#omyl

[hecs]

oh and mullet heeseung ?????

[punk-in-metal-detector]

@alza co takhle ne?

[pepikhipik]

Nikdy nepotrestaní ctihodní zločinci

Zemřela žena, jejíž falešné obvinění stálo za děsivou vraždou čtrnáctiletého Emmetta Tilla v roce 1955. Šlo o asi nejslavnější případ lynčování v USA, za nějž Carolyn Bryant nikdy neskončila ve vězení a naopak se dožila 88 let. Tillovi vrazi rovněž vyvázli bez trestu.

Carolyn Bryant Donham, the woman whose accusation led to the brutal murder of Emmett Till in 1955, has died at 88.

[myrarar]

NEXT PART COZ I CAN OMYL ADD 10 IMAGES RAHH

Prev // next

[krakajici-kavka]

JÜRGEN LEITNER?!!

JURGEN, TEN PODĚLANEJ IDIOT, LEITNER?HLUPÁK BLBEJ. KNIHY SBÍRAJÍCÍ, PRACH PŘEŽVYKUJÍCÍ KRYSÁK, DĚDEK, BASTARD, HOVADO, IDIOTSKEJ SLUHA ENTITY "DĚVKA", KAŠPAR, KTERÝMU SE SMÁLI, JEN KDYŽ HO VYHÁNĚLI Z MĚSTA, BAČA, PODĚLANEJ, JURGEN LEITNER.

PŘESTAŇTE MĚ TAGOVAT KDYŽ MLUVÍM O JURGENU LEITNEROVI!!1! JÁ HO TAK NESNÁŠÍM. PROČ MÁ TOLIK VADNEJCH KNIH? PROČ SE ROZHODNUL S NIMA HRÁT "POKUS OMYL" À LA RUSKÁ RULETA?! KDO SE MOC PTÁ, MOC SE DOZVÍ, PARCHANTE, PROSTĚ JE NECH BÝT!

Je mrtvej? Je to zmetek??? TEN TÝPEK NA MĚ MÁ HROZNÝ VLIV. NEMUSEL JSEM NIKDY DÝCHAT STEJNÝ VZDUCH JAKO ON, VLASTNĚ JSEM HO V ŽIVOTĚ NEVIDĚL, A UŽ TEĎ VÍM, ŽE MÁ TU NEJMIZERNĚJŠÍ BRADKU NA SVĚTĚ. NEPŘIBLIŽUJ SE, HNUSÁKU!!!

Kdybych se chtěl dostat do nebe a Bůh mi řekl: čeká tam na tebe Jurgen Leitner, pochcal bych Bohovi nohy jen a pouze proto, aby mě radši poslal hezky pěkně zpátky dolu.

Jestli se budu muset vypořádat s tím, že Jurgen Leitner *osobně* pronese jedno jediné slovo, na audio záznamu, v podcastu, nejenom, že zavřu stránku, z čiré zášti smažu i svou záložku a budu celý podcast poslouchat od začátku čistě proto, abych mohl přeskakovat každou chvilku, kdy je zmíněný nebo dokonce naživu.

Vlastně ani nevím, proč ho tak nesnáším. Sbírá knihy a to mě štve, protože jsem angi.

Doufám, že má nějaké hezky temné backstory, které to vše vysvětluje. Jestli je to prostě jenom zbohatlické vemeno, co má rádo strašidelné historky a chtělo si užít jejich skutečnou verzi, tak já- já- mně z toho šibne.DOUFÁM, že ho jedna z těch knih donutila zabít chlapa, protože jestli ne, donutím ho k tomu já.

paypal.cz/JaTakStrasneNesnasimJurgenaLeitnera

Ta epizoda ani není o něm. Jen se letmo zmíní cosi, co má možná být jeho knihovnou, a ruply mi nervy.

Kde je kurňa Jurgen Leitner? Jestli je stále naživu, doporučuji mu, aby toho rychle nechal.

Dědek jeden.

Ubalím Leitnerovi takovou, že se jeho ubohé křehké kosti rozpadnou na prach pod jediným dotekem mé husťácké pěsti. Zbuším ho tak, až z něj zbyde jen jedna poslední kniha z těch, co u sebe neustále nosil. Jmenovitě ta s názvem "A teďs to dosral" ve starověkém jidiš.

Já už ani nedýchám já jen sípám

Doufám, že až Jurgen konečně zhyne, tak bude určeno konkrétní datum, abych si z toho moh' udělat připomínku na telefonu.

A poté, až ji rok co rok uvidím v kalendáři, budu celý den slavit a křepčit na hrobě toho chlápka, co nasbíral tolik kazisvětských knih.

[alenekecej]

Otázka týdne!!

A jaké jsou možnosti?

1) Bedna

- Elegantní místo, hodno králů. Asi by se tam nemělo sedět, ale vždyť je to v tak skvělé sedací výšce. Výhoda je, že vás z ní nikdo nevyhodí, užívejte sezení až domů!

2) Samotka na vršku

- Ne každá šalina ji vlastní. Sázíš na to, že se důchodové obyvatelstvo nebude obtěžovat škrábat po schodkách nahoru? (omyl) Jsi asociál a potrpíš si na klid

3) Dvojka

- Buď jsou ti všichni jedno, nebo jsi největší stratég na světě. Počítáš s tím, že když si sedneš k oknu, bude lidi pouštět jen ten člověk, který je blíž k uličce? Chytré… nebo je ti možná jen jedno, kde si sedneš, hlavně že sedneš. Bojíš se jen mála věcí, letmá komunikace s lidmi, aby tě pustili k výstupu mezi ně ale nepatří

4) Čtyřka

- ??????

Buď máš hafo přátel s kterýma tam sednout nebo se nebojíš ničeho. Mám z tebe respekt ale zároveň??? Heh??? Nebojíš se fyzického kontaktu, pohledů do očí a nejspíš ani samotného boha. Děsíš mě.

5) Nesedím, bojím.

Chápu tě. Zůstaň silný. Jednou taky budeš v důchodu (tak za sto let) a všem se jim pomstíš.

6) Nesedím, jsem silnější.

Nevěřím ti.

[sillycyan]

i know i hrysr woke uop but meils mom justvfucjimg died???? what theeeeee ?!?! ther omyl eason i knownis because of cenciao goinhniff on all the family

[v-anrouge]

the way ppl treated eliza the way ppl treated dilah the way some have treated malleus' mom like she is nothing but a character made for sexualization the way u guys treated jamil's sister the omyl female character any of you have been normal about so far is epel's grandma

[tvojemamanaentou]

Dobrý večer milí Přátelé, milí kvéři a milí genderu sabotéři!!!

Nyní je 2:45 ráno a já vás tedy vítám u:

🌌🌃Noční hyperfixace✨ s Isy!😻

Někteří z Vás si možná budou pamatovat na to jak jsem se Vás všech ptala které jídlo si mám přivézt s sebou do Norska na konferenci. Dnes jsem si uprostřed noci na tuto cestu vzpoměla a s ní i na jeden detail který jsme tam společně s českou delegací našli.

Procházeli jsme se takhle v -11°C po Tromsu když takhle jsme narazili na takový kouzelný zapadlý sekáč s kavárnou. Dovnitř jsme bohužel nešli, ale za oknem jim vyselo toto:

Prosím pěkně, nevejďete v omyl, jako naše skupina osmi, a nemyslete si, že se nějaký náhodný Nor jednodušše rozhodl mít nevysvětlitelné hovězí (beef) s českým národem a pouze českým národem specificky. Je to totiž vyeditované logo. Logo čeho ptáte se?

🇳🇴Norské narodí policie👮‍♀️🚔

Co jsme si z tohoto půl hodinového googlení odnesli? Nic moc... Akorát nyní vím podezřele hodně o norské policii... Tedy až na jednu životně důležitou věc a to:

NORSKO MÁ POLICAJTY, KTERÝM SE ŘÍKÁ

🦫Sysel-man??!😳😭

Abych tedy tuto tyrádu ukončila. Nyní mám VELICE silné nutkání napsat nějakou fanfikci na styl detektiva kachny z Gravity Falls, o norském detektivovi, co se přestěhuje na Svalbard, přezdívanému Sysel, který je ve skutečnosti opravdu a skutečně syslem, ale nikdo si tohoto faktu nikdy nevšimne a to i když je jim tento fakt výslovně odhalen, jsou ohledně něj hluboce dismisivmí, kromě hlavního padoucha, jenž se stejně jako doktor Doofenschmirtz snaží všechny přesvědčit že je tomu skutečně tak.

A nyní, děkuji za čtení dnešního scheisse-postu, ve formě

🌌🌃Noční hyperfixace✨ s Isy,😻

a dobrou noc! ❤️

[goblin-w-polsce]

Já jsem řikal, že tempo psaní je klesající.

Ranní omyl s hledáním biletomatu nás zavedl mezi čtvrť s rodinnými domy, které ale nejsou na fotkách. Mnohem důležitější je, že Polsko pracuje na své obnově - paneláky se tepelně izolují a chodníky opravují.

[haneulgangnamacademy-rpg]

Hyunjin

Jméno postavy: Jung Hyunjin Pozice: Student Ročník: 3. ročník právnické fakulty Národnost: Korea

Backstory: Hyunjin pochází z docela dobře založené rodiny, i když by to někoho třeba ani nenapadlo, jelikož nebyl zrovna člověk, který by se tím chlubil. Rodiče ho vždy dosti milovali a snažili se mu dát jen to nejlepší, což bude asi i tím, že je jedináček. Jeho matka je doktorka a otec právník, proto také oba chtějí, aby jejich syn chodil na dobrou školu, kde by řádně vystudoval střední i vysokou a mohl pak mít dobrou práci. Střední školu už má však za sebou, takže hlavním cílem nyní, je dokončit právnické studium. Tohle byl vlastně i fakt, na který myslel Hyunjin už od základní školy, protože své rodiče nechtěl zklamat. Rozhodl se tak, že udělá co je potřeba, aby vystudoval a rodiče na něj byli pyšní. Takhle to asi vypadá, že je to pouze hodný hoch, který ještě nikdy neprovedl žádnou špatnost. To je ovšem omyl, protože občas ani Hyunjin nebyl svatoušek (tedy jen mimo domov). Byl sice snaživý, chytrý a chtěl dělat rodičům radost, ale byl také trochu rozjetý, což znamenalo, že když mohl, dělal bordel. Rád se bavil a zapojoval do společnosti. Nebyl to jen takový tichý kamarád v koutě, naopak, byl to ten bláznivý, který se neustále smál, vtipkoval o všem (občas tedy ne zrovna úspěšně). V závěru je však Hyunjin celkem dobrý kamarád do party.

Facebook: Hyunjin Jung

[zlutyzakaznik]

Umění pohostinnosti

(3. 6. 2024) Pololežák na výčepu jako vrchol trendu.

Reputace je velmi křehká záležitost. A byl bych překvapen, pokud by byli v pivovaru Vorkloster nadšeni spojením špinavých tenisek a jejich značky...

Jsou témata, jež si i přes náležité uležení nepřestávají nárokovat pozornost. A i když je autor odsouvá stranou ve prospěch textů aktuálnějších, zajímavějších nebo jen šťavnatějších, stejně tato probublají dříve či později na povrch. Jako třeba přístup nejmladší generace lidí v gastru vůči zákazníkům, který pro mě perfektně vystihuje vyjádření „úcta k řemeslu.“

Nemíním házet všechny náctileté a lidi lehce přes dvacet do jednoho pytle a možná mám jen smůlu na ukázkové příklady neblahého trendu, ale soudě dle vyjádření zkušených praktiků, kteří v kavárně a dalších provozech nějaký ten rok na plný úvazek pracují, nejsem jediný, kdo si všímá ležérního, laxního či přímo nezaujatého přístupu části „mladých pušek“. Vezměme to dle subjektivně vnímaného stupně závažnosti.

Obsluha na mobilu Opravdu nechci při vstupu do podniku, a dvojnásob to platí pro první den nového provozu, vidět znuděnou obsluhu s telefonem za barem nebo dokonce sedět na místech pro zákazníky. Ne, ne a ne. V kavárně je vždycky co dělat. Leckdy mám pocit, že dotyčného jen ruším/me a když vidím jeho neochotu a absenci úsměvu, nejsem rád.

Vyhrocenější variantu představují brigádníci, kteří místo osahávání si prostoru za barem, úklidu nebo zkoušení všeho, co vyzkoušet lze, usedají v prázdné kavárně ke stolečku pro hosty a tam šmejdí prstem po displeji; někdy i během toho, co služebně starší kolega pracuje. Co je nejnovější pobočce Kofi Kofi platný Modbar, když člověk vidí holky za telefony před vstupem do kavárny a vzápětí je vidí ponořené do mobilu při pohledu z lávky?

Zločinná hygiena

Nedělám si iluze o věcech, jež se mohou dít v zázemí (slyšel jsem i o systému, kdy jedna houbová utěrka slouží pro otírání trysky i celého baru); v žádném případě by ale k některým věcem nemělo docházet před očima zákazníka. Jako třeba situace, kdy dívenka natočí malé pivo, pak prstíkem nechává puknout bublinky na pěně a následně to vydá hostu sedícímu na baru. Upozornil jsem majitele a v dalším podniku vysvětlil dotyčné, že tohle se opravdu nedělá. Obávám se ale, že jí to přišlo spíše funny a poetické než jako výtka či podnět pro zlepšení v oblasti hygieny.

Ještě víc mě šokoval přístup člověka, který přímo přede mnou ve velmi seriózním podniku a nikterak pozdě večer při míchání drinků pro hosty strčil výlevku lahve s kořalkou do úst, dopřál si dávku a pak ze stejné lahve pokračoval v rozlévání do sklenic hostů.

I tady jsem upozornil vedení a protože exces byl jedním z mnoha, ani tento mladý muž na daném místě dlouho nevydržel. A protože jsem jeho přítomnost zaznamenal v dalších sedmi či osmi brněnských podnicích, zjevně nešlo o chvilkové selhání.

Na čumendě na baru

Stejně kontroverzní záležitost představuje vysedávání na baru, dřezu a ve všech prostorách, kde se manipuluje s jídlem a nápoji a které jsou v zorném poli potenciálních zákazníků. Příkladem budiž Zmrzka na Moravském náměstí, kde jsem si to nenechal pro sebe. Na jisté akci jsem viděl, jak náctileté holčiny ze servisu sedí na baru a jsou otočené zády k politikům, kteří diskutovali metr za nimi. Zasáhl jsem a upozornil nadřízenou, která mi poděkovala a zjednala nápravu.

Před pár týdny jsem narazil na ultimátní neprofesionalitu, na vrchol drzosti a lhostejnosti vůči zákazníkům. A na triku ji má člověk hájící barvy CRAFT BEER Import a jejich ochutnávkové hospody na Solniční a Zelném trhu.

Podívejte se na úvodní fotografii venkovního výčepu na Zelňáku za jasného jarního dne (12. května v 16.46). Pokud vidíte mladého muže, který si v pololehu čte na části výčepního pultu, vidíte správně. Protože mám sklon vidět na lidech to dobré, myslel jsem nejprve, že výčep se teprve staví a dotyčný odpočívá po náročné práci, něco v duchu Brueghelových Ženců. Omyl. Provoz normálně fungoval a po dvou minutách pozorování přišel zákazník, jemuž výčepák natočil pivo a pak se zase vrátil do svého pololehu.

Nevěřícně jsem na to zíral a uvažoval, zda to nevadí zákazníkům, majiteli, TIC Brno, Lukáši Hejlíkovi, krajské hygieně, michelinským inspektorům dotovaným 50 miliony Kč atd. Pro mě je výjev extrémním vyústěním velmi neblahé tendence tuzemského gastra. Být provozovatelem, dotyčný ve firmě okamžitě končí. Bojím se ale, že vedení CRAFT BEERu to bude jedno. Anebo se pletu a firma na takto fatální selhání odpovídajícím způsobem zareaguje?

[cervenakoviny]

Niečo málo o Černobohovi

Ďurov besovský boh, strážca krvavého ohňa, pán záhrobnej svorky vlkov, hrubá záplata na hrubé vrece nepriateľských potvor a zvrhlých božských súrodencov je postavička... Kontroverzná.

* Prvá zmienka je datovaná do 12. storočia a v oblasti Polabských Slovanov ju zaznamenal saský kňaz Helmold Bosau v Chronica Slavorum (Kronika Slovanov).

"Slované mají také [jednu] zvláštní pověru: při hostinách a pitkách nechávají kolovat misku, nad níž pronášejí slova – a nemůžu říci, že slova posvěcení, nýbrž znesvěcení[pozn. 1] – ve jménu bohů dobrých i zlých, protože vyznávají že všechen zdar a štěstí řídí dobrý bůh, zlý bůh pak všechno neštěstí. Proto také zlého boha svým jazykem nazývají „ďábel“ či „Černoboh“, to jest černý bůh." (Citát z wiki)

Saské pokresťančovanie týchto nespratných susedov prebiehalo už od druhej polovice 10. storočia a výklad videného pochádza od predstaviteľa v podstate cudzej okupačnej sily, takže je otázne nakoľko ide o predstavu pôvodnú a nakoľko o kríženca kresťanského dualizmu dobro-zlo s domácimi tradíciami. Je dôvod domnievať sa, že ani nešlo o boha, ale skôr o stelesnenie smoly lepiacej sa na päty.

* Niekedy ešte býva stotožňovaný s Čiernohlavom - Tjarnoglófim zo ságy Knýtlinga z 13. storočia, ktorá okrem dejín dánskych vladárov spomína aj jedno z posledných slovanských svätíšť na Rujáne a miestne modly.

"The fifth god was called Pizamar from a place called Jasmund, and was destroyed by fire, There was also Tjarnaglófi, their god of victory who went with them on military campaigns. He had a moustache of silver and resisted longer than the others but they managed to get him there years later. Altogether, they christened five thousand on this expedition. (Citát z wiki)

Nevraví nám o ňom ktovieako veľa - boh víťazstva, modla so striebornou bradou nosená do boja, zničeniu vraj odolával dlhšie ako iní. A čo sa akademických úvah o Tjarnoglófim týka, sú rôznorodé - iná podoba Triglava, Jarovíta, Perúna, alebo dokonca na základe porovnávania "tjarn" so slovom "tŕň" aj nositeľ tŕňovej koruny istého Nazaretského synkreticky šprajcnutého do predstáv o domácich ochrancoch pred dobyvateľmi.

K slovu sa dostala aj archeológia a Čierny sa ako vojnové božstvo vyskytol ešte inde. * Ján Kollár - kňaz, básnik, jazykovedec a snaživý (ikeď nie až tak exaktný) historik v 19. storočí účinkujúci uprostred vzmáhajúcich sa nacionalistických pretekov o to, čí národ bol najsamprvý, najkultivovanejší a na aké územia a úctu má nárok, si v ňom našiel dávnovekého burcovateľa slovanskej bojovnosti v obrane pred kresťanstvom násilne vnucovaným z Nemeckých zemí. Zložil o ňom aj pár veršov v Slávy dcére.

Jeho nález z Babenbergu, ktorým svoje úvahy podkladal, však dopadol neslávne. O starých sochách pred chrámom sv. Petra a Juraja na Michalskej hore sa tradovala legenda, že sú obývané zlovoľnými duchmi, čo kedysi po nociach sabotovali snahy stavbárov vztýčiť tamojší svätostánok (spoiler - vyhrali stavbári a kostol stojí). Keď na nich Kollár s mladomanželkou zbadal ryhy pripomínajúce písmená, nadchol sa myšlienkou, že by mohlo ísť o slovanské runy. A tak sa v 30. rokoch 19. storočia zrodil príbeh o Černobohových levoch, modlách odcudzených vierozvestcom Otom Bamberským. Zlanáril naň aj (o poznanie profesionálnejšieho) Pavla Jozefa Šafárika a táto správa dorazila až do intelektuálnych kruhov v Rusku. Hypotéza dostala trhliny, keď jeden poľský bádateľ na sochách našiel nápis Wallhalah (germánske sídlo bohov a záhrobie pre vyvolených bojovníkov) a definitívne sa zrútila, keď sa usúdilo, že sa to len nejaký okoloidúci na pamiatku podpísal (!!!a preto sú bytostne dôležité knihy návštev!!!) a/alebo poveternostné živly dali naštrbenej hornine zabrať. Viac na - https://historylab.dennikn.sk/dlhe-19-storocie/omyl-jana-kollara/

* Podobne obišiel aj Kollárom inšpirovaný nešťastník od Skalska, Václav Krolmus - kňaz, zberateľ etnológ a priekopník terénnej archeológie v zemi koruny českej.

Ten sa v 50. rokoch 19. storočia nádejal, že v pivnici Josefa Kabeša našiel runový kameň podľa nápisu vyzerajúceho ako výraz "raksa" zasvätený raráškovi a tým pádom indickému rákšašovi (indoeurópanizmus a Slovania, veľká téma, veľa hľadania starých vzájomností), prípadne ešte aj blízkovýchodnému Baalovi. O nález sa so širšou verejnosťou podelil v Poslední božiště Černoboha s runami na Skalsku, v kraji Boleslavském, v Čechách. Odhalenia, že ide o komoru z obdobia renesancie a pukliny v jeho kameni sú prirodzeného pôvodu, sa už nedožil. Lokalita však bola osídlená už v praveku a je zdrojom rôznych nálezov.

Viac na - https://isad.npu.cz/obec-skalsko-2218 https://sever.rozhlas.cz/vaclav-krolmus-romantik-s-motyckou-7795354?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTAAAR3YhLLQPvdhK6afdIW8lcGYH6qzfmWybwmqSuzdXTN0114oKHM2OzbH5nc_aem_AY33qemnq9YY0C1Ye3A--g2r6saU2dNEZPg61kxvhA-1WpSjtZy7kynU-Q_Zsp_dbsbDF345SO_dLkcLWBSeMCUl

* Mytológia, aj tá prežívajúca vo fikcii a popkultúre miesto praktizovanej viery, je však živý proces. Sútok nespočta potôčikov, divoké riečište s množstvom bočných ramien, prúd podzemnej vody tu tryskajúci na povrch, tam zase miznúci v skrytých hlbinách, spenená riava meniaca svoje koryto podľa ľubovôle, chutiaca všetkým možným, o čo sa obtrela. Každá komunita a každá generácia s ňou nakladá trochu inak. Podľa toho, čo rezonuje v ich životoch, čo zisťujú o okolitom svete, čo sa snažia dosiahnuť. Môžeme si zakladať na presnosti toho ktorého zaznamenaného prerozprávania, hľadať pramene toho ktorého prvku, body styku s inými vplyvmi, prirodzené prekážky, čo zmenili jej tok. A môžeme samozrejme aj razantne kritizovať tú ktorú verziu a jej mieru nadväznosti, či výživnosť, môžeme jej konkurovať vlastným výkladom. Ale nemôžeme ju zahatať a zmraziť. Či už bol Černoboh len slovným obratom, modlou celkom iného boha, alebo faktickou entitou na prelome pohanstva a kresťanstva, postupne sa stal aj čímsi ďalším. A Ďurov príspevok do všeobecného povedomia je dosť slušným základom pre ďalšie zaujímavé zákruty.

Nech teda oheň na Kančej hore planie vytrvalo a vytie vlčích besov znie doďaleka.

[michalgavlas]

ÚVAHA PĚTI STÁ ČTYŘICÁTÁ DRUHÁ - JSME V RUKOU BOŽÍCH

Žijeme na začátku dvacátého prvního století a většina našeho myšlení a jednání je vědomě nebo podvědomě ovlivněna vyspělým vědeckým poznáním. Většinu toho, co vidíme okolo sebe a sami děláme si můžeme zdůvodnit objevenými přírodními zákony. Jsou to zákony, které existují na spojení přísných pravidel a současně nepředvídatelné náhoda, která se v jejich rámci děje. Je to neuvěřitelná kombinace řádu a náhody.

Subatomární částice, atomy, buňky, všechny tyto malé stavební kameny našeho vesmíru se řídí podle přírodních zákonů, které však nechávají poměrně velkou vůli náhodě. Na tomto principu je postaven vývoj všech živočišných druhů, včetně toho našeho. Podobná kombinace řádu a náhody dopomohla k našemu zrození. Jedna z mnoha milionů spermií našeho otce oplodnila vajíčko naší matky a my jsme se narodili. S nadsázkou se dá říci, že jsme na tomto světě jako velká náhoda, nebo že máme velké štěstí, že jsme se vůbec narodili.

Přesto i soudobému, vědou odchovanému, člověku musí vrtat v hlavě, zda většina věci ve vesmíru se děje pouze na základě náhod, v rámci stanovených asi dvaceti fyzikálních konstant. V nevědomí člověka je stále přítomna představa Boha, který vše řídí. Přesto, že se jí v současné, vědecké době snaží vytěsnit, je to hlavní kolektivní archetyp, kterého se vědomě nelze zbavit.

Vystupování obrazu Boha z nevědomí se člověk nemůže ubránit ani dnes, zvláště v těžkých životních situacích. Většina věcí může fungovat na základě přírodního řádu a náhody, ale je zde stále poměrně velká část dění, která je v rukou Božích. Jedná se o ty věci v našem životě, o kterých říkáme, že se staly náhodou. Co když ta náhoda je ve skutečnosti řízením Božím? Nejsme schopni v rámci našeho omezeného lidského vědomí, rozlišit mezi tím, co je pouhá náhoda a co vůle Boží. V dobách minulých, s nedostatkem znalosti přírodních zákonů vše, co se dělo ve vesmíru byla vůle Boží. Dnes se domníváme, že většina dění, mimo to přírodní, je osobní a kolektivní vůlí člověka.

Pyšně říkáme, že jsme strůjci svého osudu a vše je v našich rukou. Je to velký omyl. Stačí se podívat na politické a společenské dění ve světě, nebo na mezilidské vztahy v našem nejbližším okolí. Nic se většinou neděje tak, jak bylo myšleno, nebo naplánováno. Člověk digitálního věku dělá stále mnoho špatných rozhodnutí, protože nikdy nebude mít dostatek potřebných informací a často počítá s náhodou, že to nějak dopadne. Podvědomě vkládá svůj osud do rukou Božích a očekává jeho pomoc.

Člověk je na jedné straně velice silná bytost, ale současně je velice zranitelná. Vše je postaveno na jeho rozšířeném vědomí, vzhledem ke kterému si je vědom sebe a své budoucnosti, na rozdíl od ostatních živočišných druhů. Pokud je kladně nastaveno, tak člověk dovede překonávat veliká životní úskalí. V případě že uvažuje negativně, jeho vůle překonávat životní potíže se zmenší. Lidově řečeno „rozsype“ se psychicky a následně i fyzicky. Tato skutečnost je už všeobecně známá, ale většina lidí nedovede své negativní myšlení přeměnit na pozitivní.

V dobách minulých člověk nebyl odkázán pouze na svoji vůli a sporadickou pomoc svého okolí, ale mohl se upnout k Bohu a s jeho pomocí překonat všechna životní úskalí. Vědomí přítomnosti Boží a toho, že nedopustí, aby stalo něco zlého pomáhalo lidem po tisíciletí. V dnešní době si člověk připouští čím dál tím více zbytečných starostí, protože na většinu věcí je sám a často nalézá pomoc pouze na konci své paže tak, jak říkal Mark Twain.

Člověk třetího tisíciletí by měl být sám se sebou upřímný a přes všechny znalosti přírodních zákonů a technickou vyspělost by si měl přiznat, že velice často je jeho osud v rukou Božích. Víra v Boha osvobozuje a dodává sílu do dalšího života, bez hledu na čím dál tím větší pronikání do tajů vesmíru a člověka. Víra a vědomosti se nevylučují, naopak podporují. Jak říkal Albert Einstein: „Věda bez náboženství je chromá, náboženství bez vědy je slepé“.

Člověk by měl žít smysluplný život, vědom si svých schopností a možností, plně zodpovědný za všechny své myšlenky a skutky. Ale také by si měl být vědom toho, že se o jeho snažení ví a často, aniž si je toho vědom, se ocitá v rukou Božích.