žít

Já chci žít nonstop Krásně a nonstop A s tím, co přijde Mám chuť se rvát Nonstop Já chci žít nonstop A s tím, co přijde Mám chuť se rvát

Nonstop Já chci žít nonstop A s tím, co přijde Mám chuť se rvát Nonstop Já chci žít nonstop A s tím, co přijde Mám chuť se rvát

[goodbuttaken]

jednoho dne globální oteplování dospěje do bodu, kdy začne být teplo tak brzo, že obvyklý listopadový první sníh přijde už v červenci. je to nevyhnutelné

[miyokotranslations]

Qiang Jin Jiu - Kapitola 41.

Lanzhou

Oblečení bylo vyhrnuto, kůže, která zářila jako měsíční světlo, byla na dotek ledově studená. Nepřišlo žádné laskání, jen vzájemné trhání. Hustá, hmatatelná noc se rozplynula v moře vody - v noc žhavé vášně a opojné rozkoše. Xiao Chiye si ji hrstmi nabíral. Mezi přívalovými vlnami emocí se snažil podepřít a přitom zahlédl Shen Zechuanovy oči, když lapal po dechu. V tomhle páru očí vůbec nebyla teplota člověka tonoucího v chtíči. Dokonce v tuhle chvíli odrážely jeho vlastní absurdní chování.

Xiao Chiye cítil, jak jím vlna vzrušení projela jako čepel. Mazlil se se Shen Zechuanem, dokud ho nerozpálil - dokud tu vodu nerozbouřil. Svázal ho z výšky mraků ve své náruči a silně ho mačkal, když ho svévolně olizoval a kousal. Kousat ho do zátylku bylo jako mít plnou pusu kouzelného lektvaru.

Noc byla dokonale mokrá a ložní prádlo nasáklé potem.

Propletené končetiny sebou na posteli zmítaly a právě v těchto naléhavých srážkách našel Xiao Chiye postupně štěstí.

Postupoval rychle, té mase měkkých mraků se poddával a zároveň v ní tvrdl.

Tiše a tvrdě přitlačil na Shen Zechuanovo vitální místo tak moc, až to Shen Zechuana donutilo polknout, i když tak nebojácně vystavil svůj zvednutý krk před Xiao Chiyeho zraky. Xiao Chiye ho na krk políbil a zvedl mu kolena. Už více nebyl pokrytcem nepokušitelným chtíčem. Byl obyčejným mužem, který vtrhl do nepřítelova doupěte, kam přišel ve tmě zabíjet. Naprosto Shen Zechuanovi znemožnil si znovu vzpomenout na závrt Chashi a stejně tak mu znemožnil na tohle intenzivní splynutí těl zapomenout.

Neměli žádné stéblo, kterého by se jako tonoucí mohli chytit.

Tohle byla noc shovívavosti, ve které se mohli osvobodit od svých utrpení. Tělem jim plálo potěšení jako běsnící inferno.

Shen Zechuan se natáhl k čelu postele, ale Xiao Chiye ho stáhl zpět a zamkl ve svém objetí.

„Pokračuj, ukaž mi, jak divokej umíš bejt.“ Zašpital Xiao Chiye. „Chceš, abych do toho šel bez zábran, tak jak se opovažuješ utíkat? Copak nechceš vidět, kdo je divočejší? Nebojím se.“

Shen Zechuanova tvář se odírala o prostěradlo, jak zavřel oči a jen lapal po dechu. Výraz bolesti a neschopnosti tolik vzrušení zvládnout na jeho tváři byl podmanivě svůdný.

Jak dokázal rozkvést do takového vzhledu?

Xiao Chiye ho chytl za bradu, zvedl ji, aby ho políbil, aniž by ho nechal se nadechnout nebo si odpočinout.

V době, kdy už začínal necitlivět v kříži, do něj ejakuloval.

Shen Zechuan se po vyvrcholení ještě chvěl, ale Xiao Chiye se nezastavil. Přetočil ho a znovu do něho vstoupil.

Za oknem nekonečně vyl studený vítr a tmu protínaly jen potlačované zvuky lapání po dechu.

Z Xiao Chiyeho kapal pot, když Shen Zechuana znovu a znovu líbal. Nechtěl si připustit porážku, ale nakonec byl přemožen.

+++

Xiao Chiye usnul. Divokost i zuřivost v jeho rysech se rozplynuly v jakýsi druh drzé nelibosti. Svíral Shen Zechuanovo zápěstí, až to vypadalo, jakoby se k sobě o téhle zimní noci tulili a následně proměnily vzájemné nelítostné polibky ve žhavou pec.

Venku celou noc sněžilo, sníh se k zemi snášel jemně jako vrbové jehnědy. Nikde nebylo slyšet zvuku větru.

Když už začínalo pomalu svítat, vytáhl Shen Zechuan své zápěstí z Xiao Chiyeova sevření. Xiao Chiyeho prsty ho pod dekou ještě chvíli pronásledovaly.

Chen Yang, který byl za dveřmi, uviděl Shen Zechuana vycházet z místnosti.

„Vojenské cvičiště.“ Řekl Shen Zechuan stručně.

Chen Yang přikývl. Jak se mu ale chystal uvolnit cestu, všimnul si zranění na jeho rtech. Vypadal, jakoby se chystal něco říct, ale zaváhal.

Shen Zechuan se na něho podíval a věděl, co si myslel a tak řekl: „Rozkaz k reorganizaci císařské osobní stráže by měl být vydán v následujících dnech. Děkuji za laskavé chování v tomto období.“

Chen Yang řekl: „Před několika dny...“

„Co skončilo, to skončilo. Není třeba o tom mluvit.“ Byl dnes Shen Zechuan bezdůvodně chladný. „V budoucnu budeme všichni hlídkovat v Qudu, takže je nevyhnutelné, že na sebe budeme narážet. Budu jednat obezřetně a doporučoval bych to stejné i bratrům z císařské armády.“

Chen Yang se odmlčel.

Shen zechuan se usmál a pokračoval: „Pro císařskou armádu nebylo snadné dostat se tam, kde je dnes. Ale doba se mění a každý pes má svůj den. Kdo může s jistotou říci, jak to bude v budoucnu?“

Aniž by čekal na Chen Yangovu odpověď, zvedl lem svojí róby a odešel.

Ding Tao si oklepal sníh z ramenou a přepadl tak, že zůstal viset ve vzduchu. Se štětcem v ústech se houpal a zamračeně sledoval Shen Zechuanova záda.

Když to Chen Yang uviděl, zeptal se: „Co se děje?“

Ding Tao řekl: „Nepřijde ti dneska trochu smutnej?“

Chen Yang otočil hlavu, jen aby zahlédl konec Shen Zechuanovy róby. „Jo? Mě přijde v pohodě. Usmívá se.“

Ding Tao vylovil svoji knihu a ještě ve vzduchu si něco zapsal. „Možná je to proto, že se minulou noc pohádal s druhým mladým pánem. Z toho, co sem slyšel, to byl docela rozruch.“

Chen Yang se cítil trochu na rozpacích a tak vzhlédl: „Gu Jine, copak si ho neučil o ptáčcích a včeličkách? Podle mejch propočtů je mu už šestnáct. V Libei už by bylo na čase, aby se oženil.“

Gu Jin neodpověděl.

Chen Yang řekl: „Slyšíš mě?“

„Má v uších vatu!“ Nacpal si Ding Tao knihu zpět do své róby v oblasti prsou a otočil se, aby dal Gu Jinovi vatu z jednoho uchy pryč. Pak křikl: „Jin-ge! Volá tě Chen Yang!“

Gu Jin sebou trhl, až málem spadl. Odstrčil Ding Taovu tvář a zamračil se, když vystrčil hlavu a zeptal se: „Co?“

Chen Yang ukázal na Ding Taa a řekl: „Pošli ho pryč. Prodej ho a výdělek si dej do svýho rozpočtu na víno.“

Gu Jin chytil Ding Taa za krk a řekl: „S touhle váhou bysme ho za moc neprodali.“

V místnosti se ozval rachot a tak všichni tři současně ztichli. Po chvíli z ní vyšel Xiao Chiye. Během toho, co se oblékal, se rozhlédl kolem sebe, než se podíval na Ding Taa.

„Dage během pár dnů přijede do hlavního města,“ zabolely Xiao Chiyeho trochu rty, jen co promluvil. Olízl si je jazykem, ale rychle s tím zase přestal. „Není třeba mu předkládat zprávy o triviálních záležitostech.“

Ding Tao důrazně několikrát přikývl jako malé kuřátko, které zobe zrní.

Po krátké odmlce se Xiao Chiye zeptal: „Proč seš ještě tady?“

Ding Tao se zmateně poškrábal vzadu na hlavě. Podíval se na Chen Yanga, poté na Gu Jina a nakonec zase na Xiao Chiyeho: „Mladý pane, dnes mám službu.“

Xiao Chiye se zeptal: „Kde je ten muž, o kterym sem ti řek, abys ho nespustil z očí?“

Ding Tao odpověděl: „On... Už odešel...“

Xiao Chiye už neřekl nic. Jakmile mu Chen Yang přivedl koně, vyšvihl se na něj. Těsně před odjezdem ukázal na Ding Taa: „Vyhoďte ho.“

Ding Tao se ještě ani nestačil vyšplhat na koně. Než stačil zareagovat na Xiao Chiyeho slova, už ho Chen Yang s Gu Jinem zvedali. Z tváře mu zmizela všechna barva, zatímco pevně svíral svou malou knížečku: „Prosím ne. Mladý pane, mladý pane! Poslední dny jsem neudělal nic špatného-“

A už letěl.

Poté, co ho Chen Yang vyhodil, vykročil vpřed a řekl: „Pane, dnes by měl dorazit shifu.“

Bez dalších slov už Xiao Chiye pobídl koně a zamířil ven z města.

+++

Shen Zechuan nešel na vojenské cvičiště na hoře Feng. Místo toho se i přes sníh vydal do chrámu Zhao Zui. Ji Gang, který ho už několik dní neviděl, ihned spěchal koupit pečené kuře jen, co ho pustil dovnitř.

Už to byla nějaká doba, co se s velkým rádcem Qi viděli naposledy. V tuhle chvíli akorát držel štětec a mhouřil oči, zatímco si něco zapisoval. Jakmile si Shen Zechuana všiml, spěšně štětec odhodil a zavolal na něj: „Lanzhou!“

Shen Zechuan si nadzvedl róbu a posadil se vzpřímeně naproti němu.

Velký rádce Qi řekl: „Brzy bude vydán rozkaz k nasazení císařských osobních stráží, viď? Kam bys chtěl jít?“

Shen Zechuan odpověděl: „Do kanceláře císařské přepravy.“

Velký rádce Qi kývnul. Jakmile si všiml rány na Shen Zechuanových rtech, změnil téma a zeptal se: „Stalo se něco v poslední době tam venku?“

Po chvíli ticha Shen Zechuan odpověděl: „Nyní, když má Jeho Veličenstvo Hai Liangyiho, se obávám, že i beznadějný případ jako je on, může představovat pilíř státu, podobně jako shnilé dřevo vydávající se za trám. Když jsem tehdy zachránil Xiao'era, bylo to proto, že nástup Jeho Veličenstva na trůn byl předem dohodnutý. Jeho zabitím by se šachovnice pokazila.“

„Zpackaná šachovnice nic není. Čeho je třeba se skutečně obávat, je zmatené srdce a mysl.“ Podíval se na něho velký rádce Qi. „Získal jsi nějaké nové perspektivy za všechny ty dny, kdy jsi byl Xiaovi druhému po boku?“

Shen Zechuan si otřel inkoustové skvrny na konečcích prstů a dlouho přemýšlel, než řekl: „Je ohromná škoda, že se narodil až po Xiao Jimingovi. O nic nejde, pokud ho dokážou udržet pod kontrolou, ale pokud ne...“

Shen Zechuan se podíval na velkého rádce Qi a dál už nepokračoval. Byl to velký rádce Qi, kdo promluvil: „Lanzhou, pořád to nechápeš.“

Shen Zechuan byl mírně překvapen.

Velký rádce Qi vstal, přešel dva kroky a při pohledu na sníh na nádvoří si dlouze povzdychl. „Zabil jsi Ji Leie.“

Shen Zechuan si přestal otírat ruce.

Ve vzácném filozofickém stavu velký rádce Qi řekl: „Lanzhou, oba jsme zde uvězněni. Žijeme z nenávisti, ale nesmíme se jí nechat zabít. Před pěti lety bys něco tak bezcitného neudělal. Ale teď - o pět let později - jsi schopen se ujmout vedení a vykonat tak čistou a efektivní práci. Předal jsem ti klasiky, ale nechci, abys byl manipulován nenávistí. Je těžké být spravedlivý, když bereš životy druhým. Jestli spadneš příliš hluboko, už se nebudeš moct vrátit. Bez vymetení svých vnitřních démonů, budeš navždycky uvězněn v noční můře. Ji Lei si zasloužil smrt a pořád je to smrt, i kdybys ho zabil jedním seknutím. Přemýšlej o svých dnech v Duanzhou. Nechci tě vidět jít chladnokrevnou a bezcitnou cestou. Řekl jsi, že je škoda, že se Xiao Chiye narodil až po Xiao Jimingovi. To, co ti teď řeknu, je přesný opak.

Jen si na chvíli představ, že je dnes Ji Mu dědičným princem z Libei. Nemůže existovat jiný důvod pro to, aby tě nechal v Qudu, než nedostatek jiných alternativ? Ostré ostří cenného meče přichází pouze jeho vybroušením. Xiao Chiye je meč. Sám si toho ještě nevšiml, ale jeho bratr do něj už mnoho let vkládá velké naděje. Libei nikdy nebyla skoupá na chválu, kterou si zasloužil. Kdyby byl synem, co je k ničemu, rozmazlovali by ho, jen aby byl šťastný. Xiao Jiming ho ale nejen vzal do bitev, ale dokonce mu dal volnou ruku ve vedení jednotek. Vzhledem k tomu, že už nemá žádný prostor pro ústup, předal svého mladšího bratra skutečně jen proto, aby se cítil mizerně? Před pěti lety v Libei neuměl Xiao Chiye praktikovat zdrženlivost, ale teď už svoji aroganci a svévoli ovládat umí. Všechno, co se člověk naučí ústním podáním, může být povrchní. Skutečným mistrovským tahem je pouze to, čemu porozumíš prostřednictvím svého vlastního utrpení. Xiao Jiming je skvělý starší bratr. Narodit se až po něm, není pro Xiao Chiyeho nikdy to nejžalostnější. Lanzhou, tenhle bratrský sentiment by měl být něčím, čemu budeš rozumět nejvíce, přesto je teď bratrství to, čemu rozumíš nejmíň.“

Velký rádce Qi se na dlouhou dobu odmlčel. Vypadal poněkud zasmušile a sklesle. Pak se znovu podíval na Shen Zechuana a poklekl, aby ho sevřenou dlaní pomalu pohladil po hlavě.

„Učitel tě naučil klasiky a dal ti zdvořilostní jméno Lanzhou - Neposkvrněná je orchidej, která roste na kamenných schodech. Bezmezné jsou obzory lodi, která křižuje moře bídy. Široké je srdce, které pojme sto řek, a široké jsou vize, které zahrnují tisíce jezer. - Jsi hodné dítě. Zabíjení je pouhým prostředkem k dosažení cíle. Nenávist může být těžké odstranit, ale tvoje srdce se nikdy nesmí změnit. Lanzhou, ach, Lanzhou, copak nemáš stále svého shifuho a učitele? Proč se musíš zahánět do kouta? Vždyť by nebylo špatně za celých těch pět let prostě vyjádřit svoje neštěstí.“

Shen Zechuan na velkého rádce Qi tupě zíral.

„Před pětadvaceti lety Jeho Královská Výsost korunní princ odešel. Jak já každý den toužím a zlobím se, že jsem nebyl schopen za něj snést tu ránu a zabít nepřítele vlastníma rukama. Dusil jsem se odporem tak dlouho, až jsem se ocitnul v tomhle stavu. Stal jsem se tvým učitelem. Já.“ Zalykal se trochu velký rádce Qi emocemi: „Chci, abys pro mě zabil mé nepřátele. Ale nemůžu tě nechat proměnit se v čepel, která zapomněla, kým je... Jsi člověk, Lanzhou. Nezapomeň na své bezstarostné dny v Duanzhou. I když Ji Mu zemřel, nezemřel kvůli tobě. Bylo to rozhodnutí nebes. Co je minulost, je minulost. Neutekl jsi a nepřežil jsi závrt Chashi, abys nesl břímě hříchu. Ty jsi pro něj, pro všech těch 40 000 vojáků, pokračováním jejich existence! Hloupé dítě. Ji Gang byl tak opatrný, tak jak tě mohl nechat tolik sejít z cesty, žes začal obviňovat nesprávnou osobu?!“

Shen Zechuan zavřel oči.

Slyšel Ji Muho volání a myslel na Xiao Chiyeho vůni. V tuhle chvíli konečně pochopil, proč jí byl tolik okouzlen. Byla to záře spalujícího slunce - světlo, které mu umožňovalo uniknout ze závrtu Chashi. I kdyby to bylo jen na chvíli, umožňovalo mu to zapomenout na příliv krve a déšť šípů, zapomenout na zimu a mrtvoly. Na dny v Duanzhou už si nevzpomínal. Byly pro něj moc daleko. Tak daleko, až se zdály být vzpomínkami z jeho minulého života. Už si ani nedokázal vzpomenout na Ji Muův srdečně rozesmátý obličej. Ponořil se do noční můry a každým okamžikem se trápil.

Ji Mu byl mrtvý. Proč toho dne nezemřel on? To, že ho za to jeho shifu nevinil, bylo jeho největší výčitkou ze všech. To, čeho se nemohl zbavit, byl pocit viny, který ho bude pronásledovat po celý život. Neexistoval způsob, jak by mohl velkému rádci Qi upřímně říct, že se postupem času konečně zabil. Xiao Chiye byl odrazem na druhé straně, který měl vše, co on neměl. Pozoroval ho a neobratně se ho snažil napodobit, aby se trochu víc podobal člověku. Nemohl nikomu říct, že Shen Zechuan žijící v tomhle těle, byl odporný zabiják.

Už stál na pokraji propasti.

Shen Zechuan sklopil oči pod dlaní velkého rádce Qi, jako dítě s velkou úctou naslouchající jeho učení. Oddaně poslouchal. Přesto si právě v tomhle okamžiku uvědomoval, že už není schopen ronit slzy.

V krku mu lehce pulzovalo. Nakonec s útěchou řekl: „Je to... jak učitel říká.“

+++

O tři dny později byl vydán rozkaz k nasazení císařské osobní stráže. Han Cheng, původní zástupce velitele osmi velkých výcvikových divizí, byl převelen na vrchního velitele císařských osobních stráží, zatímco zaměstnanci z dvanácti kanceláří císařské osobní stráže, byli všichni přeřazeni. Shen Zechuan byl přemístěn z kanceláře pro domestikované slony do kanceláře císařské přepravy a Ge Qingqing byl povýšen z velitele roty na soudce.

Nový Shen Zechuanův autorizační token na sobě nesl nápis - Císařův doprovod. Kancelář císařské přepravy byla skvělým místem, protože být blízko císaři, znamenalo mít možnost si získat jeho přízeň.

Xiao Chiye, původně místokrál císařské armády, se nyní nově ujal i funkce velitele osmi velkých výcvikových divizí, čímž legitimoval svou pravomoc nad hlídkami Qudu.

Po oné noci přivítal Xiao Chiye Zuo Qianqiuho na vojenském cvičišti na hoře Feng. Od chvíle, co Shen Zechuan opustil rezidenci císařské armády, se už nesetkali.

„Pane,“ stál Chen Yang po Xiao Chiyeho boku a tichým hlasem řekl: „V původním uspořádání byla kancelář pro domestikované oře. Kdo mohl tušit, že až bude vydán rozkaz, změní se to na kancelář císařské přepravy.“

Xiao Chiye akorát luštil hlavolam zvaný císařské prsteny. Pohyby jeho rukou se zpomalily, když říkal: „To může znamenat jen to, že to ho nezajímalo.“

Chen Yang řekl: „Ale copak mu práce v císařově blízkosti akorát neusnadní setkat se s neštěstím, které ho nakonec bude stát život? Starší sekretariátu Hai tehdy naléhal na bývalého císaře, aby ho zabil.“

„Jde přímo k jádru věci. Jeho srdce ho nevede tak, aby vykonával svoje povinnosti zákonným způsobem.“ Odhodil Xiao Chiye prsteny a řekl: „Ji Lei je mrtvej. Han Cheng je náhradníkem z osmi velkejch výcvikovejch divizí. Císařská osobní stráž je teď bez pána. Co myslíš, že zamejšlí, když teď vystoupí z řady?“

Chen Yang se na chvíli zamyslel: „Jestli se stane...“

„Jestli uspěje.“ Podíval se Xiao Chiye na vojenské cvičiště. „Tak získá svoje drápy a tesáky.“

Chen Yang se neodvážil promluvit.

Xiao Chiye o chvíli později pokračoval: „Rod Ji ovládá císařskou osobní stráž. Ji Ganga má jako štít. Je pro něj snadný postupovat bez námahy nahoru pomocí minulejch vztahů a starýho sentimentu, který používá jako svoje ostří. I když svoje muže nemůžeme dostat dovnitř, můžeme omezit jeho příležitosti. Pro získání povýšení a peněz musí existovat odůvodnění. Jestli se před císařem nic nepokazí, může mu bejt zabráněno v jakejchkoliv dalších krocích. Vzhledem k tomu, že císařská armáda má nyní na starosti hlídkování, proč s tím obtěžovat císařskou osobní stráž?“

Chen Yang řekl: „Tento podřízený tomu už rozumí.“

Xiao Chiye se napil vody, na chvilku se zamyslel a pak řekl: „Najdi nenápadný místo a připrav stůl na hostinu. On a já – budeme řešit jenom to podstatný a teď si prostě užijem jídlo.“ Dotkl se té části rtů, která byla pokousaná.

„Koneckonců se můžeme pokládat za spolužáky ze stejný školy bojovejch umění.“

[jakofotbalovl]

Krok Sadia Maneho dává FC Bayern München smysl

Sadio Mane je v FC Bayern München pouze jednu sezónu a jeho popularita vážně poklesla. Sadio Mane podepsal smlouvu s Al Nassr FC a jeho novým spoluhráčem je Cristiano Ronaldo. Přestup Sadia Manea je tentokrát pro FC Bayern Mnichov velmi přínosný a nový tým mu připravil klasický fotbalove dresy s číslem 10.

I když Cristiano Ronaldo šokoval fanoušky rozhodnutím vstoupit do Al Nassr FC na začátku tohoto roku, rozhodl se opustit velkou pětku lig v mainstreamových médiích. Mnoho fanoušků nikdy nečekalo, že Cristiano Ronaldo a Sadio Mane budou spoluhráči, a nyní budou v novém týmu partnerem útočníka. Přestup Sadia Maneho je pro něj výhrou, FC Bayern München a Al Nassr FC, každý z nich získal uspokojivé podmínky. Sadio Mane je velmi spokojen s platem nové smlouvy a očekává smlouvu s vysokými platy. FC Bayern München dokončil přestup Sadia Maneho za rozumnou cenu a tým také získal dobrou přestupovou částku. Ostatně výkon Sadia Manea v FC Bayern München po dobu jedné sezóny nedokázal začlenit do systému sestavy týmu. Přestupová částka a plat Sadia Maneho navíc zabránily mnoha klubům posílat pozvánky, takže jeho přestup eliminoval potenciální krizi v šatně FC Bayern München.

FC Bayern München se stále primárně snaží získat zpět peníze z přesunu Sadio Mane, přičemž tým se snaží splnit další cíl podpisu, Harry Kane z Tottenhamu Hotspur. Zda se Harry Kane může převléknout do dres FC Bayern Mnichov, vyžaduje dostatečné finanční prostředky a jeho přestupová částka a plat jsou nevyhnutelné problémy. Sadio Mane vyhrál tituly na klubové úrovni a jeho problémy se zraněními mu na dlouhou dobu zabránily být v nejlepší soutěži. Al Nassr FC potřebuje takové, jako je Sadio Mane, on a Cristiano Ronaldo zlepší útočnou úroveň týmu.

[nesvobodni]

Pro žádnou vládu není problém najít odborníky, kteří potvrdí, že vládní reformy jsou nevyhnutelné...

#nesvobodní #jedinášance #nechtenásbýt

[pepikhipik]

Zpečetěno krví. Paměť jako zbraň

Ideologií Putinova Ruska je vlastenectví. Kreml používá dějiny jako zbraň a vede psychologickou válku proti ruskému lidu a Západu. Níže je uvedena analýza této kampaně:

Vnuci stalinských katů, kteří se vezou na děsivě známých pojmech "genetického kódu národa", dělají z historie nástroj masové kontroly a vytvářejí živnou půdu pro skryté i otevřené vojenské invaze do jiných zemí.

Osobní rituál se mění ve státem diktovanou a zpeněženou platformu pro podněcování siláckého mýtu, hysterie a militarismu.

Vzpomínky a emoce jsou zneužívány a komercializovány.

Vítězná válka se stává značkou.

Historie nás učí, že stejně jako jiné kulty i putinovské Rusko pomine - ne však bez toho, aby způsobilo humanitární krizi. Podaří se katastrofě zabránit, nebo jsou válka a genocida nevyhnutelné?

[lewisthomas1913]

Hudba této sféry 20/21

#ThomasL #HudbaTétoSféry #esej cirka 1970

V nerovnovážném setrvalém stavu, který je postulován, by sluneční energie jen tak netekla k Zemi a nevyzařovala za ni; termodynamicky je nevyhnutelné, že musí přestavovat hmotu do symetrií, dál a dál do pravděpodobnosti, proti entropii, že ji musí pozvedat takříkajíc do stále se měnícího stavu znovuuspořádávání a molekulárního přezdobování. V takovém systému je výsledkem takový pořádek ad hoc,…

[fotbalovedresyes]

Duncan Edwards povede přestavbu

Od té doby, co se Klopp rozhodl opustit Liverpool, byly rekonstrukční práce Liverpoolu nevyhnutelné. A kdo bude mít za úkol přebudovat Liverpool? Koneckonců, přestavba Liverpoolu musí být schopna lépe umožnit hráčům, kteří nosíFotbalové Dresy Liverpool, lépe ukázat svou hodnotu, a to je úkol, který musí být splněn.

Tento obrovský úkol převezme Duncan Edwards, který v Liverpoolu ztvárnil mnoho rolí, muž, který v Liverpoolu vyrostl a výrazně přispěl k renesanci. Čtyřiačtyřicetiletý Duncan Edwards působí jako výkonný ředitel fotbalového Liverpoolu, přetváří strukturu vedení Liverpoolu a zve Xabiho Alonsa, aby trénoval. Zajímalo by mě, jestli hráči v Dres Liverpool a fanoušci jejich příchod uvítají? Bez ohledu na to, kdo přijde, jejich účelem je dovést Liverpool na vyšší úroveň.

Přestavba týmu má své klady i zápory, ale protože Klopp odchází, bude to pro Liverpool také příležitost k reformě.

[kocourmokroocko]

dnešní noc ft. klauní hudba

řekneš svému milému chytrému moudrému rozumnému snoubenci, že na večerní procházce se váš pes ani jednou neprojevil (kód pro nevyhnutelné vyústění dramatické zápletky trávicího traktu) a tudíž se obáváš, jestli se náhodou nerozhodne projevit v noci.

necháš se svým milým chytrým moudrým rozumným snoubencem uchlácholit, že pesik už si umí o venčení říkat a ještě nikdy se přece v boudě neprojevil. nemělas to dělat, ale nechala ses. tvoje židovská prabába, co pomocí děsivě vyostřených instinktů přežila nacistickou okupaci, se za tebe stydí. tvoje mínus, rip, hodně štěstí.

v noci tvého milého chytrého moudrého rozumného snoubence vzbudí zápach. je to projev.

zatímco tvůj milý chytrý moudrý rozumný snoubenec uklízí na kolenou projev, o kterým mu ani nepřišla slušná notifikace do mobilu, než nastal, což ho z a r á ž í, pes se na znamení respektu projeví ještě jednou, přímo za jeho zády.

netušilas, že řvát na nebesa se dá mlčky a nehybným zíráním do zdi. připisuješ tento um na seznam věcí, které na svém milém chytrém moudrém rozumném snoubenci oceňuješ a měla bys je při svatebních slibech zmínit.

zatímco uklízíte projev večera číslo dvě a ty si zakazuješ začít tomu říkat A možná přijde i kouzelník!, pes, nyní spokojen a hrd na své sbližující působení v tvém vztahu, dostane od nějakýho astrálního zkundysyna nával čakry zadáčo a jde do předsíně pozdravit čtyři spící papoušky, protože si chce hrát.

papoušci se vzbudí a narozdíl od tvého milého se nenamáhají proklínat nebesa mlčky nebo zíráním do zdi.

zatímco uklízíte projevy, uklízíte úklidy po projevech, přestéláte psí boudu a tišíte čtyři papoušky a jednoho psa, co mezitím začal nadšením v plném trysku bourat do náhodných dveří, povzbudivě si notujete, že tohle je vlastně super trénink na budoucí ratolest. (a máte naprostou pravdu. vaše budoucí ratolest bude vojenský konflikt středního kalibru s 60% ztrátami na obou stranách.)

podaří se vám uklidit A možná přijde i kouzelník!, přesvědčit papoušky, aby přestali provozovat středeční zkoušku sirén, ustlat psovi, najít psa a přesvědčit ho, ať si jde zase lehnout. trvalo to jenom hodinu, jsou tři ráno a vaše ložnice sdílí zeď s ložnicí domovních. skrz stěnu halucinuješ enemy encounter znělku ze Skyrimu.

vše je, jak má.

[dalsimoravskyblog]

Nelítostné hodnocení královen v pohádkách

Pochopitelně nejde o hodnocení všech královen ve všech pohádkách. Až na zasloužené výjimky vynechávám ty, které jsou přítomny jenom proto, aby pro jednou nebyl král vdovec (aneb existují tři druhy královen – Freimanová, Adamovská a mrtvá). Ale jděmež na to!

Jitka Schneiderová v Kouzlech králů (2008)

S touto pohádkou mám problematický vztah a jedním z důvodů je tady madam, královna ohně (ano, počítá se, má to v titulu). Její kostým a make-up mohly být nadpozemsky úžasné, její chování a schopnosti vzbuzující obavy o osud hlavních hrdinů. A místo toho přišlo tohle. 2/10

Ivana Chýlková jako Jezerní královna (1998)

Esteticky velice silná postava. Oceňuji její celou vlnu (jsem tak vtipná) i touhu po vztazích se zajíčky, ale nakonec je to jenom obyčejná tyranka bez schopnosti stylově prohrávat (a bez inherentních magických schopností, trapas), takže ji nemůžu hodnotit vysoko. 4/10

Jaroslava Kretschmerová v Micimutr (2011)

Tahle královna je příšerná, nesympatická a hloupá. A to se mi líbí, neboť to narušuje stereotyp. Nemůžu ji ale hodnotit příliš dobře, narušovalo by to neotřesitelnou objektivitu tohoto hodnocení. 5/10

Karin Lensch ve Třech oříšcích pro Popelku (1973)

Německá invaze do českého žebříčku, ale své místo si určitě zaslouží. Je škoda, že jediné dobré fotky existují jen takto v páru, ale pro jednou to feministicky přejdu, protože toto je stejně 2v1. Nevadí to, vtipná by byla i sama. 6/10

Stella Zázvorková v Jak se budí princezny (1977)

Pravda, nemá velkou úlohu. I tak ovšem vyniká osobností, boží garderóbou a výjimečnou úlohou královny, co není ztělesněním hodné maminky, nebo vražedné mrchy (existují dva typy žen, to jste neslyšeli?). 6,5/10

Tatiana Pauhofová v Pravém rytíři (2016)

Ano, královny víl se počítají. Je to můj žebříček, kuš. Ano, kdyby šlo o normální nemagickou královnu, asi bych ji nezařadila, ale protože je kouzelná a má nevyjasněné vztahy s úchylným černokněžníkem, musí tu být. Navíc je zrzavá, takže to bylo nevyhnutelné. 7/10

Jiřina Bohdalová v RumplCimprCampr (1997)

Bohdalovou moc nemusím a mnohem raději bych ji tady měla jako Závist, ale bohužel ta se nikdy na post královny nedostala, tož se musím smířit s tím, co je. Tahle královna není vůbec blbá, navíc přeje proletariátu a jeho asimilaci mezi aristokraty, hodně fandím taky té koruně zapletené ve vlasech. Kvalita. 7,5/10 

Jana Krausová v Království potoků (2005)

Pohádka, z které si nic nepamatuju, což nejlépe hovoří o jejím úspěchu (protože já jsem absolutním arbitrem nad pohádkami). Ale Jana Krausová? Jako svobodná královna, co nepotřebuje chlapa? A která sice vypadá jako zlá postava, ale to ne ona, to její trauma (a sexy lícní kosti)? Ano, prosím a děkuji. 8/10

Veronika Freimanová v Kryštof a Kristina (1993)

Ano, je to jen obskurní televizní pohádka. Ano, figuruje v ní obří mluvící oko na stěně. A ano, nepamatuju si z ní nic jiného. Ale Veronika Freimanová jako zlá královna-čarodějnice je prostě *lesbické zvuky*. (Ano, nad předchozí účastnicí zájezdu má navrch v tom, že je záporačka.) Ke štěstí mi stačí málo. 9/10

Nejsem přístupna kritice (proč taky, tento příspěvek je dokonalý), ale ráda si přečtu vaše hodnocení kterékoli královny z tohoto žebříčku nebo hodnocení královen, které jsem nezmínila, protože jsem naznala, že věnovat hodinu tumblr postu je dostačující :).

[mariemorcinkova]

NEVYHNUTELNÉ aneb když tě zavřou v obci s letištěm - Madeira poprvé

Je to pár měsíců, co jsem viděla asi nejsilnější motivační plakát vůbec. Doteď mě zvedá ze židle a lenivé myšlenky proměňuje v odhodlané "ANO"! Na tom plakátu byly na husto seřazené puntíky jeden vedle druhého.

Část z nich byla vyplněná a část prázdná. Každý bod zde reprezentuje týden v lidském životě za předpokladu, že se dožije 100 let. Prožiješ jeden týden a vybarvíš další puntík. A najednou to vidíš. Tu konečnou čáru. Víš, že koupit “nový plakát” nejde. Víc puntíků neseženeš ani jako podpultovku, sebevíc by ses snažil. Život máme jen jeden a není nekonečný (já vím, to je objev, co? :D) To si pak mnohem lépe rozmyslím, jestli chci i tak krátké období jako je 7 dní jen přežít nebo opravdu prožít. 

A možná i tenhle plakát hrál roli v mém rozhodnutí konečně si splnit dávný sen. Opravdu naplno zažít život digitální nomádky. Nečekat na nic a nikoho. Udělat to pro sebe. Kolikrát jsem si říkala, proč pendluju jen mezi Třincem, Prahou a Brnem, když se svou prací mohu pendlovat mezi Jávou, Kanadou či Chile. A tak jsem tady. Na okraji Severního Atlantského oceánu po mé první lekci Hauta jógy, dlabu papáju a nechávám se osvěžovat kapkami tříštících se vln. Konečně zase žiju naplno a upřímně, zase naplno i pracuju. Teď, když je toho tolik na co se těšit!

Hned první víkend na Madeiře mi vzal dech. V životě jsem neplánovala tak málo jako před příletem sem. Upřímně, jediné, co jsem tušila, byly anticovid opatření a cena potápěčského kurzu. Stále netuším, jaké tady jsou hory či co je typické místní jídlo, ale každý den se mi díky lidem, které potkávám na této cestě, otevírají oči, rozšiřuje úsměv a rozbuší srdce nadšením. Canyoning? Coasteering? Paragliding? Kajakem kolem pobřeží? Co že je to ta levada a poncha? On tady někdo organizuje mini latino taneční srazy v parku?? A kurzy jógy? Já věděla, že tohle bude ostrov mých splněných snů od prvního dne, kdy jsem zavětřila tu nejopojnější vůni na světě. Můj nový domov totiž voní akáty!😍 

Long story short. Díky couchsurfingu jsem potkala kluka z Aarhus, který si na Madeiru přivezl stan. A znát tady člověka se stanem je jako mít volnou VIP vstupenku na všechny ty světelné show, co slunce pořádá každý večer, každé ráno. A tak se taky stalo. Po pěti dnech na ostrově konečně přišel pátek a já si vezu zadek Uberem od pobřeží do 1480 m.n.m. Výstup na Pico Arieiro a kolem mladičkých influencerek fotících se v podpatcích na stezce až na nejvyšší horu Madeiry - Pico Ruivo (1862 m.n.m.). Napříč tunely, skalními stezkami kolem srázů a skrz keře, na které by člověk potřeboval mačetu až k růžovému západu na vrcholu “Rezavého vrcholu”. Jen já a Hans. Dva lidé a pod nimi celá Madeira zahalená do červánků. Jediné dvě duše na nejvyšším bodě rozkvétajícího ostrova. Prostě...nádhera! O dalších dnech nechám mluvit fotky.

Aniž bych to v ten moment věděla, dívala jsem se na místo našeho třetího přespání - Bica da Cana.

Moderní verze pohádky o Růžence? Na konci chráněného mlhou nasátého lesa se schovává jeden opuštěný dům. Bílá vlhkost se plíží jeho rozbitými okny a dotváří tak ponurou atmosféru tohoto opuštěného místa. Před dveřmi této ruiny se však tyčí strom obsypán růžovějícími se květy, který až nepřístojně září vřelostí a šíří kolem sebe krásnou vůni. Že by se tady madeirská Růženka píchla do prstu a proměnila se ve strom? Pravděpodobně!

Poslední den, tedy v neděli, už jsem chtěla být na cestě do Funchalu, do mé základy, odkud pracuji. Jenomže to bych nesměla nechat plánování poslední “procházky” na Hansovi, který odmítá používat předmět české národní hrdosti - mapy.cz, které vynikají zobrazováním výškového profilu trasy. A tak se bonusová procházka proměnila v jeden z nejnáročnějších výstupů celého tripu. :D No nic. Dám si tedy ještě jeden západ. Ještě jeden východ slunce a ráno budu stopovat. Cha...no jasně!

Takže jsem Hansovi, který pokračoval ve svém kempování na západ, vybalila všechno zbylé jídlo (ten klučina si to jídlo moc nepromyslel :D), dala jsem mu většinu vody a on mi za to nabalil své oblečení a boty, co měl navíc. 🤷‍ Budu přece ve Funchalu do hodiny, takže nepotřebuju ani snídat, že? Že? No. To teda nebudeš, Marie! :D

Asfalt se pod koly projíždějících aut fakt netrhl a proto jsem pokračovala směrem k nejbližší civilizaci. Na této horské stezce vedoucí kolem větrných elektráren jsem za 40 minut potkala jedno pidi autíčko. Přestože v něm jela rodinka čtyřech dospělých, mé ruce sepjaté do prosby je přesvědčily, aby zastavili. Dokonce nabídli i svezení. Asi na střeše? Nevím. Poděkovala jsem a rozhodla jsem se zahájit plán B! Slunce svítí, pracovní hovor mám až ve 3, je mi krásně, tralaláá, proměním dnešek v další trek! A tak si to štráduju kolem staré levady asi jeden výškový kilometr prudce dolů po neoficiální stezce. Začalo to jako ta nejluxusnější cesta do práce, skončilo to poklepáním se na rameno, že jsem se z té trnité džungle vymanila a po cestě “nedokalyčila” (poznámka jen pro pravé Goroly). Stezka se mi totiž v jeden moment vytratila. A mapy.cz MLČÍ!

Úplně klidně si zatají existenci vodopádu a říčky, ve které teď stojím a doplňuji křišťálově čistou vodu. To, co bych asi normálně nelezla ani s bouldermatkou pod zadkem, jsem teď zdolávala s krosnou na zádech. Po jednom nedobrovolném obráceném canyoningu a několika nadávkách později jsem stezku opět našla. Mám teď sice ruce jako majitel tuctu nevrlých koček, ale mé sebevědomí je zpět! Dalších 300 výškových metrů dolů a vylézám z lesa, kde stezka opět mizí. Nezaznačená řeka se tady rozšiřuje asi na 4 metry a vypadá to, že nejlepší bude ji přebrodit. Takhle zpětně mi to všechno připadá hodně k smíchu, ale v daný moment jsem si připadala jako skutečný dobrodruh! Survival mode :D A taky jsem si říkala, že chodit na hory sám je fakt blbost…

4 kilometry nahoru, 5 kilometrů dolů a třetinu ostrova máš prozkoumanou :D

Ta bradavka napravo je Pico Grande - doteď nejkrásnější místo, na kterém jsem kdy stanovala. Bylo to jako spát v nebi! ♥

Každopádně o tomhle treku poslední dny hodně přemýšlím. Protože co se stalo potom, odstartovalo úžasný efekt sněhové koule. Teď už zpátky v civilizaci pokračuju po asfaltu k nejbližší autobusové zastávce a stále doufám, že se mi podaří někoho stopnout. Auta z hor ale nejezdí. Až na jedno. Norský Viking mi zastavuje, protože z auta neví, jak moc jsem zpocená. A ta větvička rozkvetlé třešně to asi moc dobře nemaskuje :) Po pár minutách mě (přesto :D) zve, abych se k němu přidala na oběd A NA KOUPÁNÍ v oceánu! Ani nevíte, jak jsem celé předchozí dny (marně) doufala v osvěžení se ve vodopádu. Takže tato nabídka mi zněla jako božská hudba. Jako by se v ten moment vše kolem rozzářilo a sbor tlusťoučkých barokních andílků začal kolem zpívat osvícené “aaaaaa”. Přijedeme do restaurace na pobřeží, Kristian objednává 2x denní menu a než nám přinesou mé první jídlo dne - šťavnatý rybí steak, jdeme se okoupat. Pak hurá na autobus a rovnou na pracovní hovor. Všechno to tak krásně vyšlo!

Kdybych se ocitla na té cestě dříve, kdybych stopla někoho hned ráno a vůbec na trek nešla, kdyby xyz...nikdy bych nepotkala Kristiana. A pak bych nešla ve čtvrtek ráno plavat. A on by mě nepoprosil, ať se zeptám toho jóga instruktora na pobřeží, jestli se může kdokoliv přidat. A já bych pak nešla v pátek na jógu, kde učil jiný instruktor a nebyla bych pozvaná na místní párty s živou hudbou v luxusní vile v horách s výhledem na celý Funchal. A nepotkala bych Josého [Žozé] a Natashu a všechny ty další skvělé lidi, se kterými už spřádáme stovky plánů. Takže děkuji mapy.cz, že jste mi zatajily řeku. Děkuju, že jsem byla ve správný čas na správném místě. Nemůžu sice tušit, jak skvělé věci mě čekaly na konci těch cest, kterými jsem se nevydala. Ale...byla vůbec jiná možnost? Jak říká José, co když to bylo nevyhnutelné: Why is the milk gone?

----

(Poznámka pro rodinu - některé pasáže mohou být přibarveny pro dobro příběhu, dávám na sebe pozor jak nejlépe umím :))

[miyokotranslations]

Qiang Jin Jiu - Kapitola 38.

Vojenská disciplína

Sněžilo už tři nebo čtyři dny za sebou. Xiao Chiye za tu dobu zlenivěl tak, že se na vojenské cvičiště téměř nedostal. Před několika dny se dokonce seznámil s obchodníky z Longyou a nakoupil si od nich cennosti, jakými byly například perly dovezené z přístavu Yongquan, nebo jaspis vyrobený v Hezhou, což byly všechno exkluzivní předměty.

Li Jianheng byl nyní velmi pilný. Bez ohledu na to, jak bylo chladno, se účastnil jednání dvora a každý den žádal Hai Liangyiho, aby mu uděloval lekce. A když viděl Xiao Chiyeho zanedbávat své povinnosti, sám ho jedním nebo dvěma slovy napomenul. Vypadalo to, jakoby se skutečně začínal měnit.

Xiao Chiye byl rád, že u něho viděl změnu. Když ulovil na hoře Feng dva jeleny, hned je daroval paláci. Li Jianhenga však ještě neopustilo zděšení od posledně, kdy přihlížel oslí pečeni, a divoká zvířata si tak držel od těla. Proto byli jeleni nakonec darováni Hai Liangyimu.

Pomalu se začínal blížit konec roku, kterému dominovaly dvě hlavní události - obětní obřad a hostina úředníků. Šest ministerstev a dvacet čtyři Jamenů měli práce až nad hlavu. Ředitelství obřadů postrádalo lidi a neustále se potýkalo s množstvím věcí, které nevědělo, jak uchopit, a proto nezbývalo, než se pořád dokola ptát Li Jianhenga. Li Jianheng byl však v těchto záležitostech neméně ztracený, takže i on musel pokaždé obtěžovat Hai Liangyiho a ministerstvo obřadů, aby mohl učinit rozhodnutí.

V Qudu začínalo být rušno. Když Li Jianheng viděl, že Xiao Chiye nemá co dělat, svěřil mu důležitou práci a nechal ho přezkoumat soupisku osmi velkých výcvikových divizí. Tímto způsobem se hlídky i obrana Qudu dostaly zcela do Xiao Chiyeových rukou.

Xiao Chiye nemohl odmítnout, a tak mu nezbylo, než na tom začít pracovat. Shen Zechuan následoval Xiao Chiyeho všude, kde zrovna pobíhal. V důsledku toho pro něho bylo nevyhnutelné, aby se srazil s císařskou armádou.

Jednoho dne, když Tantai Huovi skončila hlídka a akorát se chystal uklidit zpátky svůj meč, uviděl Shen Zechuana stát před kanceláří. Promnul si zmrzlý, zjizvený obličej a přešel rovnou k němu.

Shen Zechuan otočil hlavu a sledoval, jak se k němu Tantai Hu hrozivě přibližuje.

„Shen osmej?“ Zastavil se Tantai Hu a chladně řekl: „Shen Wei je tvůj otec, že jo?“

Shen Zechuan se zeptal: „Hledáš mého otce nebo mě?“

„Samozřejmě hledám tebe. Shen Wei je kurva spálenej na prach.“ Procházel kolem něho a přitom říkal: „Svoje dny v Qudu si očividně užíváš. Podivejme se na tu postavu. Srovnatelná s kurtizánama z ulice Donglong. Pěkně rozmazlovaná s chutí k jídlu i vínu.“ Jakmile Shen Zechuan slyšel jeho tón, věděl, že nepřišel s dobrými úmysly.

Chen Yang vedle něj neřekl nic, zatímco císařská armáda na nádvoří natahovala krky, aby na představení lépe viděla.

Tantai Hu pokračoval: „Pevnej zadek, štíhlej ohebnej pas. Tváře jako broskvovej květ a liščí oči. Ve vile Xiangyun bys byl prvotřídnim, špičkovym materiálem. Proč teda pobíháš ve větru a sněhu s našim místokrálem, místo aby sis žil dobrej život tam?“ Stál Tantai Hu pevně na místě, na Shen Zechuana pohledem vrhal dýky. „Jenom proto, že Shen Wei před pěti lety líbal kopyta koní Libejský obrněný kavalerie, se šest prefektur Zhongba neproměnilo v hnojiště dvanácti kmenů Bianshy. A ty se teď učíš od svýho otce. Kterou část našemu místokráli líbáš ty? Prostitutky z bordelů sou všechny zběhlý v jedný konkrétní technice, když se spustí postelový závěsy. Jakou dovednost máš ty, že seš vůbec hoden tu dneska stát se všema chlapama, co bojovali v bitvách?“

„Pokud nejsem hoden, proč mi zástupce velitele neodejme autorizační token a nevykáže mě ze dvora?“

„Proč bych měl plejtvat tolik úsilí?“ Řekl Tantai Hu. „Ty seš jenom čokl u dveří naší císařský armády. I kopnutí od nás je pro tebe čest. To kvůli místokráli tu s tebou ztrácim pár slov. Když už se z tebe stala věc jinýho muže, musíš se jako věc taky chovat.“

„Na rozkaz syna nebes nosím autorizační token císařské osobní stráže. A to znamená, že jsem tady v oficiálních záležitostech. Jak by to ze mě mohlo dělat něčí věc?“ Zeptal se Shen Zechuan. „Jestli jsem já pes císařské armády, pak vy, pánové, nejste o moc odlišní. Všichni jsme muži, kteří dostávají plat od císařského dvora a pobývají v Qudu. Jestli z toho něco plyne, pak jedině to, že musíme pracovat s jednotnou myslí i srdcem.“

Tantai Huovy tygří oči se rozšířily v upřeném pohledu, když zvedl své dvě čepele a vztekal se: „Ty, že seš stejnej jako my? Ty neuctivej Shenskej pse! Tehdy sem byl vrchním velitelem praporu posádkovejch jednotek Dengzhou v Zhongbu,“ náhlým krokem vykročil vpřed a přitom překypoval nenávistí. „V době, kdy byla poražena řeka Chashi, byli moji bratři v závrtu Chashi! Víš vůbec jakej je to pohled? Stříleli na ně šípy, dokud se neproměnili v lidský ježky! Čtyřicet tisíc mužů pohřbenejch společně v závrtu! Čtyřicet tisíc mužů!“

Shen Zechuanův výraz zůstal neměnný.

Tantai Hu pokračoval: „Můj otec i matka byli taky v Dengzhou. Kavalerie Biansha zaútočila a ten zrádce Shen uprchnul a nechal všechny starý, slabý, ženy i děti v Dengzhou tak, jako moje rodiče, na pospas kavalerii Biansha! Zmasakrovali města jedno po druhym. Mojí mladší sestru vlekli dva li, než jí znásilnili a zabili u městskejch bran! A ty si tu bezstarostně žiješ, aniž by ses musel starat o svoje každodenní potřeby! Stačí ti jenom vystrčit zadek a nechat se šukat a všechny hříchy, kterejma seš vinen, sou rázem odpuštěný!“

Na nádvoří foukal studený vítr. Chen Yang viděl, že se situace začíná vymykat kontrole, ale to už bylo pozdě.

Tantai Hu zvedl Shen Zechuana za límec a rozzuřeně řekl: „Jak se vůbec opovažuješ mi odmlouvat, když ti uděluju lekci? Všichni ste jenom mladí pánové zvyklí na život v luxusu. Jak bys vůbec moh vědět, kolik lidí v tý bitvě zemřelo? Jak bys moh vědět, že je i v dnešní době v Zhongbu bezpočet lidí, co umírá hlady?! Jak se ti žije v Qudu, co? Dobře spíš, dobře jíš, dobře si žiješ a on se vždycky najde někdo, kdo tě zbaví hříchu. Ale co ti, co v Zhongbu zemřeli? Kdo se bude zodpovídat za jejich smrt?!“

Shen Zechuan popadl Tantai Huho za paži a náhle ho hodil na zem. To byl natolik šokující krok, že všichni kolem okamžitě ustoupili.

Shen Zechuan ze sebe oklepal dvě hrsti sněhu a na Tantai Huho se podíval: „Kdo? Zeptej se svých vlastních lidí. Trvalo celý měsíc, než kavalerie Biansha vstoupila na naše území a přesunula se podél řeky Chashi do Dengzhou. Když se Shen Wei stáhl z bitvy, měli jste mu vy, železní a stateční muži, zlomit vaz a poslat vojáky, aby posílili obranu.“ Vstal Shen Zechuan. „I když mě teď ponižuješ a nenávidíš, nijak se mě to nedotýká. Tenhle svět volá po splacení dluhu krve krví. Zabití mě je považováno za prosazení spravedlnosti ve jménu nebes a ve prospěch uklidnění veřejného hněvu,“ vyštěkl na Tantai Huho a zlomyslně se usmál: „Ale to je jenom hromada keců. Ten, kdo zmasakroval města, je kavalerie Biansha. To oni zabili všech těch čtyřicet tisíc vojáků. Chceš vyjebávat se mnou, Shen Zechuanem? Tak se nejdřív sám vzchop a smyj si z hlavy chcanky Bianšský kavalerie. Můj život nemá valnou hodnotu a mojí smrti neni třeba litovat, ale odepíše dluhy kavalerie Biansha?“

Tantai Hu řekl: „Nesnaž se, kurva, popírat svojí vinu! Copak to nebyl tvůj otec, kdo vpustil Bianšskou kavalerii na naše území?!“

„Tak mě zabij.“ Zvedl Shen Zechuan prst a naznačil u svého krku řez. „Prosím, pojď, zabij mě. Zabij mě a pokrevní linie toho zrádce Shena bude přerušena.“

Tantai Hu rychle vstal, vytáhl své dva meče a na Shen Zechuana se vrhl.

Ding Tao se tou dobou akorát probudil, vyšel ven a v tom uviděl, co se právě děje. Vyděšeně proto vykřikl: „Laohu, neubližuj mu! Já na něj musim dávat pozor!“

Tantai Hu už ale nikoho neposlouchal. Svými dvěma meči sekl, až zahvízdal vítr. Ding Tao vyskočil tři stopy vysoko, chtěl zasáhnout, ale Gu Jin ho zvedl za límec a řekl: „Celá Laohuova rodina v Zhongbu zemřela. Nemůžeš čekat, že nechá Shen Zechuana bejt.“

Ding Tao mu však oponoval: „Ale nebyl viníkem Shen Wei? Co to má společnýho se Shen Zechuanem?!“

Gu Jin na chvilku zaváhal, ale v hovoru nakonec nepokračoval.

Tantai Huův meč prosvištěl vzduchem před Shen Zechuanovou tváří a ten se ihned otočil, aby odkopl jeho zápěstí držící meč stranou. Jakmile Tantai Huovi paže znecitlivěla, vykopl mu meč z ruky. A právě v tu chvíli se zvedla zástěna vedoucí do kanceláře. Yang Zongzhi, náměstek ministra vojenství, zíral s vytřeštěnýma očima, jak se na něho meč řítí. Chen Yang okamžitě zvedl paži ve snaze ho chytit za jílec, ale kdo mohl čekat, že bude Xiao Chiye rychlejší? Švihem pochvy odrazil meč do sněhu. Ocelová čepel se zabodla do země takovou silou, až to šokovalo celé nádvoří císařské armády, která ihned jednotně poklekla.

Všichni jednohlasně řekli: „Místokráli, prosím, omluvte naše provinění!“

Xiao Chiye je ignoroval, svůj vlastní meč si pověsil k pasu a zvedl ruku, aby Yang Zongzhimu přidržel závěs. S omluvným úsměvem řekl: „Nevychoval jsem si dostatečně své podřízené a tím jsem náměstka Yanga vyděsil.“

Jak by se tu po tom všem odvážil Yang Zongzhi setrvávat byť jen o vteřinu déle? Poté, co několikrát nemotorně přikývl, vyběhl ze dvora, nasedl do svého koňského povozu a zmizel, aniž by se prosil, aby ho kdokoliv vyprovázel.

Jakmile ho Xiao Chiye jakž takž vyprovodil, otočil se a podíval se na nádvoří plné klečících mužů.

Chen Yang věděl, že pochybil, proto pospíchal se slovy: „Místokráli, byl to tento podřízený, kdo zanedbal dohled a ne-“

„Sledoval si to představení dost dlouho.“ Jakmile Xiao Chiye promluvil, p��istál mu na rameni Meng. Proto vytáhl kousek bílého masa a nakrmil jím svého raroha loveckého, než pokračoval: „Zhao Hui by něco takovýho neudělal.“

Chen Yangova tvář zbělela. Xiao Chiye ho nepokáral před ostatními, protože Chen Yang byl jeho velitelem stráží a důvěryhodným pomocníkem. Nemohl mu dát facku do tváře pod bedlivým zrakem ostatních, aby tím neohrozil jeho postavení mezi bratry z císařské armády, před kterými by pak pro něho nebylo snadné držet hlavu pevně vzhůru. Tahle slova však Chen Yanga zasáhla nejhlouběji.

Chen Yang i Zhao Hui byli muži s dobrým potenciálem, které si osobně vybral sám Xiao Fangxu. Zhao Hui byl klidný a vyrovnaný a jeho záslužné vojenské činy, kterých dosáhl pod Xiao Jimingovým vedením, byly nesčetné. Byl zástupcem generála, kterému se jen málokdo odvážil projevit nelibost, když vstoupil do Qudu. Chen Yang naproti tomu zůstával v princovském sídle v Libei, dokud před pěti lety nenásledoval Xiao Chiyeho do Qudu. Byl rozumný a nejvíce ze všeho se bál, aby ostatní neřekli, že byl ve srovnání s Zhao Huim podřadný. Takové bylo soupeření mezi bratry stejného rodu. A dnešní Xiao Chiyeho slova ho nejen probudila, ale také v něm rozvířila nesmírný stud.

„Když sem se před pěti lety ujal funkce místokrále, řikalo se, že je císařská armáda jenom banda prohnilejch darebáků, kteří nedbají na vojenskou disciplínu ani pravidla a kteří místokrálem pohrdají.“ Pohladil Xiao Chiye Menga. „Takovej druh vojáků vést nemohu. Jestli chceš zůstat u císařský armády, tak se buď vzpamatuješ a budeš dodržovat pravidla, nebo se okamžitě sbalíš a vypadneš.“

Tantai Huova hruď se zvedla, když rozhořčeně řekl: „Je to, jak místokrál říká. Vždycky jsme vás všichni poslouchali na slovo. Ale co on? Dá se vůbec nazývat vojákem? Já jsem byl jmenován zástupcem velitele a jsem o několik tříd výš než on. Bylo ode mě špatné, že jsem mu dal kázání? Možná mě tahle práce živí, ale v žádném případě se nehodlám ohýbat před někým, kdo prodává svůj zadek!“

„Autorizační token, kterej má u pasu, patří císařský osobní stráži. A teď je v práci jako strážce. Kdyby ses dokázal posadit na moje místo dřív, nežs na něj začal dělat ramena, prokázal bys svoje schopnosti.“ Sklopil Xiao Chiye oči, aby se na něho podíval. „Myslíš, žes neudělal chybu?“

Tantai Hu narovnal krk a řekl: „Přesně tak!“

„Tak proč tu zůstávat a zbytečně trpět nespravedlností?“ Řekl Xiao Chiye. „Odejdi.“

Tantai Hu najednou nevěřícně zvedl hlavu. „Kvůli tomuhle muži mě chce místokrál zbavit funkce?“

„V císařský armádě nesmí bejt žádná osobní zášť. Tak si kurva přestaň hrát na dohazovače. Nedělám to pro nikoho.“ Ztišil Xiao Chiye hlas. „Já mam v císařský armádě poslední slovo. Když si myslíš, že se můžeš rozhodovat sám, proč mě potom nazývat místokrálem? Svlíkni si brnění a odevzdej svoje meče a můžeš si svobodně požadovat splacení jakýhokoliv krevního dluhu, kterej máš. Jestli ho dokážeš sejmout na tři údery, pak se ti já, Xiao Ce'an, okamžitě poklonim a uznám svojí chybu. Ale když máš na sobě tohle brnění a u pasu autorizační token císařský armády, pak ti nezbejvá, než poslouchat mě. Každej z vás tady měl dneska skvělou podívanou. Ke svojí radosti ste pošlapali mojí důstojnost. Očividně máte páteř, jste dostatečně odvážný. Tak proč vůbec mluvit o vojenský disciplíně? Nebylo by pro vás všechny mnohem lepší, kdybyste se sbalili, vypadli a stali se králi hor?“

Všichni sklopili hlavu a neodvážili se říct ani slovo. Meng dojedl maso a zvedl hlavu, aby se na ně podíval.

Xiao Chiye řekl: „Neřikáte o mě obvykle, že sem jenom pomatenej chlípník? Tak přesně tak se dneska zachovám. Odejmu Tantai Huovi jeho autorizační token a pošlu ho pryč!“

Císařská armáda jednohlasně řekla: „Místokráli, prosím, uklidněte se!“

Tantai Hu neuznal svoji chybu. Třesoucí se rukou si sundal autorizační token a řekl: „Jako bratrovi se mi za těchto pět let dostalo místokrálovy laskavosti a jsem ochoten za něj položit svůj život! Ale čím jsem se dnes provinil? Místokrál mi chce zlomit srdce a propustit mě z funkce jenom kvůli hezkému muži. Fajn! Pak já, Tantai Hu, uznávám prohru!“

S tím položil svůj token a helmu na zem a třikrát se Xiao Chiyemu hlasitě poklonil. Pak vstal a svlékl si brnění, až mu zůstal jen spodní oděv. Podíval se na Shen Zechuana a řekl: „Uvidíme, jak dlouho dokážeš přežít tim, že budeš svádět ty, kterejm sloužíš! V budoucnu se samozřejmě budu snažit pomstít těm Bianšskejm plešounům. Ale ani ty mi neutečeš!“ Otřel si oči a zasalutoval všem kolem sebe: „Bratři, ještě se setkáme!“

Pak udělal krok vpřed a skutečně odešel.

[jonesbrianshining]

Joolz Jones - vnuk Briana Jonese

Donovan:  Joolz je syn Juliana Jonese, který je zase synem Briana Jonese a mé ženy Lindy. S Lindou jsme se vzali na začátku sedmdesátých let a naštěstí jsme stále spolu. Nejprve jsme vychovali Julianu společně s našimi dvěma dětmi a poté jeho syna Joolze. Je to oficiálně můj padělek. A bylo nevyhnutelné, že velmi brzy přišel do styku s hudbou doma. Nyní se z něj stal také skvělý hudebník a skladatel, který do svých písní vkládá hodně srdce a duše a tak nějak navazuje na Brians a můj odkaz.

[odkladiste]

k čemu mi byl erasmus pobyt?

každý rok vyrazí do cizí evropské země tisíce studentů. a každý z nich má svůj příběh o tom, proč je erasmus zážitek, který může zásadním způsobem ovlivnit váš život. mnozí řeknou, že je to vynikající příležitost pro poznávání nových lidí, perfektní prostor pro trénování nejednoho cízího jazyka, zkušenost si vyzkoušet vzdělávací systém jiné, třeba i vyspělejší země. málokdo odpoví, že na erasmus jede ryze za účelem studovat nějaký předmět pod vybraným vyučujícím. v médiích jsme nedávno mohli slyšet opakovanou mantru, že studenti na erasmus jezdí pouze proto, aby si mohli užívat a každý druhý den se vrátit na koleje opilí (pokud párty nebyla přímo na kolejích). z vlastní zkušenosti jsem poznal, že párty jsou skutečně neoddělitelnou součástí erasmus zážitku. přesto je ale nevidím negativně, protože pokud člověk má poznávat život, kulturu, společnost jiné země, což je oficiální motto erasmus programu, tak je nevyhnutelné, že musí prožívat co nejpřirozenější zážitky, mezi které prostě patří být mezi lidma i mimo školní lavice, menzy, koleje apod. pokud by člověk byl každý den zavřený na pokoji pod hromadou učebnic, paradoxně půjde zcela proti onomu mottu, k čemu oficiálně erasmus má být. stůl a židle vypadají ve všech zemích relativně podobně.

já jsem přišel na to, že erasmus není až tak o poznávání nových lidí, nýbrž o objevení skrytých vlastností sebe sama. každý druhý den jsem se i neplánovaně setkal s novými lidmi z různých koutů světa a měl možnost s nimi prohodit pár slov. pokud vytáhnu paty ze svého pokoje, tomuhle se nevyhne. za chvíli se z toho stane rutina. a svým způsobem i závislost. pokud nedostanete dávku sociálního kontaktu, bude se vám jevit, že je něco špatně. i silně introvertní člověk dříve nebo později tomuhle tlaku se socializovat podlehne. a to je dobře.

možná poprvé v životě objeví, jak na něj druzí lidé reagují. některé reakce budou negativní, další naopak překvapivě příjemné. dozví se, že lidé, se kterými si myslel, že si nebude nikdy mít co říct, se najednou stanou objektem jeho zájmu. jelikož toto prožívá každý erasmus student, je pravděpodobné, že i vy se stanete objektem zájmu lidí, o kterých byste neřekli, že můžete pro ně být zajímaví a snesitelní.

po určité době se z oslovování náhodných kolemjdoucích stane doslova rutina. pokud budete mít štěstí, tuhle nabytou dovednost si přivezete zpátky domů a budete z ní těžit pokud ne celý život, tak minimálně pár měsíců.

dnes jsem v Praze potkal za jeden den pět nových lidí. S jednou osobou jsem se dal do anglické konverzace pouze proto, že si myslela, že mi vypadla občanka z peněženky. nebyla má, ale to nám nebránilo k tomu, abychom si o sobě mnohé řekli a dohodli se, že jí budu přes skype doučovat španělštinu. ta slečna byla z Maďarska a před nějakou dobou byla součástí AIESEC, tedy další studentské komunity. tušil jsem to. ta čtvrthodinová konverzace, která začala díky občance, kterou někdo ztratil, byla osvěžující proto, protože jsme oba do ní vstoupili s otevřenou myslí a touhou se dětskou naivitou dozvědět o tom druhém co nejvíce. 

být součástí konverzace ne za účelem výdělku, manipulace, svádění, sexuálního napětí, nýbrž pro dětskou naivitu a touhu se dozvědět něco o tom druhém. bez ostychu, bez strachu z toho, že nějak vypadáte, že něco neznáte, neumíte. to je dovednost, kterou erasmus vás naučí, aniž byste to plánovali.