#céčko

[prazske-metro]

když jezdím jen Áčkem a Béčkem, a po dlouhé době vstoupím do Céčka:

[transmasc-wheatley]

Drazí obrozenci,

inovace ve slangu.

pog=céčko

tudíž,

pogchamp=céčkamachr

[dragonfry]

Karanténa nuda je

Dámy, pánové a nebinární osoby,

bylo nebylo, Hifi měla psát bakalářku, a proto čučela na Youtube. A co se nestalo, výjimečně čučela na český Youtube. A co svět nechtěl, dostlala Nápad™. A protože tuhle karanténu moc nedává, rozhodla se si z ní udělat srandu a celou situaci tak hopefully trochu odlehčit. A Danuška? Inu, ta šla zrovna kolem. Snad i Vám, drazí čtenáři, přijde tento dezert pochuti, rozechvěje Vaše bránice a vyčistí Vaši mysl, Vaše póry a Vaši světnici.

Poroučím se.

Fandom: česká Youtube scéna Postavy: Karel “Kovy” Kovář; Šimon “Smusa” Vojta Pár: lehce Kovy/Smusa, ale není to typické hardcore porno, spíš si hrajeme s tím, co s dvěma klukama a jejich intimitou udělá sdílet jeden prostor tak dlouho Autoři: @hifi-and-banana & @demetra-black Hashtagy nebo-li klíčová slova: karanténa; humor; katastrofa; bromance; narušování intimity

Shrnutí: Ve světě řádí korona a v Smusově bytě řádí Kovy. Kvůli karanténě je tam nucen zůstat celých čtrnáct dní. Potěš koště... Může tahle kombinace dopadnout dobře? Přežijou ti dva? Přežije ten byt? Nebo Kovy zemře na následky dehydratace a Smusa na to, že se bude příliš dlouho smát vlastnímu vtipu, stejně jako kdysi řecký filozof Chrysippus? Let's find out.

Kdo by chtěl, tu má odkaz na AO3

Jinak pod perexem.

Dnešek byl úspěšný den, dá-li se to tak nazvat. Dny strávené se Smusou byly vždycky úspěšné v několika ohledech: bylo z toho spousta materiálu pro jejich fanoušky, skvěle se pobavil (až si málem roztrhl bránici) a nakonec vždycky objednali pizzu. Kovy pamatoval doby, kdy všechny spolupráce - i s ostatními youtubery - zásadně odmítal, a Smusa byl vlastně jeden z prvních, s kým tohle pravidlo porušil. Byl tomu rád. Od té doby, co vystrčil nos z bytu svých rodičů v Pardubicích, se leccos změnilo, a ačkoliv toho bylo někdy fakt moc a on končil své dny absolutně vyčerpaný nad míru svých sil, jako kupříkladu když s Verčou nevypadli ze Stardance tak brzo, jak si myslel, že vypadnou, a do toho objížděl autogramiády s knížkou a točil ten dokument na školách, přičemž psal další scénáře a točil další videa… No, pořád mu to stálo za to. Nebyl si sice jistý, jak budou diváci reagovat na některé… ehm… věci, které zazněli během natáčení - měl strach hlavně z toho zvuku poklopce, a taky z toho banánu v pošťáckém autě - ale materiál to byl i tak dobrý, a tohle bude řešit až při editování. Vždycky může ten sexuální podtón ztlumit tím, že to prostříhá. Na tyhle věci si dával hodně velký pozor, zvlášť po coming outu.

Kovy se natáhne pro další kousek svojí pizzy, která už stihla trochu vychladnout. Smusa spořádal tu svoji během pěti minut a dvou hltů. No dobře, to trochu přehání, ale připadalo mu to tak. Jídelní způsoby toho chlapce nejsou zdravé. Kovy jenom čeká na moment, kdy se Smusa zadusí, protože se pokusí spolknout celou půlku kuřete zaráz, a Kovy ho tady pak bude muset oživovat dýcháním z úst do úst - ježiš, to taky znělo všelijak, ještě, že tuhle myšlenku nevyslovil nahlas před kamerou. Fanynky by z toho udělaly svoje. Už teď budou mít celkem o čem mluvit, může se sice snažit upravovat záznam, jak bude chtít, ale veškeré sexuální náznaky taky nemůže vystříhat, to by potom taky mohl mít z videa tři a půl slova a pantomimu. Měl toho kluka sice celkem v oblibě, ale filtr a stud mu rozhodně nic neříkaly, takže byl občas opravdu schopen vypustit z pusy něco, co by si Karel sotva dovolil pomyslet sám v nejtemnější noci a i tak by se červenal… No dobře, teď ze sebe dělá trochu většího svatouška, než jakým doopravdy je, ale vedle Smusy není žádné umění vypadat nevinně.

Snaží se v klidu najíst, zatímco Šimon obstarává veškerou konverzaci, rozhazuje rukama, blábolí cosi o růžových králících v jednu chvíli a něco jiného o Futuramě v druhou chvíli. Kovy občas přikývne, zamručí v souhlas, ale hlavně se věnuje svému jídlu. Jeho plácání je Karlovi milé, ale po pár hodinách mu už trochu dochází energie a schopnost koncentrace. Smusa má ve zvyku ponocovat pomalu až do svítání a vstávat v poledne, a Kovy tomu dost dobře rozumí, ale všechny ty spolupráce a schůzky a rozhovory a Stardance, které v posledních letech naplňují jeho rozvrh, jej vycvičily k poněkud obrácenému režimu. Navíc měl tohle ráno ještě schůzku s Nicol, protože se chystala odjet kamsi na chatu a zabarikádovat se tam, takže v tuhle dobu už pro něj nebylo lehké držet víčka rozlepená.

Pokusí se zkoncentrovat veškeré zbytky svých sil k tomu, aby zkusil vnímat, co že to Smusa momentálně plácá, aby mohl vytipovat správný moment k tomu ho přerušit a navrhnout, že půjde domů, ale je vysvobozen, neboť vyrušení Smusy z jeho monologu se odehraje zcela bez jeho zásahu: jeho kamarádovi zazvoní telefon.

Smusa zamrzne uprostřed gesta, hodí pohled na mobil, pak na hodiny na počítači, pokrčí rameny a přijme hovor, načež se zvedne ze židle. Lidská mysl nechápe, že mluví s někým, koho nevidí, a proto nás nutí při telefonování chodit a danou osobu hledat, připomene Kovymu jeho mozek snaživě. Kovy by víc ocenil, kdyby mlčel a šel spát. Ale nejdřív se bude muset dostat do bytu. Rozhodne se proscrollovat tumblr, než si to Smusa vyřídí.

“No, jo… to jsem… jo, to jsem byl…” Šimonův hlas zní podivně vážně, což Kovyho trochu zalarmuje. Nechce odposlouchávat, ale zároveň je zvědavý, nicméně jeho morální dilema je vyřešeno za něj, když Smusa ve svém přecházení z místa na místo opustí pokoj a zamíří směrem do kuchyně.

Kovyho mysl je najednou zcela vzhůru. Stalo se něco? Co se tak mohlo stát? Je skoro jedenáct večer, kdo může Smusovi volat s nějakými špatnými zprávami? Někdo z rodiny? Co se mohlo stát - venku řádí ta korona, nakazil se někdo z rodiny? Z přátel? Je někdo v nemocnici? Vydrž, Kovy, no tak, nemusí to být hned všechno spojené s pandemií, mohl… mohl… mohl být někdo sražený autem jen tak, absolutně bez spojitosti s pandemií. No počkat, to není moc uklidňující. Sakra. Co se stalo?

Když Smusa roztržitě vejde do místnosti, má na tváři zachmuřený výraz. To moc Kovyho rozjitřenou mysl neuklidní, spíš naopak. Někdo umřel. Možná hůř. Přisedne si na gauč a podívá se na něj, na hodiny, na něj, k oknu a takhle těká pohledem dost dlouhou dobu, až se jim oběma udělá uzel v žaludcích. Je to ten pocit, když v příjemném jarním dni překryjí slunce mraky, chlad se vám zakousne do těla a uvelebí se pod vaší kůží.

“No, takže,” začne Smusa ztěžka.

Kovy mezitím uvnitř trochu umře.

“Volal mi kamarád, že mu volali z… z tý, z hygienický… z krajský hygienický stanice.”

A je to tady, pomyslí si Kovy.

“Ve středu jsme byli venku spolu, víš jak, a no... no, vyšly mu dneska pozitivní testy na covid.” Smusa žmoulá jednu ruku v druhé, až si málem zlomí prsteníček. “Jako, nic mu není, je v pohodě, žádnej vážnej stav nebo cokoliv, prostě leží doma, má trochu horečku a kašle, ale no prostě má to. Prej neví, kdy se ke mně dostanou s testy, protože seznamy jsou dlouhý a testů málo, víš jak... A vlastně vůbec neví, kdy mi budou schopní zavolat, co mám vlastně dělat dál, snad asi ráno.”

Kovy neví, jestli si má oddechnout, nebo jestli budou pokračovat ještě nějaké zprávy, takže se jen snaží Smusu povzbudit pohledem, aby pokračoval.

“Ta ženská mu řekla, že jestli jsem do tý doby někde byl, strávil s někým víc času, tak že bych to dotyčnýmu měl říct a až mi budou volat, tak jim dát kontakt a tak... Zkrátka bychom oba měli zůstat v karanténě na dva týdny.”

Jo, to je dobrý, jenom karanténa, má zůstat v karanténě… Čtrnáct dní v karanténě, to je v pohodě, pomyslí si Karel. Budou muset ten podcast nahrát dálkově, ale to měl stejně v plánu, jen pro jistotu. I kdyby covid se Smusou měli, smrtnost v jejich věkové kategorii je v podstatě nulová, to ví Kovy moc dobře, i když mu z té představy samozřejmě není nejlépe. Ale problémy s imunitou nemá, a Smusa taky ne, pokud ví. Možná by si měl cestou v lékárně koupit nějaké céčko. Jo. Tohle zvládne.

“Možná bys asi neměl nikam jezdit, víš, říkal jsem si, že bys ideálně měl radši zůstat tu, aby se to… nešířilo, no.”

Nastává mezi nimi ticho, těžké jako deka. No, takže Kovy doufá, že si to přebral dobře. Má zůstat u Smusy v bytě. Čtrnáct dní ve dvou místnostech s tímhle energií nabitým veverkoidním stvořením. Když ho neskolí korona, tak jeho ztřeštěné nápady a nezavřená huba určitě. A Kovy tu nemá ani svůj kartáček. Tohle bude problém. Na druhou stranu - sakra. Zodpovědnost. Sám to hlásá, kde může. Nemůže vyrazit domů jen tak. Navíc by byl v bytě sám, a jako upřímně, z toho by mu mohlo hrábnout dřív, než strávit pár dnů se Smusou… Hlavně musí zavolat mamce. Urputně přemýšlí, s kým vším se viděl - pak mu dojde, že od té doby, co zapadl k Smusovi do bytu, z něj ještě nevytáhl paty, takže on sám nikoho nakazit nemohl. Složí hlavu do dlaní. Na tohle je už skutečně moc unavený.

“Hej, Kájo… Já vím, že je to se mnou občas na přesdržku, a fakt mě mrzí celá tahle situace, moc se ti omlouvám, že jsem ti to takhle zkomplikoval, můžeš mi dát přes hubu, jestli chceš-”

“Ne, ne,” přeruší ho Kovy rychle. “Na to jsem ani nemyslel, promiň, jen jsem uvažoval nad tím, co všechno… co to bude znamenat, ale jasně, promiň. Zůstanu tady, jestli ti to teda nebude vadit, nerad bych… Nemám s sebou ani roušku, nechtěl byl nakazit půlku Prahy.”

“Jo… jo, jasně. Takže… zůstaneš? Promiň, jsem z toho pořád mimo…” Smusa se nervózně zasměje a projede si prsty ve vlasech, načež se zaboří hlouběji do starého gauče.

Kovy přikývne. “Asi to bude lepší, jestli to nevadí. Mám notebook s sebou, co bude nutné, můžu dělat odsud, u sebe bych stejně nesměl s nikým přijít do kontaktu, takže je to jedno. Uhn, byl jsi…”

Kovy hodí nervózním pohledem po stěně, pak chvíli zkoumá vzorek na parketách. Jak tu otázku formulovat tak, aby to neznělo, jako že Smusu z něčeho obviňuje? Nemyslí si, že je to jeho chyba, ale zároveň se musí zeptat - je možné, že budou muset kontaktovat ještě někoho, a i když je pozdě, bude lepší to udělat hned.

“Byl jsi mezitím… byl jsi od té doby ještě někde? Venku s někým, nebo byl někdo tady?”

Smusa zvedne pohled ke stropu. “No… byl jsem nakoupit cestou domů. To byla středa, že jo. A ve čtvrtek… ne… byl jsem tu, hráli jsme s klukama CSko.* Eh, trochu jsem ten den… no to je jedno, a včera jsem si vzpomněl, že vlastně dneska přijdeš a já ještě nemám vybraný, co budeme parodovat,” zazubí se na Kovyho, kterého vůbec nepřekvapuje, že tyhle věci nechává Smusa na poslední chvíli.

“Takže to jsi byl taky tady?”

“Jo jo. Náhodou se snažím být teď doma co nejvíc, abys věděl, vím, že je to důležitý. Večer jsem volal s babi.”

“Supr,” Kovy se na Smusu jemně usměje. “O starost míň. Ale možná bys měl zavolat mamce a tak, ať ví, co se děje.”

Smusa přitaká a pohodí telefonem, který má pořád v ruce. “Ty taky.”

Kovy přikývne, bude muset obvolat pár čísel.

***

Když se o půl hodiny později sejdou zase v jedné místnosti, mají toho oba tak akorát dost.

“Kde se můžu složit?” hekne Kovy. Momentálně jediné, na co myslí, je postel. Měkká, teplá, pohodlná postel. Nebo cokoliv, co postel aspoň trochu připomíná. Možná předtím sprchu. Taky teplou. Taky pohodlnou. Taky měkkou…

Kovymu je docela jedno, že jeho myšlenky přestávají dávat smysl. Byl to fakt náročný den a jeho kognitivní kapacity jsou pro dnešek vyčerpány. Takovou horskou dráhu na svou sobotu neplánoval.

“No… Bude ti stačit ten gauč?” kývne Smusa ke zmiňovanému kousku nábytku. “Nic jiného tu není. Nebo si na něj můžu lehnout já a nechat ti postel-”

“Ne, ne,” zastaví ho Kovy unaveně. “Je to tvoje postel, to by bylo… nefér. Mohl bych… jenom…” zagestikuluje neurčitě a modlí se ke všem bohům, aby Smusa jeho unavený mozek pochopil.

Zdá se, že má štěstí. “Jo, vydrž, donesl jsem ti nějaké… mám tu pro tebe boxerky a triko, přísahám, že jsou čistý, ale jestli jsi zvyklý na svoje saténové pyžámko, tak nemůžu sloužit.”

Kovy má energii tak na to se unaveně pousmát, ale i tak ocení ten humor, co se mezi nimi drží. Nechce, aby kolem sebe dva týdny chodili jako na pohřbu.

“Jo a dokonce jsem vyhrabal náhradní kartáček,” prohlásí Smusa pyšně a prezentuje Kovymu svůj objev. “A tady máš ručník.”

Kovy přejede po štětinkách kartáčku palcem a zhodnotí jejich drsnost. Au. Je zvyklý na svůj ultrajemný Curaprox. Z tohohle ho budou bolet dásně ještě tři dny a určitě si odře sklovinu. Bože. Kdo by si pomyslel, že mu z celého jeho bytu bude nejvíc chybět kartáček. Chvíli dokonce uvažuje nad tím, že Smusovi tím kartáčkem přejede po tváři, aby mu naznačil, že je vhodný tak k drhnutí podlahy, ale je na to příliš unavený. Je fakt, fakt hodně unavený.

Poděkuje Smusovi za všechny věci, vděčně využije práva první sprchy (protože je host) a když se vrátí, najde na gauči složené všechny polštářky z bytu a taky fleecovou deku. Usne snad ještě dřív, než pod ni plně zapluje.

*Čtenáři prominou moji neznalost videoher a toho, které z nich jsou zrovna v kurzu a které hraje Smusa. Autorka dané sekvence hraje tak maximálně Simíky, a mezi odstavci bakalářky ještě Bubble Shooter. Fishy mi momentálně blbne, jsem z toho smutná.

[randomandalusie]

úterý

Brazilský paracetamol a céčko z Portorika mě aspoň trochu potavily na nohy. Dvě čtvrtiny dne jsem strávila v posteli, tak už to přece musí být dobrý. 

Další inspirativní setkání v hostelu. Editor knih, Afrika, Amsterdam. Je to tu fajn, ale je čast vypadnut z města. 

Přesun ze Sevilly do Rondy s učitelkou klarinetu z místní konzervatoře.

Do Rondy jezdí docela dost lidí kvůli jednomu mostu. Naprostá většina ale večer naštěstí zase odjede, protože podle všech průvodců stačí na Rondu jednodenní výlet. Toho využívám a jdu se projít až večer. Prázdné ulice, západ slunce a dokonce jsem viděla i ten most.

Ronda je v podstatě město v hradu na skále v horách. Po chvilce procházení se mi vybil mobil, takže fotek ani moc nemám. Představte si malé prázdné uličky - skoro v každém rohu se skrývá další zkratko-ulička, stromy obsypané pomeranči, procházka po polorozpadlých hradbách kolem celého městečka při západu slunce, schody vytesané do skal, výhledy na skály pod městem i lesy a kopce v dálce. Prostě dokonalost sama. Chilku tady pobudu.

Celý den završily ještě extrémně levné a dobré čínské nudle. 

Jo a bydlím v nejlevnějším AirBnB ve městě. Je to asi tak 200 let starý byt s kachličkovo-mramorovými obklady, dřevěnými zdobenými lustry a asi původními okny, protože tady při příjezdu byla stejná teplota jako venku, což ve 14 stupních není úplně nejideálnější (teď už mám malý topeníčko, takže nemrznu). 

[zdenekpergl]

26. 10. 2018 - Ostravó, aneb třicet let od začátku studia na VŠB

Tak je to letos 30 let co jsme začali studovat vejšku v Ostravě. Takže jsme si v pátek ve tři dali sraz U Lva. To je hospoda kousek od kolejí. Já vyrazil ráno vlakem. V Praze jsem přestoupil na Pendolíno a před jednou vystoupil v Porubě na nádraží. Teď se to tedy oficielně jmenuje Ostrava-Svinov. Nádraží jsem nepoznával, my jsme ještě chodili na nástupiště přes koleje, taď tam jsou podchody. Také nádražní budova je nová. Teda tu starou nezbourali, ale jenom k ní přidali zvenku prosklenou vstupní halu. Vypadá to dobře a myslím si, že to není špatné řešení pro stará nádraží, která už kapacitně nestačí. Z nádraží jsem se vydal na tramvaj, teda zde šalinu, a dojel do Poruby na VŠB. Prošel jsem se po škole, podíval jsem se tam kde jsme měli už tenkrát PC učebnu a kde jsem trávilo dlouhé hodiny i mimo školní hodiny. Přes céčko, budovu z přednáškovými sály, jsem vyrazil ze školy na koleje.

 I okolí se hodně změnilo. Místo nafukovaček stojí sportovní hala, místo škvárového hřiště je hřiště s umělkou. Přibyla asfaltová hřiště.

Koleje se také změnily. 

Na první pohled áčko i béčko mají nová okna, už nejsou vyklápěcí. Ale co mě zarazilo, byla "výzdoba" chodníků u školy a kolejí. 

To nechápu, proč dnešní mládež, když dodělá vejšku, tak se musí podepsat barvou na chodník?!?

Mě to připomnělo jedno přísloví "Jména hloupých, na všech sloupích". To jinak snad ani nejde vyjádřit.

Bylo to všude.

U Lva se nás nakonec sešlo 9.Na to, že to bylo svoláno před ani ne měsícem to byla docela slušná účast. Ale z Čech jsem byl jediný. Dobře jsme pokecali, rád jsem všechny viděl. Někteří se trochu zakulatili, jiní místo hára mají pleš, ale jinak stále stejní. Marně vzpomínám kdy jsem, takto pohromadě, všechny viděl.

Určitě další setkání nebude z mé strany zase po tak dlouhé době. Jo, akorát to bude chtít jinej lokál, kde budou mít pivo a ne Ostravar.

[ozvucenie]

Zatočte so stresom

Stres je obávaným strašiakom modernej doby, ktorý sa podpisuje na našom psychickom aj fyzickom zdraví. Preto vás asi neprekvapí, že negatívne ovplyvňuje aj našu imunitu. Neustále napätie vyvoláva produkciu hormónu adrenalínu, ktorý nás kedysi pripravoval na boj či na útek. Preto by sme mali podporovať našu imunitu. Nezabúdať na vitamín C. Povestné „Céčko“ totiž pôsobí ako antioxidant, ktorý prispieva k ochrane buniek pred voľnými radikálmi, podporuje tvorbu bielych krviniek a pre našu obranyschopnosť je nevyhnutný.

[vitabrideurope-blog]

Reposted from @alexandraorviska - Poviem Vám, po tej ceste potrebujem #doubletherapy! Ďakujem, že existuje @vitabridslovakia , a že tu mám tento zázrak dva v jednom, krém aj na tvár, aj na očné okolie a nemusela som sem ťahať 300 krabičiek ☝🏼😁 A ani céčko, lebo ho už obsahujeeee llalala! A do konca februára máte na každý nákup 10% dole s kódom SASKA 😘 A pripomínam, že šampón od nich je môj totál najobľúbenejší!!!!! Pekné nakupovanie! 🤩🔝😘 https://www.instagram.com/p/BuVmM3KA1wl/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=1o7qqygkiksfz

[bettythesmellycat]

7.1. 2019   Výlet, trh a rocková star

Ráno jsem byla nastoupená v půl sedmé před hotelem naprosto bez problémů. V 5:15 jsem měla opět budíček díky místnímu rozhlasu. S Trinh jsme byly domluvené, že tentokrát dáme k snídani Pho. Zajely jsme tedy na skůtru do místního podniku a daly polévku.

Potom jsme zaparkovaly u nějakého baráku ve dvoře, kde je asi T trochu znala, a vydaly jsme se na výlet. Výlet spočíval v 20min procházce kolem jezera, které je hned za městem. Je to hezké místo, kde jsou tedy všude betonové chodníčky a prochází se lesíkem vedle jezera. Na výletě jsme probíraly různá témata a dostaly jsme se i k tématu jedění psů. Trinh říkala, že se zde jedná o naprosto běžnou záležitost. Že většinou muži po práci kolem oběda jsou do krámu a dají si víno a k tomu psí svačinku. Ona se tvářila, že to dost odsuzuje a prý psa měla jen jednou (jako na talíři). Také zmínila, že opravdu existují „dog thiefs“ a proto většina lidí, když má psa jako mazlíka, drží ho doma na řetězu.

Číča prostě...

Při vyzvedávání motorky u známých jsme byly pozvány dovnitř, opět jsem si vyslechla chválu na svůj vizuál (a že vážně stál za to:D). Trinh se pak s paní na chvilku zdejchly, řekla mi potom, že si šla prohlídnout ten dům ptz je nový a ona ho chtěla vidět. Paní domácí evidentně mrzelo, že nezůstaneme déle a tak mi na cestu aspoň dala takové místní sezamky. Celé balení, téměř, jeden kousek chyběl:D. Vydaly jsme se na trh, kde jsme nakoupily věci na oběd a večeři z čehož jsem poznala, že dneska budeme obědvat i večeřet u Trinh doma. Trh je taková kapitola sama pro sebe. Tržiště je většinou zčásti kryté, nějakými hadry a v kryté části jsou dřevěné stoly nebo něco jim podobného a na nich je vyskládané zboží. Vedle toho je otevřené tržiště, kde je jeden stánek se slunečníkem vedle druhého a zboží je často vyskládáno na plachtě na zemi. Včetně masa samozřejmě. Ryby tu většinou mají v lavorech, kde do toho mála vody co tam je vede hadička se vzduchem. Přesto některý ryby leží bříškem nahoru. Asi odpočívají. Jednu takovou Trinh zkoušela vzbudit, když vybírala na večeři, ale ryba nereagovala. Na všechno se tady používají nůžky. Teda zabíjejí je asi nejakou palicí, to jsem nesledovala, dělalo se mi trochu zle. Potom ovšem vezmou nůžky, rybě ošmikaj ploutve, ustříhnou hlavu a rozstříhnou břicho. Dost obdobně chystají i krevety, kterým tuším stříhají ocásky. My koupily rybu, pak nějaké krevetky a pak zeleninu. Zeleninu jsme kupovaly u několika stánků, a přestože se válí na plachtě v prachu, vypadala moc pěkně. Trinh mi pak řekla, že když procházíme tak zas paní prodavačky říkají, jak jsem krásná. Pořád stejná forma. Mastné vlasy, pytle pod očima a xxl kalhoty. Kočička. Myslela jsem, že jsem na vietnamských trzích viděla už všechno, ale zřejmě mám stále rezervy. Kromě živých slepic, kohoutů a ptáků na tomto trhu byly i husy. Živé pochopitelně. V proutěných koších namakané jedna na druhou. Za nimi ve stnku byl obrovský kotel, ze kterého se kouřilo, a vedle něj seděla na zemi paní a do lavoru před ní akorát pohazovala další oškubanou nešťastnici. Lahůdka. Na závěr jsme koupily nějaké maso vedle parkoviště skůtrů a vyrazili do kavárny. Cestou jsme míjeli obchod s kabáty a Trinh pohotově zastavila a říkala, že jdem koupit ten kabát, tak jsem ji ještě zvládla přesvědčit, že ho vážně nepotřebuju. Uvidíme, jak dlouho odolám.

Husičky...

Cestou do kavárny jsme se ještě stavily v lékárně (obchod jako každý jiný, lékáren tu všeobecně mají poměrně hodně), abych si koupila Cečko, co jsem zapomněla doma. Pan lékárík měl na pultu vyskládáno několik různě velkých platíček, ze kterých evidentně odstřihoval jednotlivé dávky zákazníkům. Trinh ho tedy požádala o Cečko, o 3 platíčka, a chtěla to za mě zaplatit. To jsem rázně odmítla, protože přeci jen 30 tablet Céčka asi něco stojí žejo. No. Jak kde. Dvakrát jsem si sumu nechala zopakovat a pak pánovi podala 10 000 VND – 10 Kč. Jo, počítáte dobře, jedno céčko za tři kačky. No snad mi to nic neudělá:D.

Vyrazily jsme do sl��bené kavárny, kde jsme probíraly témata od Vánoc, přes vojenskou službu, zdravotnictví až po vztahy. Tam se vyloženě Trinh rozmluvila, říkala, jak je šťastná, že některý věci může někomu říct. No u mě má jistotu, že je nikomu neřeknu, jelikož mi moc lidí nerozumí:D Občas tedy i včetně Trinh, což je trochu frustrující. Má vystudovanou výšku s oborem na výuku angličtiny a občas prostě řekne „yes“ na otevřenou otázku, na kterou potřebuju znát trochu jinou odpověď než ano nebo ne. Chvílema je to trochu frustrující a často to vede k nedorozuměním typu že „večer už nemám žádné lekce“ přijedu do centra a tam vyskládaný děti, které čeká lekce:D. Na mě není si připravovat učební plány, jsem tam spíš jako doplněk, ale občas bych ráda měla nějakou představu, co mě čeká… Ke zdravotnictví, respektive k lékárnám jsem se dověděla taky celkem zajímavou věc a pochopila, proč měl pan lékárník nastřihnutá platíčka na pultu a proč je těch lékáren tady tolik. Pokud jsme se správně pochopily, nemají tu ŽÁDNÉ léky na předpis. Návštěva doktora je většinou drahá a tak, když zhruba víte, co vás bolí, dojdete si rovnou do lékárny, poradíte se tam a dostanete prášky. Easy. Před obědem jsem měla na chvíli čas pro sebe, tak jsem odpočívala, pak mě vyzvedl pan manžel na motorce a jeli jsme k Trinh domů na oběd. Tam jsme teda měli rybu, salát s hovězím a polévku s dýní. A rýži, pochopitelně. Většinou se to jídlo skládá takto ze tří chodů, oni zezačátku si dají několik soust suché rýže a pak si dají kousek masa a zeleninku a postupně si to dávají do mističky. Obvykle se prý sní 2 mističky rýže. S tím, že do zbytku rýže v druhé misce si pak nalijete polévku. Tu si můžete dát i během toho. Rybu jsme měli pocintanou sweet chilli omáčkou a hovězí salt nebyl asi ochucený nijak. Moc tady ty věci neochucují. Takže já si všechno, pokud možno, ráchám v sójovce, která většinou na stole je (ale jediný, kdo do ní hází věci, jsem často jen já). Polévku jsem zkusila, ale byl to víceméně dýňový vývar s trochou bylin, což mě příliš nenadchlo.

Po obědě jsem jela na pokoj a Trinh mi řekla, že si mě pak vyzvedne studentka ze střední, kde učí a něco se mnou bude dělat. A potom jsem měla dorazit na pátou do centra, kde se mělo učit až do devíti. Šlofíka jsem si nestihla, jelikož chvíli po obědě mě nabrala Sara, která mě vzala do coffee shopu a povídaly jsme si o přírodě, že tady sice mají les, ale že je MOC nebezpečný, že daleko lepší jsou parky ve městě, že tam je to safe. Co dodat. Hodně si tady taky děti stěžují, že je ve výuce jazyka kladen zbytečně velký důraz na gramatiku a konverzaci a ostatním částem se moc pozornosti nevěnuje. Já se ani ale nedivím, když mi pak řekli, že jich je ve třídě běžně cca 40-45. Všeobecně je tu kladen obrovský důraz na vzdělávání. Téměř všechny děti po skončení školy chodí na extra classes ke každému předmětu. Tudíž mají skoro nulový volný čas. Trochu jiný svět no. Se Sarou jsme ještě omrkly pagodu vedle jejího baráku a pak jsem ji požádala, aby mě vyhodila na hotelu, abych si před odpoledníma lekcema ještě trochu odpočinula.

Byla jsem už úplně vyřízená. Věčně nevyspalá, dozvuky jet lagu a permanentní ministres, abych nesnědla něco moc divokýho nebo nepila vodu z kohoutku, což se hlídá trochu blbě

Sara mě potom vyzvedla a odvezla do centra, na skůtru to je z hotelu cca 5 minut, ale pěšky bych to chodit nechtěla. Ve škole už čekaly děti, nový opět, a byly zase celý u vytržení, kdo to k nim jde. Většinou hodina probíhá tak, že já se tak nějak představím a pak se mě děti mají ptát na nějaké otázky. Nejčastěji to je, co mám na Vietnamu nejraději, jestli umím vietnamsky (takže jim, jak retard, přeříkám ty 4 slova co se učím – ahoj, děkuji, dobrou chuť a na zdraví) a pak se taky ptají, jestli mám kluka:D. Ty menší samozřejmě jednou otázky z učebnice, takže řešíme oblíbenou barvu, zvíře, a nebo co jsem dělala včera. Já se je snažím trochu zapojit, takže se mi musí představit i oni a říct třeba své oblíbené zvíře, barvu nebo předmět. Takhle skupinka se kromě zírání a uculování vytasila s něčím novým. Zeptali se mě, jestli bych se jim nepodepsala. No jako fakt. Až bude Swetřík známá kapela, na což má našlápnuto, tak už umim dávat podpisy i se srdíčkama. Postupně jsem tedy podepsala 25 sešitů nebo papírů. Bylo to fakt srandovní, hopsali přede mnou s těmi papíry a předháněli se, kdo podpis dostane dřív:D.

Betty the star už rozdává podpisy (aniž by ti chudáci věděli, co je čeká)...

Potom ovšem přišla moje chvíle. Šla se zpívat písnička a já k tomu měla hrát na uku. Rozhodla jsem se, že je naučím Dont worry, be happy. Ohledně zpěvu jsou tady opravdu dost bezprostřední a spontánní. Jakmile se dovědí, že na něco hraju nebo zpívám, okamžitě to vyžadují. Na druhou stranu, jsou celkem rychle schopní se chytit a zpívat se mnou. Takže jsme si společně dali několikrát Dont worry a pak už byl konec hodiny.

Betty the star se chystá na výkon (debilnější fotka kupodivu existuje, ale tu si vezmu do hrobu)

Po této hodině měla následovat další, ale Trinh mi řekla, že jde připravovat večeři. Tak jsem si říkala, tyjo, zase jsme se blbě pochopily, vždyť mi tvrdila, že dneska má lekce až do devíti. No jako, lekce byla, ale předtím uvařila večeři, a zatímco se ve vedlejší místnosti děti, resp. puberťáci usazovali a poslouchali písničky, my se navečeřeli. Na pohodu prostě.

U večeře s Trinh a dětmi (jejími)

Takhle, ona lekce má trvat 2 hodiny, tedy 120 minut. Ale po třech dnech jsem zhruba pochopila, jak se věci mají. Nikdo nikam nepospíchá, nikdo není kárán, když přijde pozdě a sama Trinh kolikrát přijede se mnou z oběda a děti už jsou naskládané ve třídě. Mají tam telku, kterou si pustí a čekají na úču. Většinou hodina začíná s půlhodinovým zpožděním. Tyhle větší děti, kteří jsou v posledním ročníku střední, už celkem slušně komunikovaly, takže neměly problém si říct, že se se mnou chtějí vyfotit a pak taky, že chtějí moje jméno na FB, aby si mě přidaly do přátel. Byla s nima sranda a celkem i slušný pokec. Společně jsme pak zazpívali nějakou písničku, ale průnik toho, co já umím na uku a toho, co oni poslouchají, je téměř nulový. Do příště jsem jim tedy slíbila, že se naučím něco, co budou znát.

Potom mě pan manžel odvezl na pokoj a já padla jak podťatá. Druhý den jsme měly naplánovaný sraz s Trinh na sedmou, takže jsem se mohla vyspat krásně, žejo. 

[life-is-a-bit]

1765

Spodem horem céčko.

[autoring]

Užitkáče mám moc rád. Ať už jde o dlouhou skříňovou dodávku, či široký americký pick-up, velká auta pro velké kluky prostě řídím s nadšením, ačkoliv většinou to není žádná hitparáda, co se týče výkonu, komfortu nebo jízdních vlastností. Na velkých autech je však něco impozantního.

Takže když přišla nabídka zařídit si ještě něco většího, auto, na které mi béčkový řidičák stačit nebude, dlouho jsem nepřemýšlel. Navíc, když jde o pořádný kus železa z Ruska. Ne že bych sympatizoval s tamním režimem, nicméně pokud hledáte někoho, kdo umí postavit odolnou techniku, musíte zkrátka na východ.

KAMAZ se navíc do historie zapsal četnými úspěchy na nejslavnější a nejtěžší rallye světa – když 17krát vyhrajete Dakar, už to něco znamená. Mimochodem druhá Tatrovka vyhrála Dakar „pouze“ šestkrát. Takže závodní náklaďáky v Rusku zřejmě stavět umějí. Ale co ty silniční? Vyrazil jsem to zjistit, jelikož KAMAZ tu má dokonce české zastoupení.

V pískovně nedaleko Radíkovic v Královéhradeckém kraji, kde má český KAMAZ centrálu, jsem dostal možnost usednout za volant modelu 65115 6×4. Jak bývá zvykem u ruských strojů, z několikačíselného pojmenování toho normální smrtelník mnoho nerozluští, ale stačí vědět, že je to třínápravový nákladní automobil kategorie N3G.

Zdroj: Tomáš Kopečný

Zdroj: Tomáš Kopečný

Rámová konstrukce nese trojici tuhých náprav s listovými pery, z nichž zadní dvě jsou poháněné naftovým šestiválcem Cummins o objemu 6,7 litru, výkonu 287 koní a točivém momentu 1 100 Nm. V rámci emisní normy EURO 6 nechybí kvůli technologii selektivní katalytické redukce ani vstřikování roztoku AdBlue.

Ačkoliv je tenhle stroj určený především na asfaltové silnice, pohyb v lehkém terénu, např. v lomu nebo pískovně, mu není cizí. Proto tu nechybí třeba uzávěrka jak mezinápravového diferenciálu, tak obou zadních. Řazení rychlostí si ovšem musíte obstarat hezky postaru prostřednictvím devítistupňové manuální převodovky ZF.

Na jízdní komfort se totiž příliš nehledí, a to platí nejen pro řazení, ale i podvozek na listových perech, který oproti vzduchovému systému posádkou pořádně otřásá. Hlavní je tu jednoduchá, tudíž odolná technika, protože v drsných pracovních podmínkách je důležitější spolehlivost a ekonomická stránka věci.

Zdroj: Tomáš Kopečný

Zdroj: Tomáš Kopečný

Žádné výstřelky moderních technologií tady nenajdete, jenom obří volant, šaltpáku, tři pedály a několik tlačítek ovládajících systémy auta. Hlavně uzávěrka diferenciálu přijde vhod, protože se zahrabávám v písku, když couvám k nakladači. KAMAZ se ale nenechá zahanbit a po krátkém klimbání vpřed a vzad se vyprostí i na silničních pneumatikách.

Po chvilce seznamování se KAMAZ začne řídit celkem snadno. Řízení velkým volantem jde zlehka, kulisa řazení je přesná a s trochou cviku trefíte i přechod mezi malou a velkou řadou. Zpátečku, redukci a jedničku až čtyřku řadíte v levé řadě jako v běžném autě, potom musíte trochu víc zatlačit doprava, kde najdete další řadu od pětky až do devítky.

Zvykat si musím hlavně na spojku, která zabírá ostře a hodně nahoře, stejně jako brzdy, které v první chvíli moc nezabírají, jenom aby pořádně kously, když pedálem pohnete o další milimetr. Chce to zvyk, ale jinak není řízení KAMAZu zase tak náročné.

Chybí mi zkušenosti, ostatně náklaďák s manuálním řazením řídím poprvé, takže udělám několik školáckých chyb. Třeba když s několikatunovým nákladem písku neodhadnu rychlost do prudšího stoupání, nestíhám rychle podřadit a musím zastavit na místě. Opětovný rozjezd je potom trochu oříšek, ale nakonec se to podaří.

Zdroj: Tomáš Kopečný

Zdroj: Tomáš Kopečný

Když jsem zmínil hmotnost, tenhle KAMAZ je pořádný cvalík. Samotný podvozek váží 7 275 kg, s touhle nástavbou ve formě třístranného sklápěče potom 9 980 kg. Užitečné zatížení sklápěče s hydraulicky ovládanou bočnicí je 15,22 tuny, celková přípustná hmotnost vozidla potom 25,2 tuny. Já mám k deseti tunám naloženo zhruba dalších pět tun písku.

Přestože s touhle hračkou pro velké kluky bych si dokázal hrát celý den, jízda ruským náklaďákem musí bohužel skončit. Jak na mě zapůsobil? KAMAZ 65115 6×4 možná není zrovna moderní a civilizovaný stroj, ale hlavně pracant k neutahání, který musí být jednoduchý, odolný a spolehlivý. A navíc je ještě hodně levný.

Základní cena podvozku k dostavbě činí 58 200 eur bez DPH, tedy lehce přes 1,5 milionu Kč. Sklápěcí nástavba vyjde na 10 000 eur, resp. na 12 500 eur bez DPH s hydraulicky ovládanou bočnicí. A to je bezkonkurenční nabídka. Něco mi říká, že si brzy udělám papíry na céčko…

Zdroj: Tomáš Kopečný

Zdroj: Tomáš Kopečný

[gearcoupon]

How to create a new disk partition on a Mac

How to create a new disk partition on a Mac

If you have ever had a computer with a Windows operating system in the past, then you certainly had the disk divided into two partitions – most often "céčko" and "déčko", when there was a system on disk C and data on disk D. However, this partitioning is not something that is simply needed – you can do without partitioning without any problems, as evidenced by the default macOS settings.…

[bossmedia]

Chára hokejom žije a vždy rád pomôže svojim spoluhráčom v každom smere, začiatky však neboli ľahké

Chára hokejom žije a vždy rád pomôže svojim spoluhráčom v každom smere, začiatky však neboli ľahké

15.5.2020 (Webnoviny.sk) – Nikdy predtým kapitánske “céčko” na drese nenosil, no príchodom do zámorského hokejového klubu Boston Bruins v lete 2006 sa veľa zmenilo. Slovenský obranca Zdeno Chára sa stal kapitánom “medveďov” a je ním doteraz. Medzičasom organizáciu na tomto poste priviedol aj k zisku vytúženého Stanleyho pohára. Na začiatku to však nemal ľahké.

“Zo začiatku som si všetko bral na…

[horyamorekecu]

ÚTERÝ, 27. LISTOPADU 2018 – PROLEZENO

Výmluvou dnešního dne je, že mám prolezeno. Jenže pak to potvrzujou i zkušený lezci, takže to vlastně není výmluva. Podle Pepy je to klasická borůvka. Nikdy jsem to neslyšel, ale při pohledu na fialový bříška prstů, kterejm se teď může o kůži jenom zdát, je mi celkem jasný, co tím myslí. Čekaj mě minimálně tři dny bez lezení, kůže prej zas naroste. Takže klid.

Ještě před tím ale zkouším flešovat sedm áčko. Dostanu se kousek pod crux, ale prsty pekelně bolej, takže na to kašlu. Díry v prstech nevypadaj nejlíp. Teprve pak se dozvídám o tom svým deficitu kůže na prstech. Zuzka zatím posílá svoje první sedm áčko a Maky pak sedm céčko. Takže večerní program je jasnej. Holky půjdou na svý send cakes a já se v tý Gomě teda asi taky stavím, no.

[deadandsarcastic]

Zápis Dvacátý čtvrtý - LK; Z deníčku Duhy a Opalovacího Krému

„To mi teda povídej," povzdechl si Kyry, když si převzal mobil od stínu vracejícího se do klasické neživé podoby. „Začínám mít takový zlý pocit, že se nám tady rozvíjí podklad pro nový případ... Možná bychom na ni měli dát trochu pozor... Pokud nám teda zbude na to nějaký čas." Pomalu stoupali do schodů k jejich pokoji, pořád debatujíce o předchozím zážitku.

„No... Ale docela by mě zajímalo, proč chtěla za Brianem. Jako... Ti dva zrovna nevypadají, že by spolu něco měli mít... Nebo on s tebou o té holce nějak mluvil?" zeptal se Maverick, když už byli v pokoji a seděli na posteli. „Že by jí, já nevím, třeba dealoval herák? Protože ona docela vypadala, jak kdyby měla absťák po nějaký droze."

Jenom lehce pokrčil útlými rameny. „Vážně se ptáš špatné osoby... Vím jenom to, že když jsi zmínil její jméno, Brian na to lehce zareagoval, ale to bylo všechno." Vyhoupl se do stoje, aby si mohl skočit pro netbook, k němuž hned připojil svůj telefon, aby mohl přetáhnout fotky oněch run z jezírka. „Celé tohle město by se dalo charakterizovat jako jeden obrovský otazník... A když pátráš po odpovědích, akorát dostaneš víc otázek."

„V tom případě by mi zajímalo, proč sem posílali zrovna mě, vzhledem k tomu, že v organizaci neustále od všech slýchám, že jsem prý debil," odvětil upír. „Protože tady v tom případě je zakomponovaného tolik přemýšlení a tolik otázek, že mi na to přestává stačit mozková kapacita a nejradši bych se na to vysral."

„Možná tě sem poslali proto, že ví o tvojí vášni ke smrti a volnočasové aktivitě aranžování mrtvol," ušklíbl se mladší, zatímco kurzorem myši najel na ikonku lovecké organizace obtočenou znakem pro nekonečno, pod níž bylo napsáno E.tE2.0. Sotva tak učinil, začala na celý pokoj hrát písnička "Sexy, Naughty, Bitchy Me", přičemž se spustil speciální lovecký program.

Zíral Rosenwillovi přes rameno, a když slyšel zvuky, které počítač začal vydávat, pobaveně se ušklíbl. „Jak profesionální," prohlásil sarkasticky. „I když, já mám hovno co říkat."

Netrvalo to ani půl minuty a obrazovka změnila tapetu na velmi esteticky vypadající fotku nějaké mlhoviny, jejíž název ani jeden z dvojice pravděpodobně neznal. A hned poté se objevila vcelku roztomilá loli v opravdu velikém rozlišení. Vlasy měla sestřižené na mikádo, přičemž pravou polovinu účesu měla černou a levou křiklavě růžovou. (Nutno podotknout, že oční stíny měla ve stejných barvách, ale naopak prohozené.) Na tvářičce jí pohrával arogantní úšklebek, zatímco si měřila Kyryho od hlavy až k patě svýma očima; pravým růžovým a levým sytě fialovým. K jejímu outfitu by se dalo říct jen to, že se skládal z růžového crop topu s lomeným nápisem "Fuck/Love you", černých kraťásků a modrých podvazků, které ovšem mizely do ztracena... Ostatně jako celé její útlé nožky, které se rozpixelovávaly a napojovaly se na zdrojový kód. „Ahoj E.tE," prohodil jejím směrem Rosenwille. „No nazdar, Duho," zakřenila se loli, přičemž luskla prsty a vedle ní se objevil královský trůn, na něž se rozvalila jako císařovna vládnoucí celému světu. „Copak žádáš od jejího veličenstva? Padni na kolena, popros a možná tě vyslyším... Možná..." Na tohle Rosenwille nijak nereagoval a raději pokračoval: „Potřeboval bych, aby ses podívala na pár fotek-" „No, jestli jsou to fotky tvého čůráka, tak ty si strč do prdele... Ostatně jak to děláš vždycky," ušklíbla se ďábelsky Eternity. Její roztomilý hlásek vytvářel skutečně enormní kontrast s její mluvou a celkovým vyjadřováním.

„A tohle je kurva co," zadíval se upír na Kyryho. „To je ta lolina, co nám má pomoct s těma fotkama? Vždyť je to ještě otravnější než Henrietta, a to to běží tak půl minuty," začal se rozčilovat, aniž by mu seplo, že jej dívenka na ploše počítače může asi velice dobře slyšet.

„Otravná? Že to říkáš zrovna ty, nulo se zápornou hodnotou IQ," ušklíbla se loli, načež se její crop top změnil na nátělník s potiskem ruky se zvednutým prostředníčkem a nápisem "Go fuck yourself, bitch". „Podle databáze jsi za dva měsíce stihl vystřídat 37 lovců, jelikož s tebou nikdo nechtěl vydržet... A pak kdo je tu otravný. Já se vlastně divím, jak sám se sebou dokážeš vůbec vydržet." E.tE se odmlčela, ale pak obrátila svou pozornost na Kyryho: „Upřímnou soustrast, Duho... Myslím, že bude lepší, když necháš tu svojí stínovou věcičku, aby ti vymrdala mozek z hlavy, než trávit čas s tímhle," namířila ukazováček na blonďáka.

„O to vymrdávání mozku z jeho hlavy se můžu postarat i sám, děkuju pěkně," prskl Maverick, značně uražený z toho, že jej tady roastí nějaké pixely na obrazovce. „A nebylo to tak, že by mě ti lovci nechtěli, ale já prostě nechtěl je, takže jsem se jednoduše postaral o to, abych dostal někoho jiného," dodal nasraně po chvilce.

Sotva to dořekl, Eternity se začala hystericky smát. „Tak tys s nimi nechtěl být? Hahaha... Kouzelné... Ty si myslíš, že můžeš lhát MNĚ? Sladké, vypatlané Céčko..." S těmi slovy mávla pravou rukou a vedle ní se objevila malá obrazovečka, kde naskočil videozáznam od jakéhosi mladíka s dlouhými černými vlasy spletenými v copu, jenž zrovna říkal: „Maverick je naprosto nezvladatelný, nemá žádné vychování ani respekt jakékoliv autoritě-" Loli jej ani nenechala domluvit, jelikož tuhle obrazovku překryla další, tentokrát s mužem ve středních letech s kulatými brýlemi: „-tak přízemního, sadistického tvora jsem nikdy předtím nepotkal-" „-ubožák, je mi jej až líto-" „-proč jej raději nepopravili-" „zbytečný člen organizace-" „-dalo by se na něj stěžovat hodiny-" „-zvrácená obluda-" „-nechutnost-" „-v životě už jej nechci vidět-" „-myslel jsem, že jej fakt odpravím-" „,-jak něco tak hloupého může existovat-" Eternity s každým máchnutím rukou přihodila další obrazovečku s dalším členem organizace, který měl tu čest pracovat s Maverickem, a bavila se výrazy těch dvou... Jelikož Kyry nedokázal skrýt údiv a soucitný pohled, jelikož bylo nad slunce jasné, že tohle upírovi radost nedělá.

Chvíli zíral na obrazovku, ale nakonec se zvedl, odpochodoval do koupelny, kde se zapráskl, a zpoza zavřených dveří zařval: „Stejně jsem to dělal jenom proto, že jsem s nima nechtěl bejt!" Ale z jeho hlasu bylo nad slunce jasné, že je uražený a především smutný... Smutný, že to Kyry musel slyšet; protože jedna věc byla, když mu to sám on říkal, ale druhá věc byla to, že mu to teď někdo potvrdil... A blonďák byl rád, že přes dveře neslyší, co lovci na obrazovce říkají teď.

„Přesně tak, srabe, raději před pravdou uteč!" zavolala jeho směrem Eternity posměšně. „A nezapomeň přidat fotky podřezaného zápěstí na instagram s hashtagem ,I should die to make this world a better place' a-" „Nemyslíš, že tohle by už stačilo?" zarazil ji Rosenwille se zachmuřenou tváří. „Pfff, neříkej, že jej bráníš. Zrovna JEHO... Že on ti fakt vymrdal ten mozek z hlavy?!" Loli nasadila vyděšený výraz, přičemž za jejími zády začal blikat obrovský rudý nápis "IDIOT ALERT". „Nemůžeme se raději přesunout k analýze těch fotek?" povzdechl si zničeně mladík s tyrkysovými vlasy a dokonce sepjal ruce v prosebném gestu. E.tE2.0 nakonec přikývla a dodala: „Hoď je sem... A běda, jestli to bude ten dick."

Fňukl, sedl si na plesnivou dlažbu a opřel se zády o dveře... Ta barevná, drzá věc v Rosenwillově počítači se mu ani trošku, vážně ANI MALILILIČKO, nelíbila - a pokud tohle dostávali lovci, kteří měli vyšší třídu, byl rozhodnutý zůstat céčko po zbytek svého téměř nesmrtelného života, jen aby se tomu vyhnul.

Kyry mezitím nahrál do programu fotky z jezírka, nezapomínaje se zmínit, že se nacházejí na misi v Gloomvillu a že snímky byly pořízeny u léčivých pramenů... I když tak nějak tušil, že E.tE2.0 se svojí databází už to stejně dávno ví. Loli po přidání fotek na chvíli zmizela z obrazovky, načež se ale znova načetla a spolu s ní se objevilo několik starších fotek, zápis runové abecedy a vybledlé novinové články. „Jedná se o starodávný typ run, jež byl do Ameriky zavlečen během přelomu šestnáctého a sedmnáctého století... V tomhle konkrétním případě se jedná o ochranná zaříkávadla, která měla chránit posvátná místa před démony a podobnými potvorami. Ty kameny byly dva; ten, jenž si našel ty, a pak jeho dvojče uprostřed náměstí té prdele světa, kde se teď oddáváte sexuálním hrátkám... Jenže ten druhý byl zničen během oslav čtvrtého července 1986, kdy do něj naboural opilý řidič a totálně ho rozmrdal... Asi zhruba tak, jak ta nula tvoji prdel. Podle záznamů vedení města nevědělo, co s tím, tak jej prostě, spolu s autem, odvezli na místo, kam patří ta fňukna z koupelny... Tedy na skládku. Ještě něco chceš slyšet?" S těmi slovy lovci věnovala ten nejmilejší úsměv, jaký dokázala.

Už jej přestalo bavit hrát uraženého, a protože se bál, že ještě chytne z té země plíseň na prdeli, tak se zvedl, rozkopl dveře s výrazem největšího drsňáka a hlasitě se Kyryho optal: „Už jsi tu malou, protivnou svini vypnul?"

„Bože můj, ono to ještě žije! Zavolejte někdo Greenpeace, že se jim tady potuluje velice ohrožený druh idiota s hlavou plnou vakua!" oplatila mu to Eternity okamžitě. „By se měl zavřít do zoo jako vzácný exemplář a dětičky by se na něj chodili dívat, zatímco by jim paní učitelky říkaly: Učte se, holomci, jinak dopadnete tak-" Větu nedořekla, jelikož Kyry spěšně zamumlal: „Tohle mi stačilo, děkuji ti, E.tE, zase příště." A s tím rychle celý program ukončil.

„Podívej, Kyry, mě už tak nějak došlo, že jsi asi masochista, ale ubližovat si tak, že máš tohle," udělal gesto směrem k laptopu, „v počítači, to je teda moc i na mě." To, že loli byla na něj trochu moc, nemusel upír asi ani zmiňovat, protože jeho zarudlé oko a rozsvícený kámen jasně svědčily o tom, že v té koupelně mu zrovna veselo nebylo.

Rosenwille si povzdechl, zaklapl netbook, jenž odložil vedle sebe na postel, načež se rozešel směrem k upírovi, jehož pevně objal. „Ona je vážně skvělá, co se týče informací," špitl, hladě staršího po zádech. „Prostě kompletní databáze všech loveckých poznatků, která ti během vteřiny najde všechno, co potřebuješ... To, že povahově je téměř kopií své stvořitelky... To už je věc druhá..."

„Já radši zůstanu u Wikipedie," prohlásil nešťastně, zatímco mladšího objímal nazpátek a užíval si, že se k němu může zase tulit. „Protože Wikipedie ke mně není protivná... Ale... Ještě k té loli..." odmlčel se na chvilku, jako kdyby váhal, ale pak pokračoval: „Je mi nějak povědomá... Není... Není vzhledem třeba udělaná podle nějaké lovkyně z organizace, nebo tak něco? Nebo jsem nějakou takovou lolinu viděl v hentai...?" zamumlal a odtáhl se od Kyryho. „Víš co, neodpovídej, nechci to vědět... Protože kdybych zjistil, kdo tu malou mrchu naprogramoval a podle koho je udělaná, tak bych asi tu osobu osobně našel a vyříkal si to s ní."

Jenom se na staršího povzbudivě usmál, načež si stoupl na špičky, aby jej alespoň mohl políbit na tvář. Popravdě, on sám toho vlastně o tvůrkyni E.tE2.0 pramálo věděl, takže by toho asi stejně moc neřekl. „Už na ni nemysli," špitl, proplétaje své prsty s těmi upírovými. „Co si takhle udělat hezké odpoledne, abychom na ten zážitek zapomněli?" Ani nečekal na odpověď a rovnou se natiskl na Mavericka

[nebraskathe16th]

Vai Plzeņ nokļūst Crane? Tas ir iespējams, atzina Club Chief Strak

"Un es domāju, ka mēs abi spēlēja labi," teica viņa atbalsta galvenais vadītājs HC Škoda Martin Straka pirmdien kristības jauna grāmata Sirds & amp; Dūres, kas kartes stāsts priekšu Ryan Hollweg amerikāņu grūts puisis Pilzenes pakalpojumiem.

Tajā pašā laikā Straka atzina, ka pat laikā, šī sezona varētu būt viens no tiem varētu doties uz ārzemēm. "Jā, šāda iespēja pastāv. Tagad uz galda nav meli pilnīgi nekas īpašs, bet kaut kas ir tur. Mēs runājam par to. Tas ir uz izvēlnes, finansiālo kompensāciju, pievienojot komanda, "sacīja Straka.

Divdesmit Kubalík lidoja sezonu, piemēram, komētas, ar 11 mērķiem un sešām piespēlēm vadīja kluba novērtējumu. Četrus gadus vecāks Jeřábek ir vairāk pacientu ceļu uz šī gada "attinot", lai pilnībā, valdīja vērtēšanas aizstāvjus visā Extraliga.Gan papildinājums apvieno vēl viena lieta - pagātnē nēsā uz krūtīm Céčko kapteinis Čehijas nacionālajā izlasē Pasaules čempionātā divdesmitajos

"Tagad mēs bijām kopā ar Karjala, un tas bija lieliski.. Jo īpaši hokeja līmenis šajā klasē ir divas augstākas klases. Tas bija lieliski iepazīt un spēlēt tur, "atstāstīja Web HC Škoda Jeřábek, kurš bija pavasarī un aizvērt nomināciju Pasaules čempionātā Prāgā un Ostravā.

Jau vasarā apsvērt, vai nezamířit ārā, bet galu galā Plzens palika kā viens no komandas galvenajiem vīriešiem. Tikmēr…"KHL Transfer termiņš beidzas 25. decembrī, tas ir šobrīd," viņš ieteica Martins Straka. "Bet tas nav tikai Kuba, un Kubalda Somijā spēlēja labi, kaut kas notiks. Ja es baidos, ka viņi pamet? Vēl labāk ir dzirdēt kādu, nevis tad, kad ir klusums.Tie ir diezgan noraizējušies, "smaidīja galvenais bojājumus.

Jebkurā Jeřábek un Kubalík Trešdiena, uz svētkiem St Martin, pievienosies Pilzenes krekls mājās duelī pret Olomouc. 17. kārta Spēle sākas mājās uzraudzības Arena at 17.30 stundas.

"Es pat varētu gribētu tā spēlēt trešdien. Ja gaida piektdien, tāpēc tas būtu ilgs periods bez cīņas, tāpēc es esmu vairāk temps, un tas ir piemērots man, "sacīja Dominic Kubalík.

[maaacacz]

Petříkovice

Pěkně dochovalé Céčko http://4sq.com/zvDnnM via IFTTT