#tak už jsou i tady

[hidden-but]

[nejene]

Dobrý večer.

(Kliknutí pro kvalitu prosím, všichni víme, už se opakuju.)

[mist-the-wannabe-linguist]

Prosím, prosím... co by byl tvůj obecný doporučený seznam věcí, co stáhnout z Uložto? Seriály, filmy, učebnice a tak q>q

(třeba já - protože jsem z oboru animace, čiže vím co vzít - jsem hned šáhl po učebnicích od Dovnikovičů, Edgara Dutků, Ptáčků, Kubíčků... Nicméně u věcí z jiných oborů? To mám ze zmatku v hlavě prázdno :/ Nebo taky neznám jiný zdroj hudebních videoklipů v 576i50 ve VOB. Lepší zdroj kvalitní verze klipu "Pověste ho vejš" od Tučného neznám 😭)

My máme stáhnuté vesměs téměř všechny Cimrmany, Krtečka atd. (udělala jsem dobře že jsem mamce před dvěma lety rozmluvila vyhození všech našich DVDček)

Rozhodně bych stahovala co nejvíce českých pohádek, filmů a seriálů, hlavně těch obskurních které se tam pustí v televizi, já osobně mám v plánu postahovat taky co nejvíce zahraničních filmů a seriálů, hlavně starších, v českém i původním dabingu, obzvlášť po tom, co HBO a Warner Bros některé věci nenávratně mažou kvůli daním (když o tom mluvíme, nemá někdo prosím stáhnutou čtvrtou sérii Infinity Train?🙏)

Kdo se pohybuje v jakém oboru, bylo by dobré schraňovat co nejvíc specializovaných knížek, já mám nějaké z translatologie a lingvistiky. Beletrie taky, pokud vím tak na uložto býval komplet Guardians of Ga'Hoole a Wolves of the Beyond, nevím jestli ještě půjde najít. Takže vytáhněte seznamy četby jak z matury tak z volného času, projděte si knihovničky, seznamy přání u Dobrovského atd atd

Někdo tady už zmiňoval že bude stahovat staré hry s českým dabingem. Ve hrách se moc nevyznám, ale určitě by to bylo super protože těm taky hrozí nenávratné vymizení. Divadelní hry taky, hlavně české.

Obecně bych možná řekla že nejlepší postup by byl projít si různé autory, producenty, studia atd. a zaměřit se hlavně na jejich méně známá díla, protože třeba Avengers bude mít stáhnuté každý druhý, ale třeba, nevím, Shang-Chi a podobné filmy, o které až takový zájem nebyl, by se postupně mohly vytratit. A samozřejmě jakékoliv málo známé indie filmy, na které si vzpomenete. Dokumenty, životopisné atd taky, na ty se často zapomíná

Jo a hudbu taky! Nedávno jsem zjistila, že na youtube už není dostupná studio verze Žijeme len raz. Amatérské nahrávky z koncertů a cover verze jsou taky vždycky v ohrožení, takže si radši stáhněte všechny svoje oblíbené verze

Uvažuju že bych udělala nějaké velké sdílené úložiště nebo aspoň velký seznam kde by bylo napsané kdo má stáhnuté co, aby se to pak přinejhorším dalo posílat vzájemně mezi sebou. Víme jak užitečné se prokázaly google disky s filmy a knížkami od @valerieandherweekofwonderz a @the-aro-ace-arrow-ace

[dalsimoravskyblog]

příliš dlouhá retrorecenze: Ošklivka Katka

V roce 2008 mi bylo čtrnáct, byla jsem na základce a měla jsem za sebou intenzivní fázi lásky k telenovelám. Sledovala jsem je na prvním stupni, protože je dávali právě v době, kdy jsem přicházela ze školy. Později to byly věci jako Hvězdná brána, ale mým základem byl Divoký anděl, Milagros a Esmeralda.

Důležitá poznámka – nemám absolutní tušení, jestli jsem kdy viděla původní Ošklivku Betty. Leccos tomu napovídá (viz níže), ale má paměť je prázdná a můj mozek hladký jako žralok.

Každopádně byl rok 2008 a televize Prima představila zbrusu nový seriál, který sliboval telenovelu, a já u toho musela být. Pro příliš mladé a intelektuální zmíním, že Prima dělala velké haló s představitelkou hlavní role – pojmenovali po ní hlavní postavu a ve smlouvě měla, že se na veřejnosti nesmí objevit mimo kostým, aby byli lidi překvapení, až v seriálu nakonec zkrásní (čti: učeše si vlasy, vyndá rovnátka a sundá brýle). Že do toho Kateřina Janečková fakt šla, považuju za hrdinství.

Ze seriálu jsem si pamatovala některé postavy a dějové linky a touhu podívat se na to znova po letech ve mně nastartovalo hlasování na mém vedlejšáku viděli-jste-tento-film. Hrozně jsem chtěla některé ty dějové linky znovu zažít (spoiler: zklamání! šok! zrada! zmatení!?). I našla jsem Ošklivku Katku na kukaj.to a už mě nic nemohlo zastavit. Potřebovala jsem vidět všech 73 dílů. Stálo to za to? Dozvíte se pod předělem...

Sekce nultá: ÚVOD

Shrnu děj, kdyby náhodou někdo nevěděl, která bije:

Katka Bertoldová je geniální finanční expertka s několika tituly z chudé nekulturní rodiny

nikdo ji nechce zaměstnat, protože je nesnesitelně ošklivá, takže sníží standardy a zkusí konkurz na sekretářku Lukáše Hejlíka Tomáše Meduny, nového sexy prezidenta módní firmy

okamžitě se do něj zamiluje a udělá pro něj všechno

on je neschopný ve všem, co dělá, takže to bude opravdu hodně věcí

and the rest is history

Další postavy include: Marek Černý, nejlepší kamarád Tomáše, man-whore; Patricie Vytisková, druhá sekretářka, je sexy, je hloupá a nesnáší Katku; Marcela Konečná, Tomášova snoubenka, nesnáší Katku; Miky Závéský, Katčin nejlepší kamarád a ekonomický expert; Hugo Vágner, módní návrhář; Daniel Konečný, Tomášova nemesis, nejvtipnější postava celého seriálu, sexista a svině; klub ošklivek, zaslouží si vlastní odstavec

Klub ošklivek je naprosto bizarní koncept, který je do detailu převzatý z originálu, což vysvětluje mnohé. Do klubu ošklivek patří sekretářky a recepční z firmy a ošklivé jsou, protože:

jsou tlusté

jsou vysoké

jsou rozvedené

jsou svobodné matky

jsou jiné barvy pleti (ne, nedělám si prdel)

jsou Simona Postlerová (idk, tady prostě není žádný důvod, možná „jsou lesbian coded“?)

Z těchto šesti tři dostanou vlastní dějovou linku a tři ostatní jenom tak vlají ve větru. Většina dialogů té tlusté je o tom, jak ráda jí a je tlustá, většina dialogů vysoké je o tom, jak je vysoká, a většina dialogů černošky (hraje ji jedna z účastnic Vyvolených, jestli tohle není blast from the past, tak už nevím co) je o tom, jak je z Afriky. Why.

Anyway, tohle je všechno, co potřebujete vědět i pár věcí, které jsem přihodila jenom tak pro radost.

Sekce první: FASHION

Vizuální stránka tohoto seriálu je divoká a s každým dílem jsem byla traumatizovanější a traumatizovanější. Mohly za to hadry Katky, hlavní postavy s nulovým citem pro estetično? Nebo za to mohly všechny ostatní hadry, které v seriálu prezentovali jako moderní a módní? Chytrý uhádl.

Každý outfit ve mě vzbuzoval tiky v oku a divoké flashbacky na oblečení, co jsme nosili na základce. Je fascinující, jak starodávně na mě působí hadry z roku 2008 ve srovnání třeba s Nemocnicí na kraji města, kde jsem se nad oblečením pozastavila asi tak jednou (u svatebního kloboučku Ivy Janžurové, viz recenze 13. dílu). Prostě sedmdesátky jsou timeless, ale doba před patnácti lety je snadno identifikovatelná a navázaná na real životní vzpomínky, tedy krindž.

Ráda bych vám některé outfity ukázala, ale nepodařilo se mi žádné vygooglit a vracet se a dělat screenshoty by bylo pro mne příliš velké utrpení, omlouvám se.

Sekce druhá: GAY REPREZENTACE

Toto asi řadu lidí překvapí a já jsem byla překvapená taky. Protože když se řekne „teplý módní návrhář Hugo přezdívaný Pipinka z primáckého seriálu z roku 2008“, rozhodně to nebudí důvěru, že neuvidíte hate crime. Naštěstí omyl je pravdou.

Možná je to tím, že návrháře hraje herec, který je sám gay (Olšovský), nebo byly scénáristky překvapivě osvícené, ale vůbec to vlastně není špatné? Don't get me wrong, Hugo je hrozná postava, která se chová permanentně jako kokot, říká lidem do tváře, že jsou oškliví a tlustí, přátelí se se všemi zloduchy a má nechutně nateklé ego, ale to, že je gay, je prostě jenom další stránka jeho osobnosti. Celou dobu má taky přítele, který svým heteronormativním zjevem v kontrastu s Hugem pokrývá spektrum teplé existence.

A jako taková poznámka bokem, v seriálu se zmiňuje dokonce bisexualita, naprosto neutrálním tónem. Jakože hodně dobrý, děcka.

Málem jsem zapomněla! Drag epizoda! Je tam! Není vůbec dobrá, ale je tam! Taky kdykoli Hejlík mluví s Hugem na veřejnosti, myslí si o nich všichni, že jsou pár, a pokaždé je to funny. Je to krásné.

Sekce třetí: FINANČNÍ ANALÝZA

Postupně jsem si začala všímat, že autorky scénáře opravdu hodně tematizují peníze, nezaměstnanost, hledání práce, dluhy apod. Nebude to náhoda, zhruba do doby vzniku Katky se datuje finanční krize. Neznám detaily ohledně vzniku seriálu, ale myslím si, že se točilo, zatímco se vysílalo, takže byl čas do scénáře házet věci z aktuální reality. Nebo to všechno bylo už v původní kolumbijské Ošklivce, kdo ví.

Každopádně kdybych měla vyjmenovat jen něco:

několik postav se potýká s diskriminací na základě vzhledu a sociálního statutu při hledání práce (Katka je ošklivá, ale taky z chudší části města, což se projevuje i v tom, že nezná různá nepsaná pravidla chování ve vyšších kruzích, a to jí škodí)

Katčini rodiče mají problémy s penězi celý seriál, Katčin táta (Vydra) si většinu seriálu marně hledá práci (explicitně se mu nedaří kvůli jeho věku, takže další diskriminace), Katčina máma (Boušková) se snaží udržet nad vodou svou večerku, která jí sotva vydělává, Katka kvůli nim zvažuje přijetí úplatku, protože by zkrátka vyřešil základní existenční problémy celé její rodiny

zlá sekretářka Patricie (Olga Lounová v době, kdy ji ještě nikdo neznal) je naprosto finančně negramotná, celý seriál se topí v dluzích, beze srandy zvažuje prostituci a nakonec jí exekutor zabaví auto (pak seriál skončil, takže nevíme, co by se dělo dál)

jedna z bandy sekretářek z firmy, kde Katka dělá, se celý seriál snaží z manžela, který ji opustil, vymámit alimenty, je to extrémně nekomfortní, což je dobře

Na to, že jde o blboučký seriál o romanci mezi sexy prezidentem módní firmy a ošklivou chudou finanční expertkou... Wait. To vlastně dává smysl :D. Zhruba v druhé třetině seriálu jde taky (v podstatě hlavně) o snahu všech zúčastněných zachránit firmu před krachem, což je za mě asi ta nejlepší část. Zcela upřímně. Teď už chápu, kde se ve mě vzala láska k Succession...

Sekce čtvrtá: TIMING IS EVERYTHING

Ošklivka Katka, jak už bylo zmíněno, má 73 dílů a je tak jaksi arbitrárně rozdělená na dvě série (29 a 44 epizod). Hádejte, v kterém díle Katka zkrásní a dá se dohromady s Tomášem. Pokud jste řekli v úplně posledním během asi patnácti minut, tak jste měli pravdu (jak jste to věděli?? to je čarodějnictví! na hranici s vámi!). Opravdu, nekecám. Ono se totiž stalo něco nepříjemného...

Prima Katku zrušila, tipuju, že v době, kdy už byla natočena tak třetina nebo víc druhé série, a scénáristky byly dle mého odhadu úplně, ale úplně v hajzlu. V druhé sérii totiž představily asi pět nových postav, takže půlku z nich zase nenápadně vypustily, protože na ně nebyl absolutně čas, a pokusily se provést speed run romance, která do této chvíle úplně chyběla. Tomáš byl v relativně šťastném vztahu se svou snoubenkou a Katku teprve nedávno začal vnímat jako člověka hodného základního respektu. Katka samozřejmě byla do Tomáše zamilovaná od začátku, ale z jeho strany neproběhlo vůbec nic. Řešení?

Tomáš musí Katku svést, protože důsledkem řady machinací na hraně zákona se Katka stala vlastníkem celé firmy. Kdyby na to byl čas, dala by se z toho vytřískat docela slušná slow burn dějová linka, kdy si Tomáš postupně uvědomí, že Katku opravdu miluje atd. atd. etc. apod. A tak to je, akorát je to zcucnuté do maximálně deseti epizod, přičemž většinu z nich Tomáš na plnou hubu říká, jak je mu Katka fyzicky a esteticky odporná. Na tohle nenarvu ani dobově signifikantní hlášku Still better love story than Twilight, protože ne, není to lepší lovestory nez Stmívání. Edward by nikdy nic takového neřekl, shut up.

Závěr celého seriálu tedy vypadá tak, že Katka dostane make-over, Tomáš se jí přijde omluvit za to, že se k ní hnusně choval, ale že si uvědomil, jak moc ji ve skutečnosti miluje, ona mu instantně (!!?!) odpustí, dají si pusu a to je konec. Je to natolik smutné, že je mi těch scénáristek a všech dalších, co na Katce dělali, upřímně líto.

(Dalo se tomu preventivně předejít, kdyby nepsaly šest dílů o jednom dni. Ale chápu, že hindsight je 2020.)

Sekce pátá: FEMINISMUS

Většina postav jsou ženy (nebudu to počítat, ale jsem si skoro jistá, a to mi stačí) a jelikož i všechny scénáristky jsou ženy, dopadlo to celkem dobře, co se týká jednotlivých ženských postav. Namátkou:

Tomášova snoubenka Marcela sice iracionálně nenávidí Katku, ale jinak je vlastně docela normální a navíc opravdová girls girl, která pomáhá svým podřízeným řešit životní problémy

zlá sekretářka Patricie je sice intrikánka, která škodí Katce i firmě, ale zároveň má překvapivě mnoho morální integrity, když jde o vztahy, a je až naivně romantická

Několikrát se setkáme taky se sexuálním obtěžováním, které je vždycky odsouzeno a úchyl potrestán. Je to takové pohádkové, ale dobře se na to kouká.

Místy ta ženská solidarita přechází až příliš daleko, tho, několikrát se banda ženských chechtá tomu, když žena mlátí svého muže. Má to být vtip a vím, že tehdy to většině lidí i vtipné připadalo. Yikes.

Sekce šestá: FATA MORGANA

Toto už bude čistě osobní. Naprosto živě jsem si z doby před patnácti lety pamatovala některé scény a dějové linky a těšila jsem se, až je uvidím znovu... A ony tam nebyly! Ani jedna! Jsou tedy dvě možnosti:

aniž bych si to pamatovala, viděla jsem Ošklivku Betty, kde vystupují postavy se stejnými jmény (například Marcelu a Daniela mají i v Kolumbii), a tam se ty věci staly

až tak jsem si zažila vlastní nápady na fanfikce a hlavokánony, že jsem je nedokázala rozlišit od reality

Fakt nevím, co je horší...

Sekce sedmá: VERDIKT

Řeknu vám to upřímně: nelituju ničeho. Přes všechny šílenosti, které jsem vám sem vypsala, jsem si užívala téměř každou chvíli, co jsem měla Katku puštěnou na půlce monitoru, zatímco jsem projížděla tumblr nebo odepisovala na pracovní maily. Byla to úchvatná cesta do minulosti, cejtím se jako ti kluci v Cestě do pravěku, jenom místo dinosaurů a obřích vážek na mě vyskakovaly roky zapomenuté celebrity (Martin Maxa! pamatuje si někdo Martina Maxu? já ne) a Lukáš Hejlík, který buď přehrává nebo se snaží předstírat, že ho nepřitahuje Lumír Olšovský. Ostatně soudím, že by měli natočit novou verzi. Nepochybuju o tom, že teplý módní návrhář by byl dnes mnohem větší hate crime než před patnácti lety.

[myvalzpival]

Proč už nevěřím ani Českému rozhlasu, ke kterému jsem dřív měl krásný vztah a úctu?

Protože zveřejnili (i když na názorovém webu) tuhle transfobní katastrofu

Tak jsem se rozhodl napsat stížnost, protože jakože cože?

Načež mi přišla tato odpověď.

A stanovisko, to čůrácky srabácké stanovisko, je tady:

Takže jako, "Jestli se vás to dotklo tak je nám to líto" a "Musíme dát prostor všem" i když zdroje jsou špatný, je to nenávistný a necheme s tím nic mít společného.

Chtěl bych vidět, jak by se chovali, kdyby tam psal nějakej rasistickej nácek. To by se řešilo hned. Ale na trans lidi nikdo nekouká, my jsme vzduch ❤️

[kocourmokroocko]

Ahoj! Možná trochu random otázka, ale stříháte Šalvějovi drápky? (je Šalvěj ten (nebo ta) andulák že?). Neptám se na odborný názor ale jako kolegy chovatele/přítele andulky ve smyslu - jak to dělá někdo jiný. V chovatelských příručkách se člověk většinou dočte že se to má radši nechat veterinářovi, což je jednomu prd platné když ten jeden veterinář ve městě bere jen své stálé zákazníky a to jen se psy a (možná) kočkama. U nás doma vždycky čas od času sebereu odvahu a nůžky a pokusím se Ferdovi drápky zkrátit, ale většinou to skončí tím že ostříhám dva nebo tři (ať už tak že mi sedí na prstě nebo když ho chytnu) a pak už je marná snaha se o cokoliv pokoušet. (naštěstí tenhle je první andulák so mám(e) co neštípe, sice jakoby klovne ale nestiskne takže aspoň nemám pokousané prsty) Tak mě napadlo se zeptat jestli na to třeba nemáte nějaký trik. (který by nejspíš u nás stejně nefungoval protože každá andulka je jiná, no ale co kdyby, že jo...) (jednou jsem ve zverimexu našla takové jako návleky na bidýlko - takový opískovaný papír - že to má jako obrušovat drápky tak jsem mu to nadšeně koupila, dala do klece a on na to blbec dřív nesednul než z toho ožral ten písek. Skvělé).

Ahoj! Stříhat drápky doma je za mě nejlepší, protože to toho ptáčka tolik nestresuje, jako celá obří cesta k veterináři, ale je potřeba se na to duševně připravit, protože neznám jedinýho papouška, kterýmu by se to líbilo, což bejvá pro milujícího páníčka těžký. A taky je potřeba bejt strašně moc opatrnej, aby člověk necvakl omylem do krve.

Tady je pár bodových poznatků, co jsem za těch pár let (a bohužel pár chyb) nastřádal:

Cvakátko na nehty pro lidi (malý) je to nejlepší, co máme aktuálně k dostání na ptačí manikůru. Nůžky nechceš, je tam větší šance zranění.

Dobrá prevence dlouhých drápků znamená, že budeš muset drápky stříhat max šestkrát ročně. Chceš brusný bidla (ne návleky, přímo brusný bidýlka, celý dělaný z toho materiálu), přírodní větve, klidně pilníček na nehty (jak pilovat nehty napíšu níže). My chodíme do lesa pytlačit vrbový dřevo, který je bezpečný pro ptáčky. Ať už použiješ jakékoli bezpečné dřevo, vždycky chceš čerstvě uříznutý větve, ne spadané klestí (můžou v něm být paraziti, bakterie etc.). Obroušený pařátek = pařátek, co nemusí moc často na manikůru!

Pogoogli si obrázky toho, co jsou problematicky dlouhé drápky, ať nemanikůruješ zbytečně. Kategoricky: Pokud to ptáčkovi při chůzi po rovné ploše křiví nožičky, je to moc dlouhý.

Dej si pozor, kam až sahá žíla v drápcích tvého kura. Pokud má růžový drápky, uvidíš to proti světlu. Pokud má tmavý drápky, musíš dávat ještě většího bacha a stříhat fakt jen holý minimum toho, co je potřeba. Tady obrázek, jak by to mělo proporčně vypadat:

Ať už má tvůj papoušek světlý nebo tmavý nehtíky, vždycky, vždycky, VŽDYCKY chceš mít vedle sebe dózu kukuřičnýho škrobu. Kukuřičný škrob je nejlepší a nejrychlejší cesta, jak zastavit krvácení, pokud se cokoliv posere. Používá se jak na krvácející perutě (zlomená krevní peruť je prakticky jen tunel, kterým z andulky proudí krev a nemůže ho zavřít. Může na to i vykrvácet, protože má tý krve fakt málo), tak na nehty a jiný krvácivý zranění. Normálně ho vem velkou špetku a pořádně jím zraněný místo zasyp. Případně si ho naber do hrsti a ponoř do něj andulce nohu. Rána se zacpe a ty máš čas dejchat a zhodnotit škody. (V případě zlomený krevní perutě - potřebuješ pinzetu nebo hemostatky a vytrhnout jí, v případě krvácejícího drápku - nechat andulku v klidu, v případě kompletně nebo částečně vytrženýho drápku - veterinu.)

Tohle bude znít s ohledem na předchozí body trochu komicky, ale: Musíš bejt v klidu. :D Trochu moc střižený drápek sice bolí, ale tvůj milovaný tvor na to neumře. S velkou dávkou opatrnosti, fištrónu a sebedůvěry je jen velmi málo pravděpodobný, že kdokoliv z vás dvou bude po manikůře krvácet. Pevná, klidná ruka dělá méně chyb!

Vem si na pomoc šátek! Andulka, co hovno vidí, je klidnější andulka. Zabal jí normálně jak buríto a jen nějak vymanipuluj ven tu jednu nožičku, na který upravuješ drápky. To platí jak pro zapilování pilníkem (to je možná dost dobrá věc, kterou začít, ať si ten proces trochu ohmatáš na něčem méně nervujícím), tak pro stříhání.

Vem si andulku do nějaký místnosti, kde normálně nebejvá a je tam klid, ať si nespojí svoje oblíbený místa s šátkem přes hlavu a únosem do nehtovýho salónu.

Ať už se děje cokoliv, NESPĚCHEJ!!!

Drž nožičku něžně a láskyplně, avšak nekompromisně! Nožička, co se nehemží, je nožička, co triumfuje.

Měj nachystaný naprosto úžasný žrádlo za odměnu po hotový manikůře a omluvu jak prase. Doporučují se serenády a kajícné žalozpěvy.

To je myslím všechno, co právě teď dovedu z fleku vymyslet! Níže ještě hodim video, kde to ti lidi dělaj nějak kloudně. Pevnou ruku, lásku v srdci, chrabrost kura a mnoho štěstí tobě! ♥

[a-to-me-sere]

18-04-2024

Lidi v dnešní době nemůžou (ne že nechtějí, nýbž není jim umožněno):

ověřovat informace,

bádat po pravdě,

vzdělávat se v současných tématech,

dívat se na svět jiným pohledem,

být empatičtí vůči cizincům,

přemýšlet logicky,

ctít principy demokracie...

... protože to kurva všechno hrozně trvá a je to náročné - a my ten čas ani energii nemáme. Spousta zmrdů na tohle spolíhá a využívá to ve svůj prospěch, nezajímají je důsledky, ani veřejný blahobyt, ani naše životy. A ti co něco zmoct můžou, tak jsou pasivní a nedělají s tím nic, nedokážou spojit síly a postavit se proti zlu společně.

Lidi ohánějící se tím, že "hloupí lidé můžou za to, jak dopadly volby na Slovensku, a teď to čeká i nás v Česku, protože tady jsou taky hloupí lidé - kdyby se prostě jen vzdělávali, nepodléhali dezinformacím a blablabla..." Mít čas a energii na přesně tyhle věci je pro spoustu lidí luxus jak sviň. A někteří lidi potřebujou ještě víc času a energie na takovýhle mentální procesy, protože jsou pro ně náročný kvůli vrozeným predispozicím (poruchy pozornosti aj.).

Jak kurva někdo může říct "Dejme jim všechny informace - od těch nudných, ale objektivních a správně podaných, až po ty chytlavé, ale fašistické a dezinformační bláboly - je přece na nich, aby si vybrali správně." Ne to kurva není.

Já těm děckám ve škole taky nedávám na výběr mezi energeťákem a čajem, protože vím, že si vyberou špatně, neposkytnu-li jim k tomu průpravu. (A taková průprava, to trvá dýl: Jak a čím jsou energetické nápoje škodlivé? Proč nekupovat ani ty přeslazené umělé čaje, které jsou těm zdravým docela podobné, ale nejde o to samé? Kde hledat ten správný čaj? Jak si ho doma připravím? Jsou i jiné alternativy k čaji, pokud mi třeba nechutná? Některé děcka ten den průpravy mohly chybět, některé zas nedávaly pozor - takže průprava musí být ještě jednou. A pak znova, protože to do týdne stejně ti blbečci zapomenou. A pak zase znova. A znova. Musí se to opakovat furt dokola, ověřovat, že tomu rozumí atp.)

Ano, hodně lidí je "hloupých", ale někteří, o kterých si myslíme, že jsou hloupí, ve skutečnosti vůbec nejsou - jenom v tomhle podělaným světě už imo nikdo pořádně neví, jak fungovat a jestli v něm vůbec existuje nějaký smysl...

A to mě hrozně sere.

[sire-rizku]

Zde přináším kompletní list všeho, za co mi zákazníci vynadali za 2 a půl měsíce brigády.

Začínáme silně, celková existence Billa kartiček a slev pouze s Billa kartou - Nesnáším, vypadám jako někdo, kdo s tím může něco udělat? Ne. Ale když vím, že je v nákupu něco na billa kartu, nemám problém tam pípnout svojí. Pokud na mě teda nezačnou řvát jaká je to píčovina a že už sem nebudou chodit. Okay, tak nechoďte.

Dovolila jsem si zeptat se jich, jestli tu Billa kartičku mají

Jsem pomalá - aneb nálepka na mase byla roztrhnutá, skener ji nepřečetl, takže jsem musela vyťukat ten kód, u toho a spletla jsem číslo, takže jsem musela začít od začátku.

Jsem moc rychlá - Ženská měla velký nákup, přijela k pokladně jako první, takže když ona vykládala, já už jí skenovala nákup. Nákup byl načtený, jí zbývalo uklidit tak ještě polovinu zpátky do košíku, řekla, že bude platit kartou, já jí řekla, že může (jakože je zapnutá ta čtečka, protože zase když to neřeknu, tak čekají až jim to dovolím). Pak jsem si ještě dovolila pohnout tím oddělovačem, že do druhé přihrádky pošlu další nákup. Od tý doby radši taky sděluju, že vedle půjde další nákup.

Neznám cenu všeho z hlavy

Cena u pokladny je jiná než ta na cenovkách v obchodě - Dneska to byla smetana, měla být v akci. To byla, ale jiná značka než si vzala paní. Ale za to samozřejmě můžou všichni ostatní.

Zeptala jsem se kolik mají rohlíků - Prý si je mám spočítat, protože je to moje práce. Okay, spočítám, ale je mi jasný, že kdyby před tímhle chlapem stál týpek z večerky, co běžně kupuje třeba 120 rohlíku a řekl mi ať si je spočítám, tak se posere. (jen tak mimochodem, týpek z večerky je zlatíčko - všechno má spočítaný, peníze dává co nejpřesněji to jde, dokonce mi to nabízí i ve stovkách, protože těch mám vždycky málo a nechává dýško)

Sdělila jsem jim, že *libovolné zboží* má omezené kusy na 1 nákup - Pls, žádná velká věda, prostě to rozdělíme na víc nákupů. Není to tak dávno, co jsem to jednomu týpkovi dělila asi na 7 nákupů, protože cukr byl po 10 kusech. Ale někdo prostě musí udělat scénu.

Nemůžu jim jen tak dát peníze z kasy - chlápek prostě nedokázal pochopit, že když mi dá lístek vratných lahví, já potřebuju, aby mi nějaká stálá pokladní napsala kód, aby se otevřela kasa.

Nemám na vrácení - Prostě, pokud si hodláte koupit 10 rohlíků, který vyjdou na 29 Kč, a zaplatit to dvoutisícovkou, protože potřebujete rozměnit, přijďte s tím aspoň až kolem 10 hodin, ne v 8:01. Já když ráno začínám, tak v kase nemám žádný tisícovky, tudíž to musím vrátit v pětistovkách. A když jsou tyhle nákupy třeba 3 za sebou... Pecka.

Posílám je na jinou pokladnu, protože mi končí směna - Nejlepší odpověď: "Ale mě snad ještě vezmete, ne?". Ne, nevezmu, sorry.

Moje "oblíbená" historka, nedá se vyjádřit jednou větou, je prostě moc specifická - Nakoupil u mě chlap. Za 20 vteřin byl zpátky, jak je možný, že když kupoval jen 6 věcí, má jich na účtence 7. Začal řvát na celej obchod, že tohle snad není možný, tohle se mu děje pokaždý když tady nakupuje. A děje se to jen tady. Proč má na účtence nějaký kuřecí, když kuřecí vůbec nekupoval, co jsem mu to tam dala... Slyšela ho vedoucí, která doplňovala zeleninu, přišla to se teda podívat, co se děje. Fun fact - i když vám v Bille dají lahůdky/salámy do jednoho pytlíku s jedním kódem, všechny ty salámy se načtou jednotlivě (takže na účtence nejsou lahůdky za 80 korun, ale kuřecí šunka za 35 a vepřová šunka za 45 apod.) Takže ano, kuřecí vážně kupoval, jen to očividně stihnul zapomenout než došel k pokladně. Nejvíc mě dostalo, když se pak omluvil vedoucí, že ji tahá od práce, ale mně už ne.

[tbharashi]

Všechny gyaru věci v češtině co jsem našla na internetu .☆*

Ahoj ♥︎.* Dnes vám ukážu jak moc limitované gyaru informace v češtině jsou! Moc ráda bych řekla, že mi všechno trvalo dny dohledat, ale je toho tak málo, že to trvalo snad jen hodinu! D-:

Instagram

Na instagramu jsem toho moc nenašla. Ať už jsem hledala několik výrazů, nic zajímavého se neobjevilo.

"Czgal" mi vyhledalo jen náhodné profily které mají tenhle výraz ve jméně. Žádný účet nebyl gyaru a většina ani nebyla v češtině.

Jak můžete vidět, "czech gyaru" mi nevyhledalo nic.

Výraz "czech gal" mi vyhledalo české, ale ne gyaru účty. Většinou to ukázalo ženy a nebo posty o make-upu. Tohle není překvapení, když "gal" v angličtině znamená "holka" (když to nebereme v gyaru kontextu.)

"Česká gyaru" mi vyhledalo gyaru účty, ale v japonštině nebo v angličtině.

Tumblr

Co bych asi řekla? Na tumblr je to podobná story jako na instagramu. Vlastně, stáhla jsem si tumblr jen proto, abych zde našla nějaké jiné české gals, protože kde jinde než tady, že? No, nakonec to vypadá, že jsem tady jen já. (V současné době.)

"Česká gyaru" vám na Tumblru nenajde nic.

Oba pojmy "cz gyaru" a "czech gyaru", vám najde jen příspěvky ode mně.

Ale! Našla jsem jednoho českého člověka, který v letech 2014-2018 reblognul několik gyaru věcí. Nesnažila jsem se je kontaktovat, jelikož to vypadá, že na gyaru úplně zapomněli. Ale vidíme, že se někdo dříve zajímal!

Google

Snad nejvíce odměňující část tohohle všeho! I když pořád není moc, je to o dost více než na tumblru nebo instagramu!

Jeden z prvních odkazů, co se vám ukáže je právě tento facebook účet. Byl aktivní od roku 2017 až po rok 2019! Většinu postů na tomto účtě jsou hime gyaru outfit inspirace. Facebook mi bohužel nechtěl ukázat kdo těch 6 sledujících je.

A to nejlepší na konec, je tato livejournal komunita! Byla vytvořena v roce 2008 a poslední příspěvek na ní byl udělán v roce 2010, od "Sweetlolita" kde se ptá, jestli někdo na tomto fórum ještě existuje (ukázalo se, že ne.) Komunita měla dohromady 8 aktivních členů. Pokud se podíváme do sekce "Profile", je tam napsáno toto:

"*významně si odkašle*

Vítejte v czech_gyaru!

Tohle není nic jiného než komunita pro české a slovenské Gyaru, kde se můžete seznámit s někým takovým z vašeho okolí. Stačí kliknout na "Join this community". Psát můžete normálně česky/slovensky a to vaše Gyaru pokusy, outfity, tipy, zážitky, cokoliv. ^^

Jenom podotknu, že tohle celé vzniklo díky ManDy (kawaiiimandy), Hime (cawaii_baby) a mně (kawaii_and_core), tak trochu inspirace všemi těmi Gyaru komunitami, co tu jsou. ^___^

Snad nás tu bude co nejvíc a dáme nějakej ten sraz!!! *.*"

Podle toho, co jsem tam pročetla, sraz se nikdy nestal. Většinou tam lidé dávali gyaru wallpapers, nebo posílali své outfity atd. Fotky jsou v téhle době bohužel nedostupné. Všechny účty zmíněné v popisku, byli vymazány, ale našla jsem nějaké fotky, které na livejournal dala "kawaiiimandy", což mi dokázalo, že někdo českého původu v roce 2008 doopravdy praktikoval gyaru!

A to je vše! ♥︎○.

Jsme na konci! Snad vás tohle neunudilo k smrti a uviděli jste něco zajímavého! Jestli máte nějaké otázky o gyaru, tak mi můžete napsat do mého asku. <3 Mějte se!

[rumcajs-kin]

Včera jsem to nestihla, tak dnes podstupuju Prezidentskou Superdebatu ČT. Slyšela jsem o ní mnohé a podělím se i o své dojmy. Následovat je budu i dojmy z debaty na Primě. Já trpěla a vy byste měli taky.

Takže ČT:

akustika jako v jeskyni, výborný začátek, jsem si jistá, že ČT nemá k dispozici lepší prostor, kde to třeba nezní jak na dně Macochy

oof Babišovo osiřelé stoleček

ok, už to chápu! ta ozvěna je, aby byl jakejkoliv zásek v řeči tisíckrát trapnější, než by musel!

Jaroslav Bašta je... skutečně tam...

Diviš vskutku mluví jako sportovní komentátor. Řídit stát jako stadión.

Sím! Sím! Fischer se hlásí! Obouruč!

Bašta už je... jinde

Diviš, sportovní komentátor z profese, co napřed kritizoval Nerudovou, že je jen ekonomka-teoretička, teď radí Pavlovi, jak investovat do armády. EBP - Energie Brouka Pytlíka

chci za prezidenta pana moderátora. a to jsem teprv v půlce debaty

"Musíme se dívat dál, za hranice Brna... a Prahy." pani Nerudová PROSIM

Možná přijde i Babiš

V druhé hodině přenosu Bašta působí dojmem, že kýchne a zbyde po něm jen sako. Jeho Masaryk, co by se postavil za ruské trolly je zajímavej obrázek.

všimli jste si někdy, jak neuvěřitelně symetrickej je Petr Pavel?

nějak mě na zbytek opustila vůle dokumentovat. rozhodování neulehčeno (krom toho, že odstoupil Středula i guess)

Pokračujeme superdebatou na Primě!

Babiš opět zastoupen sklenicí minerálky

uwu dárečky předtím, než si ti dva skočí po krku

koule Petra Pavla citovat na úvod Havla??? kámo bráško co žes dělal v osmdesátkách?...

Pavlova půlka publika je... něco asi... vono teda celkově publikum protahuje celou věc o 50 %, nepřijde mi to režijně jako dobrej nápad, ale Prima je Prima

jsem naprosto fascinovaná, že lidi doopravdy posílaj ty volící esemesky. česko vskutku hledá superstar

A JSME TADY BOŽE DRAHÁ VAJCA

už jde do tuhýho, bojuju s touhou vypnout televizi a sežrat ovladač. kdyby tam byl Babiš, byly by tam aspoň humorné vložky

TAK TO JSEM ZAKŘIKLA, PAVEL SE POKOUŠÍ O STAND UP HUMOR

Máňo podej mi brokovnici a tři pytle do koše

konečně se dostali k politickým otázkám, vůle k životu se dočasně navrací

Primě se musí nechat jedno: nevysílá z hlubin země a všichni nejsou tak příšerně žlutí. kouzlo televizních studií, to je neskutečné, Horste

přítomná Pavlova půlka publika jsou ty lidi, co nechceš, aby si k tobě sedli do kupé ve vlaku, tak, řekla jsem to

mam novou silikonovou houbu na nádobí, heč

už jen čtvrt hodiny, Rume, soustřeď se!

(ta žínka hrozně hezky voní a je strašně ňuňavá na omak btw)

no, to se ti Rume teda povedlo. už je konec. tak jo, to je všechno, držte mi palce zejtra na Novu. modlim se, aby tam nebylo živý publikum, prosim prosim mommy Novo, že tam nebude živý publikum (<<<naivní)

paradoxně debata na Primě mi přišla informativnější a přínosnější než ta ČT, což jsem fakt nečekala

[videli-jste-tento-film]

Jedna dekáda ve 100* filmech: speciální statistika (2010–2019)

*ve skutečnosti je jich 101, ale pš!

Dnes jsem si při přidávání nového filmu uvědomila, že už jsme na tomhle blogu ohodnotili 100 filmů z jedné dekády, a to mi přišlo velký a podstatný. Takže dnes jedna speciální statistika zaostřená tentokrát jen na filmy natočené mezi roky 2010 a 2019.

Takhle vypadá koláč ohodnocených filmů podle let, nejvíc filmů jsme hodnotili z roku 2016, ale i jinak je to celkem vyrovnané.

Viděli jsme jen 11 filmů, 42 známe, ale neviděli jsme je, a 48 neznáme vůbec. Jak vidíte, neviděli jsme lol žádný film z let 2013, 2017 a 2018. Nejvíc neznáme filmy z roku 2015 (90 %). Když porovnáme tuhle dekádu se všemi filmy, je tahle specifická zejména tím, jak moc se liší poměr viděných a neviděných filmů

viděno 2010's: 10,9 % X viděno celkem: 20,7 %

neviděno 2010's: 41,6 % X neviděno celkem: 28,1 %

Vzhledem k tomu, jak staré je osazenstvo čumblru (by voko spíš do 25 let), není překvapení, že o hodně filmech víme, ale jako správní odpůrci nové české kultury se na ně prostě nedíváme. Anyway...

Viděli jsme...

Anděl Páně 2 (2016) (17. místo celkem), režie Jiří Strach

Tři bratři (2014) (34. místo), režie Jan Svěrák

Dvanáct měsíčků (2012) (43. místo), režie Karel Janák

Tajemství staré bambitky (2011) (44. místo), režie Ivo Macharáček

Šťastný smolař (2012) (45. místo), režie Jiří Strach

Kuky se vrací (2010) (64. místo), režie Jan Svěrák

Korunní princ (2015) (76. místo), režie Karel Janák

Probudím se včera (2012) (90. místo), režie Miroslav Šmídmajer

Občanský průkaz (2010) (93. místo), režie Ondřej Trojan

Dešťová víla (2010) (97. místo), režie Milan Cieslar

Princezna a půl království (2019) (98. místo), režie Karel Janák

Jen dva filmy (ty kurzívou) nejsou pohádky nebo filmy pro děti. Režisérskou hegemonii má Karel Janák (3 filmy), těsně následovaný Jiřím Strachem a Janem Svěrákem (2 filmy).

Když se podíváme na scénář (to normálně nedělám, ale tohle je speciální scénáristický týden v Lidlu), tak mají dvě položky na svědomí Marek Epstein (Anděl Páně 2 [spolu se Strachem] a Šťastný Smolař) a Petr Hudský (Korunní princ a Princezna a půl království). Čtyřikrát se stalo, že si režisér svůj film i napsal – Anděl Páně 2 (s Markem Epsteinem), Dvanáct měsíčků, Kuky se vrací a Dešťová víla (s Janem Míkou).

Kromě scénáře mrkneme speciálně i na hodnocení filmů na ČSFD. Nejlépe hodnocený je Občanský průkaz (79 %), přes 70 % má ještě Anděl Páně 2 (77 %), nejhůře hodnocená je Dešťová víla (52 %), což si beru osobně.

O těchto filmech průměrně hlasovalo 70 lidí.

Neznáme... (jen top 10, protože jakože je jich moc)

Bloudím (2010) (6. místo celkem), režie Martin Müller

Nenasytná Tiffany (2015) (9. místo), režie Andy Fehu

Očima fotografky (2015) (20. místo), režie Matej Mináč

Hany (2014) (35. místo), režie Michal Samir

Pirko (2016) (46. místo), režie Lucia Klein Svoboda, Petr Svoboda

Tanec medzi črepinami (2012) (53. místo), režie Marek Ťapák

Eva Nová (2015) (59. místo), režie Marko Škop

Špína (2017) (60. místo), režie Tereza Nvotová

Ten, kdo tě miloval (2018) (78. místo), režie Jan Pachl

Prach a broky (2015) (79. místo), režie Šimon Pešta

Tady je to mnohem pestřejší, ale některé věci se přece opakují – například jsou tu slovenské filmy, filmy žen-režisérek, amatérské filmy, dokumentární filmy, povídkové filmy... Prostě všechno to, co tragicky nikoho nezajímá.

Scénáristicky je to tu stejně rozrůzněné – žádný scénárista se neopakuje. Ještě častěji než u viděných filmů se ale stává, že je režisér zároveň scénáristou. Týká se to celkem 7 filmů, scénář jiný člověk psal u Špíny (Barbora Námerová) a Prach a broky (Mikuláš Pešta a Vít Filipovský), Tanec medzi črepinami scénáristu nemá, z čehož vyvozuju, že buď bylo všechno impro, nebo se v tomto filmu vůbec nemluví.

ČSFD je k těmto filmům krutá, nejlépe hodnocený je dokument Očima fotografky (79 %), nejhůře potom Ten, kdo tě miloval (31 %).

O těchto filmech hlasovalo v průměru 62,5 člověka.

A co bude dál???

Co já vím. Tenhle post píšu už děsně dlouho a mám hlad. Tak vám prostě asi jenom řeknu, abyste se dívali na české a slovenské filmy a abyste hlasovali v anketách. Tož tak. Přeju šťastný a veselý konec července, přátelé, uvidíme se zase brzy.

[natythefanatic]

Nové refky pro moji oblíbenou skupinku Čechů🙌🏻

Updatované refky už jsem měla v plánu déle, takže tady jsou! V budoucnu je využiju i na návrhy alternativních outfitů a tak podobně.

[mist-the-wannabe-linguist]

Můžu se zeptat jestli máš něco více vymyšleného o těch čertích ocčkách? 👉👈

hehehehehehe

Bylo nebylo jedno peklo.

A v tom pekle měli kotle. V takovém pekelném kotli se nevařily třeba brambory, ale duše. Stejně jako špinavé prádlo, i duše se musí pořádně vyvařit, aby se z ní smyly veškeré hříchy, a to víte - čím je duše od hříchů špinavější, tím víc se musí ke kotli přiložit. A to potom pod kotlem čoudí a praská a lítají jiskry.

No a občas se stane to, že od obzvláště žhavého kotle na obzvláště hříšnou duši odletí obzvlášť velká jiskra, a ta když v pekle dopadne na zem, zrodí se z ní nový čert.

A což teprve, když v kotli bublala a syčela černočerná duše Doroty Máchalové, která byla hříchy tak obtěžkána, že v pekle dokonce strhla váhu. To tehdy od kotle odlétla taková velká jiskra, že se po dopadu ještě jednou odrazila a rozpadla se vedví. A tak přišla na svět snad první čertovská dvojčata, kterým pekelný kníže Lucifer později přidělil hodnosti Osel a Beran.

Uběhlo sotva pár dní, a od pekelných kotlů odlétla další jiskřička. Jenže vyletěla tak zprudka, že nikdo nedokázal říct, jestli byla právě od kotle, ve kterém se vařil zlý kaprál, nebo toho, kde plavala duše chamtivého správce ze zámku. A protože se tahle jiskra ani po dopadu snad nikdy doopravdy nezastavila a pořád jako by chtěla někde lítat, nikdo se pak nedivil, když si vysloužila hodnost Netopýra.

tak tady mají intro k mým třem pekelným blbečkům,nějaký pořádný ref sheet se pokusím dodat co nejdříve

za nápad s jiskrama díky @katie-the-angel-witch

každopádně, bráchové Osel a dříve Beran, dnes Zajíc, a místní ADHD běs Netopýr, jsou momentálně tři nejmladší přírůstky v pekle, i když dnes (v příběhu léta páně 1917) je jim už nějakých 150 let. Netopýr a Zajíc jsou nejlepší kámoši, kteří se sblížili skrze svoje zkušenosti se slabým zrakem (Netopýr protože, no, netopýr, a Zajíc protože je albín, což si v pekle nikdo neumí vysvětlit, ale obecně nejvíc akceptovaná teorie je, že Máchalová měla v šatech schované ještě jedno brko, které vypadlo na cestě ke kotli, a ta část jiskry, ze které se pak stal Zajíc, dopadla právě na to pírko. Lucifer taky rád tvrdí, že je to důvod, proč je Zajíc takový neposlušný zmetek)

Osel je majitel jediné mozkové buňky mezi všemi třemi čerty, a účastní se veškerých misí na zemi s těma dvěma, hlavně teda proto, aby si byl Lucifer jistý, že se nestane další Aféra Vraník. Zajíc a Netopýr se totiž téměř neustále hecujou ke kdejaké kokotině. Jenže to pak vede k tomu, že Osel pociťuje až přílišnou zodpovědnost nad těma dvěma, hlavně nad Zajícem, a Zajíc má pak zase pocit, že pořád hraje druhé housle a je nějak méněcenný, takže potom dělá problémy ještě více, aby na sebe poutal pozornost. Netopýr si tak nějak neuvědomuje vážnost situace a pokračuje ve vymýšlení kravin. Lucifer má pocit, že z toho všeho zanedlouho zešediví

Je to prostě peklo

[a-lot-of-bugs]

Je divné když mají dva upíři společně ve vztahu velký věkový rozdíl i když jsou oba tisíce let staří?

>:)))

Tak jo, takže. Tuhle otázku lze přečíst dvěma způsoby, myslím, že jsi měla na mysli ten první, ale zkusím zodpovědět oba, protože to zní zábavně.

Verze jedna: věkovým rozdílem narážíš na věky, ve kterých zemřeli, a ne jako "před jakou dobou se narodili" (nebavíme se teď tedy o těch tisících let, ale o jejich víceméně fyzickém, lidském věku). Tady u mě asi záleží, jestli se upíři vyvíjí i po smrti, tj. jestli když jsi zupírován ve čtrnácti, tak ti hormony přestanou puberťácky hormonovat a tak — a nejde jen o hormony, hlavně o emoce — mířím tím k tomu, že v případě, že fakt ještě funguješ jako ten člověk, hlavně emočně, psychicky a vztahově, tak u dětí a teenagerů a tak bych to fakt nebrala. Nehledě na to, kolik tisíc let zkušeností mají a jak vyspělí jsou, tak jejich mysl a city jsou pořád ne úplně vyvinuté, což je prostě věc lidského vývoje, kterou v mých očích nepředběhneš, tak či tak má každý právo na dětství a mládí — prostě myslím, že by to pro ně nebylo dobré. U starších je to už asi jedno — pokud je to dobrovolné a zdravé na obou stranách, samozřejmě.

Verze dva: mluvíš o těch delších časových úsecích, tedy počítáš věk od narození, a velký věkový rozdíl je tedy starověký Říman a — teď trochu uteču z těch tisíců let — někdo třeba z první republiky. Tohle je za mě v pohodě, pokud to nevede k nějakým jiným problémům, co se týče třeba postavení a tak, a pokud k tomu není přihozená verze jedna (bylo by divný, kdyby tomu z dvacátého století bylo padesát a Římanovi jedenáct, žejo). (A zase aby to bylo zdravé & dobrovolné.)

jinak promiň že odpovídám až teď, ale tumblr se rozhodl mi to ukázat zrovna dnes, takže za to vlastně vůbec nemůžu já (vzala jsem si tvé rady ohledně výmluv velmi k srdci)

[kousava-poznamka]

24/01/24

Říkala jsem si, že svůj návrat na Tumblr bych mohla začít nějak pozitivně. Otevřít stará známá internetová vrátka, vejít do pokoje a usadit se do křesílka u krbu, odkud budu pozorovat, jak si dnešní mládež na téhle stránce počíná, u čehož si budu spokojeně popíjet čaj a číst knížky.

Místo toho si sem však sedám s rukama v dlaních, flaškou bílýho a pěkně naběhlou žilkou na čele. V roli stařenky těchto vod ale zůstanu aspoň podáváním nevyžádaných rad.

"Chcete-li zůstat pozitivní neotvírejte Seznam zprávy." - Já vím, že to třeba víte, ale i tak neuškodí, když vám to tu zopakuju znovu.

Soudní znalci se dozajista zbláznili a soudcům snad definitivně z těch paragrafů přeskočilo. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak někdo může považovat pohlavní zneužití dítěte (kór ještě v rodinném kruhu) za něco, co jeho vývoji neublíží.

Aby tomu rozuměli.. Nějakej ten judikát mi už rukama projel, měla jsem na stole tyhle případy, zúčastnila jsem se X přednášek a něco málo o tom vím ze všech možných úhlů. Asi tak jako každá ženština. :)

Dnes, 24. ledna 2024, totiž vyšel další judikát, kde Okresní soud v Olomouci dal tříletou podmínkou s odkladem na zkušební dobu čtyř let za pohlavní zneužití osoby mladší patnácti let.

Tak, čumblre... Doufám, že náhodné zapšklé monology jsou přesně to, na co jste tady čekali. Já to evidentně jinak neumím. *sips white wine*

[dobretane]

Vpis 2 - Bobina z Kimprle 

(23.9.) Včera jsem usnul okamžitě a spalo se překvapivě dobře, i na tý pružinový matraci, takže ráno se budíme po osmý celkem fresh. Kontrola balkónku odhalí, že navzdory deštivý předpovědi je slunečno, i když chladno. Výhled máme sice na parčík s parkovištěm, ale zvládneme si všimnout tý divný bretaňský vlajky, která je černobílá. Matěj nachystá vzornou snídani - z onigiri, který máme oba oblíbený a narazili jsme na něj včera v obchodě na letišti. Vše je třeba dokumentovat, než se to sežere, v tomhle jsme s Matesem soulmates.

Check-out je tu už v deset, ovšem my to stihneme už po devátý, jsme celý natěšený na tu Bretaň. A dneska ráno na ten poloostrov Quiberon, na jehož spičce jsme se ubytovali. Kousek ještě popojedem autem, pohodlně zaparkujem nedaleko kempu, oblíkneme se a už pádíme k moři. Modrý nebe, ranní slunce, dlouhý stíny, prázný pláže, Atlantik, no ty kráso to je nádhera.

Já hned zouvám boty a peelinguju, ani to není TAK studený, ale ten pocit za to stojí. Jsou tu spousty mušliček a taky ptáčků, který Matěj nejen pozoruje dalekohledem, ale i expertně identifikuje. Já expertně identifikuju letadla, co nám lítaj nad hlavou (v tomhle konci světa jsou to samý novinky!) a pak ještě najdeme desku připomínající letecký neštěstí ve zdejších vodách v roce 1998, zajímavý překvapení!

Ono je tu i letiště, respektive taková malá runway, ale ta je jen pro malý soukromý éra, takže provoz nic moc. Pointe du Conguel se dá celej obejít po pláži nebo po cestičkách lesem, velmi nás to tu baví. Občas se zjeví nějaký místní člověk buď venčící psa nebo běžící, nicméně všechno jsou to senioři, ale hezky nás zdraví, bon jour. (Jediný pěkný chlapce jsme tu viděli buď v roli kopáčů u cesty nebo popelářů…) V létě se tu ale jistě dá pěkně koupat. Vycházkou a lelkováním jsme tu strávili nakonec skoro dvě hodiny, utíká nám to báječně. Před odjezdem využiju veřejný záchody tady v parku, a teda čistý a voňavý. Pak se ozval hlad, takže jsme se stavili v prvním supermarketu, co nám přišel do cesty - Casino. Byl celkem velkej, ale regály poloprázdný, no pár dobrot se ulovit povedlo. Matěj zkusil i samoobslužnou pokladnu, se kterou ale i přes nastavení angličtiny prohrál a musel zasáhnout pan prodavač :) Poloostrovem míříme zpět na sever k pevnině, ale ještě v té úzké šíji slíbená svačinka. Jak jinak než u moře, jehož východní část je mnohem klidnější než návětrná strana.

Matěj parádně vytipoval i místa na sightseeing, z nichž první jsou světově známý menihry v Carnacu. Jsme tu během chvilky, parkoviště dokonce zdarma, stejně jako moderně vypadající muzeum. Tam začneme, ale trochu nás to zklame, je to jen jakási výstava fotek a ne moc akční zřízenci. Tak si prohlídneme mapku a vyrazíme na vlastní pěst. V okolí jsou tři velký pole menhirů, z nichž my si projdeme a prohlídneme to největší.

Fascinující na tom je, že ty řady více jak čtyř tisíc vztyčených kamenů pochází už z dob až pět tisíc let př.n.l., ale my nevíme, k čemu sloužily. Co je jisté, že dnes slouží jako turistická atrakce a potkali jsme tu i zájezd čínských turistů. Další části jsme už projeli autem, jinak se tu dá koupit jízda turistickým vláčkem, mno… My jedem za další historií, máme v plánu zastavit se ve dvou městečkách. První je Hennebont, což bylo spíš po cestě a průvodce o tom psal pěkně. Tu jsme narazili na majestátně vypadající baziliku s impresivním portálem (leč vnitřek byl slabší).

Na stejným náměstí mě víc zaujal památník padlým místním vojákům, kde každá ze čtyř stran byla věnovaná jiné válce, Francouzi jich mají celkem dost, takže tu nechybí boje v Africe nebo v Indočíně.

Městečko bylo jinak liduprázdný a asi ne moc turistický, tak to tu jen proběhnem a svištíme dál, už bysme si dali i oběd. Další městečko dnešní části roadtripu má neodolatelný název. 

(Ano, tu nám už poprchávalo, tak jsem vytáhnul klobouček, který se hodil, i když místy naopak svítilo slunce.) Kimprle se nám líbí víc, trochu to tu i žije, sem tam turista, a nedaleko restaurace, kterou jsme si vybrali k obědu, je kulturní centrum La Bobine. Rozkošný. Jídlo dáváme v bistru Le wagon-lit, mě oslovily tři klobásy s rýží a rebarborový schorle, obojí za jedna!

(Milá paní servírka opět angličtina téměř nic.) Po jídle nás Matěj vede na prohlídku památek městem a mně (!) se jedna nečekaně velmi líbila, a sice románský kostel Sv. Kříže. Čtyři kaple do kříže, prostředek vyvýšenej, krypta… no helejte to jsem nikdy neviděl, moc pěknej prostor, a to já o kostelech říkám málokdy!

Kimprle dobrý tedy, navíc přestalo pršet, tak jdem dál, do horní části města.

Nahoře náměstíčko s dalším kostelem a křivými domečky.

Zhruba v těchto místech vyvrcholily Matějovy zažívací problémy, tak jsem raději šel napřed a nechal jsem ho napospas středověkým uličkám. Za chvilku mu bylo trochu lépe, a tak cupitáme dál. V jedné ulici byly výlohy zavřených obchodů polepený fotkama místního fotografa, skvělej nápad.

Městeček bylo dost, tak si dejme zas přírodu. Po cestě do hotelu má Matěj v rukávu ještě jedno eso. A teda ten roadtrip tady to je radost i kvůli těm cestám, třeba ty velký cedry!

(Jsou to cedry?) Míříme do přírodní rezervace Ďáblovy skály, což francouzsky zní trochu líp . Les Roches du Diable a už proto stojí za to tam jet. Silnička se zmenšuje, zužuje, lesy krásní.

Nečekaně velký parkoviště zeje prázdnotou, necháváme tu tedy auto, bereme sušenky a jdeme do lesa. Druhově neskutečně bohatej!

Jak sestupujeme k řece a noříme se do toho voňavýho lesa, jakobysme byli zas v úplně jiným kraji, než byly ty ranní pláže. Ďáblovy skály je soutěska na říčce L’Ellé, v níž jsou obrovský balvany.

Skrz mraky prosvítá sluníčko, jsme si tu zase sami, kochání. Nechceme se vracet k autu stejnou cestou, tak podle mapy.cz Matěj volí okružní trasu podél řeky, skvěle vybranej trek, já jsem nadšenej.

Sušenky přišly vhod (mně), dneska z toho nakonec bylo skoro 18 tisíc kroků, to jsme akční. Další zastávkou už je náš hotel Zlatý kříž ve městě Le Faouët (to se vyslovuje prosím jak?), takový typický bretaňský, n’est pas?

Vítá nás usměvavá slečna na recepci, která nicméně neumí ani slovo anglicky, to nás nepřestává udivovat tady. Je ale ochotná a pochopí, že bysme místo jedné postele radši dvě, a obratem to přestele. To vycházkování a trávicí nevolnosti nás vyčerpaly, takže hned odpadáme a já jsem prý usnul snad ještě než jsem dolehnul. Po hoďce odpoledního spánku úplně do růžova!

Původně jsme chtěli ještě nějakou vycházku, ale Matěj zatím není zcela fit, tak mě jen vysílá do obchodu pro večeři. Místní Carrefour má do půl osmý, ale jsme rádi, že má vůbec otevřeno, že jo. S pohledným panem pokladním vedu plnohodnotnou konverzaci (nemám carrefour kartu, nechci carrefour kartu, nechci tašku, chci platit kartou, aurevoir) a vítězoslavně můžu zpět. 

Vychytávkou dnešního dne je, že jsem se naučil rozkrojit meloun lžičkou (byl výbornej), nicméně neumím otevřít pytlík mini-mozarell (Matěj zachránil), a sušenky tu mají dobré. Po sprše (pokoj je řešený tak, že koupelna nemá dveře, je jen za rohem od ložnice, well…) se vrháme na sepsání blogů a tedy první celý den v Bretani máme velmi úspěšně za sebou! Tak snad nám to i nadále půjde hladce, Matěj to má skvěle nachystaný, tak snad mu bude i líp. Dobrou noc z Le Fó. (Tady končím svůj záznam "snad každý minuty", jak to glosoval Matěj, a jdu si přečíst jeho postřehy!)