#prosímneplač

[allmothsdied]

Trigger warming...

.

.

.

.

.

Máma mi omotala krejčovský metr plný čísel bez začátku a konce, bez řádu, bez všeho neostrého, jako chladný dotek sochy z ledu, jako sotva roztavené stříbro, okolo pasu... Snažila se skrýt malou slzu na okraji víčka, a já se tvářila, že nevidím...

Nejsmutnější je, že jediný, co mě na tom všem mrzí, je že ji tím nutím procházet pořád a pořád dokola, občas jí házím celý krajice naděje, jen abych jí je pak vyrvala z náruče a hodila k nohám zapálený hranice

Je jedno jak moc se snažím postavit zámek jejího vysněného něčeho lepšího, něčeho až a někdy a když a pokud, když stejným úsilím ho drolím na kusy, padá mi mezi prsty jako nekonečný zrnka písku, jen trochu zafoukat a všechno je pryč

Jen samý písek a písek a písek.

V očích, ve vlasech, v posteli, ve vzduchu, ve vodě, v útrobách země samý

Jsem všechno, co bolí, už z pouhého pohledu, jako socha z ledu, přimrzlá k cizí kůži která sebou škube ve zběsilé snaze se odtrhnout a zmučená krvácí a umírá, jen nikdy ne dost, nikdy ne úplně