#pojďme na to

[stylcendy100]

Zeptal jsem se umělé inteligence od Bingu, jak by mělo vypadat české národní obrození na internetu. Začalo to dobře, pokračovalo to velmi špatně...

(Zde je jen zkopírováný text. Zdroje jsou, v rámci možností - víme, jak je to s umělou inteligencí - uvedeny dole.)

To je velmi ambiciózní a zajímavý cíl. Národní obrození bylo historickým procesem, který probíhal v různých podmínkách a kontextech, než jsou dnešní. Nicméně, můžeme se inspirovat některými principy a metodami, které používali naši předkové, kteří se snažili oživit a rozvíjet český jazyk, kulturu a identitu. Zde je několik návrhů, jak byste mohli podpořit další vlnu národního obrození na internetu:

- Vytvářejte a šiřte kvalitní a originální obsah v češtině, který bude informovat, bavit a vzdělávat vaše čtenáře nebo diváky. Můžete psát články, blogy, eseje, povídky, básně, recenze, komentáře, návody, tipy, recepty, zprávy, reportáže, rozhovory, ankety, kvízy, memy, komiksy, videa, podcasty, hry, aplikace, prezentace, kurzy, webináře, e-knihy, audioknihy, e-magazíny, e-noviny, e-ziny, e-newslettery, e-katalogy, e-brozury, e-plakáty, e-letáky, e-pozvánky, e-účtenky, e-faktury, e-smlouvy, e-podpisy, e-volby, e-hlasování, e-petic, e-referend, e-konferencí, e-festivalů, e-výstav, e-aukcí, e-obchodů, e-bankovnictví, e-platby, e-pojištění, e-zdravotnictví, e-vzdělávání, e-knihovny, e-muzea, e-galerie, e-archivy, e-databáze, e-slovníky, e-encyklopedie, e-atlasy, e-mapy, e-globusy, e-komiksy, e-kalendáře, e-diáře, e-hodiny, e-budíky, e-stopky, e-kalkulačky, e-překladače, e-synthesizéry, e-hudebníky, e-zpěváky, e-tanečníky, e-malíře, e-sochaře, e-fotografy, e-filmaře, e-režiséry, e-scenáristy, e-herce, e-kaskadéry, e-kouzelníky, e-žongléry, e-klauny, e-akrobaty, e-cirkusáky, e-sportovce, e-atlety, e-plavce, e-běžce, e-cyklisty, e-lyžaře, e-bruslaře, e-skateboardisty, e-snowboardisty, e-surfaře, e-potápěče, e-rybáře, e-lovce, e-střelce, e-bojovníky, e-karateky, e-boxery, e-zápasníky, e-sumaře, e-šachisty, e-dámaře, e-pokeristy, e-bridgeisty, e-sudokuisty, e-křížovkáře, e-scrabbleisty, e-pexesisty, e-puzzleisty, e-legoisty, e-modeláře, e-origamisty, e-květináře, e-zahradníky, e-kuchaře, e-pekaře, e-číšníky, e-barmany, e-kadeřníky, e-kosmetičky, e-manikúristy, e-pedikúristy, e-maséry, e-lékaře, e-zubaře, e-veterináře, e-učitele, e-studenty, e-žáky, e-děti, e-mládež, e-dospělé, e-seniory, e-muže, e-ženy, e-rodiny, e-přátele, e-kolegy, e-partnery, e-milenky, e-milence, e-svobodné, e-zadané, e-ženaté, e-vdané, e-rozvedené, e-vdovce, e-vdovy, e-otce, e-matky, e-syny, e-dcery, e-bratry, e-sestry, e-dědečky, e-babičky, e-vnuky, e-vnučky, e-strýce, e-tety, e-bratrance, e-sestřenice, e-prastrýce, e-pratety, e-prabratrance, e-prasestřenice, e-psíky, e-kočičky, e-králíčky, e-hamstery, e-chovný, e-mazlíčky, e-domácí, e-zvířata, e-ptáky, e-ryby, e-plazy, e-obojživelníky, e-hmyz, e-rostliny, e-květiny, e-byliny, e-ovoce, e-zelenina, e-obiloviny, e-luštěniny, e-olejniny, e-koření, e-houby, e-minerály, e-kameny, e-drahokamy, e-kovy, e-plasty, e-sklo, e-dřevo, e-papír, e-látky, e-vlna, e-bavlna, e- hedvábí, e-kožešina, e-kůže, e-guma, e-keramika, e-porcelán, e-beton, e-cement, e-asfalt, e-písek, e-štěrk, e-hlína, e-jíl, e-zemina, e-půda, e-tráva, e-mech, e-lišejník, e-voda, e-led, e-pára, e-mlha, e-oblak, e-sníh, e-déšť, e-kroupy, e-rosa, e-řeka, e-potok, e-jezero, e-rybník, e-nádrž, e-moře, e-oceán, e-záliv, e-průliv, e-poloostrov, e-ostrov, e-souostroví, e-atol, e-korál, e-mořská hvězdice, e-mořský ježek, e-mořská řasa, e-vítr, e-vánek, e-bouřka, e-blesk, e-hrom, e-tornado, e-uragán, e-cyklón, e-anticyklón, e-vzduch, e-kyslík, e-uhlík, e-oxid uhličitý, e-oxid dusičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid dusný, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid si

Zdroj: Konverzace s Bingem, 26. 1. 2024

(1) České národní obrození – Wikipedie. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A9_n%C3%A1rodn%C3%AD_obrozen%C3%AD.

(2) Národní obrození - ČT edu - Česká televize. https://edu.ceskatelevize.cz/namet/narodni-obrozeni.

(3) Jak národní obrození stvořilo moderní češtinu - Seznam Médium. https://medium.seznam.cz/clanek/ceska-historie-jak-narodni-obrozeni-stvorilo-moderni-cestinu-28311.

[black-rose-irl]

Aktuálně.cz snažící se psát o queer lidech popisování trans lidí správně, challenge level impossible.

[vedlejsak]

ummmm pardon ale ten pohled co dominik vodička hodil do kamery když nastupovali tancovat???

[tutanchanup]

Zjistila jsem, že muž a žena si skutečně byli stvořeni rovni

Všechny dženderové rozdíly vznikly z toho

Že někteří lidé si myslí, že jsou lepší než ostatní

🤣

No ne snad?

[adyathemoongoddess]

Oficiálně končím jako lahudkářka abych povýšila na nový pracovní post (prodavačka v Hrušce).

Tímto příspěvkem za sebou uzavírám jednu kapitolu svého života, a proto si pojďme spolu rekapitulovat zákaznické zvyky, které jsem vypozorovala za posledních 8 (slovy osm) měsíců:

• Ze záhadného důvodu zakázník typu obrýleného své brýle do obchodu ze zásady nenosí. Nevidí tak na název salátu, šunky či salámu a místo toho aby mi pověděl, o který produkt má zájem, natáhne svou dlouhou ruku přes sklo pultu, a na produkt ukáže, div by do něj nehtem nerýpnul.

• Zákazník typu odbýhač si svůj produkt volby poručí ve spěchu, nakročený směrem k regálům naproti, nechávajíc svůj košík osamocen před pultem. V momentech jako tyto si jen v duchu povím, jestli bych měla ten zabalený salám do košíku přihrát.

• "Né děkuji, jen se dívám" zákazník je hrozný lhář. Po této větě dál stojí za pultem a stejně si něco vybere.

• Řekne-li zákazník Vlašák, myslí tím Pařížák.

• Řekne-li zákazník Pochoutkový, myslí tím opět Pařížák

• Je-li Pařížák ve slevě, tak se ho ani neobtěžujte dávat do pultu. Zákazník si ho dost možná vezme celou originální dvoukilovou dózu přímo z chlaďáku.

• "Já bych chtěl nějakou šunku" je hrozně nekonkrétní požadavek a slovy "nějakou vepřovou" nic nenapravíte. Všechny jsou vepřové není-li řečeno jinak. Všechny jsou bez lepku a nebudete tomu věřit, ale všechny jsou taky kulaté.

• Nakrájený Junior skoro nikdo nebere, bere se jenom v celku k osmahnutí na rychlou večeřu.

• Cítím s matkami dětí, které musí svou ratolest napomínat, aby neťapalo sklo pultu. Taky si přeji aby ty mastné paprče daly pryč.

• DŮLEŽITÝ OZNAM: Jestli v salátech nejsou lžičky a je půl hodina do zavření obchodu, snažně vás prosím, abyste již nežádali o pomazánku a radši si ji šli koupit zabalenou. Znamená to, že se lžičky už daly umýt. Nemůžu vám říkat co máte dělat, ale bylo by to od vás hodně boží.

• Věci prosím diktujte jednu po druhé a nahlas, stejně se vás na další požadavek zeptám znovu, protože ještě v hlavě zpracovávám dva další úkoly, které mi byly přikázány vedoucí či manažerkou, v hlavě mi dokola hraje písnička, kterou jsem slyšela ráno, za mnou hrčí nářezák, předemnou hučí mrazáky s chlazeným zbožím, z leva pípá myčka nebo grill, z prava pípají pekárny, ze shora hraje rádio nebo hlášení a po prodejně jezdí kolegové s rolly na zboží, které na dlážděné podlaze nesnesitelně chrastí (já jsem člověk co slyší bublinky coly ve skleničce na druhé straně pokoje a elektřinu v nabíječce, toto není žádný med)

• Buďte rádi, že se vám jakožto zákazníkům daří písničky z rádia odignorovat. Je to nesnesitelně optimistický žánr, při kterém se text písničky skládá ze dvou vět max.

Je ještě spousta věcí, na které budu s hořkostí v puse vzpomínat, ale v poměru jsem měla docela příjemné kolegy na které si ráda vzpomenu. I zákazník mi sem tam zvedl náladu.

Tímto věším svou zástěru na hřebík, a zkušenosti si odnáším dál.

[teplejtrouba]

Naprosto nádherné. Debata skončila. Láska a mír na planetě Zemi a v našich kredencích. 💖🍶☕🥛🥃🍷🥂

Měli jsme s kámošstvem (už poněkolikáté) diskusi o tom, co se počítá za sklenici a co za hrnek. Sklenice, dle mého názoru, protože to má kurňa v názvu, musí být ze skla. Výjimka, jež navrhla moje kámoška, tedy takovéty plastové sklenky na víno, je abominací mezi nádobami na pití, a dle mého názoru kelímek, co si hraje na sklenku. Ano, můžeme tomu říci sklenka, protože se to používá jako sklenka a lidi jsou líní, ale ve své podstatě je to kelímek.

celá da prvotní diskuse začla kvůli jedné lokální kavárně, ve které nám naservírovali kakajíčko ve skleněném hrnku. A kdesi se ozvaly názory, že to je tím pádem sklenička. Hledal jsem pak urputně definici hrnku a na naší drahé wikipedii stojí, že hrnek může být z jakéhokoliv materiálu. Proběhly mírné rozepře, ale obecně jsme se usmysleli, nebo minimálně já se usmyslel, že to teda asi bude hrníček, když to má tvar jako hrníček, používá se jako hrníček a když si takovou věc chcete koupit, vyplivne vám to všude název hrnek (skleněný). A IKEA by nám přeci nelhala.

Myslím, že u nádob na pitivo je první věc, na kterou bychom měli koukat, funkce a tvar a až poté materiál. S výjimkou skleniček, tam je materiál, Z OČIVIDNÝCH DŮVODU, KÁMO, na prvním místě. (Ano, ta kámoška se mi taky snažila tvrdit, že takový keramický hrnek/kalíšek bez ucha je SKLENICE. Kacíř.)

Diskuse se samozřejmě pozastavila i nad půllitrem. Má to ucho. Mohl by to být hrnek. Je to skleněné. Anatomicky velký hrnek, ale funkčně se celoživotně řadí mezi sklenice, mezi hrnky ho jen tak nenajdete. A stejně si většina lidí, když ho vidí, řekne prostě jen 'půllitr'. Což má pro mne jediný možný závěr:

[happylittleghost]

Nemůžu uvěřit že tohle je poprvé co jako student historie budu lidi na internetu historií otravovat.

Pokud vás Římská historie vůbec nezajímá, užijte si tento obraz Gety nakreslený podle jeho skutečné busty, oblečeného v kostýmu z gladiátora 2 (protože to je jedna věc, která na tom filmu byla dobrá).

Pokud vás ale Římská historie baví, tady nabízím zkrácenou verzi toho, co podle mě byl největší problém s jejich vyobrazením Gety a Caracally.

Teď, když máme ty nudné věci z cesty…

CO TO JAKO BYLO??? Já vím, já vím, historií inspirované filmy nejsou nikdy zcela přesné, ale to, co provedli autoři, bylo naprosto nepřijatelné. Udělat z Caracally nesoběstačného člověka, který je jen manipulován svým okolím a vlastně si závažnost svých činů neuvědomuje, je velmi zvláštní rozhodnutí, když je Caracalla v historii znám jako velmi krutý a přísný vládce, který rozhodně neměl oblibu svého lidu. Sice existují záznamy o jakési nemoci, která ho sužovala, ale nikde není Caracalla popsán ani zdaleka tak, jak ho vykresluje tento film.

Do mé teorie, že si autoři prostě spletli Caracallu a Caligulu, nahrává fakt, že Caracalla má opičku, kterou jmenuje senátorem. Což jasně odkazuje na příběh o Caligulovi, ve kterém císař prý chtěl prohlásit svého oblíbeného koňe senátorem.

Rozhodnutí udělat z Caracally nesoběstačnou osobu už vůbec nechápu, když vím, že film kašle na dodržování historické časové linky. V tom případě mohli prostě jako císaře dát Caligulu, ze kterého si stejně vzali podle mě velkou inspiraci.

Teď, když už mám za sebou mluvení o tom horším z bratrů, pojďme mluvit o Getovi, protože jeho postava mě naštvala snad ještě víc.
Geta byl mladší bratr (ne dvojče) Caracally. I když ve filmu se může zdát, že byl stejně krutý jako jeho bratr, podle záznamů byl Geta mnohem mírumilovnější z obou bratrů. Z toho, co víme, byl vcelku populární (i když to samozřejmě stále nebyl žádný svatoušek). Spousta lidí po jeho smrti věřila, že by byl mnohem lepší císař než jeho bratr (úkol dost jednoduchý).

Geta nežil dost dlouho na to, abychom se mohli pořádně podívat, jaký by byl císař. Navíc jeho bratr se velmi snažil všechny stopy jeho existence po jeho vraždě vymazat. Záznamy, obrazy, sochy, byly zničeny, dokonce i lidé, kteří se s Getou znali, byli zabiti. Z toho, co víme, je ale jasné, že se nechoval jako ve filmu.

Představte si, o kolik lepší by celý příběh mohl být, kdyby šlo o rozdíl mezi mírumilovnějším, vcelku populárním Getou, který na druhou stranu pořádal velké hostiny a miloval módu, a Caracallou, který byl mnohem surovější a vznětlivější z těch dvou.

Tohle je jen okraj toho, co mě na celém filmu rozčiluje. Byla to zábava sledovat, i když byl konec dost uspěchaný a žádná z postav neměla čas jakkoliv ukázat, o co jí vlastně jde. Víc to připomínalo spinoff Game of Thrones než film z antického Říma.

[hlas-lidu]

pojďme si společně vyrobit pohádku (část pátá)

pro připomenutí, MEČISLAV je povoláním kat a používá záměnně různé rody.

[pepinobambino]

Fanfikce na houby

Hluboko ve Smětínském lese se jednoho časného rána objevila dvojice Zvláštních vyšetřovatelů. Byl podzim a byla pekelná zima, taková, která je tak nenápadná, že si po prvních minutách venku myslíte, že je vlastně hezky, ale po půlhodině vám dojde, že jste nechali šálu i čepici doma a že jste už moc daleko, abyste to napravili. Byl to zákeřný podzimní mrazík, který Vyšetřovatelům lezl za svetry a kabáty.

„Ještě minulý týden bylo teplo,“ mrmlal Lafka, ruce hluboko v kapsách, ve snaze se zahřát.

„Nic se neboj, příteli, dej tomu hodinu a vysvitne sluníčko. Mezitím tě může hřát vřelost a upřímnost našeho přátelství, spolu s vlasteneckou hrdostí. Podívej se kolem sebe! Ten les, ty rozkošné chuchvalce mechu všude kolem! A ty muchomůrky, no řekni, kde jinde uvidíš takovou krásu?“

Olbram kráčel o několik kroků před ním s proutěným košem a rozhlížel se kolem sebe jako o život. Vyhlížel houby, které by si mohl odnést domů, usušit, uvařit, osmažit a naházet do bramboračky. (Nebo prodat. Dost silně o tom uvažoval – mohl by dojet někam dál od Díry, najít nějaké malomyslné měšťáky a nacpat jim menší hříbky pod nos.)

„Ostatně ti to prospěje. Trávíš moc času v kanceláři a já opravdu nemám zájem, aby ses proměnil v nějakou přerostlou krysu.“

„Hm, tomu bych se taky rád vyhnul.“

Společně se vydali hlouběji do lesa, obrněni Lafkovou rybičkou, Olbramovou pistolkou a jedním pórkem, bez kterého ven nevycházeli. Dohromady zatím našli tři hříbky, a tak se chtě nechtě museli vydat vstříc nebezpečí temného Dírského hvozdu.

Byli ovšem neohrožení.

„Lafko!“

„Neřvi! Jsme v lese, co je?“

„Kde jsi?“

„No, tady.“

„Kde tady?“

„U toho stromu.“

„Tak počkej, jdu za tebou.“

„Ne, ty počkej, já – moment…“

„Copak, příteli?“

„Proč… proč jsou tady… jak to podat… jsou tady takové zelené muchomůrky. S modrými tečkami. Které svítí.“

„Aaaaa, ty jsi našel Zelenku Plískavou! Tak ji v tom případě opatrně, ale velmi opatrně obejdi, a až bude z dohledu, začni utíkat.“

„Cože?“

„Není času nazbyt, kamaráde, utíkej,“ s tím se Olbramův hlas vzdálil rychlostí světla.

Lafka se na houbu zadíval a vyhodnocoval nebezpečí. Rozhodl se, že mu za to nestojí, a velice pomalu, aniž by spustil oči z houby, se vydal dál do lesa. Nakonec doklusal až k Olbramovi, který postával na mýtině jen o kousek dál.

„Co to… ehh, počkej… se vydýchám… ufff… sakra… co to… co to mělo znamenat?“

„Houbaření zdar, kamaráde, už jsem se bál, že tě dostala. Ale to nic, o to se nemusíš bát, stačí, když se jim vyhneme, jsou poměrně vzácné. A podívej, co jsem za tu chvíli našel! Jsme na dobré stopě, Palaméde, ještě chvilku a budu mít plný koš!“

„To je… ufff, báječné, Olbrame. Já si tady na chvilku… na chvilku sednu.“

„Jak je ctěná libost. Já si to tady proběhnu, ještě že jsem si vzal svoje boty od Aniďas, jinak bych té pekelné houbě takhle rychle neutekl. Nechceš si je pořídit taky?“

„Aniďas… jo, jasně. Hele, radši běž, já tě zase doženu, ale neběhej.“

„Půjdu do támhle toho kopečka, tam to vypadá velice slibně,“

Rozjařeně se usmál a Lafka už jen sledoval záda svého kamaráda, jak se mu vzdalují v lese.

Po chvíli, kdy popadl dech, se rozhodl zvednout. Najít Olbrama vůbec nebylo těžké – stačilo jít za nadšenými zvuky a výkřiky jako: „No teda!“ a „To je ale macek!“

Zahlédl Olbrama mezi stromy, jak se sklání k nějaké houbě. Lafku si očividně nevšiml. Stál tak hezky ve stráni, že… Lafka si vybral jednu pěknou šišku, zamířil a mistrovským hodem trefil Olbrama přímo do zad.

„Aaaaa,“ ozvalo se lesem, jak se Olbram nekontrolovatelně valil dolů, košík těsně za ním. Lafka se smál, dokud si neuvědomil trajektorii Olbramova pádu. Už na tom nezáleželo, protože mrknutím oka se Olbram svalil na Lafku. Byl to tak nešikovný pád, že Olbram nakopl nejen svého kamaráda, ale i sám sebe. Jedinou světlou stránkou bylo, že padl do měkkého – tedy na Palaméda.

Takové klišé, říkáte si, pánové, ale pojďme vzít příležitost za pačesy.

Olbram se nešikovně posunul, až byl jeho obličej jen několik centimetrů od Lafkova, vlasy mu romanticky padaly do očí.

Dobře, Mede, říkal si Lafka, jenom klid. V klidu, nic se neděje, není ti patnáct, nezjišťuješ rozsahy své sexuální orientace, tohle tě nemůže vyvést z míry. Vůbec ne, jenom se mu moc nedívej do obličeje, do očí vůbec ne, moc dobře víš, jak to s těma jeho očima máš. Prostě se zaměř na něco, co tě znechutí, dokud se nezvedne. Mysli na kancelář, ano, kancelář, ty podělané kapající trubky, ten… idiote! Co jsme si teď řekli o těch očích, sakra, teď už se jinam nepodívám. Výborně. Výborně, no, to jsi teda posral, ty je… aa, bože můj, on pohnul hlavou, je blízko. Vzpamatuj se! Vypni homosexuální myšlenky, šlo ti to celou střední!

Zatímco Olbram si myslel: Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa-

Bylo to skutečně romantické, dokud sebou Olbram neškubnul a nevyskočil, při čemž nechtěně, ale citelně kopnul Lafku do holeně.

„Moje houby!“

„Tvoje houby…“ Lafka ještě chvíli ležel na zádech, než v sobě našel vnitřní sílu na to zvednout se. Pozoroval Olbrama, jak s nešťastným kňučením sbírá svoje hříbky.

,,Poslyš, Olbrame, já-”

Začal Lafka, když mu pod nohou něco ruplo. Olbram ztuhnul a pomalu se otočil jeho směrem. Lafka zvedl nohu akorát ve chvíli, kdy se ze zeleno-modré houby začal valit modrý kouř.

„A jéje.“

----------------------------------

Děkuji za pozornost, hezký lov. - pepino

[morti0re]

miluju jako epileptik sedět ve třídě, kde si za mnou skupinka lidí, asi každou minutu, fotí fotky bleskem a já tu jen sedím jakože: ,,tak si zatočíme na kole štěstí! budu mít dneska záchvat nebo ne? pojďme to zjistit!!”

[dalsimoravskyblog]

Velké oznámení malým fontem!

Už jsem naznačovala, že budu organizovat další velký turnaj, ovšem otevřeně jsem si přiznala, že na velký turnaj nemám energii a vlastně se pořád vzpamatovávám z předchozích velkých turnajů (ach já ubohá, všechno jsem dělala dobrovolně, ale za jakou cenu!). Na co ale energii mám je dost možná roky trvající občasná série miniturnajů...

Představuji vám turnaj

ČESKOSLOVENSKO JEDE NA EUROVIZI*

*jméno je stále v úvaze

Zkrátka a dobře jde o to, že jako velká fanynka Eurovize vnímám jako zásadní křivdu, že jsme se za komunistů (a dál) neúčastnili Eurovize (ačkoli třeba komunistická Jugoslávie jo). Pojďme opravit historii a společně vybrat písně, které jsme v alternativním vesmíru poslali do soutěže.

Tento turnaj bude série miniturnajů, protože logicky budeme hlasovat o každém ztraceném roce zvlášť. Konám taky exekutivní rozhodnutí, že nepojedeme chronologicky, ale podle toho, ke kterému roku se nejdřív sejde dost nominovaných písní. Myslím, že to bude lepší pro pestrost hudby.

Specifika k pravidlům dodám brzy, teď mi bude bohatě stačit, pokud mi dáte nějak najevo, že je to dobrý nápad 😬.

Zdar!

[vedlejsak]

"můžete se vyjádřit ke konci uložta?"

ANO, JE TO NÁRODNÍ TRAGÉDIE, POJĎME ZPÍVAT NA BARIKÁDY

[linka-r9-vysocina]

Gaza.

Ve mně tyhle věci kvasí dlouho, ale když vykvasí, tak mám pocit, že musím najednou udělat všechno. Což nejde. Sám člověk svět nespasí.

Dlouho jsem se k tomu nechtěla moc nahlas vyjadřovat, protože celá ta diskuze je nejen v českém prostoru úplně pokroucená, a nepřišla jsem si úplně povolaná to nějak komentovat, ale postupně ve mně vykrystalizovalo toto, za co jsem schopná se bít: ať už si o legitimitě státu Izrael myslím cokoliv a ať už je historicky na vině kdokoliv, všechny strany konfliktu by se měly snažit o co nejmenší množství civilních obětí. A to se neděje. Neděje se to, a naši politici se tváří, jako kdyby někdy byly tisíce civilních obětí zkrátka nutností.

Když už mám něco, za co jsem schopná se postavit, píšu maily.

Pojďte psát maily se mnou.

Otevřeně říkám, že momentální politiku s ohledem na duševní zdraví jen velmi málo sleduju. (Vím ale, že třeba náš milovaný Petr Pavel letěl do Izraele na návštěvu, zatímco Mezinárodní soudní dvůr projednával, jestli to, co se děje v Palestině, není genocida.) Tudíž nemám přehled o tom, jaké kdo na celou věc má názory, a za cíl pošty jsem zvolila dva lidi: premiéra Petra Fialu a ministra zahraničí Jana Lipavského.

Pojďte psát maily se mnou. Pojďme ukázat, že nám to není jedno.

Pojďte jim napsat, protože i když třeba nemusíte mít jasný pohled na to, zda "from the river to the sea", nebo ne, myslím, že se shodneme na to, že by nikdo neměl umírat kvůli něčemu, co nespáchal. Pojďte apelovat za co nejrychlejší ukončení konfliktu, nebo alespoň za klid zbraní.

Pomůže to něčemu? Já nevím, ale asi je to efektivnější než křičet na zeď, což jsem mentálně praktikovala až doteď.

Pokud nevíte, co a jak psát, použijte můj mail jako mustr (ideálně si ho samozřejmě upravte, ať to není copypasta, já se snažila fakt být aspoň nějak osobní):

"Vážený pane premiére,

obracím se na Vás ohledně konfliktu v Gaze. Vím, že jsme dlouhobě spojenci státu Izrael a že útok Hamásu ze 7. října nemohl zůstat bez odezvy. Zároveň Vás naléhavě žádám - prosím, obraťte pozornost české diplomacie ke konfliktu v Gaze a zasaďte se o jeho urychlené ukončení nebo alespoň o příměří. Přes milion lidí bylo vysídleno, nemají pořádně přístup k čisté vodě, lékařské péči, ani kam jít. Jsou ničeny nemocnice, školy, kostely, mešity, v takové míře, že to žádný teroristický útok nemůže ospravedlnit. Umírají nikoli teroristé, ale nevinní lidí, často děti. Stejně tak svět přichází o palestinské kulturní dědictví.

Velmi si cením postoje Vaší vlády ke konfliktu na Ukrajině. Myslím si ale, že pokud chceme být demokratickým, lidským státem a plnohodnotným členem mezinárodního společenství, musíme se snažit zabránit zbytečným obětem všude ve světě a nejen v Evropě, i za cenu kritiky našich spojenců. Není přijatelné, aby bylo právo Izraele na obranu chápáno jako povolení k masovému zabíjení palestinských obyvatel. Není přijatelné, abychom si jako stát řekli, že "někdy jsou civilní oběti prostě potřeba". Všichni jsme prožívali situaci Mariupolu - nevím, proč podobnou optikou nemůžeme vidět město Gaza. I tam umírají civilisté, jsou ničeny obytné budovy, knihovny, školy, nemocnice.

Přidávám dva apely Lékařů bez hranic, kteří jsou přímo na místě a kteří už v konfliktu také přišli o své kolegy:

https://www.lekari-bez-hranic.cz/clanek/gaza-civilistum-uz-zbyva-jen-par-moznosti-kde-vyhledat-zdravotni-peci

https://www.lekari-bez-hranic.cz/clanek/udelali-jsme-vsechno-co-bylo-v-nasich-silach-lekari-bez-hranic-vyzyvaji-svetove-lidry-aby-se

Opět Vás prosím, abyste vliv, který jako premiér máte, použil v rámci mezinárodního společenství k ukončení konfliktu. Myslím, že síla Česka spočívá v tom, že se dokážeme postavit za to, co je správné. Bylo by mi líto, kdybychom v historii byli po loňském podzimu a letošním začátku roku zapsáni v historii ne jako národ, který bránil Ukrajinu, ale jako národ, který přihlížel masakru a možná genocidě palestinského národa. Jsme možná malou zemí, ale stále se můžeme zastávat velkých hodnot, i za cenu toho, že budeme kritizovat své spojence.

Děkuji,

[podpis]"

email na Petra Fialu: fialap@psp.cz a petr.fiala@ods.cz

email na ministra zahraničí: ministr@mzv.cz, jan.lipavsky@pirati.cz a (?) lipavskyj@psp.cz (nedohledala jsem, ale emaily poslanců by tak snad měly fungovat)

Budu ráda, když budete reblogovat, budu ráda, pokud pošlete nějakej mail <3 Pokud neradi píšete/nejde vám to a pomohlo by vám, kdybych sepsala něco, co by šlo prostě zkopírovat a vložit, dejte vědět, dám něco dohromady.

[nejene]

Nejene a pampelišková taška

Část třetí: listy

část 1, část 2

Ano je to tak, vrátila jsem se k tomuhle projektu! A mám hotovou další část, takže se na to pojďme podívat.

Takže krok první - nakreslit si pampeliškové listy ve správné velikosti k tašce. Takže po spoustě zírání na fotky pampelišek a pár pokusech jsem zvládla tyhle vzory se kterýma jsem byla dost spokojená.

Takže dalsí krok zahrnoval obkreslení na filc, vystřihnutí - a protože se ani jeden nevlezl jen na jeden filc, tak taky sešívání. A potom jsem je naškrobila ať líp drží tvar.

Jako další jsem potřebovala udělat žilnatinu. Zvažovala jsem víc možností, ale nakonec jsem se rozhodla že ji chci mít víc 3D a ne jen namalovanou, takže jsem nakonec použila plstění (tahle taška v sobě bude mít doslova mojí krev) Takže první jsem plstila klasicky jehlou (na fotce můžete vidět větší list hotový a menší před zaplstěním)

Ale jdyž jsem s tím byla hotová, nebyla jsem úplně spokojená s tím, že ta vlna nevypadala úplně rovnoměrně a taky jsem si nebyla jistá, jestli je to opravdu dost pevně spojené, takže jsem se rozhodla přejít ještě na mokré plstění mýdlem (mnohem příznivější technika pro moje ruce, voní doteď)

Po tomhle kroku už jsem byla s žilnatinou spokojená - a dokonce se mi při suchém plstění dostala z části i na zadní stranu, což bylo fajn překvapení, protože ta půjde vidět taky.

Trošku nedomyšlené bylo to, ée potom co jsem oba listy důlkadně namočila a promydlila, vymyl se mi z nich škrob. Takže přišel čas na škrobení - druhý pokus.

Na závěr jsem je ještě domalovala barvama na textil, ať to trochu vypadá.

A úplně nakonec jsem se rozhodla trochu pomalovat i druhou stranu, protože jak jsem řekla, asi bude taky z části viditelná. Pomalování ze zadu není úplně tak pěkné, protože mi dašla jedna ze dvou barev co jsem používala, ale co už, bude to muset stačit. Takže hotový produkt:

[lesbicke-sklony]

Z brna jsem se rozhodl dnes jet vlakem o hodinu později, specificky abych nemusel přestupovat v Ústí n. L.

Mezi Lovosicemi a Ú. n. L. nastaly "nečekané komplikace" nebo nějaká taková píčovina. Takže nás vyzvedl autobus a dovetl do Ú. n. L. A dál náš problém, žádný zařízený spoj do následujících stanic

Nenávidím České Dráhy způsobem a mírou pro než ještě nebylo vynalezeno dostačující slovo. Mor na České Dráhy.

In other words pojďme vykrást ČD nebo tak něco