#léky

[pepikhipik]

SANT projednal farmabalíček a krizové léky

Možný dopad unijního farmaceutického balíčku na trh s léčivy, příčiny výpadků a navrhovaný vznik seznamu krizových léků byly jedněmi z témat včerejší schůze evropského podvýboru pro veřejné zdraví SANT. Podvýbor se sešel den poté, co Evropská komise představila sérii opatření, která mají pomoci členským státům vyhnout se nedostatku klíčových léků. Schůze se zúčastnili jak europoslanci, tak zástupci evropských orgánů a výrobců. Někteří členové výboru se netajili tím, že s podobou návrhu nejsou spokojeni.

[ocemsemlci]

Stanislav Novotný se ptá Ondřeje Dostála, proč stále nakupujeme experimentální vakcíny, které poté vyléváme, když chybí peníze na základní léky a antibiotika, čímž stát ztrácí svoji zdravotnickou suverenitu https://ocemsemlci.cz/o-cem-se-mlci-ondrej-dostal/?feed_id=1223

[allegedlyalan]

"před zákrokem dostanete léky na uklidnění, abyste nebyla moc vystresovaná"

pane doktore já pojedu za chvilku na sál a mám tu otevřený ao3

[chuchvalec]

Čekám až mi nakyne těsto na focacciu, a tak tancuju po kuchyni a právě jsem prozřela:

Tak tohle je smysl života

[kralovna-ne-stesti]

Muj oblbovák na nevolnosti, takovej kouzelnej prášeček, kterej mi může nechat v krvi stopy metadonu, a na kterej už se každej večer těším (jo, taky mě to děsí), se strašně debilně vyloupává z platíčka. Občas mi to někam vystřelí, já ho pak hledám... dneska mi spadnul do pytle psích granulí. Důležitý bylo, ho najít, aby ho tam nenašel pes, kterej tam rád strká hávu a vylizuje si jídlo... navíc toho sjíždíme cbd kapkama kvůli bolestem. Já mám ten "metadon" a můj muž si momentálně frčí na paracetanolu. Jo, to jsme dopadli...

[takovanormalnielie]

8.1.2024

Poslední dva dny jsem nespala. Po volnu se těžko přizpůsobuju na směny a zůstávám přepnutá v nočních. Nemám léky, takže můj mozek jede na overdrive a nedokážu vypnout. V noci jsem měla menší atak. Připadám si pod neustálým tlakem ze všeho včetně věcí, který jsou mi koníčkem. Nic nestíhám, jsem příšerně neproduktivní, doomscrolluju a všechno se kupí. Navíc mě unavuje dysforie z pánování. Najednou si zas připadám ošklivá a nemůžu se na sebe dívat. Jsem nervózní z tranzice a z reakce okolí. Nedokážu se přimět cokoliv dokončit, a tak mi i činnosti, který mám ráda, přináší další úzkost. Musím tenhle ubíjející kolotoč vypnout, vybudovat si zas nějakou disciplínu a začít fungovat. Večer si dám prášek, konečně se vyspím a začnu...snad.

[institutexpermentalnitvorby]

Silvestr v naší obci

Silvestr v naší obci je poměrně tradiční věc, kterou se vždy rozhodnou porušit jen náplavy z měst

23:50 - na 5 určených míst se začíná přinášet pyrotechnika, na každém stanovišti je minimálně jeden dobrovolný hasič (jak střízlivý je na pováženou, ale je)

23:55 - starousedlíci na na stanovištích začínají scházet - jedno je u obecního výboru, druhé u hospody, třetí na křižovatce silnic, čtvrté na návsi a páté u zadního rybníku

00:00 - hromadně se zapalují první zápalnice. cinkají skleničky, přejeme si, objímáme se. Děti dostávají prskavky.

00:15 - Hromadně se zapalují zápalnice u největších kompaktů, znamení se dává mezi stanovišti výstřely ze startovací pistole

00:20 - Celá akce utichá. Odklízejí se zbytky kompaktů a větší odpad (každý si ho likvidujeme na vlastní náklady). Taktéž začínají opět jezdit auta a je nutno opět uvolnit silnice.

00:30 - Je ticho. Občas se ozve raketa, kterou vypouští z novostaveb na okraji vesnice. Stejní střílí kompakty už od 6 večer, aby děti nemusely čekat na půlnoc.

Takhle tu probíhá Silvestr vždy. Za celé roky tu nebylo jediné zranění (blbě se dělají kraviny, když je okolo dost dospělých). Uklidňující léky pro zvířata si lze po celý den vyzvednout u místního veterináře.

Občas máme ohňostroj i v létě.

A zase si v klidu žijeme. Beru flašku šáňa a mizím na obrubníkové setkání s kamarádkou.

[adventnykalendar]

X. Adam Kencki

Měl jsem to vymyšlené celé úplně jinak, ale zasáhla vyšší moc.

Chtěl jsem jít ven s Hermínou na dlouhou vycházku, vzít si deskový fotoaparát a chodit po parku a hledat a fotografovat, jako by o nic nešlo, jen tak pro radost.

Ráno mě tak seklo v zádech, že jsem si musel vzít léky na bolest, abych se postavit a došel si na záchod. Potom psal otec, že dnes zemřela teta Helena. Myslím, že mě měla vždycky moc ráda a fandila mi ve všem, co jsem dělal. Dala mi mou oblíbenou knihu, Vinnetou 3. Moc se mi líbilo to dobrodružství a kamarádství v ní, možná, že tady je začátek mého zájmu o cestování. Posílám fotografii a obrázek knížky, klidne dej jednu nebo druhé nebo obě.

[allmothsdied]

(Trigger warming I guess)

Random shitty diaries

.

.

.

Tyhle nový léky ve snech z tebe ždímaj celý nitro se zapletenou podstatou a ozvěnami, co vnímáš ze spaní, všechny ty zvuky co se kolem tebe roztahují bdělostí. Tentokrát jsi šla za svojí pediatričkou, (která tě má stále v péči, přestože by už dávno nemusela), jako bys možná prahla po jejím pevným objetí, možná pro její víru, že jednou můžeš být okay, nebo je to jednoduše o blízkosti někoho, komu můžeš vyzvracet všechna slova, co tě pomalu dusí vsevření kolem krku v nekonečným mlčení. Potřebuješ se vybrečet, jak malý zlomený dítě, jen ne v týhle samotě, ale v něčí náruči... Půjdeš za ní? Nejspíš ne... Došli ti výmluvy a jsi příliš unavená na vstávání v dopoledních hodinách, teď, před praxí pomalu se ti sypoucí v zrnkách písku na ramena a objednanými schůzkami s jinými lékaři... Není čas, není energie, není vůle. Nemáš sílu se pokusit zachránit, trochu ubohost, být skoro zase na začátku, tam někde daleko, někde příliš hluboko dole, kam ani denní světlo nedopadá, zato ty padáš. Pořád níž a jen čekáš, až... Co vlastně? Až v tobě nezbyde dost života na další pád? A přitom nemáš pocit, že by na tom nějak záleželo. Třeba to přestane, nějak samo... Než se to zas vrátí... A přitom teď nejhorší, co by se mohlo stát je být o něco méně unavená, o něco méně bez síly a... Ne. Nemysli na to. Nemysli vůbec, vůbec na nic. Soustřeď se jenom na každodenní existování, na konec každýho dne, třeba tentokrát tvoje sny nebudou zrcadlením polámaný duše, nebo možná tentokrát ani žádný další sny nepřijdou...

[opily-zajic]

Začíná mi tady být každým dnem líp. Léky, co mi předepsal doktor, zafungovaly; a společně s mým zdravotním stavem se zlepšuje i počasí, nálada, snad celá Sofie. Všechno kolem se začíná zelenat a zvyšující se teploty naplňují ulice lidmi, stánky a živou hudbou. Chodím se do parků najíst a číst si. Přátelé mi oznámili, že v červnu přijedou, a já se svými novými sofijskými známými trávívám čas výlety a popíjením. Slunce teď zapadá později a když vycházíme z literárního večera, tak si ještě můžeme zakouřit před zapadajícím sluncem.

Knihy teď čtu mnohem rychleji a snadněji; po téměř deseti letech se při jejich čtení necítím roztěkaně nebo unaveně. Vlastně jsem v sobě aspoň na okamžik znovu nalezla i svou chuť psát. Začala jsem tady víc číst poezii. Instaluji svou výstavu, za měsíc mám závěrečné zkoušky - a i přesto, že při boji se závěsným systémem používám ta nejsprostější česká slova, tak mě uklidňuje přesvědčení, že už teď mám dobrý konec jasný.

První dva měsíce jsem byla přesvědčená, že půl roku v téhle postkomunistické zemi s neexistujícím polem současného umění je zahozeným časem, který jsem mohla raději strávit prací nebo zlepšováním svého umění v Brně. Teď už se to konečně překlopilo a já mám možnost zpětného pohledu a zhodnocení, že mi to tady vlastně dalo hromadu podnětů, kamarádů, myšlenek a času pro sebe, který bych nikde jinde a jinak získat nemohla.

Mám se vlastně dost fajn. Není to tím, že je jaro?

[pepikhipik]

EU se chce vyhnout nedostatku léků jejich sdílením

Evropská unie již nechce dopustit situaci, kdy jednotlivé členské země trpí nedostatkem některých důležitých, a tedy jen těžko nahraditelných, léků. Připravuje proto soubor opatření, pomocí kterých má být nedostatku léků zabráněno. A pokud k němu přesto dojde, měl by být relativně rychle a účinně vyřešen. Připravovaný mechanismus popisuje britský list Financial Times.

[ocemsemlci]

Stanislav Novotný se ptá Aleny Dernerové na nelegální vývozy léků do zahraničí, proč v lékárnách chybí základní léky pro dětské pacienty a nečinnost ministra Válka https://ocemsemlci.cz/o-cem-se-mlci-alena-dernerova-2/?feed_id=1102

[sylvanium]

jak na Novej...

Vánoce jsem ještě zvládla, svátky taky. Lidi se přihrnuli, někteří grilovali, jiní jen pištěli nadšením (to hlavně ti malí). Ustála jsem i nevhodné dotazy mířené na můj psychický stav, hozené do placu před celou nastoupenou jednotkou. Ale pořád jsem se držela.

Den na to přišel osamocený kolaps, propad a staré dobré plánování dokonalé sebevraždy. Ani nevím, jak jsem si dokázala neublížit, ale zvládla jsem to.

A pak si přijede pán domů, mezi dveřmi sotva dozní “ahoj” a hned nato vychrlí, jak je na mě nasranej, že jsem ho nechala celý týden v tý zasraný rodinný “idylce” samotnýho. Že prý na mě není spoleh, když se tak ráda vyhýbám věcem, který jsou mi nepříjemný. Ale cokoliv dalšího odmítal probrat a z tématu se stalo tabu. 

A pak si onemocní, týden leží s horečkama, dusí se kašlem, běžný léky nepomáhají a já se starám jako blázen, aby je přesto užíval, vařím teplý jídla a litry čaje, oprašuju ho a zkouším i babský rady, který nezabíraj, a nakonec zajišťuju, aby dostal antibiotika, který teď nejsou dobře dostupný.

A co za to mám? Otázku, jaký bych si přála dárek - prý jednak proto, jak se o něj starám, ale především proto, že u toho vypadám nasraná a on má pocit, že se mi musí odvděčit.

Požádala jsem ho o nastavení filtru mezi hlavou a pusou - aby se nejdřív zkusil zamyslet, jak můžou jeho slova vyznít, na tomto základu je přehodnotit, a teprve pak je skutečně vyslovit. Protože to, co občas vybreptá jako rádobyvtipnou poznámku, ve skutečnosti moc bolí.

A tak jsem se dozvěděla, že kdyby věděl, jaká fáze měsíce se blíží (🩸), nebral by si tu moji nabroušenost až tak osobně, a je opět v klidu.

Nejhorší na tom všem je, že bude doma další týden s antibiotiky. A já opravdu, opravdu nutně potřebuju být kurva sama, jinak hrozí, že začnu vymýšlet plán na dokonalou vraždu.

[kralovna-ne-stesti]

Přijde mi šílený, co jsme si to stvořili za svět, že z něj chce uniknout drtivá většina lidí. V podstatě skoro všichni, a tak to dělají. Denno denně, každým možným okamžikem. Filmy. Seriály. Knihy. Sociální sítě. Alkohol. Přejídání. Drogy. Léky. Pořád jenom něčím překrýváme přítomný okamžik. Prcháme z reality, protože ji nemůžeme vystát, protože je neutěšená, protože ji máme více či méně předurčenou, nalajnovanou. Pořád se díváme někam jinam, na jiný život, klidně i někoho jiného, klidně i smyšlený. A chceme ho. Hned bychom měnili, v podstatě s čímkoli, jen ne tenhle svět, tahle naše realita. Co jsme to jen udělali? Co se to celá staletí děje? Mohli jsme to nastavit jakkoli. Mohl to být ráj. A ve skutečnosti drtivá většina populace žije v pekle.

[takovanormalnielie]

17.10.2023

Mám ohromnou radost, že si zase na obličej můžu patlat všelijaký hydratační krémy, čistící tonika, mýdla apod. Na kožním mi řekli, že mám seboroickou dermatitidu, dostala jsem léky a konečně jsem se uklidnila. Vím, co mi je, mám na to léky, sice se toho asi nezbavím, ale jsem konečně o trochu klidnější. Z celýho zážitku vlastně i můžu vytěžit to, že jsem začala jíst a žít o něco zdravěji.

[mujsilenejdenik]

Moje soukromé ABC psychofarmak aneb Co všechno jsem už zobal

A

A je pro Atarax

Vcelku nevinné léčivo z kategorie anxiolytik, které potlačuje úzkostné stavy. Doporučila mi ho moje ošetřující lékařka, když jsem svého času pobýval v Bohnicích, a to z jednoho prostého důvodu - není návykový. Osobně mi Atarax pomáhá na takovou tu lehkou úzkostičku a nic víc od něj ani nečekám. Pokud mám úzkost jako prase a potřebuji se jí účinně zbavit, sáhnu po větších dryácích.

Obecně se jedná o poměrně nový lék, kterým si neublížíte, a když je potřeba, tak pomůže.

P.S. Samozřejmě, že jakékoliv léky jsem bral, tak vždy na doporučení svého ošetřujícího lékaře a po konzultaci s ním!