#stojí to za to?

[knize-strachkvas]

chci aby na mě jednou někdo čekal tak dlouho jako ty lidi ve frontě na výroční tisícovku s přítiskem

[annoyedkemist]

„ Jsem rád, že máme ty velké autobusy. Konečně je co jíst “

Anonymní spolucestující v MHD, 15.8.2024

[ja-pujdu-na-candrbal]

mimochodem nemůžu uvěřit že čumblr ještě pořádně neobjevil gameshow na lovu.

[illgiveyouahint]

Na tumblr Pride Month možná končí ale já chci upozornit na to že české Pridové měsíce jsou v plném proudu.

Vypůjčím si na to grafiku od kamarádstva ze safespace kolektivu

[znicim-ti-destvi]

osobní rekord: letos jsem u pelíšků brečel jen dvakrát

[chaoticgoodcaptain]

dobré ráno (či odpoledne nebo večer) ve spolek, zjistila jsem, že mám menší problém se kterým nevím, kam jít a je poměrně těžké se rozhodnout, takže...pokud s ním tady někdo na čumblru máte zkušenosti, budu moc ráda za odpověď v anketě

(nechávám týden, ale ve skutečnosti jsou na to rozhodnutí tak 2 dny, kvůli bydlení)

-------------------------------------------------------------

Praha

+ prestiž univerzity, větší přístup k příležitostem, zajímavý studijní plán, prozatím moc milí lidé, a zatím mám poměrně jisté ubytování, dodatečně tam studují i kamarádi ze střední

- poměrně časově náročné studium, terénní cvičení a praxe by mohly dost ovlivnit moji schopnost dopsat bakalářskou práci a ukončit tak předchozí studium, je to praha...

-------------

Brno

+ univerzita, která vím jak funguje, nabízí rozmanitější studijní plán, výhoda prezence ústavu akademie věd, pod kterým se dá zkoumat, kamarádi z vš, je to brno

- méně pracovních příležitostí (?) možná i stáží, opět terénní výjezdy a praxe, ale alespoň bych k tomu nemusela připočítávat ještě 3 hodiny cesty na konzultace k bc práci

-------------------------------------------------------------

pokud se v něčem pletu, nebo máte jiné zkušenosti, budu moc ráda za reblog (tagy) nebo komentář, moc ráda si je přečtu!!!

[alexvacice]

facebook je absolutně underrated sociální síť, nikde jinde se tolik nesměju nahlas nad komentářema

[institutexpermentalnitvorby]

Jedna věc je feminismus... Ale akce tohoto klubu mi přijdou značně přehnané.

Je normální cítit se naopak uražena tím, že mnoho členů jsou také ženy? Nepotřebuju být brána jako ony...

[punk-in-metal-detector]

Thrifting? Snad myslíš šatníky mojí rodiny a jejich známých a kolegů🙄

[suhaj-kenobi]

Niekto v okrese Nitra ti povie "poznám jedno miesto" a vezme ťa sem:

[jaxitaxibolehlaf]

Šéf: "Ta angličtina nic moc. Otřesná."

Takže 1 z angličtiny z maturity mám jen tak pro srandu králíkům? K tedy 🫡

[frantisek-kdu-zlobice]

Výběr nejzajímavějších článků

Čas od času sem budu dávat články, jejichž autoři podle mého názoru uhodili hřebíček na hlavičku. A dnes přidám rovnou dva. Prvním bude Petr Pithart a druhým Pavel Šafr.

[the-vegetation-in-question]

Už je to sice nějakou dobu, co jsem se odstěhovala, ale protože můžete dostat děvče z Mendlova náměstí, ale Mendlovo náměstí z děvčete nikdy, anžto tento zážitek vás poznamená víc než cejchování, Zkouška trav a rakovina plic dohromady, představuji vám:

✨MENDLÁK GOTHIC ✨

(aneb Kdyby Stephen King nenapsal Zkratky paní Toddové, napsala bych je já - tak, jako všechny tyto příběhy napsal sám život)

Ve vzduchu se vznáší smrad. Zvěsti říkají, že jde z pivovaru. Ty v něm cítíš továrnu na výrobu gumy, gymplácká léta a zmařené sny. Nepleteš se. Pivovar je Starobrno.

Vejdeš do Alberta, je osm ráno. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, jsou tři odpoledne. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, je osm večer. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Možná nikdy nebylo. Nevzpomínáš si, jak vypadá obal Moravského bochníku. Nikdy jsi ho neviděl*a. A nikdy neuvidíš.

Přijíždí šalina číslo 1. Směr Pisárky, usoudíš bláhově. Na čele šaliny je nápis se šipkou. Znaky pod ním nejsou v žádném ze kdy existujících živých či mrtvých lidských jazyků.

Světelná tabule ohlašuje příjezd šaliny číslo 5. Přijíždějí čtyři šestky za sebou. Šalina číslo 5 stojí na slepé koleji. Stojí tam už roky. Ještě před chvílí tam nebyla. Odjíždí s rozsvíceným nápisem NENASTUPUJTE. V kabině nikdo není.

Při výstupu z MHD stoupneš přímo do tmavé kaluže. Přinejmenším na 50 % je to krev. Pravděpodobnost se zvyšuje, máš-li v tu chvíli na nohou lodičky.

Když vycházíš z Kouřícího králíka, je čtvrt na dvě ráno. Možná jsi přišel ve tři odpoledne, možná v deset večer, možná ve čtyři v noci (proč mají pořád otevřeno?), nezáleží na tom, když odcházíš, je čtvrt na dvě ráno. Při odchodu ti na cestu hraje živý jazz. Kapela je dávno pryč.

"Skočím jenom pro víno a pro pečivo na zítřek," řekne ti tvůj muž před Albertem. Čekáš venku. "Jdu pro dvě věci, za minutu jsem tu." Už měl být zpátky. Skrze skleněné dveře sleduješ frontu, nedohlédneš na její konec. Tvůj muž v ní nestojí. Proč se ještě nevrátil? Jak vypadal? Na koho tu vůbec čekáš? Jak dlouho už tu čekáš? Tvůj muž se vrací. Oba máte ve tvářích vepsaná desetiletí navíc a skráních šedo. Pečivo zapomněl.

Ráno vstáváš na autobus, kterým jezdíš denně. Zastávka tam není. Cedule chybí, absence jízdního řádu je bolestně hmatatelná. ZASTÁVKA PŘESUNUTA, hlásá nápis s velkým červeným křížem. Vyměníš si pohled s člověkem stojícím vedle tebe, v jeho znavených očích čteš nevyslovenou otázku a poslední záblesk zoufalé naděje, přičemž nebožák už předem tuší, že je marná. Odpovídáš mu beze slov se stejnou hlubokou rezignací vtištěnou do kontur vlastních rysů. Nevíš, kam byla zastávka přesunuta. Nikdo to neví. Možná na jinou úroveň existence. Možná do Prahy.

V 17:59 vyrážíš od letohrádku Mitrovských na divadelní zkoušku, která začíná v 18:00. Rozhodneš se zkrátit si cestu myší dírou za teplárnou. Nekonečně dlouho jdeš tmou. Nevidíš na krok. Zvuky civilizace se stávají matným tušením v dáli. Zapomeneš, který je rok, tvář svého otce a vlastní jméno. Projdeš ohněm a smrtí. Náhle tě vítá světlo a šňůry s vlajícím prádlem. Jsi u Lumosu, je 17:58. Jsi tam první.

Sleduješ, jak se havrani houfují v korunách stromů. Přinejmenším naivně doufáš, že se pod černou masou stále nacházejí stromy. Jistota se s každou další hodinou a každým dalším přiletěvším opeřencem vytrácí. Nevidíš ani zeleň, ani nebe. Jsou zticha. Děsíš se okamžiku, kdy jejich hlasy zazní v unisonu. Sedí. Vyčkávají. Spatříš ještě někdy slunce? Kdoví.

Jdeš kolem Hrachoviny. Alespoň tak jí někteří místní říkají, jiní s hrůzou v očích tlumí hlas. To, jak se pohnula tvým směrem, jakmile jsi odvrátil*a zrak, se ti určitě jen zdálo. Z jakéhosi jistě zcela nesouvisejícího důvodu se následujících několik let odmítáš dívat na desátou epizodu třetí série Doctora Who. Při čekání na rozjezd máš pocit, že ti socha cosi nesrozumitelně šeptá hlasy současných významných osobností města Brna. Když v její blízkosti jednou nedopatřením vyslovíš jméno úřadující imperátorky, zničehonic se odnikud srotí vyděšený mnohohlavý dav a ucpe ti ústa knedlíčkem z bistra Dragon III. Ona tam je. Slyší. Čeká. Nechceš přece, aby se probudila. Nechceš upoutat její pozornost.

DARUJ KREV, spatříš jednoho dne z kuchyňského okna billboard. Je vidět i ze všech ostatních oken. I z těch na opačnou světovou stranu. DARUJ KREV, vyzývá tě přes koruny stromů. Neříká komu. Konečně jednoho dne sebereš odvahu a jdeš si ho prohlédnout zblízka. Na ploše není žádný kontakt ani jakákoli další informace. DARUJ KREV, přikazuje ti billboard.

Všude je zábradlí. Není náměstí, jen zábradlí. "To aby lidi ze zastávek nevbíhali do kolejí a do silnice," říkali. Nevstupují. Není úniku. Zastávky se plní plačícími přeživšími. Už není kam jít. "Ale prý támhle nějaký kousek zase odstraní, aby se tu lépe přecházelo," uslyšíš za sebou konejšivý hlas. Ohlédneš se po jeho původci. Vidíš jen zábradlí.

Slyšíš vzdálené zvuky koncertu z Výstaviště. Jednou je osm večer v pátek, jindy nedělní poledne nebo Štědrý den. Na Výstavišti se vždycky hraje a ty nemůžeš vyvětrat. Pokud jsi tak pomýlený*á a přesto to uděláš, po zásluze tě ztrestá hlas, jenž ti ve tři hodiny ráno pod oknem hlasitě a za použití kompletní sady argumentačních faulů vysvětlí, proč jsou Slováci nejhorší zaměstnanci.

Za kontejnerem u zastávky zahlédneš stín. Je to potkan? Včera to určitě byl potkan. Neuvažuješ nad tím, proč onen stín tentokrát běhá po dvou a zdá se být signifikantně větší než den předtím, ani proč má najednou tolik zubů. Bože, tolik zubů.

(Disclaimer: omlouvám se všem bizarním místům, bytostem a událostem, které jsem do výčtu nezahrnula, má paměť podobna jest ementálu a po dvou letech na Mendlově náměstí bez pračky a s plísní v komoře jsem ráda, že po nocích nevídám tančící luskouny, tzn. milé děti, neutrácejte za halucinogeny, přestěhujte se na Mendlák, xoxo)

[uselesscucumber]

Občas život stojí za houby, ale občas se stane i něco fajn.

Ústavní soud řekl, že požadavek chirurgického zákroku a kastrace kvůli změně pohlaví je v rozporu s lidskou důstojností a politici musí do poloviny roku 2025 přijmout novou úpravu zákona.

Lets gooo

[happylittleghost]

Nemůžu si pomoct mám pocit že o tomhle filmu mluví hrozně málo lidí. Hlavně tady na čumbleru mě to překvapuje. Tenhle film fakt stojí za zhlédnutí.

Nádherná cinematografie, úžasný příběh. Rozhodně ho počítám jako jeden z nejpovedenějších českých filmů jaké jsem kdy viděl. Pokud budete mít šanci zajít si na něho do kina rozhodně běžte je to nezapomenutelný zážitek.

Jediné co mohu na tomhle filmu vytknout je plakát který můj kamarád srovnal s plakátem avengers (přirovnání které teď nemůžu nevidět)

Jelikož se mi líbí jak vypadali plakáty v minulém století. Řekl jsem si že se nima inspiruju a zkusím nakreslit svou verzi plakátu na tenhle film. Jestli je lepší nebo horší než plakát původní posuďte sami 😅

[lesbicke-sklony]

HOŠI (gender neutral) TU TO MÁTE

(Námět na pohádku o dvou princeznách z mého posledního postu)

Prosím pamatujte, že to má být pro děti, takže to není žádné high art, ale spíš trochu simple a goofy :,)

Princezna Doubravka neustále odmítá prince nápadníky (proč asi, že), což rozčiluje princeznu Marii ze sousedního království ("Však mně je jedno, že žádné nápadníky nemám! Ani se vdávat nechci. Ale že všichni radši běží k ní, než ke mně." Rozhodně ne supressed lesbianism). A tak se Marie rozhodne vyjebat s Dobravkou tak, že se přestrojí za prince a bude vystupovat za nápadníka.

Doubravka skrz Mariino ("princ Marián") přestrojení okamžitě vidí, ale rozhodne se do toho jít. Jenom ze srandy, samozřejmě, žádný jiný důvod. Marie si mezitím zapisuje dojmy do deníčku (framing device) a dochází jí, že se začíná do Doubravky zamilovávat.

Teď trochu backstory, protože když bylo Marii a Doubravce, dejme tomu, deset, tak se setkaly a Marie políbila Doubravku na tvář. A jako správná yearning dyke, Doubravka od té doby nedokázala pomyslet na chlapce.

Zpátky do současnosti, pan král, Doubravčin otec, vidí, že Doubravka má konečně nějakého nápadníka ráda, tak v dobré víře sjedná svatbu. A Marii dojde, že Doubravku miluje a chce si ji vzít, ale musí jí říct pravdu. Bojí se ale, že už je pozdě, protože pomocí pohádkové logiky už je ve svatebním obleku dřív, než byla schopná Doubravku najít. Doubravka avšak Marii překvapí, když jí řekne, že všechno ví a že si na ní myslela od doby, co jim bylo deset.

Na konci Doubravka stojí ve svatebních šatech u oltáře, když tu vstoupí Marie, také ve svatebních šatech a oblekovém sáčku. Vzaly se a žily šťastně až do smrti.