Kousek od vlakové zastávky v Myslechovicích se nachází takový zvláštní domek. Ten dům má hrozně zvláštní energii. Je to jediný baráček ve vesnici, co je na levé straně od cesty. Celý zbytek vesnice je situován napravo od hlavní cesty. Mamka vždycky říkala, že ta rodina, která tam bydlí, musí být v něčem podivná. Já si naopak myslím, že celé to místo je kouzelné. V současnosti se okolo toho domu nachází rozestavěný plot. Párkrát jsem jela kolem a hrozně mě to zaujalo. Vždyť ten plot zatím nemá žádnou funkci. Nic neohraničuje, protože není dodělaný a jen tak si tam stojí. Několikrát jsem si už říkala, že bych si to místo ráda vyfotila, ale nebyla příležitost. Dnes jsem jela zase kolem, tentokrát jsem s sebou měla i foťák, protože jsem jela nafotit místní hospodu. Už tak jsem ale jela pozdě, tak jsem ten nápad nakonec zavrhla. Když jsem dofotila, tak už jsem mířila domů. Rozjela jsem auto a uvědomila si, že mám úplně prázdnou nádrž. Rodiče by mi dost vynadali, kdybych jim to auto předala v tomto stavu, tak jsem jela ještě natankovat. Když jsem se vracela, tak jsem opět jela kolem toho zajímavého domu. Slunce už zapadalo, takže obloha začala chytat fialový odstín a dokonce i měsíc už začínal zářit. Teď je ta správná chvíle, na kterou jsem čekala. Zastavila jsem auto u cesty a začala jsem se prodírat polem, abych měla bližší záběr. Protože jsem jela z města, tak jsem neměla úplně vhodnou obuv, ale to mě samozřejmě nezastavilo. Udělala jsem si pár snímků a s pocitem spokojenosti jsem se vrátila do auta. Foťák jsem položila vedle sebe a všimla jsem si, že mi chybí krytka. Vybavil se mi moment, kdy jsem se prodírala polem a uslyšela zvuk jako by něco padalo. V tu chvilku jsem si i zkontrolovala kapsu, abych se ujistila, že mám vše. Klíče od auta tam byly, takže co jiného by mi mohlo vypadnout, pomyslela jsem si. No a byla to krytka. Povzdechla jsem si a chvilku uvažovala, jestli má cenu ji hledat. Šlo o nový objektiv, tak jsem se rozhodla, že to půjdu alespoň zkusit. Tak jsem se vrátila na pole. Boty už byly samozřejmě od bahna a začaly se na mě lepit i bodláky. Rozhlížela jsem se kolem sebe a krytka nikde. V tom jsem ale na zemi uviděla bílé pírko. Řekla jsem si, že to musí znamení. Zvedla jsem ho a rozhodla jsem se, že krytku už hledat nebudu. Když jsem se vracela do auta, tak se najednou ze zastávky rozjel vlak. Usmála jsem se. Ikdyž je to možná nepochopitelný, tak jsem měla nesmírnou radost. Tak nějak jsem si usmyslela, že ten moment, ta krásná fotka, ztracená krytka a nalezené pírko mi musí přinést štěstí.
Mrdat, začínám s denikováním tady, protože na fyzickej deník prostě nemám sílu.
15. března 2024
Maturita už mi silně leze na mozek. Asi to je tim že si píšu otázky z organiky ručně. Kamarády s ničim jinym neoslovim. Vsichni toho maj očividně plný zuby, ale já za to nemůžu, jsem prostě obsesivní od přírody. Možná by bylo fakt lepší, kdybych se srala s tim chemsketchem ale to mi snad za ty nervy nestojí. Jsem ve hroznym skluzu, ale po dvou oztákách jsem vždycky pak nefunkční. Možná by fyzikála byla lepší pro moje psychický zdraví, ale zase v organice se cejtim přírodně. Mám pro ni určitej cit a nechci se poddat tý fyzikální příšeře jako ostatní, jenom proto, že si nejsou schopni zapamatovat vzorec octovky. Opravdu úroveň organiky v naší třídě je tragická, až je to k pláči.
Z jinýho soudku, začnu si dělat fotoalbum. Trklo mě to, když přišly fotky z maturáku. Ráda bych pro ně měla ucelený místo, ale stěnu v pokoji nemám nekonečnou (nad postel si to radši lepit nebudu). Musim sehnat někde hezkej obal a pak se odhodlat jít do toho blbýho dmka a vytisknout si zbylý fotky pořádně. Taky plánuju koupit digitální foťák na léto. 2 roky zpátky jsem jeden už kupovala, ale nejdou do něj strčit baterky, takže prostě nefotí. To mám z toho, že to kupuju z druhý ruky... Maturantský léto snad bude záživný. Už mám leccos naplánovanýho, Mácháč, jih Itálie i severní Čechy, soustředko, hudební festivaly, kdejaký další koncerty a divadlo hlavně!!! Snad se mi tam zapletou i další akce. Celej život jsem o prázdninách jen seděla doma na prdeli (což byla moje verze zimního spánku, takže mi to ani tolik nevadilo) ale loni jsem toho zažila dost a letos to chci rozjet ještě víc.
Nenáviděl bych ten pocit, že jsme v nejlepší z možností – že již na škále nad námi nic není a být nemůže. Začal bych proto střílet, vandalizovat a lepit poštovní známky na trubky.
Co nám tak vadí na dokonalosti? Snad idea, že nic vyššího není? Snad idea konce historie?
Není lepší zařvat "stop" a zničit utopii střelbou.
Dnes jsem se o tom názorně přesvědčila. Otevřu chlebovku do které někdo napchal rohlíky a…dohajzlu červi! Kruci fix, vždyť jsem tam ty rohlíky dávala včera, co je? Hm, aha, ono je to sice krásné a dřevěné, ale dole a vzadu to má panely ze sololitu zasazené do drážek, do těch napadaly drobečky, pochopitelně to nikoho nenapadlo a jaký élent se tam zabydlel si dovedete představit. Navíc má ta chlebovka dutiny, do kterých se nedá dostat. Takže co teď. No pochopitelně rozebrat, vyčistit, co jiného. Hm, jenomže ono je to zalepené, nerozebiratelné. Točím to kolem dokola, zjistím, že jeden winkel nezapadá do drážek ale je jen přilepený. Jasně, tohle tam narval výrobce jako poslední, takže se to musí dostat ven jako první. Do spáry s lepidlem vrazím zalamovák, třísknu do něj kladivem, tím přeseknu lepidlo, winkel vypadne a já vyndám ty sololity a dostanu se dovnitř. Potud dobré, jenže pak začalo přemýšlení:
Nojo, když to ale takhle vyrazím a pak zase zalepím, kolikrát budu schopna to lepidlo přeseknout než se to definitivně rozpadne? Chytit to zboku vrutem moc nepomůže, to to dřevo rozhadruje snad ještě víc než to lepidlo, co takhle tam dát nějaké magnety? A nebo šroub a závitovou vsadku? A průchodu přes vnější prkno udělat hliníkové futro. A v mé hlavě rázem hořel prales… No, tak rámcově celou noc.
Dnes večer jsem po dalším úporném přemýšlení nad řešením neřešitelného problému naznala, že rozebrat se to musí tak jako tak a vzpomněla jsem si na to, že na potkání lidem říkám, že moc myšlení škodí, tak proč se tím jednou neřídit.
Jasně, když jsem to rozebrala zjistilo se, že ten zadní winkel není winkel, ale je to hranol se dvěmi zafrézovanými drážkami, což pochopitelně zvenku vidět nebylo, no a že to tam výrobce prostě namlátil na sílu a na krev, jinými slovy, když to tam namlátím a nepřilepím, tak ono to stejně bude držet. Čili. Není důvod to lepit, protože se to tam musí namlátit tak, že to nevypadne, ten sololit se musí prohnout aby šel ven, takže časem pojde, ale to není problém, protože se prostě uřízne panel z nového, takže není co řešit. Ale celý den mi z toho hořel v hlavě prales a zoufale jsem přemýšlela jak to vyřešit. Jasně. Kdybych to prostě rozdělala, ušetřím si celou tu hrůzu. Zkrátka moc myšlení škodí. A to je tak se vším, podívejte se třeba na takové filosofy…
I'm kind of at an ugly point in Comet lore where I've vastly overcomplicated things yet underdeveloped obvious things like a burnt cookie that's raw in the middle. That and I've been struggling to make really new art ideas/poses (consequence of being my brain baby for like... 2 years now) for her, yet I feel like I haven't made enough for the ideas that I did have. I'm too attached to everything i've made to throw everything out, but every little bit of Comet is so deeply lore-infested that if i keep 1 thing, in a domino effect i end up keeping everything and going right back to the start. That and I need to seriously chill out on the ComeFritz.
Anyways, sorry about that dump, in a sort of brain refreshment, I drew Comet doing any random thing that my brain thought up. I still love my mess of a weird spider woman.
Bonus: Lepit actually opening his mouth all the way and smiling
Miluju být brzy vzhůru, být svědkem probouzejícího se dne, jí sídlištěm v dobu kdy je venku pár pejskařů a většina lidí ještě spí nebo si užívá vyhřáté postele.
Miluju první mrazíky a trávu pokrytou jinovatkou třpytící se v ranním slunci. Mlhu skrz kterou se derou první paprsky slunce, který už toho sice moc neprohřejou, ale alespoň dodají zdání hezkého počasí.
Mám ráda ten pocit, když si přijdu užitečná, nákup, úklid, uvařit, znáte to.
Ale nevím, proč se vzápětí dostavuje ten pocit zbytečnosti. Jako když si na chvíli dovolíte zpomalit a nic nedělat. Válet se, číst si, dát si šlofíka po nedělním poledni a vaše tělo a hlava si usmyslí, že pojednou spirály a najedou nevolnosti a slabosti, bolest hlavy, unavený oči ...
Už ani pro sebe nezvládnu dělat dost. Dělat tolik, abych dokázala být chvíli spokojená sama se sebou. A pak tu nedostatečnost snažím lepit a stejně to nepomáhá.
Mám plnou hlavu obsedantních myšlenek a myšlenek o tom co bych měla teda dělat, abych se z tohohle nekonečnýho kolotoče vymanila. Už mi dochází nápady. Už na to zkrátka nemám.
"there's a pretty nasty plague sweeping through the entirety of the lower divide, you know. they say it originated from that old asylum in umbris. they also say there's a fiendling you can find in the gravekeeper district who will sell you the cure, amongst other things."
studovat architekturu je jako *celý den jste naštvaní protože vám vedoucí ateliéru ráno napsal na odevzdanou práci, že toho máte málo a vy jste se pod vidinou dalšího dne stráveného lepením starého kartonu psychicky zhroutili na celé dopoledne, jen aby vám nakonec napsal, že se omlouvá, protože část té vaší odevzdané práce přehlédl a že to máte dobře*
The inevitable reunion because the mf was over 90 years old
Also: something something the guilt that Comet can and has shapeshifted for him while he's still stuck in the body he's always been and he's only physically changing for her now that she's dead. Not taking into accout the change he's gone through as a person . is this anything
Hello Cole Notapplicable, I love you so much
Very interesting that these two evolved from DJMMS that were very similar to eachother. Also the fact it was specifically their human designs
Bighand's story is completely irrelevant as a human but I love this design........
one (1) person asked me about prints... so i have prints now!!! i've never done anything like this before and i have no idea how much to make, so it's just a really (really) tiny batch of small ones, but i'm open to doing more if they do well!