#rejnok

[dremlikpocesku]

olomoučtí rejnoci (zde respektive rejnok) <3

[jakbondynemohlnapsatpohadku]

všechno co plave skrz Olomouc může být ryba, pokud se toho nebojíš

V Olomouci je zvláštně moc ryb.

[oldsardens]

Jan Vrana - Rejnok. 2023

[zdenekpergl]

18. 2. 2024 První test inovovaného kokpitu

Dnes jsem poprvé vyzkoušel můj inovovaný kokpit. Před necelými čtrnácti dny jsem na Facebooku ve skupině Koloběžky CZ uviděl fotografii koloběžky, kterou postavili v Plzni.

Řídítka mi zaujala. Napadlo mi, že bych po 12 000 kilometrech mohl trochu inovovat svůj kokpit.  Nelze říct, že by se mi s ním jezdilo špatně. To s ním něm nenajezdil tolik kilometrů. Ale jak to tak bývá, zimní večery jsou dlouhé a člověk občas přemýšlí nad ledasčím.

Nedalo mi to, řídítka jsem dohledal a objednal. Objednal jsem si i k tomu rohy, ne tak veliké, jen takové malé decentní. Když řídítka přišli, tak jsem je zkusil přiložit.

Opravdu se, podle mne, by nemělo jednat o velkou změnu, spíše takovou evoluci.

V pátek jsem si konečně našel čas a řídítka vyměnil, ale nakonec jsem tam nenasadil ty malé rohy. Důvodů bylo několik. Měl jsem v úmyslu je nedávat až tak moc doprostřed, ale více do stran. Tam ale ne úplně seděly a překážely brzdě. Navíc se mi to nakonec moc nelíbilo. Trochu mne mrzí, že jsem si při nasazování odřel lak na řídítkách. To budu muset dořešit a zabarvit.

Samozřejmě došlo i na metr. Asi největší rozdíl je ve výšce řídítek. Z 94,5 cm mám teď výšku řídítek 99 cm. Byl už večer, tak na test došlo až dnes.

Dnešní vyloženě jarní počasí si vyloženě říkalo o vyjížďku. Navíc tento víkend je garnin výzva:

Což je o důvod víc vyrazit.  Jak to tedy dopadlo? Myslím, že dobře. Odznáček jsem získal.

Objel jsem si Benedikt a pak jsem se vydal k Mosteckému jezeru. Mimo asfalt jsem se nepouštěl. Všude je moc vody a tím pádem bláta. Nejel jsem ale podél vody ale vystoupal jsem Střimickou výsypku nad ním. Musel jsem si vyzkoušet jízdu do kopce.

Ale asi nejzajímavější jsou mé pocity  z otestování inovovaného kokpitu.

Detail kokpitu zezadu:

Z boku:

A z předu:

Pocity z jízdy jsou dobré, určitě teď hned nebudu měnit z5. Poznal jsem to hned po první odrazu. Je to jízda více na pohodu, jsem výrazně více vzpřímený. Teď je to jízda úplně  "na paní radovou" i do kopce. Předtím jsem byl dost položený dopředu a po tom, co jsem tam dal ještě delší představec (z 11 cm na 13cm), tak to bylo ještě výraznější. Myslím, že i méně krčím ruce, jsou více natažené.

Co mne příjemně překvapilo je ovladatelnost koloběžky. Měl jsem obavu, že bude výrazně horší. To se nepotvrdilo. Naopak jízda byla více taková pohodová. A pocitově jsem dával nohu na stupátku více dozadu.

A pocitově jsem na konci byl méně unavený. Ale po jedné jízdě dělat úplné závěry. Každopádně původní řídítka poputují do sklepa a uvidíme po delším testování. Ale teď si myslí, že to byl dobrý krok, není to kokpit na nějaké závodění, což mi vůbec netrápí. Hlavně to musí bavit.

============

Aktualizace 25.2. 2024: Po minulé jízdě mne docela bolelo zápěstí. Tak jsem přistoupil před dnešní jízdou k úpravě kokpitu. Řidítka jsem snížil o cca. 3,5cm. Rejnok dostal komín.

Bylo to lepší. Uvidíme.

=============

Aktualizace 13. 3. 2024

Ta možnost změny úchopu mi nakonec chyběla, tak jsem na Alíkovi objednal rohy. Ty co jsem si objenal tady mi tam neseděly. Byly moc veliký.

Výška, kterou jsem si upravil 25. 2. mi vyhovuje.

============

Aktualizace 15. 3. 2024

Na facebooku jsem se dozvěděl, že jsem je dal obráceně. Tak jsem to napravil.

Dnes vyzkoušeno, asi to bude lepší.

TRHNI SI NOHOU!

[sladkenajazyku]

Správné významy slov

rejnok - neposedný knedlík rektor - konečníkář (z latiny) reprezentant - vraceč dárků rolnička - selka malé postavy rotor - červenáček (z němčiny) rotyka - velitel malé vojenské jednotky rovnoběžník - sprinter, který neumí běhat do zatáčky

[nelze-pripojit-art]

Kreveta Rejnok 🦐

[malekdominik]

Rejnok a zajíc

Bunny and a spearfish

Clay

[zamolex]

Rejnok a houba #drawings #art #drawing #draw #artist #sketch #artwork #illustration #sketchbook #stingray #digitalart #painting #czechart #liminalspace #czechillustrator #liminal #instaart #river #creature #forest #sea #ocean #sleeping #float #abstract #abstractart #texture #shell #seashells #forest #sponge (at Řeka Ohře) https://www.instagram.com/p/CSUsDbers3Z/?utm_medium=tumblr

[lajkashighlights]

09/01/2021

Den výstupu na skálu u Svatého Jana pod Skalou. Věc, která se může zdát jako naprosto triviální. Ovšem za předpokladu, že cesta není zasněžená a uťapkaná výletníky, kteří měli stejný nápad jako já s Martinkou a Jindrou.

Výstup byl sice náročnější, ale zdaleka nás nepřipravil na to, co nás čekalo při sestupu. Jak se říká, cesty k vrcholu bývají náročné. To se rozhodně nedá říct o naší situaci. Cesta dolů byla pravým kamenem úrazu.

Kluzký povrch však podpořil naši kreativitu při vymýšlení způsobů, jak se dostat dolů. Já to často jela na jistotu freestylu zvaného kačena. Martinka se držela ve výšinách a dávala si to ve stylu surfaře, tedy jedna noha napřed. Jindra, ten to nějak zvládal sejít jako běžný smrtelník.

Během výstupu i sestupu jsme vedli mnohé filozofické diskuze. Vzešly z nich následující moudra, která jsme si vzali k srdci:

No pain, no gain.

Only easy day was yesterday.

Rejnok je placka, která vypadá naprosto nevinně.

Nutno říct, že tento adrenalinový zážitek vyléčil naše koronavirové lockdownové chmury, protože přinesl nekonečný zdroj zábavy a rozveselení. Už se těším na další geniální nápady na výlety v době, kdy člověk nikam pořádně nemůže. ♥

[autoring]

Když se v šedesátých letech začaly vyrábět karoserie z laminátu, znamenalo to obrovský boom pro desítky malých společností, které mohly začít nabízet své jedinečné a nevšední karoserie sportovních vozů. Jednou z takových společností byla i Bangert Enterprises, která v padesátých letech nabízela vozy "Manta Ray", neboli rejnok.

[zdenekpergl]

5. 11. 2023 Desátý megametr s Rejnokem

Zjistil jsem, že jsem v sobotu na projížďce překročil desatý megametr s Rejnokem. Je to tedy vhodný okamžik na rekapitulaci.

Rejnok je má koloběžka Kickbike Stingray, postavená v Brandýském Kickpointu. Kdo sem na ty stránky občas zavítá, tak to už asi ví.

Díval jsem se do statistik a musím říct, že je to můj největší nájezd na jedné koloběžce. Rejnok je má čtvrtá koloběžka. Jak jsem se ke koloběžce dostal jsem zde psal. Když jsem si ten článek dohledal, tak jsem si uvědomil, že se blíží další "výročí" mého koloběžkování. Na jaře uplyne 15 let od mého prvního koloběžkování. Jak to začalo a shrnutí prvních deseti let si může tady každý přečíst.

Co se ale změnilo od té doby?

Hodně a vlastně nic. Na koloběžku jsem nezanevřel a stále jezdím. Po Mibo GT jsem vyměnil za jiné Mibo, GS, abych ho po necelém roce zase reklamoval. Vždy stejná závada. Rám, respektive krk koloběžky, nevydržel.

"Holt někteří koloběžkáři jsou s Mibem nekompatibilní," jak se vyjádřil Pavel Werner z Miba.

Ale jak jsem již uvedl, na koloběžce jezdím dál. Po zkušenostech s Mibem jsem hledal a nakonec se rozhodl pořídit "prémiovku" z Brandýsa. Svoje první dojmy z ní jsem zde již psal. A stále se přesvědčuji, že to byl ten nejlepší tah, co jsem mohl udělat.

S Rejnokem jsem stále velmi spokojen, stále platí to co jsem zde uvedl. Co se hodně změnilo oproti ježděni s Mibem, je terén, respektive povrch, po kterém jezdím. S Rejnokem mým projížďkám vévodí nezpevněné cesty v okolí Mostu. Často vyrážím jen tak po práci se vyvětrat na "šotolinky" pod Hipáčem. Já tomu říkám "šotolinky", ale jsou to polní a i kamenité cesty na bývalé vnější výsypce lomu Vršany, kde byl vybudován Hipodrom, a poli v jejím okolí. Bydlím na okraji města a mám to hned za barákem. Po necelých dvou kilometrech jsem už mimo asfalt.

Na takovéto popracovní protažení po sezení v práci u počítače na hodinku nebo dvě je to ideální. V jednu chvíli jsem i na Rejnokovi jezdi do a z práce. Mám to do ní dva a půl kilometru, ale prakticky vždy jsem si tu trasu natáhl na pět až deset kilometrů ráno a dvacet odpoledne. Ale bylo to většinou městem a po asfaltu. Tak jsem ty cesty do a z práce začal praktikovat pěšmo a je to lepší. Můžu alespoň na cestě poslouchat podcasty.

Kde jsem těch deset megametrů najezdil?

Většinou to bylo stále po okolí Mostu. Jednou jsem byl v Praze, kde jsem si dal trasu na její Severní pól  a z něj ještě na Jižní.

Byla to i má zatím nejdelší trasa na Rejnokovi. Ale zatím necítím potřebu lámat rekordy nebo kila. Nějak mi vyhovuje v týdnu vyrazit na hodinku nebo dvě na těch dvacet/dvacet p��t kilometrů. A o víkendu na zhruba dvojnásobek.

Také jsem s Rejnokem vloni zavítal do Třeboně. V jejím okolí jsem najezdil asi osmdesát kilometrů.

Také jsem byl dvakrát s Rejnokem v Podbořanech. Jednou jsem z Podbořan jel do Mašťova a z5.

Podruhé jsem vyrazil na Schillerovu rozhlednu do Kryr. Je tam moc hezky.

V podhůří Doupova je hodně cest, které jsou pozůstatkem vojáků, kteří tam v minulosti jezdili hodně na cvičení, třeba z nádraží v Podbořanech. Vojenský újezd je tam stále, ale v těsném jeho okolí je moc hezky.

Mám v plánu ten kraj více prozkoumat a také odtud připravit více tras pro "Průvodce koloběhem". Více tak využívat nosič na tažné, které jsem si pořídil.

Stal jsem se totiž jedním z jeho trasérů. Na stránky průvodce jsem narazil narazil někdy v zimě na přelomu roků 20 a 21. Mrzelo mi, že tam není nic z mého okolí. Tak jsem nelenil a Bohoušovi, který je jeho "otcem" a zakladatelem, napsal. Slovo dalo slovo a já se stal v půlce roku 2021 trasérem. Letos jsem byl i na našem srazu v Bechyni. Bylo to super.

K dnešnímu dni mám na průvodci zatím devátenáct tras. Většina je z okolí Mostu.

Jak jsem již uvedl, tak Rejnok je koloběžka s kterou jsem najezdil nejvíce kilometrů. Svoje trasy si zaznamenávám v Garminu. Aktuálně používám hodinky Garmin Forerunner 955.

Ten u mne nahradil aplikaci sport-tracker v telefonu, kterou jsem používal dříve ještě na symbianové nokii a pak na MDA I.

Ale pro zachování kontinuity si tam stále své trasy importuji.

Dle mých záznamů tedy vím, že s koloběžkou jsem strávil od roku 2016 celých 1 717 hodin. Během více než tísícovky  jízd jsem naodrážel přes 23 megametrů.To znamená, že jsem se více než 4 a půl milionkrát odrazil.

Jak jsem k tomu číslu dospěl?

Dostával jsem otázku kolikrát se musím odrazit. Tak jsem to jednu chvíl počítal a vycházelo mi to v průměru 200 odrazů na kilometr.

Z těch 23 megametrů bylo tedy deset na Rejnokovi (Kickbike Stingray), jedenáct na Mibu GT, respektive na třech Mibech GT (po reklamaci jsem dostal vždy nový rám), a dva na Mibu GS. Kilometry na Káčku nepočítám. Využíval jsem ho spíše jen jako přibližovadlo po městě a ty cesty jsem si nezaznamenával.

Rejnok není sériovka jako byla Miba, možná i to je příčinou, proč nevydržela. Moje výška a váha určitě není průměrná. Možná, že to nadprůměrné namáhaní prostě na ně bylo moc. Není to kroska ale gravelová koloběžka, takže na ty "šotolinky" akorát.

Osvědčil se mi můj trošku netradiční kokpit, který jsem měl už na GT. Ten mi už vyhovuje po více než patnáct megametrů.

Stupátko tedy dostává zabrat. I když je trošku výš než bylo na Mibech.

Původně tedy byla světlost stejná, ale zjistil jsem, že mi více vyhovují "větší balóny". Původní 40mm pláště jsem nahrazoval širšími. Teď mám vpředu dokonce 50mm plášť WTB. Je to na těsno, mezera mezi pláštěm a vidlicí je asi 3-4mm.

Raději jsem pro ochranu tam nalepil karbonovou pásku. Ideální je šířka 45mm.

S těmi plášti stále experimetuji. Jezdím bezdušové provedení. Vybírám tedy z nabídky"gravelových" tubeless plášťů. To znamená ale trošku vyšší cenu a nižší výdrž. O mém laborování s nimi jsem tady psal.

Moc nového se nezměnilo. Maxxis vystřídal  WTB Venture o šíři 50 mm vpředu a 47mm vzadu. Vzadu jsem tedy ještě měl Vittorku (Vittoria Terreno Zero TNT G+), která také vydržela něco přes 2000km. S WTBčkama se teď blížím první tisícovce a zatím jsem spokojen.

Co mě na těch bezduších vyhovuje?

Obecně bezduše = menší tlaky = pohodlnější a ideální na ty mé "šotolinky". A oprava je docela rychlá. Už jsem musel i v terínu použít knot a je to docela pohodlné, nemusi se sundat kolo a odpadá i hledání díry. Také vozím CO2 bombičku. Nafouknutí je pak prakticky okamžité. Není to tedy zadarmo.

Protože jsem byl z Miba "zmlsaný" stojánkem, tak jsem hledal cestu, jak ho mít i na Rejnokovi. Na Aliexpressu jsem jeden objevil, objednal a vyzkoušel.

Bohužel nevydržel a zlomil se.

Tak jsem si zvykl a jezdím bez něj.  Co se mi ale osvědčilo jsou blatníky Zefal.

Na Mibech jsem s nima stále bojoval, tedy se zadním blatníkem. přední jsem neměl, stačilo lízátko. Ony to nejsou klasické blatníky se vzpěrama, ale přidělávají se na vidlici. Nejdříve jsem měl vpředu jen lízátko a vzadu Zefal no Mud, ten byl hodně krátky, tak putoval dopředu k lízátku a dozadu jsem pořídil Zefal Deflector RS75, který jsem si ještě prodloužil. Vše drží a hlavně nedrnčí. Když je mokro, tak to ochrání, musí se tedy trošku spomalit, ale to mi nevadí.

Věřím, že to bude držet i nadále při mém koloběžkování.

TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

29. 7. 2022 Rok s Rejnokem

Tento den je to přesně rok, co jsem poprvé vyrazil na mé tenkrát nové koloběžce Kicbike Stingray. Takže si dovolím trochu rekapitulace po roce a více než 5000km.

Stingray je anglicky rejnok, takže jméno pro mne bylo jasné. O mých začátcích na koloběžce jsem už tady psal, pro ty, co to nechtějí číst, tak první koloběžku jsem měl v roce 2009 a byla to legenda K-bike. Přesnějí  ještě prototyp K-Bike K7- Heavy, ještě s normální cyklovidlicí a ze silnějších jeklů. Tu v létě 2016 vystřídalo Mibo GT, které mě provázelo čtyři roky, až bylo vystřídáno dalším Mibem, tentokrát GS. S oběma Miby jsem najezdil hodně kilometrů, bohužel jsem je také musel čtyřikrát reklamovat. Třikrát mi byl dán nový rám 

a počtvrté mi byly vráceny peníze.

Nicméně na koloběžku jsem nezanevřel. Takže jsem se poohlédl po jiné značce. A před rokem mi dorazil Rejnok, který mi byl postaven v Brandýse v Kickpointu. Věděl jsem, že chci koloběžku i na jízdu mimo asfalt, ale zase ne vyloženě na nějaký těžký terén. Shodli jsme se na gravelu, kterým Kicbike Stingray je.

Jak se mi s Rejnokem jezdí? Moc dobře. Je to koloběžka podle mého gusta. Nechal jsem si tam můj oblíbený kokpit, který jsem objevil už na GTčku. Oproti Mibům je lehčí obratnější, Miba byla takový tank. GT jsem si postupně předělal na turistickou koloběžku, kterou pak bylo i GSko. Nicméně jsem na nich jezdil převážné po asfaltových cestách, polní cesty a šotolinky nebo horší rozbité cesty se daly, ale nebylo to ono. Podle mne Miba jsou doma na asfaltu.

To s Rejnokem je to úplně něco jiného. Nevěřil jsem, jak hodně je znát samotná váha koloběžky. Co udělají s koloběžkou skoro tři kila. 

Rejnok je, oproti nim, takové hravá. Co je ještě nového oproti Mibům? Určitě to jsou bezduše. Ty bezdušové pláště ale bohužel méně vydrží. Jsou tedy i výrazně lehčí, váha je skoro poloviční. Lepení je také jiné. Bohužel se to projevuje na jejich výdrži. Zatímco na Mibu nebyl problém nájezd 5 000 km, tak teď na Rejnokovi mám už třetí obutí. Vzadu vlastně čtvrté, když poslední díra byla hoodně veliká.

Také teď foukám výrazně méně. Ty gravelové pláště jsou také na nižší tlaky, což je také vhodnější na cesty, kde teď hodně jezdím. Objevil jsem totiž kouzlo polňaček a šotolinek v okolí. 

Jízdu po nich si s ním užívám a moc mne baví a výrazně se také zvýšil podíl jízdy na těchto cestách. Není to jen dupání po po asfaltu.  Nejsou to nějaké těžké terény anebo traily, ale různé šotolinové, polní nebo staré rozbité asfaltové cesty, kterých je tady po okolí po rekultivovaných výsyplkách dost.

Krásná polňačka se po trošku vydatnějším dešti může úplně změnit. Někdy je toho blátíčka trochu více.

To se mi moc líbí, někdy se to také zvrtlo a musel jsem kus tlačit, protože můj průzkum mě zavedl na obtížný kousek cesty. To ale k tomu zkoumání patří. Na Mibu jsem se o to také pokoušel, ale vždy jsem raději jel po asfaltu, mimo něj to bylo spíše okrajově. Teď s Rejnokem mimo asfalt pohybuji skoro polovinu cesty.

Také mne baví objevovat nové trasy. Prostě si jedu po cestě, kterou už mám projetou mockrát a nejednou minu odbočku, kudy jsem ještě nejel. Tak prostě na ní odbočím. Stane se, že to pak je jízda nebo spíš chůze tankodromem, ale občas zajímavou trasu, kterou si pak zopakuju.

Kde jsem jezdil? Stále převážně po blízkém okolí Mostu. 

Dál to bylo vlastně jen 2x, jednou v Praze z jejího Severního pólu na jižní a zpět, a podruhé na podbořansku.

Tady v okolí jsem ale třeba objevil šotolinky pod Hipáčem a kolem Srpiny nebo na Kopistské výsypce, 

které mi nahradily mé popracovní protažení po asfaltu kolem Matyldy. Pěkná je také cesta z Břvan do Bečova podél trati.

Nelituji změnu značky ani cenu, za kterou jsem Rejnoka pořídil. Myslím si, že oproti Mibům je to pro mne lepší koloběžka, nechci to nějak detailně srovnávat, to by nebylo asi fér, přecijen jeho cena byla jako obě Miba dohromady. Co se týká mínusů, tak o žádném nevím. Možná o jediném, daném konstrukcí. Mám totiž teď asi o centimetr vyšší nášlap při stejné světlé výšce. Jinak vidím jen samá pozitiva.

THNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

2. 1. 2022 Mé koloběžkování nejenom v loňském roce ve statistikách.

Kde jsem loni nejvíce jezdil jsem již tady psal. Teď bych to mé koloběžkování trochu rozvedl v číslech, které mám díky garminu. Cíl, který jsem tady zmínil, jsem si splnil. Za loňský rok jsem ujel 4 520 kilometrů.

Je to mé maximum. Loňské maximum jsem si překonal o více než 800 kilometrů:

Také jsem na stupátku stál častěji než v minulých letech:

Své ježdění na koloběžce si můžu rozdělit do dvou kategorií. Nebo lépe existují dva důvody proč vyrazím. V tom jsem se inspiroval v definici jízdy na kole:

Cyklistika je sportovní aktivita a jízda na kole je doprava.

Prvním je tedy doprava neboli dojíždění čili dopravení se někam nebo pro něco. Sem řadím mé dojíždění do práce, které jsem začal praktikovat na podzim roku 2020, kdy jsem z důvodu kovidu nechtěl jezdit městskou dopravou a auto mi bylo líto pokaždé tahat na ty tři kilometry. 

Druhým je samotný koloběh jako sportovní aktivita. V číslech to vypadá takto:

Ono  mé dojíždění do/z práce se tedy trochu prolíná se sportovní aktivitou. Většinou jsem si totiž svojí cestu do/z práce trochu protáhl. Ráno méně, odpoledne více. To se projevilo i  v průměrné délce mé jízdy:

Také je to vidět v počtech jízd v jednotlivých délkách. Ranní jízdy jsem si většinou protáhl na dvoj až tří násobek těch tří kilometrů, odpolední pak trochu více:

V počtech jízd v jednotlivých délkách se projevuje i to, že jsem na koloběžku o víkendu nevyrážel na celodenní výlety, ale jen ráno nebo po obědě tady po blízkém okolí. Po obědě to bylo častěji, protože jsem rád navečer po jízdě doplnil vitamíny v tekuté formě. 

Můj roční nájezd v jednotlivých měsících vypadá takto:

Letos jsou zde patrné dva třítýdenní výpadky. V dubnu, kvůli kovidu, a v červenci, kdy jsem čekal na nový stroj.

Že jezdím stále po blízkém okolí je vidět i v nastoupaných metrech. Dlouhodobě se pohybuji kolem 10 metrů na ujetém kilometru. Takže měsíční nastoupané metry jsou přímo úměrné měsíčnímu nájezdu:

Změna stroje je ale patrná v dalším parametru mých jízd. Se změnou stroje se změnil jejich charakter. Začal jsem před asfaltem více vyhledávat šotolinové a polní cesty v okolí:

Ty nezpevněné cesty mě více baví, není to taková nuda a Rejnok je na nich jako doma.

Mé ranní jízdy do práce jsou po trasách, kde se moc nezadýchám a většinou z kopce. To se projevilo v mé průměrné tepovce:

Je zde vidět, že dojíždění do práce jsem převážně praktikoval v září a srpnu 2020, v roce 2021 v červnu a pak od srpna. 

Tolik moje koloběžkování ve statistice čísel.

TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

10. 9. 2021 První tisícovka s Rejnokem

Dnes na cestě z práce padla moje první tisícovka km na mé nové koloběžce Kickbike Stingray, kterou mám od 28. července. Pětikilo jsem zlomil dvacátého srpna, teď tedy padlo druhé.

Stingray je anglicky rejnok, takže jsem si jí tak pokřtil. Je to moje čtvrtá koloběžka. první bylo legendární káčko, tenkrát ještě prototyp K7, ještě s klasickou přední cyklovidlicí.

To jsem si předělal na 2x16, ale i tak pro delší cesty ho v červenci 2016 vystřídalo Mibo GT.

To jsem nahradil loni v prosinci jiným Mibem, tentokrát to bylo GS.

Se všemi koloběžkami jsem nabrázdil spoustu pěkných kilometrů. Bohužel jsem Miba musel několikrát reklamovat, prostě asi nejsme kompatibilní. Ale výrobce mi vždy reklamaci uznal. Třikrát jsem dostal zpět nový rám.

Čtvrtá reklamace skončila vrácením peněz.

To bylo impulsem ke změně značky. Ale o tom všem jsem již tady psal. Teď, trošku s odstupem, musím konstatovat, že kdybych si měl mezi těmito dvěma Miby měl vybrat, tak by asi vyhrálo GT. Ale s kotoučovými brzdami, obuté do větších balonů a s řidítky "ala paní radová". A to i přes nutnost vozit dvě duše a občasné ustřelení zadního kola. Pocitově to větší přední kolo prostě lépe jelo. A asi nejen pocitově. S GS jsem měl problém se na mých "rychlostních zkouškách" dostat na časy, které jsem docílil na GT. Samozřejmě v tom je X dalších vlivů.

Tolik k Mibům. Myslím si, že po tisícovce kilometrů už můžu trošku rekapitulovat svoje pocity z Rejnoka a i trošku jej srovnat s Miby. I když je to vůči nim trošku nefér. Vždyť za cenu Rejnoka bych mohl mít obě Miba. Nicméně je to i trošku konstatování, že investice do dražší/lepší koloběžky se vyplatí.

Co musím jako první zmínit, je to, že na Rejnokovi preferuji úplně jiné trasy, resp. jiný povrch. Zatímco na Mibu byl preferovaný hladký asfalt, tak s Rejnokem je to úplně jiné. Není to tedy žádný těžký terén, ale na polních či šotolinových cestách, třeba někdy i s blátíčkem, je Rejnok jako doma.

Neříkám, že s Mibem se to nedalo, ale s rejnokem mě to prostě baví. Je to takové hravější, je na nich prostě obratnější. Mibo bylo tank.

Proč si myslím, že tomu tak je?

Prvním aspektem je váha, Rejnok má i s vybavením, které vozím (včetně třičtvrtě litru pití),

minimálně o kilo méně než holé GS. Samozřejmě jsem to vozil i na něm.

Nevěřil jsem, že by váha koloběžky byla tak důležitá. Zda má devět a půl kila nebo dvanáct, je sakra znát.

Druhým aspektem je určitě obutí. Rejnoka mám totiž tubeless. Tudíž foukám menší tlaky. Také pláště, které jsem na Mibu vozil, byly spíš na silnici než šotolinu. Tohle obutí jsem samozřejmě mohl mít i na Mibu, ale neměl. Preferoval jsem, co nejhladší pláště, i když slicky jsem se neodvážil dát, a maximální tlaky.

Třetí aspekt, který přispívá k lepší hravosti a obratnosti Rejnoka je určitě kratší stupátko, které mi sedlo. Rychle jsem se s ním srovnal, a to mám 48!

Zkrátka poměr mezi hladkým asfaltem a jiným povrchem se výrazně proměnil. Musím říct, že dřív asfalt dominoval, ale teď už to říci nejde. Objevil jsem spoustu pěkných, zajímavých cest na odbočkách, které jsou na cestách, které už dlouho a často brázdím. Ale prostě tam není asfalt, tak jsem je jen míjel bez povšimnutí. A zase mám problém se na "rychlostních zkouškách" přiblížit časům z dob GT. Celkově jsem trošičku pomalejší i proti GSku. Ale to mi vůbec netrápí. Nahrazuji si to hravostí a živostí Rejnoka na těch polňačkách. Také vím, že obutí Rejnoka s nižším tlakem prostě na hladkém asfaltu hůř valí. Samozřejmě se ty změny tras podepisují na stupátku Rejnoka.

Musím také konstatovat, že jsem udělal dobře, když jsem zvolil bezdušové provedení. Jednak to přispívá k té hravosti a obratnosti na šotolinkách, jednak mi to už ušetřilo starosti s lepením duše. Minulý týden jsem ráno v kanceláři, při pohledu na koloběžku, která stála v rohu u zdi, zaznamenal bílý flíček na zadním plášti. Ten flíček lepil a nebyla to žvýkačka,bylo to mlíko, které zalepilo díru. Ani jsem nemusel dofukovat. Byl to takový defekt nedefekt. Ale na nějaký finální závěr je ještě brzo.

Nakonec to povídání je trochu delší, než jsem měl v plánu. Ale musím konstatovat, že jsem dobře vybral respektive my v Brandýse dobře poradili nebo spíš mne postavili na správnou koloběžku. Jízda na Rejnokovi mne prostě baví. Je to super relax. Obzvlášť odpoledne po práci.

TRHNI SI NOHOU!

[zdenekpergl]

20. 8. 2021 První pětikilo na Rejnokovi

Jak jsem již tady psal, tak jsem se rozloučil s GSkem. Ale na koloběžku jsem nezanevřel. Bylo mi jasné, že budu muset změnit značku. Takže jsem pátral. Oslovil jsem pana Ladislava Bartůňka z Kickpointu z Brandýsa, protože co jiného by to mělo být, než prověřený Kickbike. 

Sériové modely u Kicbike jsou pro mne na hraně s nosností, takže jsem vyslovil pochybnosti. Byl jsem ujištěn, že rám je v pohodě, nosnost je u nich limitována dalšími komponentami. Takže jsme se domluvili, že se do Brandýsa vypravím a něco vymyslíme. V diskusi padl návrh na model Renegade, což je model postavený v Brandýse na rámu RaceMaxe 28. Je laděná do gravelové podoby.

Také padla zmínka o novém gravelovém modelu, který ještě nemá jméno a je 28x27,5.

Když jsem v pátek 16. 7. dorazil do Kickpointu v Brandýse, byl zrovna ten nový model na stojánku a dával se dohromady. Takže jsem si počkal a pak jsem ho dostal na test. Po krátké projížďce bylo jasno.

Nechal jsem v Brandýse můj kokpit a vydal se zpět domů. Pak jsem musel vydržet. A 26. 7. přišel mejl “A takhle to vypadá”

Nový model z Kickpointu dostal název Stringray - Rejnok. Je postavený na rámu  Kickbike Cross 29er. Má bezdušové obutí - pláště Schwalbe G-one Allround 28x1,5 vpředu a 27,5x1,5 vzadu. To bylo také dilema. Dostal jsem z několika stran dobré reference na bezduše, tak jsem si řekl, proč ne, proč to nezkusit. Duši tam můžu dát vždy, uvidíme. Další komponenty jsou dle informací:

“Vidlice Trigon MC08, náboje Bitex, špice DT Swiss, ráfky objednáváme přímo z prověřené výroby na Taiwanu, dáváme jim naši značku KBR, brzdy Shimano MT200, kotouče SMRT56.”

28.7. konečně koloběžka dorazila. Dovybavil jsem jí brašničkou od Topeaku, nezbytným zvonkem, košíky na bidony a osvětlením. Samozřejmě jsem jí hned začal honit na dojížděni do práce. Už to byl pro mne Rejnok. Po dvou dnech jsem informoval do Brandýsa:

Dobrý den pane Barťůněk.

Tak po dvou dnech dojíždění z a do práce musím říct, že to vypadá dobře.Obě cesty jsem si trošku protáhl na 10 ráno a 20 resp.25 km odpoledne.

Odpoledne jsem si to dal po trasách, které často po práci jezdím. Včera to bylo kolem jezera Most horní cestou. Ta je skoro celá po asfaltkách. Trošku jsem jí musel zkrátit. Ke konci mi koloběžka začala "plavat". Sedly si dráty v předním kole. Musle jsem to vzít přes servis na srovnání. Bylo to prý docela dost. No a dnes jsem to vzal kolem hipodromu do Havraně a z5. Tahle trasa je z třetiny až z poloviny po panelkách a polňačkách. Ta také skončila v servisu :-).Při jízdě do kopce mi začalo v kolobce lupat. Zjistil jsem vůli v hlavovém složení.Takže se to muselo trošku dotáhnou.

Oboje beru jako porodní bolesti. Měl jsem to i na mibu. Čekal jsem je trošku později, po více najetých km. Při té příležitosti jsem koloběžku zvážil. 

Na váze byla tak, jak jí jezdím, jak jsem si jí dovybavil, včetně třičtvtělitru pití.Váha ukázala 9,6 kg.

Takže bez toho dovybavení to bude někde lehce nad 8kg.

Poslední červencový den jsem Rejnoka vzal na mou oblíbenou cestu “Okolo mosteckých zatopených lomů” 

To už měl Rejnok zadní blatník. Osadil jsem ho často diskutovaným Zefalem No Mud.

To lupání se ozývalo stále. Diskutoval jsem to s p. Bartůńkem a nakonec jsem mohl informovat:

Dnes jsem povolil tu spodní objímku představce a pak vyšrouboval jsem ten šroub zezhora představce. Dal jsem tam původní středovou podložku, kterou jsem zapomněl vzít s řidítky. A dal zpět ten šroub a dotáhl. Pak jsme dotáhl i tu objímku.Pak jsem ještě znovu povolil přední rychloupínák a znovu utáhl. To už jsem dělal.Teď navečer jsem to projel, když jsem jel na volejbal. Vypadá to nadějně. Bylo to tedy jen 7 a 6 km. Tam převážně z kopce, Z5 naopak, ale to lupnutí se neozvalo.Tak snad vyřešeno.

Dnes můžu konstatovat, že je opravdu vyřešeno. Dnešním dnem jsem zlomil první pětikilo najetých kilometrů na Rejnokovi. 

Rejnoka jsem protáhl na dalších cestách, které často jezdím, kromě obligátního dojíždění do práce, kdy nikdy nejedu nejkratší cestou.. Vzal jsem ho Havraně, cestou se podíval je Křemýlka s Vochomůrkou,

na Matyldu

nebo Okolo šachty.

Ale i jsem s ním vyrazil tak trošku na průzkumnou cestu od jezera přes výsypku do Louky u Litvínova a pak přes Litvínov zpět.

Jak se mi s Rejnokem jezdí? 

Musím říct, že dobře. Ale více si ho užívám mimo asfalt, ne v nějakém terénu, ale na štěrkových nebo polních cestách. Tam je jako doma. Jsou znát ty bezdušové pláště a menší tlaky, ta jízda je taková pohodová. Na GSku jsem foukal více, takže to nebylo tak pohodlné, proto jsem u něj preferoval asfalt. Ale na Rejnokovi je tomu obráceně.Tu cestu od jezera přes výsypku do Louky jsem si vyloženě užíval. Musel jsem to vzít domů přes myčku, bylo i blátíčko.Také už chytil patinu.

Musím říct, že jsem poznal vyšší stupátko. Na Rejnokov,i při stejné světlosti, prostě stojím o cenťák výše. To moje nožičky poznaly. Ale už si zvykají, Je to daň za konstrukci. Proti tomu je ta váha, která je luxusní. Nikdy jsem si nemyslel, že to je tak znát. Rejnok je takový hravější, obratnější. GSko byl tank.

Takto je teď Rejnok aktuálně osazen. Koupil jsem druhý Zefal, tentokrát Deflector RS75, který jsem dal dozadu a původní putoval dopředu.

Jsem se změnou spokojený. 

TRHNI SI NOHOU!

[autoring]

Když se v šedesátých letech začaly vyrábět karoserie z laminátu, znamenalo to obrovský boom pro desítky malých společností, které mohly začít nabízet své jedinečné a nevšední karoserie sportovních vozů. Jednou z takových společností byla i Bangert Enterprises, která v padesátých letech nabízela vozy "Manta Ray", neboli rejnok.